Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘ekonomika’

Tomáš Baťa o krizi v roce 1932

Přelom hospodářské krize?

Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující.

Tomáš Baťa, 1932

Převzato od Romualda Štěpána Roba na Facebooku.

Read Full Post »

Oprava: Ignác Pospíšil není a nikdy nebyl členem KDU-ČSL!
Po náročném dnu jsem včera večer dorazil domů a probíral se poštou. Z obálky, v jaké obvykle chodí účty, na mne vykoukla tahle obávaná stará známá.
Kalouskova složenka

Kalouskova složenka

List byl ještě přeložen vejpůl, takže jsem viděl jen horní růžovou polovinu – vlastní složenku. Asi pět sekund jsem na ni nevěřícně zíral, než mi to došlo. Podíval jsem se na spodní polovinu listu a ulehčeně si oddechl.

Je ale toho oddechnutí namístě? Jen zčásti. Miloslav Kalousek nás houpe, splatnost složenky není k 28. 5. 2010, je mnohem delší. Ale to je jediná nepřesnost, ve všem ostatním má pravdu. Naše čtyřčlenná rodina opravdu dluží 484 tisíc a chtě nechtě tento dluh dříve či později zaplatí. Také je pravda, že bude již brzy pravděpodobně dlužit 800 tisíc a pak 2 milióny a tak dále – dokud to nepraskne.

Kupodivu si to mnoho lidí přebralo úplně jinak a na internetu se dnes vyrojila celá řada odmítavých komentářů. Podívejme se na jeden zcela typický:

Ignác Pospíšil: Otevřený dopis soudruhu Kalouskovi

Drahý soudruhu Kalousi, dostal jsem dnes Vaši složenku na 121 000,- Kč, což prý má být dluh, který mám uhradit. Při vší úctě, ač je svět nespravedlivý a tak to tak nejspíše v budoucnu dopadne, nemyslím si, že je to správně, a nemyslím si, že zrovna Vy jste tím, kdo by měl rozesílat upomínky.

Povězte, Kalousi, jak dlouho jste byl poslancem? Kolik vysoce propadových a nehospodárných rozpočtů jste schválil? A kolik jste jich dohodl jako ministr financí, nebo jako předseda/ekonomický expert KDU-ČSL?

Kolik peněz se prošustrovalo (krásné slovo, není liž pravda, nepřipomíná vám jednoho kolegu?) a rozkradlo v prapodivných kontraktech a zakázkách, za které jste byl zodpovědný jako náměstek na MO či jako ministr financí?

Kolik rozpočtů schválil poslanec Severa, další významný člen Vaší strany? Za jak velké finanční ztráty je zodpovědná Vlasta Parkanová, jako bývalá ministrině obrany, která vede Vaši kandidátku v Jižních Čechách, o schválených rozpočtech nemluvě?

Nuže, soudruhu, složenku Vám přeposílám, můžete se o ni podělit s dalšími zodpovědnými kolegy z TOP 09 i dalších stran, ale myslím, že největší díl připadá po zásluze Vám osobně.

Každopádně Vám i Vašim kolegům vzkazuji: Co jste si rozkradli a prošustrovali, to si taky zaplaťte!

Při vší úctě – takto tomu není.

Je to typická řecká reakce – my obyčejní lidé za státní dluh nemůžeme, to ti nahoře. Většina Řeků se necítí ani v nejmenším zodpovědna za to, jak strašně je zadlužena jejich země. Oni přece státní rozpočet nesestavovali a neschvalovali! To opravdu ne – oni jenom zvolili politiky, kteří jim to nejprve slíbili a pak to za ně a pro ně udělali. A ať už si ti politici za odměnu nakradli kolik chtěli, dramatickou většinu rozpočtu neprojedli oni, ale právě běžní občané Řecka.

Principem demokracie je rozptýlená zodpovědnost – nebo fotogeničtěji řečeno, sdílená zodpovědnost. To je stav, na který každá firma dříve či později dojede a dojela na něj už také řada států. Dějiny ještě uvidí, zda tento fakt jednou pohřbí také demokracii samotnou. V každém případě ale teď jsou karty rozdány takto a znamená to, že za chyby vlády, i ty katastrofální, spoluzodpovídá každý občan. Kalousek hodně, můj přítel Ignác jakožto řadový člen KDU-ČSL mnohem méně (Oprava: Ignác Pospíšil není a nikdy nebyl členem KDU-ČSL!) a já jakožto stranicky neangažovaný ještě méně – ale trochu přece a v žádném případě ze sebe tuto spoluzodpovědnost nemohu setřást!

A i kdybych sám sebe přesvědčil o své nevině, zůstává neoddiskutovatelným faktem, že to budou zejména moje děti, kdo za chyby „těch nahoře“ zaplatí.

Drazí spoluobčané, nevracejte prosím vaše růžové složenky Miloslavu Kalouskovi. Udělejte opak!

Složenku si zarámujte a vystavte na dobře viditelném místě v kuchyni!

Ať si na její existenci zvyknete. Ať ji nevytěsníte z vědomí, neboť to ji nezničí. Ať každý den přemýšlíte o tom, co s ní udělat. Ať ji splatíte.

Já si ji určitě ponechám na očích alespoň do voleb, i když TOP09 volit nebudu.

Poznámka na závěr: Složenka nebyla dost domyšlená a lze ji považovat za další vystupňování drsnosti kampaně, přestože zcela věcné a nikoliv osobní. Tato marketingová akce je až příliš drastická a nejeden důchodce díky ní určitě zažil srdeční arytmii. Domnívám se, že mohla být složenka alespoň viditelně přeškrtnuta.

Roman Joch: Koňské rady pana profesora (21. 4.):

Od profesorů čekáme, že čas od času třísknou nějakou tu hloupost – od toho je tady máme, no ne? Ale že prof. Jan Keller třískne hloupost až tak koňskou, hmmm…

V článku „Kdo tady žije na dluh“ (Právo, 2.3.) konstatuje, že u nás je celkem úspěšný chov koní. Škoda jen, že každý kůň je tak strašně zadlužen – neboť ČR má šílený státní dluh. A pak s moudrostí, kterou je tak proslulý, říká, že je to přece blbost, že přece koně nejsou zadlužené, neboť žádný dluh nenasekaly.

Ale stejně tak potom ani občané – ti přece, většina z nich, poctivě pracují, nežijí na dluh, takže – žádný dluh nenasekali. Proč tedy říkáme, že na každého z nás, včetně nemluvňat, připadá statisícový dluh? To je, dle Kellera, stejný nesmysl, jako že dluh připadá na koně. Když už je někdo za dluh zodpovědný, tak přece ti poslanci a ministři za posledních 10-15 let, kteří onen dluh nasekali. Ať jej zaplatí oni…

To je ale brilantní logika! Bravo, pane profesore! Málem na Nobelovku…

Až na to, že:

(1) Koně, při vší úctě, daně neplatí, ale lidé – daňoví poplatníci – ano. Takže ať už ten dluh nasekal kdokoli, koně jej platit stejně nebudou, zatímco my a naše děti ano. Proto má tudíž smysl říci, kolik statisíc na každého člověka připadá, leč nemá smysl to přepočítávat na koně.

