Toto memo údajně poslal nedávno jmenovaný CEO Nokie Stephen Elop v těchto dnech zaměstnancům. Nemám čas je překládat, ale pokud umíte anglicky, užijte si to. Je-li pravé, je to silná káva. A bohužel pravda.
Stephen Elop, generální ředitel Nokie (zdroj: Wikipedia)
Hello there,
There is a pertinent story about a man who was working on an oil platform in the North Sea. He woke up one night from a loud explosion, which suddenly set his entire oil platform on fire. In mere moments, he was surrounded by flames. Through the smoke and heat, he barely made his way out of the chaos to the platform’s edge. When he looked down over the edge, all he could see were the dark, cold, foreboding Atlantic waters.
As the fire approached him, the man had mere seconds to react. He could stand on the platform, and inevitably be consumed by the burning flames. Or, he could plunge 30 meters in to the freezing waters. The man was standing upon a „burning platform,“ and he needed to make a choice.
He decided to jump. It was unexpected. In ordinary circumstances, the man would never consider plunging into icy waters. But these were not ordinary times – his platform was on fire. The man survived the fall and the waters. After he was rescued, he noted that a „burning platform“ caused a radical change in his behaviour.
We too, are standing on a „burning platform,“ and we must decide how we are going to change our behaviour.
Over the past few months, I’ve shared with you what I’ve heard from our shareholders, operators, developers, suppliers and from you. Today, I’m going to share what I’ve learned and what I have come to believe.
I have learned that we are standing on a burning platform.
And, we have more than one explosion – we have multiple points of scorching heat that are fuelling a blazing fire around us.
For example, there is intense heat coming from our competitors, more rapidly than we ever expected. Apple disrupted the market by redefining the smartphone and attracting developers to a closed, but very powerful ecosystem.
In 2008, Apple’s market share in the $300+ price range was 25 percent; by 2010 it escalated to 61 percent. They are enjoying a tremendous growth trajectory with a 78 percent earnings growth year over year in Q4 2010. Apple demonstrated that if designed well, consumers would buy a high-priced phone with a great experience and developers would build applications. They changed the game, and today, Apple owns the high-end range.
And then, there is Android. In about two years, Android created a platform that attracts application developers, service providers and hardware manufacturers. Android came in at the high-end, they are now winning the mid-range, and quickly they are going downstream to phones under €100. Google has become a gravitational force, drawing much of the industry’s innovation to its core.
Let’s not forget about the low-end price range. In 2008, MediaTek supplied complete reference designs for phone chipsets, which enabled manufacturers in the Shenzhen region of China to produce phones at an unbelievable pace. By some accounts, this ecosystem now produces more than one third of the phones sold globally – taking share from us in emerging markets.
While competitors poured flames on our market share, what happened at Nokia? We fell behind, we missed big trends, and we lost time. At that time, we thought we were making the right decisions; but, with the benefit of hindsight, we now find ourselves years behind.
The first iPhone shipped in 2007, and we still don’t have a product that is close to their experience. Android came on the scene just over 2 years ago, and this week they took our leadership position in smartphone volumes. Unbelievable.
We have some brilliant sources of innovation inside Nokia, but we are not bringing it to market fast enough. We thought MeeGo would be a platform for winning high-end smartphones. However, at this rate, by the end of 2011, we might have only one MeeGo product in the market.
At the midrange, we have Symbian. It has proven to be non-competitive in leading markets like North America. Additionally, Symbian is proving to be an increasingly difficult environment in which to develop to meet the continuously expanding consumer requirements, leading to slowness in product development and also creating a disadvantage when we seek to take advantage of new hardware platforms. As a result, if we continue like before, we will get further and further behind, while our competitors advance further and further ahead.
At the lower-end price range, Chinese OEMs are cranking out a device much faster than, as one Nokia employee said only partially in jest, „the time that it takes us to polish a PowerPoint presentation.“ They are fast, they are cheap, and they are challenging us.
And the truly perplexing aspect is that we’re not even fighting with the right weapons. We are still too often trying to approach each price range on a device-to-device basis.
