„Proč má KDU-ČSL tak málo voličů? Ateisté a agnostici ji nevolí, protože si myslí, že to je křesťanská strana. A křesťané ji nevolí, protože vědí, že to není pravda.“
Tenhle bonmot jsem poprvé vyslovil krátce po eurovolbách, kdy KDU-ČSL sice uspěla a obhájila dva mandáty, ovšem jen díky nízké účasti a propadu velkého počtu hlasů. Nejsem si jist, jak moc je vtipný, ale o jednom nepochybuji: je pravdivý.
Neplánovaný odchod ze Sněmovny je pro KDU-ČSL tvrdou ranou, v jistém smyslu ale může být pro stranu požehnáním, pokud jí otevře cestu k efektivní reformě. To ovšem vyžaduje alespoň základní schopnost sebereflexe. Je jí ta strana ještě vůbec schopna? Odpověď na tuto otázku rozhodne o jejím osudu.
Každopádně chce-li ta strana přežít, musí okamžitě přestat se stále brutálnějším testováním otázky „Co naši skalní voliči ještě snesou?“, které minimálně posledních 8 let vytrvale praktikuje, a pustit se do radikální reformy sebe sama. Jako jeden z vytrvale testovaných skalních konzervativních voličů této strany si teď dovolím specifikovat, čím se pro nás stala KDU-ČSL minimálně dočasně nevolitelnou.
Nedostatkem Ignácova textu je příliš expresívně vyjadřovaný despekt, který může být pro mnohé členy KDU-ČSL záminkou, aby článek nebrali vážně. To by však byl velký omyl, protože vše v něm uvedené je pravda. Pochopitelně Ignác nepostihuje pravdu celou, za úvahu stojí další faktory, jako je možný přesun části voličů k ČSSD nebo ODS, které explicitněji hájí jejich vnímané ekonomické zájmy a bojují proti jejich palčivým obavám. „Dříve jsem volila lidovce, protože to říkal pan farář. Teď budu volit ČSSD, protože chci mít 13. důchod a nechci platit u lékaře“ – to je parafráze autentických slov vyslechnutých jedním mým přítelem na jedné moravské vesnici.
Cítím největší zklamání z toho, že společnost nechce křesťanskodemokratickou politiku. Přemýšlím teď nad společností. To neznamená, že jsme nabídli nejlepší způsob, ale jsme jediná strana, která tuto politiku nabízela a společnost řekla: my ji nechceme.
Například v Praze chodí do kostela 44 tisíc lidí, a Jana Hybášková dostala jenom 10 tisíc hlasů. Nemyslím si, že musí naši stranu volit jen věřící, ale tímto dali najevo, že nechtějí tento druh politiky.
Ne! Ne! Ne! Odmítnutí KDU-ČSL není odmítnutím křesťanských hodnot. Je odmítnutím jedné nevěrohodné strany, která měla stejně nevěrohodného předsedu jako ČSSD a ODS, byla stejně nejednotná v parlamentu jako Zelení a skoro stejně nečitelná, jako Věci veřejné. KDU-ČSL postrádá jakoukoliv pozitivní vizi.
Poselství KDU-ČSL pro nekřesťany před těmito volbami bylo: Volte nás, protože jsme něco mezi, jsme tu dlouho a jsme jiní, než si myslíte.
Její vize pro křesťany byla ještě mnohem horší: Volte nás, protože jako křesťané musíte volit křesťany a to jsme jenom my. I když se vám nelíbíme, jsme z křesťanského hlediska nejmenším zlem.
Nikdo nespecifikoval jediný pozitivní důvod, proč by tu stranu měl volit kdokoliv – snad kromě masochistů, kteří chtějí zažít další z řady nesčetných zklamání.
Co musí nyní lidovci udělat, je jasné každému, kdo má oči, uši a hlavu – pozitivně a naprosto jasně definovat politickou vizi, explicitně stavějící na křesťanských hodnotách. Udělají to? Pravděpodobně ne. Zatím si KDU-ČSL ze všech událostí ve své moderní historii – pozitivních i negativních – vždy neomylně vzala jediné poučení: že má být méně výslovně křesťanskou.