(2) Kde si ti ministři a poslanci, kteří ten dluh nasekali, vzali? Spadli z nebe, nebo z měsíce, nebo se snad vylíhli z koní? Ó, nikoli, poslanci byli do parlamentu zvoleni námi občany a ministři byli schváleni poslanci, které jsme my občané zvolili.

(3) Nasekali-li tedy poslanci a ministři dluh, jsme za to odpovědni i my občané, kteří jsme je volili. Ano, pane profesore, když občané volí marnotratné poslance a ministry, kteří nasekají dluh, jsou za tento dluh odpovědni nejen ti poslanci a ministři, ale i ti občané, kteří je opakovaně volili. Takže sorry, profesůrku, za dluh jsou odpovědni všichni, i občané, nejen ministři a poslanci.

(4) Ne však všichni stejně. Ne všechny vlády a parlamenty dluh zvyšovaly stejně. Byly to levicové vlády a parlamenty v letech 1998-2006, které dramaticky začaly zvyšovat státní dluh, až se stal tím monstrem, kterým je dnes.

(5) Ty levicové strany, parlamenty a vlády volili levicoví občané, jako jste Vy, profesore Kellere, nikoli pravicoví občané, jako jsem já. Tedy levicoví voliči, kteří volili marnotratné strany a politiky, jsou za dluh odpovědnější více, než pravicoví voliči, z nichž alespoň někteří (zdaleka ne všichni) mají smysl pro fiskální odpovědnost. Nejdřív by to, profesůrku, chtělo vytáhnout břevno z oka vlastního, než hledat třísky v očích jiných… koní!

(6) Leč stejně si nepomůžeme, v demokracii jsme za vládu odpovědni všichni, kolektivně. I když já jsem nevolil tu socanskou chásku, jež dluhy nasekala, stejně jako občan a daňový poplatník budu dluhy platit.

(7) Pak ale alespoň chci, aby Keller tady „nekonil“, nýbrž coby inseminátor levicového smýšlení přijal na sebe svůj díl odpovědnosti za dluh, který jeho ideologičtí souputníci nasekali. Leč očekávat to jest zřejmě marné: vždyť přece levicový intelektuál či levicový volič nikdy za nic nemohou; za všechno vždy může jen „establishment“ či „systém“. A co na tom, že ten „establishment“ a „systém“ byl – je – vlastně …levicový?

Karel Plíhal, Petr Fiala: Kde jsou:

Read Full Post »

Ekonomické zpravodajství amerických médií zaznamenalo za posledních šest let neuvěřitelný pokrok, který je vyjádřen nárůstem optimismu o 384,5 %.

Zdroj Frank Strategies. Video bylo publikováno 8. června 2009.

Read Full Post »

Autentické poznámky z politického školení nových členů Československé strany lidové v Klínci u Prahy ve dnech 6. – 10. června 1988.

Přednášející byli většinou vyšší funkcionáři Komunistické strany Československa. Jejich informace jsou velmi kritické ve vztahu k situaci v ČSSR, ovšem přednášející věděli, že posluchači tyto informace dále sdělovat nemohou, nebylo by jim jako „občanům 2. kategorie“ věřeno a mohli by být ještě stíháni pro napadání socialistického zřízení. Takže si mohli klidně ulevovat…

Poznámky si zapsal jeden z účastníků školení. Následný přepis pořídil ing. Václav Volenec. Text neprošel redakční úpravou, formátování je provizorní.

Text je z mnoha hledisek pozoruhodný, jeho reflexi (aspoň prozatím) ponechám na čtenářích.

———————–

1/ poznámky z vystoupení Josefa Ryšávky, (jeho funkce není uvedena)
Vývoj v SSSR (Sovětský svaz)

– V r. 1982 byla při Ústředním výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚVKSSS) vytvořena komise v čele s Gorbačevem, která měla zjistit příčiny nízkého přírůstku národního důchodu, který byl 2,5% . Ten nezajišťoval dosavadní životní úroveň za současného přírůstku obyvatelstva. Zároveň se měla zabývat nízkým průměrným věkem obyvatel, který činil např. v Turkmenii 57 let.

– Byl přijat i dobrý zákon proti alkoholizmu, ale s byrokracií měl špatný politický účinek.

– Od roku 1926 existoval v SSSR poručnicko administrativní systém řízení, měl sice dílčí úspěchy, ale těžko odpovědět, jaké by byly úspěchy při zachování ideí V.I. Lenina.

1. krok: 20. sjezd KSSS v roce 1956 – Chruščov hrdinsky odkryl zločiny Stalina, v roce 1957 byl pokus Chruščova odstranit, ale tomu zabránil maršál Žukov. V té době byly velké rozpory mezi projekty, budovala se kosmická základna Bajkonur a současně 60% obyvatel hladovělo.

2. krok: Nová ekonomická reforma 1965, přinesla promyšlené perspektivy, dávala více práv dělníkům, zaveden sociální program, podpora rozvoje zemědělství, ale zároveň se posílila administrativa. Proto se reforma nemohla plně uplatnit.

3. krok: Pěrestrojka (Přestavba) v létech 1986 –1987 má základ v reformě předcházející, ale s poučením z nedostatků její realizace. Gorbačov: „není třeba bát se chyb, na co čekat?“

Jsou síly působící proti Přestavbě.

– Smysl reformy: přenesení odpovědnosti z centra na územní celky a kolektivy. Nelze také provázaně naplánovat výrobu a spotřebu u 1.500.000 výrobních jednotek. Jedna země nemůže vyrábět veškeré zboží. Plánovací komise Gosplan plánoval původně 22.000 ukazatelů, v roce 1985 už jen 11.000 a reforma předpokládá plánovat jen 700 – 800 ukazatelů. Také počet zaměstnanců Gosplanu se již snížil na  45% původního stavu.

– Původně bylo 18 milionů technicko hospodářských pracovníků a pracovníků aparátu KSSS s 1 milionem řidičů a na jejich plat bylo spotřebováno 40 miliard rublů. Nárůst ND je mezi léty 1983 –1986 20 miliard rublů. Snížením aparátu na polovinu by zvýšil ND o dalších 20 miliard plus produktivita výroby od 9 milionů pracujících. KSSS chce co nejdříve snížit aparát o 6 milionů pracovníků.

– Byrokracie se měla odstraňovat již v roce 1922, z původních 196 státních komisí chtěl Lenin zachovat 23 hlavních.

– Problém, který nešel teoreticky předvídat: pracující odmítají převzít moc, která se jim dává.

– Základním prvkem demokratizace jsou volby, od poslance až k vedoucímu pracovního kolektivu. Stále však trvá minimální osobní odpovědnost a snaha jí přenášet výše.

– Stávky v SSSR: např. Autopark u Moskvy. Ředitel pracujícím oznámil, že jedou na reformu, bez bližšího vysvětlení. To vše pracující odhlasovali bez námitek. Za měsíc došlo ke snížení platů o 80%, o 50 – 150 rublů. Na dotaz, proč k tomu došlo, ředitel odpovídal: „vždyť jsi pro to hlasoval“. Je tedy chybou malá informovanost a jedna úroveň ocenění bez ohledu na stav a stáří strojů.

