Zásadní pokrok v ekonomickém zpravodajství nelze popřít

Ekonomické zpravodajství amerických médií zaznamenalo za posledních šest let neuvěřitelný pokrok, který je vyjádřen nárůstem optimismu o 384,5 %.

Zdroj Frank Strategies. Video bylo publikováno 8. června 2009.

Read Full Post »

Thaddeus J. Kozinski: Saruman na Notre Dame

Thaddeus J. Kozinski se na webu MercatorNet vrací ke kauze Obamova projevu a čestného doktorátu na University of Notre Dame.

Saruman na Notre Dame

Thaddeus J. Kozinski

Mistrné řeči prezidenta Obamy se mnohde aplaudovalo — ale co vlastně ve skutečnosti řekl?

MercatorNet, 22. 5. 2009

„Ti, kdo tomu hlasu naslouchali neobezřetně, byli jen zřídka schopni zopakovat slova, která slyšeli; a pokud to udělali, divili se, neboť v nich zůstalo jen málo síly. Většinou si pamatovali jen to, že bylo potěšením slyšet ten hlas mluvit; všechno, co řekl, se zdálo být moudré a rozumné, a probouzela se v nich touha rychle souhlasit, aby také vypadali moudře. Když mluvili jiní, zdáli se být v porovnání s ním hrubí a neotesaní; a když se proti tomu hlasu stavěli, vzbuzovalo to hněv v srdcích těch, kdo byli v moci kouzla. U některých kouzlo trvalo pouze po tu dobu, kdy hlas mluvil k nim, a když mluvil k jiným, usmívali se jako ti, kteří kejklířův trik vidí, zatímco jiní na něj udiveně zírají. Mnohým stačil už jen pouhý zvuk toho hlasu, aby byli kouzlem uchváceni; ale u těch, kdo jím byli přemoženi, kouzlo trvalo, i když byli daleko, a stále slyšeli šepot onoho měkkého hlasu a jeho naléhání. Ale nikdo nebyl nezasažen; nikdo neodmítl jeho naléhavé žádosti a příkazy bez námahy mysli a vůle, dokud měl nad tím hlasem jeho pán kontrolu.“

„Sarumanova řeč,“ J. R. R. Tolkien: Pán prstenů, Dvě věže

Přibližně uprostřed svého projevu dne 17. května na univerzitě Notre Dame položil prezident Obama následující otázky:

„Je možné, abychom spojili své ruce při společném úsilí? Jak se účastníme energické debaty jako občané pulzující a různorodé demokracie? Jak zůstává každý z nás pevný ve svých zásadách a bojuje za to, co považuje za správné, aniž by démonizoval ty, kteří právě tak silně zastávají opačná přesvědčení?“

Jsou to podstatné a zásadní otázky, a výstižný a přímočarý způsob, jakým je Obama položil, ukazuje jeho rétorické nadání. Ale Obama udělal víc, než jen předložil svému katolickému publiku podnětné otázky; poskytl na ně i určité odpovědi, přinejmenším těm z posluchačů, kteří nebyli úplně očarováni. Obamovy odpovědi, spolu s filozofickými a teologickými principy, které předpokládají, byly šikovně ukryty za jeho rétoricky vybroušenými, magickými slovy; a když jsou vyneseny na světlo, prozrazují ještě jiné zaklínadlo než to, které se zjevilo na dokonale uhlazeném jazykovém povrchu.

Uprostřed svého projevu vzpomíná Obama na příhodu s křesťanským lékařem, který ho informoval, že ho v nadcházejících volbách nebude volit za prezidenta ne kvůli Obamově „pro-choice“ (volbu potratu schvalující) pozici, ale kvůli nezdvořilému, ideologickému jazyku, v němž byla tato pozice vyjádřena na Obamově internetové stránce. Obama pak publiku řekl, jak ihned změnil stylizaci, vyjádřiv svou naději, že „spolu můžeme žít způsobem, který smiřuje přesvědčení každého z nás s dobrem všech.“ Tato historka myslím poskytuje interpretační klíč k porozumění nejen podstatnému bodu Obamova projevu v Notre Dame, ale rovněž jeho celému politickému projektu, vyjádřenému v mnoha jiných projevech, spisech i činech v prezidentském úřadu.

Smiřující nesmiřitelné

Ta historka je mikrokosmem Obamovy makro-politické vize: pestré společenství lidí s nesmiřitelnými náboženskými a morálními přesvědčeními, žijící společně v pokoji a smíru. „Nesmiřitelnými“ není mé slovo, aby bylo jasno; je Obamovo. Z projevu v Notre Dame:

„Rozumějte – netvrdím, že debata obklopující potraty může nebo má jít stranou. Bez ohledu na to, jak moc bychom se jí možná chtěli vyhnout – majíce na zřeteli, že názory většiny Američanů na tento problém jsou komplexní a dokonce protikladné –, je faktem, že na určité úrovni jsou stanoviska obou táborů nesmiřitelná. Každá ze stran bude nadále předkládat svou věc veřejnosti vášnivě a s přesvědčením. Ale zajisté to můžeme dělat bez toho, že bychom z těch, kdo jsou jiného názoru, dělali karikatury.“

Samozřejmě – z definice nemůže nastat žádné „smíření“ mezi nesmiřitelnými stanovisky, ale Obama zde má na mysli něco zcela jiného. To, co ve světle příhody s lékařem znamená „smířit vlastní přesvědčení s dobrem všech,“ není povzbuzování jiných ke změně názoru na danou věc, nýbrž jednoduše změna způsobu, jímž je názor artikulován, tak, aby nebyl „karikován“ názor opoziční.

Lékařova „pokorná“ žádost o rétorickou zdvořilost a Obamovo pohotové podvolení se jsou modelem pro takové smíření. „Tímto nežádám, abyste se postavil proti potratům,“ parafrázuje Obama lékaře, „ale jen abyste o této záležitosti hovořil férově.“

Vynořuje se však otázka: Proč by někdo, kdo stejně jako pro-life lékař věří, že umělý potrat je promyšlená vražda plně lidské a nevinné osoby, neměl žádat každého, koho potká, třeba i samotného prezidenta, který má nejvíce moci k prosazení kriminalizace umělých potratů, aby se postavil proti potratům? To jest, proč by měl někdo s tak „vášnivým přesvědčením“ posuzovat „férovost“ provražedného vyjadřování víc než pravdu? Proč by měl „nezaujaté vyjadřování“ považovat za důležitější, než mluvit takovým způsobem, aby bylo vraždění co nejúčinněji zastaveno? Vždyť zde mluvíme o záležitosti života a smrti, ne o soukromém názoru na státní daně.

Mohou být hodnoty sblíženy, aniž by se změnily?

