Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for the ‘RC Monitor’ Category

Komentář k ničivému zemětřesení na Haiti v RC Monitoru 3/2010. (Publikován též na Res Claritatis.)

V neděli 24. 1. 2010 bude ve všech českých katolických kostelích při bohoslužbách sbírka na pomoc Haiti.

Katedrála v Port-au-Prince (foto Kena Betancur, Reuters)

Proč? Haiti – katolická země na ostrově Hispaniola, na kterém kdysi Kryštof Kolumbus založil první španělskou osadu, má předpoklady být pozemským rájem. Přesto patří k nejhůře fungujícím společnostem na světě. A teď se stala peklem, jakoby ji nebe opustilo. Můžeme v tom najít nějaký smysl? Do jisté míry. Na místních politických poměrech nic záhadného není, jsou logickým důsledkem krvavé historie, jež stále čeká na světlo na konci tunelu. A přírodní katastrofy se prostě čas od času dějí. Přesto je tato otázka kladena – jak může dobrý Bůh dopouštět utrpení nevinných? Neměl pravdu Voltaire, který strašným lisabonským zemětřesením roku 1755 argumentoval proti Boží lásce?

Války, hlad a epidemie pronásledovaly lidstvo vždycky. Morální zlo – jako stalinský hladomor na Ukrajině či holocaust – je horší, ale pro věřícího může být existence lidského úmyslu jakousi úlevou – je zřejmé, že Bůh není viníkem, pouze tomu nezabránil. A úvaha pokračuje takto: Není zlý, snad je jenom slabý. Zasáhl by, kdyby měl tu moc. Avšak co s přírodní katastrofou, za kterou nikdo nemůže? Seslal ji Bůh? Podle deistů, jako byl Voltaire, je pro Boha utrpení lidských červů bezvýznamné. Vždyť nepomohl ani svým věrným – kde byl, když šelmy trhaly křesťanské děti v Koloseu?

Odpověď vyžaduje pokoru. Víme, že Bůh zlo nechce a že jednou skončí. Víme, že všechny události mají smysl. A víme, že jej často bude možné pochopit až na věčnosti. Kdyby lidé nežili věčně, mělo by utrpení převahu. Každý zemře a skoro každý v bolestech. Trápení starého člověka, který poslední měsíce svého života marně čeká návštěvu svých dětí, nemusí být v souhrnu menší, než utrpení zavaleného v sutinách, který několik dní umírá žízní. Ale lidé věčně žijí. Pozemský život může být bolestným porodem k věčné radosti, která trvá stále a stále a stále. Ano, je to tajemství. Bůh nám do něj dal nahlédnout, když se sám vystavil utrpení na kříži. Když v Boží přítomnosti rozjímáme o vlastním životě, můžeme s časovým odstupem odhalit smysl většiny událostí, které přinesly utrpení nám, přijmout je a s kněžskou duší obětovat Bohu. Ale nemáme moc na tomto světě pochopit utrpení jiných.

Někdy je však můžeme zmírnit. Nenechejme tyto příležitosti uplynout. Věnujme vdovin haléř spolehlivé pomáhající organizaci, rychle a bez řečí.  A buďme zastánci trpících před Bohem, nesme je ve svých modlitbách, buďme s nimi, jako je s nimi Pán. Jednoho dne všechno pochopíme. Modlitba za lidi na druhém konci světa možná nakonec zachrání nás samotné.

David Petrla

Advertisements

Read Full Post »

Komentář k zítřejší slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie v RC Monitoru 28/2009.

Madona s dítětem, Rafael (zdroj Wikipedia)

Madona s dítětem, Rafael (zdroj Wikipedia)

Před 155 lety vyhlásil papež Pius IX. bullou Ineffabilis Deus, že Panna Maria byla zvláštní Boží milostí uchráněna od prvního okamžiku svého početí veškeré poskvrny prvotního hříchu. Vytvořil tak jen zbytečnou teologickou obtíž, bránící ekumenickému dialogu, anebo paprskem dogmatu osvítil důležitou teologickou pravdu?