– Dosud byl jeden kandidát na jedno místo poslance. To zcela podráží iniciativu lidí. Již bylo činěno 196 experimentů s více kandidáty. Stalo se 5x , že nebyli zvoleni straničtí tajemníci.

– Uzákoněno: každý volič musí za volební plentu. Pokud tak není možné, je volba nezákonná.

– Členové vlády nebudou zároveň poslanci sovětů (parlamentů). Tak se zvýší autorita poslanců Nejvyššího sovětu.

– Stalin věděl o krvavých činech a sám se jich osobně účastnil. Dále nechal s Molotovem zabít 95% velitelského sboru těsně před válkou.

– V r. 1928 byl v SSSR vyvinut televizor a ukázán Stalinovi. Ten ho nechal zničit. Předtím v roce 1926 měla stejný osud elektrofonická hudba. V roce 1929 a později odmítal návrhy gen. Tuchačevského na raketové, tankové a letecké vojsko, později (1937) ho nechal zastřelit.

– Vztah sovětského státu k církvi.

Nyní (1988) probíhá návrat k duchovním hodnotám a uznání chyb ve vztahu k církvi (pravoslavné). Protože duchovenstvo stálo na straně odpůrců revoluce, došlo k přehmatu i ve vztahu k církvi. Např. pop (pravoslavný kněz) by byl uvězněn za křest dítěte z komunistické rodiny. Bylo zničeno mnoho kostelů, kulturních památek a literatury. Také bylo mnoho zabaveno. Nyní se vše církvi vrací. Vždy platil zákon o odluce státu a církve, přesto se státní orgány neoprávněně vměšují do církve. Za 2. světové války byl protináboženský boj zmírněn. Také se již 10 let připravuje nový zákon o církvi a státu.

– potravinový problém v SSSR.

Je špatná distribuce potravin, 25% produkce se zkazí. U pšenice je to 35 – 40 milionů tun a přesně tolik se musí dovézt.

Největší dojem sovětských turistů u nás – vůně prodejen masa!

2/ Miroslav Petráň, Úřad vlády České socialistické republiky
Životní prostředí

Je kritická čistota vod, ovzduší a půdy. Je poškozeno 27% lesů, za dva roky (1990) by to mohlo být 47% plochy lesů. Snižuje se úrodnost půdy, nízké pH (kyselost), velká eroze a fyzikální změny. Voda obsahuje mnoho NO2,  NO3,  reziduí a je znečištěna fekáliemi ze sídlišť. Vltava pod Prahou má 4. stupeň, to je úroveň běžné stoky.

Vrátit stav životního prostředí na úroveň 50. let by stálo 110 miliard korun. Zastavit zhoršování by stálo 55 miliard, ale do konce pětiletého plánu bylo proinvestováno jen 17 miliard.

Nárůst spotřeby vody na obyvatele, ze 170 lt na 400 lt. (včetně průmyslu). Také se ohromné množství vody ztrácí v rozvodech, v Praze je to 30% vody. Pouze 1% vody lze používat pro kojence. Nelze zatím čistit stopy těžkých kovů.

Platíme Polsku za znečištění Odry a NDR za Labe.

Zaneseno je 60 tis. ha rybníků, až 120 cm usazenin, mnohé jsou bez života.

Složitější situace je u ovzduší. Přichází i zplodiny z SRN a Anglie. Do r. 1990 by se měla produkce SO2 snížit o 30%. Staví se velmi nákladné odsiřování v Tušimicích.

Kritická situace je v Jizerských horách a Krkonoších. K naším zdrojům znečištění se přidávají zdroje z Polska a NDR. Mizí druhy fauny a flory. Je velmi málo účinných prostředků na ochranu prostředí, proto následuje přesun starosti na vnitro.

Monitorování stavu ovzduší – nejsou využívány dovezené prostředky, např. v Praze.

Celosvětově dochází ke zhoršování, rozšiřují se pouště v Africe, písek ze Sahary se již objevil v Praze. Při nezměněném vývoji budou následovat zátopy, epidemie, zvýší-li se teplota o 1,5 až 4,5 st. C., zvýší se hladina oceánu o 1,5 m.
Zhoršování životního prostředí je způsobeno nadprůměrnou spotřebou energie a surovin.

Jednání kapitalistických zemí:

1. snížení intenzity tlaku na životní prostředí
2. snížení potřeby energie na jednotku výroby o 15 –  25%
3. ovlivňování daňovou politikou, subvencemi apod.

Omezení škodlivin v kapitalistických zemích ohrožuje vývoz Škody – Favorit, který nesplňuje západní normu na obsah škodlivin ve výfukových plynech.

Problém odpadů:  73% obyvatel ČSSR žije ve městech, není jak se účelně zbavovat odpadu.

Vyhořelé palivo atomových elektráren – na jeho uložení je třeba 30% všech nákladů na výstavbu a provoz .

Východiska:
– projektové podmínky, ale nejsou investice. Proto se liknavostí při realizaci situace  zhoršuje.
– legislativa.
– konkrétně: odsiřovače, odlučovače popílku, snížení počtu vyjímek ze zákona na ochranu vod, jinak obdělávat půdu, dále nezhutňovat mechanizací, zabránit erozi a splachu chemikálií, ochrana horninového prostředí, jiný způsob těžby a následná rekultivace.

Hluk
– více nebezpečný, než se myslelo, v 90% obytné zástavby překračuje hluk hladinu 65dB, 60% obyvatelstva je vystaveno hluku přes 80dB.
– Nutnost zajistit dovoz dostatečného počtu ochranných pomůcek.

3/ p. Lukeš, ÚV ČSL

ČSL má 1400 organizací, 47 tis. členů. Dle materiálů KSČ je 30-40% obyvatel „zasaženo křesťanstvím“.

4/ s. Bartošík, Úřad předsednictva vlády
Právní zabezpečení Přestavby

– Na 14. – 16. června je připraven zákon o státním podniku, o zemědělském družstevnictví by měl být k 1.1.1989. Od r. 1991 budou nové zákony o společných zahraničních podnicích a o plánování. Plán bude postaven na ekonomických ukazatelích a ne na fyzických jednotkách. Státní zakázky zajistí výrobu důležitých výrobků. Vše se bude dít postupným přechodem.
– Musí být novelizován hospodářský zákoník a připraven nový. Totéž i v arbitráži a v celním zákoně.
– DŽUNGLE je vhodný název pro současný stav zákonodárství v investiční oblasti.
– Podnik bude moci dělat vše, co mu zákon nebude zakazovat.

Bude změněno:

rozdělení SBČS na jednu emisní a více obchodních bank, cenové předpisy, zrušen monopol Podniku zahraničního obchodu, změněny vyhlášky o fakturaci, o Fondu kult. a soc. potřeb (FKSP), mzdové předpisy, nebude stanoven počet pracovníků, změní se Stavební zákon a pod, celkem 200 předpisů.
Dále je připraven nový Kompetentní zákon a nová Ústava.

Zákon o podniku

Není pravdou, že se budou rušit a dělit stávající VHJ (výrobně- hospodářské jednotky).  Ale dle přednášejícího se budou muset nechat nyní zkrachovat malé prodělečné podniky, nebo za několik let zkrachuje všechno!  K návrhu zákona přišlo 120 tisíc připomínek, vzájemně se negujících.

