Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘volby v USA’

Vzestup Baracka Obamy s sebou paradoxně přinesl také vzestup jedné nečekané osobnosti, jejíž epochu jen málokdo nepovažoval za uzavřenou. Ale někdejší hvězda americké republikánské strany Newt Gingrich věří na odchody a návraty.

Newt Gingrich (foto Newt.org)

Newt Gingrich (foto Newt.org)

V americkém Kongresu

Newt byl plných dvacet let kongresmanem, v letech 1979 až 1999. V roce 1994 vedl volební kampaň republikánů do Kongresu. Výsledek byl pozoruhodný –  poprvé po čtyřiceti letech získali republikáni v Kongresu většinu.  Time jmenoval Gingriche osobností roku. V lednu 1995, dva roky po nástupu Billa Clintona, se Newt Gingrich stal předsedou (mluvčím) Kongresu.

V následujících čtyřech letech byl Newt synonymem opozice proti Billovi. Jeho zpočátku vysoká podpora u veřejnosti ale rychle klesala, zejména od roku 1998, kdy byl hlavním motorem impeachmentu proti prezidentovi kvůli jeho skandálu s Monikou Lewinsky. Impeachment byl vnímán jako trapný a navíc byl neúspěšný. Kvůli tomuto a dalším problémům Newt Gingrich 3. 1. 1999 odstoupil nejenom z místa předsedy, ale vůbec opustil Kongres a to přestože vyhrál parlamentní volby na další období.

Newt říká, že věří v odchody a návraty. Škoda, že si podobné heslo nevzal k srdci třeba Jiří Čunek, dokud byl čas.

Třetí manželství

V dalších letech nebylo o Gingrichovi na politické scéně moc slyšet. Vlastnil konzultační společnost, konzultoval a publikoval. A taky se oženil. Potřetí. V roce 2000 si vzal Callistu Bisek, členku kongresového personálu. Gingrich je baptistou a jeho denominace umožňuje snadné rozvody. Nicméně ani jižní baptisté ještě netolerují cizoložství v průběhu manželství a Newt přiznal, že s Callistou udržoval vztah už v době, kdy byl předsedou parlamentu – a kdy se snažil odvolat Billa Clintona. Své druhé ženě Marianne Ginther se za nevěru veřejně omluvil.

Newt Gingrich se třetí manželkou (foto Newt.org)

Newt Gingrich se třetí manželkou Callistou (foto Newt.org)

Návrat na scénu

Gingrich si nicméně po roce 2000 získal slušné renomé jako publicista. Vyjadřuje se k mnoha otázkám a vždy promyšleně. Je konzervativní a pro život. Začal se také více zajímat o náboženská témata. S novou manželkou založili Gingrich Productions, publikační společnost, která mj. vydala DVD o Reaganovi, o roli Boha v americké společnosti a připravuje DVD o úloze Jana Pavla II. při pádu komunismu.

Gingrichův web má kapku neskromnou doménu:

Newt.org

Osm let mimo aktivní politiku mohlo být dostatečným pokáním. Na konci éry George Bushe mladšího byla republikánská strana zkorumpovaná mocí a demoralizovaná. Hledala se vůdčí osobnost. McCain se jí nedokázal tak docela stát ani během kampaně a po prohře ve volbách se už o to ani nepokouší. Newt chytil druhý dech (nebo kolikátý) a plný energie zaplnil uprázdněné místo – o jeho ideje a přednášky začal být náhle zájem.

Přednášející nebo píšící Newt je strhující a už před volbami začal pracovat na povzbuzení morálky republikánů po předpokládané prohře. Asi první, kdo ho navrhl na republikánského kandidáta na prezidenta pro rok 2012 byl, několik dní po volbách, publicista Robert Novak (mimochodem konvertita od judaismu ke katolicismu, nyní trpící mozkovým nádorem).

Bude Jimmy Carter II. alias Barack Obama za čtyři roky porazitelný?

Pravděpodobně ano. Záleží na výsledcích jeho ekonomického plánu. Zatím Obamova popularita rychle klesá, jak už to tak po volbách bývá. Jeho základní ideová východiska, vysoká popularita před volbami, jasné vítězství a také mnoho detailů v jeho dosavadním krátkém prezidentování, nápadně připomínají demokrata Jimmyho Cartera, který byl prezidentem těsně po Vietnamské válce.

