Milí pátelé i náhodní kolemjdoucí! Mějte prosím laskavě rok 2015 alespoň tak fantastický, jako tato Schumannova Fantazie v C dur v podání Michaila Pletněva…
…a bude-li vaším posledním, zemřete prosím smíchem, jako v tomto nezapomenutelném skeči Monty Pythonů Nejzábavnější vtip na světě. (Sorry, je to jen anglicky.)
Dirigent Benjamin Zander vysvětluje, proč jedenáctileté děti hrají na klavír jednodušeji, než sedmileté, proč každý člověk má hudební sluch a proč každý může chápat a milovat klasickou hudbu a nechat se jí proměnit. A co nás může naučit jeden příběh z cesty do Osvětimi.
Appassionata. Nádherná, strhující skladba s nepřeslechnutelně tragickým podtextem, kterou Beethoven napsal na začátku svého „heroického období“, tedy krátce poté, co pochopil, že postupně úplně ztratí sluch. Jedna z nevášnivějších klavírních skladeb vůbec. Tato sonáta č. 23 f-moll, Beethovenův opus č. 57, patřila k několika skladbám, které mě v době studia naučily milovat vážnou hudbu.
Appassionata patří také ke skladbám nejnáročnějším, protože k jejímu skvělému přednesu nestačí dokonalá technika a rozdíl mezi provedením klavíristy jen výborného a klavíristy geniálního bývá propastný. Je škoda nejít na živý koncert, ale internet má i své nesporné přednosti a díky YouTube si můžeme poslechnout některé z nejlepších interpretů.
Přátelé, zajímá mě váš názor: Který z těchto velikánů hrál Appassionatu lépe, respektive čí provedení je vám osobně bližší? Jistě vám nebude činit potíže odhlédnout od toho, že první záznam obsahuje video a je technicky kvalitnější, o to samozřejmě nejde.
Hlasujte prosím v anketě. (Jsem opravdu zvědavý, jestli se najde aspoň pět lidí, kteří si poslechnou obě nahrávky celé a porovnají je. 🙂 )
Znáte jiná výjimečná provedení? Vyjádřete se v diskusi.
Před rokem jsem tady na blogu psal o pozoruhodném kánonu německého skladatele Johanna Pachelbela. Teď jsem narazil na pěkné kytarové provedení této skladby v podání třináctiletého jihokorejského kytaristy Sunghy Junga a Američana Trace Bundyho. Nahrávka je ze Seattle z 27. ledna 2010.
We three kings of Orient are
Bearing gifts we traverse afar
Field and fountain, moor and mountain
Following yonder star
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to thy Perfect Light
Born a King on Bethlehem’s plain
Gold I bring to crown Him again
King forever, ceasing never
Over us all to rein
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to Thy perfect light
Frankincense to offer have I
Incense owns a Deity nigh
Pray’r and praising, all men raising
Worship Him, God most high
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to Thy perfect light
Myrrh is mine, its bitter perfume
Breathes of life of gathering gloom
Sorrowing, sighing, bleeding, dying
Sealed in the stone-cold tomb
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to Thy perfect light
Glorious now behold Him arise
King and God and Sacrifice
Alleluia, Alleluia
Earth to heav’n replies
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to Thy perfect light
Autorem textu i hudby je americký pastor episkopální církve John Henry Hopkins Jr. (viz www.flutetunes.com)
Obrazy, které se postupně objevují na videu:
1. James Tissot: The Wise Men Journeying to Betlehem (1886-94)
2. Sir Edward Burne-Jones: The Star Of Betlehem (1888-91)
3. Giovanni Battista Tiepolo: Adoration of the Magi (1753)
4. Joseph Highmore: The Adoration of the Magi (1750)
5. James Tissot: The Adoration of the Magi (1886-94)
6. Diego Velázquez: The Adoration of the Magi (1619)
7. He Qi: The Magi
8. Albrecht Dürer: The Adoration of the Magi (1504-05)
9. Rembrandt: Adoration of the Magi (1632)
10. Federico Barocci: The Adoration of the Magi (1561-63)
11. Albert Herbert: Epiphany (1962)
12. Gentile da Fabriano: The Adoration of the Magi, detail (1422)
13. Jim Janknegt: Adoration of the Kings
14. Hieronymus Bosch: The Adoration of the Magi, detail (ca. 1495)
15. Leonaert Bramer: The Adoration of the Magi (ca. 1633-35)
16. Jan de Bray: Adoration of the Magi (1658)
17. Quentin Massys: The Adoration of the Magi (1526)
18. The Three Wise Men, African Mafa
19. Carlo Maratti: Adoration of the Magi (In Garland) (ca. 1700)
Přežili jsme rok 2009, přežijeme i 2010! Přeji všem čtenářům blogu požehnaný a pokojný zbytek vánočních svátků (pro katolíky skutečně ještě neskončily) a celý nadcházející rok!
Seznamte se: Aleksey Igudesman a Richard Hyung-ki Joo – duo Igudesman & Joo – aneb (nejen) klasická hudba, jak ji (možná) neznáte. Mne na ně upozornil JiKu.
Vychutnejte si několik scének z jejich pořadu Little Nightmare Music (Malá hudební noční můra).
Piano Lesson (Lekce piána):
Rachmaninov had big Hands (Rachmaninov měl velké ruce):
Na stanici metra ve Washingtonu DC se postavil muž a začal hrát na housle. Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby, jelikož byla dopravní špička, prošly stanicí odhadem tisíce lidí, většina z nich cestou do práce.
Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval tříletý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo se na houslistu. Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi, ale celou dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi.
Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi dvacet mu dalo peníze, aniž by zpomalilo krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na houslích za 3,5 milionu dolarů. Dva dny předtím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů.