Zde je jedna otevřená reakce na hromadný email rozeslaný některým kněžím, který uvádí několik důvodů, proč volit KDU-ČSL. Mail obsahuje malý obrázek v příloze porovnávající některé body programu KDU-ČSL se stranami TOP09 a Věci Veřejné plus odkaz na video na této internetové adrese, v němž se kandidát za TOP09 MUDr. Roman Šmucler nepokrytě vyjadřuje pro zachování stávající praxe legálních umělých potratů. Pisatel mailu dopředu vyjadřuje vděčnost za případné sdělení těchto důvodů věřícím. Uveden byl i tento citát z knihy P. Špidlíka „Po Tvých stezkách“: „Katolík je povinen se voleb zúčastnit a dát hlas jen těm stranám a osobám, od kterých může očekávat, že se zastanou práv církve, víry i mravnosti. Jiné ohledy, politické, hospodářské, národnostní se musejí podřídit vyšším zájmům, věčné spáse duší.“
Vážený pane tajemníku,
nevím, kde jste obdržel emailové adresy kněží, ale když už jsme v kontaktu, budu s dovolením reagovat.
S citátem P. Špidlíka (jehož autenticitu jsem neověřoval, předpokládám Vaši důvěryhodnost) souhlasím v tomto smyslu: Pokud existuje strana, od které lze očekávat, že se zastane práv církve, víry i mravnosti a která zároveň nemá program, který se zdá být pro zemi škodlivý v důležitých sekulárních oblastech, měl by katolík k volbám jít a tuto stranu aktivně podpořit.
Přesto reaguji na Váš email kriticky. Proč? Hlavní myšlenka či shrnutí celého mého textu by se dala formulovat takto: „Hájit křesťanské hodnoty“ není úplně to samé, jako je „občas symbolicky připomenout, a to hlavně před volbami“.
Já a řada jiných věřících máme pocit, že až na světlé výjimky, jako je paní Šojdrová apod., platí pro KDU bohužel hlavně to druhé. Nelze – zdá se – očekávat, že by se KDU byla ochotná kvůli nějakým křesťanským hodnotám prát natolik, že by kvůli nim byla připravená vzdát se účasti na vládě a pohrozila odchodem do opozice, případně ho i uskutečnila. Po pár eventuelních připomínkách „pro forma“, ve kterých se navíc často téma přirozeně-právní chybně prezentuje jako téma náboženské, KDU zpravidla stejně nakonec ustoupí („prostě to nejde, no, musíme být realisté“).
Je to zajisté dobrá strana s dobrou základnou a ještě lepším základem. Jenomže jde o to, co se na tom základu staví na státní úrovni. Je-li tomu tak, jak jsem psal, nabízí se i poctivému věřícímu otázka, jestli se nedívat nakonec jen na to, která strana má program dobrý ne hodnotově, ale PRAKTICKY – a tady už se rýsuje možností více. Přinejmenším čistě teoreticky. Tolik na vysvětlenou, kde se v katolících bere „překvapivá“ otázka „Proč zrovna KDU?“.
Pocházím z lidovecké rodiny a kdybych se tady v cizině včas přihlásil k registraci, možná bych KDU i volil. Přece jen si ještě pořád v koutku srdce myslím, že je to (dodávám: naneštěstí!) to nejlepší, co je u nás k mání. Nebo jinými slovy a možná přesněji: Že by bylo přece jenom dobré, aby KDU v parlamentu byla (pozor, neříkám ve vládě, i když je to v praxi bohužel takřka automaticky spojeno).
Ale mám-li být úplně upřímný, jsem rád, že jsem o nutnosti relativně brzy se registrovat nevěděl a že tak nemusím řešit těžké dilema, zda k volbám jít nebo ne, a pokud ano, tak koho volit. Protože když čtu, že KDU podle pana Svobody sdílí s ČSSD „větší příchylnost k Evropské unii“ (jejíž nepříchylnost ke křesťanství je všeobecně známa), že vylučuje jen koalici s komunisty a že se tudíž – rozuměj – bude bez uzardění ochotná podílet na hrozící vládě pana Paroubka, bylo by to rozhodování opravdu ukrutný vnitřní boj a námaha. A jsem rád, že mohu ušetřenou energii věnovat jiným věcem.