The battle of devices has now become a war of ecosystems, where ecosystems include not only the hardware and software of the device, but developers, applications, ecommerce, advertising, search, social applications, location-based services, unified communications and many other things. Our competitors aren’t taking our market share with devices; they are taking our market share with an entire ecosystem. This means we’re going to have to decide how we either build, catalyse or join an ecosystem.
This is one of the decisions we need to make. In the meantime, we’ve lost market share, we’ve lost mind share and we’ve lost time.
On Tuesday, Standard & Poor’s informed that they will put our A long term and A-1 short term ratings on negative credit watch. This is a similar rating action to the one that Moody’s took last week. Basically it means that during the next few weeks they will make an analysis of Nokia, and decide on a possible credit rating downgrade. Why are these credit agencies contemplating these changes? Because they are concerned about our competitiveness.
Consumer preference for Nokia declined worldwide. In the UK, our brand preference has slipped to 20 percent, which is 8 percent lower than last year. That means only 1 out of 5 people in the UK prefer Nokia to other brands. It’s also down in the other markets, which are traditionally our strongholds: Russia, Germany, Indonesia, UAE, and on and on and on.How did we get to this point? Why did we fall behind when the world around us evolved?
This is what I have been trying to understand. I believe at least some of it has been due to our attitude inside Nokia. We poured gasoline on our own burning platform. I believe we have lacked accountability and leadership to align and direct the company through these disruptive times. We had a series of misses. We haven’t been delivering innovation fast enough. We’re not collaborating internally.
Nokia, our platform is burning.
We are working on a path forward — a path to rebuild our market leadership. When we share the new strategy on February 11, it will be a huge effort to transform our company. But, I believe that together, we can face the challenges ahead of us. Together, we can choose to define our future.
The burning platform, upon which the man found himself, caused the man to shift his behaviour, and take a bold and brave step into an uncertain future. He was able to tell his story. Now, we have a great opportunity to do the same.
Doufám, že jste to oslavili! Včera, 20. 11. 2010, uběhlo 25 let od představení Windows 1.0 v roce 1985!
Windows 1.0 nebyly operačním systémem a nebyly ani jako operační systém míněny. Byly pouhou – a velmi primitivní – grafickou či pseudografickou nadstavbou nad systémem MS-DOS, byť ovšem na rozdíl od DOSu umožňovaly omezený kooperativní multitasking. Program se nepokoušel konkurovat nesrovnateně dokonalejšímu jablečnému Macintoshi, představenému o rok dříve, jak si dnes lidé většinou myslí. Byl spíše odpovědí na jiné nadstavby nad MS-DOS, jako byl TopView od IBM, představený také v roce 1984.
Nikoho nenapadlo, že se zrodila značka, která bude jednou dominovat displejům domácích počítačů. Na divokou jízdu od primitivního správce programů po slušně použitelný operační systém, jímž byla Windows 95, vzpomíná v osobně laděném zamyšlení Paul Thurrott. Umíte-li anglicky a říkají-li vám něco počítače, přečtěte si je.
A podívejte se, jak Steve Ballmer – první profesionální manažer najatý v roce 1980 Billem Gatesem – prodával Windows 1.0!
27. ledna 2010 představil Steve Jobs se svými spolupracovníky nový produkt společnosti Apple – iPad. Neil Curtis sestříhal všechny podstatné informace z této události do jednoho krátkého videa. I když je to těžko uvěřitelné, žádný záběr se v něm neopakuje.
Pointu lze myslím docela dobře pochopit i bez znalosti angličtiny.
Jobsovy prezentace mi vždycky připomínaly kázání evangelikálního kazatele, ale právě při uvedení iPadu jsem si uvědomil, jak moc mají společného… s obyčejným teleshoppingem. Jobs ctí elementární strukturu teleshoppingu – je to dobře vidět třeba na představení jména a ceny produktu. A jako v teleshoppingu se chová i publikum.
Proč je Steve Jobs absolutní marketingová ikona? Protože navrhuje skvělé produkty? To také. Ale hlavně proto, že přesvědčil – a udržuje v přesvědčení – spoustu vysoce inteligentních lidí o tom, že jeho výrobky nemají žádné nedostatky.