Carter stejně jako Obama čelil dramatickému poklesu zahraničního vlivu USA. A stejně jako on se jej nesnažil zastavit, ale jen řídit – takže jej de facto urychloval. Carterovo funkční období začalo katastrofou v Panamě, skončilo katastrofou v Íránu a mezi tím bylo nepřetržitou řadou katastrof. Mnozí ho považuji za nejhoršího amerického prezidenta 20. století.

I Carterovi je však třeba přiznat jeden plusový bod: Upustil od realizace svého předvolebního slibu, že stáhne vojáky z Jižní Koreje.

Cartera po čtyřech letech nahradil Ronald Reagan. Bude-li obamismus reinkarnací carterismu – což se v této chvíli jeví dost pravděpodobně – a americkou ekonomiku se nepodaří pořádně nastartovat (ačkoliv si jistě nikdo na světě kromě alkajdistů a anarchistů nemůže přát, aby se potopila do hluboké recese), může mít příští republikánský kandidát snadnou práci.

A kdo ho může porazit?

Kromě Newta Gingriche se stále nejčastěji zmiňuje jméno Sarah Palin, která s Johnem McCainem vloni kandidovala na viceprezidentku. Guvernérka Aljašky má zásadní nevýhodu v tom, že nebydlí ve Washingtonu. A čeká ji předběžná zkouška. Musí se rozhodnout, zda bude v roce 2010 usilovat o druhé období na křesle guvernéra, nebo kandidovat do senátu. Guvernorát je jistější volba, zatímco senát by ji dostal do centra dění a v prezidentských volbách by jí více pomohl. Ať už zvolí kteroukoliv cestu, musí vyhrát, má-li mít šanci na prezidentskou nominaci v roce 2012.

Nepříjemnou zprávou z posledních dní je, že dcera Palinových Bristol se rozešla s otcem svého dítěte, s nímž původně plánovala svatbu.

Cherchez la femme

Koncem února přinesly New York Times obsáhlý profil Newta Gingriche. V něm se jakoby mimochodem objevila tato stručná poznámka:

Gingrich, který je od postgraduální školy baptistou, řekl, že bude brzy konvertovat ke katolicismu, vyznání své ženy.

To není zrovna vyčerpávající informace. Thomas Peters, který bloguje jako American Papist, nicméně napsal trochu více, bez uvedení zdroje:

Newt Gingrich údajně vstoupí do katolické církve v neděli 29. března 2009 ve Washingtonu, DC. S manželkou je zde už nějakou dobu vídán na mších v National Shrine (národní svatyni).

Vítej v církvi hříšníků, Newte! Snad nejde jen o další epizodu v tvém životě.

Pane, chceš-li, můžeš nás očistit! (srov. Mt 8, 2)

Read Full Post »

V amerických volbách 4. listopadu 2008, kdy Barack Obama porazil Johna McCaina, se nehlasovalo jen o prezidentovi. V některých z 50 států americké fererace byli voleni také senátoři, kongresmani a guvernéři. A někde se také konala státní referenda.

Stojí myslím za to si po měsíci připomenout a shrnout jejich výsledky. Jsou uvedeny např. tady na CNN.

Ústavní dodatek definující manželství jako svazek muže a ženy

Tedy zakazující všechny pokusy o legalizaci manželství homosexuálů na státní úrovni:

  • Arizona: 56:46 %: Schváleno
  • Florida: 62:38 %: Schváleno
  • Kalifornie:  58:48 %: Schváleno

Celkem má dnes už tento ústavní dodatek 13 z 50 amerických států. Zajímavý je výrazný úspěch příznivců návrhu na Floridě a jejich vítězství, byť těsné, v Kalifornii, která je ne zcela právem považována za nejliberálnější americký stát. Úspěchy jsou o to cennější, že nastaly při velmi vysoké volební účasti.

Možná se ještě rozhoupu k tomu, abych toho napsal víc o poučné historii této kauzy v Kalifornii. Teď uvedu jen jedno zajímavé číslo: Pro dodatek zde hlasovalo 70 % voličů černé barvy pleti.

Zákaz adopce dětí nesezdanými a homosexuálními páry

  • Arkansas: 57:43 %: Schváleno

Povinnost 48 hodin předem informovat rodiče o interrupci, která má být provedena jejich nedospělé dceři

  • Kalifornie: 48:52 %: Zamítnuto

Smutný výsledek, byť těsný.

Ústavní dodatek definující začátek existence lidské osoby v okamžiku početí

  • Colorado: 27:73 %: Zamítnuto

Jedna ze dvou největších porážkek Hnutí pro život a křesťanů v těchto amerických volbách (nepočítáme-li zvolení Baracka Obamy), nejenom, že prohráli, ale výsledek hlasování byl negativní velmi výrazně. A co bylo tou druhou? Mrkněte o kousek níže na Washington.

