Vzestup Baracka Obamy s sebou paradoxně přinesl také vzestup jedné nečekané osobnosti, jejíž epochu jen málokdo nepovažoval za uzavřenou. Ale někdejší hvězda americké republikánské strany Newt Gingrich věří na odchody a návraty.
V americkém Kongresu
Newt byl plných dvacet let kongresmanem, v letech 1979 až 1999. V roce 1994 vedl volební kampaň republikánů do Kongresu. Výsledek byl pozoruhodný – poprvé po čtyřiceti letech získali republikáni v Kongresu většinu. Time jmenoval Gingriche osobností roku. V lednu 1995, dva roky po nástupu Billa Clintona, se Newt Gingrich stal předsedou (mluvčím) Kongresu.
V následujících čtyřech letech byl Newt synonymem opozice proti Billovi. Jeho zpočátku vysoká podpora u veřejnosti ale rychle klesala, zejména od roku 1998, kdy byl hlavním motorem impeachmentu proti prezidentovi kvůli jeho skandálu s Monikou Lewinsky. Impeachment byl vnímán jako trapný a navíc byl neúspěšný. Kvůli tomuto a dalším problémům Newt Gingrich 3. 1. 1999 odstoupil nejenom z místa předsedy, ale vůbec opustil Kongres a to přestože vyhrál parlamentní volby na další období.
Newt říká, že věří v odchody a návraty. Škoda, že si podobné heslo nevzal k srdci třeba Jiří Čunek, dokud byl čas.
Třetí manželství
V dalších letech nebylo o Gingrichovi na politické scéně moc slyšet. Vlastnil konzultační společnost, konzultoval a publikoval. A taky se oženil. Potřetí. V roce 2000 si vzal Callistu Bisek, členku kongresového personálu. Gingrich je baptistou a jeho denominace umožňuje snadné rozvody. Nicméně ani jižní baptisté ještě netolerují cizoložství v průběhu manželství a Newt přiznal, že s Callistou udržoval vztah už v době, kdy byl předsedou parlamentu – a kdy se snažil odvolat Billa Clintona. Své druhé ženě Marianne Ginther se za nevěru veřejně omluvil.
Návrat na scénu
Gingrich si nicméně po roce 2000 získal slušné renomé jako publicista. Vyjadřuje se k mnoha otázkám a vždy promyšleně. Je konzervativní a pro život. Začal se také více zajímat o náboženská témata. S novou manželkou založili Gingrich Productions, publikační společnost, která mj. vydala DVD o Reaganovi, o roli Boha v americké společnosti a připravuje DVD o úloze Jana Pavla II. při pádu komunismu.
Gingrichův web má kapku neskromnou doménu:
Osm let mimo aktivní politiku mohlo být dostatečným pokáním. Na konci éry George Bushe mladšího byla republikánská strana zkorumpovaná mocí a demoralizovaná. Hledala se vůdčí osobnost. McCain se jí nedokázal tak docela stát ani během kampaně a po prohře ve volbách se už o to ani nepokouší. Newt chytil druhý dech (nebo kolikátý) a plný energie zaplnil uprázdněné místo – o jeho ideje a přednášky začal být náhle zájem.
Přednášející nebo píšící Newt je strhující a už před volbami začal pracovat na povzbuzení morálky republikánů po předpokládané prohře. Asi první, kdo ho navrhl na republikánského kandidáta na prezidenta pro rok 2012 byl, několik dní po volbách, publicista Robert Novak (mimochodem konvertita od judaismu ke katolicismu, nyní trpící mozkovým nádorem).
Bude Jimmy Carter II. alias Barack Obama za čtyři roky porazitelný?
Pravděpodobně ano. Záleží na výsledcích jeho ekonomického plánu. Zatím Obamova popularita rychle klesá, jak už to tak po volbách bývá. Jeho základní ideová východiska, vysoká popularita před volbami, jasné vítězství a také mnoho detailů v jeho dosavadním krátkém prezidentování, nápadně připomínají demokrata Jimmyho Cartera, který byl prezidentem těsně po Vietnamské válce.
Carter stejně jako Obama čelil dramatickému poklesu zahraničního vlivu USA. A stejně jako on se jej nesnažil zastavit, ale jen řídit – takže jej de facto urychloval. Carterovo funkční období začalo katastrofou v Panamě, skončilo katastrofou v Íránu a mezi tím bylo nepřetržitou řadou katastrof. Mnozí ho považuji za nejhoršího amerického prezidenta 20. století.
I Carterovi je však třeba přiznat jeden plusový bod: Upustil od realizace svého předvolebního slibu, že stáhne vojáky z Jižní Koreje.
Cartera po čtyřech letech nahradil Ronald Reagan. Bude-li obamismus reinkarnací carterismu – což se v této chvíli jeví dost pravděpodobně – a americkou ekonomiku se nepodaří pořádně nastartovat (ačkoliv si jistě nikdo na světě kromě alkajdistů a anarchistů nemůže přát, aby se potopila do hluboké recese), může mít příští republikánský kandidát snadnou práci.
A kdo ho může porazit?
Kromě Newta Gingriche se stále nejčastěji zmiňuje jméno Sarah Palin, která s Johnem McCainem vloni kandidovala na viceprezidentku. Guvernérka Aljašky má zásadní nevýhodu v tom, že nebydlí ve Washingtonu. A čeká ji předběžná zkouška. Musí se rozhodnout, zda bude v roce 2010 usilovat o druhé období na křesle guvernéra, nebo kandidovat do senátu. Guvernorát je jistější volba, zatímco senát by ji dostal do centra dění a v prezidentských volbách by jí více pomohl. Ať už zvolí kteroukoliv cestu, musí vyhrát, má-li mít šanci na prezidentskou nominaci v roce 2012.
Nepříjemnou zprávou z posledních dní je, že dcera Palinových Bristol se rozešla s otcem svého dítěte, s nímž původně plánovala svatbu.
Cherchez la femme
Koncem února přinesly New York Times obsáhlý profil Newta Gingriche. V něm se jakoby mimochodem objevila tato stručná poznámka:
Gingrich, který je od postgraduální školy baptistou, řekl, že bude brzy konvertovat ke katolicismu, vyznání své ženy.
To není zrovna vyčerpávající informace. Thomas Peters, který bloguje jako American Papist, nicméně napsal trochu více, bez uvedení zdroje:
Newt Gingrich údajně vstoupí do katolické církve v neděli 29. března 2009 ve Washingtonu, DC. S manželkou je zde už nějakou dobu vídán na mších v National Shrine (národní svatyni).
Vítej v církvi hříšníků, Newte! Snad nejde jen o další epizodu v tvém životě.
Pane, chceš-li, můžeš nás očistit! (srov. Mt 8, 2)