Když má problémy uživatel Windows, zanadává si nějak takto: „Kdepak asi udělali soudruzi z Redmondu chybu?“ Stane-li se totéž uživateli Apple, reaguje úplně jinak: „Kde jsem udělal chybu? Možná bych vůbec neměl dělat tuto věc, potřebuji to vůbec udělat?“
Kdykoliv uživatel Apple narazí na nějakou potíž, hledá chybu u sebe. Nikdy ji nepřipisuje počítači nebo mobilu. Nepřistupuje k elektronice od Apple jako k nástroji – je pro něj citovou záležitostí, předmětem upřímného obdivu, sběratelským kouskem, Modrým Mauritiem, Bugatti Atalante. Nejvyšším cílem každého marketéra je vytvořit takto hlubokou a pevnou citovou vazbu mezi zákazníkem a svým zbožím.
All I wanna do is to take your money – Všechno, co chci, je vzít si vaše peníze.
M.I.A., Paper planes – píseň použitá ve filmu Milionář z chatrče:
Dnes mi ovšem brácha poslal fotečku, která mi otevřela poněkud širší obzory. V následujícím malém fotoseriálu je to snímek č. 3.
Rozšíření MacBooků je větší, než by si jeden myslel. (Ufff, stačí, že ho závidím bratrovi, kdykoliv ho s ním vidím. I když čistě technicky vzato je můj Hewlett-Packard možná vybavenější. Ale co image? :-))
Takto to začalo. Martin Bursík, Kateřina Jacques a Apple MacBook Pro. Topolánek ještě bezjablečný. A také bezostružinový - dnes používá mobil Blackberry. (Starší snímek.)
Ondřej Liška již nakažen.
Mirek Topolánek se nalodil na jablečnou palubu. (foto ČTK, Michal Kamaryt, 18. 3. 2009)
Ivan Langer a Petr Nečas v ohrožení!
Jistěže na snímcích nejsou andělé ani démoni. Jsou to politici.
Dlužím vám malou omluvu: Dobře vím, že nadpis tohoto článku je bulvární. Snad nepřesahuje jakousi hypotetickou mez toho, co je přiměřené pro blog. Uvažuji o tom téměř od samého začátku. Stále (a čím dál víc) se kloním k tomu, že blog je formát lehký, ironický a snad aspoň občas trochu veselý. Má (také) bavit a nezatěžovat přespříliš. Alespoň tedy v podání Oslíka.
Těmito slovy komentoval Paul Thurrott, známý počítačový publicista, zaměřující se především na produkty Microsoftu, tento snímek ABC News:
Bernie Madoff surfuje na internetu za oknem svého luxusního domácího vězení. (foto ABC News)
Na fotografii je Bernard Madoff, známý finančník, filantrop a podvodník, který se přiznal ke zpronevěře možná až 65 miliard dolarů (to prosím není překlep – skutečně miliard) a byl dlouho vyšetřován na svobodě, resp. v domácím vězení.
…Madoff surfuje na internetu ve svém designérsky zařízeném doupěti v multimiónovém penthouse na Manhattanu. Zatímco mnohé z jeho obětí čelí vyvlastnění, finančnímu krachu nebo dokonce páchají sebevraždu, Bernie Madoff stále žije luxusním životem.
Kdosi k tomu dodal, že Mac nepoužívá jenom Satan, ale také Mesiáš – totiž Obama.
😦
Mimochodem, podle jedné pověsti byl nový personál Bílého domu hluboce znechucen tím, že uvnitř nenašel ani jeden Mac, ale výhradně PC. Tu zprávu ovšem tipuji na PR Apple. 😉
Oprava: Madoff už není v domácím vězení. Od 12. 3. je Bernard Madoff stále na Manhattanu, ale ve vyšetřovací vazbě v Metropolitan Correctional Center.
Dodatek: No dobře, uznávám, že toto je příspěvek bulvární, počínaje nadpisem. A voyeurský. Tak to pojďme trochu odlehčit… a dorazit…
Disneyovská hvězdička Miley Cyrus alias Hannah Montana zpívá „voyeurskou“ Fly on the wall. (Mimochodem, klip je podprahová reklama na Mercedes SLR … nebo co to je. Taky vás ten product placement už tak otravuje?)