Písmo svaté je zarámováno dvěma proroctvími o Panně Marii. V Genesis v tzv. protoevangeliu říká Bůh hadovi, že mezi něj a ženu a jejich potomstva položí nepřátelství: „Ono ti rozdrtí hlavu, ty jemu rozdrtíš patu.“ Zřetelnou ozvěnou těchto slov je dvanáctá kapitola Zjevení, která končí viděním: „Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k Ježíšovu svědectví.“ Tak je nám v první i poslední knize bible připomínáno, že jsme nejenom dětmi Božími, ale také dětmi nové Evy, kterým je předurčeno bojovat proti hadovi nikoliv osamoceně, ale společně v nadpřirozené rodině víry, kterou je církev.

Jako je Eva naší matkou v rovině přirozenosti, tak je Maria naší matkou v rovině milosti. Od první Ženy jsme skrze její lásku k Adamovi přijali život biologický, od nové Ženy skrze její přijetí Spasitele život duchovní. Dogma Pia IX. nám říká něco velkého o naší pravé Matce: Že ta, která přišla porazit hada, nebyla v žádném okamžiku své existence pod hadovou mocí. Potuit, decuit, ergo fecit – bylo to možné, bylo to vhodné, tedy to Bůh udělal – říká sv. Anselm. A jak později vysvětlil bl. Duns Scotus, Kristova matka byla vykoupena podobně, jako každý člověk, ale dokonaleji, neboť milost uchraňující je vyšší, než milost očišťující. Vzpomínáte na slova sv. Terezie od Dítěte Ježíše, že jí Kristus odpustil více, než jiným, neboť jí hříchy odpustil předem?

Všemohoucí Spasitel uchránil svoji matku před hříchem a jeho následky, ostatní lidi očišťuje dodatečně. Očekává však od nás totéž – radostnou svobodnou spolupráci na vlastním posvěcení a spáse celého lidstva. Radostí Boha je svatý člověk. Nestačí, abychom se nějak dostali do nebe, to není cíl přiměřený vznešenosti Božího a Mariina dítěte. Máme žít v milosti, růst ve ctnostech, usilovně šířit víru a po smrti přeskočit očistec. V církvi požíváme dobrodiní úplné rodiny – máme Otce, Matku, nespočetně sourozenců a naším dědictvím je celá země. Smutek přenechejme těm, kdo si volí úděl sirotků.

David Petrla

Read Full Post »

Na článek Papež usnadňuje cestu anglikánům, kteří se chtějí stát katolíky jsem v RC Monitoru 23/2009 navázal následujícím komentářem.

Kardinál John Henry Newman

Kardinál John Henry Newman

V 19. století diskutovali angličtí katolíci o vytvoření „Anglikánské uniatské církve,“ která by poskytla útočiště anglikánům konvertujícím ke katolicismu. Kardinál John Henry Newman, sám konvertita, pochyboval, že by z bohaté státní Church of England přecházely do chudé katolické popelky potřebné zástupy věřících, ale řekl: „Nic by mi neudělalo větší radost, než kdyby to Svatý Stolec uznal za schůdné a rozhodl se podobný plán podpořit… Modlím se za nalezení prostředků, které k nám přivedou to množství dobrých lidí, kteří se chvějí u našich bran.“ A dodal, že jednou pro tuto ideu přijde vhodnější doba.

V září Vatikán oznámil, že papež v roce 2010 navštíví Británii, aby tam blahořečil kardinála Newmana. A 20. října sdělil, že vyplní jeho sen. Vyjde apoštolská konstituce, která v katolické církvi vytvoří novou organizační strukturu, umožňující začlenění anglikánů i s jejich liturgií, zvyky a ženatými duchovními. Půjde o personální ordinariáty v rámci biskupských konferencí, podobné vojenským ordinariátům pro vojáky.

Přišla vhodná doba? Anglikánské společenství je rozerváno vnitřními spory, zejména ohledně ordinace žen a necelibátních homosexuálů na pastory. Konzervativní část anglikánů, tzv. High Church nebo Anglo-Catholics, už dávno inklinuje k Římu a vyrovnala se s  odlišnostmi teologickými, ale ne s liturgickými. Jejich pastoři slouží mši vycházející z předtridentského ritu, za oltářní mřížkou, v shakespearovské angličtině, s důstojnou hudbou. Liturgická praxe většiny katolických farností je pro ně velký ústupek. Nyní však ustoupil Řím. Podle odhadů může nabídku přijmout několik biskupů, stovky pastorů a desetitisíce věřících na ostrovech, a možná řádově více celosvětově. Duchovní mohou být vysvěceni na katolické kněze, a pokud jsou svobodní, i na biskupy.

