Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for the ‘Hnutí’ Category

Lukáš Novák včera zveřejnil na svém blogu tento pozoruhodný postřeh:

Na okraj pražského setkání Taizé.

Ve skautingu (a nejen tam) dnes frčí tzv. „zážitková pedagogika“. Pořád jsem přemýšlel, v čem je problém, proč se mi z toho ježí chlupy, když přece skauting odjakživa stavěl na tom, vychovávat lidi tím, že něco zažijou.

A pak jsem na to přišel: to slovo „zážitek“, „zažít“, má dva významy: pasivní a aktivní. V aktivním smyslu něco „zažít“ znamená uskutečnit nějaké jednání v nějaké situaci, něco si aktivně zkusit (např. odvážit se v noci sám do lesa). V pasivním smyslu to znamená něco zakusit: něco vidět, slyšet, cítit nějakou emoci apod. (např. leknout se, když na mě bafne vedoucí na stezce odvahy). Neznamená to nutně, že je při tom člověk pasivní: může třeba provádět adrenalinový horolezecký výstup; důležité je, že zážitkem se zde míní to, co se ve mě děje, co prožívám – nikoliv to, co konám.

Výchova zážitkem v aktivním smyslu není vlastně nic jiného než klasické budování ctností příslušnou činností. Takhle druhdy fungoval skauting. „Zážitková pedagogika“ ale často spočívá v navozování pasivních zážitků, maximálně s nějakou následnou reflexí (teoreticky tomu možná tak není, ale mluvím o praxi).

Mám pocit, že něco podobného se týká „prožívání víry“. Původně to znamenalo víru „žít“, tj. aktivně jednat jako věříci: nikoliv nutně navenek (charita apod.), ale především na rovině rozumových a volních aktů. Dnes to ovšem znamená sbírat „duchovní zážitky“. Mše byla „dobrá“, když takový zážitek poskytla. „Aktivní účast“ znamená, že mám příslušné zážitky, že sdílím emoční prožívání ostatních. Atd.

Problém pasivního prožívání je v tom, že pokud to je motivací nějakého jednání, jde o tzv. motivaci cílem, kde jednání pro dosažení cíle má hodnotu pouze instrumentální, takže pokud člověk ještě cíle nedosáhl, je nespokojený. A když cíle dosáhne, dostaví se brzy tzv. hédonická adaptace, a příště potřebuje ke stejné spokojenosti zážitek silnější. (Přesně takhle to dnes namnoze funguje ve skautingu, a proto klasické skautské programy selhávají).

Proti tomu stojí motivace cestou, kdy samotné jednání vedoucí k nějakému cíli je vnímáno jako hodnotné. Bez ohledu na to, jestli se cíle podaří nebo nepodaří dosáhnout, je člověk spokojený, protože „je na správné cestě“. Mechanismus hédonické adaptace tu nefunguje, protože „cesta“ je dynamická záležitost spočívající v neustálé realizaci něčeho nového. Tím se samozřejmě nijak nezpochybňuje důležitost cílů – vždyť cesta je vnitřně hodnotná právě proto, že směřuje k hodnotnému cíli.

Řekl bych, že důvod, proč tolik mladých lidí opouští víru je i to, že u nich došlo k hédonické adaptaci na zážitky, které poskytují spolča, Taizé atd. a vydávají se hledat nějaké silnější kafe.

Záběry ze setkání Taizé v Praze 2014/15:

Read Full Post »

Ve slavném televizním pořadu Oprah Winfrey (tato nejstarší americká talkshow běží od roku 1986) vystoupily tento týden Dominikánské sestry Panny Marie, Matky Eucharistie, z Ann Arbor v Michiganu.

Klášter má téměř sto sester, jejichž průměrný věk je 26 let.

http://www.sistersofmary.org/

Bloger Celledoor pořad nahrál na YouTube. Parádně se povedl, podívejte:

1. část

2. část

3. část

4. část

Read Full Post »

P. Benedict Groeschel CFR patří k výrazným osobnostem Katolické církve, řeholního života a také hnutí pro život v Severní Americe.

P. Benedict Groeschel, CFR

P. Benedict Groeschel, CFR

Mám už nějakou dobu v plánu napsat na blog jeho medailónek, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Zmiňoval se o něm Michael Dubruiel v článku, který jsem přeložil.

P. Benedikt byl kapucínem a pomáhal založit novou kongregaci reformovaných kapucínů, „šedých bratrů“, Franciscan Friars of the Renewal (Františkánští bratři obnovy, zkráceně CFR), která se chce vrátit k co nejprostšímu způsobu žití františkánského ideálu. (Podívejte se na fotogalerii.) O dalších epizodách jeho dramatického života a jeho aktivitách možná napíšu někdy příště. Teď zmíním jen to, že má vlastní pořad na EWTN, Sunday Night Live, kde v neděli večer živě odpovídá na otázky o víře a duchovním životě. Převzal tak štafetu po Matce Angelice.

20. února 2009 sloužil P. Benedikt mši svatou ve formačním centru nyní těžce zkoušeného řádu – Legionářů Kristových – v Thornwoodu, N.Y. Homilii, kterou přitom přednesl, publikoval Zenit.

Několik úryvků:

…Chtěl jsem být se členy Legionářů a Regnum Christi v tomto čase, který je zjevně časem velkého utrpení, bolesti, ale také příslibu.