Ve své řeči naléhal Obama na všechny Američany, aby „srovnali své nejhlubší hodnoty a svou oddanost s požadavky nové doby,“ to jest, ne aby měnili své hodnoty a zásady, ať už světské nebo náboženské, ale pouze je „srovnali.“ A takové srovnání musí mít něco společného se vzájemnou výměnou mezi oním lékařem a prezidentem Obamou, naším vzorem americké ctnosti.

Dovolte mi trochu pozměnit onu historku, abych pomohl věc lépe pochopit. Píše se rok 1834, a tématem je otroctví, nikoli potraty. Existuje zákon, který dovoluje, aby pán z jakéhokoliv důvodu zabil svého otroka, a díky tomu jsou každý rok zabity tisíce otroků. „Pro-life“ lékař proti tomuto zákonu vystupuje, naproti tomu jeho senátor ho obhajuje. Lékař je ale poté, co mysticky vyslechne během prorockého snu Obamovu budoucí řeč v Notre Dame, fascinován Obamovou „férovou nezaujatostí,“ a rozpoznává, že „požadavky nové doby“ vyžadují, aby už napříště on i ostatní oponenti smrti otroků nepožadovali na obhájcích práva zabíjet otroky změnu stanoviska, leč pouze změnu rétoriky. Tentýž sen má i senátor, díky čemuž rozpoznává, že jeho nejvyšším závazkem je být při podpoře smrti otroků férový a „nekarikovat“ žádný opoziční názor.

Myslím, že závěr je nabíledni: Pokud by rétorická zdvořilost byla maximem vyžadovaným pro „srovnání“ amerických občanů 19. století, měli bychom dodnes legalizované otroctví, pokud nechceme mluvit přímo o genocidě desítek tisíc Afroameričanů. Snad ani není třeba podotýkat, že by nebyl žádný prezident Obama. Nebo si představme, že by prezident navrhoval masovou genocidu „podlidských“ Židů. „Okay,“ ujišťuje prezident onoho lékaře, „budu férový a budu říkat, že jsou docela lidští, zatímco je zabíjíme.“ Každý už jistě chápe.

Ironie, víra a pochybnost

V úvodu jsem řekl, že v otázkách položených v Obamově řeči v Notre Dame nejde jen o Obamovy odpovědi, ale i o teologické a filozofické principy, které jeho odpovědi předpokládají. Více prostoru by mi dovolilo pojednat o nich do větší hloubky; pro tentokrát jen s dovolením osvětlím to, co považuji za centrální filozofický/teologický důvod, proč Obama hájí sociální a politický ideál, který upřednostňuje konverzační férovost před pravdou, a proč používá jako hlavního příkladu téma, které většina Američanů považuje za věc života a smrti. Zde je hlavní klíč, který odemyká Obamův projev:

„Ale také mějte na paměti, že největší ironií víry je to, že nezbytně připouští pochybnost… Tato pochybnost by nás neměla odvádět od víry. Ale měla by nás činit pokornými. Měla by mírnit naše vášně, a přimět nás, abychom se měli na pozoru před povýšeností. Měla by nás přimět, abychom zůstali otevření a zvídaví a dychtiví pokračovat v morální a spirituální debatě, která pro tolik z vás začala mezi těmito zdmi Notre Dame.“

Navrhuji tento filozofičtější a teologičtější překlad:

„Ať už považujeme za pravdivé jakékoliv „hodnoty“ a „povinnosti“, ty, které vyrůstají z naší víry nebo ji jakkoliv zahrnují, musí být zastávány s určitým množstvím nutné pochybnosti – protože „pravda“ v tomto typu záležitostí nemůže být nikdy známa. A právě proto bychom se měli snažit především dále vést, a nikdy ne vyřešit, „morální a spirituální debatu,“ jejímž vcelku dosažitelným cílem není pravda ohledně jakékoliv politické záležitosti (bez ohledu na to, jak moc je v souvislosti s ní ohrožen život), ale „férovost“.

Myslím, že tato interpretace, nebo něco na ten způsob, nejlépe vysvětluje, proč je křesťanský pro-life lékař, projevující toleranci k masovému vraždění dětí v lůně matky, vyzdvihován prezidentem Spojených států jako vzor občanských ctností před skupinou katolických vysokoškolských studentů. Není snad ani zapotřebí podotýkat, že tak relativistické pojetí víry a pravdy je zcela nesmiřitelné s ryzím náboženským světonázorem, který podle Obamy sdílí 90 procent Američanů.

Jakýmpak „nepředpojatým“ hlasům by bylo dovoleno vyjadřovat se v tomto typu „usilovné debaty“? „Karikovali“ by své oponenty ti, kdo by jasně a výslovně odmítli přijmout její relativistická východiska? Druh diskuse, k jehož vedení by nás Obamova „víra“ přinutila, je ve skutečnosti výsměchem debatě, protože znevažuje smysl každé debaty, objevování pravdy, a tudíž znevažuje i lidské bytosti, které se jí účastní, protože naší největší touhou je znát pravdu, milovat ji a podle ní jednat.

S pravdou zatemněnou „férovou“ rétorikou coby politickým „summorum bonum“ (nejvyšším dobrem), nemáme nic, co by bránilo nejsilnějším a nejbezohlednějším – třebaže, samozřejmě, rétoricky „férovým“ –, aby uplatňovali svou moc nad slabšími. Jistě, pro-life lékaři by velmi hezky mluvili se všemi pro-choice lékaři; a mezitím by byly lidské bytosti masakrovány ještě v matčině lůně.

Promiňte, pane prezidente univerzity Notre Dame, já, níže podepsaný, férově, nebo snad ne, odmítám účast na Obamově „obnově“ politického života, v solidaritě se všemi dětmi zabitými v minulosti i budoucnosti díky amorálnímu kulturnímu, duchovnímu a politickému klimatu, které je jen zhoršováno Obamovým chytře zakrývaným relativismem, v němž je s nejslabšími a nejbezbrannějšími zacházeno nepříliš férově. Prezident Obama od nás žádá, abychom nekarikovali jiné americké občany. Dobrá. My po něm ale vyžadujme, aby je nedovolil zabíjet.

Dr. Thaddeus J. Kozinski je asistujícím profesorem humanistických studií na Wyoming Catholic College v Landeru ve Wyomingu, USA.

Přeložil P. Ladislav Nosek, SJ.

Pozn.:
Saruman je postava z románu Pán Prstenů J. R. R. Tolkiena. Jde o mocného a původně dobrého čaroděje, který se snaží manévrovat mezi zlem a dobrem, dělá stále větší kompromisy se zlem a nakonec se přidá na stranu zla, které je v románu personifikováno postavou temného mága Saurona.

Read Full Post »

Arcibiskup Chaput: Notre Dame, kauza, která nekončí

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze, vydal následující prohlášení k projevu, který Barack Obam přednesl 17. 5. 2009 v Illinois na americké katolické University of Notre Dame.

Lukáš Novák toto prohlášení přeložil do češtiny.