A ještě jedna věc: Kdo je nyní volebním lídrem kandidátky KDU-ČSL v Praze? Paní Jana Hybášková, předsedkyně jakési Evropské demokratické strany, která podle informací na internetu nechce používat termín „rodinná politika“, protože si za tím lidé většinou představují prý jen rodinu s třemi a více dětmi (vskutku, hrůza hrůzoucí! Větší strašení než Kalouskova složenka! Viz tato Zpráva ze setkání s Janou Hybáškovou, pokud obsah nebyl dodatečně změněn). Odkud sama tato domněnka pramení, je mi záhadou. Nabízí se nepříliš povzbudivé hypotézy. Tak trochu potvrzené skutečností, že si paní Hybášková zřejmě neuvědomuje, že jí proklamovaná „pro-populační“ politika je pro-populační pouze tehdy, když podporuje právě vznik rodin s třemi a více dětmi, protože jedno nebo dvě děti připadající na rodinu populační stabilitu, jak známo, nezaručí.
Ale hlavně: Poslal jste mi (nám) odkaz na video, na němž si kandidát za TOP09 pochvaluje liberální postoj této strany k umělým potratům. Máme volit KDU mj. proto, že ona je jasně proti legální možnosti umělého potratu. Jenže paní Hybášková hlasovala v Evropském parlamentu pro zprávu, jejímž autorem je italský komunista Giusto Catania a která pojednává o případech porušování základních práv v EU. Tato zpráva ovšem zároveň propaguje potraty a registrované partnerství osob stejného pohlaví v celé EU, vyzývá členské státy, aby zajistily, že ženy budou moci plně požívat svých práv, a aby zavedly přiměřenou sexuální výchovu, „důvěrné“ informační a poradenské služby a usnadnily přístup k antikoncepčním metodám (Rezoluce EU proti životu a rodině). Rozhovor paní Hybáškové pro Český rozhlas, kde se zvídavý katolík dozví mnohé, je na této adrese. A co se píše na webu GayNet.cz? „Evropské rozvody, státní podpora feministickým organizacím, kvóty pro ženy, mezinárodně uznané právo na potrat, registrované partnerství a sexuální výchova – toť vskutku pozoruhodný program lídra KDU-ČSL v hradeckém kraji (teď už v Praze, pozn. autor) Jany Hybáškové.“
Jistě, paní Hybášková i pan Svoboda ujišťují, že v případě ožehavých témat nebudou kandidáti za EDS – dle podepsané písemné dohody – „hlasovat proti KDU-ČSL“, pokud bude jejich názor na věc jiný. Jenže to je pro mě jako katolíka málo! Když už bych hlasoval pro KDU, chtěl bych, aby kandidát zvolený díky tomuto hlasu hlasoval a aktivně vystupoval (!) z vlastního upřímného přesvědčení pro život, a nikoliv jen aby nehlasoval proti KDU-ČSL! Rozhodně nemám v úmyslu prodávat svůj hlas tak levně a doufám, že situace v příštích volbách bude v tomto ohledu lepší. Zcela chápu snahu KDU dostat se do parlamentu i s pomocí hlasů nekřesťanů, nalákaných na nekřesťanské politiky. Ale podobné nápady jí nepřinesou nic jiného než jen pokles podpory ze strany křesťanů. Nekřesťané mající názory blízké názorům paní Hybáškové budou tyto názory pochopitelně volit spíš tam, kde nejsou „brzděny“ křesťanstvím a kde budou mít jejich nositelé plně dovoleno je projevit při hlasování. A co když nebudou poslanci KDU jednotní a nebude žádné „oficiální stanovisko“ prezentováno? Pak mají zřejmě poslanci za jiné strany zelenou. Což je ovšem z hlediska voliče-katolíka nežádoucí, protože jejich názory na určité důležité věci nevolil a v parlamentu nechtěl.