Zvláštní shodou okolností mi zrovna včera vyšla tato malá knížka. Napsal jsem ji a odeslal vydavateli před rokem. Jmenuje se „Boží slzy: Vytrvat tváří v tvář velkému zármutku a katastrofě“ (The Tears of God: Persevering in the Face of Great Sorrow and Catastrophe)…

Nejprve mi dovolte říci, že Legionáři mají mnoho přátel a já jsem telefonicky hovořil s mnoha členy Regnum Christi, kteří jsou mými přáteli a spolupracovníky, zejména na Institutu psychologických věd, v jehož sboru působím. A tak rád vidím, že duch Páně je v této chvíli utrpení s vámi a že se lidé drží.

A teď: „Vy všichni potřebujete reformu!“ My VŠICHNI potřebujeme reformu! Kdy ji potřebujeme? Každý jeden den, ať se děje cokoliv. Pošlete za mnou ty, co říkají „Potřebují reformu!“ a já jim řeknu, „Probuďte se, chytráci!“ Náš božský Spasitel říká: „Přiblížilo se Boží království. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ A to je něco, co se musí dít každý den.

Jde o to, že každá jednotlivá duše je povolána tak, že Duch Svatý nás volá, abychom proměnili všechny události našeho života – úspěchy, selhání, radosti, smutky, ctnosti a dokonce hříchy – proměnili je v naše osobní pokání a následování našeho Pána Ježíše Krista. Legionáři Kristovi byli vybudováni a udržování hlubokou christologickou teologií a zbožností. To vás v této chvíli staví do nejlepšího postavení. Toto není Legie nikoho kromě Krista.

Když se podíváte na světová náboženství… …v těchto náboženstvích, Bůh nikdy netrpí… Ale v křesťanství Bůh trpí. Neuvěřitelná, nemožná myšlenka. Absolutní, nekonečné, božské bytí, věčné, neproměnné… Že může plakat: To je tajemství Vtělení. Kristus přichází a pláče s námi. Máme nemyslitelnou skutečnost Boha, který umírá. Nepochopitelnou. Teologicky máme díky koncilům vysvětlení, jak se to mohlo stát, ale je to tajemství všech tajemství. A pobožnosti staletí, zvláště Nejsvětější srdce, odhalují, že Kristus s námi tajuplným způsobem trpí i dnes.

Papež Jan Pavel II. citoval francouzského spisovatele Léona Bloye, že „Kristus je na svém kříži do konce světa ve svém Mystickém těle.“ A tak Kristus trpí s vámi velmi zvláštním způsobem.

Promluva Otce Benedikta je osvěžující. Díky za ni!

Měl jsem v posledních dnech pocit, že všechny katolické publicisty a blogery posedl likvidační amok. Předhánějí se v tom, kdo bude důrazněji požadovat co nejrychlejší rozpuštění Legie a Regnum Christi. Výjimkou nejsou ani konzervativní autoři a jinak rozumní lidé, jako je Damian Thompson.

Těžko nevzpomenout na rok 1773, kdy papež Klement XIV. vyhověl požadavkům dobrých katolíků (zejména evropských panovníků) a zrušil jezuity. Tragická ironie byla v tom, že kritikům Tovaryšstva Ježíšova vadilo hlavně papeženství řádu. Papež vyšel vstříc veřejnému mínění v Církvi a… zničil jednu ze svých hlavních opor. Jezuité nicméně přežili v Rusku, kde je Kateřina Veliká chtěla zachovat a v různých kněžských sdruženích, do nichž se „rozpustili“. V roce 1814 Pius VII. řád znovu obnovil. Ten však už nikdy nedosáhl někdejšího významu.

Když si katolická inteligence vezme do hlavy nějaké heslo (Zrušte je, bídáky!), chová se podobně racionálně a nezávisle, jako fanoušci Baníku.

Prý jsou sekta, zhoubný kult! Ukažte mi nějaký katolický řád, o kterém se to nedá říci, když se chce! Steven Hassan, klasik anticult movement, považuje za jednu z nejsilnějších indicií sektářského charakteru nějaké skupiny… povinný celibát. Nakonec ze svého seznamu sekt vyjímá tradiční katolické řády i budhistické kláštery, ale jen s poukazem na jejich staletou osvědčenost.

Kolik má papež k dispozici společenství žijících intenzívním duchovním životem a absolutně věrných katolické nauce? Řádů s dostatkem povolání? Může si Církev dovolit vyhnat na ulici těch 2500 potenciálních kněží, kteří studují v seminářích Legie? Já vím, já vím, diecézní a řeholní semináře by tam poslaly své náboráře. A které řády a diecéze si přerozdělí těch 200 škol, které vybudovalo a o které pečuje Regnum Christi?

Dějiny Církve jsou jeden velký průšvih. A jeden velký zázrak Boží milosti.

Legionáři zatím na slovo poslouchají všechny příkazy z Říma. A ať už mají jakékoliv vnitřní problémy (rozhodně netvrdím, že žádné nemají) – dokud se pevně drží mateřské ruky Církve, nemohou skutečně padnout.

Řád, který poslouchá papeže, je vždycky reformovatelný, pokud je to nutné.

Read Full Post »

Psal jsem (tady a tady) o nepěkných odhaleních týkajících se P. Marciala Maciela Degollada LC, zakladatele řádu Legionáři Kristovi a hnutí Regnum Christi. K tématu…

Zatím není nic nového. Podle všeho probíhá intenzívní aktivita na straně řádu a hnutí i římské kurie. Jejím výsledkem bude pravděpodobně nějaká forma papežské vizitace (pokud už neprobíhá) v řádu, nějaké veřejné prohlášení (řádu, Církve nebo společné) a snad vyjasnění situace, které umožní začít pracovat na nápravě a uzdravení způsobených zranění.