Základ jsou 3 S: samostatnost, samofinancování, samospráva. Podnik je samostatnou právnickou osobou, pokud orgán řízení do podniku zasáhne, tak jen v mezích zákona a s plnou odpovědností za případnou újmu podniku. Podnik je přímým partnerem státu.

Bude trvat 15 – 20 let, než bude nabídka překračovat poptávku po zboží.

Zakladatel podniku je státní správa, vedoucími orgány podniku je volený ředitel a volená samospráva – rada. Nejsou směrnice na složení této rady.

Zákon o zemědělském družstevnictví – zrušení Okresních zemědělských správ, část krajských převést jako detašovaná pracoviště MZVž.

Zákon umožní vrácení půdy družstevníkovi.

Hospodářský zákoník

má 300 doplňků a změn, podpora samostatného rozhodování a vlastní odpovědnosti subjektu.

Všechny tato změny se mají objevit v Hospodářských novinách v červenci (1988).

5/ Jaroslav Jirásek, CSc
Vědecko – technický rozvoj

V současnosti probíhá pokles tvorby ND a ekonomika stagnuje. Pokud do roku 2000 nedoženeme zpoždění, zůstaneme trvale druhořadí.

Nutno si osvojit:

1. využití vědy
2. přeměna hospodářské struktury
3. zapojení se do mezinárodní integrace
4. zvládnutí řízení.

V r. 1974 vláda nepřijala od ÚV KSČ (Kempný) návrh na rozvoj mikroelektroniky a naopak přijala útlumový program elektronizace.
V zaostalém průmyslu pracuje zaostalá dělnická třída. Věda je ve stagnující společnosti „nebezpečná“, protože narušuje stávající zaběhlé struktury.

1. fáze vědeckotechnické revoluce – informatika
2. rychlé a kompetentní zavádění do výroby.

Program rozvoje RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) do r. 2000

1. rozvoj atomové energetiky – nejdále je v kap. zemích Anglie. U našich elektráren je velký únik energie, Dukovany by mohly ještě vytápět celé Brno.

2. počítače –  vznik sítí osobních počítačů napojených na databanky. SSSR má již superpočítač.

3. rozvoj umělé inteligence – ČSSR centrem rozvoje mezi socialistickými zeměmi, ale naše státní orgány jsou 100 let za opicemi v pochopení úkolů v této oblasti.

4. automatizace –  TOS Olomouc má pružný výrobní systém, je mezi nejlepšími ve světě.

5. aplikovaná biotechnologie – nyní jí slavně promeškáváme bez zájmu, teorii sice máme na úrovni, ale praxe spí – biotechnologie nebyla plánována!

6. nové materiály – v SSSR je již motor z keramiky, rozvoj kompozitů. Ale uvedení do praxe zaostává, není to v plánu.

Celý tento program je výborný, realizace je prachšpatná, neumíme vstupovat do přímých vztahů. Chybí u nás špičková technika, nutno se spojovat s firmami, které jí mají a kooperovat  formou vazbových trhů. Musíme více využívat počítačová spojení na úkor papíru. Příkladem je ŠKODA Plzeň s Alströn Francie, kdy je zajištěn vývoz turbín do Brazílie na 15 let.

Školství

Zcela zklamalo, hlavně vysoké. Máme málo vysokoškoláků, jen do 16%.  V USA je 50% a v SRN 35% vysokoškoláků. Nemoderní výroba se inteligenci brání. Není přístrojové vybavení, výsledky nezáleží jen na hlavách, ale i na přístrojích.

Vysokoškolská mládež  je v osvojování myšlení, znalostí a práce pozitivistická, tedy protimarxistická. Na vysokých školách učí blbci a ze studentů blbce dělají.

Výzkum

Devět desetin výzkumu zkoumá to, co je ve světě běžné. Vedou ho ignoranti, troubové a hlupáci – techničtí ředitelé. Chybí jazykové schopnosti a znalosti, je jen kolektivní pracovní výkon. „Hromadění dat není zdůraznění pravdy“.

Řízení vědeckotechnického pokroku

Vědeckotechnická práce je riskantní, nemá zajištěn výsledek předem. V USA neúspěch v podnikání neznamená, že nelze zkusit něco jiného a jinak. Neúspěšný člověk není hned člověkem špatným. Firma Backard po neúspěchu jednoho programu uspořádala pro zaměstnance koktejl. To u nás bychom byli stále ožralí.

Lenin měl požadavky na řídícího pracovníka nejen v politické oblasti, ale i ve znalosti věcí a ve schopnosti řídit.

V ČSSR připadá na jednoho dělníka v těžkém průmyslu zařízení v hodnotě 300 tisíc korun. Je ale otázkou, jaký je z tohoto zařízení přínos pro společnost. Nyní je v SRN růst produktivity kapitálu, u nás pokles. Je to dáno kvalitnější řídící prací. Ruční práce není základem růstu produktivity práce!

U nás je veliká jen malost.

V SRN nejsou lidé odměňováni jen za výkon, ale za přínos celému kolektivu.

Kvalita je u nás věcí normy, jinde na západě věcí soutěže, prestiže.

Kvalita připouští vady, je však třeba mít jistotu, počítač s jednou chybou za dva roky je již na výměnu. Co není jisté, je nekvalitní! Je třeba také odměňovat inovaci. Na západě je ve zlepšovatelském hnutí zapojeno 5x více dělníků, než u nás. V USA lze zlepšovateli na místě vyplatit 25.000 USD bez vyúčtování.

Aplikace vědeckotechnického rozvoje musí být ihned, nebo nikdy, to už by bylo zastaralé.

Kapitalizmus zvýšil produktivitu práce za 100 let 5 x.

V ČSSR žije 20% pod životním minimem. U nás chybí 700 miliard korun na obnovu strojírenství. Žijeme na dluh dalších generací. Zanedbává se v podnikání etika a estetika.

V roce 1987 – 1988 bude vyplaceno 18 miliard korun bez krytí a je snížen plán.

Osobní postoje jsou vydávány za politické a mají přednost před ekonomickými a skutečně politickými. Byrokracie u nás vytvořila člověka, který vědomě omezuje své schopnosti a podřizuje se.

Lenin – byrokracie je stejný nepřítel, jako kontrarevoluce.

V nejvyšších vrstvách vedení jsou různé politikářské klany. Je nutno omezit, zničit těžký průmysl, strašně naší ekonomiku vyčerpává. Jsou pokusy zničit Waltra Komárka, ale drží ho Jakeš.

6/ Zd. Smělý, Česká plánovací komise pro rozvoj
Věda a výzkum

Co dělá věda a výzkum, když kvalita je špatná?

Zápas politických systémů v hospodářské soutěži, v ideologii, na poli diplomacie, ve vojenské oblasti a ve vlivu na mezinárodní mírové dělnické hnutí.

Ve vědeckotechnické revoluci jsme zaspali vše, co se dalo. V Japonsku je hnutí „milion výrobků bez zmetků“.

V ČSSR je 200 tis. vědeckých pracovníků a 75 tis. v předvýrobní sféře. Ale na co?