KDU-ČSL se vyprofilovala (nebo spíš zneprofilovala) jako strana, která není „ani taková, ani maková“. Pak se ovšem nelze divit, že jí moc nefandí voliči ani takoví, ani makoví.
Jenže na lidoveckých kandidátkách je i Jana Hybášková, která svého času v Evropském parlamentu válčila například za usnadnění rozvodů napříč unií. Jak se její společensky liberální zaměření slučuje s rodinnými hodnotami a konzervativním světonázorem?
Jana Hybášková i další Evropští demokraté na kandidátkách KDU-ČSL se prý veřejně zavázali, že se v biotických otázkách přizpůsobí svým hostitelům. „A víte,“ pokračuje muž, pro něhož byla ještě před chvílí obhajoba tradičních hodnot alfou a omegou veškeré politiky, „to mi vadí, ta vylučovací metoda. Samozřejmě musíme spolupracovat i s někým, kdo s námi toto nesdílí do hrdel a statků a do úplně posledního písmene.“
Místo rodinné politiky navrhla používat termín pro-populační politika. Pojem „rodinná politika“ zpravidla v občanech evokuje představu rodiny se třemi a více dětmi. Podle ní by ovšem měla být realizována politika prvního, případně druhého dítěte, nikoliv až dítěte třetího.
Napadají mě tyto možné interpretace:
KDU-ČSL je „pro politiku prvního, případně druhého dítěte, nikoliv až dítěte třetího.“
Paní Jana Hybášková se nepřizpůsobila svým hostitelům v této otázce, kterou snad můžeme považovat za bioetickou. Bylo by zajímavé se dozvědět, jak se přizpůsobila v jiných bioetických otázkách.
Jana Hybášková se přizpůsobila zčásti a dohoda mezi ní a Cyrilem Svobodou zněla nějak takto: „Já považuji za správné nemít žádné děti, vy tři až čtyři, uzavřeme oboustranně přijatelný kompromis a budu říkat, že jsem pro 1-2 děti.“
Nějaký další nápad?
(Zdroj: Matyáš Zrno)
Zdá se nicméně, že Brno není Praha, hele…
Lidovecký stánek na Masarykově ulici v Brně, 18. 5. 2010
Oprava: Ignác Pospíšil není a nikdy nebyl členem KDU-ČSL!
Po náročném dnu jsem včera večer dorazil domů a probíral se poštou. Z obálky, v jaké obvykle chodí účty, na mne vykoukla tahle obávaná stará známá.
Kalouskova složenka
List byl ještě přeložen vejpůl, takže jsem viděl jen horní růžovou polovinu – vlastní složenku. Asi pět sekund jsem na ni nevěřícně zíral, než mi to došlo. Podíval jsem se na spodní polovinu listu a ulehčeně si oddechl.
Je ale toho oddechnutí namístě? Jen zčásti. Miloslav Kalousek nás houpe, splatnost složenky není k 28. 5. 2010, je mnohem delší. Ale to je jediná nepřesnost, ve všem ostatním má pravdu. Naše čtyřčlenná rodina opravdu dluží 484 tisíc a chtě nechtě tento dluh dříve či později zaplatí. Také je pravda, že bude již brzy pravděpodobně dlužit 800 tisíc a pak 2 milióny a tak dále – dokud to nepraskne.
Kupodivu si to mnoho lidí přebralo úplně jinak a na internetu se dnes vyrojila celá řada odmítavých komentářů. Podívejme se na jeden zcela typický:
Drahý soudruhu Kalousi, dostal jsem dnes Vaši složenku na 121 000,- Kč, což prý má být dluh, který mám uhradit. Při vší úctě, ač je svět nespravedlivý a tak to tak nejspíše v budoucnu dopadne, nemyslím si, že je to správně, a nemyslím si, že zrovna Vy jste tím, kdo by měl rozesílat upomínky.