Jedním z nejnaléhavějších kroků je zjistit, zda obvinění P. Maciela z pohlavního zneužívání byla oprávněná, omluvit se případným obětem a odškodnit je.

Celý proces může trvat dlouho a bude bolestivý. Může vést i ke zrušení nebo samovolnému rozpadu řádu a hnutí, které jsou dílem P. Maciela. Pro Církev by to ovšem byla velká ztráta, protože toto dvojdílné společenství provozuje velmi aktivní apoštolát v mnoha zemích.

Když P. Maciel před rokem zemřel, nenavštívil jeho pohřeb žádný vatikánský funkcionář a papež ani nikdo z jeho spolupracovníků neposlal řádu a hnutí žádnou kondolenci. To je velmi neobvyklé a svědčí to o tom, že vnímání P. Maciela ve Vatikánu bylo už před rokem nanejvýš kritické. Totéž však v žádném případě nelze říci o tom, jak Církev pohlíží na jeho duchovní děti.

P. Jonathan Morris, LC:

Když dospělý člověk, který dlouhou dobu miloval svého otce, zjistí, že jeho otec nebyl přesně tím otcem, kterého znal… to je to, co se teď děje s námi.

P. James Farfaglia je bývalý legionář, nyní diecézní kněz. Z řádu odešel po nějakém velkém sporu, který neupřesňuje, nicméně vzpomíná:

Ačkoliv jsem opravdu miloval práci v Chetumal, muselo se stát něco velkého, aby mě to dostalo z Legie. Na svůj život s Legií Kristovou mám velmi milé vzpomínky. Jsem velmi vděčný za formaci, kterou jsem tam dostal. To, co dělám teď, bych bez té formace nikdy nemohl dělat. Žil jsem mezi svatými. Opravdu mi chybí ten smích. Vždycky tam byl smích. Legionáři jsou velmi šťastná skupina mužů.

Je ovšem třeba dodat, že mnoho bývalých členů Legie je vůči řádu naopak velmi kritických, i když pochopitelně nemluvím o lidech případně zneužitých. Bývá to poměrně obvyklé a zvenčí je velmi těžké posoudit míru objektivity podobných svědectví. Není pochyb o tom, že skandál P. Maciela zvyšuje hodnověrnost těchto kritiků.

Na YouTube kanálech Legionářů Krista a Regnum Christi lze najít několik videí z nedávné doby, na kterých jim vyjadřují podporu přední vatikánští představitelé.

Kardinál Franc Rodé, CM, prefekt Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, navštívil 10. 12. 2008 v Santiagu de Chile základní školu a univerzitu Regnum Christi. Hnutí jen v Chile provozuje 15 škol, z toho čtyři v hlavním městě.

Kardinál Rodé je vlastně přímým nadřízeným P. Álvara Corcuery LC, generálního představeného legionářů. Nadřízeným Rodého je papež.

V polovině ledna proběhl v Ciudad de México VI. Světový kongres rodin. Zůčastnil se jej také kardinál Stanisław Ryłko, prezident Pontifikální rady pro laiky, pod kterou spadá hnutí Regnum Christi. Také on je podřízen přímo Svatému otci. Po skončení kongresu navštívil kard. Ryłko několik apoštolských děl hnutí a promluvil k jeho členům.

Rodé a Ryłko patří nepochybně k těm, kteří mají plné ruce práce na nápravě situace vzniklé dvojím životem P. Maciela.

Je pozoruhodné, jak životaschopné organizace založil morálně problematický člověk. Kdyby se jednalo o obchodně úspěšné firmy, bylo by snadné je oddělit od jeho osobního života a posuzovat naprosto separátně. Také jejich zaměstnanci by nejspíše nebyli jeho osobním životem nijak demoralizováni. Ale u církevních apoštolských organizací to takto oddělit nejde. Prvním cílem každého apoštolátu, ať už řeholního nebo jiného, je svatost jeho členů – to je základní pravidlo. A představený musí jít příkladem.

Lze očekávat, že nějaké institucionální deformace, které musí být napraveny, tam přece jenom jsou. A mnozí členové těchto institutů se asi právě v této chvíli rozhodují, zda pokračovat dál, nebo odejít.

To, co se v těchto dnech odehrává, je skutečné drama s otevřeným koncem. Papež, kardinálové i muži a ženy z Legie Kristovy a Regnum Christi teď opravdu potřebují podporu naší modlitby.

Read Full Post »

6. února 2009 vystoupili v americké katolické televizní stanici EWTN dva kněží z řádu Legionáři Kristovi, P. Thomas Williams, LC a P. Jonathan Morris, LC. Původně měli hovořit o svých nových knihách.

Vzhledem k posledním zprávám o zakladateli jejich řádu, P. Marcialovi Macielovi, nicméně moderátor Raymond Arroyo změnil téma a hovořili o něm. V rozhovoru padla řada zajímavých informací. Například P. Morris říká, že žil dlouho s P. Macielem v jednom řádovém domě a neměl nejmenší podezření, že něco není v pořádku. P. Williams říká, že s velkou pravděpodobností byla pravdivá alespoň některá obvinění z pohlavního zneužívání a že řád přijde s omluvou a reparací obětem P. Maciela.

Podívejte se na záznam pořadu. Číslování třetí a čtvrté části je přehozeno, zde jsou uvedeny pod sebou ve správném pořadí.

