V šestém okruží osmého kruhu pekla v Danteho Božské komedii chodí navěky věků kolem dokola pokrytci oblečeni v olověný plášť s kapucí, navenek pozlacený. Šourají se sehnuti až k zemi. Na jednom místě okruží je na zemi přikován Kaifáš, po kterém šlapou…
Ne všechny příspěvky do blogu se mi píší lehce, některé tíží jako olověný plášť… Dlouho jsem přemýšlel, zda napsat tento článek. Prospěje někomu?
Ale… o otci Macielovi nepíši a nemluvím poprvé. A dosud jsem jej většinou chválil a hájil. Problém je v tom, že hájit otce Maciela znamenalo implicitně obviňovat z křivopřísežnictví ty, kteří jej žalovali. Některá provinění už ve své přirozenosti mají tento charakter – stojí-li slovo proti slovu, nelze jednoho hájit a druhého tím nehanět. Některým lidem tento článek prostě dlužím… Nechci být lhář a pokrytec.
Mladý zakladatel
Marcial Maciel Degollado se narodil v Mexiku 10. 3. 1920. 3. ledna 1941 založil řád Kristova Legie. Mimořádně mladý zakladatel ještě nebyl ani knězem. Byl vysvěcen teprve v roce 1944. Dosáhnout kněžství pro něj nebylo snadné, zažil mimo jiné vyloučení z jezuitského semináře, údajně pro emocionální nevyrovnanost. Nový řád, který založil, se však dynamicky rozvíjel a dosáhl značného renomé. Začal být dokonce označován za nové Tovaryšstvo Ježíšovo, za nové jezuity.
P. Marcial Maciel Degollado
P. Marcial Maciel Degollado
V roce 1959 založil P. Maciel laické hnutí Regnum Christi, jehož členkami mohou být i ženy (ženské a mužské komunity jsou ovšem odděleny). Harmonické spojení kněžského řádu a laického hnutí se ukázalo být plodným. Obě skupiny se rozšířily do 30 zemí. Řád má 800 kněží a 2500 seminaristů, hnutí 65 000 členů, a společně provozují stovky apoštolských aktivit, také asi 190 škol a univerzit, včetně pontifikálního athenaea (vyššího učení, které usiluje o získání statutu papežské univerzity) Regina Apostolorum v Římě.
Legionáři Kristovi jsou řád činný, apoštolský a přísný, který na své členy klade vysoké nároky, jako je požadavek celoživotního studia – jejich stanovy obsahují například apel, aby se každý, kdo může, stal vysokoškolským profesorem. Legionáři usilují o nejvyšší věrnost církevnímu učení. Vcelku úspěšně – stali se do jisté míry spolu s dalšími symbolem moderního katolického konzervatismu.
Legionaries of Christ
Regnum Christi
Některá apoštolská díla LC/RC
Mission Network
Pure Fashion – cyklus přehlídek decentní módy.
Zenit – zpravodajská agentura sídlící v Římě – je objektivně vynikající, často a rád její zprávy o dění v církvi čtu.
National Catholic Register – americký katolický časopis, založený v roce 1927 a v roce 1996 koupený legionáři. Časopis je konzervativním protějškem liberálního National Catholic Reporteru a je výborný – rád ho čtu, i když jen články dostupné zdarma na internetu.
Obvinění
Jenomže legionáři mají, jak se z dnešního úhlu pohledu zdá, své slabé místo – zakladatele. Otec Maciel čelil několika vlnám žalob. V letech 1956 – 59 byl na základě obvinění 18 bývalých členů řádu vyšetřován vatikánskou kurií. Byl dokonce z vedení řádu odvolán – ale jen dočasně. Obvinění se týkala řady věcí, například finančních nepořádků nebo požívání drog. Mezi obviněními – z dnešního hlediska kupodivu – vůbec nefigurovala pohlavní zneužívání. Církevní vyšetřování vedlo k závěru, že je ve všech bodech žaloby nevinen.