Vyčerpal se ekumenismus v pojetí 20. století? Ano. Teologické disputace odborných komisí dosáhly dílčích úspěchů, ale narazily na svůj strop. Dalšímu pokroku již nebrání teologie, ale především etická témata. Předpověděl to kard. Newman, který napsal, že se síly sekularismu časem zmocní velké části protestantů a ti již nebudou bojovat proti sekularismu, ale v jeho řadách proti Církvi. Někteří anglikánští biskupové dnes aktivně propagují potraty – jaký má smysl vést s nimi dialog třeba o otázce očistce? Cílem ekumenismu přece není věčné jednání, nýbrž dosažení jednoty těch, kteří ji opravdu chtějí. Benedikt XVI. učinil odvážný krok správným směrem.

David Petrla

Read Full Post »

V RC Monitoru 19/2009 mi vyšla tato Poznámka k týdnu, která je krátkým zamyšlením nad papežovou návštěvou u nás. Je také na Res Claritatis.

Evropu nespasí fráze, ale pravda

Odpusťte exaltované přirovnání, ale takto se snad cítili starozákonní spravedliví v pekle, když tam za nimi sestoupil Kristus. Do hrůzyplné bídy posledních týdnů českého veřejného života přišla jemná a vznešená autorita, korunovaná šlechetností ducha.

Návštěva Svatého otce měla dva rozměry – civilizační a pastorační. Promluvy prvního druhu pronesl papež anglicky. Intelektuálním vrcholem události byly dva proslovy na Hradě k občanským autoritám a k akademickému světu, které jakoby tvořily části jedné přednášky. Sobotní se zabýval vztahem pravdy, svobody a politiky: „Pravda je návodem ke svobodě a dobro je dokonalostí svobody… Hledání pravdy (činí) konsensus možným, udržuje veřejnou diskusi logickou, čestnou a průhlednou a zajišťuje jednotu, jaké by nějaké neurčité integrující pojmy nikdy nemohly dosáhnout.“ V neděli na něj papež navázal pojednáním o vztahu pravdy, vzdělání a vědy: „Zastánci… vyloučení Boha z univerzálnosti rozumu nejen že popírají nejhlubší přesvědčení věřících, ale také maří skutečný dialog kultur, který sami požadují.“

Pastýřské promluvy Benedikta XVI. byly italsky: k rodinám u Pražského Jezulátka, k duchovním osobám v katedrále, ke všem v Brně a k mladým ve Staré Boleslavi. Zejména na nešporách a na brněnské mši nám papež připomínal velké dějiny naší církve a mírně nás napomínal: „Ať vám Pán dopřeje proroc­kou moudrost stát se solí, která dává chuť životu, abyste byli vždy věrnými dělníky na vinici Páně.“ Jakkoli se cítíme slabými, nikdo jiný českou společnost neobrátí. Jistěže máme jen pět chlebů a dvě ryby, ale právě tolik nám bude stačit, budeme-li mít víru. Žili snad svatí Ludmila, Václav či Vojtěch v lepší době?

V každém okamžiku byl papež apoštolem a neustále vyzýval k odvážnému šíření víry. Refrénem jeho promluv pak byla pobídnutí ke správné výchově a formaci mladých lidí. Je zřejmé, že toto téma leží Svatému otci zvláště na srdci.

Také česká a moravská církev Svatého otce potěšila, především krásnou a důstojnou liturgií. Jak chorální nešpory v katedrále, tak mše svatá na letišti byly výborně připraveny a jejich vysoká liturgická úroveň napomáhala pozvednutí duší k Bohu usebrání a modlitbě. Bohoslužba ve Staré Boleslavi pak byla typicky mládežnická.

Na rozdíl od Krista nás tento papež naděje nemůže vzít do nebe hned, ale vede nás po cestě, která tam bezpečně směřuje. Stačí ho neztratit z očí.