Aktuality:

  • Očekává se, že tento týden vydá řád k situaci zásadní prohlášení.
  • National Catholic Register (časopis vlastněný Legionáři, který byl kritizován za to, že o situaci nedostatečně informuje) sdělil, že o negativních skutečnostech v životě P. Maciela připravuje článek.

Na rozhovor na EWTN mě upozornila Jana Klára z hnutí Regnum Christi.

1. část rozhovoru:

Vodpod videa již nejsou dostupná

2. část:

Vodpod videa již nejsou dostupná

3. část (chybně označená jako 4.):

Vodpod videa již nejsou dostupná

4. část (chybně označená jako 3.):

Vodpod videa již nejsou dostupná

Kněžská svěcení 49 legionářů, která proběhla 21. prosince 2008 v Římě v Basilice Sv. Pavla za hradbami. Hlavním světitelem byl kardinál Angelo Sodano, koncelebrovali kard. Giovanni Copa a biskupové Brian Farrell, LC a Marc Alliet.

Read Full Post »

V šestém okruží osmého kruhu pekla v Danteho Božské komedii chodí navěky věků kolem dokola pokrytci oblečeni v olověný plášť s kapucí, navenek pozlacený. Šourají se sehnuti až k zemi. Na jednom místě okruží je na zemi přikován Kaifáš, po kterém šlapou…

Ne všechny příspěvky do blogu se mi píší lehce, některé tíží jako olověný plášť… Dlouho jsem přemýšlel, zda napsat tento článek. Prospěje někomu?

Ale… o otci Macielovi nepíši a nemluvím poprvé. A dosud jsem jej většinou chválil a hájil. Problém je v tom, že hájit otce Maciela znamenalo implicitně obviňovat z křivopřísežnictví ty, kteří jej žalovali. Některá provinění už ve své přirozenosti mají tento charakter – stojí-li slovo proti slovu, nelze jednoho hájit a druhého tím nehanět. Některým lidem tento článek prostě dlužím… Nechci být lhář a pokrytec.

Mladý zakladatel

Marcial Maciel Degollado se narodil v Mexiku 10. 3. 1920. 3. ledna 1941 založil řád Kristova Legie. Mimořádně mladý zakladatel ještě nebyl ani knězem. Byl vysvěcen teprve v roce 1944. Dosáhnout kněžství pro něj nebylo snadné, zažil mimo jiné vyloučení z jezuitského semináře, údajně pro emocionální nevyrovnanost. Nový řád, který založil, se však dynamicky rozvíjel a dosáhl značného renomé. Začal být dokonce označován za nové Tovaryšstvo Ježíšovo, za nové jezuity.

P. Marcial Maciel Degollado

P. Marcial Maciel Degollado

P. Marcial Maciel Degollado

P. Marcial Maciel Degollado

V roce 1959 založil P. Maciel laické hnutí Regnum Christi, jehož členkami mohou být i ženy (ženské a mužské komunity jsou ovšem odděleny). Harmonické spojení kněžského řádu a laického hnutí se ukázalo být plodným. Obě skupiny se rozšířily do 30 zemí. Řád má 800 kněží a 2500 seminaristů, hnutí 65 000 členů, a společně provozují stovky apoštolských aktivit, také asi 190 škol a univerzit, včetně pontifikálního athenaea (vyššího učení, které usiluje o získání statutu papežské univerzity) Regina Apostolorum v Římě.

Legionáři Kristovi jsou řád činný, apoštolský a přísný, který na své členy klade vysoké nároky, jako je požadavek celoživotního studia – jejich stanovy obsahují například apel, aby se každý, kdo může, stal vysokoškolským profesorem. Legionáři usilují o nejvyšší věrnost církevnímu učení. Vcelku úspěšně – stali se do jisté míry spolu s dalšími symbolem moderního katolického konzervatismu.

Legionaries of Christ

Regnum Christi

Některá apoštolská díla LC/RC

Mission Network

Pure Fashion – cyklus přehlídek decentní módy.

Zenit – zpravodajská agentura sídlící v Římě – je objektivně vynikající, často a rád její zprávy o dění v církvi čtu.

National Catholic Register – americký katolický časopis, založený v roce 1927 a v roce 1996 koupený legionáři. Časopis je konzervativním protějškem liberálního National Catholic Reporteru a je výborný – rád ho čtu, i když jen články dostupné zdarma na internetu.

Obvinění

Jenomže legionáři mají, jak se z dnešního úhlu pohledu zdá, své slabé místo – zakladatele. Otec Maciel čelil několika vlnám žalob. V letech 1956 – 59 byl na základě obvinění 18 bývalých členů řádu vyšetřován vatikánskou kurií. Byl dokonce z vedení řádu odvolán – ale jen dočasně. Obvinění se týkala řady věcí, například finančních nepořádků nebo požívání drog. Mezi obviněními – z dnešního hlediska kupodivu – vůbec nefigurovala pohlavní zneužívání. Církevní vyšetřování vedlo k závěru, že je ve všech bodech žaloby nevinen.