Žije u nás 0,3% světového obyvatelstva, máme 1% výzkumné základny, ale vyrábíme 25% druhů výrobků v 75% výrobních branží. I kdyby vědecko-výzkumná základna dělala vše, co může, tak nestačí rozvíjet celý rozsah výroby. Proto je nutná mezinárodní spolupráce.

Ve světě je značný úbytek potřeby fyzické práce.

U nás je odborná slabost čelních vedoucích představitelů, (jména jsme si neměli psát).

Situace v Praze připomíná zapletené klubko zmijí.

7/ Zd. Roškot, ÚV KSČ
Mezinárodní vztahy

Zásah v Bratislavě proti „svíčkové demonstraci“ věřících byl zbytečně přehnaný. Tvrdá cenzura dává argumenty zahraničním rozhlasům.

Také máme v průměru dvacet let staré strojní vybavení. SSSR také nebude nadále splachovat naše zmetky. Naše ekonomika není pružné ve vztahu k cenám. Ale dle NDR máme „Švejkovský socializmus“. Bude boj mezi technokraty a politiky, kteří si budou chtít zachovat prospěchářské pozice.

8/ Toms, šéfredaktor novin Lidová demokracie
Situace v tisku

Redakce Lidové demokracie dostává pokyny od Tiskového oddělení ÚV KSČ. Dále je cenzurována následnou cenzurou Federálního úřadu pro tisk a informace.

Je cenzura fotografií, lze použít pouze zdroje z československé tiskové kanceláře a co dovolí Tiskové oddělení ÚV KSČ.

Read Full Post »

Novou papežovu encykliku přeložil vedoucí české redakce Radia Vatikán P. Milan Glaser SJ. Jedná se o neoficiální pracovní překlad.

Pracovní překlad encykliky Caritas in Veritate (Láska v pravdě)

Oficiální překlad, který bude možná pocházet od téhož překladatele, vydá ještě během prázdnin Karmelitánské nakladatelství. Zde si jej již můžete objednat.

Obsah:

Úvod

Kap. 1: Poselství encykliky Populorum progressio

Kap. 2: Lidský rozvoj v naší době

Kap. 3: Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost

Kap. 4: Rozvoj národů, práva a povinnosti, společenské klima

Kap. 5: Spolupráce v rámci lidské rodiny

Kap. 6: Rozvoj národů a technika

Závěr

Jde o třetí encykliku Benedikta XVI. Předchozí dvě byly Deus Caritas Est o lásce a Spe Salvi o naději.

Read Full Post »

S několika přáteli jsem v minulých dnech diskutoval o tom, koho volit. A zatím jsem téměř nikomu neřekl, jak jsem se nakonec rozhodl. Připadá mi slušné to říci, tedy pojďme na to. Píši záměrně ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb, poté bych to jistě napsal jinak a nemluvil bych asi tak otevřeně o svých odhadech výsledků. 🙂

Intenzívně jsem zvažoval tři strany: KDU-ČSL, ODS a Stranu svobodných občanů. Nejsou si podobné, naopak je každá úplně jiná a má zcela jiná výrazná plus a mínus. Tj. nebylo to jako rozhodování, zda si koupíte Škodu nebo Kiu, ale spíš otázka, zda si koupíte nové auto nebo raději zrekonstruujete byt.

Nakonec jsem volil ODS a zakroužkoval jsem Oldřicha Vlasáka (č. 3) a Hynka Fajmona (č. 8). To jsou dva europoslanci ODS, kteří hlasovali proti odsouzení papežových slov o AIDS. Chtěl jsem je za to odměnit.

Hynek Fajmon má myslím zhruba 50% šanci, že se do parlamentu ještě dostane. Byl bych tomu rád. Jeho názory mi jsou sympatické a má stejně jako já blízko k Občanskému institutu. Nesouhlasím s ním v otázce Eura – podle mne je velkou chybou zavádět Euro v průběhu krize, jak to udělalo Slovensko, ale mělo by se zavést po ní, co nejdříve to půjde, aby se lépe využila startující konjunktura (bude-li jaká, může přijít také desetiletí stagflace). Kvůli dluhům je nicméně docela možné, že je budeme zavádět až dlouho po skončení tohoto volebního období europoslanců. A každopádně oni to mohou ovlivnit jen velmi nepřímo.

Manželka volila KDU. Podle mne má Roithová křeslo téměř jisté, naopak Březina má šanci jen čistě teoretickou, takže bych nic neovlivnil. (Kvůli zvětšení unie máme méně křesel, než posledně.)

Navíc opravdu nemám chuť volit „českého Obamu,“ tedy Cyrila Svobodu pouhý týden poté, co se stal předsedou. Možná si to do podzimu přeberu jinak, ale teď je myslím pravá chvíle vyslat jejich směrem výstražný signál.

Především jsou ale lidovci nyní orientováni jasně levicově, což není ani trochu dobré.

Dluh země roste o 5705 Kč každou vteřinu!

Letos zaplatí ČR jen na úrocích z dluhu 54 miliard. V tom vůbec nejsou splátky jistiny, jsou to jen úroky. Dělá to 5400 Kč na každého obyvatele včetně důchodců a kojenců. Nebýt státního dluhu, mohl tuto částku každý člověk v zemi dostat na ruku a nikde v rozpočtu by nechyběla! A příští rok zas a víc. A další rok opět. Rodina s pěti dětmi by letos dostala 37 800 Kč. Kolem roku 2012 budou jen úroky činit cca 100 miliard ročně, 10 000 na osobu (70 000 na rodinu s 5 dětmi). Zdůrazňuji: úroky! Aniž by se ještě cokoliv splácelo.

Česko je General Motors před deseti lety, ne-li před pěti. Každý ví, že nevyhnutelně zbankrotuje, když se nezačne opravdu drasticky šetřit a to okamžitě. Jakékoliv slibování navýšení sociálních výdajů jakýmkoliv politikem je jednání na pomezí nejtěžší hospodářské kriminality. ČSSD umístila těsně před volbami na tramvajové zastávky působivou reklamu (tzv. „citylight“) s malou holčičkou, prosící o hlas, aby nemusela platit školné a lékaře. Ve skutečnosti bude právě tato holčička, je-li Češka, hlavní obětí levicové politiky. Za patnáct let zdědí těžce zdevastovanou zemi kolísající na hraně hyperinflace. Je doslova obětována na oltáři momentálního blahobytu.

Chtějí se na této šílené loupeži budoucnosti našich dětí lidovci opravdu podílet?

ODS je mi nejbližší, pokud jde o její eurorealistickou vizi Evropské unie. V uplynulém pololetí jsem změnil názor ohledně Lisabonské smlouvy. Byl jsem proti, nyní bych se skřípajícími zuby hlasoval pro. Proč? Vždycky jsem byl pro superstát Evropa. Jsem dokonce možná eurofederalista, nebo se k tomu blížím. Nevidím žádný zřejmý důvod, proč by nemohl existovat. Neexistuje princip, že lidnatější či rozlehlejší stát je horší, než stát menší. A srovnatelně velké demokracie existují.  Samozřejmě je třeba, aby existoval jednotný evropský veřejný prostor a veřejné mínění a aby lidé vnímali evropskou identitu. Ale to všechno se může vytvořit, proč by nemohlo? A ten proces už probíhá. Jsou země, kde se mluví větším počtem jazyků, než v Evropě.