Vodpod videa již nejsou dostupná
Nebo to mám radši celé smazat? Lidi, neberte mě tak vážně. Nějak mi, pravda, dochází zásoby soudnosti, už aby tu byly ty exercicie. Takto mě nedávno vyfotil kolega na firemním teambuildingu v Jizerských horách – a zachytil tak mé typické vzezření v poslední době:
Nedávno jsem zde publikoval autobiografickou promluvu Steva Jobse, ředitele Apple, na Stanford university. Že může být Jobs považován také za mírně kontroverzní osobnost, dokazuje jeden díl seriálu Simpsonovi, který se do Jobse, Apple a jeho produktů docela zostra obul.
Uvádím několik ukázek z epizody, které jsem na šel na YouTube. Snad jsem je poskládal ve správném pořadí. Asi to není kompletní.
Viděli jste to někdo vcelku? Víte o chybějících částech? 🙂
Mapple Store:
MyBill:
Think Differently:
Steve Mobs:
Na posledním videu dabuje Bart Simpson Steve Mobse:
„Všichni jste paka. Myslíte si, že jste cool, když si koupíte telefon za 500 dolarů, který má na sobě obrázek ovoce? A víte co? Jejich výroba stojí 8 dolarů a každý z nich pomočím. Vydělal jsem na vás jmění, troubové, a všechno jsem investoval do Microsoftu!“
Mimochodem, poslední záběr je připomínkou film Metropolis a také této reklamy Baracka Obamy proti Hillary Clintonové ze začátku amerických demokratických primárek v roce 2007.
Tuto působivou autobiografickou promluvu pronesl Steve Jobs 12. června 2005 při zakončení akademického roku na Stanford University. Mám už dlouho v plánu ji přeložit do češtiny, ale než jsem se k tomu rozhoupal, publikoval ji časopis Vesmír v čísle 10 / 2008.
Dovolil jsem si převzít překlad Ivana Boháčka a Veroniky Maxové z časopisu Vesmír, doufám, že jim to nevadí. (Pokud ano, budu to muset znovu přeložit sám.)
Steve Jobs představuje Apple iPhone na Macworld Expo 2007
Steve Jobs, který byl kdysi nechtěným dítětem, je zakladatel a současný ředitel a spolumajitel výrobce počítačů Apple. Má také významný podíl a místo v představenstvu společnosti Disney, která odkoupila jím založenou firmu Pixar (zatím poslední film z produkce Pixaru je WALL-E).
Přednáška je inspirativní a pokud jste z nějakého důvodu smutní, možná vás trochu povzbudí. Dávám ji do rubriky Lifestyle, přestože by možná patřila spíš do Náboženství. Je sice v prvním plánu zcela nenáboženská, ale týká se smyslu života. Jobsova odpověď není plně uspokojivá, ale jeho doporučení (to poslední :-)) přesto platí.
Steve Jobs, Stanford University, 12. 6. 2005:
Zachovejte si dychtivost, zachovejte si pošetilost!
Steve Jobs
Je mi ctí účastnit se s vámi tohoto slavnostního ukončení akademického roku na jedné z nejlepších univerzit světa. Sám jsem nepromoval. Vlastně jsem nikdy nebyl promoci blíž. Chtěl bych vám dnes vyprávět tři příběhy ze svého života. Toť vše. Nic světoborného, jen tři příběhy.
První příběh je o spojování teček. Z Reed College jsem odešel hned po půl roce, ale ještě jsem tam asi rok a půl zůstal, než jsem odešel definitivně. Proč?
Všechno začalo před mým narozením. Moje biologická matka, mladá a svobodná absolventka univerzity, se rozhodla, že mě dá k adopci. Velmi si přála, aby si mě vzala vysokoškolsky vzdělaná rodina, a všechno bylo domluveno tak, že až se narodím, ujme se mě právník se svou ženou. Jenže jsem přišel na svět a oni se na poslední chvíli rozhodli, že vlastně chtějí holčičku. Takže mým rodičům, kteří byli v pořadníku, zazvonil uprostřed noci telefon: „Máme chlapečka, kterého jsme nečekali. Chcete ho?“ „Jasně,“ řekli.
