Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for the ‘Události’ Category

Papež Benedikt XVI. dnes zahajuje apoštolskou cestu do Portugalska, při které navštíví také známé poutní místo Fatima.

Oficiální portugalská stránka návštěvy: www.bentoxviportugal.pt

Program cesty (anglicky)

Rome Reports: Intense agenda of the pope in Portugal:

Fatima’s three secrets: It took 83 years to be fully revealed:

Read Full Post »

Další z dopisů papeže Benedikta XVI., které tolik připomínají dopisy svatého Pavla, v překladu Radia Vatikán:

Pastýřský list irským katolíkům

Benedikt XVI.

1. Drazí bratři a sestry církve v Irsku, tento list vám píši s velkým znepokojením jako pastýř všeobecné církve. Stejně jako vy jsem byl hluboce otřesen zprávami, které vynesly na světlo případy zneužívání bezbranných dětí a mládeže členy církve v Irsku, zejména kněžími a řeholníky. Nemohu než sdílet zděšení a pocit zrady, které mnozí z vás zakusili, když se dozvěděli o těchto trestných a hříšných skutcích a o tom, jak se k nim staví představitelé irské církve.

Jak víte, pozval jsem nedávno irské biskupy na setkání sem do Říma, aby mi podali zprávu o tom, jak těmto problémům v minulosti čelili a jakými kroky na tuto vážnou situaci reagovali. Spolu s několika dalšími preláty Římské kurie jsme si vyslechli to, co nám chtěli říci – jak jednotlivě, tak i společně. Analyzovali přitom způsobené chyby i přijatá poučení a popsali dnes již existující opatření a protokoly. Naše rozhovory byly otevřené a konstruktivní. Věřím, že v důsledku toho mají nyní biskupové pevnější pozici k dokončení úkolu napravit minulé nespravedlnosti a vyrovnat se s rozsáhlejší problematikou zneužívání nezletilých takovým způsobem, jaký si vyžaduje spravedlnost i učení evangelia.

2. Protože si uvědomuji závažnost těchto ran a často neadekvátních reakcí ze strany církevních představitelů vaší země, rozhodl jsem se napsat tento pastýřský list, abych vám vyjádřil svou blízkost a předložil cestu uzdravení, obnovy a nápravy.

Jak už mnozí ve vaší zemi zmínili, problém zneužívání dětí není specifikem Irska ani církve. Před vámi nicméně nyní stojí úkol vyrovnat se s problémem zneužívání, který vznikl uvnitř irského katolického společenství, a učinit tak rázně a odvážně. Nikdo nečeká, že se tato bolestná situace vyřeší v krátké době. Jistého pokroku už bylo dosaženo, mnohem více však ještě zbývá udělat. Je třeba vytrvalosti a modlitby a také velká důvěra v uzdravující sílu Boží milosti.

Zároveň musím vyjádřit své přesvědčení, že církev v Irsku musí pro uzdravení z této bolestné rány nejprve uznat před Pánem a před lidmi těžké hříchy, spáchané na bezbranných dětech. Toto doznání, provázené upřímnou bolestí ze škod způsobených obětem a jejich rodinám, musí vést ke společnému úsilí o zajištění ochrany dětí před podobnými zločiny v budoucnosti.

Žádám vás, abyste se při řešení současných výzev rozpomněli na „skálu, z níž jste vytesáni“ (Iz 51,1). Přemýšlejte o velkorysém a často hrdinském přínosu, který minulé generace irských mužů a žen daly církvi i celému lidstvu, a odtud čerpejte podnět k poctivému sebezpytování a k odhodlanému programu obnovy církve i jednotlivců. Modlím se za to, aby církev v Irsku na přímluvu mnoha svých světců a očištěna pokáním překonala nynější krizi a stala se opět přesvědčivým svědkem pravdy a dobroty všemohoucího Boha, který se zjevil ve svém Synu Ježíši Kristu.

3. Irští katolíci byli v dějinách nesmírnou silou dobra ve své vlasti i mimo ni. Keltští mniši, jako např. svatý Kolumbán, šířili evangelium v západní Evropě a položili základ středověké mnišské kultury. Ideály svatosti, lásky a nadpřirozené moudrosti, vyplývající z křesťanské víry, se projevily při budování kostelů, klášterů, škol, knihoven a nemocnic, což napomohlo v upevnění duchovní identity Evropy. Tito irští misionáři čerpali svou sílu a inspiraci z hluboké víry, pevného vedení a bezúhonných mravů církve ve své rodné zemi.

Od 16. století byli irští katolíci podrobeni dlouhému období pronásledování, během něhož bojovali za uchování plamene živé víry v nebezpečných a obtížných podmínkách. Svatý Oliver Plunkett, arcibiskup-mučedník z Armaghu, je nejslavnějším příkladem ze zástupu těch irských synů a dcer, kteří byli ochotni položit život pro věrnost evangeliu. Po katolické emancipaci byla církev svobodná a mohla opět vzkvétat. Rodiny a nesčetní jednotlivci, kteří si uchovali víru v čase zkoušek, se v 19. století stali jiskrou obrovského obrození irského katolicismu. Zejména chudým poskytovala církev školní vzdělání, což podstatně obohatila irskou společnost. Jedním z plodů nových katolických škol byl nárůst povolání: generace kněží, řeholních sester a bratří misionářů opouštěly svou vlast, aby sloužily na všech světadílech, zejména v anglicky mluvícím prostředí. Pozoruhodný je nejen jejich vysoký počet, ale také síla jejich víry a vytrvalost v pastoračním úsilí. Mnohé diecéze, zejména v Africe, Americe a Austrálii, těžily z přítomnosti irského kléru a řeholníků, kteří hlásali evangelium a zakládali farnosti, školy, univerzity, kliniky a nemocnice, které sloužily jak katolíkům, tak celé společnosti, se zvláštní pozorností k potřebám chudých.

Skoro ve všech irských rodinách se najde někdo – syn, dcera, strýc či teta – kdo dal svůj život církvi. Irské rodiny mají právem ve velké vážnosti své drahé, kteří zasvětili svůj život Kristu, sdíleli s druhými dar víry a uskutečňovali ji láskyplnou službou Bohu a bližním.

4. V posledních letech se nicméně církev ve vaší zemi musela potýkat s novými vážnými výzvami, které víře vznikly z prudké transformace a sekularizace irské společnosti. Došlo k velmi rychlým sociálním změnám, které svými často škodlivými účinky zasáhly tradiční oddanost katolickému učení a hodnotám. Velmi mnoho svátostných úkonů a projevů zbožnosti, které živí víru a umožňují jí růst, jako například častá zpověď, denní modlitba a každoroční duchovní obnova, bylo opomíjeno. Rozhodující v tomto období byla i tendence, patrná též mezi kněžími a řeholníky, osvojovat si způsoby myšlení a posuzování světských skutečností bez dostatečné souvislosti s evangeliem. Program obnovy navržený Druhým vatikánským koncilem byl někdy špatně vykládán a při probíhajících hlubokých sociálních změnách nebylo vůbec snadné dobrat se nejlepšího možného způsobu, jak jej uskutečnit. Zejména existovala dobře míněná, ale přesto mylná tendence nepostihovat situace, které jsou v rozporu s církevním právem. V tomto všeobecném kontextu se musíme snažit porozumět problému sexuálního zneužívání mladistvých, které nezanedbatelnou mírou přispělo k oslabení víry a ke ztrátě respektu vůči církvi a jejímu učení.

Jedině pozorným zkoumáním mnoha prvků, které způsobily nynější krizi, je možné přesně určit její příčiny a nalézt účinný protilék. Mezi faktory, které k tomu přispěly, lze zajisté vyjmenovat neadekvátní procedury při určování vhodnosti kandidátů ke kněžství a k řeholnímu životu, nedostatečnou lidskou, mravní, intelektuální a duchovní formaci v seminářích a v noviciátech, tendenci společnosti podporovat klérus i jiné autority, nemístné obavy o dobré jméno církve a snahu zabránit skandálům, což vedlo k tomu, že nebyly aplikovány platné kanonické tresty a nebyla ochráněna důstojnost každé osoby. S těmito faktory, které měly důsledky tak tragické pro oběti a jejich rodiny a zatemnily světlo evangelia takovou měrou, jak se to nepovedlo ani za století pronásledování, je třeba se naléhavě vyrovnat.

5. Již od svého zvolení na Petrův stolec jsem se při různých příležitostech setkával s oběťmi sexuálního zneužívání a jsem připraven tak činit i v budoucnu. Přijal jsem je, vyslechnul jejich příběhy, vnímal jejich utrpení a modlil se za s nimi a za ně. Za svého pontifikátu jsem již dříve ve snaze o řešení tohoto problému žádal irské biskupy u příležitosti jejich návštěvy ad limina v roce 2006, aby „se dobrali pravdy o tom, co se v minulosti stalo, aby využili všech dostupných prostředků a zabránili tak opakování něčeho podobného, aby zajistili, že budou plně respektovány principy spravedlnosti, a aby především napomáhali v uzdravení ran obětí a všech, kdo byli zasaženi těmito obrovskými zločiny“ (Promluva k irským biskupům, 28. října 2006).

Tímto listem chci vybídnout vás všechny jako Boží lid v Irsku, abyste se zamysleli nad ranami, zasazenými Kristovu tělu, nad někdy bolestnými protiléky, nutnými k jejich obvázání a uzdravení, a nad potřebou jednoty, lásky a vzájemné pomoci v dlouhém procesu oživení a obnovy církve. Obracím se na vás nyní slovy, jež mi plynou ze srdce, a přeji si hovořit ke každému z vás jednotlivě i s vámi všemi jako s bratry a sestrami v Pánu.