V roce 1997 přišla nová obvinění, tentokrát jich bylo osm. A tyto žaloby se týkaly pohlavního zneužívání mladistvých a zneužívání zpovědi. Člověk, který je chtěl shodit pod stůl jako nedůvěryhodné, k tomu mohl snadno najít důvody. Stížnosti se týkaly výhradně pohlavního zneužívání a to desítky let starých případů. Navíc přišly v době, kdy byla podobná obvinění vyloženě v módě, ostatně některá jiná podobná obvinění zejména amerických kněží byla evidentně vymyšlená (jeden příklad: v USA byl jistý kněz, nikoliv legionář, obviněn z pohlavního zneužití, ke kterému mělo dojít v bazénu, jenž ale v inkriminované době ještě neexistoval). Někteří z žalujících přitom figurovali už v procesu z roku 1956 – a tehdy P. Maciela vinili z jiných přečinů a zneužití vůbec nezmínili. Navíc byl mezi osmi žalobci původně ještě devátý, Miguel Diaz Rivera, dříve legionář a nyní vysokoškolský učitel. A ten svoji žalobu stáhl a prohlásil, že k ní byl donucen ostatními osmi.

Na základě těchto a podobných skutečností jsem P. Maciela hájil i já. Domníval jsem se, že je obviňován nespravedlivě, tak jako mnoho jiných osobností v církvi. Například svatý Josef Kalasanský, zakladatel řádu piaristů, byl před svou smrtí Svatým stolcem sesazen z místa generálního představeného a dokonce vyloučen z řádu, který založil. Byl rehabilitován až posmrtně. Později byl dokonce svatořečen a v roce 1948 Piem XII. vyhlášen patronem všech křesťanských všeobecných škol. I ve dvacátém století byl například P. Kentenich, zakladatel Schoenstattského hnutí, církevními autoritami na čtrnáct let poslán z Německa do USA, kde tehdy jeho hnutí nepůsobilo, a po tuto dobu mu byl osobní styk s hnutím zakázán.

Legionáři svého zakladatele a tehdy ještě generálního představeného účinně bránili a dosáhli částečného úspěchu – proces byl odložen.

Pár věcí zde ale nehrálo. Například i já jsem o tři odstavce výše použil jeden nepřesný argument – obvinění proti P. Macielovi se neobjevila na vrcholu vlny žalob proti americkým katolickým kněžím, ale už na jejím začátku – patřila k prvním mediálním sólokaprům svého druhu. Označovat je za oportunistické využití nálady chvíle je tudíž… řekněme poněkud manipulativní.

Podle neověřených informací vypovídal na přelomu tisíciletí na Kongregaci pro nauku víry i jistý mexický kněz, P. Corcuera LC.

Nový generální představený, nový papež, nový prefekt

Náhle se věci daly do pohybu. Na podzim 2004 rozhodl prefekt Kongregace pro nauku víry (mimochodem bývalého Svatého oficia, tedy… inkvizice) kardinál Joseph Ratzinger, že se znovu otevřou všechny pozastavené procesy v archívu kongregace. Hlavním vyšetřovatelem Macielova případu byl jmenován promotor spravedlnosti kongregace, Mons. Charles J. Scicluna z Malty.

V lednu 2005 proběhla generální kapitula legionářů, která se koná každých 12 let. A ačkoliv zakladatel řádu ještě žil, k všeobecnému překvapení tentokrát nebyl zvolen představeným (oficiální titul je director general) na další dvanáctileté období. Stal se jím teprve sedmačtyřicetiletý P. Álvaro Corcuera Martínez del Rio. P. Maciel oznámil, že se z důvodu pokročilého věku a zdravotních problémů vzdává jakékoliv oficiální funkce v řádu.

P. Álvaro Corcuera LC

P. Álvaro Corcuera LC

2. dubna 2005 zemřel Jan Pavel II. 19. dubna byl papežem zvolen Joseph Ratzinger a přijal jméno Benedikt XVI. 13. května 2005 jmenoval nový papež prefektem Kongregace pro nauku víry Američana Williama Josepha Levadu.

27. května 2005 vydal Mons. Levada (kardinálem se stal až v roce 2006) své první disciplinární rozhodnutí. Netýkalo se P. Maciela. Ale týkalo se jednoho nápadně podobného případu. P. Gino Burresi, charismatický a stigmatizovaný vizionář, bývalý člen řádu Oblátů Panny Marie a později zakladatel kongregace Služebníků Neposkvrněného srdce Mariina, byl obviněn z mnohočetného sexuálního zneužití noviců (mladých mužů, nikoliv dětí). Byl vyšetřován dvakrát, poprvé osvobozen, podruhé byl jeho proces odložen. Jeho údajné skutky jsou již promlčeny. Přesto však nyní přišel disciplinární verdikt: Zákaz vysluhování svátostí, kázání a jakéhokoliv duchovního vedení. Zákaz publikování.

Kdosi to komentoval:

Nemysli si, že ďábel líčí jen na liberály. Líčí na každého. Má připravenu past i na tebe – ano, na tebe, pravověrného katolíka. Jistěže tě nesvede arianismem, postmodernou, marxismem. Ale on svádí i zjeveními, stigmaty, horováním proti zkaženému světu. Není místo, kde by nebyl.

Rozhodnutí o P. Macielovi

19. května 2006 rozhodla Kongregace pro nauku víry, s explicitním schválením papeže:

  1. Vzhledem k věku (86 let) a zdravotnímu stavu nebude P. Maciel podroben kanonickému procesu.
  2. P. Maciel se vzdá jakékoliv formy veřejné služby a dožije v ústraní životem modlitby a pokání.