David Petrla

———-

Dodatek: Ve Staré Boleslavi vyzvedl Benedikt XVI. svatého Václava jako vzor svatosti pro dnešní dobu

RC Monitor č. 19 byl věnován prvním dvěma dnům návštěvy Svatého otce. Poznámku k týdnu jsem musel odeslat v pondělí v 10 hodin, právě když začínala mše sv. ve Staré Boleslavi. Na poslední chvíli jsem tam doplnil větu o „typicky mládežnické mši“, soudě podle hudebního doprovodu k začínající liturgii. Také jsem správně odhadl, že papež pronese homilii latinsky. Už jsem se neodvážil předpovědět, že tato homilie bude duchovním vrcholem promluv Benedikta XVI., ačkoliv tomu mnohé nasvědčovalo. Byla.

Papež vykreslil osobnost sv. Václava a ukázal na ní a na jejím trvalém významu přednost služby Bohu a bližním před službou vlastnímu egu. Každý pokřtěný musí usilovat o svatost, což znamená chtít se líbit raději Bohu, než lidem. I když je to těžké.

Příklad svatých povzbuzuje každého, kdo si říká křesťan, aby byl důvěryhodný, tedy žil v souladu s principy víry, kterou vyznává. Opravdu nestačí působit zdáním dobrého a čestného člověka; je třeba jím skutečně být. A dobrý a čestný je ten, kdo nezakrývá sám sebou světlo Boží, nevynáší sebe, nýbrž nechává skrze sebe prosvítat Boha.

Celá homilie.

V následujícím poselství mladým lidem se papež vrátil ke svému oblíbenému světci Sv. Augustinu a vyzval mladé k tomu, aby podle jeho příkladu důvěřovali Bohu, vytvořili krásné rodiny a zaslechnou-li Boží hlas volající je k jinému náročnému povolání, aby se bez váhání odevzdali Boží lásce.

Pokud vás Pán volá, abyste jej následovali ve služebném kněžství nebo v zasvěceném životě, nezdráhejte se odpovědět na jeho pozvání. Obzvláště v tomto Roce kněží se obracím na vás, mladé: buďte pozorní a otevření Ježíšovu volání nabídnout život do služeb Bohu a jeho lidu. Církev i v této zemi potřebuje mnoho svatých kněží a osob zcela zasvěcených službě Kristu, Naději světa.

Celé poselství.

Přečtěte si též:

Návštěva Svatého Otce je příležitostí přiblížit se k Bohu

Přijíždí papež pokory a pravdy.

Read Full Post »

V dnešním RC Monitoru číslo 2/2009 (PDF soubor, 784 kB) mi vyšel tento článek o Georgi Bushovi a Baracku Obamovi. Protože byl napsán 19. 1., tedy ještě před výměnou prezidentů, je namístě několik aktuálních poznámek:

  • Barack Obama už navštívil bohoslužby, první den v úřadu prezidenta.
  • Třetí den v úřadu, v pátek večer, těsně před koncem pracovní doby a prakticky mimo zájem médií, zrušil Barack Obama tzv. Mexico City Policy, pravidlo znemožňující financovat americkými federálními penězi potraty v zahraničí.
  • Obama po nástupu do úřadu pochválil případ Roe vs. Wade a oznámil, že USA obnoví finanční podporu UNFPA (viz článek). Očekává se, že půjde o cca 40 mil. USD ročně.
  • Obama se možná chystá jmenovat prvního podřízeného, který je pro život – republikánského senátora Judda Gregga. Judd Gregg by se stal ministrem obchodu (commerce secretary). Údajně se mu tato možnost zamlouvá. Přestože to vypadá jako dobrá zpráva pro obhájce života, není tomu tak. Greggovo uvolněné senátorské místo by totiž pravděpodobně bylo zaplněno propotratovým senátorem. Na stole je přitom přijetí zásadního potratového zákona FOCA (viz článek). V obou komorách Kongresu mají příznivci potratů podle všeho bezpečnou převahu, nicméně nadějí opozice zůstávají obstrukce. A síly jsou rozloženy tak, že pro úspěch obstrukcí je každé jedno senátorské místo klíčové. 4. 2. 2009: Ano, dnes Obama oznámil nominaci Judda Gregga.
  • Dodatek 4. 2. 2009: Tom Daschle (viz článek) se přestal ucházet o úřad ministra zdravotnictví. Důvodem byl zejména daňový nedoplatek 140 tisíc dolarů a pak skutečnost, že jeho nominace byla v rozporu s Obamovým předvolebním slibem, že nebude do úřadů jmenovat lidi angažované v lobbystických firmách.