Jenomže si myslím, že evropský stát je reálný za padesát let a že nesmírně záleží na tom, jak se k němu dospěje a jak bude konkrétně organizován. A Lisabonská smlouva je špatná smlouva. Má tragickou listinu základních práv a svobod a neobsahuje běžné nástroje pro ochranu práv menších členských států, jako by byl třeba dvojkomorový parlament, v jehož jedné komoře by měly všechny státy stejný počet zástupců.

Lépe ale nebude. Velké státy platí gigantické náklady integrace a na nic méně výhodného už prostě nechtějí přistoupit. Čas k jednání už byl a my jsme ho využili nedostatečně a smlouvu jsme už podepsali. Většina Evropy nás plným právem musí vnímat jako malé děti – ne kvůli přehnaným nárokům, ale kvůli popírání základních pravidel čestného jednání, tedy dodržení slibu.

Geopolitický posun je také dramatický. Před pár dny nabídl americký ministr financí Timothy Geither Číně místo šéfa Mezinárodního měnového fondu, aby ji přiměl koupit americké státní dluhopisy. Toto místo tradičně zastává Evropan, zatímco místo ředitele Světové banky Američan. Proč tedy Geither nenabídl to? Nejspíš protože nemusí a Číňané si o ně neřekli. USA a Čína Evropu zase tolik nepotřebují. I tak studenti Pekingské univerzity vybuchli smíchy, když jim Geither vysvětloval, že jejich aktiva jsou za oceánem v bezpečí.

A Barack Obama? Na jakoukoliv zahraniční krizi reaguje výstrahou, že se poradí – a bude se radit velmi, velmi tvrdě. Bushův hlavní prostředek byly hrozby, preferovaný nástroj Obamy jsou úpěnlivé prosby. Bush měl legrační image a de facto byl děsivý. Obama má image sympaťáka a de facto je směšný. Pravda – smát se mu do očí ještě nikdo nedokáže. Smějí se zatím jen jeho podřízeným.

Deprioritizace antiraketové obrany je pak už krok naprosto nepochopitelný, patřící do oblasti selhání elementárního selského rozumu. Proti jaderné zbrani existují jen dva prostředky: Antiraketa a jiná jaderná zbraň. Co je menší zlo? Tak slabé USA ještě nebyly. Nene, odtud už žádnou pomoc čekat nemůžeme. Je mi líto, ale opravdu je potřeba, aby byla Evropa geopoliticky významná.

Jak vidíte, volit Stranu svobodných občanů by znamenalo volit o dost větší míru euroskepse, než jakou sám sdílím. Přesto jsem to vážně zvažoval. Myslím si totiž, že by v europarlamentu měli být vyhranění euroskeptici a měl by jich tam být významný počet. Dokonce si myslím, že by je tam měli chtít jako opozici i eurooptimisté – jen ať nesou také část zodpovědnosti. Stranu Petra Macha považuji za jedinou z ministran, která si zaslouží dostat šanci. Když ji nedostane teď, je mrtvá. Bohužel se jim podařilo pořádně zpackat nástup na začátku letošního roku, zejména z marketingového hlediska.

Byla by to však ode mne volba ryze účelová a s výjimkou několika osobností na zcela nevolitelných místech kandidátky nemá SSO ani žádnou frakci pro život nebo křesťanský proud. Předseda strany Petr Mach, který ovšem sám nekandiduje,  je např. ne pouze zastáncem, ale spíše nadšeným propagátorem euthanasie. Pokud jde o jejich ekonomické názory, je situace podobná – jsou více pravicoví, než já, ale zdá se mi, že by ten proud měl v EP žít. Ovšem opět – volil bych zcela účelově někoho, s nímž souhlasím jen zčásti. A když si k tomu přidáte jen asi 50% šanci, že tam alespoň jednoho poslance dostanou, není to přehnaně plodná volba.

Takže tentokrát ODS. S nechutí.

A jak jste volili vy? Hlasujte zde.

Read Full Post »

Elizabeth Scalia si na blogu The Anchoress vzpomněla na tento kačeří příběh – krásný animovaný kurs názorně vysvětlující inflaci.

Ano, dává to smysl – čím jiným vykoupit umělé virtuální cenné papíry než umělými virtuálními penězi? Takto se svět zátěže své veselé minulosti snadno zbaví – je to jen jiný způsob, jak břemeno nenápadně rozdělit mezi lid.

Strotrilionová bankovka Zimbabwe z r. 2008.

Ale zatím je dobře! Zazpívejme si Ódu na radost. Jen se nesmí přepálit tempo. 🙂

Read Full Post »

V této chvíli někteří odhadují, že konečná hodnota Obamova záchranného balíčku, který je nyní v americkém Senátu, bude 1,1 bilionu dolaru.

Tom McClusky píše na blogu Family Research Council, co by se dalo pořídit za 1 bilion.

  • Zaplatit veškerou spotřebu ropy USA na jeden rok.
  • Koupit 1000 lodí Queen Mary 2 pro 2620 pasažérů.
  • Věnovat 3400 dolarů každému obyvateli USA (počítáno pro 300 mil. lidí).
  • Každému obyvateli planety Země koupit iPod.
  • Najmout 1,9 milionu učitelů.
  • Pokrýt dálnice systému Interstate plátky 23,5 karátového zlata.

Pokud by se bilion dolarů rozepsal na tisícidolarové účty, vznikla by z nich hromada vysoká 80 mil.

Amanda Shaw na blogu First Things doplňuje další čísla:

  • Marshallův plán stál $12.7 mld. ($115.3 mld. po započtení inflace)
  • Vesmírné závody stály $36.4 mld. ($237 mld. s inflací)
  • Korejská válka stála $54 mld. ($454 mld. s inflací)
  • New Deal stál $32 mld. (odhad; $500 mld. s inflací)
  • Invaze do Iráku stála $551 mld. ($597 mld. s inflací)
  • Vietnamská válka stála $111 mld. ($698 mld. s inflací)

Takže za 1,1 bilionu dolarů by se dal zaplatit (se započtením inflace) New Deal, Marshallův plán a Korejská válka a ještě by trochu zbylo.

Read Full Post »

Aktualizováno podle schválené podoby balíčku. Postmoderní člověk zná jenom jednu cestu, jak se dostat z finančních problémů – zase si půjčit.

Dobře, trochu přeháním. Ale patrně to platí o ikoně postmoderního člověka, novém americkém prezidentu. Přichází s homeopatickým receptem, který léčí stejné stejným: Krizi vzniklou nekontrolovaným zadlužováním chce napravit gigantickou půjčkou. Na problémy virtuálních cenných papírů chce odpovědět virtuálními penězi.

Konečně bylo zveřejněno, na 647 stranách, co je obsahem jeho 825 miliardového záchranného plánu. Již to také bleskově prošlo sněmovnou reprezentantů v maličko snížené výši 819 mil., poměrem 244:188.

Tyto peníze – ano, téměř bilión dolarů – mají být utraceny během prvních dvou let Obamova prezidentství. Obama i demokratičtí poslanci velmi zdůrazňují, že se jedná o prostředky naprosto jednorázové, které se po dvou letech začnou nekompromisně splácet.