V roce 1997 přišla nová obvinění, tentokrát jich bylo osm. A tyto žaloby se týkaly pohlavního zneužívání mladistvých a zneužívání zpovědi. Člověk, který je chtěl shodit pod stůl jako nedůvěryhodné, k tomu mohl snadno najít důvody. Stížnosti se týkaly výhradně pohlavního zneužívání a to desítky let starých případů. Navíc přišly v době, kdy byla podobná obvinění vyloženě v módě, ostatně některá jiná podobná obvinění zejména amerických kněží byla evidentně vymyšlená (jeden příklad: v USA byl jistý kněz, nikoliv legionář, obviněn z pohlavního zneužití, ke kterému mělo dojít v bazénu, jenž ale v inkriminované době ještě neexistoval). Někteří z žalujících přitom figurovali už v procesu z roku 1956 – a tehdy P. Maciela vinili z jiných přečinů a zneužití vůbec nezmínili. Navíc byl mezi osmi žalobci původně ještě devátý, Miguel Diaz Rivera, dříve legionář a nyní vysokoškolský učitel. A ten svoji žalobu stáhl a prohlásil, že k ní byl donucen ostatními osmi.
Na základě těchto a podobných skutečností jsem P. Maciela hájil i já. Domníval jsem se, že je obviňován nespravedlivě, tak jako mnoho jiných osobností v církvi. Například svatý Josef Kalasanský, zakladatel řádu piaristů, byl před svou smrtí Svatým stolcem sesazen z místa generálního představeného a dokonce vyloučen z řádu, který založil. Byl rehabilitován až posmrtně. Později byl dokonce svatořečen a v roce 1948 Piem XII. vyhlášen patronem všech křesťanských všeobecných škol. I ve dvacátém století byl například P. Kentenich, zakladatel Schoenstattského hnutí, církevními autoritami na čtrnáct let poslán z Německa do USA, kde tehdy jeho hnutí nepůsobilo, a po tuto dobu mu byl osobní styk s hnutím zakázán.
Legionáři svého zakladatele a tehdy ještě generálního představeného účinně bránili a dosáhli částečného úspěchu – proces byl odložen.
Pár věcí zde ale nehrálo. Například i já jsem o tři odstavce výše použil jeden nepřesný argument – obvinění proti P. Macielovi se neobjevila na vrcholu vlny žalob proti americkým katolickým kněžím, ale už na jejím začátku – patřila k prvním mediálním sólokaprům svého druhu. Označovat je za oportunistické využití nálady chvíle je tudíž… řekněme poněkud manipulativní.
Podle neověřených informací vypovídal na přelomu tisíciletí na Kongregaci pro nauku víry i jistý mexický kněz, P. Corcuera LC.
Nový generální představený, nový papež, nový prefekt
Náhle se věci daly do pohybu. Na podzim 2004 rozhodl prefekt Kongregace pro nauku víry (mimochodem bývalého Svatého oficia, tedy… inkvizice) kardinál Joseph Ratzinger, že se znovu otevřou všechny pozastavené procesy v archívu kongregace. Hlavním vyšetřovatelem Macielova případu byl jmenován promotor spravedlnosti kongregace, Mons. Charles J. Scicluna z Malty.
V lednu 2005 proběhla generální kapitula legionářů, která se koná každých 12 let. A ačkoliv zakladatel řádu ještě žil, k všeobecnému překvapení tentokrát nebyl zvolen představeným (oficiální titul je director general) na další dvanáctileté období. Stal se jím teprve sedmačtyřicetiletý P. Álvaro Corcuera Martínez del Rio. P. Maciel oznámil, že se z důvodu pokročilého věku a zdravotních problémů vzdává jakékoliv oficiální funkce v řádu.
P. Álvaro Corcuera LC
2. dubna 2005 zemřel Jan Pavel II. 19. dubna byl papežem zvolen Joseph Ratzinger a přijal jméno Benedikt XVI. 13. května 2005 jmenoval nový papež prefektem Kongregace pro nauku víry Američana Williama Josepha Levadu.
27. května 2005 vydal Mons. Levada (kardinálem se stal až v roce 2006) své první disciplinární rozhodnutí. Netýkalo se P. Maciela. Ale týkalo se jednoho nápadně podobného případu. P. Gino Burresi, charismatický a stigmatizovaný vizionář, bývalý člen řádu Oblátů Panny Marie a později zakladatel kongregace Služebníků Neposkvrněného srdce Mariina, byl obviněn z mnohočetného sexuálního zneužití noviců (mladých mužů, nikoliv dětí). Byl vyšetřován dvakrát, poprvé osvobozen, podruhé byl jeho proces odložen. Jeho údajné skutky jsou již promlčeny. Přesto však nyní přišel disciplinární verdikt: Zákaz vysluhování svátostí, kázání a jakéhokoliv duchovního vedení. Zákaz publikování.