Zákaz většiny potratů s výjimkou ohrožení života matky, znásilnění a incestu

  • Jižní Dakota: 45:55 %: Zamítnuto

Tento zákon měl být protestem proti případu Roe vs. Wade a kdyby prošel, byl by s největší pravděpodobností stejně zamítnut federálním ústavním soudem. Nicméně na něj teď není vhodná doba – neprošel. Ovšem poměrně těsně, při menší volební účasti by měl šanci.

Jižní Dakota je republikánským státem, kde vyhrál McCain poměrem 53:45 %.

Ústavní dodatek povolující použití lidských embryí pro výzkumné účely

  • Michigan: 53:47 %: Schváleno

Dodatek je velmi špatný, přestože má své limity, není to univerzální povolení. K pokusům lze použít (a tedy zničit) pouze ta embrya, která byla původně vytvořena pro účely umělého oplodnění a jsou určena k likvidaci. Tato omezení lze nicméně nepochybně snadno obejít.

Legalizace asistované sebevraždy

  • Washington: 58:42 %: Schváleno

(Pozor, nepleťte si stát Washington a hlavní město USA, Washington, D.C. Leží úplně jinde. Tady jde o ten stát.)

Tragédie. Washington se po Oregonu stal druhým americkým státem, povolujícím asistovanou sebevraždu. Asistovaná sebevražda se liší od eutanázie tím, že lékař pacientovi připraví jed, ale pacient si jej vezme sám, lékař „nezmáčkne tlačítko“.

„Plnohodnotná eutanázie“ je dnes legální jen v jediném státě na světě, v Holandsku.

Zákaz afirmativní akce

  • Colorado: 49:51 %: Zamítnuto
  • Nebraska: 58:42 %: Schváleno

Jde o zákaz, aby stát jakkoliv zvýhodňoval ve veřejných zakázkách a ve státních profesích jakéhokoliv jednotlivce nebo skupinu na základě rasy, pohlaví, barvy kůže nebo etnického či místního původu.

Je to vlastně jakýsi protipól evropského antidiskriminačního zákona, přestože ne jeho přesný ekvivalent ani opak. Na první pohled jde o takřka totéž, ve skutečnosti je to takřka protiklad.

Z výrazného úspěchu návrhu v Nebrasce (kde jde navíc o ústavní dodatek) a těsného neúspěchu v Coloradu – a to při vysoké volební účasti – se zdá, že se afirmativní akci v USA pomalu naplňuje čas. Proti tomu ovšem stojí celonárodní úspěch Baracka Obamy, který chce afirmativní akci naopak rozšířit.

Povolení zaměstnávání nelegálních imigrantů

  • Arizona: 41:59 %: Zamítnuto

Toto není záležitost svědomí, nýbrž spíše selského, tedy juristického, rozumu. Osobně jsem pro co nejvstřícnější přístup k přistěhovalcům při současné co nejpřísnější kontrole a dodržování pravidel.

Na první pohled se mi zdá, že povolit zaměstnávat nelegální imigranty je nesmysl, který by vytvořil právní Kocourkov. Ale neznám detaily. Pokud bych hlasoval pouze srdcem a ne rozumem, hlasoval bych pro.

Zrušení státní daně z příjmu

  • Massachusetts: 30:70 %: Zamítnuto

Neuvěřitelné! Návrh měl zredukovat státní (nikoliv federální – v USA se to rozlišuje) daň z příjmu na polovinu v roce 2009 a na nulu v dalších letech. Neznám detaily a kontext, ale na první pohled to vypadá jako typická populistická bomba. Jak mohou být voliči v Massachusetts tak zodpovědní? Představte si, že by u nás dramaticky neuspěl v referendu návrh na snížení daní bez kompenzace.

Povolení marihuany pro medicínské účely

  • Michigan: 63:37 %: Schváleno

Na to nemám vyhraněný názor. Spíše souhlasím – zákon není bianco šekem, přesně vyjmenovává nemoci a situace kdy lze marihuanu použít.

Faktem ale je, že během vlády George W. Bushe v USA spotřeba drog výrazně klesla, stejně jako klesla zločinnost. Tato fakta se v kampani málo připomínala a vůbec už jste se je nemohli dočíst v evropských novinách. Bylo to samozřejmě výsledkem přísné státní politiky a byl to zvrat oproti negativnímu trendu během éry Billa Clintona.