Biologická matka pak zjistila, že moje matka nemá vysokoškolské vzdělání, a můj otec dokonce ani neodmaturoval. Doklady o adopci odmítla podepsat. Obměkčilo ji, až když jí moji rodiče o několik měsíců později slíbili, že mne dají studovat.
Po sedmnácti letech jsem se ke studiu skutečně zapsal. Naivně jsem si vybral univerzitu skoro tak drahou jako Stanfordova, a tak veškeré úspory mých dělnických rodičů padly na školné. Po půl roce jsem v tom nenacházel žádný smysl. Neměl jsem potuchy, co bych chtěl v životě dělat a jak by mi univerzita mohla pomoci to zjistit. Jen jsem tu utrácel všechno, co moji rodiče za život našetřili. Proto jsemse rozhodl studií nechat a věřil jsem, že to nakonec dopadne dobře. Tenkrát jsem z toho měl trochu hrůzu, ale dnes to vidím jako jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Od okamžiku, kdy jsem se na školu vykašlal, jsem nemusel chodit na povinné přednášky, které mne nezajímaly, a mohl jsem začít navštěvovat ty, které mi připadaly zajímavé.
Nebylo to ale všechno jen báječné. Neměl jsem kolej, a tak jsem přespával na zemi u kamaráda. Vracel jsem lahve od Coly zálohované pěti centy, abych si mohl koupit něco k jídlu. Každou neděli jsem chodil deset kilometrů na druhý konec města do chrámu hnutí Haré Krišna, abych se alespoň jednou týdně dobře najedl. Dělal jsem to rád. A později se ukázalo, že mnoho z toho, do čeho mě zvědavost a intuice navezly, je k nezaplacení. Uvedu příklad.
Reed College tehdy poskytovala snad nejlepší výuku kaligrafie v zemi. Po celém kampusu byly všechny plakáty, všechny štítky na zásuvkách vyvedeny nádherně ručně. Protože jsem se studiem skončil a nemusel chodit na normální přednášky, rozhodl jsem se, že budu navštěvovat kurs kaligrafie a že se ji naučím. Dozvěděl jsem se o patkových a bezpatkových písmech, o proměnlivých mezerách mezi různými kombinacemi písmen, o tom, co dělá dobrou typografii skvělou. Bylo to znamenité, s historickým pozadím, umělecky rafinované způsobem, na který věda nemá. Byl jsem u vytržení. Nezdálo se, že něco z toho bych mohl v praktickém životě uplatnit. Když jsme ale o deset let později dělali první MacIntosh, využil jsem všechno, co jsem se naučil. A všechno jsme to do Maca dali. Byl to první počítač s krásnou typografií. Kdybych na univerzitě neabsolvoval tenhle kurs, Mac by neměl různé druhy písma a mezi písmeny proporcionální vzdálenosti. A protože Windows Maca jen kopírovaly, je možné, že by je neměl žádný počítač. Kdybych na univerzitu chodil dál, nikdy bych se nenaučil kaligrafii a osobní počítače by možná tu báječnou typografii neměly. To jsem nemohl vědět, když jsem byl na univerzitě, ale o deset let později už to bylo úplně jasné. Nikdy nevíte předem, které tečky se spojí v čáru, to vidíte, jen když se ohlédnete. Musíte tedy věřit, že se vám jednou v budoucnu nějak pospojují. Musíte se na něco spolehnout – na svou kuráž, na osud, život, karmu, na cokoliv. Jedině tak budete mít dost sebedůvěry k tomu, abyste šli za svým srdcem. Tenhle přístup mne v životě nikdy nezklamal a dokázal mi změnit život.