Kdosi to komentoval:
Nemysli si, že ďábel líčí jen na liberály. Líčí na každého. Má připravenu past i na tebe – ano, na tebe, pravověrného katolíka. Jistěže tě nesvede arianismem, postmodernou, marxismem. Ale on svádí i zjeveními, stigmaty, horováním proti zkaženému světu. Není místo, kde by nebyl.
Rozhodnutí o P. Macielovi
19. května 2006 rozhodla Kongregace pro nauku víry, s explicitním schválením papeže:
- Vzhledem k věku (86 let) a zdravotnímu stavu nebude P. Maciel podroben kanonickému procesu.
- P. Maciel se vzdá jakékoliv formy veřejné služby a dožije v ústraní životem modlitby a pokání.
Rozhodnutí bylo podle mého soudu motivováno jednak ohledem na stáří P. Maciela, ale asi ještě více ohledem na Legii a Regnum Christi. Církev nechce tato společenství rozbít. Ale jestliže neproběhne proces, není možné vyslovit jakýkoliv soud o jeho vině či nevině (katolická církev je právní církví, což si málokdo z komentátorů uvědomuje, jak to bylo patrné i v nedávném mediálním rozruchu okolo výroků biskupa Williamsona FSSPX). Ovšem podezření je natolik silné, že je nutné provést disciplinární opatření a znemožnit obviněnému pokračování v kněžské službě.
Přestože se jedná o velmi silný náznak, že na podezřeních mohlo být něco pravdy, je třeba mít stále na mysli, co jsem už psal – že dějiny církve znají poměrně četné případy lidí, proti nimž bylo disciplinárně zasahováno a později byli třeba i svatořečeni. Na mysl přichází například Padre Pio. A k němu také i po tomto výroku někteří lidé blízcí Legii a Regnum Christi přirovnávali P. Maciela.
Podle některých zdrojů se toho ale stalo ještě více. Papež prý potichu zrušil dva zvláštní sliby legionářů a všechny členy řádu od nich dispensoval. To je asi vhodné vysvětlit: Všichni katoličtí řeholníci skládají sliby chudoby, čistoty (tj. celibátu) a poslušnosti. Některá řeholní společenství k nim ale přidávají další zvláštní sliby. Například jezuité skládají zvláštní slib věrnosti papeži. V případě legionářů byly tyto sliby údajně dva a to tajné, veřejnosti neznámé:
- „Slib lásky“ – legionář nesmí říci na veřejnosti cokoliv špatného o řádu nebo některém jeho členu.
- „Slib pokory“ – legionář nesmí usilovat o žádnou funkci v řádu ani nikoho na žádnou funkci prosazovat.
Tato informace je bez záruky.
P. Maciel i Legie rozhodnutí Vatikánu plně akceptovali, alespoň pokud jde o jeho literu.
Rok po smrti zakladatele
30. ledna 2008 P. Marcial Maciel Degollado zemřel. Nebyl pohřben v Římě, jak se původně plánovalo, ale ve svém rodišti v Mexiku. A začátkem února 2009, přesně rok po jeho smrti, se začalo dít něco nového.
Představení všech komunit legionářů začali svolávat schůzky členů a na nich jim řekli zhruba toto:
- V Legii běží už nějakou dobu interní vyšetřování činů P. Maciela.
- P. Maciel vedl dvojí život, možná desítky let. Měl milenku, se kterou se často scházel. Ve Španělsku žije jeho dcera, která má něco přes dvacet let.
- P. Maciel používal finanční prostředky řádu pro vlastní potřebu. Dělo se to dlouhodobě a nešlo o zanedbatelné částky.
Zpráva se pochopitelně rychle dostala do médií a posléze ji několikrát veřejně potvrdil také mluvčí řádu, Jim Fair.