Nejen já tuším, že za Obamy se trend otočí a tradiční běsi amerického 20. století, drogy a organizovaný i neorganizovaný zločin, se vzchopí.

Povolení loterijních videoterminálů

  • Maryland: 59:41 %: Schváleno

Týkalo se to všech „jednorukých banditů“ a podobných přístrojů, dosud v Marylandu en bloc zakázaných. Povolili je a dokonce ústavním dodatkem. Ovšem jenom ve vyhražených lokalitách. Výnosy mají jít na státní školství.

Ach jo, kéž by tak u nás chtěl tyto Tlustého vypečené synky někdo zakázat nebo aspoň omezit. Mimochodem, víte,  že jsme první na světě, pokud jde o jejich počet na jednoho obyvatele? Nejsem proti loterii a kasinům! Ale ty automaty by chtěly trochu zregulovat, stojí příliš mnoho lidských osudů obrácených v prach.

Read Full Post »

„Pokud jsou Obama, Biden a nový Kongres odhodláni realizovat anti-life agendu, o které hovořili před volbami, předpovídám, že příští čtyři roky budou patřit mezi ty nejvíce rozdělující v dějinách našeho národa.“

Kardinál Francis Stafford

Americký kardinál James Francis Stafford je Hlavní penitenciář Apoštolské penitenciárie. (Penitent je latinsky kajícník, penitenciář je zpovědník, nebo přesněji „ten, kdo odpouští hříchy“.)

Tedy jinými slovy kardinál Stafford působí ve Vatikánu jako předseda Apoštolské penitenciárie. To je jeden ze tří tribunálů římské kurie, kterému se přezdívá Tribunál milosrdenství. Penitenciárie má za úkol odpouštět kanonické tresty a hříchy, jejichž rozhřešení je vyhrazeno Svatému stolci – jako jsou exkomunikace latæ sententiæ (odpusťte, nebudu ten termín vysvětlovat, uvádím to pro ty, kdo rozumí) – a udělovat odpustky.

Kardinál James Francis Stafford

Kardinál James Francis Stafford

14. listopadu 2008 přednesl kardinál Stafford přednášku ve Washingtonu, D. C. na pozvání Pontifikálního institutu Jana Pavla II. pro manželská a rodinná studia. Název přednášky byl „Papež Pavel VI. a papež Jan Pavel II.: ‚Být v pravdě duše a těla.'“ Přednáška je vynikající a stojí za to si ji přečíst celou, na svém blogu ji publikoval známý americký publicista John L. Allen Jr.:

Plný text přednášky kardinála Stafforda v angličtině

(Já jsem se o ní dozvěděl na blogu Amy Welborn a na blogu First things.)

Jedna část přednášky, blízko závěru, vzbudila značný rozruch, protože se dotkla nedávného zvolení Baracka Obamy a jeho viceprezidenta, Josepha Bidena, který je praktikující katolík. Tuto část zde překládám (věřte mi, že bych to rád přeložil celé, kdybych měl čas; musím ale vybírat – raději něco, než nic):

4. listopadu 2008 zasáhlo Ameriku kulturní zemětřesení. Senátor Barack Obama a senátor Josph Biden byli zvoleni prezidentem a viceprezidentem Spojených států, spolu s významnou většinou jejich strany ve federálním Kongresu, která podporuje jejich smrtící vizi lidského života. Američané byli jednomyslní ve své radosti nad významem zvolení černého prezidenta. Nicméně, pokud jsou Obama, Biden a nový Kongres odhodláni realizovat anti-life agendu, o které hovořili před volbami, předpovídám, že příští čtyři roky budou patřit mezi ty nejvíce rozdělující v dějinách našeho národa. Pokud by jejich návrhy měly být zavedeny a uzákoněny, bylo by pro americké biskupy v budoucnosti nemožné opakovat to, jak jejich předchůdci popsali Spojené státy v roce 1884, jako „tento domov svobody.“

Zatímco uvažuji o hluboce negativním dopadu Obamovy vize lidství (a také Bidenovy), vzpomínám si, jak soudobé jsou Mauriacovy reflexe o jednom jeho současníku, vlivném evropském autorovi. Dokonce i když s ním Mauriac nesouhlasil takřka v žádném bodě, uznal jeho inteligenci a osobní přitažlivost. „Ale pod vší touto grácií a šarmem byla zaťatost vůle, sevřené čelisti, stav neustálé ostražitosti odhalit a odolat každému vnějšímu vlivu, který by mohl hrozit jeho nezávislost. Stav ostražitosti? To je řečeno mírně: za každým slovem, které napsal, prováděl energické operace proti nepřátelskému městu, kde se odehrávala každodenní bitva.“