6. Obětem zneužití a jejich rodinám

Prošli jste strašným utrpením a mně je to opravdu velice líto. Vím, že nic nemůže smazat zlo, kterému jste byli vystaveni. Byla zrazena vaše důvěra a porušena vaše důstojnost. Mnohým z vás se stalo, že vám nikdo nenaslouchal, i když jste našli dostatek odvahy mluvit o tom, k čemu došlo. Ti z vás, kteří zažili zneužívání v internátech, si museli uvědomovat, že ze svého utrpení nemají úniku. Pochopitelně je pro vás obtížné církvi odpustit nebo se s ní smířit. Jejím jménem otevřeně vyjadřuji zahanbení a lítost, kterou zakoušíme všichni. Zároveň bych vás chtěl vybídnout, abyste neztráceli naději. Právě ve společenství církve se setkáváme s osobou Ježíše Krista, rovněž obětí nespravedlnosti a hříchu. On dosud nese rány svého nespravedlivého utrpení, tak jako vy. On chápe hloubku vaší bolesti a její trvalý dopad na vaše životy a vztahy s druhými lidmi, včetně vztahů k církvi. Vím, že po všem, co se stalo, je pro některé z vás obtížné i vstoupit do kostela. Kristova zranění, proměněná jeho spásonosným utrpením, však představují prostředky milosti, které lámou moc zla a umožňují nám znovu se narodit do života a naděje. Pevně věřím v uzdravující moc jeho obětavé lásky, která i v těch nejtemnějších a nejvíce beznadějných situacích vede k osvobození a příslibu nového začátku.

Obracím se na vás jako pastýř, který má starost o dobro všech dětí Božích, a pokorně vás prosím, abyste přemýšleli o tom, co jsem vám řekl. Modlím se za to, abyste znovu objevili nekonečnou lásku Krista ke každému z vás, když se k němu přiblížíte a budete mít účast na životě jeho církve, očištěné pokáním a obnovené pastorační láskou. Věřím, že tak budete schopni nalézt smíření, hluboké vnitřní uzdravení a pokoj.

7. Kněžím a řeholníkům, kteří zneužívali děti

Zradili jste důvěru, kterou do vás vkládaly nevinné děti a jejich rodiče. Musíte se za to zodpovídat před všemohoucím Bohem a rovněž před řádně ustanovenými soudy. Ztratili jste úctu irského lidu a vrhli ostudu a hanbu na své spolubratry. Vy, kteří jste kněžími, jste pošlapali svatost kněžského svěcení, kterým se Kristus zpřítomňuje v nás a v našich činech. Vedle obrovské škody, kterou jste způsobili obětem, byla také velmi poškozena církev a obraz kněžství i řeholního života, jak jej vnímá veřejnost.

Vybízím vás, abyste zpytovali své svědomí, přijali odpovědnost za hříchy, kterých jste se dopustili, a pokorně vyjádřili svůj zármutek. Upřímná kajícnost otevírá dveře Božímu odpuštění a milosti opravdové nápravy. Musíte se osobně snažit o odškodnění svých skutků tím, že nabídnete modlitby a pokání za ty, kterým jste ublížili. Výkupná Kristova oběť má moc odpustit dokonce i nejtěžší hříchy a vytěžit dobro i z nejhoršího zla. Zároveň však Boží spravedlnost vyžaduje, abychom se zodpovídali ze svých skutků a nic neskrývali. Přiznejte otevřeně svou vinu, podřiďte se požadavkům spravedlnosti, ale neztrácejte naději v Boží milosrdenství.

8. Rodičům

Byli jste hluboce otřeseni, když jste se dověděli o hrůzách, ke kterým došlo v místech, jež by měla být tím nejbezpečnějším prostředím. V dnešním světě není snadné vytvořit domov a vychovávat děti. Zaslouží si, aby vyrůstaly v bezpečném prostředí, aby byly milované a chtěné a byl v nich pěstován hluboký smysl pro vlastní identitu a hodnotu. Mají právo na to, aby byly vychovávány k opravdovým mravním hodnotám, zakořeněným v důstojnosti lidské osoby, aby se mohly inspirovat pravdou naší katolické víry a aby si osvojily způsoby chování a jednání, které je povedou ke zdravé sebeúctě a trvalému štěstí. Tento šlechetný a náročný úkol je svěřen především vám, jejich rodičům. Vybízím vás, abyste zajišťovali co nejlepší péči dětem jak doma, tak ve společnosti, zatímco církev bude nadále uvádět do praxe opatření, přijatá v posledních letech k ochraně dětí v prostředí farností a škol. Buďte si jisti, že jsem vám nablízku ve vaší důležité odpovědnosti a podporuji vás svou modlitbou.

9. Dětem a mládeži Irska

Rád bych vám věnoval zvláštní slova povzbuzení. Vaše zkušenost s církví je v mnohém odlišná od té, kterou mají vaši rodiče a prarodiče. Od doby, kdy oni byli ve vašich letech, se svět velmi změnil. Přesto jsou v každé generaci všichni povoláni vydat se stejnou cestou života za jakýchkoliv okolností. Všichni jsme pohoršeni hříchy a selháními některých členů církve, zejména těch, kteří byli zvlášť vybráni, aby vedli mládež a sloužili jí. Ale právě v církvi najdete Ježíše Krista, který je stejný včera, dnes i navěky (srov. Žid 13,8). On vás miluje a vydal sám sebe za vás na kříži. Hledejte osobní vztah s ním ve společenství jeho církve, protože on vaši důvěru nikdy nezradí! Pouze on může uspokojit vaše nejhlubší touhy a dát vašemu životu plný smysl, když jej zaměří na službu druhým. Mějte oči upřené na Ježíše a na jeho dobrotu a chraňte plamen víry ve svém srdci. Spolu se svými katolickými bratry v Irsku se spoléhám na to, že budete věrnými učedníky našeho Pána a svým nepostradatelným nadšením a smyslem pro ideály přispějete k rekonstrukci a obnově naší milované církve.

10. Irským kněžím a řeholníkům

Všichni trpíme v důsledku hříchů našich spolubratří, kteří zradili své zasvěcení nebo se správně a zodpovědně nevyrovnali s obviněními ze zneužití. Tváří v tváří hanbě a pobouření, které to vyvolalo nejen mezi věřícími laiky, ale také mezi vámi a ve vašich řeholních komunitách, mnozí z vás osobně pociťují sklíčenost a opuštěnost. Jsem si také vědom toho, že vás někteří lidé pokládají za spoluviníky a hledí se na vás, jako byste byli zodpovědní za delikty druhých. V těchto bolestných chvílích chci ocenit vaši oddanost kněžskému a řeholnímu životu i apoštolátu a vybízím vás, abyste znovu posílili svou víru v Krista, lásku k jeho církvi a důvěru v evangelní příslib vykoupení, odpuštění a vnitřní obnovy. Tak všem ukážete, že tam, kde se rozmnožil hřích, se ještě štědřeji ukázala milost (srov. Řím 5,20).

Vím, že mnozí z vás jsou zklamáni, znepokojeni a rozhněváni kvůli tomu, jak k těmto otázkám přistupovali někteří vaši představení. I přesto je však nezbytné, abyste s nimi úzce spolupracovali a přičinili se o to, aby opatření, přijatá jako odpověď na tuto krizi, byla opravdu evangelní, spravedlivá a účinná. Především vás vybízím, abyste se stále více stávali lidmi modlitby a odvážně šli cestou obrácení, očištění a smíření. Z vašeho svědectví o vykupitelské moci Páně, patrné ve vašem životě, bude církev v Irsku čerpat nový život a vitalitu.

11. Svým spolubratřím biskupům

Nelze popřít, že někteří z vás a vašich předchůdců pochybili, a někdy těžce, v aplikaci těch norem kanonického práva, které jsou již dávno uzákoněny pro zločin zneužívání nezletilých. Vážné chyby byly napáchány při reakcích na obvinění. Chápu, jak obtížné bylo uchopit rozsah a složitost problému, získat věrohodné informace a správně se rozhodnout ve světle navzájem si odporujících rad odborníků. Přesto je třeba uznat, že došlo k vážným pochybením v posuzování a k selháním představených. To vše vážně ohrozilo vaši věrohodnost a účinnost vašeho působení. Oceňuji úsilí, které jste vynaložili, abyste napravili chyby minulosti a zajistili, že se nebudou opakovat. Kromě plného uplatňování norem kanonického práva při řešení případů zneužívání nezletilých spolupracujte i nadále se státními orgány v oblasti, jež patří do jejich kompetence. Samozřejmě, že řeholní představení musí jednat stejně. I oni se zúčastnili nedávných setkání tady v Římě, jejichž smyslem bylo stanovit k těmto otázkám jasný a důsledný přístup. Je nezbytné, aby normy irské církve na ochranu nezletilých byly neustále sledovány a aktualizovány a aby byly aplikovány plně a nestraně v souladu s kanonickým právem.

Jedině rozhodné jednání, vedené poctivě a transparentně, může navrátit úctu a přízeň Irů vůči církvi, které jsme zasvětili svůj život. Musí to vyplynout především z vašeho sebezpytování, z vnitřní očisty a duchovní obnovy. Lidé v Irsku právem očekávají, že budete Božími muži, že budete svatí, že budete žít skromně a každý den budete usilovat o osobní obrácení. Pro ně jste, slovy svatého Augustina, biskupové, ale spolu s nimi jste povoláni být Kristovými následovníky (srov. Promluva 340,1). Vybízím vás tedy, abyste obnovili svůj smysl pro odpovědnost před Bohem, abyste byli stále více solidární se svým lidem a prohlubovali pastýřský zájem o všechny členy svého stáda. Buďte zejména vnímaví k duchovnímu a mravnímu životu každého z vašich kněží. Svým vlastním životem dávejte příklad, buďte jim nablízku, dopřejte sluchu jejich starostem, povzbuzujte je v této době plné obtíží a rozněcujte plamen jejich lásky ke Kristu a jejich nasazení ve službě bratří a sestrám.

Také laici potřebují povzbuzení, aby se účastnili života církve. Dbejte na to, aby měli formaci, která jim umožní přesně a přesvědčivě hájit evangelium v moderní společnosti (srov. 1 Petr 3,15) a plněji spolupracovat na životě a poslání církve. To vám pomůže, abyste se znovu stali věrohodnými představiteli a svědky vykupitelské pravdy o Kristu.