Generální představený P. Corcuera napsal všem členům LC a RC dopis, ve kterém je vyzývá k pokračování v práci a k zachování ducha hnutí. Píše ale také o P. Macielovi, poté, co zmíní jeho pozitivní přínos, pokračuje:
Je také pravdou, že byl člověk a tyto věci, které nás ranily a překvapily – a já nevěřím, že je můžeme vysvětlit pouhým rozumem – již byly souzeny Bohem.
To je vše, nic konkrétnějšího. 8. února 2009 sloužil P. Corcuera mši svatou v jedné farnosti, na které v homilii řekl také několik poznámek k situaci. Řekl například, že se předchozí noci probudil ve dvě ráno a procházel se ve sněhu. Prosil v modlitbě Boha, aby sňal všechno utrpení z řádu a hnutí a vložil je na jeho ramena. V homilii bylo ještě několik podobných osobních myšlenek, ale žádná konkrétní informace.
Nedostatečnost oficiálně dostupných vysvětlení je zřejmě v samotném řádu a hnutí silně pociťována, protože několik legionářských kněží cítilo nutnost veřejně vystoupit s prohlášeními, s otevřenými dopisy vedení řádu a s omluvami dlouho podváděné veřejnosti. Za všechny stojí za to citovat z velmi naléhavého a pěkného dopisu P. Thomase Berga LC, ředitele Westchester Institute for Ethics and the Human Person, adresovaného všem členům LC/RC.
Současně vás nicméně prosím o odpuštění za katastrofální odezvu, kterou tato krize nalezla u našeho vyššího vedení LC. Není jiná cesta, jak to říci: v tak mnoha ohledech představení legionářů selhali a selhali ostudně v tom, jak neadekvátně reagovali na tuto krizi, a nikoliv překvapivě, vzbudili v mnohých z nás pochopitelnou krizi důvěry.
Další emotivní komentář přišel od známého amerického katolického publicisty, George Weigela. V článku Zachránit, co může být zachráněno v časopise First things navrhuje, aby byl papežem ustanoven ne pouze vizitátor, ale nový dočasný představený, osvědčený řeholník z jiného řádu, který vše důkladně vyšetří, provede případné nutné reformy a rozhodne, zda:
1. Může být to dobré, co přišlo z Legie Kristovy a Regnum Christi, odděleno od osoby a dědictví P. Maciela?
2. Může být Legie reformována zevnitř, poté, co budou propuštěni ti, kdo byli součástí Macielovy pavučiny klamu?
3. Musí být Legie rozpuštěna, s tím, že poté snad nějaké jádro nepopiratelně poctivých bývalých legionářů založí řeholní kongregaci oddanou ideálům, které byly pošpiněny Macielovými hříchy a očividně zraněnou institucionální kulturou?
Důležité přitom je, aby se tento člověk zodpovídal výhradně papeži. Musí mít také řadu dalších předpokladů, které Weigel vyjmenovává, včetně takových zdánlivých maličkostí, jako je znalost španělštiny.
Budoucnost Legie
Proč takové pozdvižení nad milenkou, dcerou a defraudací jednoho řeholníka?
Protože více otázek otevírají, než zodpovídají. Například:
- P. Maciel vedl dvojí život řadu let. Nešlo tedy o ojedinělé selhání, ba ani o pravidelné selhávání – to by jej snad připravilo o budoucí svatořečení, ale nemuselo by to nutně signalizovat zásadní narušenost jeho osobnosti. Takové věci se nedějí zase tak zřídka. Ale jestliže jeho činy měly svoji kontinuitu a byly spíše setrvalým stavem, než řadou izolovaných selhání, měla jeho duše závažný problém. Vždyť v podobné situaci se ani nemohl řádně a platně zpovídat – platnost zpovědi vyžaduje předsevzetí znovu nezhřešit.
- Podivnost jeho chování muselo mnoho jiných členů řádu alespoň podvědomě vnímat, i když snad nepochopili jejich podstatu. Jeden legionář například řekl, že v době, kdy byl pokladníkem řádu, běžně vydával P. Macielovi desetitisícové sumy v dolarech v hotovosti, aniž by se na cokoliv ptal, požadoval jakýkoliv doklad a cokoliv zapisoval. Jak to bylo možné? Macielův modus operandi nutně musel tak či onak korumpovat mnoho dalších členů řádu, byť jistě mnozí jednali v dobré víře.