Podobné charakteristiky byly zřejmé v projevu senátora Obamy před stoupenci organizace Planned Parenthood (to je organizace propagující a provádějící potraty, pozn. překl.) 17. července 2007: zaťatost vůle, sevřené čelisti atd. – kde tvrdil, „nejenom, že vyhrajeme tyto volby, ale také přetvoříme tento národ… první věc, kterou udělám jako prezident, bude podpis The Freedom of Choice Act… (to je zákon, který má v celých USA dramaticky podpořit potraty, pozn. překl.), případ Roe jsem kladl do centra svého učebního plánu o reprodukční svobodě, když jsem vyučoval ústavní právo (Roe vs. Wade byl soudní proces, který zásadním způsobem liberalizoval potraty v USA, pozn. překl.)… v tomto tématu nepovolím.“ Během městského setkání v březnu 2008 v Johnstownu, Pa., mluvil se stejnou odhodlaností a nezbytnosti všeobecného sexuálního vzdělání pro děti a dospívající: „nechci, aby byly moje dcery potrestány dítětem.“ Zvolený prezident nijak neupřesnil metody, které by jeho svobodné dcery mohly použít v případě, že by se potřebovaly vyhnout „potrestání dítětem“, tedy porodu jeho vnuka či vnučky. Obamova vize je modernistická a má kořeny v osvícenství. Obsah a rétorika Obamy a Bidena mají prvky podobné těm dříve popsaným: jsou agresívní, ničivé a apokalyptické.

Katolíci nad slovy Baracka Obamy pláčí. Pláčeme nad násilím, které je skryto za rétorikou jeho a také Josepha Bidena a která se zdá zdá být většinovou v novém Kongresu. Co bychom měli udělat s našimi palčivými, hněvivými slzami nad pocitem zrady?

Zaprvé, naše slzy jsou slzami agónie. Za druhé, musíme uznat, že existuje prastarý vzor našich slzí. Během několika příštích let pro nás Getsemany nebudou okrajovou zahradou. Navrhuji jedno středověké pojetí. S anonymním autorem hledají během tohoto vyčerpávajícícho roku naše nepokojné mysli v temném údolí. S ním jako naším vůdcem nacházíme krvácejícího muže na kopci, sedícího pod stromem „v hlubokém zármutku.“ Je to Kristus, Ženich Církve a lidstva.

Komentář Oslíka

Barack Obama dosud nenastoupil do úřadu a zatím se věnuje pouze personálním, ekonomickým a částečně zahraničním otázkám. Jeho dosavadní personální rozhodnutí jsou velmi střízlivá, překvapivé je na nich snad jen to, že nedošlo k žádnému překvapení.

Barack Obama zatím nepřináší žádnou změnu v žádné otázce, ke které se dosud od svého zvolení vyjádřil. Ve všem pokračuje v tradičních kolejích Demokratické strany, vybírá si tváře toho nejkonformnějšího demokratického establishmentu a někde dokonce přebírá republikánské plány i osoby, což je případ Roberta Gatese, Bushova ministra obrany, který již přijal Obamovu nabídku zůstat v úřadě.

(A mimochodem, Gates je od Obamy dobrá volba. Nejen mně díky tomu spadl jeden velký kámen ze srdce.)

Obama tedy zatím plnou parou směřuje ke středovému pojetí politiky v ekonomických a zahraničněpolitických tématech.

Ale od voleb se dosud nijak nevyjádřil k otázkám etickým. A to je hlavní zdroj obav křesťanů. Nejen, že v této oblasti měl nejradikálněji levicové názory, ale také během kampaně vícekrát potvrdil své odhodlání je prosadit. A konečně – je to také nejsnadnější. Není na tom nic těžkého, prostě se jenom vydá pár prezidentských dekretů a prosadí pár zákonů – na což by teď v obou komorách parlamentu mohl mít sílu.

Za půl roku může být hotovo. A kulturní revoluce, která přinese nepředstavitelný oceán krve a utrpení, bude tady.

Nebo přece jen ne?

Read Full Post »

Aktualizováno, vizte dole v článku. Svůj slibovaný poslední předvolební komentář jsem už napsat nestihl. Nuže, pojďme na první povolební. A zkusíme začít trochou optmismu!

Podle předběžných výsledků porazil Barack Obama Johna McCaina v hlasování s rekordní voličskou účastí poměrem 52:47 %, tedy maličko těsněji, než předpovídaly průzkumy před volbami. Poměr se může ještě nepatrně změnit, patrně ve směru pro McCaina, ale jeho prohra je už prakticky jistá a McCain uznal porážku.

