Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘hudba’

Lukáš Novák včera zveřejnil na svém blogu tento pozoruhodný postřeh:

Na okraj pražského setkání Taizé.

Ve skautingu (a nejen tam) dnes frčí tzv. „zážitková pedagogika“. Pořád jsem přemýšlel, v čem je problém, proč se mi z toho ježí chlupy, když přece skauting odjakživa stavěl na tom, vychovávat lidi tím, že něco zažijou.

A pak jsem na to přišel: to slovo „zážitek“, „zažít“, má dva významy: pasivní a aktivní. V aktivním smyslu něco „zažít“ znamená uskutečnit nějaké jednání v nějaké situaci, něco si aktivně zkusit (např. odvážit se v noci sám do lesa). V pasivním smyslu to znamená něco zakusit: něco vidět, slyšet, cítit nějakou emoci apod. (např. leknout se, když na mě bafne vedoucí na stezce odvahy). Neznamená to nutně, že je při tom člověk pasivní: může třeba provádět adrenalinový horolezecký výstup; důležité je, že zážitkem se zde míní to, co se ve mě děje, co prožívám – nikoliv to, co konám.

Výchova zážitkem v aktivním smyslu není vlastně nic jiného než klasické budování ctností příslušnou činností. Takhle druhdy fungoval skauting. „Zážitková pedagogika“ ale často spočívá v navozování pasivních zážitků, maximálně s nějakou následnou reflexí (teoreticky tomu možná tak není, ale mluvím o praxi).

Mám pocit, že něco podobného se týká „prožívání víry“. Původně to znamenalo víru „žít“, tj. aktivně jednat jako věříci: nikoliv nutně navenek (charita apod.), ale především na rovině rozumových a volních aktů. Dnes to ovšem znamená sbírat „duchovní zážitky“. Mše byla „dobrá“, když takový zážitek poskytla. „Aktivní účast“ znamená, že mám příslušné zážitky, že sdílím emoční prožívání ostatních. Atd.

Problém pasivního prožívání je v tom, že pokud to je motivací nějakého jednání, jde o tzv. motivaci cílem, kde jednání pro dosažení cíle má hodnotu pouze instrumentální, takže pokud člověk ještě cíle nedosáhl, je nespokojený. A když cíle dosáhne, dostaví se brzy tzv. hédonická adaptace, a příště potřebuje ke stejné spokojenosti zážitek silnější. (Přesně takhle to dnes namnoze funguje ve skautingu, a proto klasické skautské programy selhávají).

Proti tomu stojí motivace cestou, kdy samotné jednání vedoucí k nějakému cíli je vnímáno jako hodnotné. Bez ohledu na to, jestli se cíle podaří nebo nepodaří dosáhnout, je člověk spokojený, protože „je na správné cestě“. Mechanismus hédonické adaptace tu nefunguje, protože „cesta“ je dynamická záležitost spočívající v neustálé realizaci něčeho nového. Tím se samozřejmě nijak nezpochybňuje důležitost cílů – vždyť cesta je vnitřně hodnotná právě proto, že směřuje k hodnotnému cíli.

Řekl bych, že důvod, proč tolik mladých lidí opouští víru je i to, že u nich došlo k hédonické adaptaci na zážitky, které poskytují spolča, Taizé atd. a vydávají se hledat nějaké silnější kafe.

Záběry ze setkání Taizé v Praze 2014/15:

Read Full Post »

Přítel mi poslal odkaz na tuto fenomenální nahrávku Bachovy fenomenální Tokáty a fugy D moll (BWV 565).

  

  

Parádní přednes, parádní varhany, parádní registrace (výběr rejstříků, tj. barva zvuku). Ale kdo to hraje? Na jaké varhany? Netušíte?