DVA AMERIČTÍ PREZIDENTI A KULTURA ŽIVOTA

Bude Obama naplněním snu o svobodné Americe?

V Americe proběhlo předání moci. Washington spatřil nejdražší prezidentskou inauguraci v dějinách a také jedny z nejnadšenějších zástupů, jaké se kdy při této příležitosti sešly. Není divu – prezidenta, který se postupem času stal symbolem obtížné války proti terorismu, objektivně udělal řadu chyb a nakonec asistoval u patrně největší ekonomické krize posledních desetiletí – George Walkera Bushe, střídá mladý, sympatický a nepochybně schopný první americký prezident tmavé barvy pleti, Barack Hussein Obama, který symbolem svého poslání učinil slovo „změna.“

Každý rok vyhlásil prezident Bush jeden den Národním dnem posvátnosti života. Při tom posledním citoval slova P. Neuhause: „Usilujeme vybudovat společnost, kde bude každé dítě vítáno v životě a chráněno zákonem.“

George Bush pro život

Za Georgem Bushem truchlí málokdo. Avšak z hlediska zápasu mezi kulturou života a kulturou smrti bylo osm let jeho prezidentství nemalým přínosem. Žádný z jeho kroků pro život nebyl spektakulární, ale byla jich celá řada a v souhrnu přinesly skutečnou změnu v duchu slov nedávno zesnulého katolického kněze Richarda Johna Neuhause, Bushova poradce pro bioetické otázky: „Hnutí pro život je hnutím pro změnu!“ První den v úřadu zrušil Bush přímé financování organizací podporujících nebo provádějících potraty v zahraničí, které zavedl Bill Clinton. O něco později zajistil, aby nedocházelo ani k žádnému nepřímému a skrytému americkému financování zahraničních interrupcí, zastavil také podporu UNFPA, agentuře OSN, která podporuje politiku jednoho dítěte v Číně. Oponoval všem pokusům o federální financování interrupcí v USA. Zvýšil federální dotace centrům pro krizová těhotenství a zavedl dotace nábožensky zaměřeným charitám. Realizoval kampaň za sexuální abstinenci mladých a podporoval adopce.

Odcházející prezident podepsal celou řadu prolife zákonů, například zákaz potratu částečným porodem (to je praxe, při které se urychlí porod a dítě se usmrtí v průběhu porodu), Born Alive Infant Protection Act – zákon, který nařizuje poskytnout zdravotní péči dětem, které přežily nezdařený pokus o potrat (protože se v USA mohou děti zabíjet během celého těhotenství, je podobných případů mnoho a dříve se tyto děti často nechávaly umírat v odpadcích) nebo Unborn Victims of Violence Act, který nařizuje, aby se násilí proti těhotné ženě posuzovalo jako násilí proti dvěma osobám. Pokusil se zakázat lidské klonování a omezit eutanázii v americkém státě Oregon, ale pro tyto kroky nezískal potřebnou podporu kongresu. Pokusil se zachránit život postižené Terri Schiavo, kterou soud nařídil nechat umřít žízní. Omezil experimenty, při nichž jsou ničena lidská embrya, přestože zde mohl udělat i více. Na úrovni OSN a dalších zahraničních fór přestaly být Spojené státy za jeho éry propagátorem potratů a zásadně omezily podporu homosexuality a genderové ideologie. Těsně před koncem svého funkčního období podepsal Bush zákon, který zakazuje nutit zdravotnické pracovníky k provádění interrupcí, což je jeden z Obamových deklarovaných záměrů. Nejvýznamnější však bylo jeho jmenování dobrých federálních soudců, včetně soudců nejvyššího soudu Johna Robertse a Samuela Alita. Oba jsou silně pro život orientovanými katolíky, což už prokázali v několika kauzách, jako byl pokus o zrušení zákazu potratu částečným porodem. Každý rok vyhlásil prezident jeden den Národním dnem posvátnosti života, posledním byla neděle 18. 1. 2009. Bush při té příležitosti citoval slova P. Neuhause: „Usilujeme vybudovat společnost, kde bude každé dítě vítáno v životě a chráněno zákonem.“