Co je na vítězství Baracka Oamy pozitivního?

Řada věcí:

  1. Vyhráli oslíci! Maskotem Demokratické strany je oslík, maskotem republikánů slon. Já jsem oslík dosti republikánský, ale přesto musím pogratulovat i těmto zaoceánským oslíkům, se kterými nesouhlasím.
  2. Amerika má prvního prezidenta tmavé barvy pleti! Přestože existují jinak celkem rozumně vypadající publicisté, kteří tvrdí, že říci „je dobře, že vyhrál muž tmavé barvy pleti“ je rasistické, já to klidně řeknu. Je samozřejmě naprosto správné to říci.
  3. Akcie asi na chvíli posílí a zklidní se víc, než kdyby vyhrál McCain.
  4. Vítězství na chvíli pomůže USA na mezinárodní scéně.
  5. Už se těším na Paroubkovu kampaň ‚Pryč s Obamovým radarem!‘

🙂

A jsou také nějaké špatné zprávy?

Jo. Ale o nich až příště. Zatím jen upozorníme na to, že demokraté také výrazně posílili v Kongresu a v Senátu, kde teď mají výrazné většiny. Tak silný prezident tady už nebyl dlouho. Obamu nebude nic brzdit, může své plány na přebudování Ameriky „cihlu po cihle“ podle vzoru sociálně-demokratické Evropy prostě doopravdy uskutečnit.

Přece však již teď upozorním na jeden faktor:

Jeden velký poražený: Hnutí pro život

Obama bude, jak už snad víme, nejvíce propotratovým prezidentem v dějinách USA. Ale to není všechno. Současně s hlasováním o prezidentovi proběhla v několika státech USA referenda o prolife otázkách. Předběžné výsledky jsou negativní:

  • V Coloradu chtěli přidat k ústavě dodatek definující okamžik početí jako počátek lidského života. Neprošel.
  • V Jižní Dakotě chtěli omezit interrupce na případy nouze matky. Neúspěšně.
  • V Michiganu chtěli povolit neomezené ničení embryí pro výzkumné účely. To se také stalo.
  • Stát Washington (neplést si s městem Washington DC) chtěl povolit asistovanou sebevraždu jako druhý stát po Oregonu. Stalo se.

Aktualizace 5. 11. večer: Ale ne tak docela!

Sociálně-konzervativní hnutí přece jen včera nezaznamenalo pouze porážky. Podle předběžných výsledků se zdá, že byly ve třech státech referendem schváleny dodatky k ústavě, definující manželství jako svazek muže a ženy – v Arizoně, na Floridě a dokonce v Kalifornii.

V Kalifornii již byly sečteny výsledky z 98 % volebních okrsků (údaj CNN v tomto okamžiku). Výsledek je zatím 52:48 % ve prospěch dodatku a to při vysoké volební účasti. Kampaň obou stran stála 70 mil. USA, 38 mil. vydaly hnutí odmítající dodatek (tj. prohomosexuální), 32 mil. hnutí prosazující dodatek.

Současně se v Kalifornii hlasovalo o limitaci interrupcí a tam byl výsledek opačný: 52:48 % proti omezení potratů.

Pokud finální výsledky potvrdí přijetí dodatku ve všech třech státech, bude mít již 13 států unie v ústavě zakotveno odmítnutí gay-sňatků. Dá se ale předpokládat, že se Obama pokusí tyto sňatky deklarovat jako ústavní právo na federální úrovni a tak legislativy jednotlivých států eliminovat.

Read Full Post »

Pomalu se blíží okamžik vysvobození jednoho ubohého oslího blogera z tenat seriálu amerických prezidentských voleb. Bylo by dobré před rozhodujícím dnem, kterým bude úterý 4. listopadu, napsat ještě jeden hluboký komentář. Dokonce to má ubohý bloger v úmyslu… jen neví, jestli to stihne. 🙂 A protože by komentář byl nepochybně zcela drtivý pro Obamu, může se stát, že pro blogerovo zaváhání přijde McCain o prezidentské křeslo. Ach jo, no, určitě si užijte aspoň tohleto…

V sobotu 1. 11. 2008 vysoupil McCain v pořadu Saturday Night Live televize NBC, stejně jako dříve Sarah Palin.

V této scénce vystupuje se Sárou… pardon, vlastně je to její dvojnice Tina Fey:

Vodpod videos no longer available.

 

Tady McCain představuje své strategie pro poslední tři dny volební kampaně:

Vodpod videos no longer available.