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze

 

 

„Zjistil jsem, že i mezi těmi, kdo nechodili na Notre Dame, dokonce i mezi těmi, kdo nesdílejí katolickou víru, panuje zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může Notre Dame ve světě dosáhnout.“

Reverend John Jenkins, C.S.C., 17. května 2009

Promoční projevy jsou obvykle směsí piety a optimismu, které mají napomoci tomu, aby přechod studentů do reálného života proběhl hladce. Ty nejlepší z nich obsahují humor. Některé jsou vskutku inspirativní. Ale pouze velmi výjimečně se podaří, aby byl projev pietní a optimistický, přitom však vyhýbavý, nešťastný a zanechávající velké škody. Prezident univerzity Notre Dame, otec John Jenkins, C.S.C., je mužem obdařeným nemalým intelektem a schopnostmi. O to větší rozpaky vzbuzují jeho úvodní poznámky k zahajovací řeči prezidenta Obamy na Notre Dame.

Připomeňme, že v diskusích ohledně vystoupení prezidenta Obamy na Notre Dame nikdy nešlo o to, zda je Obama dobrým nebo špatným člověkem. Prezident je bezpochyby upřímný a schopný muž. Podle jeho vlastních slov mělo náboženství na jeho život podstatný vliv. Patří mu úcta, jakou máme podle Písma projevovat všem veřejným představitelům. Máme povinnost modlit se za jeho moudrost a za úspěch jeho služby společnému dobru – nakolik se ovšem řídí správným morálním úsudkem.

Máme ale rovněž povinnost postavit se na odpor, když se mýlí v základních otázkách, jako jsou interrupce, výzkum na embryonálních kmenových buňkách a podobně. A máme i povinnost zabránit výprodeji katolické identity pod pláštíkem falešného dialogu, který jen zakrývá abdikaci na naši povinnost vydávat morální svědectví. Notre Dame nejen že pozvala prezidenta, aby pronesl zahajovací řeč, ale navíc tomuto člověku, který jednoznačně podporuje nejhorší rozsudek v historii Spojených států, totiž případ Roe vs. Wade, bezdůvodně a nezaslouženě udělila čestný doktorát v oboru práva.

Notre Dame takto ignorovala pokyn biskupů z dokumentu Katolíci ve veřejném životě z roku 2004. Ignorovala znepokojené výzvy velvyslankyně Mary Ann Glendonové, jíž chtěla univerzita udělit medaili Laetare za rok 2009 – na rozdíl od prezidenta si paní velvyslankyně toto ocenění bezpochyby zasloužila, nakonec je však pro frustraci z jednání univerzity odmítla. Ignorovala apely místního biskupa, prezidenta biskupské konference Spojených států, více než sedmdesáti dalších biskupů, mnoha tisíců svých studentů a stovek tisíců amerických katolíků. Dokonce i tady v Coloradu jich bylo více, než lze spočítat.

Univerzita neměla naprosto žádný důvod – snad kromě intelektuální nabubřelosti – pro svoji paličatost. A otec Jenkins své původní špatné rozhodnutí doprovodil vykrucováním a pokryteckým vysvět­lováním, které je mělo následně ospravedlnit.

To jsou ostrá slova, jsou však zasloužená, a to právě vzhledem k výroku samotného otce Jenkinse ze 17. května: „Američtí katolíci doposud vždy vkládali do Notre Dame zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může ve světě dosáhnout.“ To se totiž pro mnoho katolíků v neděli změnilo – a rozhodně tu nejde jen o „skupinku křiklounů“, jak to s tak nebetyčným pohrdáním a ignorancí líčil magazín Time i jiné noviny.

Událostem 17. května přesto nechybí jistá ironie. Skoro přesně před pětadvaceti lety poskytla Notre Dame prostor guvernéru Mario Cuomovi, aby načrtl „katolické“ argumenty pro umožnění interrupcí v rámci veřejného zdravotnictví. Média tehdy Cuomově řeči aplaudovala jako mistrovské ukázce americké katolické právní a morální argumentace. Zpětně viděno je jasné, že projev byl velmi chytře sestaven. Stejně tak je však jasné, že šlo o nelogické a intelektuálně pochybné cvičení ve výrobě omluv. Jenkinsovy pokusy o vysvětlení a Obamův čestný doktorát jsou odpovídající tečkou za čtvrtstoletím eroze katolických postojů v katolickém vyšším školství. Společně poskytují další generaci katolického vedení víc než dostatečnou omluvu, aby mohla překrucovat křesťanství ke svému obrazu a povznést se nad skutečný obsah toho, co to obnáší, být katolíkem ve veřejném prostoru.

Chicagský kardinál Francis George vyjádřil názor, že Notre Dame nepochopila, co to znamená být katolíkem, ještě než k těmto událostem došlo. Má pravdu, a Notre Dame je sotva ojedinělým případem této institucionální pomýlenosti. V tom spočívá jádro pudla. Vedení Notre Dame prokázalo Církvi vskutku medvědí službu a nyní se pokouší kritiku bagatelizovat jako pokřik marginálních extrémistů. Škody však zůstávají a kritikové mají pravdu. To nejdůležitější, co teď musejí pravověrní katolíci dělat, je trvat na tom – prostřednictvím slov, činů a finanční podpory –, aby instituce, které se prohlašují za katolické, víru skutečně odvážně a důsledně žily. Dojde-li k tomu, může selhání univerzity Notre Dame ještě způsobit trochu nechtěného dobra.

Přeložil Lukáš Novák.

Read Full Post »

Barack Obama očima Oslíka

Kdosi o posledních „obamovských“ článcích tohoto blogu poznamenal, že jsou kusé a zjednodušující. To asi každý z nich sám o sobě je, ale zkuste kliknout na tagy Obama a Barack Obama v pravém sloupci dole.  Těch kusých textíků je už asi třicet.

Tento blog jsem začal psát v polovině srpna 2008 a onen komunikativní mladý muž s rétorikou Gorbačova a názory radikálního hippie patřil od začátku k jeho hlavním tématům – ostatně jsem Baracka Obamu sledoval již dlouho před tím. Pokud jde o vztah Obamy k potratům, najdete zde asi vůbec nejucelenější kolekci textů v češtině.

Pojďme si je připomenout. Seznam nebude úplný, vynechám ty, které se současného amerického prezidenta dotýkají jen letmo.

OBAMA A ETICKÁ TÉMATA

20. 9. 2008
Proč jste chtěl moji smrt, Baracku Obamo?