Další pozitivní aspekty Bushova prezidentství

V jiných oblastech je zdaleka nejdůležitějším Bushovým přínosem, že ochránil Ameriku a nedopustil, aby se do rukou teroristů dostaly zbraně hromadného ničení. Po 11. září 2001 nedošlo v USA k žádnému významnému teroristickému útoku, zatímco jinde na světě jich byla celá řada, Evropu nevyjímaje. Za Bushovy éry také v USA poklesla kriminalita a konzumace drog.

Nechápejte prosím tento stručný seznam jako paušální apologii Bushova prezidentství, jen se zaměřuji na některé jeho méně známé pozitivní aspekty. Seznam chyb a nezdarů si jistě každý doplní sám.

Postmoderní intelektuál Obama

Barack Obama je Bushovým protipólem. V bioetických otázkách je proti změně zažité liberální politiky, jejíž kořeny sahají do Leninova Ruska a Hitlerova Německa a rozhodující podporu nalezla v sociálním hnutí 60. let. Je pravým postmoderním intelektuálem s řadou velice radikálních názorů a jeho ideálem je Amerika připomínající sociálně demokratický evropský stát. Obama je mužem velkých gest – jeho první inaugurační slavnost v neděli 18. 1. (ano, ten den, který Bush vyhlásil americkým dnem pro život) zahajoval modlitbou Rev. Gene Robinson, první otevřeně homosexuální biskup episkopální církve. Na hlavní úterní slavnosti, kde Obama skládal prezidentský slib, naopak promluvil Rev. Rick Warren, evangelikální kazatel, který je vůči homosexuálům kritický.

Obama chodil dvacet let do černého chicagského sboru Trinity patřícího k původně kalvinistické a převážně bílé církvi United Church of Christ, která je dnes možná nejliberálnější protestantskou denominací v USA a za jeden ze svých hlavních úkolů považuje práva homosexuálů. Sbor Trinity patří v rámci své denominace k nejradikálnějším a jeho kazatel Rev. Jeremiah Wright hlásá afroamerickou verzi teologie osvobození, která mimo jiné tvrdí, že Kristus byl černý. Na YouTube můžete najít kázání, kde Wright přirovnává Obamu – v jeho přítomnosti – k Ježíši Kristu. Wright Obamovy oddal a pokřtil obě jejich dcery. Některé Wrightovy výroky (v roce 2003 třeba kázal o tom, že Amerika si zasloužila 11. září za Hirošimu, Koreu, Vietnam, Irák a podporu Izraeli a řekl mimo jiné „Bože, žehnej Americe? Ne, ne, ne, Bože proklej Ameriku! To žádá Bible za zabíjení nevinných!“) vyvolaly u veřejnosti bouři nevole a v květnu 2008 Obama jeho výroky odmítl a přestal jeho kázání navštěvovat. Od té doby do kostela nechodí, ani během Vánoc nenavštívil bohoslužby. Odůvodnil to tím, že nechtěl žádnému sboru způsobit bezpečnostní potíže. Očekává se, že v úřadu bude navštěvovat některý nekontroverzní protestantský sbor v blízkosti Bílého domu, podobně jako Bush. Obama má také silný pozitivní sentiment vůči islámu, kdysi napsal, že za nejkrásnější hudbu považuje volání muezzina.

