Johann Pachelbel (1653 – 1706) byl německý barokní skladatel, kantor a učitel.
Jeho nejznámější skladbu, Kánon v D-dur z roku 1680, jste určitě slyšeli, třeba v rádiu nebo na svatbě.
Ale možná jste se nikdy nezamysleli nad tím, jak krásná ta prostinká skladbička je. Je to skutečný kánon, mimochodem jediný, jaký kdy Pachelbel napsal. Podívejte se na prvních devět taktů (po rozkliknutí se zvětší):

Kánon v D-dur Johanna Pachelbela, prvních devět taktů s barevně zvýrazněnými nástupy tří houslových hlasů. Pod nimi je rytmická basová linka (basso continuo). (zdroj Wiki)
Dnes se hraje v mnoha různých instrumentacích a úpravách, často v jiných tóninách a ve variacích, při nichž je původní čistá forma kánonu pozměněna a klasická skladba romantizována. Přesto je i bez těchto úprav plná emocí.
Poslechněte si klasické provedení – troje housle a basso continuo. Tempo je mnohem rychlejší, než jak se dnes obvykle hraje – nějak takto to asi hrávali za života autora. Kánon je jen první část nahrávky, po něm následuje Giga od stejného autora, to je živý barokní tanec.
Hraje Hesperion XXI, diriguje Jordi Savall.
Orchestrální provedení s decentní instrumentací a moderním pozvolným tempem. Upozorňuji, že portrét na videu je Mozartův. 🙂
Provedení London Symphony Orchestra s výraznější instrumentací:
Lee Galloway hraje klavírní úpravu, která již poněkud opouští formu kánonu:
Johann Pachelbel, Kánon v D-dur, klavírní adaptace v podání Lee Gallowaye
Variace George Winstona na klavír, transponovaná do C-dur, hraje autor úpravy:
Za upozornění na tuto skladbu děkuji Davidu Černému (to je ten filosof, ne ten výtvarník). Na prázdniny se hodí, ne? 🙂