 

A aby byl váš požitek kompletní, tady je John McCain rovněž v SNL, ale v roce 2002. Zpívá hity Barbry Streisand (která McCaina často kritizuje) a snaží se prodat album „McCain zpívá Streisandovou.“

Vodpod videos no longer available.

 

Určitě se mrkněte také na tohle.

Read Full Post »

Oukej, uznávám, že tímto už pomalu překračuji práh seriózního blogerství a dostávám se na samý okraj propasti blogerství bulvárního. Ale mám několik omluv:

  1. Hrozně rád bych si dělal legraci z politiků, ale do domácí politiky se mi nechce a nechce. Když se do ní pustím (mimo bioetiku, což je moje téma), dopadne to strašně. Třeba tuhle v pátek jsem se tak hrozně pohádal o politice s jedním kamarádem, že jsem ho pak musel zakroužkovat na volebním lístku.
  2. Už jsem tu dost psal o Sarah Palin.
  3. Už jsem tu trochu psal o hip hopu a rapu.

Tak se pojďme publicisticky znemožnit.

V pořadu americké televize NBC Saturday Night Live vystoupily Sarah Palin a Hillary Clinton se společným prohlášením k národu. Moment… Vlastně to byly komičky Tina Fey a Amy Poehler. 🙂

Těžko říci, která se víc povedla. Obě jsou perfektní, Amy měla roli usnadněnu pověstnou hysterií Hillary, Tina je zase své předloze fyzicky více podobná. Každopádně, Sára v tomto okamžiku zajímá média i veřejnost „beznadějně“ více.

Vodpod videos no longer available.

 

Sarah Palin (vlevo) a Tina Fey

Sarah Palin (vlevo) a Tina Fey

Tina Fey natočila pro SNL celou řadu komických klipů, ve kterých imituje Sáru Palinovou, její vzhled i hlas. Přitom karikuje její politické názory a dělá to poměrně inteligentně.

Humor Feyové zde nicméně není krutý, ale spíše milý, i když místy mírně vulgární. Přesto nepochybně mohl Palinové nemálo uškodit. Existuje snad nějaká možnost, jak udělat z nouze ctnost?

Ano! Tady máme obě dvě. Najednou na pódiu. Skutečná Sarah Palin údajně výrazně zvýšila sledovanost pořadu. A to za to prý ještě zaplatila. (Stopáž 2:28 a dále. Objeví se tam také Alec Baldwin.)

Vodpod videos no longer available.

A zlatý hřeb programu – Amy Poehler („Hillary“ z prvního klipu) zpívá rapovou parodii na Sarah Palin. V její přítomnosti – sedí tam ta pravá. Text je docela drsný. Hudba… no, nepřehánějme to s eufeminismy, raději řekněme sound… nic moc. Ale tento nepatrný nedostatek bohatě nahrazují taneční kreace.

Vodpod videos no longer available.

 

one two three

my name is sarah palin you all know me
vice president nominee of the gop
gonna need your vote in the next election
can i get a ‘what what’ from the senior section
mccain got experience, mccain got style
but don’t let him freak you out when he tries to smile
cause that smile be creepy
but when i be vp
all the leaders in the world gonna finally meet me

how’s it go eskimo
(eskimos)
tell me what you know eskimo
(eskimos)
how you feel eskimo
(ice cold)
tell me tell me what you feel eskimo
(super cold)

i’m jeremiah wright cause tonight i’m the preacha
i got a bookish look and you’re all hot for teacha
todd lookin fine on his snow machine
so hot boy gonna need a go between
in wasilla we just chill baby chilla
but when i see oil lets drill baby drill

my country tis a thee
from my porch i can see
russia and such

all the mavericks in the house put your hands up
all the mavericks in the house put your hands up
all the plumbers in the house pull your pants up
all the plumbers in the house pull your pants up

when i say ‘obama’ you say ‘ayers’
obama. (ayers) obama (ayers)
i built me a bridge – it ain’t goin’ nowhere.
(ohhh)

mccain, palin, gonna put the nail in the coffin
of the media elite
(she likes red meat)
shoot a mother-humpin moose, eight days of the week

[three gunshots]
now ya dead, now ya dead,
cause i’m an animal, and i’m bigger than you
holdin a shotgun walk in the pub
everybody party, we’re goin on a hunt
la la la la la la la la
[six gunshots]

yo i’m palin, i’m out!

Na závěr příchází mé obligátní zakončení blogových příspěvků, uvozené jako obvykle slovy „co dodat?“…

Co dodat?