Povězte, Kalousi, jak dlouho jste byl poslancem? Kolik vysoce propadových a nehospodárných rozpočtů jste schválil? A kolik jste jich dohodl jako ministr financí, nebo jako předseda/ekonomický expert KDU-ČSL?
Kolik peněz se prošustrovalo (krásné slovo, není liž pravda, nepřipomíná vám jednoho kolegu?) a rozkradlo v prapodivných kontraktech a zakázkách, za které jste byl zodpovědný jako náměstek na MO či jako ministr financí?
Kolik rozpočtů schválil poslanec Severa, další významný člen Vaší strany? Za jak velké finanční ztráty je zodpovědná Vlasta Parkanová, jako bývalá ministrině obrany, která vede Vaši kandidátku v Jižních Čechách, o schválených rozpočtech nemluvě?
Nuže, soudruhu, složenku Vám přeposílám, můžete se o ni podělit s dalšími zodpovědnými kolegy z TOP 09 i dalších stran, ale myslím, že největší díl připadá po zásluze Vám osobně.
Každopádně Vám i Vašim kolegům vzkazuji: Co jste si rozkradli a prošustrovali, to si taky zaplaťte!
Při vší úctě – takto tomu není.
Je to typická řecká reakce – my obyčejní lidé za státní dluh nemůžeme, to ti nahoře. Většina Řeků se necítí ani v nejmenším zodpovědna za to, jak strašně je zadlužena jejich země. Oni přece státní rozpočet nesestavovali a neschvalovali! To opravdu ne – oni jenom zvolili politiky, kteří jim to nejprve slíbili a pak to za ně a pro ně udělali. A ať už si ti politici za odměnu nakradli kolik chtěli, dramatickou většinu rozpočtu neprojedli oni, ale právě běžní občané Řecka.
Principem demokracie je rozptýlená zodpovědnost – nebo fotogeničtěji řečeno, sdílená zodpovědnost. To je stav, na který každá firma dříve či později dojede a dojela na něj už také řada států. Dějiny ještě uvidí, zda tento fakt jednou pohřbí také demokracii samotnou. V každém případě ale teď jsou karty rozdány takto a znamená to, že za chyby vlády, i ty katastrofální, spoluzodpovídá každý občan. Kalousek hodně, můj přítel Ignác jakožto řadový člen KDU-ČSL mnohem méně (Oprava: Ignác Pospíšil není a nikdy nebyl členem KDU-ČSL!) a já jakožto stranicky neangažovaný ještě méně – ale trochu přece a v žádném případě ze sebe tuto spoluzodpovědnost nemohu setřást!
A i kdybych sám sebe přesvědčil o své nevině, zůstává neoddiskutovatelným faktem, že to budou zejména moje děti, kdo za chyby „těch nahoře“ zaplatí.
Složenku si zarámujte a vystavte na dobře viditelném místě v kuchyni!
Ať si na její existenci zvyknete. Ať ji nevytěsníte z vědomí, neboť to ji nezničí. Ať každý den přemýšlíte o tom, co s ní udělat. Ať ji splatíte.
Já si ji určitě ponechám na očích alespoň do voleb, i když TOP09 volit nebudu.
Poznámka na závěr: Složenka nebyla dost domyšlená a lze ji považovat za další vystupňování drsnosti kampaně, přestože zcela věcné a nikoliv osobní. Tato marketingová akce je až příliš drastická a nejeden důchodce díky ní určitě zažil srdeční arytmii. Domnívám se, že mohla být složenka alespoň viditelně přeškrtnuta.
Od profesorů čekáme, že čas od času třísknou nějakou tu hloupost – od toho je tady máme, no ne? Ale že prof. Jan Keller třískne hloupost až tak koňskou, hmmm…
V článku „Kdo tady žije na dluh“ (Právo, 2.3.) konstatuje, že u nás je celkem úspěšný chov koní. Škoda jen, že každý kůň je tak strašně zadlužen – neboť ČR má šílený státní dluh. A pak s moudrostí, kterou je tak proslulý, říká, že je to přece blbost, že přece koně nejsou zadlužené, neboť žádný dluh nenasekaly.