12. Všem irským věřícím

Zkušenost mladého člověka s církví by měla vždycky přinášet plody v osobním a životodárném setkání s Ježíšem Kristem ve společenství, které poskytuje lásku a duchovní posilu. V takovém prostředí mají být mladí lidé povzbuzováni k tomu, aby se rozvíjeli do plnosti své lidské a duchovní podoby, usilovali o vysoké ideály svatosti, lásky a pravdy, a čerpali inspiraci z bohatství velké náboženské a kulturní tradice. V naší stále více sekularizované společnosti, v níž i my křesťané nezřídka stěží dokážeme hovořit o transcendentní dimenzi naší existence, potřebujeme objevovat nové způsoby, jak mládeži předávat krásu a bohatství, které nabízí přátelství s Ježíšem Kristem ve společenství jeho církve. Opatření, jak spravedlivě reagovat na jednotlivé zločiny, jsou v přístupu k nynější krizi zásadní, sama o sobě však nestačí. Je třeba nové vize, která by současným i budoucím generacím představila dar naší společné víry jako poklad. Půjdete-li cestou naznačenou v evangeliu, budete-li dodržovat přikázání a přizpůsobovat stále více svůj život osobě Ježíše Krista, prožijete zkušenost hluboké obnovy, která je dnes tak nezbytná. Vybízím vás, abyste na této cestě vytrvali.

13. Drazí bratři a sestry v Kristu, s hlubokou starostí o vás všechny jsem vám chtěl v těchto bolestných chvílích, kdy se tak zřetelně ukázala lidská křehkost, nabídnout slova povzbuzení a podpory. Doufám, že je přijmete jako znak mé duchovní blízkosti a důvěry ve vaši schopnost reagovat na výzvy současnosti a že znovu načerpáte inspiraci a sílu z ušlechtilé irské tradice věrnosti evangeliu, vytrvalosti ve víře a rozhodnosti v úsilí o svatost. Společně s vámi se naléhavě modlím za to, aby zranění, která zasáhla mnoho osob a rodin, byla milostí Boží uzdravena a aby církev v Irsku mohla prožívat období obrody a duchovní obnovy.

14.Rád bych vám nyní navrhnul některé konkrétní iniciativy při řešení této situace.

Na závěr svého setkání s irskými biskupy jsem žádal, aby letošní postní doba byla považována za čas modliteb za vylití Božího milosrdenství a darů svatosti a síly Ducha Svatého na církev ve vaší zemi. Nyní vás všechny vybízím, abyste na tento úmysl věnovali svá páteční pokání během celého roku, od nynějška až do Velikonoc roku 2011. Žádám vás, abyste nabídli svůj půst, své modlitby, četbu Písma svatého i skutky milosrdenství za obdržení milosti uzdravení a obnovy pro církev v Irsku. Doporučuji vám, abyste znovu objevili svátost smíření a častěji z této milosti čerpali její proměňující moc.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také eucharistické adoraci a v každé diecézi by měly být určeny kostely či kaple k tomuto účelu. Žádám, aby farnosti, semináře, řeholní domy a kláštery vyhrazovaly čas pro eucharistickou adoraci a všichni aby měli možnost se jí účastnit. Vroucí modlitbou před skutečně přítomným Pánem můžete odčinit hříchy zneužívání, které způsobily tolik škod, a současně prosit o milost nové síly a hlubšího smyslu pro poslání všech biskupů, kněží, řeholníků a věřících.

Věřím, že tento program povede k obrodě církve v Irsku v plnosti pravdy o samotném Bohu, protože právě pravda nás osvobodí (srov. Jan 8,32).

Poté, co jsem se v této záležitosti radil a modlil se za ni, bych rád oznámil záměr vykonat apoštolské vizitace v některých irských diecézích, seminářích a řeholních kongregacích. Vizitace bude mít za cíl pomoci místní církvi na její cestě obnovy a bude uskutečněna ve spolupráci s kompetentními úřady Římské kurie a Irské biskupské konference. Podrobnosti budou včas oznámeny.

Kromě toho navrhuji, aby se na národní úrovni konaly misie pro všechny biskupy, kněze a řeholníky. Doufám, že s využitím kompetencí zkušených kazatelů a pořadatelů duchovních obnov jak z Irska, tak ze zahraničí, a za pomoci studia koncilních dokumentů, liturgických obřadů svěcení a řeholních slibů i posledního papežského učení získáte hlubší ocenění svého vlastního povolání, abyste objevili kořeny své víry v Ježíše Krista a s hojností pili z pramenů živé vody, kterou vám nabízí prostřednictvím své církve.

V letošním roce věnovaném kněžím vám zcela zvláštním způsobem předkládám postavu svatého Jana Marie Vianneye, jenž se vyznačoval obzvláště bohatým chápáním mystéria kněžství. Napsal, že „kněz má klíč k pokladům nebe. On otevírá bránu, on rozdává dobrého Boha a spravuje jeho majetek.“ Farář arský dobře pochopil, jaké obrovské požehnání je pro společenství, když mu slouží dobrý a svatý kněz: „Dobrý pastýř, pastýř podle Božího srdce, je největší poklad, který dobrý Bůh může dát farnosti, a jeden z nejcennějších darů božského milosrdenství.“ Ať na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye znovu ožije kněžství v Irsku a celá irská církev ať se rozvíjí v úctě k velkému daru služebného kněžství.

Využívám této příležitosti, abych už předem poděkoval všem, kteří se zapojí do příprav apoštolské vizitace a misií, a také mnoha mužům a ženám, kteří se v celém Irsku již snaží o zajištění bezpečnosti nezletilých v církevním prostředí. Od chvíle, kdy se plně rozpoznala závažnost a rozsah problému sexuálního zneužívání nezletilých v katolických institucích, vykonala církev všude ve světě mnoho práce, aby tomuto problému čelila a přijala potřebná opatření. Přestože nelze šetřit silami při zlepšování a aktualizaci již existujících procedur, je pro mne povzbuzující skutečnost, že platná opatření na zajištění bezpečnosti, která byla přijata místními církvemi, jsou v některých částech světa pokládána za následováníhodný vzor pro jiné instituce.

Rád bych tento list zakončil zvláštní modlitbou za církev v Irsku, kterou vám posílám jako výraz péče, kterou má otec o své děti, a s pocity křesťana, který je stejně jako vy pohoršen a zraněn tím, co se stalo v naší milované církvi. Když budete užívat tuto modlitbu ve svých rodinách, farnostech a společenstvích, kéž vás blahoslavená Panna Maria chrání a vede na cestě, která vede k těsnějšímu spojení s jejím ukřižovaným a zmrtvýchvstalým Synem. S velkou láskou a pevnou důvěrou v Boží přísliby vám všem ze srdce uděluji své apoštolské požehnání jako záruku moci a pokoje v Pánu.

Ve Vatikánu, 19. března 2010, na slavnost sv. Josefa

BENEDICTUS PP. XVI

Modlitba za irskou církev
Bože našich otců,
obnov nás ve víře, která je naším životem a spásou,
v naději, která dává příslib odpuštění a vnitřní obnovy,
a v lásce, která očišťuje a otevírá naše srdce,
abychom milovali tebe a v tobě všechny své bratry a sestry.

Pane Ježíši Kriste,
kéž se irská církev rozpomene na svůj odvěký úkol
vychovávat mladé lidi v pravdě a dobru, ve svatosti a velkorysé službě společnosti.

Duchu Svatý, utěšiteli, přímluvce a průvodce,
probuď v irské církvi nové jaro,
čas svatosti a apoštolského nadšení.

Kéž naše bolest a slzy,
upřímná snaha odčinit spáchané zlo
a pevné odhodlání je napravit
přinesou hojnou úrodu milosti,
která prohloubí víru v našich rodinách,
farnostech, školách a společenstvích,
způsobí duchovní rozvoj irské společnosti
a růst lásky, spravedlnosti, radosti a pokoje
v celé lidské rodině.

Trojjediný Bože,
spoléháme na milující ochranu Panny Marie,
Královny Irska a naší Matky,
na přímluvu svatého Patrika, svaté Brigity a všech svatých,
a svěřujeme ti sebe, své děti
i potřeby irské církve.
Amen.

Read Full Post »

Přesně před týdnem, v neděli 14. 2. 2010, jsem měl na Radiu Vatikán komentář ke jmenování nového pražského arcibiskupa. Obsahoval též tento odstavec:

Máme za to, že u mnoha současných potíží lze vystopovat společný jmenovatel: Erozi víry, která rozkládá církev zevnitř a je důvodem ztráty její věrohodnosti navenek: sůl ztrácí slanost. Obnova a prohloubení víry českých katolíků je úkolem číslo jedna. V Královéhradecké diecézi realizoval otec Duka sedmiletý pastorační plán. Bylo by možné uskutečnit něco podobného na úrovni celé biskupské konference – Sedmiletí obnovy víry? Každý rok by byl věnován jednomu z hlavních dogmat a související nauce. Vysvětloval by se jeho obsah, důsledky a odporující hereze, zejména ty moderní. Nejprve kněžím, potom kněžími věřícím. Ke každému tématu by pomohla brožurka, napsaná formou otázek a odpovědí. Nechyběly by ani odbornější přednášky pro laiky.

Dnes byl na bohoslužbách v celé zemi čten společný pastýřský list našich biskupů, který vyhlašuje čtyřletý pastorační program přípravy na oslavy 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje v roce 2013.

Příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu

Příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu

List jsem zatím nenašel na internetu, ale na stránkách brněnského biskupství je následující informace:

ČBK zahajuje pastorační přípravu na rok 2013, kdy si budeme připomínat výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na naše území, a vyhlašuje ji společným pastýřským listem, který se bude číst na první neděli postní – 21. února 2010.

Materiál byl schválen na plenárním zasedání České biskupské konference, které proběhlo ve dnech 19. – 20. ledna 2010.

Program:
Přípravný rok: Boží slovo
1. rok 2011: křest
2. rok 2012: biřmování
3. rok 2013: eucharistie

Doporučené období nebude celoroční, ale intenzivnější období 1. roku bude doba postní a vyvrcholí obnovou křestního slibu o Velikonocích.