Sarah Palin přinesla do americké kampaně humor, který tam do té doby zoufale chyběl. Byť by byl na její úkor. „Volič, který se směje, je napůl váš,“ napsala před pár týdny Peggy Noonan. Ano, ta dáma, co Palinovou občas nemálo kritizuje. (Milá Peggy – máte samozřejmě pravdu, ale… jste si opravdu tak jistá, že Palinová vulgarizuje politickou scénu víc, než to svého času dělal Reagan?)

Pravda, může se nám vybavit kavka z Letopisů Narnie, z dílu Čarodějův synovec: „Aslane, já jsem udělala první legraci?“ „Ne, ty jsi byla tou první legrací.“

Navzdory – a částečně i díky – řádění liberálních upírů (publicistů a blogerů), kteří už v souvislosti s Palinovou a její rodinou prezentovali v míře větší než malé nejméně dva tucty různých …fobií, si Palinová stále udržuje velkou mediální přítomnost – v dobrém i ve zlém – a stále vypadá nejlidštěji ze čtveřice prezidentských a viceprezidentských kandidátů.

Konec. Nebo ne… ještě malá obecnější poznámka…

Největší záhada americké kampaně

Největší záhadou americké prezidentské kampaně je, proč vede Obama tak málo. Různé průzkumy z posledního týdne ukazují Obamův náskok mezi třemi a devíti procenty, většinou kolem pěti.

Za probíhající prudké ekonomické krize (ze které navíc média dělají skutečný armagedon), války v Iráku a v Afghánistánu, při téměř jednohlasé podpoře médií, celebrit a příslušníků vážené třídy amerických miliardářů, s několikanásobným volebním rozpočtem, za neustávajícího a pečlivě takticky dávkovaného přítoku vyjádření podpory, jako byla ta Powellova…

…by měl mít jakýkoliv člověk z ulice na Obamově místě k dobru kolem dvaceti procent, ne pět. Barack musí něco dělat hodně špatně.

Jeden důležitý faktor, který McCainovi pomáhá, je nicméně bezpochyby faktor Sarah Palin.

Read Full Post »

Alfred E. Smith Memorial Dinner (Pamětní večeře Alfreda E. Smitha) je tradiční dobročinné setkání pro katolickou nadaci Ala Smitha, který byl prvním katolickým kandidátem na amerického prezidenta, za demokratickou stranu v roce 1928 (porazil jej tehdy H. Hoover).

Nebylo by na ní nic zvláštního – podobných  večírků zaměřených na „fundraising“ se v USA pořádají tisíce – kdyby se nestala tradičním utkáním prezidentských kandidátů před volbami. Po posledním „oficiálním“ televizním duelu se zde prezidentští kandidáti v přítomnosti televizních kamer špičkují a popichují. Snaží se tak voličům ukázat svoji lidskou stránku a smysl pro humor. (Nutno dodat, že si tyto projevy obvykle nepíší sami.)

Letos se to zvláště povedlo!

Je mi líto, jestli neumíte anglicky, nemám čas to překládat. Skvělý humor, prvotřídní gagy. Jako první hovořil John McCain a podle mého soudu byl výrazně lepší – mluvil déle, v první části měl několik krásných bonmotů, většinou o protivníkovi, vážná pasáž (zhruba třetí čtvrtina) byla také hlubší, než ta Obamova. (Mimochodem se v ní explicitně přihlásil k ochraně života od početí.) Výbuchy smíchu v publiku byly zcela spontánní.

Barack Obama mluvil převážně o sobě a přestože měl ve své řeči také několik výborných anekdot, místy byl smích publika přece jen trochu zdvořilostní.

McCain měl nejen připravenu lepší řeč, ale také ji lépe přednesl. Na promluvy z papíru je více zvyklý a víc se to hodí k jeho věku. Obama je mnohem suverénnější při projevech čtených z teleprompteru, který promítá text na obrazovku umístěnou přímo před objektivem kamery, takže se zdá, že se politik dívá televizním divákům do očí. Zde ale četl z papíru (teleprompter se na podobných akcích nepoužívá, protože na lidi v sále to působí nepřirozeně) a dělalo mu to trochu potíže. Magie jeho „mediální osobnosti“ se nekonala.

John McCain, část I:

Jsem outsider, ale objevují se známky naděje. Nemohu se zbavit dojmu, že někteří zde přítomní se začínají přiklánět ke mně. Rád vás tady dnes večer vidím, Hillary.

John McCain, část II:

Barack Obama:

Read Full Post »

Older Posts »