12. 10. 2008
Jak Barack Obama obhajoval infanticidu v senátu Illinois: Zápis je k dispozici

6. 11. 2009
Jak chce Barack Obama řešit některé etické otázky

1. 12. 2008
Kardinál Stafford: Katolíci pláčí nad slovy Baracka Obamy

21. 1. 2009
Pět minut po Obamově inauguraci začal web Bílého domu propagovat potraty

22. 1. 2009
Barack Obama zatím nezrušil zákaz amerického financování zahraničních potratů

24. 1. 2009
Obama chladnokrevně realizuje svoji nemilosrdnou agendu

24. 1. 2009
Gerald Warner: Zdá se, že éra Naděje musí být zahájena vražděním neviňátek

2. 2. 2009
Článek pro RC Monitor a asi nejucelenější souhrn Obamových etických názorů.
RC Monitor: Dva američtí prezidenti a kultura života

17. 4. 2009
Jezuitská Georgetown University kvůli Obamovi zakryla monogram IHS

2. 5. 3009
Kardinál George: Pokud jde o potraty, je Obama na “špatné straně dějin”

2. 5. 2009
100 antilife dnů Baracka Obamy: Splněno 10 z 15 požadavků potratového průmyslu

Aktualizace

21. 5. 2009
Arcibiskup Chaput: Notre Dame, kauza, která nekončí

25. 5. 2009
Thaddeus J. Kozinski: Saruman na Notre Dame

OBAMA A ZAHRANIČNÍ POLITIKA

8. 9. 2008
Pokud jde o Irák, dostává Barack Obama rozum

2. 12. 2008
S Obamou přišla do Bílého domu paní Změna

5. 4. 2009
Kompletní Obamův pražský projev v angličtině, nekomentovaný.
Projev Baracka Obamy v Praze, 5. 4. 2009

OBAMA A EKONOMIKA

29. 1. 2009
Krize – příležitost k šílenému utrácení (aneb co obsahuje Obamův záchranný balíček)

5. 2. 2009
Co si můžete koupit za 1.1 bilionu dolaru?

26. 3. 2009
Jak vypadá bilion dolarů?

PREZIDENTSKÁ KAMPAŇ A VOLBY

15. 9. 2008
Sarah Palin vs. Barack Obama on the road

18. 10. 2009
Co předvedli McCain a Obama na Al Smith Dinner? Oba mají smysl pro humor, McCain víc.

5. 11. 2008
Je něco dobrého na vítězství Baracka Obamy?

OSTATNÍ A VOLNĚ SOUVISEJÍCÍ

21. 1. 2009
Představte si potenciál jednoho lidského života

10. 5. 2009
Michelle Obamová – nový druh Ženy a Matky?

——————-

Projev Baracka Obamy 17. 7. 2007 na setkání Planned Parenthood. Jde o oficiální video Obamovy kampaně. Planned Parenthood (Plánované rodičovství) je jeden ze dvou největších provozovatelů potratových klinik v USA a hrdě se tím chlubí. Druhý je NARAL.

Read Full Post »

Michelle Obamová – nový druh Ženy a Matky?

Nikdy bych nevěřil, jak daleko může zajít kult osobnosti Obamových. Amy Welborn upozornila na tento esej v The Washington Post:

Sally Quinn: The Nation’s Embracing, and Embraceable, Arms

(Nevím, jak název článku přeložit. Doslovný překlad by byl křečovitý, volněji třeba: „Obejměme ruce, které objímají národ.“)

Je to chvalozpěv na Michelle Obamovou, s výrazně nábožnými rysy. Překlad prvních tří odstavců:

„Možná bych mohl změnit předmět,“ pronesl prominentní washingtonský teolog na nedávné večeři. Konverzace se nesla v ušlechtilém duchu – náboženství, filosofie, přirozenost zla. „Rád bych hovořil o rukou Michelle Obamové,“ pokračoval.

Je velkým fanouškem těchto rukou. Začali jsme diskusi o významu rukou první dámy. Téma se ukázalo být stejně závažným. Ruce Michelle Obamové, usoudili jsme, jsou proměňující. Její ruce představují nový druh ženy: mladé, silné, energické, inteligentní, uznávané, sexuální, mocné, objímající a především milující.

Dnes je Den matek. Dnes bychom měli slavit ruce Michelle Obamové jako ruce matky.

Co to je??????

Tatíček Gottwald? Báťuška Stalin?

Takové uctívání má v lidském životě své místo. Vlastně dvě místa. Patří jednak do sféry náboženské a jednak do stejně legitimní sféry intimní lidské lásky. Ale ve sféře politiky prostě nemá co dělat!

Tento snímek se objevil v The Washington Post s tímto popiskem: "Michelle Obamová s manželem minulý měsíc v Praze. Silně diskutovaná prefence první dámy nezakrývat si paže se ukázala být transformujícím kulturním symbolem."

Přečtěte si popisek k této fotografii. A uvědomte si, že jde o velké a uznávané americké noviny. Jak to někdo může myslet vážně? Kdyby to napsal Blesk o rukou nějaké modelky, dalo by se to aspoň pochopit.

Nedávno jsem v diskusi zde na blogu napsal, že Obama je největším liberálním idolem od dob Johna Lennona. Snad jsem to myslel s mírnou nasázkou, ale ona to asi bude doslovná pravda.

Read Full Post »

100 antilife dnů Baracka Obamy: Splněno 10 z 15 požadavků potratového průmyslu

Slíbil  jsem publikovat na blogu přehled propotratových kroků Baracka Obamy v prvních sto dnech jeho prezidentství. Žel nemám teď čas dát dohromady podrobný článek, který by je vyložil v souvislostech – což by pro správné pochopení jejich závažnosti bylo velmi vhodné. Existuje nicméně řada stručných souhrnů na amerických webech a jeden z nich zde přeložím.

Americká prolife organizace Susan B. Anthony List publikovala seznam 10 propotratových kroků prvních 100 dnů prezidenta Baracka Obamy.

Poznámka:

Cílem organizace Susan B. Anthony List, která má 156 000 členů, je podporovat americké političky, které jsou proti potratům. Jejím protějškem na druhé straně barikády je Emily’s List, který podporuje propotratové političky. Bývalá ředitelka Emily’s Listu, Ellen Moranová, je současnou ředitelkou komunikace Bílého domu.

100 dní potratů v Obamově administrativě

Prezidentka Susan B. Anthony Listu, Marjorie Dannenfelser, říká:

Prezident Barack Obama hovořil o hledání „společné půdy“ v potratové politice, ale skupiny obhajující potraty u něj mají jasně otevřené dveře. Je to pouhých 100 dní, ale prezident Obama si již zvládl odškrtnout deset z patnácti požadavků potratového průmyslu. Tohle je nejagresívněji propotratová administrativa za několik posledních desetiletí. Nicméně také prolife aktivisté jsou více než kdykoli dříve odhodláni bránit ženy a nenarozené děti při každé příležitosti. …

Těch 15 požadavků potratového průmyslu, o kterých hovoří, se objevilo v dokumentu Advancing Reproductive Rights and Health in a New Administration, který v prosinci 2008 předalo přípravnému týmu Obamovy administrativy 50 propotratových organizací.