V 2. roce bude soustředěná pozornost na svátost biřmování v době velikonoční a vyvrcholí obnovou biřmování o Letnicích.

V 3. roce zaměřeném na eucharistii bude vrchol kolem svátku Těla a Krve Páně spojený s eucharistickým kongresem majícím více fází: farnost, diecéze, národní.

Každý rok bude připraven pastýřský list na zahájení adventu a snad na začátek doby intenzivní přípravy

Ctnosti:
K životu křesťana patří ctnosti, které ho charakterizují, které jsou plodem lidské spolupráce s Boží milostí. O milost můžeme prosit, lidské spolupráci se musíme učit. (Výběr ctností vychází z témat roku.)

2010: umět se ztišit a slyšet, slyšené přijmout-to nazývá sv. Benedikt poslušností

2011: odvaha patřit Kristu, křesťanská identita, statečnost a věrnost

2012: zodpovědnost dospělých křesťanů nejen za svou spásu, ale i za církev a společnost

2013: vděčnost nejen lidem, umět vidět Boží dary, radovat se z nich, děkovat a chválit, na Boží dar odpovědět darováním sebe – obětí.

Tak výborně, první bod z mého seznamu si můžeme odškrtnout! 🙂

Žertuji, tohle je samozřejmě něco poněkud jiného – jedná se o přípravu na konkrétní výročí a je orientována spíše na praxi víry, než na její teoretické základy. Ale má stejný cíl – obnovu a prohloubení víry českých katolíků. Dobře! A končí eucharistickým kongresem. Ještě lépe!

Ne, neměl jsem špióna na zasedání ČBK. 🙂 Ve skutečnosti s myšlenkou dogmaticky a naukově zaměřeného několikaletého pastoračního programu přišel jeden můj přítel před několika měsíci, tuším v říjnu nebo v listopadu.

Read Full Post »

Oficiální český překlad na webu Tiskového střediska ČBK.

Poselství papeže Benedikta XVI. k postní době 2010

Bůh dává spravedlnost na základě víry v Ježíše Krista

(srov. Řím 3,21-22)

Drazí bratři a sestry,

církev nás každý rok v postní době vybízí, abychom se podívali na svůj život ve světle evangelního učení. V tomto roce bych vám rád předložil několik úvah, které se týkají závažného tématu spravedlnosti, a za základ si vzal výrok sv. Pavla: Bůh dává spravedlnost na základě víry v Ježíše Krista (Řím 3,21-22).

Spravedlnost: „dare cuique suum“

Na prvním místě bych se chtěl věnovat významu slova „spravedlnost“, které v běžném užívání znamená „dát každému, co mu náleží – dare cuique suum“ podle proslulého výroku Ulpiana, římského právníka z 3. století. Tato známá definice však neupřesňuje, v čem spočívá toto „suum“, které je třeba každému dát. To, co je pro člověka zásadní, nelze zajistit právně. Aby každý mohl žít život v plnosti, potřebuje něco hlubšího, více osobního, co lze získat pouze jako dar. Dalo by se říci, že jde o to, aby člověk žil z té lásky, kterou mu může dát jen sám Bůh, protože je stvořen podle jeho obrazu a podoby. Hmotná dobra jsou samozřejmě užitečná a potřebná. Ostatně sám Ježíš pečoval o nemocné, sytil zástupy, které ho následovaly, a bezpochyby neschvaluje nezájem, který i dnes posílá na smrt stovky milionů lidí kvůli nedostatku potravin, vody a zdravotní péče. Přesto však distributivní spravedlnost nedává člověku všechno, co mu náleží. Ještě mnohem více než chléb totiž člověk potřebuje Boha. Sv. Augustin k tomu říká, že „pokud je spravedlnost ctností, která dává každému, co mu náleží… kde je pak spravedlnost u člověka, když opouští pravého Boha„.[1]

Odkud pochází nespravedlnost?

Evangelista Marek nám předává Ježíšova slova pronesená během tehdejšího sporu o tom, co je čisté a nečisté: „Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje… Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky“ (Mk 7,15.21). Kromě bezprostředního problému jídla můžeme v reakci farizeů objevit stálé lidské pokušení dávat původu zla vnější příčinu. Při bližším pohledu zjistíme, že mnoho moderních ideologií z tohoto předpokladu vychází: jelikož nespravedlnost přichází zvnějšku, stačí odstranit vnější příčiny, které brání naplnění spravedlnosti. Tento způsob myšlení, jak nás upozorňuje Ježíš, je naivní a krátkozraký. Nespravedlnost, důsledek zla, nemá výlučně vnější příčiny. Její původ je v lidském srdci, kde člověk nalézá základ tajemné účasti na zlu. Žalmista to bolestně rozpoznává: „Vždyť jsem se narodil s vinou, v hříchu mě počala má matka“ (Žl 51,7). Ano, člověk je oslaben hlubokým zraněním, které umenšuje jeho schopnost vejít ve společenství s druhým. Přirozeně je otevřený svobodnému sdílení, ale objevuje v sobě překvapivě mohutnou sílu, která ho svádí, aby se uzavřel do sebe a stavěl se nad druhé a proti nim. Jde o egoismus, důsledek prvotního hříchu. Adam a Eva byli svedeni satanovou lží. Tím, že se zmocnili tajemného ovoce, porušili Boží přikázání. Důvěru v lásku nahradili podezřívavostí a rivalitou, přijímání a očekávání od druhého s důvěrou za úzkostnou snahu brát a být soběstačný (srov. Gn 3,1-6), čímž si způsobili pocit neklidu a nejistoty. Jak se člověk může vymanit z tohoto egoistického tíhnutí a otevřít se lásce?

Spravedlnost a sedāqāh

V moudrosti Izraele najdeme hlubokou souvislost mezi vírou v Boha, který „slabého pozvedá z prachu“ (Žl 113, 7), a spravedlností vůči bližnímu. Slovo sedāqāh, které v hebrejštině označuje ctnost spravedlnosti, úžasně vystihuje tento vztah. Sedāqāh totiž na jedné straně znamená úplné přijetí vůle Boha Izraele a na druhé straně spravedlnost vůči bližnímu (srov. Ex 20,12-17), obzvlášť vůči chudáku, cizinci, sirotku a vdově (srov. Dt 10,18-19). Tyto dva významy jsou mezi sebou propojeny, protože dát chudému znamená pro Izraelitu pouze oplatit to, co pro něj udělal Bůh, který má soucit s bídou svého lidu. Není náhodou, že Zákon byl Mojžíšovi na Sinaji darován po přejití Rudého moře. Poslušnost Zákonu totiž předpokládá víru v Boha, který jako první slyšel křik svého lidu a sestoupil, aby ho vysvobodil z moci Egypta (srov. Ex 3,8). Bůh je vnímavý ke křiku toho, kdo je v nouzi, ale na oplátku žádá, aby se mu naslouchalo. Vyžaduje spravedlnost vůči chudému (srov. Sir 4,4-5.8-9), cizinci (srov. Ex 22,20), otroku (srov. Dt 15,12-18). Pro konání spravedlnosti je nezbytné opustit sen o soběstačnosti, o onom hlubokém soustředění na sebe, které plodí nespravedlnost. Jinými slovy, je třeba přijmout exodus hlubší než ten Mojžíšův, je třeba osvobodit srdce, čehož litera Zákona není sama schopna. Existuje tedy pro člověka nějaká naděje na spravedlnost?

Kristus, Boží spravedlnost

Hlásání radostné zvěsti plně odpovídá na lidskou touhu po spravedlnosti. Apoštol sv. Pavel to zdůrazňuje ve svém Listu Římanům: „V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu… na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří. Rozdílu není. Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš. Aby Bůh ukázal svou spásnou spravedlnost, ustanovil ho jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru“ (Řím 3,21-25).

Jaká je tedy Kristova spravedlnost? Je to především spravedlnost pocházející z milosti, kde člověk není spasitel a neuzdravuje ani sebe sama, ani druhé. Skutečnost, že obmytí se naplňuje v „krvi“ Kristově, znamená, že člověk není od tíže svých vin osvobozen osobními oběťmi, nýbrž láskyplným gestem Boha, který jde až tak daleko, že zakusí „prokletí“ vyhrazené člověku, aby mu dal „požehnání“ vyhrazené Bohu (srov. Gal 3,13-14). Dalo by se však hned namítnout: co je to za spravedlnost, jestliže spravedlivý umírá za viníka a viník naopak dostává požehnání, které patří spravedlivému? Že by každý dostal opak toho, co mu náleží? Ve skutečnosti se zde Boží spravedlnost projevuje jako hluboce odlišná od lidské spravedlnosti. Bůh za nás ve svém Synu zaplatil výkupné, cenu skutečně závratnou. Tváří v tvář spravedlnosti kříže se člověk může bouřit, protože představuje lidskou nesoběstačnost, jeho závislost na někom jiném, aby mohl být plně sám sebou. Obrátit se ke Kristu, věřit evangeliu totiž nakonec znamená, že se člověk musí zříci iluze soběstačnosti a tak objevit a přijmout to, že potřebuje druhé a Boha, potřebuje Boží odpuštění a přátelství.

Tak pochopíme, že víra je naprosto odlišná od něčeho přirozeného, jednoduchého a zřejmého. Je třeba mít pokoru, abychom přijali, že pouze někdo druhý nás může osvobodit od našeho vlastního já a darovat nám na oplátku sebe sama. Toto se zvláštním způsobem uskutečňuje ve svátostech smíření a eucharistie. Díky působení Krista můžeme vejít do „větší“ spravedlnosti, spravedlnosti lásky (srov. Řím 13,8-10), spravedlnosti toho, kdo se v jakékoli situaci pokládá spíš za dlužníka než za věřitele, protože přijal víc, než v co mohl doufat.

Na základě této zkušenosti je křesťan vybízen, aby se zapojil do utváření spravedlivých společností, kde všichni dostávají to, co je nezbytné k životu podle lidské důstojnosti, a kde je spravedlnost oživována láskou.