- Jsou P. Corcuera a další členové užšího vedení řádu, kteří byli Macielovými nejbližšími spolupracovníky, spíše reformátory nebo spoluviníky?
- Byly zvláštní sliby míněny jako prostředky na ochranu P. Maciela – a možná i dalších – před prozrazením?
- Ta ošklivá otázka, co zůstala nezodpovězena: Tak zneužíval tedy P. Maciel seminaristy, nebo ne?
Je vidět, že se problémy zakladatele chtě nechtě poměrně silně promítají do základů praxe, ale i spirituality řádu. Mohou mít devastující účinek. Nebo možná taky ne – ale musí se to vyjasnit.
Stín pochopitelně padl i na apoštolská díla LC a RC. Můžete si přečíst výzvu P. Raymonda J. de Souzy, který není členem řádu, ale byl dvanáct let dopisovatelem National Catholic Registeru. Pozastavuje se nad tím, jak nedostatečně NCR o kauze informuje. Nebo spíše vůbec neinformuje. Je to znepokojující, protože v minulosti NCR kritizoval lidi, kteří P. Maciela žalovali. Ne-li křesťanská láska k bližnímu, tedy přinejmenším elementární novinářská etika velí opravit chybu. (Musím dodat, že Zenit uveřejnil alespoň krátký rozhovor s mluvčím LC Jimem Fairem, který obsahoval několik základních informací.)
Hledá se nový svatý Bonaventura
V dějinách katolické církve je mnoho řádů, jejichž zakladatelé (dosud) nebyli svatořečeni. Jistě mnohem méně je těch, které založili veřejní hříšníci, ale možná by se našly i takové. Každopádně ale existují řády, které po většinu svých dějin zakládaly svoji identitu na identifikaci s jinými osobami, než byli jejich zakladatelé.
Tak například cisterciácký řád (dnes jsou jeho dědici trapisté) založil na přelomu 11. a 12. století Robert z Molesme, ale pro jeho sebepojetí byl rozhodující sv. Bernard z Clairvaux, asi největší světec 12. století, který do řádu vstoupil krátce po založení. Karmelitáni nemají v přísném smyslu slova zakladatele vůbec, i když bychom snad mohli jmenovat Bertolda z Kalábrie, který na hoře Karmel v Palestině shromáždil skupinu poustevníků, z níž se později řád vyvinul. O úctu, která je v jiných společenstvích vyhražena zakladateli, se zde dělí trojice největších světců – sv. Jan od Kříže a obě svaté Terezie. Významný pro karmelitány je také sv. Šimon Stock.
Jiný případ je františkán sv. Bonaventura. Františkáni se samozřejmě vztahují především ke svému zakladateli, sv. Františku z Assisi, který patří k největším světcům vůbec. Ale po jeho smrti vznikly v řádu dramatické spory, jež společenství téměř zničily. Sv. Bonaventura sice nezabránil rozdělení řádu na dva (dnešní františkáni a minorité – později přibyli ještě kapucíni), ale razantními reformami odvrátil ještě daleko větší hrozící katastrofu, totiž úplné zrušení řádu, případně jeho proměnu v heretické hnutí.
Legionáři Kristovi a Regnum Christi přinesli Církvi mnoho dobrého. Podle mne o tom stěží může být sporu, stačí se podívat třeba na Zenit a National Catholic Register. Osobně sice neznám žádného člena LC/RC, ale autoři, jejichž úsudku důvěřuji (včetně George Weigela), je chválí. Jisté je, že osobnost P. Maciela musí být prošetřena důkladněji, než dosud, a výsledky musí být zveřejněny. Nutně to potřebuje nejenom Církev jako celek, ale i členové jeho řádu a hnutí. Myslím, že se umím do jisté míry vžít do jejich pocitů – musí teď být velmi těžce demotivováni. Mnohé z toho, čím byli – často po celá desetiletí svého života – formováni, se jim najednou může jevit jako pokrytecké žvásty. Jistě z velké části neoprávněně (ostatně když alkoholik někomu řekne, aby nepil, má stejně pravdu) – ale co je zrno a co jsou plevy? To se musí oddělit. Jak mají jinak žít svá povolání dál?
Můžeme pomoci modlitbou.
Read Full Post »
Očima oslíka 