Můj druhý příběh je o lásce a ztrátě. Měl jsem štěstí. To, co mě bude v životě bavit, jsem si našel brzy. Apple jsme založili s Wozem (Steve Wozniak, spoluzakladatel Apple) v garáži u rodičů, když mi bylo dvacet. Pilně jsme pracovali a za deset let se z Applu stala z nás dvou v garáži dvoumiliardová společnost s více než 4000 zaměstnanci. Rok předtím jsme uvedli na trh náš nejlepší výtvor – MacIntosh – a já překročil třicítku. A pak mě vyhodili. Jak vás můžou vyhodit z firmy, kterou jste založili? Protože stále rostla, přijali jsme člověka, o kterém jsem se domníval, že má talent a že ji se mnou bude řídit. Asi rok to fungovalo. Pak se ale naše představy o budoucnosti začaly rozcházet, až mezi námi došlo k roztržce. Naše správní rada stála za ním a tak jsem ve třiceti dostal padáka. A velmi veřejně. To, co bylo středem mého celého dospělého života, bylo pryč. Bylo to hrozné.
Několik měsíců jsem opravdu nevěděl co dělat. Cítil jsem, že jsem zklamal předchozí generaci podnikatelů, že jsem štafetový kolík při předávce upustil. Sešel jsem se s Davidem Packardem a Bobem Noycem a snažil se jim omluvit, že jsem to tak zpackal. Můj neúspěch byl veřejnou záležitostí, a dokonce jsem uvažoval, že ze Silicon Valley odejdu. Postupně mi ale začala docházet jedna věc. To, co jsem dělal, jsem měl rád. Události v Apple to ani trochu nezměnily. Odmítli mě, ale já to stále mám rád. A tak jsem se rozhodl začít znovu.
V té době jsem to nevěděl, ale jak se ukázalo, to, že mě vyhodili od Applu, bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Tlak být stále úspěšný nahradila lehkost nového začátku, s menší jistotou ve všem. Byl jsem svobodný a mohl jsem zahájit jedno z nejvíc tvůrčích období svého života.
Během pěti let jsem založil společnost NeXT, pak Pixar a zamiloval jsem se do úžasné ženy, se kterou jsem se oženil. Pixar jako první natočila film animovaný počítačem (Toy Story) a dnes je nejúspěšnějším animačním studiem na světě. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a tak firmu NeXT koupila právě Apple, takže jsem se do ní vrátil, a technologie, které jsme vyvinuli v NeXT, jsou srdcem nynějšího znovuzrození Applu. A s Laurene máme báječnou rodinu.
Vím celkem najisto, že nic z toho by se nestalo, kdyby mne z Applu nevyhodili. Byla to hrozně hořká pilulka, ale pacient ji asi potřeboval. Život s vámi někdy zamete. Nedejte se! Jsem přesvědčen, že jediný důvod, proč jsem pokračoval, byl, že to, co jsem dělal, jsem měl rád. Najděte si, co budete mít rádi. Platí to pro práci i pro lidi, se kterými budete žít. Práce vám zaplní velkou část života, a spokojení budete jedině když budete dělat to, o čem jste přesvědčeni, že to je velká věc. A jediný způsob jak dělat velkou věc, je to, co děláte, mít rádi. Jestliže jste to ještě nenašli, hledejte dál. Nedělejte kompromisy. Je to jako se všemi věcmi srdce, jakmile to najdete, poznáte to. A stejné je to se všemi velkými vztahy – jak léta ubíhají, jsou stále lepší. Takže hledejte, dokud to nenaleznete. Nepřestávejte!
Můj třetí příběh je o smrti. Když mi bylo sedmnáct, objevil jsem citát, který zněl asi takto: „Jestliže budeš každý den žít tak, jako kdyby byl tvůj poslední, jednoho dne to bude určitě pravda.“ Zapůsobilo to na mě a od té doby, po třiatřicet let, se každé ráno podívám do zrcadla a ptám se sám sebe: „Kdyby byl dnešní den v mém životě poslední, chtěl bych dělat to, co se dnes chystám dělat?“ A jakmile po mnoho dní za sebou zněla odpověď „ne“, věděl jsem, že musím něco změnit.
Vědomí, že brzo umřu, je to nejdůležitější, co mi pomohlo učinit zásadní životní rozhodnutí. Téměř všechno, veškerá vnější očekávání, pýcha, strach z nesnází nebo neúspěchu, jsou tváří v tvář smrti nicotné a zůstává jen to, co je důležité. Nejlepší způsob (který znám) jak nespadnout do pasti představy, že máte co ztratit, je uvědomovat si, že zemřete. Nazí už totiž jste. Není důvod nejít za tím, co vám říká srdce.
