Deset krásných let jsem pracoval jako produktový manažer ve společnosti Telefónica O2 Czech Republic. Po deseti a ve čtyřiceti letech je myslím přesně ta správná chvíle začít nové dobrodružství! 🙂
Doporučuji vám zaregistrovat se tady – získáte tak místo na dopoledním programu a guláš!!! 🙂
V sobotu 26. března 2011 dopoledne před Pochodem pro život máte možnost seznámit se s činností občanských sdružení, které se věnují obnově kultury života, podpoře předmanželské a manželské čistoty a podpoře rodiny. Setkání proběhne v pražském dominikánském klášteře (Husova 8, Praha 1).
Program:
9:00 – 9:45 Úvodní souhrnné představení jednotlivých organizací 9:45 – 11:30 Paralelní prezentace organizací v barokním refektáři, hovornách a ambitech kláštera s možností ukázek materiálů, představení činnosti, navázání spolupráce, … 11:30 – 12:30 Pauza na oběd (pro registrované účastníky bude k dispozici guláš, káva, čaj)
12:30 – 13:00 Adorace a růženec v kostele sv. Jiljí 13:00 – 14:00 Mše svatá v kostele sv. Jiljí
14:00 – 16:00 Pochod pro život (trasa: Husova, Staroměstské náměstí, Václavské náměstí)
V případě jakýchkoli dotazů nebo problémů kontaktujte Hnutí pro život na adrese info@prolife.cz, popř. na telefonu 603 976 231.
Výborný text, o který se s vámi musím podělit. Podepisuji každou větu. OK, každou ne. Ale skoro každou. 🙂 Je to vzácný hlas rozumu v době maniakální, ovládané hlubokou a temnou iracionalitou.
Pavel Varvařovský (foto Petr Horník, Právo)
Veřejný ochánce práv JUDr. Pavel Varvařovský
V Brně dne 22. února 2011
Vážení,
přečetl jsem si Vaši rozhořčenou reakci na své názory, které jsem si dovolil vyjádřit v rozhovoru pro Lidové noviny, resp. ve svém pravidelném „sloupku“ v těchto novinách. Přesto, že není zřejmé, zda se jedná o názor celé Vaší organizace, či jen podepsaných pánů, dovolím si pár poznámek
Beru na vědomí, že s mými názory nesouhlasíte. Tak už to ve svobodné společnosti chodí, že názory na řadu věcí jsou (chválabohu) různé. Stejně jako Vám, tak i mně zaručuje ústavní pořádek právo svobodně projevit vlastní názor. To, že jsem se jakýmsi řízením osudu stal veřejným ochráncem práv, na tomto mém právu nic nemění.
Co mne ovšem zaráží a trochu děsí, je militantní tón Vaší reakce. Cenzorů a věrozvěstů jediného správného světonázoru jsme si snad všichni ve svých mladších létech užili až dost. Nevím, odkud berete přesvědčení, že Váš názor je jediný správný a kdo ho nesdílí, budiž dán na pranýř. To, že považuji za chybnou představu, že společenské problémy vyřeší nové a podrobnější právní předpisy, není nic nového. Říkal jsem to jako soudce Ústavního soudu, najdete to v mých článcích i v mé knize o základech práva, slyšely to stovky mých posluchačů na přednáškách. Nesouhlasných hlasů bylo velmi málo. Na toto téma jsem ostatně pohovořil i k senátorům ve své nominační řeči. Počet jejich hlasů pro moji nominaci se zdá svědčit o tom, že i na tomto fóru bylo sympatizujících dosti. Moje výhrady se tedy netýkaly a netýkají jen zákona, který se zdá být pro Vás textem takřka posvátným. Týkaly se a budou se i nadále týkat i jiných, dle mého názoru zbytečných, resp. zbytečně popisných až užvaněných zákonů, které jsou spíše jakousi naučnou příručkou, nežli souborem právních norem. To, co vy považujete za neúctu k zákonu, považuji já naopak za výraz úcty k právu, neboť zdaleka ne vše, co se jako právo tváří, je právem i ve skutečnosti. Uzákonit slušné chování a vzájemný respekt a toleranci mezi lidmi se totiž nedá, resp. dá, ale k ničemu to nebude. K rovnému (nikoliv rovnostářskému) zacházení s bližními slouží daleko lépe jiné instrumenty – výchova v rodině, přirozené vzory a vzorce chování, které se přejímají z generace na generaci. Ostatně i můj předchůdce rád zdůrazňoval, že po tisíciletí stačilo lidem v podstatě pravidel deset, aniž by to zabrzdilo pokrok a vývoj lidstva (a jen tak mimochodem – o potřebě předmětného zákona a velmi problematického svěření této agendy do působnosti ombudsmana si myslel zhruba totéž, co já).
Na rozdíl od Vás si nemyslím, že těmito svými názory ohrožuji důvěru ve svoji nezávislost a nestrannost a „útočím na samotnou podstatu či smysl ochránce“. Z reakce jiných čtenářů naopak vyplývá, že jsou docela rádi, že český ombudsman má vlastní rozum a soudnost a nenechá svůj plášť vlát po větru, který je zrovna módní. To, že se o něčem hodně mluví (v našem případě o údajně všudypřítomné diskriminaci) ještě neznamená, že se to také hojně vyskytuje. Stejně tak neexistuje žádný objektivní důkaz o tom, že názor většinový (pokud by ten Váš takový skutečně byl) je i názorem správným. A především – můj názor nemění nic na tom, že skutečným obětem diskriminace jsme pomoc nikdy neodmítli a neodmítáme (viz naše webové stránky a stanoviska a doporučení v této oblasti).
Na závěr už jen parafrázi známého rčení. Jistě, nemusíte s mými názory souhlasit. Jako organizace hájící lidská práva a svobody byste však měli hájit i moje právo vlastní názor svobodně projevovat a ne mne okřikovat jako zlobivého žáčka. Jsem na to už trochu starý a snad i alergický.
Pavel Varvařovský
Adresát:
Český helsinský výbor organizace pro lidská práva Štefánikova 21 150 00 PRAHA 5
Osobně je mi smutno z toho, jak Český helsinský výbor rezignoval na svoji někdejší pozici neformální morální autority a identifikoval se s vysoce diskutabilní a pochybnou agendou jednoho velmi specifického, vyhraněného a úzkého politického proudu. Dopis podepsali místopředsedové ČHV Michael Kocáb a František Valeš. Nepodepsala jej předsedkyně ČHV Anna Šabatová, která kandidovala na místo ombudsmana.
**********
Beyoncé Knowles: If I Were a Boy, live, AOL Music Sessions:
Joseph Ratzinger se nikdy nezúčastnil žádné schůzky Hitlerjugend? Byl do Hitlerovy mládeže přihlášen školou, bez svého přičinění, protože členství bylo povinné pro všechny hochy starší 14 let. Ratzingerův otec byl odpůrcem nacismu.
Co Ježíš neřekl
Jděte a vyprávějte před kostelem drby o svých přátelích!