  

Z diskuse pod videem:

Arte Boy: This is performance of Rolf Uusvaly, record 1972 in Riga. I grow up on this old soviet LP 🙂

String Player Gamer: Youtube and iTunes figured out the performer for you. „Toccata & Fugue D Minor, BWV. 565“ by Hannes Kästner (iTunes)

Stephanie Milliard: If this is Hannes Kaestner, then it’s likely the Thomaskirche Sauer Organ, Leipzig, Germany.

Nemáte třeba někdo to „staré sovětské LP“? 🙂

Read Full Post »

Milí pátelé i náhodní kolemjdoucí! Mějte prosím laskavě rok 2015 alespoň tak fantastický, jako tato Schumannova Fantazie v C dur v podání Michaila Pletněva…

 

 

…a bude-li vaším posledním, zemřete prosím smíchem, jako v tomto nezapomenutelném skeči Monty Pythonů Nejzábavnější vtip na světě. (Sorry, je to jen anglicky.)

 

Read Full Post »

Dirigent Benjamin Zander vysvětluje, proč jedenáctileté děti hrají na klavír jednodušeji, než sedmileté, proč každý člověk má hudební sluch a proč každý může chápat a milovat klasickou hudbu a nechat se jí proměnit. A co nás může naučit jeden příběh z cesty do Osvětimi.

Read Full Post »

Appassionata. Nádherná, strhující skladba s nepřeslechnutelně tragickým podtextem, kterou Beethoven napsal na začátku svého „heroického období“, tedy krátce poté, co pochopil, že postupně úplně ztratí sluch. Jedna z nevášnivějších klavírních skladeb vůbec. Tato sonáta č. 23 f-moll, Beethovenův opus č. 57, patřila k několika skladbám, které mě v době studia naučily milovat vážnou hudbu.

Appassionata patří také ke skladbám nejnáročnějším, protože k jejímu skvělému přednesu nestačí dokonalá technika a rozdíl mezi provedením klavíristy jen výborného a klavíristy geniálního bývá propastný. Je škoda nejít na živý koncert, ale internet má i své nesporné přednosti a díky YouTube si můžeme poslechnout některé z nejlepších interpretů.

Takto ji hrál Claudio Arrau:

A takto Svjatoslav Richter v roce 1959 v Praze:

Přátelé, zajímá mě váš názor: Který z těchto velikánů hrál Appassionatu lépe, respektive čí provedení je vám osobně bližší? Jistě vám nebude činit potíže odhlédnout od toho, že první záznam obsahuje video a je technicky kvalitnější, o to samozřejmě nejde.

Hlasujte prosím v anketě. (Jsem opravdu zvědavý, jestli se najde aspoň pět lidí, kteří si poslechnou obě nahrávky celé a porovnají je. 🙂 )

Znáte jiná výjimečná provedení? Vyjádřete se v diskusi.

Read Full Post »

Zítra, v neděli 7. 11. (pozoruhodné to datum mimochodem, vzpomínáte?), si přede mší v 8 hodin ráno na ČRo 3 Vltava pusťte pořad Duchovní hudba (3/3):

Vzpomínání a rozpomínání (3/3). Cyrilská jednota na Královských Vinohradech za Jaroslava Duška. V podání Farní Cyrilské jednoty u sv. Ludmily pod vedením Jaroslava Duška zazní ze zvukových dokumentů ze 30. – 40. let 20. století skladby F. Picky, O. Horníka a další, dále uslyšíme části Stabat Mater J. B. Foerstera. S pamětníky – dcerou Jaroslava Duška Lidmilou Petrusovou a bývalými členy svatoludmilského sboru Evženem Kindlerem a Františkem Mátlem – hovoří muzikolog Tomáš Slavický. Redakční spolupráce Marcela Kubartová.  (60min.)

Rád bych vás upozornil také na dva díly velmi podobného loňského pořadu Radost ze služby, které si můžete pustit ze záznamu.