Splněno:

• Zrušit prolife Mexico City Policy (zákaz financování potratů v zahraničí) – splněno exekutivním příkazem 23. 1. 2009.
• Obnovit dotace UNFPA (UNFPA je populační fond OSN, který mimo jiné financuje nucené potraty v Číně) – Splněno v Appropriations Omnibus bill pro finanční rok 2009; dotace zvýšeny o 25 % na 50 milionů dolarů. Další navýšení dotací je požadováno pro rok 2010. (Pozn. Oslík: Tohle je částečně v rozporu s jinými zprávami, rád bych to vyjasnil.)
• Navýšit dotace pro Title X (pomocnou organizaci Planned Parenthood) na $700M – Title X Domestic Family Planning získalo navýšení o 7,5 miliónů USD na celkových 307 mil. (navýšení o 2,5 %). Více je požadováno pro finanční rok 2010.
• Odvolat ochranu svědomí poskytovatelů zdravotnické péče (právo odmítnout provést potrat) – zrušení pravidla bylo publikováno ve Federal Registeru 9. 3. 2009. (Pozn. Oslík: Tím není ochrana svědomí amerických zdravotníků zcela zrušena, pouze oslabena. Obama ji chce výhledově zrušit zcela.)
• Zrušit potratová rozpočtová omezení pro nucené potraty a sterilizace – Vliv Kemp-Kastenova dodatku omezující fondy pro organizace spojené s nucenými interrupcemi a sterilizacemi byl v rozpočtu na rok 2009 oslaben.
• Poskytnout 1 miliardu organizaci International Family Planning – International Family Planning získala navýšení o 88 miliónu na celkových $545 mil (navýšení o 19 % oproti $454 mil. v roce 2008).
• Nominovat propotratové soudce – David Hamilton, nominovaný pro Odvolací soud 7. U. S. okrsku.
• Vybírat propotratové federální kandidáty – splněno nominacemi Kathleen Sebelius, Janet Napolitano, David Ogden, Elena Kagan, Ellen Moran, Dawn Johnsen a dalších.
• Revidovat pravidla omezující přístup k nouzové (abortivní) antikoncepci – FDA povolila přístup k Plánu B pro 17leté.
• Snížit cenu kontroly porodnosti v kolejních zdravotních centrech – do rozpočtu na rok 2009 byly zahrnuty nominální ceny léčiv pro univerzitní a komunitní kliniky.

Pozn.: Možná nejsou všechny požadavky naplněny zcela. Všechny body by ale hlavně vyžadovaly podrobný výklad. K některým se určitě ještě na blogu vrátím.

Read Full Post »

Kardinál George: Pokud jde o potraty, je Obama na „špatné straně dějin“

Kardinál Francis E. George, O.M.I., arcibiskup Chicaga, předseda Americké biskupské konference a člen řádu Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné, se 18. března asi na 30 minut setkal s americkým prezidentem.

Kard. Francis E. George, O.M.I., arcibiskup Chicaga a předseda Americké biskupské konference

Na setkání kněží v Louisianě 21. dubna řekl kard. F. E. George o průběhu tohoto setkání několik slov, když odpovídal na dotazy kněží. Vyberu z nich něco, co stojí za přečtení:

Myslím, že v otázce života je na špatné straně dějin („wrong side of history“). Myslím, že musí zaplatit své politické dluhy a tak je splácí.

…

Je těžké s ním nesouhlasit, protože on vám pořád říká, že s vámi souhlasí. Možná je to politické. Myslím, že si upřímně přeje s vámi souhlasit. Musíte říkat, znovu a znovu: ‚Ne, pane prezidente, my spolu nesouhlasíme (o potratech).‘ Ale můžeme souhlasit v mnohém a také souhlasíme, a proto je zde mnoho naděje. Myslím, že se za něj musíme každý den modlit.

…

Řekl, že neexportujeme potraty. Já jsem řekl: ‚Ale ano, exportujeme.‘ On řekl: ‚Vím, že v tom musíme udělat jisté věci. … Ale mějte trpělivost a uvidíte, jak se vzorce chování změní.‘ Já jsem řekl: ‚Pane prezidente, zatím jste nám v tomto tématu nedal nic kromě špatných signálů.‘

Připomíná mi to staré totalitní vtipy „Vy se mnou souhlasíte, pane, jen o tom ještě nevíte.“ 🙂

Read Full Post »

Jezuitská Georgetown University kvůli Obamovi zakryla monogram IHS

V úterý 14. 4. 2009 vystoupil Barack Obama na americké Georgetown University, řízené jezuitským řádem. Místem promluvy, věnované ekonomice, byla Gaston Hall, hlavní aula školy.

Ve svém projevu Barack Obama citoval Kristovo podobenství o domech na písku a na skále. Nejprve kritizoval Wall Street a ekonomickou politiku předchozí vlády a uzavřel, že jeho reforma není postavena na písku, ale na skále. Patrně měl tou skálou na mysli gigantickou zahraniční půjčku, která je podstatou jeho plánu. Ačkoliv se takto volně přirovnal k Ježíši Kristu, což dělá poměrně často, Kristovo jméno nezmínil, mluvil pouze o „Kázání na hoře“.

Nejzajímavějším bodem Obamova vystoupení však byla jistá vedlejší okolnost a zdánlivá maličkost, avšak nabitá symbolikou. Podívejte se na následující řadu fotografií. (Žel, některé nemám ve větší velikosti. Nebudu všechny zmenšovat na stejný rozměr, protože by byl moc malý.)

Gaston Hall na Georgetown University. Povšimněte si monogramu IHS na trojúhelníkovém štítu.

Monogram IHS je symbolem Ježíše Krista a byl sv. Ignácem z Loyoly zvolen jako pečeť jezuitského řádu.

Monogram IHS je zkratkou Ježíšova jména (řecky iota-eta-sigma - ΙΗΣ), ale vykládá se i jinak, např. Iesus Hominum Salvator - Ježíš, Spasitel lidí.

Přípravný tým Bílého domu si nicméně vyžádal, aby byly zakryty všechny symboly identifikující univerzitu nebo náboženství, které by během prezidentova projevu mohly zabírat kamery.

Prezident univerzity John J. DeGioia zdraví Baracka Obamu. Kam se ztratilo IHS?

Skutečně je pryč.

Stavitel na skále.

Následující den, 15. 4., ještě zůstalo IHS zakryto. Nu, alespoň znak školy je už vidět.

Pokud by vás zajímalo, jak Georgetownská univerzita vysvětluje a zdůrazňuje svoji katolickou a jezuitskou identitu, tak to najdete tady. Malá citace bez překládání:

Catholicism’s rich and diverse intellectual tradition has long been an integral part of Georgetown’s academic life. Georgetown continues to enrich the intellectual life of the Church through the many contributions of its programs, faculty, and students. Individuals and initiatives strengthen and affirm Georgetown’s Catholic and Jesuit character in a variety of ways.