Asi před rokem mi zjistili rakovinu. V 7.30 ráno mi udělali sken, a ten jasně ukazoval nádor na pankreatu. Neměl jsem tušení, co je pankreas. Lékaři mi řekli, že téměř jistě jde o nádor neléčitelný a abych nečekal, že budu žít déle než čtvrt až půl roku. Můj doktor mi poradil, abych šel domů a dal si své věci do pořádku, což jsou slova, kterými se obvykle sděluje, že umíráte. Znamená to pokusit se během těch několika měsíců říci dětem vše, o čem jste si mysleli, že na to máte deset let. Znamená to ujistit se, že všechno je zařízené tak, aby rodina měla co nejméně problémů. Znamená to rozloučit se.
S tou diagnózou jsem žil celý den. Večer mi udělali biopsii. Endoskopem mi zavedli jehlu jícnem, žaludkem a střevy až do slinivky břišní a z nádoru odebrali několik buněk. Byl jsem pod sedativy, ale moje žena, která u toho byla, mi říkala, že když lékaři uviděli buňky v mikroskopu, zajásali, protože se ukázalo, že to je vzácná forma pankreatického nádoru, která je léčitelná chirurgicky. Nádor mi odstranili a nic mi není.
To bylo zatím mé nejdůvěrnější setkání se smrtí a doufám, že na několik desítek let také zůstane. Ale prožil jsem si ho, a tak vám to teď mohu říkat s trochu větší jistotou, než kdyby pro mě smrt byla sice užitečný, ale čistě intelektuální pojem:
Umřít nechce nikdo. Ani lidé, kteří chtějí do nebe, nechtějí zemřít, aby se tam dostali. A přesto je smrt osud, který všichni sdílíme. Nikdo mu neunikne. A tak to má být, protože smrt je pravděpodobně nejlepším vynálezem života. Je to hybná síla změn. Odstraňuje staré, aby udělala cestu novému. Právě teď to nové jste vy, ale zanedlouho zestárnete a budete odstraněni. Omlouvám se, že to tak dramatizuji. Ale je to tak.
Váš čas je vymezen, takže jím neplýtvejte a nežijte život někoho jiného. Nenechte se polapit představou, že je nutné žít podle toho, co si myslí jiní. Nepřipusťte, aby šum jiných názorů přehlušil váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a svou intuicí. Těm je nějak jasné, čím doopravdy chcete být. Všechno ostatní je druhotné.
Když jsem byl mladý, vycházela pozoruhodná publikace s názvem „Whole Earth Catalog“, která patřila k biblím mé generace. Vytvořil ji nedaleko odtud v Menlo Parku Stewart Brand a nesla jeho poetický dotek. Bylo to ke konci šedesátých let, v době před osobními počítači a DTP, a tak katalog vznikal na psacím stroji, pomocí nůžek a fotoaparátů Polaroid. Byl to svým způsobem Google v papírové podobě, pětatřicet let předtím, než se tento vyhledavač objevil. Byl idealistický, seznamoval s důležitými nástroji a velkými teoriemi.
Stewart s týmem vydali těch katalogů několik, a když se jejich čas naplnil, vyšel poslední. Bylo to v polovině sedmdesátých let a mě bylo tolik, jako je vám teď. Na zadní straně obálky byla na fotografii venkovská silnice časně zrána, taková ta silnice, na které se dá stopovat, jestli máte tu dobrodružnou povahu. Pod ní stálo: „Zachovejte si dychtivost, zachovejte si pošetilost.“ S tímto posledním vzkazem se loučili. Zachovejte si dychtivost, zachovejte si pošetilost. To jsem si vždycky přál pro sebe. A dnes, když promujete a budete se pouštět do nových věcí, to přeji také vám.
Zachovejte si dychtivost, zachovejte si pošetilost!
Děkuji vám.
Pro Vesmír přeložili Ivan Boháček a Veronika Maxová.
*****
Izraelskou zpěvačku Yael Naim proslavila reklama na Macbook Air. Podle mne je New soul (Nová duše) výborná píseň i videoklip. (A ta reklama také.)