Poznámka: Nejsou zde uvedeny všechny položky a některé nemusí být přesné! V pramenech jsem našel mírné rozpory, které nemám čas řešit. Toto je blog, nikoliv ekonomická studie. Hospodářství je navíc pro mne jen okrajové téma. Proto prosím, nepoužívejte konkrétní čísla uvedená v tomto textu jako zdroj pro své články.

Snížení daní (275 miliard):

99 miliard na snížení daně ze mzdy
25 miliard na snížení daně z příjmu (jiný druh slevy, než v prvním řádku, ale též pro fyzické osoby)
90 miliard na snížení daní podnikům
20 miliard na snížení daní z obnovitelných zdrojů energie
10 miliard na snížení daně ze školného

Navýšení výdajů (523 miliard):

Ve většině případů se nejedná o nové položky, nýbrž o navýšení již nyní existujících federálních dotací.

87 miliard na podporu zdravotní péče pro lidi s nižšími příjmy, tzv. Medicaid
79 miliard na granty jednotlivých států
40 miliard na zdravotní pojištění nezaměstnaných
30 miliard na dálnice
29 miliard na vzdělávací programy (výslovnou podmínkou všech položek souvisejících se školstvím je, že žádné prostředky nesmí jít do soukromých základních a středních škol)
20 miliard na renovaci školních budov
18 miliard na granty pro chudé vysokoškolské studenty
20 miliard na stravenky
17 miliard na informační technologie ve zdravotnictví
16 miliard na dopravní projekty
11 miliard na podporu bydlení
11 miliard na zlepšení elektrické sítě
8,4 miliardy na vodní projekty jako jsou čističky
8 miliard na obnovitelné zdroje energie
7 miliard pro armádu a veterány
5,6 miliard na vysokorychlostní internet
5 miliard na rozvoj místních komunit
4 miliardy na rozvoj venkova
2,4 miliardy na výzkumné projekty ukládání uhlíku
400 miliónů na výzkum globálního oteplování
2 miliardy pro dotace péče o děti
1 miliarda pro Amtrak, federální železnice (40 let nebyly ziskové)
650 miliónů na kupóny usnadňující přechod na digitální televizi
600 milionů na nová auta pro federální úřady (navíc ke třem miliardám již vydávaným ročně – asi tak chtějí zachránit Detroit)
50 miliónů pro dotace umělcům

Nejsem ekonom, ale tohle přece většinou nejsou žádné typické multiplikační investice. Velké procento z toho jsou obyčejné sociální výdaje a klasické výběrové dotace. Co je do prkýnka, třeba ta dotace na slevové kupóny na digitální set top boxy? Pomůže to ekonomice americké nebo japonské a čínské? V podstatě nejde o nic jiného, než že Obama dostal na začátek svého prezidenství gigantický bianco šek na uplácení voličů.

Tedy šek… dluhopisy!

Jen je to trošku naruby: Obvykle se v první polovině volebního období šetří a ve druhé rozhazuje. Obama bude v první rozhazovat – víc, než si kdy kdo dokázal představit (Bush taky rozhazoval, ale to byly vojenské výdaje související s válkou s terorismem, které navíc do značné míry dědí i Obama.) Po dvou letech by měl výdaje drasticky seškrtat nebo – mnohem pravděpodobněji –  významně navýšit daně. Ale bude k tomu ochoten? Bude čelit velkému pokušení období výdajové expanze protáhnout na celé čtyři roky, aby si zajistil znovuzvolení. Může k tomu ale dojít celkem přirozeně i tím, že se nepodaří všechny prostředky vyčerpat tak rychle – třeba na ty stavby dálnic.

Stojí za to zmínit ještě jednu pozoruhodnou položku. Původně tam bylo také 200 miliónů dolarů pro Planned Parenthood (Plánované rodičovství), největší americkou organizaci provádějící potraty a distribující antikoncepci. Předsedkyně Kongresu, demokratka Nancy Pelosi, to obhajovala argumentací, podle níž děti škodí ekonomice, protože stát musí dotovat jejich vzdělání, podporu v nezaměstnanosti atd… chápete to? Američané ještě nemají evropské zkušenosti se stárnutím obyvatelstva a evidentně je co nejrychleji chtějí získat. Vyvolalo to takovou smršť kritiky, že Bílý dům nejprve oznámil, že to nebyl Obamův nápad, a nakonec prezident teatrálně požádal demokratické poslance, aby tuto položku z návrhu odstranili.

(Mimochodem, Planned Parenthood podporoval kampaň Obamy i Pelosiové a Obama otevřel v pátek 23. 1. zrušením tzv. Mexico City Policy cestu k tomu, aby jejich mezinárodní dceřinná společnost dostávala dotace v rozsahu cca 10 – 30 milionů dolarů ročně, jako za časů Billa Clintona.)

Jen zdánlivě se nás to netýká. Už dnes dluží USA 700 miliard dolarů Číně a třeba 20 miliard… Turecku. Kdyby se americké státní dluhopisy staly podobně nekrytými, jako dříve hypotéční deriváty, byla by to ještě mnohem větší světová finanční katastrofa, než ta první. Že je to nemožné? Ale jděte… Ano, může být ještě hůř, mnohem hůř. Bankrot USA by byl bankrotem celého světa.

Nehrozí to akutně, i navýšený dluh nebude vzhledem k ročnímu HDP Ameriky nijak extrémní. Existují země zadlužené více a plně solventní. Ale bude to přece jen situace, na kterou za oceánem nejsou zvyklí. Obamova touha udělat z USA sociálně demokratický stát evropského typu s masívním přerozdělováním je možná v této chvíli jen krůček od realizace.

Balíček nyní čeká Senát, horní komora Kongresu.

Oslíku, budíček!

Tohle byla jen taková malá noční můra. Klid, tohle chce klid! To přejde. To bude dobré.

Zhluboka se nadechni a opakuj:

OBAMA! OBAMA! OBAMA! OBAMA!

Celine Dion, My Heart Will Go On (Titanic):

Vodpod videos no longer available.

Read Full Post »

Opraveno. Přístup amerických a západoevropských médií k Baracku Obamovi charakterizuje heslo „He can do no wrong“ (Nemůže udělat nic špatného.) Bylo až surrealistickým zážitkem sledovat stále se opakující vzorec chování médií:

  1. Médium kritizuje nějakou ideu nebo záměr George Bushe.
  2. K ideji nebo záměru se přihlásí Barack Obama.
  3. Totéž médium začne tutéž ideu nebo záměr chválit.

Stalo se to například s iráckou strategií nebo s hospodářskou stimulací pomocí mimořádného odpouštění daní.

Napsal jsem:

George Bush nemohl udělat nic dobře. Jeho druhá inaugurace stála 43 milionů dolarů a byla médii široce kritizována jako martnotratná. (Napsal to třeba Associated Press.) Inaugurace Baracka Obamy stála přes 150 milionů –  za nesrovnatelně horší ekonomické i rozpočtové situace – a je téměř univerzálně chválena jako inspirativní apod. (Zmiňme, pro změnu, třeba Associated Press.)