Mimochodem, když v Gaston Hall mluvila Laura Bushová, pochopitelně se nic nezakrývalo.

Obama na University of Notre Dame

Tento projev byl řekněme „běžným“ projevem během školního roku. Větší pozdvižení vzbudila další americká katolická škola, University of Notre Dame (Univerzita Naší Paní), která pozvala Obamu na přednesení hlavního projevu na závěr školního roku. Při té příležitosti mu také hodlá udělit čestný doktorát.

Tím mimo jiné porušila nařízení biskupské konference USA, že katolické instituce nesmí honorovat propotratové politiky. P. Jenkins, prezident školy, se brání tím, že toto nařízení zakazuje pouze honorovat propotratové politiky, kteří jsou katolíky a netýká se politiků jiného vyznání. Před ním to tak ale nikdy nikdo nevykládal.

Rozhodnutí Notre Dame vzbudilo rozhořčené reakce. Vedení školy kritizovalo již 33 amerických biskupů (tady je seznam), mnozí velmi tvrdými slovy, a vznikla petice proti Obamovu pozvání, která měla asi před týdnem 250 000 podpisů. Mírně nadpoloviční většina studentů s pozváním souhlasí, ale někteří uvažují, že se kvůli němu nedostaví na svoji vlastní promoci, případně nepřijdou jejich rodiče.

Proti vedení školy vystoupili také kněží řeholního řádu, který univerzitu provozuje – Kongregace Svatého Kříže (CSC).

Bude zajímavé sledovat, jestli Notre Dame také zakryje křesťanské symboly. 😦

Obama letos na závěr letního semestru vystoupí také na Arizona State University. Ta však oznámila, že mu neudělí čestný doktorát, přestože se to při podobných příležitostech obvykle dělá. Mluvčí ASU Sharon Keeler sdělila:

Naší praxí je uznávat jednotlivce pro jejich vykonané dílo, lidi, kteří jsou na své pozici dlouhou dobu. Jeho životní dílo teprve přijde. To je důvodem, proč mu na začátku jeho prezidentství neudělujeme titul.

Read Full Post »

Projev Baracka Obamy v Praze, 5. 4. 2009

DOKUMENT KE STUDIU A K DISKUSI:

Celý text projevu Baracka Obamy v Praze, 5. dubna 2009.

Full transcript of the Barack Obama’s speech in Prague, April 5th, 2009.

Zdroj/Source: http://prague.usembassy.gov/obama.html

Remarks of President Barack Obama

Hradčany Square
Prague, Czech Republic
April 5, 2009

Thank you for this wonderful welcome. Thank you to the people of Prague. And thank you to the people of the Czech Republic. Today, I am proud to stand here with you in the middle of this great city, in the center of Europe. And – to paraphrase one my predecessors – I am also proud to be the man who brought Michelle Obama to Prague.

I have learned over many years to appreciate the good company and good humor of the Czech people in my hometown of Chicago. Behind me is a statue of a hero of the Czech people – Tomas Masaryk. In 1918, after America had pledged its support for Czech independence, Masaryk spoke to a crowd in Chicago that was estimated to be over 100,000. I don’t think I can match Masaryk’s record, but I’m honored to follow his footsteps from Chicago to Prague.

For over a thousand years, Prague has set itself apart from any other city in any other place. You have known war and peace. You have seen empires rise and fall. You have led revolutions in the arts and science, in politics and poetry. Through it all, the people of Prague have insisted on pursuing their own path, and defining their own destiny. And this city – this Golden City which is both ancient and youthful – stands as a living monument to your unconquerable spirit.

When I was born, the world was divided, and our nations were faced with very different circumstances. Few people would have predicted that someone like me would one day become an American President. Few people would have predicted that an American President would one day be permitted to speak to an audience like this in Prague. And few would have imagined that the Czech Republic would become a free nation, a member of NATO, and a leader of a united Europe. Those ideas would have been dismissed as dreams.

We are here today because enough people ignored the voices who told them that the world could not change.

We are here today because of the courage of those who stood up – and took risks – to say that freedom is a right for all people, no matter what side of a wall they live on, and no matter what they look like.

We are here today because of the Prague Spring – because the simple and principled pursuit of liberty and opportunity shamed those who relied on the power of tanks and arms to put down the will of the people.

We are here today because twenty years ago, the people of this city took to the streets to claim the promise of a new day, and the fundamental human rights that had been denied to them for far too long. Sametová revoluce – the Velvet Revolution taught us many things. It showed us that peaceful protest could shake the foundation of an empire, and expose the emptiness of an ideology. It showed us that small countries can play a pivotal role in world events, and that young people can lead the way in overcoming old conflicts. And it proved that moral leadership is more powerful than any weapon.

That is why I am speaking to you in the center of a Europe that is peaceful, united and free – because ordinary people believed that divisions could be bridged; that walls could come down; and that peace could prevail.

We are here today because Americans and Czechs believed against all odds that today could be possible.

We share this common history. But now this generation – our generation – cannot stand still. We, too, have a choice to make. As the world has become less divided it has become more inter-connected. And we have seen events move faster than our ability to control them – a global economy in crisis; a changing climate; the persistent dangers of old conflicts, new threats and the spread of catastrophic weapons.

None of these challenges can be solved quickly or easily. But all of them demand that we listen to one another and work together; that we focus on our common interests, not our occasional differences; and that we reaffirm our shared values, which are stronger than any force that could drive us apart. That is the work that we must carry on. That is the work that I have come to Europe to begin.

To renew our prosperity, we need action coordinated across borders. That means investments to create new jobs. That means resisting the walls of protectionism that stand in the way of growth. That means a change in our financial system, with new rules to prevent abuse and future crisis. And we have an obligation to our common prosperity and our common humanity to extend a hand to those emerging markets and impoverished people who are suffering the most, which is why we set aside over a trillion dollars for the International Monetary Fund earlier this week.

To protect our planet, now is the time to change the way that we use energy. Together, we must confront climate change by ending the world’s dependence on fossil fuels, tapping the power of new sources of energy like the wind and sun, and calling upon all nations to do their part. And I pledge to you that in this global effort, the United States is now ready to lead.

To provide for our common security, we must strengthen our alliance. NATO was founded sixty years ago, after Communism took over Czechoslovakia. That was when the free world learned too late that it could not afford division. So we came together to forge the strongest alliance that the world has ever known. And we stood shoulder to shoulder – year after year, decade after decade – until an Iron Curtain was lifted, and freedom spread like flowing water.

This marks the tenth year of NATO membership for the Czech Republic. I know that many times in the 20th century, decisions were made without you at the table. Great powers let you down, or determined your destiny without your voice being heard. I am here to say that the United States will never turn its back on the people of this nation. We are bound by shared values, shared history, and the enduring promise of our alliance. NATO’s Article 5 states it clearly: an attack on one is an attack on all. That is a promise for our time, and for all time.