Rozhodnutí bylo podle mého soudu motivováno jednak ohledem na stáří P. Maciela, ale asi ještě více ohledem na Legii a Regnum Christi. Církev nechce tato společenství rozbít. Ale jestliže neproběhne proces, není možné vyslovit jakýkoliv soud o jeho vině či nevině (katolická církev je právní církví, což si málokdo z komentátorů uvědomuje, jak to bylo patrné i v nedávném mediálním rozruchu okolo výroků biskupa Williamsona FSSPX). Ovšem podezření je natolik silné, že je nutné provést disciplinární opatření a znemožnit obviněnému pokračování v kněžské službě.

Přestože se jedná o velmi silný náznak, že na podezřeních mohlo být něco pravdy, je třeba mít stále na mysli, co jsem už psal – že dějiny církve znají poměrně četné případy lidí, proti nimž bylo disciplinárně zasahováno a později byli třeba i svatořečeni. Na mysl přichází například Padre Pio. A k němu také i po tomto výroku někteří lidé blízcí Legii a Regnum Christi přirovnávali P. Maciela.

Podle některých zdrojů se toho ale stalo ještě více. Papež prý potichu zrušil dva zvláštní sliby legionářů a všechny členy řádu od nich dispensoval. To je asi vhodné vysvětlit: Všichni katoličtí řeholníci skládají sliby chudoby, čistoty (tj. celibátu) a poslušnosti. Některá řeholní společenství k nim ale přidávají další zvláštní sliby. Například jezuité skládají zvláštní slib věrnosti papeži. V případě legionářů byly tyto sliby údajně dva a to tajné, veřejnosti neznámé:

  1. „Slib lásky“ – legionář nesmí říci na veřejnosti cokoliv špatného o řádu nebo některém jeho členu.
  2. „Slib pokory“ – legionář nesmí usilovat o žádnou funkci v řádu ani nikoho na žádnou funkci prosazovat.

Tato informace je bez záruky.

P. Maciel i Legie rozhodnutí Vatikánu plně akceptovali, alespoň pokud jde o jeho literu.

Rok po smrti zakladatele

30. ledna 2008 P. Marcial Maciel Degollado zemřel. Nebyl pohřben v Římě, jak se původně plánovalo, ale ve svém rodišti v Mexiku. A začátkem února 2009, přesně rok po jeho smrti, se začalo dít něco nového.

Představení všech komunit legionářů začali svolávat schůzky členů a na nich jim řekli zhruba toto:

  • V Legii běží už nějakou dobu interní vyšetřování činů P. Maciela.
  • P. Maciel vedl dvojí život, možná desítky let. Měl milenku, se kterou se často scházel. Ve Španělsku žije jeho dcera, která má něco přes dvacet let.
  • P. Maciel používal finanční prostředky řádu pro vlastní potřebu. Dělo se to dlouhodobě a nešlo o zanedbatelné částky.

Zpráva se pochopitelně rychle dostala do médií a posléze ji několikrát veřejně potvrdil také mluvčí řádu, Jim Fair.

Generální představený P. Corcuera napsal všem členům LC a RC dopis, ve kterém je vyzývá k pokračování v práci a k zachování ducha hnutí. Píše ale také o P. Macielovi, poté, co zmíní jeho pozitivní přínos, pokračuje:

Je také pravdou, že byl člověk a tyto věci, které nás ranily a překvapily – a já nevěřím, že je můžeme vysvětlit pouhým rozumem – již byly souzeny Bohem.

To je vše, nic konkrétnějšího. 8. února 2009 sloužil P. Corcuera mši svatou v jedné farnosti, na které v homilii řekl také několik poznámek k situaci. Řekl například, že se předchozí noci probudil ve dvě ráno a procházel se ve sněhu. Prosil v modlitbě Boha, aby sňal všechno utrpení z řádu a hnutí a vložil je na jeho ramena. V homilii bylo ještě několik podobných osobních myšlenek, ale žádná konkrétní informace.

Nedostatečnost oficiálně dostupných vysvětlení je zřejmě v samotném řádu a hnutí silně pociťována, protože několik legionářských kněží cítilo nutnost veřejně vystoupit s prohlášeními, s otevřenými dopisy vedení řádu a s omluvami dlouho podváděné veřejnosti. Za všechny stojí za to citovat z velmi naléhavého a pěkného dopisu P. Thomase Berga LC, ředitele Westchester Institute for Ethics and the Human Person, adresovaného všem členům LC/RC.

Současně vás nicméně prosím o odpuštění za katastrofální odezvu, kterou tato krize nalezla u našeho vyššího vedení LC. Není jiná cesta, jak to říci: v tak mnoha ohledech představení legionářů selhali a selhali ostudně v tom, jak neadekvátně reagovali na tuto krizi, a nikoliv překvapivě, vzbudili v mnohých z nás pochopitelnou krizi důvěry.

Další emotivní komentář přišel od známého amerického katolického publicisty, George Weigela. V článku Zachránit, co může být zachráněno v časopise First things navrhuje, aby byl papežem ustanoven ne pouze vizitátor, ale nový dočasný představený, osvědčený řeholník z jiného řádu, který vše důkladně vyšetří, provede případné nutné reformy a rozhodne, zda:

1. Může být to dobré, co přišlo z Legie Kristovy a Regnum Christi, odděleno od osoby a dědictví P. Maciela?

2. Může být Legie reformována zevnitř, poté, co budou propuštěni ti, kdo byli součástí Macielovy pavučiny klamu?

3. Musí být Legie rozpuštěna, s tím, že poté snad nějaké jádro nepopiratelně poctivých bývalých legionářů založí řeholní kongregaci oddanou ideálům, které byly pošpiněny Macielovými hříchy a očividně zraněnou institucionální kulturou?