Drazí bratři a sestry, postní doba vrcholí velikonočním třídenním, během něhož budeme v tomto roce opět slavit Boží spravedlnost, která je plností lásky, daru a spásy. Ať je tato doba pokání pro každého křesťana dobou skutečného obrácení a niterného poznání Kristova tajemství, který přišel naplnit veškerou spravedlnost. Tímto pozdravem všem z celého srdce uděluji své apoštolské požehnání.

Vatikán 30. října 2009

Benedikt XVI.


[1] De civitate Dei XIX, 21.

Read Full Post »

Papež Benedikt XVI. se v sobotu 21. 11. 2009 v Sixtinské kapli setkal s více než 260 umělci z celého světa.

Z papežovy promluvy:

…Poslední soud, který se nachází za mnou, připomíná, že dějiny lidstva jsou pohybem a výstupem, nevyčerpatelným tažením k plnosti, k poslednímu štěstí, k horizontu, který neustále přesahuje přítomnost a zároveň ji proniká. Ve své dramatičnosti však tato freska klade před náš zrak také nebezpečí definitivního pádu člověka, hrozby, která visí nad lidstvem, pokud se nechá svádět silami zla. Freska tak vydává mocný křik prorokující proti zlu; proti každé formě nespravedlnosti. Avšak pro věřící je vzkříšený Kristus Cestou, Pravdou a Životem. Pro toho, kdo jej věrně následuje, je Branou, jež vede k patření na Boha „tváří v tvář“, odkud již neomezeně proudí plné a definitivní štěstí. Michelangelo tak našemu zraku nabízí Alfu a Omegu, Počátek i Konec dějin, a vyzývá nás kráčet s radostí, odvahou a nadějí cestou života. Dramatická krása Michelangelovy malby v jejích barvách a formách se tedy stává zvěstí naděje, mocnou výzvou pozvednout zraky k poslednímu horizontu.

Příliš často je však propagovaná krása iluzorní a lživá, mělká a oslňující, ba omračující, a namísto toho, aby dala lidem vyjít ze sebe, otevřela je k horizontům pravé svobody a přitáhla vzhůru, uvězňuje je v nich samotných a ještě více je zotročuje, zbavuje naděje i radosti. Jde o svůdnou, ale pokryteckou krásu, která budí žádostivost, vůli po moci, majetku a utiskování druhého a která se velmi záhy mění na svůj opak, nabývá podob obscénnosti, výstřelku či samoúčelné provokace. Autentická krása však odemyká lidské srdce nostalgií, hlubokou touhou poznat, milovat a jít k Druhému, Jinému. Dovolíme-li kráse, aby se nás vnitřně dotkla, zranila nás a otevřela nám oči, objevíme znovu radost nazírání, schopnost chápat hluboký smysl naší existence, Tajemství, jehož jsme součástí a z něhož můžeme čerpat plnost, štěstí a nadšení ke každodennímu snažení.

Umění ve všech svých výrazech, konfrontuje-li se s velkými otázkami existence, se základními tématy, z nichž vyplývá smysl života, může nabýt náboženské platnosti a proměnit se v hlubokou cestu vnitřní reflexe a spiritualitu.

Read Full Post »

Sarajevský kardinál Vinko Puljić nedávno řekl, že se Vatikán chystá oficiálně komentovat (údajná) zjevení Panny Marie v Medjugorje.

Rome Reports přinesly rozhovor s P. Salvatore Perrellou, místopředsedou papežského institutu Marianum. Na videu hovoří o tom, že Řím již nějakou dobu studuje události v Medjugorje v rámci stejného procesu, jakým prošly třeba Lurdy nebo Fatima. Hovoří obecně o tom, co tento proces obnáší, aniž by zabíhal do detailů.

P. Perrella ani kard. Puljić neuvedli žádné datum, kdy by mohl být výsledek procesu znám. Nepodařilo se mi žádné bližší časové určení najít ani na internetu.

Současně se zkoumá také zjevení v Zejtun na Maltě. Dosud bylo podobným způsobem v průběhu staletí prozkoumáno 295 údajných zjevení a z nich uznáno 12, poslední v kanadském Laus.

Read Full Post »

Překlad Milana Glasera z Radia Vatikán:

Dám ve svém domě a na svých hradbách památník se jménem…
Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno
“ (srov. Iz 56,5).

Tento úryvek z knihy proroka Izaiáše obsahuje dvě prostá slova, která slavnostně vyjadřují hluboký význam tohoto váženého místa: jad, památník, a šem, jméno. Přišel jsem, abych se mlčky zastavil před tímto památníkem, vybudovaným na počest milionů Židů, zavražděných během děsivé tragédie šoa. Přišli o své životy, ale nikdy neztratí svá jména, která jsou nesmazatelně vepsána do srdcí jejich drahých, jejich druhů z vězení a těch, kteří se rozhodli již nikdy nedovolit, aby podobná hrůza ještě někdy zhanobila lidstvo. Především však jsou jejich jména trvale vepsána do paměti všemohoucího Boha.

Je možné okrást bližního o to, co mu patří, o vhodnou příležitost nebo o svobodu. Je možné utkat svůdnou síť lží a přesvědčit druhé o tom, že jisté skupiny lidí si nezasluhují úctu. Žádné úsilí však nikdy nemůže odejmout lidské bytosti jméno.

Písmo svaté nás učí o důležitosti jména, kterým se člověku ukládá jedinečné poslání nebo věnuje zvláštní dar. Bůh nazval Abrama „Abrahamem“, protože se měl stát „otcem mnohých národů“ (Gn 17,5). Jakub byl nazván „Izraelem“, „protože projevil sílu vůči Bohu i lidem a obstál“ (srov. Gn 32,29). Jména vepsaná do tohoto památníku budou mít navždy posvátné místo mezi nesčetnými potomky Abrahamovými. Jejich víra byla zkoušena stejně jako víra jeho. Tak jako Jakub se i oni pustili do zápasu, aby rozpoznali záměry Všemohoucího. Kéž jména těchto obětí nikdy nevymizí! Kéž se jejich utrpení nikdy nepopírá, neznevažuje ani nezapomíná! A všichni lidé dobré vůle kéž bděle odstraňují z lidských srdcí všechno, co by mohlo vést k podobné tragédii!

Katolická církev je spojena s Ježíšovým učením a napodobuje jeho lásku ke každému člověku. Má proto hluboký soucit s oběťmi, které jsou zde připomínány. Stejně tak přichází ke všem, kteří jsou dnes vystaveni pronásledování z důvodů své rasy, barvy pleti, životního stavu nebo náboženství; jejich utrpení je i jejím utrpením a sdílí i jejich naději ve spravedlnost. Jako římský biskup a nástupce apoštola Petra znovu zdůrazňuji to, co řekli již mí předchůdci, totiž že církev se bez ustání modlí a usiluje o to, aby v lidských srdcích už nikdy nekralovala nenávist. Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův je Bohem pokoje (srov. Žl 85,9).

Písmo nás učí, že jsme povinni připomínat světu, že tento Bůh žije, třebaže je někdy obtížné chápat jeho tajemné a nevyzpytatelné cesty. On se zjevil lidem a nadále v jejich dějinách působí. Pouze on vládne světu spravedlivě a podle práva soudí všechny národy (srov. Žl 9,9).

Podíváme-li se do tváří, odrážejících se na vodní hladině nádrže, která mlčky stojí uvnitř tohoto památníku, nemůžeme se vyhnout myšlence na to, že každá z nich má jméno. Lze si jen představovat radostné očekávání jejich rodičů, když s rozechvěním čekali jejich narození. Jaké jméno tomuto dítěti dáme? Co z něho nebo z ní bude? Kdo si jen mohl představit, že budou odsouzeni k údělu tak slzavému!

Mlčky zde stojíme a v našich srdcích se ozývá jejich křik. Je to volání, které se pozvedá proti každému aktu nespravedlnosti a násilí. Je to věčné odmítnutí prolévání nevinné krve. Je to křik Ábela, stoupající ze země k Všemohoucímu. Ve vyznání nezlomné důvěry v Boha dejme hlas onomu křiku skrze slova z knihy Žalozpěvů, která jsou tak výmluvná pro židy i pro křesťany:

Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí,
jeho slitování, jež nekončí.
Obnovuje se každého rána,
tvá věrnost je neskonalá.
‚Můj podíl je Hospodin,‘ praví má duše,
proto na něj čekám.
Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí,
k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.
Je dobré, když člověk potichu čeká
na spásu od Hospodina
“ (3,22-26).

Drazí přátelé, jsem hluboce vděčný Bohu i vám za poskytnutou příležitost spočinout zde v tichosti: v mlčení, které vzpomíná, v mlčení, které se modlí, v mlčení, které doufá.

Read Full Post »

TV Noe uvede z apoštolské cesty Benedikta XVI. do Svaté země řadu přímých přenosů. Zde je jejich přehled:

Pátek 8.5.

13.30: uvítací ceremoniál na letišti v Ammánu

14.30: návštěva centra „Regina pacis“

Sobota 9.5.

8.15: návštěva baziliky na hoře Nebo

9.00: žehnání základního kamene univerzity latinského patriarchátu v Madabě

10.30: setkání Svatého otce s představiteli muslimů a diplomaty

16.30: modlitba nešpor s kněžími, řeholníky a zástupci hnutí v katedrále sv. Jiří

Neděle 10.5.

16.30: návštěva Betánie – místa Ježíšova křtu, a žehnání základního kamene nového kostela

Pondělí 11.5.

15.15: přijetí v prezidentském paláci v Jeruzalémě

16.45: návštěva památníku obětem holocaustu v Jeruzalémě

17.45: setkání Svatého otce se zástupci organizací pro mezináboženský dialog

Úterý 12.5.

9.00: návštěva Zdi nářků

9.45: setkání Svatého otce s jeruzalémskými vrchními rabíny

10.50: modlitba Regina coeli a setkání s biskupy Svaté země

11.30: návštěva latinské konkatedrály v Jeruzalémě

15.20: mše svatá v údolí Josafat

Středa 13.5.