Ale stejně tak potom ani občané – ti přece, většina z nich, poctivě pracují, nežijí na dluh, takže – žádný dluh nenasekali. Proč tedy říkáme, že na každého z nás, včetně nemluvňat, připadá statisícový dluh? To je, dle Kellera, stejný nesmysl, jako že dluh připadá na koně. Když už je někdo za dluh zodpovědný, tak přece ti poslanci a ministři za posledních 10-15 let, kteří onen dluh nasekali. Ať jej zaplatí oni…
To je ale brilantní logika! Bravo, pane profesore! Málem na Nobelovku…
Až na to, že:
(1) Koně, při vší úctě, daně neplatí, ale lidé – daňoví poplatníci – ano. Takže ať už ten dluh nasekal kdokoli, koně jej platit stejně nebudou, zatímco my a naše děti ano. Proto má tudíž smysl říci, kolik statisíc na každého člověka připadá, leč nemá smysl to přepočítávat na koně.
(2) Kde si ti ministři a poslanci, kteří ten dluh nasekali, vzali? Spadli z nebe, nebo z měsíce, nebo se snad vylíhli z koní? Ó, nikoli, poslanci byli do parlamentu zvoleni námi občany a ministři byli schváleni poslanci, které jsme my občané zvolili.
(3) Nasekali-li tedy poslanci a ministři dluh, jsme za to odpovědni i my občané, kteří jsme je volili. Ano, pane profesore, když občané volí marnotratné poslance a ministry, kteří nasekají dluh, jsou za tento dluh odpovědni nejen ti poslanci a ministři, ale i ti občané, kteří je opakovaně volili. Takže sorry, profesůrku, za dluh jsou odpovědni všichni, i občané, nejen ministři a poslanci.
(4) Ne však všichni stejně. Ne všechny vlády a parlamenty dluh zvyšovaly stejně. Byly to levicové vlády a parlamenty v letech 1998-2006, které dramaticky začaly zvyšovat státní dluh, až se stal tím monstrem, kterým je dnes.
(5) Ty levicové strany, parlamenty a vlády volili levicoví občané, jako jste Vy, profesore Kellere, nikoli pravicoví občané, jako jsem já. Tedy levicoví voliči, kteří volili marnotratné strany a politiky, jsou za dluh odpovědnější více, než pravicoví voliči, z nichž alespoň někteří (zdaleka ne všichni) mají smysl pro fiskální odpovědnost. Nejdřív by to, profesůrku, chtělo vytáhnout břevno z oka vlastního, než hledat třísky v očích jiných… koní!
(6) Leč stejně si nepomůžeme, v demokracii jsme za vládu odpovědni všichni, kolektivně. I když já jsem nevolil tu socanskou chásku, jež dluhy nasekala, stejně jako občan a daňový poplatník budu dluhy platit.
(7) Pak ale alespoň chci, aby Keller tady „nekonil“, nýbrž coby inseminátor levicového smýšlení přijal na sebe svůj díl odpovědnosti za dluh, který jeho ideologičtí souputníci nasekali. Leč očekávat to jest zřejmě marné: vždyť přece levicový intelektuál či levicový volič nikdy za nic nemohou; za všechno vždy může jen „establishment“ či „systém“. A co na tom, že ten „establishment“ a „systém“ byl – je – vlastně …levicový?
PAROUBEK: Ano, pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat. V naší stranické práci je stále co zlepšovat. Stojíme před výročními členskými schůzemi a okresními konferencemi strany, kde bude třeba se zamyslet nejen nad výběrem členů do výborů místních organizací, ale i nad celkovou koncepcí práce těchto organizací. Vždyť ruku na srdce, kolik z těchto orgánů a organizací má důkladně rozpracovaný dvou až tříletý plán činnosti? Kolik z těchto místních organizací provádí například důkladnou přípravu kádrů? Stále nevyužíváme všech organizačních forem, které organizační řád předpokládá. Mám především na mysli možnost vytváření odborných komisí a to při okresních i krajských výborech strany. Vždyť tak bychom daleko lépe a kvalifikovaněji a tedy i s větší vahou vystupovali v zastupitelských sborech, členských organizacích Národní fronty i na svých pracovištích.