Obama pro právo na potrat

Do vlády a dalších úřadů už nový prezident jmenoval celou řadu známých propagátorů potratů a nikoho, o kom by se vědělo, že je výrazně pro život. Například ministryní zahraničí je Hillary Clintonová, která chce globálně prosazovat potraty. Obamovým ministrem zdravotnictví bude Tom Daschle, který chce, aby potraty prováděli všichni lékaři bez výjimek. V prezidentské právní radě sedí Dawn Johnsenová, bývalá právní ředitelka potratové organizace NARAL. Šéfkou komunikace Bílého domu je Ellen Moranová, bývalá ředitelka lobbystické propotratové organizace Emily’s List. Na třetí nejdůležitější pozici na ministerstvu spravedlnosti byl Obamou jmenován Thomas Perrelli, právní zástupce manžela Terri Schiavo, který vedl úspěšný právní zápas za její smrt. To není překvapivé, Obama řekl, že „hluboce lituje“ hlasování kongresu, které chtělo zabránit smrti Terri, ačkoli nakonec neuspělo proti soudní moci. Obama také mnohokrát řekl, že nebude jmenovat žádného soudce, který nedeklaruje, že podporuje případ Roe vs. Wade, který tragicky dezinterpretoval ústavu a prohlásil potraty ústavním právem amerických žen.

Mezi prvními kroky Baracka Obamy má být odstranění všech omezení výzkumu embryí a obnova amerického financování potratů v zahraničí. Na mezinárodních fórech chce Obama redefinovat lidská práva tak, aby zahrnovala „reprodukční práva“ (tedy právo na potrat má být lidským právem) a genderovou ideologii. V parlamentu je nyní zákon Freedom of Choice Act (FOCA), který má odstranit veškerou regulaci potratů na státní i federální úrovni, mimo jiné má nařídit jejich provádění i katolickým nemocnicím (prosazení tohoto bodu však velmi ztížil poslední Bushův prolife zákon). Barack Obama v létě řekl, že podpis FOCA bude jeho prvním krokem v úřadu. Potrat částečným porodem má být opět povolen. Obama chce federálně podpořit také registrované partnerství (dnes má 13 z 50 amerických států, včetně Kalifornie, ústavní dodatky, jež ho zakazují, Obama by chtěl nalézt cestu k jejich zneplatnění) a eutanázii (dnes je asistovaná sebevražda legální ve dvou státech federace). Dále chce Obama zavést Fairness doctrine, zákon, který omezí svobodu slova novinářů a předepíše, jakým jazykem mají hovořit o menšinách. Chce také podmínit financování církevních charit jejich podporou homosexuálům a plánuje omezit financování center pro krizová těhotenství.

Sen o svobodné Americe

Dr. Alveda Kingová, neteř Martina Luthera Kinga jr., řekla, že Obamova podpora potratům znamená, že Obama není naplněním Kingova snu o svobodné Americe. King, který byl baptistickým kazatelem, měl v etické oblasti i některé kontroverzní názory a možná i skutky, avšak potraty neschvaloval. A Afroameričané jsou obecně morálně konzervativnější než bílá populace, což ovšem neumenšuje jejich podporu hrdinovi Obamovi. Plány nového prezidenta v jiných oblastech jsou dostatečně propírány v tisku a nebudu se jim zde věnovat.

Co dodat? Snad, že se Baracku Obamovi stěží podaří prosadit všechno, co plánuje. Američtí obhájci života budou bojovat ze všech sil o každou píď půdy, ostatně Bush je k tomu některými svými kroky vyzbrojil. A každý ztracený zákop může být jednou dobyt zpět. V Americe se také dělají kompromisy, avšak nestává se, aby někdo deklaroval své stanovisko v zásadní etické otázce a pak hlasoval jinak, takový krok by musel velice detailně vysvětlit a je slušná šance, že by ho stál příští volby. Křesťan by snadno mohl propadnout beznaději. Ale to by nebyl správný postoj, vždyť v dějinách už bylo mnoho horších chvil. Je čas opřít se o Boha a víru Církve a vytrvat v zápase za spravedlnost. Vzpomeňme si, jak si před pouhými dvaceti lety nikdo nedokázal představit, že komunismus ze dne na den padne. A stalo se to. Stejně tak jednoho nádherného dne padne i nová ideologie smrti a zvítězí život. Vyhrňme si rukávy. Je-li nyní čas ústupového boje, je naším úkolem právě on. A také sbírat sílu k ofenzívě, jejíž čas spolehlivě přijde. A křesťan shromažďuje sílu v modlitbě.

David Petrla

Read Full Post »