… i když na telefonování si možná raději pořídíte nějaký malý mobil.
Apple iPhone 3G
V pátek 22. 8. 2008 vtrhne do ČR Apple iPhone 3G. Kapesní počítač s podmanivým způsobem ovládání, kterým se dá, mimochodem, také telefonovat.
Býval jsem skeptikem. Ale pak jsem dostal krásný stříbrný iPod Nano 4 GB.
Apple iPod Nano Silver
Do týdne si mě získal – ergonomií ovládání. Jsou MP3 přehrávače a je iPod – dvě úplně odlišné kategorie zařízení. Mimochodem, to ovládací kolečko tam není jen na parádu – skutečně se jím otáčí – virtuálně, posunem prstu. Je to velmi citlivé a pohodlné.
Díky tomuto dárku jsem se stal fanouškem firmy Apple. Myslím, že iPhone by se mi asi také líbil. Ovládat se bude určitě skvěle.
Od té doby jsem jej několikrát viděl a jednou měl v ruce.
Je krásný, s velmi příjemným uživatelským rozhraním, ale má i své slabiny: Je velký a postrádá některé funkce, které jsou dnes samozřejmé i u levnějších „chytrých“ mobilů: natáčení videa, posílání multimediálních zpráv MMS, dokonce copy and paste… Poznamenejme, že většina z nich se dá příkoupit v podobě nepříliš drahých aplikací v tzv. App Store.
Díky obrovskému dotykovému displeji a ovládání i několika prsty najednou je iPhone ideální na prohlížení internetu a videí. Není příliš vhodný na psaní textů a „kancelářskou práci v terénu“. Na to se víc hodí třeba můj Sony Ericsson P1i, který je i podstatně levnější:
Sony Ericsson P1i
Mám ho půl roku a už čtu zprávy z internetu a posílám maily víc přes něj, než přes počítač. Když sedím v místnosti, kde je PC připojené na internet a chci si přečíst nějaký článek, nevstanu a nejdu k počítači: Použiji ten mobil. A to přestože má malý displej, pomalé připojení, nepříliš pohodlnou klávesnici… Nic z toho není skutečná překážka.
Abych byl upřímný, nedávno se mi stalo, že jsem seděl u počítače na internetu a chtěl poslat mail. Bezmyšlenkovitě jsem vstal a šel pro mobil…
🙂
Klávesnice je vhodná i pro psaní poměrně dlouhých textů, ovšem jen bez diakritiky. S ní to jde také, ale pracně. A písmenka jsou tak maličká, že se musíte soustředit, při řízení auta to asi nezvládnete.
Takže pokud jste zvyklí řítit se po dé-jedničce a přitom současně poslouchat z rádia debatu Julínka s Rathem, modlit se růženec a odpovídat na es-em-esky, pé-jednička pro vás moc vhodná není. Nebo ano – aspoň vás tomu smrtícímu zlozvyku odnaučí. A snad ne in memoriam.
Pro internet v mobilu potřebujete dvě základní věci:
Dotykovou obrazovku.
Paušální tarif pro internet, abyste nemuseli hlídat hodinky nebo kilobajty.
Ostatní vychytávky nejsou podstatné.
Ale pro profesionály existují i lepší pracovní nástroje, než Apple nebo Sony. V první řadě Blackberry:
Blackberry 9000
Ovšem pozor – internet v kapse je nebezpečný.
Pokud jste někdy seděli na pracovní poradě, kde bylo několik manažerů s Blackberry, jistě mi dáte za pravdu, že následující video vůbec nepřehání – přesně takto to totiž vypadá.
Joseph Ratzinger se nikdy nezúčastnil žádné schůzky Hitlerjugend? Byl do Hitlerovy mládeže přihlášen školou, bez svého přičinění, protože členství bylo povinné pro všechny hochy starší 14 let. Ratzingerův otec byl odpůrcem nacismu.
Co Ježíš neřekl
Jděte a vyprávějte před kostelem drby o svých přátelích!
Malinko to připomíná narození dítěte… 😉 Náš tým ve společnosti Master Internet dokončil první verzi nové aplikace – chůvičky na hlídání dětí.
Očima oslíka 