Až dnes prezident Václav Klaus jmenuje předsedou letní vlády statistika Jana Fischera, bude to oficiální startovní výstřel předvolební kampaně do podzimních předčasných parlamentních voleb. Nakolik se vůbec dá mluvit o kampani v našem ústavně garantovaném permanentním předvolbí.
Tentokrát to není maraton, ale ani sprint, je to taková osmistovka… Zhruba v její třetině navíc proběhnou volby do Evropského parlamentu.
Všude na světě je dnes politika především marketingem (Obama by mohl vyprávět), ale u nás ještě jaksi víc… a v příštím půlroce se prvnímu dojmu podřídí úplně všechno. Všechny strany se – díky až nepochopitelně strategicky i takticky nedomyšlenému kroku ČSSD, prakticky jistého vítěze voleb v řádném termínu – vyvázaly ze zodpovědnosti a teď už budou jenom šílet.
Čeká nás půlrok neuvěřitelných prohlášení, požadavků, slibů, záměrné krátkozrakosti, iracionality, nezodpovědnosti, šílenství, amoku… A hlavním poraženým budou státní finance.
V říjnu snad dojde na nějaké to kosení hlaviček stranických saní, ale do té doby budou jenom bujet.
Česká televizní pohádka Princové jsou na draka z roku 1980 přinesla řadu chytlavých písniček Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Jak v této dějinné chvíli nepřipomnět jednu z nich, Statistiku. Zpívá Martin – Jan Kaněra.
Webová stránka Bílého domu byla naplněna novým obsahem necelých pět minut poté, co Barack Obama převzal úřad prezidenta Spojených států.
Všechny zmínky o ochraně života od početí, kterých tam bylo ještě před pár dny několik, například vyhlášení neděle 18. 1. 2009 Dnem Posvátnosti lidského života, byly odstraněny a naopak se zde objevily jasné deklarace Obamova postoje proti životu v několika bodech.
Podporuje právo žen na volbu: Prezident Obama chápe, že potrat je rozdělující otázka, a respektuje ty, kdo s ním nesouhlasí. Nicméně, vždy byl konzistentním zastáncem reprodukční volby a učiní ochranu práv žen pod rozsudkem Roe vs. Wade prioritou své administrativy. Oponuje jakémukoliv ústavnímu dodatku, který by chtěl zvrátit rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto případu.
Mezi dalšími etickými tématy zde nechybí například vyjádření podpory výzkumu embryonálních kmenových buněk.
Období nejistoty, kdy z vršících se kompromisů nového prezidenta téměř ve všech otázkách (personální politika, ekonomika, Irák, zahraniční politika atd.) mohli někteří odvozovat naději, že bude postupovat kompromisně i v otázkách etických, se zdá být u konce.
Obama bude pravděpodobně postupovat poměrně razantními kroky, které se ovšem bude snažit obalovat vatou chlácholivé rétoriky. Změnit americkou politiku v oblasti ochrany života je mnohem snazší, než např. napravit hospodářství. Proto možná nakonec dojde k tomu, že jedny z mála splněných Obamových předvolebních slibů budou právě tyto. Na druhé straně ovšem některé z jeho proklamací mohou být splnitelné obtížně, třeba plánované opětné povolení potratu částečným porodem, kterému oponuje 70 % voličů a také řada demokratických zákonodárců. Příští týdny a měsíce ukáží.
Budoucností tohoto dítěte je rozvrácený domov
bude opuštěn svým otcem
jeho osamělá matka se jej bude snažit vychovat
navzdory těžkostem vytrvá
toto dítě
se stane
Prvním Afroamerickým Prezidentem.
Tak tuhle zprávu jsem si schovával na Silvestra. 🙂 Ale není to kachna… vážně se to stalo.