8.00: uvítací ceremoniál na palestinském území

9.00: mše svatá na Náměstí Jesliček v Betlémě

15.45: návštěva utečeneckého tábora ‚Ayda

17.40: závěrečný ceremoniál na území palestinské samosprávy

Čtvrtek 14.5.

9.00: mše svatá v Nazaretu

15.30: setkání Svatého otce s náboženskými představiteli Galileje

16.00: návštěva baziliky Zvěstování Páně

16.30: modlitba nešpor s biskupy, kněžími a řeholníky v bazilice Zvěstování Páně

Pátek 15.5.

9.00: návštěva Baziliky Božího hrobu

12.30: závěrečný ceremoniál na letišti v Tel Avivu

Read Full Post »

Na webu tiskového střediska České biskupské konference byl zveřejněn podrobný program apoštolské cesty Benedikta XVI. do Svaté země, která začíná v pátek 8. května 2009.

Jde o překlad oficiální informace z Vatikánu. Myslím, že stojí za to jej sem kompletně převzít.

Podrobný program apoštolské cesty
papeže Benedikta XVI. do Svaté země (8.-15. 5. 2009)

Časový posun: +1 hodina (tzn. tam bude o jednu hodinu více, než tady)

Pátek 8.5.

9.30: odlet z římského letiště Fiumicino do Ammánu (Jordánsko)

14.30 (místního času): uvítací ceremonie na letišti Queen Alia v Ammánu; promluva Svatého otce

15.30: návštěva centra „Regina pacis“ v Ammánu; promluva Svatého otce

17.40: přijetí u jordánského krále Abdalláha II. v královském paláci

Sobota 9.5.

7.15: soukromá mše svatá v kapli apoštolské nunciatury v Ammánu

9.15: návštěva baziliky na hoře Nebo; promluva Svatého otce

10.30: žehnání základního kamene univerzity latinského patriarchátu v Madabě; promluva Svatého otce

11.30: návštěva hášimovského muzea a mešity Husajna Bin Talála v Ammánu

11.45: setkání s představiteli muslimů, diplomatickým sborem a rektory jordánských univerzit před mešitou; promluva Svatého otce

17.30: modlitba nešpor s kněžími, řeholníky, řeholnicemi, seminaristy a zástupci církevních hnutí v katedrále sv. Jiří melchitské katolické církve; promluva Svatého otce

Neděle 10.5.

10.00: mše svatá na mezinárodním stadionu v Ammánu; homilie Svatého otce

V poledne: modlitba „Vesel se, nebes Královno“ a promluva Svatého otce

12.45: oběd s patriarchy, biskupy a papežským doprovodem v prostorách latinského vikariátu v Ammánu

17.30: návštěva Betánie za Jordánem, místa Ježíšova křtu

18.00: žehnání základních kamenů římskokatolického a melchitského kostela v Betánii za Jordánem; promluva Svatého otce

Pondělí 11.5.

7.30: soukromá mše svatá v kapli apoštolské nunciatury v Ammánu

10.00: závěrečná ceremonie na letišti Queen Alia v Ammánu; promluva Svatého otce

10.30: odlet z Ammánu do Tel Avivu

11.00: uvítací ceremonie na letišti Ben Gurion v Tel Avivu; promluva Svatého otce

16.45: přijetí u izraelského prezidenta Šimona Perese v prezidentském paláci v Jeruzalémě; promluva Svatého otce

17.45: návštěva jeruzalémského památníku obětem holocaustu Yad Vashem

18.45: setkání se zástupci organizací pro mezináboženský dialog v auditoriu centra Panny Marie Jeruzalémské; promluva Svatého otce

Úterý 12.5.

9.00: návštěva Skalního dómu na Chrámové hoře v Jeruzalémě; setkání s velkým muftím mešity; promluva Svatého otce

10.00: návštěva západní zdi jeruzalémského chrámu („Zdi nářků“)

10.45: setkání s jeruzalémskými vrchními rabíny v centru Hechal Shlomo; promluva Svatého otce

11.50: modlitba „Vesel se, nebes Královno“ s ordináři Svaté země v jeruzalémském centru Cenacolo; promluva Svatého otce

12.30: krátká návštěva latinské konkatedrály v Jeruzalémě

13.00: oběd s ordináři Svaté země, představenými klášterů a papežským doprovodem v latinském patriarchátu

16.30: mše svatá v údolí Josafat; homilie Svatého otce

Středa 13.5.

9.00: uvítací ceremonie na náměstí před prezidentským palácem v Betlémě

10.00: mše svatá na Náměstí Jesliček v Betlémě; homilie Svatého otce

12.30: oběd s ordináři Svaté země, františkánskou komunitou a papežským doprovodem v klášteře Casa Nova v Betlémě

15.30: soukromá návštěva betlémské jeskyně Narození

16.10: návštěva charitní nemocnice pro novorozence

16.45: návštěva utečeneckého tábora ‚Ayda; promluva Svatého otce

18.00: přijetí u prezidenta palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse v prezidentském paláci v Betlémě

18.40: závěrečná ceremonie na nádvoří prezidentského paláce; promluva Svatého otce

Čtvrtek 14.5.

10.00: mše svatá na kopci za Nazaretem (místo, odkud podle tradice chtěli Nazaretští shodit Ježíše po jeho kázání v synagoze, srov. Lk 4,29-30); promluva Svatého otce

12.30: oběd s místními ordináři, františkánskou komunitou a papežským doprovodem v nazaretském františkánském konventu

15.50: setkání s izraelským premiérem ve františkánském konventu

16.30: pozdrav náboženským představitelům Galileje v auditoriu kostela Zvěstování Páně v Nazaretě; promluva Svatého otce

17.00: návštěva kostela Zvěstování Páně

17.30: modlitba nešpor s biskupy, kněžími, řeholníky, řeholnicemi, zástupci církevních hnutí a pastoračními asistenty Galileje v bazilice Zvěstování; promluva Svatého otce

Pátek 15.5.

7.30: soukromá mše svatá v kapli budovy apoštolské delegace v Jeruzalémě

9.15: ekumenické setkání v sídle řecko-pravoslavného jeruzalémského patriarchy; promluva Svatého otce

10.15: návštěva baziliky Božího hrobu; promluva Svatého otce

11.10: návštěva patriarchálního kostela sv. Jakuba arménské apoštolské církve v Jeruzalémě

13.30: závěrečná ceremonie na letišti Ben Gurion v Tel Avivu; promluva Svatého otce

14.00: odlet z Tel Avivu

16.50: přistání na letišti Ciampino v Římě

Jiří Gračka
Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce

Read Full Post »

V katedrále Sv. Patrika v New Yorku se včera, ve středu 15. 4. 2009, konala za mimořádného zájmu veřejnosti inaugurace nového arcibiskupa – mše svatá a nešpory. Hlavou druhé největší diecéze USA (po Los Angeles) se stal dosavadní arcibiskup Milwaukee, Mons. Timothy Dolan.

Mons. Timothy Dolan, New York, 15. 4. 2009

Mons. Timothy Dolan, New York, 15. 4. 2009

(Tento snímek byl prý pro celý obřad typický. Alespoň to tvrdí AmP, který na něm byl akreditován jako novinář a průběžně jej komentoval na Twitteru.)

Fotogalerie (plná velmi pěkných záběrů)

Celá homilie Mons. Dolana (anglicky)

Z arcibiskupovy promluvy:

…Zmrtvýchvstání pokračuje, jak Jeho Církev pokračuje v objímání a ochraně důstojnosti každé lidské osoby, posvátnosti lidského života, od maličkého dítěte v lůně…

[ohlušující potlesk vestoje, podle AmP jej zahájili přítomní kněží]

… do posledního okamžiku přirozeného přechodu do věčného života. Jak napsal Služebník Boží kardinál Terrence Cooke, „Lidský život není o nic méně posvátný nebo hodný respektu, protože je maličký, dosud nenarozený, chudý, nemocný, křehký nebo postižený.“

Ano, Církev je milující matka, která je nadšená ze života a všude slouží životu, ale může se stát ochrannou „medvědí mámou“ („mamma bear“), když jsou životy jejích nevinných, bezmocných medvíďat ohroženy…

[další mocný aplaus]

…Každý v této mega-komunitě je někým s neobyčejným osudem. Každý je někým, v něhož Bůh investoval nekonečnou lásku. To je důvod, proč Církev přichází k nenarozeným, trpícím, chudým, našim seniorům, fyzicky a emocionálně ohroženým, těm, kdo jsou polapeni v síti závislostí…

Mí noví přátelé v této skvělé arcidiecézi, připojíte se ke svému novému pastýři v „dobrodružství věrnosti,“ ve kterém měníme Staten Island Expressway, Fifth Avenue, Madison Avenue, Broadway, FDR, Major Deegan a New York State Thruway na Cestu do Emaus, a svědčíme o skutečném „zázraku na 34th Street“ a měníme ji v cestu do Emaus?

Read Full Post »

Hnutí pro život se rozhodlo koncipovat letošní Pochod pro život poněkud jinak, než dřívější pochody – více jako kající procesí, než jako politickou demonstraci. Loňské balónky nahradilo 800 bílých křížů. Podle prvních ohlasů to byla šťastná volba. Navíc letos přišel rekordní počet lidí, asi 1500.

Pochod pro život, Praha, 28. 3. 2009 (foto ČTK).

Pochod pro život, Praha, 28. 3. 2009 (foto ČTK).

Video z pochodu

Zdroj videa: http://www.youtube.com/watch?v=bejWU1fXLmI

Tak zas tak úplně tichá modlitba to nebyla. Ale při podobné akci se nelze obejít bez technických prostředků.

Tisková zpráva Hnutí pro život:

Podle aktuálních statistik je u nás umělým potratem o život připraveno denně průměrně sedmdesát dětí, tj. počet vyrovnávající se počtu dětí ve třech naplněných třídách dětí základní školy.