Radost ze služby (1/4): Rozhovory s Janem Blablou
Radost ze služby (2/4): Rozhovory s Janem Blablou

Rozhovor s letošním osmdesátníkem Janem Blablou, povoláním fyzikem, krom toho však také skladatelem, varhaníkem a od roku 1960 regenschorim v kostele svatého Ignáce v Praze. V pořadu zazní autorovy skladby Choral a Cantabile, záznamy provedení svatoignáckého sboru, autorových varhanních improvizací a interpretací varhanních skladeb. S Janem Blablou hovoří Tomáš Slavický, pořad připravili Jitka a Tomáš Slavičtí, spolupracovala Marcela Kubartová.

Pořady o zasloužilých liturgických varhanících a sbormistrech by se klidně mohly jmenovat třeba Svatí mezi námi. Bývají to nesmírně pozoruhodní lidé.

Read Full Post »

Academy Award Winning Movie Trailer inspiroval lidi z North Point Media k natočení této parodie na evangelikální nedělní bohoslužbu v megakostele (megachurch). Je skvělá!

Sunday’s Coming Movie Trailer:

Vodpod videos no longer available.

Chtěl jsem původně přeložit celý text, ale opravdu na to nemám čas, tak aspoň titulky písní, které se ve filmu objevují:

Otvírací song
Otvírací song
Otvírací song
Světla a velké bubny
Víš, že je cool, protože jsi ho slyšel v rádiu

Toto je song, který každý zná
Song, který každý zná

Můj nový song
Nikdo ho nezná.
Nikdo nezná tento song.
Chci, aby ses tento song naučil
A koupil si v knihkupectví moji nahrávku
(po bohoslužbě)

Toto je závěrečný song
s kytarou, která tě přivede k pláči

Autoři:

Executive Producers – David Blakeslee & Brad Bretz
Writers – Evan McLaughlin, Tim Cooper & Katherine Volk
Creative Director – Evan McLaughlinProducer – Jeff Earnhardt
Director – Steve Young
DP – Josh McKague/Whisper Productions
Sound & Lighting – Whisper Productions
Line Cut – Jeff Earnhardt
Editor & Graphics – David Robertson
Voiceover – Mark Gibson
Music & Words Written by Reid Greven
Inspired by: BriTANicK

Mne na video upozornil Patrick Madrid. Správně poznamenává, že ukazuje prázdnotu zcela voluntaristicky režírovaných bohoslužeb v megakostelích, nicméně někdo v diskusi bystře dodal, že jej natočili právě lidé, kteří tyto bohoslužby pořádají. Takže jim rozhodně nechybí smysl pro humor a sebereflexi. Možná toho na sebe prozradili až trochu příliš. 🙂 Všimněte si, že nejenom písně, ale všechny detaily vystoupení jsou dokonale promyšlené tak, aby v návštěvnících bohoslužby vyvolaly určité přesně naprogramované emoce. Samozřejmě, v katolickém světě to vůbec nic nepřipomíná, že ne?

Patrick si také všiml, že basista na videu ve skutečnosti nehraje – já si tím nejsem jistý ani u kytaristy, i když je rozhodně lepší herec a skoro jistě zpívá.

Pokud to chápu správně, firmy jako North Point Inc. se živí právě tím, že prodávají protestantským kongregacím různé služby, včetně kompletní organizace bohoslužeb „na klíč“, ale nic bližšího o tom nevím. Člověk musí obdivovat jejich profesionalitu a nasazení, ale nadpřirozený rozměr bohoslužby se zdá být dosti atrofovaný.

Na závěr ještě jedna píseň, která je myšlena rozhodně vážně:

Za tuto úžasnost vděčíme The Way International. Zmiňuje ji Joe Carter v ironickém šlehu 20 nejhorších křesťanů všech dob – doporučuji k přečtení.

Opět – jakákoliv podobnost s čímkoliv katolickým je čistě náhodná. 🙂

K tématu doporučuji ukázku z knihy Dobrá znamení Terryho Pratchetta, kterou uvádí JiKu v časopise Psalterium 2008/3 (odkaz vede na PDF soubor – je to na straně 16).

Read Full Post »

Older Posts »