The people of the Czech Republic kept that promise after America was attacked, thousands were killed on our soil, and NATO responded. NATO’s mission in Afghanistan is fundamental to the safety of people on both sides of the Atlantic. We are targeting the same al Qaeda terrorists who have struck from New York to London, and helping the Afghan people take responsibility for their future. We are demonstrating that free nations can make common cause on behalf of our common security. And I want you to know that we Americans honor the sacrifices of the Czech people in this endeavor, and mourn the loss of those you have lost.

No alliance can afford to stand still. We must work together as NATO members so that we have contingency plans in place to deal with new threats, wherever they may come from. We must strengthen our cooperation with one another, and with other nations and institutions around the world, to confront dangers that recognize no borders. And we must pursue constructive relations with Russia on issues of common concern.

One of those issues that I will focus on today is fundamental to our nations, and to the peace and security of the world – the future of nuclear weapons in the 21st century.

The existence of thousands of nuclear weapons is the most dangerous legacy of the Cold War. No nuclear war was fought between the United States and the Soviet Union, but generations lived with the knowledge that their world could be erased in a single flash of light. Cities like Prague that had existed for centuries would have ceased to exist.

Today, the Cold War has disappeared but thousands of those weapons have not. In a strange turn of history, the threat of global nuclear war has gone down, but the risk of a nuclear attack has gone up. More nations have acquired these weapons. Testing has continued. Black markets trade in nuclear secrets and materials. The technology to build a bomb has spread. Terrorists are determined to buy, build or steal one. Our efforts to contain these dangers are centered in a global non-proliferation regime, but as more people and nations break the rules, we could reach the point when the center cannot hold.

This matters to all people, everywhere. One nuclear weapon exploded in one city – be it New York or Moscow, Islamabad or Mumbai, Tokyo or Tel Aviv, Paris or Prague – could kill hundreds of thousands of people. And no matter where it happens, there is no end to what the consequences may be – for our global safety, security, society, economy, and ultimately our survival.

Some argue that the spread of these weapons cannot be checked – that we are destined to live in a world where more nations and more people possess the ultimate tools of destruction. This fatalism is a deadly adversary. For if we believe that the spread of nuclear weapons is inevitable, then we are admitting to ourselves that the use of nuclear weapons is inevitable.

Just as we stood for freedom in the 20th century, we must stand together for the right of people everywhere to live free from fear in the 21st. And as a nuclear power – as the only nuclear power to have used a nuclear weapon – the United States has a moral responsibility to act. We cannot succeed in this endeavor alone, but we can lead it.

So today, I state clearly and with conviction America’s commitment to seek the peace and security of a world without nuclear weapons. This goal will not be reached quickly – perhaps not in my lifetime. It will take patience and persistence. But now we, too, must ignore the voices who tell us that the world cannot change.

First, the United States will take concrete steps toward a world without nuclear weapons.

To put an end to Cold War thinking, we will reduce the role of nuclear weapons in our national security strategy and urge others to do the same. Make no mistake: as long as these weapons exist, we will maintain a safe, secure and effective arsenal to deter any adversary, and guarantee that defense to our allies – including the Czech Republic. But we will begin the work of reducing our arsenal.

To reduce our warheads and stockpiles, we will negotiate a new strategic arms reduction treaty with Russia this year. President Medvedev and I began this process in London, and will seek a new agreement by the end of this year that is legally binding, and sufficiently bold.  This will set the stage for further cuts, and we will seek to include all nuclear weapons states in this endeavor.

To achieve a global ban on nuclear testing, my Administration will immediately and aggressively pursue U.S. ratification of the Comprehensive Test Ban Treaty. After more than five decades of talks, it is time for the testing of nuclear weapons to finally be banned.

And to cut off the building blocks needed for a bomb, the United States will seek a new treaty that verifiably ends the production of fissile materials intended for use in state nuclear weapons. If we are serious about stopping the spread of these weapons, then we should put an end to the dedicated production of weapons grade materials that create them.

Second, together, we will strengthen the nuclear Non-Proliferation Treaty as a basis for cooperation.

The basic bargain is sound: countries with nuclear weapons will move toward disarmament, countries without nuclear weapons will not acquire them; and all countries can access peaceful nuclear energy. To strengthen the Treaty, we should embrace several principles. We need more resources and authority to strengthen international inspections. We need real and immediate consequences for countries caught breaking the rules or trying to leave the Treaty without cause.

And we should build a new framework for civil nuclear cooperation, including an international fuel bank, so that countries can access peaceful power without increasing the risks of proliferation.  That must be the right of every nation that renounces nuclear weapons, especially developing countries embarking on peaceful programs.  No approach will succeed if it is based on the denial of rights to nations that play by the rules. We must harness the power of nuclear energy on behalf of our efforts to combat climate change, and to advance opportunity for all people.

We go forward with no illusions. Some will break the rules, but that is why we need a structure in place that ensures that when any nation does, they will face consequences. This morning, we were reminded again why we need a new and more rigorous approach to address this threat. North Korea broke the rules once more by testing a rocket that could be used for a long range missile.

This provocation underscores the need for action – not just this afternoon at the UN Security Council, but in our determination to prevent the spread of these weapons. Rules must be binding. Violations must be punished. Words must mean something. The world must stand together to prevent the spread of these weapons. Now is the time for a strong international response. North Korea must know that the path to security and respect will never come through threats and illegal weapons. And all nations must come together to build a stronger, global regime.

Iran has yet to build a nuclear weapon. And my Administration will seek engagement with Iran based upon mutual interests and mutual respect, and we will present a clear choice. We want Iran to take its rightful place in the community of nations, politically and economically. We will support Iran’s right to peaceful nuclear energy with rigorous inspections. That is a path that the Islamic Republic can take. Or the government can choose increased isolation, international pressure, and a potential nuclear arms race in the region that will increase insecurity for all.

Let me be clear: Iran’s nuclear and ballistic missile activity poses a real threat, not just to the United States, but to Iran’s neighbors and our allies. The Czech Republic and Poland have been courageous in agreeing to host a defense against these missiles. As long as the threat from Iran persists, we intend to go forward with a missile defense system that is cost-effective and proven. If the Iranian threat is eliminated, we will have a stronger basis for security, and the driving force for missile defense construction in Europe at this time will be removed.

Finally, we must ensure that terrorists never acquire a nuclear weapon.

This is the most immediate and extreme threat to global security. One terrorist with a nuclear weapon could unleash massive destruction. Al Qaeda has said that it seeks a bomb. And we know that there is unsecured nuclear material across the globe. To protect our people, we must act with a sense of purpose without delay.