Praha, 28. březen 2009 – Již v pořadí 9. ročník Pochodu pro život prošel centrem hlavního města, aby tak připomněl, že i za poslední rok bylo v ČR usmrceno umělým potratem více než 25 000 počatých dětí. V letošním roce se organizátoři z občanského sdružení Hnutí Pro život ČR (HPŽ ČR) rozhodli uskutečnit průvod formou kajících modliteb za ty, kteří jsou potratem zraněni a za zabité nenarozené děti. Podle aktuálních statistik je u nás umělým potratem o život připraveno denně průměrně sedmdesát dětí, tj. počet vyrovnávající se počtu dětí ve třech naplněných třídách dětí základní školy.

Pochod pro život začal ve 13 hodin mší sv. v kostele sv. Jiljí, patřícího pražským dominikánům, v Husově ulici na pražském Starém Městě. Poté se průvod, který si mezitím rozebral velké bílé kříže symbolizující pietní smysl pochodu, odebral centrem Prahy směrem k Václavskému náměstí. Zde byl pak zpěvem Svatováclavského chorálu a národní hymnou krátce po 16. hodině ukončen.

Rekordní počet účastníků dosáhl úrovně 1500 osob, velkou část tvořily rodiny s dětmi. Během pochodu lidé zpívali žalmy, recitovali modlitby a prosili za všechny, kteří byli nebo jsou potratem ohrožení.

I přes pokles počtu potratů HPŽ ČR stále vnímá jako velmi naléhavou potřebu upozornit českou veřejnost a zákonodárce na nutnost zakotvení plné legislativní ochrany lidské bytosti od početí po přirozenou smrt v našem právním řádu.

Útoky na základní lidské právo, právo na život, nebývají s postupujícím časem již tak otevřené, jak tomu bylo dříve, jsou však o to nebezpečnější, protože veřejnost je zmatena a nemá možnosti si vzhledem k zahlcenosti informacemi uvědomit všechna úskalí mnohých společenských či právních změn. V současné době jde zejména o problematiku zákona o specifických zdravotních službách. Iniciativa občanů je však významnou součástí změn ve prospěch ochrany života. Jedním z důkazů je téměř 50 000 podpisů pod petici požadující obnovu ústavního práva na život. Petice, zaštítěna na tiskové konferenci poslankyní Annou Čurdovou (ČSSD) a Markem Bendou (ODS), byla s podpisy předána na Pražském Hradě dne 16. března prezidentu Václavu Klausovi.

Hnutí Pro život ČR je neziskovým občanským sdružením s cílem šířit a prosazovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporovat rodinu a ve spolupráci s odborníky šířit odborné poznatky o souvisejících tématech.

Další informace:
Hnutí Pro život ČR, Zdeňka Rybová, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5
tel.: 736 766 660, zdenka.rybova@prolife.cz, http://prolife.cz

Kopíruji sem také zprávu ČTK, která je překvapivě vstřícná, i když odhaduje poněkud menší počet lidí a v závěru obsahuje dosti závažnou chybu – uvádí, že třetina z ročních 25 000 potratů je samovolná. Není tomu tak, 25 000 je u nás každý rok jen umělých potratů, navíc se ročně odehraje asi 14 000 spontánních a jejich počet roste.

ČTK: Centrem Prahy prošel Pochod za život

Praha – Centrem Prahy dnes prošel Pochod za život. Asi 1000 dospělých i dětí s bílými kříži a transparenty v několika set metrů dlouhém průvodu dali najevo svůj nesouhlas s potraty. Průvodu předcházela mše v kostele sv. Jiljí, odsud se lidé pomalu přesunuli přes Staroměstské náměstí a Ovocný trh na Václavské náměstí. Akce se koná každoročně u příležitosti Dne nenarozených dětí, který připadá na 25. března.

„Snažíme se tímto způsobem upozornit na to, že v České republice je stále platná legislativa upravující umělý potrat, umožňující zabíjení nenarozených dětí, v čemž my vidíme velký problém,“ řekla ČTK prezidentka Hnutí za život Zdeňka Rybová. Počet potratů podle ní sice klesá, ale přesto v Česku průměrně dojde k 70 potratům denně, tedy přes 25.000 ročně.

Zatímco minulé ročníky se konaly formou demonstrace, letos organizátoři zvolili podobu křesťanského průvodu. Z Mnichova proto dovezli asi 800 bílých křížů, které rozdávali účastníkům. Někteří demonstrující si přinesli i vlastní transparenty. Stálo na nich například „Člověkem jsem od početí“ nebo „Prosíme vás – dovolte nenarozeným dětem žít“.

Podle odhadu ČTK se průvodu, který organizuje Hnutí pro život, zúčastnilo asi 1000 lidí, rodičů s dětmi, ale také kněží nebo řádových sester. Díky vysokému počtu lidí se průvod natáhl na několik set metrů a stal se velkou atrakcí turistů a návštěvníků velikonočních trhů na Staroměstském náměstí, kudy procházel.

Akci pořadatelé ukončili krátce před 16:00 na Václavském náměstí modlitbou a zpěvem Svatováclavského chorálu a státní hymny.

Podle aktivistů Hnutí za život, které pochod organizovalo, znamená potrat pro ženu velký zásah, ohrožuje její zdraví i psychiku. „Náš právní řád v tomto patří k nejliberálnějším ve střední Evropě,“ uvedla Rybová. Přivítala by proto změnu zákona nebo alespoň jeho úpravu, která by nabídla větší pomoc ženě, která o potratu uvažuje.

„Nejvyšší nárůst byl po roce 1986, kdy došlo k liberalizaci zákona,“ řekla Rybová. V té době se podle ní ročně konalo až 100.000 potratů ročně. Počet potratů se v ČR v posledních letech snižuje. Podle lékařů to souvisí s dostupností hormonální antikoncepce, kterou užívá téměř 40 procent Češek v plodném věku. V roce 1970 se v Česku narodilo téměř 148.000 dětí a bylo provedeno 72.000 potratů. V roce 2007 se narodilo přes 114.000 dětí, ukončeno bylo 25.414 těhotenství. Více než třetinu těchto potratů přitom představovala samovolná potracení.

Autor: ČTK

Vzhledem k posunu v charakteru akce ji řadím do kategorie Náboženství – Události, nikoliv Politika – Domácí, kam obvykle umísťuji prolife aktivity (neboť jakkoliv je táhnou především věřící lidé, jejich charakter je podle mého soudu obecně politický a také se na nich nezřídka podílejí i lidé nevěřící).

Další ohlasy v masmédiích

Zprávu ČTK převzali na IDNES.

Alternativní média

Christnet má vlastní velmi stručnou zprávu.

Res Claritatis přebírá zprávu ČTK bez chybného údaje o spontánních potratech.

Křesťan dnes ji převzal i s chybou.

Blogosféra

První stručná reportáž Cinika, který připravuje obsáhlejší materiál.

… Za prvé je zřejmé, že svatý Jiljí už opravdu přestává stačit. Nemálo lidí zůstalo před kostelem, Svaté přijímání bylo doslova a do písmene malým logistickým zázrakem. Lidí bylo hodně, včetně nemalého počtu mladých, což mne až překvapilo, vzhledem k ostatním akcím, které ten den probíhaly (diecézení setkání mládeže pražské a budějovické diecéze). Neodpustím si podotek, že podobné termínové kolize hodnotím jako velmi nešťastné. Během Mše došlo i k přijímání nových členů do Společenství čistých srdcí, bohužel, zezadu jsem toho moc neviděl. …

Fotografie

Některé snímky se ve více galeriích opakují.

Oficiální fotogalerie HPŽ: flickr.com/hpzcr

Snímky na webu minoritů.

Fotogalerie časopisu Immaculata.

Fotogalerie jardy77 na Signálech.

Pochod pro život 2009, u Sv. Václava (foto jarda771)

Pochod pro život 2009, u Sv. Václava (foto jarda771)

Videopozvánka na Pochod pro život 2009

Zdroj videa je tady: http://www.youtube.com/watch?v=HPMkjO7jiBk

Na stránkách TV-MIS.cz je lze stáhnout do počítače v různých úrovních kvality a velikosti souboru:

http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=442

Pozvánka na pochod v PDF: http://www.prolife.cz/pochod-2009.pdf

Odkazy na české prolife organizace

Stránka Hnutí pro život: www.prolife.cz

Kanál HPŽ na YouTube: www.youtube.com/hpzcr

Občanské sdružení Stop genocidě: www.stopgenocide.cz (Pozor, stránka s drsnými záběry.)

Budu postupně přinášet další informace a snad i fotografie a multimedia, bude-li to možné.

Pokud jste tam byli a máte nějaké snímky nebo videa (klidně třeba pořízená mobilem), můžete mi je poslat na vesely_oslik(@)hotmail.com (v adrese odstraňte závorky).

Osobně jsem na dnešním pochodu nemohl být, což mě mrzí. Byl jsem samozřejmě přítomen alespoň duchovně. (Mimo jiné jsem za jeho zdar obětoval dnešní vyplňování daňového přiznání – tady by normálně měl být smajlík, ale vzhledem k tématu si jej odpustím.)

Read Full Post »

Ve druhé polovině své africké pastýřské cesty navštívil Svatý otec Angolu. Rád bych upozornil alespoň na následující tři papežovy homilie. Všechny jsou k dispozici v českém překladu na Radiu Vatikán.

Sobota 21. 3. 2009 dopoledne:

Chrám sv. Pavla v Luandě, mše pro biskupy, kněze, řeholníky, katechety a členy církevních hnutí.

Reportáž RV
Celý text promluvy

Výňatek:

A skrze toto naše bytí, „pokřesťanštěné“ působením a milostí Ducha Svatého, se postupně během dějin dokončuje utváření Kristova těla. V této chvíli bych se rád vrátil pět set let nazpět, totiž do doby po roku 1506, když v této zemi, do které tehdy přišli Portugalci, bylo ustaveno první subsaharské křesťanské království zásluhou víry a rozhodnosti krále Dom Alfonsa I. Mbemba-a-Nzinga, který kraloval od zmíněného roku 1506 až do své smrti roku 1543. Království oficiálně zůstalo katolické od 16. až do 18. století a mělo svého velvyslance v Římě. Vidíte, že obě tak rozdílná etnika – Bantuové a Portugalci – mohla v křesťanském náboženství nalézt společnou platformu a vzápětí se zasadit o její dlouhé trvání, přičemž vzájemné mnohé a významné rozdíly nezpůsobily rozpad na dvě království! Křest totiž působí, že všichni jsou v Kristu jedno.