Oprava:
Srovnával jsem jablka s hruškami, tj. přímé výdaje organizačního výboru Bushovy inaugurace s celkovými náklady na Obamovu inauguraci, navíc s předběžným a orientačním odhadem. Organizátoři Bushovy inaugurace vydali 42.3 mil. USD, organizátoři té Obamovy hovořili o budgetu „mírně přes 45 mil. USD,“ což by bylo prakticky inflační navýšení. Další související náklady byly v obou případech několikanásobně vyšší a za ten letošní asi nejsou ještě sečteny. Zdá se, že avizovaných 150 mil. USD mohlo být i výrazně překročeno. Více později.

Ne že by bylo něco špatného na troše oslav v čase krize… slavení je dobré analgetikum. Ale snad se dal najít prostor pro maličké gesto solidarity, troška ochoty jít příkladem v úsporách.

Stejně jako Františka Schildbergera mě potěšil mnohem více rezervovaný přístup českých médií a osobností k americkému prezidentovi, jehož první zahraniční telefonát směřoval k Mahmudu Abbasovi.

Amy Althouse srovnává „kulty osobnosti“ vytvořené kolem odcházejícího a nastupujícího amerického vůdce:

Jsou zde nesmírně důležité rozdíly. Bush si cestu do úřadu vybojoval jako normální politik, slušný hoch, ne nějaký druh hrdiny nebo boha. A potom, byl tím mužem, který byl prezidentem, když nastaly dramatické události a lidé od něj očekávali, že udělá, co je potřeba. Jakákoliv jeho glorifikace byla důsledkem těchto událostí a ne vědomé kampaně vytvářející kult osobnosti. …

V kontrastu k tomu, celý plán jak přivést do úřadu Obamu závisel na glorifikaci tohoto člověka, jehož skutečné zkušenosti byly tak bizardně omezené, že vyžadovalo trochu drzosti prohlásit, že je připravený. Magie byla nezbytná. Kult nevznikl, zatímco držel moc a musel odpovědět na krizi. Kultem byla kampaň, která jej měla přivést k moci. …

Hledal jsem stopy opatrných a skeptických komentářů k Obamově inauguraci v anglofonním světě dlouho. Našel jsem jich více, ale v záplavě pseudoreligiózních extatických výkřiků chvály a obdivu se beznadějně ztrácejí.

Některé se nicméně mohou ukázat prorockými. Zde předkládá malý ohař Oslík trpělivému čtenáři asi nejlepší úlovek (jen krátké úryvky z něj, celý ho překládat nemohu). Autor je britský konzervativní komentátor deníku Telegraph – dobře, dobře, Američan to není, ale nevadí. Přečtěte si to celé v originále a užijte si jeho mrazivou ostrovní přísnost. 😉

Gerald Warner: Inaugurace Baracka Obamy: Tento císař je nahý, tohle skončí slzami

Tohle skončí slzami. Dívat se na Obama hysterii není pouze trapné, sama o sobě přispívá k rozsahu nadcházející katastrofy. Čeho jsme svědky ve dnech prohlubující se světové deprese, je zoufalé odložení nedůvěry intelektuály – la trahison des clerc – v patetické snaze zhypnotizovat sebe sama v iluzi, že v noci bude všechno v pořádku. Nebude všechno v pořádku.

Tohle jsme už zažili. Na jaře 1997, abychom byli přesní, když charismatický, mladý premiér vstoupil do Downing Street, oslavován dětmi s vlaječkami, které tam byly k té příležitosti přivezeny. …

Popálené dítě se, narozdíl od známého rčení, nebojí ohně. Po zkušenosti s Blairem nemá nikdo v Británii omluvu pro zamilovanost do Obamy. …

Je klíčové si připomenout realitu, která je v pozadí za rétorikou. Odsuzovat „ty, kdo chtějí své cíle prosazovat vyvoláváním teororu a vražděním nevinných“ zní špatně z úst člověka, jehož hlavní legislativa, Freedom of Choice Act, vnutí potraty, včetně potratů částečným porodem, každému státu Unie. Zdá se, že éra Naděje musí být zahájena vražděním neviňátek.

Obamův American Recovery and Reinvestment Plan (plán na záchranu americké ekonomiky) je jako jeden z těch jedovatých balíčků obchodovaných bankéři: kamufluje mnoho dárečků klientskému státu, které si nemůže dovolit. S federálním deficitem 1,2 biliónu chce Obama rozházet dalších 825 miliard (což se nepochybně rozšíří na více než 1 bilión), aby vytvořil nejméně 600 000 pracovních míst a dalších 456 000 v „zelené energii“ (zbytečné větrné turbíny a další Heath-Robinsonovské výmysly oblíbené Beltway environmentalisty).

Je mrazivé uvažovat, že existuje reálná možnost, že se světová ekonomika může kompletně zhroutit a hladomor zabít milióny. Ale přesto jsou západní – a britští – komentátoři zakukleni v teplém pohodlíčku. …

Tohle není příležitost, ale katastrofa. …

Proč ta skepse, pane Warnere?

Jak v prosinci napsala s lehkou ironií sobě vlastní Peggy Noonan:

Je to příliš moc? Kde jsme přišli k tomu bilionovému deficitu? To číslo je tak astronomické, tak nepředstavitelné, že vypadá spíš jako výzva, než jako překážka. Říkáte jeden? Já říkám dva! Jdeme na to!

Proč ta skromnost, američtí oslíci? (Osel je tradičním maskotem Demokratické strany.) Já dám deset!

Deset biliónů dolarů! To by byl plán hodný pravého mesiáše! Netroškařte, pane prezidente, nalejte do ekonomiky deset biliónů dolarů a bude vymalováno! A klidně z toho můžou jít dva bilióny na větrníky v Keni.

Read Full Post »

Peter Schiff je americký ekonom, prezident brokerské společnosti Euro Pacific Capital Inc. Schiff se přiklání k tzv. Rakouské nebo Vídeňské škole, která patří k méně populárním, či raději řekněme poněkud disidentským ekonomickým teoriím.

Peter Schiff

Peter Schiff

Peter Schiff patří ke známým americkým ekonomům, protože je poměrně často zván jako komentátor do televizních stanic (jako jsou CNBC, Fox News a Bloomberg Television), aby se vyjadřoval k ekonomickým otázkám. Byl tam ovšem v minulosti vnímán spíše jako exot s neobvyklými názory.

Zvláštní rozruch vzbudil v roce 2006. Řekl, že Ameriku a možná celý svět čeká finační krize, přijde brzy a bude velmi tvrdá. Řekl také, že bude způsobena úvěrovou a zejména hypotéční krizí.

Od té doby to tvrdil vytrvale, nikdy neustoupil, ani když ho nazývali vyděšeným apokalyptikem.

Zde je sestřih z jeho televizních vystoupení. I ti z čtenářů, kdo neumí anglicky, se mohou „kochat“ kroucením hlavou, úšklebky a hlasitým smíchem jeho oponentů.

Tady je obsáhlý rozhovor s Peterem Schiffem z dubna 2008 a tady je jeho osobní stránka na komunitním serveru MySpace.

Tady je vystoupení dvou britských komiků z ledna 2008, které humorným způsobem popisuje příčiny krize. (Vystoupení nereaguje na vyhrocení krize, ke kterému došlo v září 2008 krachem investiční banky Lehman Brothers.)

Read Full Post »