Důležité přitom je, aby se tento člověk zodpovídal výhradně papeži. Musí mít také řadu dalších předpokladů, které Weigel vyjmenovává, včetně takových zdánlivých maličkostí, jako je znalost španělštiny.

Budoucnost Legie

Proč takové pozdvižení nad milenkou, dcerou a defraudací jednoho řeholníka?

Protože více otázek otevírají, než zodpovídají. Například:

  • P. Maciel vedl dvojí život řadu let. Nešlo tedy o ojedinělé selhání, ba ani o pravidelné selhávání – to by jej snad připravilo o budoucí svatořečení, ale nemuselo by to nutně signalizovat zásadní narušenost jeho osobnosti. Takové věci se nedějí zase tak zřídka. Ale jestliže jeho činy měly svoji kontinuitu a byly spíše setrvalým stavem, než řadou izolovaných selhání, měla jeho duše závažný problém. Vždyť v podobné situaci se ani nemohl řádně a platně zpovídat – platnost zpovědi vyžaduje předsevzetí znovu nezhřešit.
  • Podivnost jeho chování muselo mnoho jiných členů řádu alespoň podvědomě vnímat, i když snad nepochopili jejich podstatu. Jeden legionář například řekl, že v době, kdy byl pokladníkem řádu, běžně vydával P. Macielovi desetitisícové sumy v dolarech v hotovosti, aniž by se na cokoliv ptal, požadoval jakýkoliv doklad a cokoliv zapisoval. Jak to bylo možné? Macielův modus operandi nutně musel tak či onak korumpovat mnoho dalších členů řádu, byť jistě mnozí jednali v dobré víře.
  • Jsou P. Corcuera a další členové užšího vedení řádu, kteří byli Macielovými nejbližšími spolupracovníky, spíše reformátory nebo spoluviníky?
  • Byly zvláštní sliby míněny jako prostředky na ochranu P. Maciela – a možná i dalších – před prozrazením?
  • Ta ošklivá otázka, co zůstala nezodpovězena: Tak zneužíval tedy P. Maciel seminaristy, nebo ne?

Je vidět, že se problémy zakladatele chtě nechtě poměrně silně promítají do základů praxe, ale i spirituality řádu. Mohou mít devastující účinek. Nebo možná taky ne – ale musí se to vyjasnit.

Stín pochopitelně padl i na apoštolská díla LC a RC. Můžete si přečíst výzvu P. Raymonda J. de Souzy, který není členem řádu, ale byl dvanáct let dopisovatelem National Catholic Registeru. Pozastavuje se nad tím, jak nedostatečně NCR o kauze informuje. Nebo spíše vůbec neinformuje. Je to znepokojující, protože v minulosti NCR kritizoval lidi, kteří P. Maciela žalovali. Ne-li křesťanská láska k bližnímu, tedy přinejmenším elementární novinářská etika velí opravit chybu. (Musím dodat, že Zenit uveřejnil alespoň krátký rozhovor s mluvčím LC Jimem Fairem, který obsahoval několik základních informací.)

Hledá se nový svatý Bonaventura

V dějinách katolické církve je mnoho řádů, jejichž zakladatelé (dosud) nebyli svatořečeni. Jistě mnohem méně je těch, které založili veřejní hříšníci, ale možná by se našly i takové. Každopádně ale existují řády, které po většinu svých dějin zakládaly svoji identitu na identifikaci s jinými osobami, než byli jejich zakladatelé.

Tak například cisterciácký řád (dnes jsou jeho dědici trapisté) založil na přelomu 11. a 12. století Robert z Molesme, ale pro jeho sebepojetí byl rozhodující sv. Bernard z Clairvaux, asi největší světec 12. století, který do řádu vstoupil krátce po založení. Karmelitáni nemají v přísném smyslu slova zakladatele vůbec, i když bychom snad mohli jmenovat Bertolda z Kalábrie, který na hoře Karmel v Palestině shromáždil skupinu poustevníků, z níž se později řád vyvinul. O úctu, která je v jiných společenstvích vyhražena zakladateli, se zde dělí trojice největších světců – sv. Jan od Kříže a obě svaté Terezie. Významný pro karmelitány je také sv. Šimon Stock.

Jiný případ je františkán sv. Bonaventura. Františkáni se samozřejmě vztahují především ke svému zakladateli, sv. Františku z Assisi, který patří k největším světcům vůbec. Ale po jeho smrti vznikly v řádu dramatické spory, jež společenství téměř zničily. Sv. Bonaventura sice nezabránil rozdělení řádu na dva (dnešní františkáni a minorité – později přibyli ještě kapucíni), ale razantními reformami odvrátil ještě daleko větší hrozící katastrofu, totiž úplné zrušení řádu, případně jeho proměnu v heretické hnutí.

Legionáři Kristovi a Regnum Christi přinesli Církvi mnoho dobrého. Podle mne o tom stěží může být sporu, stačí se podívat třeba na Zenit a National Catholic Register. Osobně sice neznám žádného člena LC/RC, ale autoři, jejichž úsudku důvěřuji (včetně George Weigela), je chválí. Jisté je, že osobnost P. Maciela musí být prošetřena důkladněji, než dosud, a výsledky musí být zveřejněny. Nutně to potřebuje nejenom Církev jako celek, ale i členové jeho řádu a hnutí. Myslím, že se umím do jisté míry vžít do jejich pocitů – musí teď být velmi těžce demotivováni. Mnohé z toho, čím byli – často po celá desetiletí svého života – formováni, se jim najednou může jevit jako pokrytecké žvásty. Jistě z velké části neoprávněně (ostatně když alkoholik někomu řekne, aby nepil, má stejně pravdu) – ale co je zrno a co jsou plevy? To se musí oddělit. Jak mají jinak žít svá povolání dál?