Dnes je na vás, bratři a sestry, abyste ve stopách oněch hrdinů a svatých poslů Božích nabídli vzkříšeného Krista svým spoluobčanům. Mnozí z nich žijí ve strachu z neblahých duchů a mocností, od nichž se cítí ohrožováni. Takto dezorientováni docházejí až k tomu, že odsuzují děti z ulice i staré lidi, protože jsou prý čarodějové. Kdo se za nimi může vydat a oznámit jim, že Kristus přemohl smrt a všechny temné síly (srov. Ef 1,19-23; 6,10-12)? Někdo namítne: „Proč je nenechají v klidu? Oni mají svou pravdu, a my zase tu naši. Snažme se žít v míru a každého ponechme takového, jakým je, aby se mohl stát sám sebou co nejdokonaleji.“ Pokud jsme však přesvědčeni a zakusili jsme, že bez Krista je život neúplný a něco skutečného mu schází, ba dokonce to nejzákladnější, musíme být také přesvědčeni o tom, že se na nikom nedopouštíme nespravedlnosti, představujeme-li mu Krista a dáváme-li mu možnost, aby tak nalezl svou vlastní autenticitu, radost z nalezení života. Dokonce to musíme činit. Je naší povinností nabízet všem možnost, aby došli věčného života.

Sobota 21. 3. 2009 odpoledne:

Setkání s mladými na stadionu v Luandě, který pojme 30 tisíc lidí.

Reportáž RV
Celý text promluvy

Výňatek:

Drazí přátelé, Bůh působí změny. Počínaje klidnou důvěrností mezi Bohem a lidským párem v zahradě Eden, přes božskou slávu, která vyzařovala ze stánku úmluvy uprostřed izraelského lidu na cestě pouští, až po vtělení Syna Božího, který se s člověkem nerozlučitelně spojil v Ježíši Kristu. Tento Ježíš prochází znovu pouští našeho lidství, když překonává smrt a spolu s celým lidstvem vstupuje skrze vzkříšení k Bohu. Ježíš teď už není omezen nějakým místem a určitým časem, ale jeho Duch, Duch Svatý z něho vychází, vstupuje do našich srdcí a spojuje nás tak se samotným Ježíšem a s Otcem, s trojjediným Bohem.

Ano, moji drazí přátelé! Bůh působí změny… Ba co víc! Bůh proměňuje nás, činí nás novými. To je příslib, který nám on sám dává: „Hle – všechno tvořím nové“ (Zj 21,5). A je to pravda! Říká nám to apoštol Pavel: „Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista“ (2 Kor 5,17-18). Ježíš Kristus vystoupil na nebesa, vstoupil do věčnosti a stal se Pánem všech dob. Proto může být naším průvodcem v přítomnosti a ve svých rukou nést knihu našeho života. V ní je pevně obsažena minulost, prameny a základy našeho bytí; v ní pečlivě uchovává budoucnost a umožňuje nám vytušit ten nejkrásnější úsvit našeho života, který z něj vyzařuje, totiž vzkříšení v Bohu. Budoucností nového lidstva je Bůh a její předzvěstí je jeho církev. Až se vám naskytne příležitost, přečtěte si pozorně její dějiny. Zjistíte, že církev v průběhu let nestárne, ba dokonce stále mládne, protože jde vstříc setkání s Pánem a každým dnem se stále více blíží k jedinému a opravdovému prameni, z něhož prýští mládí, obnova a životní síla.

Přátelé, kteří mne posloucháte, budoucnost je Bůh. Jak jsme před chvílí slyšeli, „on jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo“ (Zj 21,4). Spatřuji zde mezi vámi některé z těch mnoha tisíců mladých lidí, zmrzačených v důsledku války a min, a myslím na nezměrné množství slz, které mnozí z vás prolili při ztrátě svých blízkých. Není těžké si představit temné mraky, které dosud zakrývají nebe vašich nejkrásnějších snů… Ve vašich srdcích spatřuji pochybnost, s níž se na mne obracíte: „Tohle zde máme… To, co říkáš ty, není vidět. Příslib má božskou záruku – a my tomu věříme – ale kdy Bůh povstane, aby stvořil všechno nové?“ Ježíšova odpověď je právě ta, kterou dal svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo?“ (Jan 14,1-2). Ale vy, drazí mladí, budete naléhat: „Dobře. Ale kdy se to všechno stane?“ Na podobnou otázku odpověděl Ježíš apoštolům: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky… až na konec země“ (Sk 1,7-8). Vidíte, že Ježíš nás nenechává bez odpovědi. Říká nám jasně jedno: obnova začíná zevnitř; dostanete moc shůry. Síla k přetváření budoucnosti leží ve vašem nitru.

Moji přátelé, vy jste semenem, které Bůh zasel do země a které v jádru nese moc shůry, sílu Ducha Svatého. Přesto je však pro přechod od příslibu života k plodu jediná možná cesta: nabídnout z lásky život, z lásky zemřít. Řekl to Ježíš sám: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný“ (srov. Jan 12,24-25). Tak mluvil Ježíš a tak to také udělal: jeho ukřižování vypadá jako totální prohra, ale není. Ježíš, oživen silou „skrze věčného Ducha, sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny“ (Žid 9,14). Když takto padl do země, může vydávat užitek v každé době a ve všech dobách. Tento nový chléb, chléb budoucího života, se nachází uprostřed vás: je jím nejsvětější Eucharistie, která nás oživuje a dává klíčit trojičnímu životu v srdcích lidí.

Říkám vám: Mějte odvahu! Nebojte se definitivních rozhodnutí, protože ta jediná neničí svobodu, ale vedou vás správným směrem, umožňují vám kráčet vpřed a dosáhnout v životě něčeho velkého. Není pochyb, že život má cenu pouze tehdy, budete-li mít odvahu k dobrodružství a důvěru, že vás Pán nikdy nenechá samotné. Angolská mládeži, osvoboď v sobě Ducha Svatého, moc shůry! S důvěrou v tuto moc riskuj, jako Ježíš, tento skok, učiň konečné rozhodnutí a dej tak možnost životu! Tak se mezi vámi vytvoří oázy, ostrovy a pak rozlehlá území křesťanské kultury, v níž se stane viditelným „svaté město, jak sestupuje z nebe od Boha, vystrojené jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.“ Tento život je hoden žití a právě takový život vám ze srdce přeji. Ať žije mládež Angoly!

Zejména tuto promluvu k mladým vám doporučuji přečíst celou!

Neděle 22. 3. 2009 dopoledne:

Mše svatá na pláni Cimangola v angolské Luandě, které se zúčastnil asi milión lidí.

Reportáž RV
Celý text promluvy

Výňatek:

„Žijte tedy podle pravdy!“ Vyzařujte ve svých rodinách a společenstvích světlo víry, naděje a lásky. Buďte svědky posvátné pravdy, která osvobozuje muže i ženy. Z vlastní hořké zkušenosti víte, že ve srovnání s ničivou a prudkou zuřivostí zla je práce na obnově bolestně pomalá a obtížná. Vyžaduje čas, námahu a vytrvalost; musí začít v našich srdcích, v malých každodenních obětech nezbytných k zachování věrnosti Božímu zákonu, v malých gestech, kterými dokazujeme lásku k bližním – ke všem bližním bez rozdílu rasy, etnika či jazyka – a ochotu spolupracovat s nimi a společně budovat na trvalých základech. Přičiňte se o to, aby se vaše farnosti staly společenstvími, kde se světlo pravdy Boží a moc smiřující lásky Kristovy nejenom slaví, ale též vyjadřují skutky konkrétní lásky. Nemějte strach, i když to znamená být „znamením odporu“ (Lk 2,34) tváří v tvář nelítostným postojům a mentalitě, která vidí v druhých spíše užitné nástroje než bratry a sestry hodné lásky, respektu a pomoci na cestách svobody, života a naděje.

Dovolte mi, abych na závěr ještě zvlášť oslovil angolskou mládež a všechnu mládež Afriky. Drazí mladí přátelé, vy jste nadějí své země a příslibem lepších zítřků! Začněte ode dneška růst ve svém přátelství s Ježíšem, který je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6), v přátelství živeném a prohlubovaném pokornou a vytrvalou modlitbou. Každodenním nasloucháním jeho slovu a tím, že dovolíte jeho zákonu, aby utvářel vaše životy a vztahy, hledejte jeho vůli vůči vám. Tak se stanete moudrými proroky spásonosné lásky Boží, stanete se evangelizátory svých druhů a osobním příkladem je povedete je k doceňování krásy a pravdy evangelia a k nadějné budoucnosti, tvořené hodnotami Božího království. Církev potřebuje vaše svědectví! Nemějte strach odpovědět velkoryse na Boží povolání a sloužit mu jako kněží, řeholníci a řeholnice, jako křesťanští rodiče nebo dalšími způsoby služby, které vám církev nabízí.

Jak je vidět, jedna z věcí, které papeži nejvíce leží na srdci, jsou duchovní povolání. Povzbuzuje k nim mladé lidi velmi často.

K papežově cestě do Afriky se snad ještě vrátím.

Příprava na papeže v ČR

Jednou ze zajímavých okolností této cesty byla intenzívní duchovní příprava, kterou obyvatelé Kamerunu a Angoly před papežovou návštěvou na mnoha místech zorganizovali.

Benedikt XVI. letos v září přijede také k nám. Zatím jsem nezaznamenal, že by se u nás objevily konkrétní plány, jak se na návštěvu připravit. Nemám samozřejmě na mysli organizaci setkání, bezpečnost apod. Spíše mi jde o společné modlitby, metodickou pomoc v osobní modlitbě apod. Snad je čas na nějaké individuální iniciativy. Katolíci, ukažte se!

Nabízím jeden malý konkrétní návrh. Co může udělat každý věřící a ihned, ještě v této postní době, je jít ke zpovědi.

Read Full Post »

Older Posts »