Mike Wilson se vyškrábal z hořícího letadla na zmrzlou zem poprášenou sněhem, blízko denverského letiště. Ztratil přitom brýle a byl trochu pocuchán, ale jinak v pořádku. Vytáhl z kapsy iPhone a… poslal zprávu na svůj blog. 🙂
Jeho příspěvek byl vůbec první veřejně publikovanou informací o havárii, až mnohem později se zpráva dostala do médií. K nehodě při letu Continental Flight 1404 došlo v sobotu 20. 12. 2008 při nezdařeném přistání. Letadlo z velké části shořelo, 38 pasažérů utrpělo zranění, ale nikdo nezemřel, což hasiči označili za zázrak.
Mike v blogování pokračoval i během záchranných prací – tak třeba vynadal letecké společnosti, že jim po přepravě do letištní haly nedali ani napít. Používá mikroblogovací službu Twitter, která umožňuje posílat zprávy dlouhé nanejvýš 140 znaků, často z mobilního telefonu. Vzniká tak jakýsi online deník, určený především pro příbuzné a přátele, což byl mimochodem původní účel blogů (slovo „blog“ vzniklo zkrácením slov „web log“, tedy „webový záznam“).
Mikův blog je tady, používá přezdívku 2drinksbehind („dva drinky pozadu“). Odkaz na první příspěvek z místa nehody raději neuvádím, ani jej necituji, protože byl velmi vulgární. 🙂 Můžete si o tom přečíst např. tady. Wilson pracuje jako softwarový inženýr a označuje se za umírněného klienta leteckých společností – létá jen asi 2 – 4x ročně (v USA to není nijak zvlášť mnoho, tamní vnitrostátní letecké linky přepraví za jeden den tolik cestujících, co železnice za celý rok). Přesto zažil už dvě letecké nehody, poprvé šlo o nouzové přistání na moři. Píše, že by snad mohl začít uvažovat o ježdění autokarem.
Twitter má dnes asi tři milióny uživatelů. Jako nástroj politického marketingu jej během prezidentské kampaně účinně použil Barack Obama a byl také nejaktuálnějším zdrojem informací během atentátů v Mumbaji/Bombaji.
Z této strany to nevypadá nijak zvlášť vážně (foto Preston Gannaway/Rocky Mountain News/AP).
Zato z druhé... Ouvej! (foto Preston Gannaway/Rocky Mountain News/AP).
Barack Obama potvrdil, že jeho státním sekretářem (State Secretary, hm, co myslíte, mělo by se česky psát státní sekretářka, nebo raději ne? 🙂 ), tedy de facto ministryní zahraničí bude Hillary Clintonová.
Takže už víme, kdo bude po boku Baracka Obamy nirvanizovat světovou politiku a vytvářet nový světový řád, ve kterém budou hrát větší roli nadnárodní organzace (to Barack Obama vytýčil jako svůj cíl) a diktátoři (to Barack Obama naznačuje) a menší roli USA (to sice Barack Obama neříká, ale jeví se to jako nutný důsledek předchozích dvou skutečností a je to také to, co prý většina světa chce, nejvíc ti diktátoři).
Nové tváře americké zahraniční politiky mají rozdělené role: Bill lobuje, Hillary podepisuje.
Obamova pozitivní (jiné prý nedělal) reklama ze začátku demokratických primárek v roce 2007:
Gabriela Cilmi, Sweet About Me:
Vodpod videa již nejsou dostupná
Je na paní Hillary něco pozitivního? Ano! Třeba to, že je pro „Bushův radar“. Vcelku pochopitelně, tuto strategickou obrannou iniciativu inicioval její manžel, nikoliv George Bush.
Joseph Ratzinger se nikdy nezúčastnil žádné schůzky Hitlerjugend? Byl do Hitlerovy mládeže přihlášen školou, bez svého přičinění, protože členství bylo povinné pro všechny hochy starší 14 let. Ratzingerův otec byl odpůrcem nacismu.
Co Ježíš neřekl
Jděte a vyprávějte před kostelem drby o svých přátelích!
Očima oslíka 