Můžeme pomoci modlitbou.

Read Full Post »

Proglas uvedl 15. 2. 2009 v pořadu Křesťan a svět rozhovor s P. Jindřichem Kotvrdou a Markem Rychtrem o hnutí Víra a světlo. Rozhovor vede Jaroslav Kratka.

Tady si ho můžete poslechnout:

P. Jindřich Kotvrda a Marek Rychter o hnutí Víra a světlo

Víra a světlo je hnutí společenství, jejichž srdcem jsou lidé zranění různým stupněm mentálního postižení. Mám v tomto hnutí několik přátel.

Víra a světlo ČR
Foi et lumière International

Jednotlivá společenství Víry a světlo – čtyři jsou v Brně a jedno v Praze – mají velmi hezká jména:

Žabky v kaluži
Sluníčka ze studánek
Vlaštovky Sv. Františka
Svatojánské mušky (patří k YMCA Praha)
Lodičky Sv. Josefa

Hnutí založil Jean Vanier, který je známější jako zakladatel sítě komunit L’Arche Internationale. Archa, síť asi 135 komunit v 36 zemích, se od Víry a světla odlišuje společným životem v domech, zatímco členové Víry a světla se pouze scházejí. Duch obou organizací je podobný.

S otcem Jindřichem jsem se před asi patnácti lety seznámil díky brněnské Archa Community, která však nemá nic společného s Vanierovou L’Arche, jde o pouhou shodu jmen a vzdálenou příbuznost ducha. Hlavní odlišnost je v tom, že Vanierova společenství se věnují lidem s mentálním postižením, brněnská Archa lidem s postižením tělesným (což je v praxi – pro někoho možná kupodivu – značný rozdíl).

V roce 1997 jsme společně se členy brněnské Archy a s otcem Jindřichem krátce navštívili jednu komunitu L’Arche ve Washingtonu DC.

Read Full Post »

Dnešní den, 21. listopad, je svátkem Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě, neboli, jak se říkalo dříve, Obětování Panny Marie. Je to den „pro orantibus,“ svátek kontemplativních mnichů a mnišek, kteří obvykle žijí v tzv. „klauzuře“ – v klášterech uzavřených před vnějším světem – v oázách požehnaného ticha a modlitby.

Kartuziánšti mniši při modlitbě (zdroj www.parkminster.org.uk)

Kartuziánští mniši při modlitbě (zdroj http://www.parkminster.org.uk)

Ježíš Kristus řekl o Marii z Betánie, která v tichém a soustředěném rozjímání naslouchala jeho slovům, že si vybrala „lepší úděl,“ než její sestra Marta, která se snažila ze všech sil zajistit pro Ježíše a jeho apoštoly občerstvení… Jen jedno je podstatné…

Mimořádně náročná a vznešená cesta výhradní modlitby, nerozptylované ruchem světa, patří ke klenotům katolické církve. Cesta strmá a zářící, cesta potu a nejhlubší radosti, jakou na tomto světě může člověk zakusit. Cesta nemnohých, cesta lidí, kteří jsou již na zemi anděli… Dnes cesta 13 000 mužů a 48 500 žen.

Kartuziánšti mniši při liturgii (zdroj www.parkminster.org.uk)

Kartuziánští mniši při liturgii (zdroj http://www.parkminster.org.uk)

V těchto dnech se v Římě koná zasedání Kongregace pro zasvěcený život, na které promluvil papež Benedikt XVI. Pronesl mimo jiné tato slova:

Když mniši žijí radikálně evangelium, když ti, co jsou cele oddáni kontemplativnímu životu, pěstují hluboké snubní spojení s Kristem, je mnišství připomínkou toho, co je podstatné pro všechny formy řeholního a zasvěceného života, a co je životní prioritou pro každého pokřtěného: hledat Krista a neupřednostňovat nic jiného než lásku k němu.

Vzývejme Marii Matku Páně, Ženu oděnou sluncem, která nic neupřednostnila před láskou k Božímu Synu, jehož porodila, aby pomáhala komunitám zasvěceného života, zejména těm mnišským, vytrvat ve věrnosti jejich povolání a poslání. Kéž jsou kláštery stále více oázami asketického života, v nichž je vnímán půvab snubního spojení s Kristem a rozhodnutí pro Boží Absolutno je obklopeno stálým ovzduším mlčení a kontemplace.

Ukázka z filmu Velké ticho (Die Grosse Stille) o životě kartuziánských mnichů. Hovoří nevidomý mnich:

Pozn.: Fotografie a video ilustrují život v kartuziánském řádu, který založil sv. Bruno v roce 1084 a který je dnes snad nejpřísnějším katolickým řádem. Toto společenství není v současnosti přítomno v České republice. Kontemplativních řeholních společenství, která pěstují život modlitby v ústraní, jsou však desítky a několik jich působí i u nás.

Read Full Post »

Film o povolání bratra kazatele, plný pokoje a moudrosti.

Podívejte se na desetiminutový úryvek z filmu z roku 1964, který představuje dominikánský řád. Komentář je v pomalé a srozumitelné angličtině.

Read Full Post »