Today, I am announcing a new international effort to secure all vulnerable nuclear material around the world within four years.   We will set new standards, expand our cooperation with Russia, and pursue new partnerships to lock down these sensitive materials.

We must also build on our efforts to break up black markets, detect and intercept materials in transit, and use financial tools to disrupt this dangerous trade. Because this threat will be lasting, we should come together to turn efforts such as the Proliferation Security Initiative and the Global Initiative to Combat Nuclear Terrorism into durable international institutions. And we should start by having a Global Summit on Nuclear Security that the United States will host within the next year.

I know that there are some who will question whether we can act on such a broad agenda. There are those who doubt whether true international cooperation is possible, given the inevitable differences among nations. And there are those who hear talk of a world without nuclear weapons and doubt whether it is worth setting a goal that seems impossible to achieve.

But make no mistake: we know where that road leads. When nations and peoples allow themselves to be defined by their differences, the gulf between them widens. When we fail to pursue peace, then it stays forever beyond our grasp. To denounce or shrug off a call for cooperation is an easy and cowardly thing. That is how wars begin. That is where human progress ends.

There is violence and injustice in our world that must be confronted. We must confront it not by splitting apart, but by standing together as free nations, as free people. I know that a call to arms can stir the souls of men and women more than a call to lay them down. But that is why the voices for peace and progress must be raised together.

Those are the voices that still echo through the streets of Prague. Those are the ghosts of 1968. Those were the joyful sounds of the Velvet Revolution. Those were the Czechs who helped bring down a nuclear-armed empire without firing a shot.

Human destiny will be what we make of it. Here, in Prague, let us honor our past by reaching for a better future. Let us bridge our divisions, build upon our hopes, and accept our responsibility to leave this world more prosperous and more peaceful than we found it. Thank you.

Read Full Post »

Jak vypadá bilion dolarů?

Americký prezident Barack Obama zdědil po Georgi Bushovi státní dluh větší než bilión dolarů, který vytvořila především válka proti terorismu, ale zčásti také loňská opatření proti krizi.

Odstavec opraven. Obamův protikrizový plán má tento deficit jen v letošním roce zvýšit o dalších 1,8 biliónu dolarů. V dalších letech se mají podle jeho představ schodky postupně snižovat, avšak kumulativní dluh bude stále narůstat, k situaci přebytku a tedy převahy splácení v dohledné budoucnosti nikdy nedojde.

Následující graf ukazuje plánovaný roční (nikoliv kumulovaný) schodek amerického státního rozpočtu podle plánu Bílého domu a podle předpovědi rozpočtového výboru Kongresu (jenž je ale také ovládaný demokraty):

Odhad vývoje deficitu amerického státního rozpočtu. Na vodorovné ose roky, na svislé procenta hrubého domácího produktu. Červená linka je predikce Bílého domu, růžová predikce Kongresu, s demokratickou většinou. (zdroj Wall Street Journal)

Jak si představit bilion dolarů? (Upozornění: Do angličtiny se bilion překládá jako trilion, což občas vede k nedorozuměním.)

PageTutor.com přišlo s názornou grafikou.

Stodolarová bankovka.

$10,000 - sto stodolarovek. (Nic moc. V Česku mafiáni a kamarádi vrcholných politiků běžně nosí po kapsách i větší sumy.)

Milion dolarů.

Sto miliónů dolarů. Tak akorát na paletu.

Miliarda dolarů!

A konečně bilión dolarů. Povšimněte si prosím, že palety jsou po dvou na sobě. A je to ve stodolarovkách, tedy zhruba dvoutisícikorunových bankovkách.

Tyto peníze si USA půjčí různě po světě, hlavně v Číně. Tím mimo jiné výrazně uškodí rozvojovým zemím, protože stáhnou zdroje světových investorů k sobě a ty už nezbudou pro méně důvěryhodné státy. Přinutí je tak zvýšit úroky – což pro ně bude mít v budoucnu velmi negativní dopady – nebo si prostě půjčit nebudou moci.

Malá hádanka nakonec: Co myslíte, udělá to něco s globální inflací nebo ne?

😦

Read Full Post »

S Obamou přišla do Bílého domu paní Změna

Barack Obama potvrdil, že jeho státním sekretářem (State Secretary, hm, co myslíte, mělo by se česky psát státní sekretářka, nebo raději ne? 🙂 ), tedy de facto ministryní zahraničí bude Hillary Clintonová.

Takže už víme, kdo bude po boku Baracka Obamy nirvanizovat světovou politiku a vytvářet nový světový řád, ve kterém budou hrát větší roli nadnárodní organzace (to Barack Obama vytýčil jako svůj cíl) a diktátoři (to Barack Obama naznačuje) a menší roli USA (to sice Barack Obama neříká, ale jeví se to jako nutný důsledek předchozích dvou skutečností a je to také to, co prý většina světa chce, nejvíc ti diktátoři).

A jak napsal Wall Street Journal, Obama kupuje dva státní sekretáře za cenu jednoho (obrázek napoví).

Nové tváře americké zahraniční politiky mají rozdělené role: Bill lobuje, Hillary podepisuje.

Obamova pozitivní (jiné prý nedělal) reklama ze začátku demokratických primárek v roce 2007:

Gabriela Cilmi, Sweet About Me:

Vodpod videa již nejsou dostupná

Je na paní Hillary něco pozitivního? Ano! Třeba to, že je pro „Bushův radar“. Vcelku pochopitelně, tuto strategickou obrannou iniciativu inicioval její manžel, nikoliv George Bush.

Read Full Post »

John McCain prodává nože v Saturday Night Live

Pomalu se blíží okamžik vysvobození jednoho ubohého oslího blogera z tenat seriálu amerických prezidentských voleb. Bylo by dobré před rozhodujícím dnem, kterým bude úterý 4. listopadu, napsat ještě jeden hluboký komentář. Dokonce to má ubohý bloger v úmyslu… jen neví, jestli to stihne. 🙂 A protože by komentář byl nepochybně zcela drtivý pro Obamu, může se stát, že pro blogerovo zaváhání přijde McCain o prezidentské křeslo. Ach jo, no, určitě si užijte aspoň tohleto…

V sobotu 1. 11. 2008 vysoupil McCain v pořadu Saturday Night Live televize NBC, stejně jako dříve Sarah Palin.

V této scénce vystupuje se Sárou… pardon, vlastně je to její dvojnice Tina Fey:

Vodpod videa již nejsou dostupná

 

Tady McCain představuje své strategie pro poslední tři dny volební kampaně:

Vodpod videa již nejsou dostupná

 

A aby byl váš požitek kompletní, tady je John McCain rovněž v SNL, ale v roce 2002. Zpívá hity Barbry Streisand (která McCaina často kritizuje) a snaží se prodat album „McCain zpívá Streisandovou.“

Vodpod videa již nejsou dostupná

 

Určitě se mrkněte také na tohle.

Read Full Post »