Joshua Bell
Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást experimentu o vnímání, vkusu a prioritách. Zadání bylo – zda na běžném místě v nevhodnou dobu: Dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu, kolik dalších věcí nám uniká?
(J. Bell předvedl incognito performanci 12. ledna 2007, hrál na stradivárkách z r. 1713. Experiment zorganizoval deník The Washington Post, popsán byl v dubnu 2007. Novinář Gene Weingarten byl za tuto akci a její analýzu oceněn Pulitzerovou cenou.)
Johann Pachelbel (1653 – 1706) byl německý barokní skladatel, kantor a učitel.
Johann Pachelbel (1653-1706)
Jeho nejznámější skladbu, Kánon v D-dur z roku 1680, jste určitě slyšeli, třeba v rádiu nebo na svatbě.
Ale možná jste se nikdy nezamysleli nad tím, jak krásná ta prostinká skladbička je. Je to skutečný kánon, mimochodem jediný, jaký kdy Pachelbel napsal. Podívejte se na prvních devět taktů (po rozkliknutí se zvětší):
Kánon v D-dur Johanna Pachelbela, prvních devět taktů s barevně zvýrazněnými nástupy tří houslových hlasů. Pod nimi je rytmická basová linka (basso continuo). (zdroj Wiki)
Dnes se hraje v mnoha různých instrumentacích a úpravách, často v jiných tóninách a ve variacích, při nichž je původní čistá forma kánonu pozměněna a klasická skladba romantizována. Přesto je i bez těchto úprav plná emocí.
Poslechněte si klasické provedení – troje housle a basso continuo. Tempo je mnohem rychlejší, než jak se dnes obvykle hraje – nějak takto to asi hrávali za života autora. Kánon je jen první část nahrávky, po něm následuje Giga od stejného autora, to je živý barokní tanec.
Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu.
Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.
(Lukáš 2, 4 a násl.)
Přemýšleli jste někdy o tomto příběhu z hlediska svatého Josefa? Jak temné musely být pro něj tyto dny? Namáhavá cesta s manželkou v pokročilém stádiu těhotenství, ztráta možnosti ubytování… Z jiných míst v Evangeliu je zřejmé, jak zodpovědným a rozvážným člověkem svatý Josef byl, nepochybně se na cestu vydal, protože to bylo nutné, a připravil ji, jak jen to bylo možné. Všechno se ale zhroutilo… Kde rychle najít místo pro rodičku, jak je aspoň trochu upravit? Ale neztratil klid a udělal, co bylo potřeba.
Albrecht Altdorfer byl německý malíř začátku 16. století, který je někdy považován za jednoho z prvních krajinářů. Tato vánoční malba je zvláštní, svatá rodina se krčí v koutku rozpadlého stavení, které se zdá být hlavním předmětem zájmu umělce… Ale ukazuje, jak ztraceně musela jejich situace vypadat z lidského hlediska. (Po rozkliknutí se obraz zvětší.)
Albrecht Altdorfer, Narození Páně, cca 1513
A přesto na ně Bůh nezapomněl. A lidé také ne. Přicházejí andělé, pastýři, mudrci… Na místě tragického odmítnutí a vypovězení se najednou… koná radostná a pokojná slavnost. Sám Bůh přišel vykoupit svůj lid.
Correggio, Svatá noc, 1528-30
I tento obraz je trochu zvláštní. Svatý Josef, tichý a věrný manžel a pěstoun, je na tomto obraze ukryt v pozadí. Nemusí na sebe upoutávat pozornost. Muž, na kterého se Bůh mohl spolehnout…
Jauchzet, frohlocket, auf, preiset die Tage,
Rühmet, was heute der Höchste getan!
Lasset das Zagen, verbannet die Klage,
Stimmet voll Jauchzen und Fröhlichkeit an!
Dienet dem Höchsten mit herrlichen Chören,
Laßt uns den Namen des Herrschers verehren!
Akademie für Alte Musik, Rias Kammerchor, Dir. René Jacobs.
V pondělí 8. 12. byla Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. Protože jsem ten svátek coby bloger nereflektoval (naštěstí jenom jako bloger), rád bych se k němu vrátil jedním hudebním dílem.
Johann Sebastian Bach v roce 1732 zhudebnil chvalozpěv, který podle Bible zazpívala Panna Marie, když navštívila Alžbětu. Vznikl nádherný Magnificat v D dur (BWV 243).
Bude to trochu rozsáhlejší, ale pokusím se sem poskládat po kouskách celé dílo, na YouTube kanálu uživatele jormundgard je výborné provedení pod vedením Nicolase Harnoncourta. Žel, neznám ten sbor, orchestr ani jména sólistů. Neporadíte někdo?
1. Magnificat anima mea Dominum.
2. Et exsultavit spiritus meus in Deo salutari meo.
3&4. Quia respexit humilitatem ancillae suae; ecce enim ex hoc beatam me dicent …omnes generationes.
5. Quia fecit mihi magna qui potens est, et sanctum nomen eius.
6. Et misericordia a progenie in progenies timentibus eum.
7. Fecit potentiam in brachio suo, dispersit superbos mente cordis sui.
8. Deposuit potentes de sede et exaltavit humiles.
9. Esurientes implevit bonis et divites dimisit inanes.
10. Suscepit Israel puerum suum recordatus misericordiae suae.
11. Sicut locutus est ad Patres nostros, Abraham et semini eius in saecula.
12. Gloria Patri, gloria Filio, gloria et Spiritui Sancto!
Sicut erat in principio et nunc et semper et in saecula saeculorum.
Amen.
Joseph Ratzinger se nikdy nezúčastnil žádné schůzky Hitlerjugend? Byl do Hitlerovy mládeže přihlášen školou, bez svého přičinění, protože členství bylo povinné pro všechny hochy starší 14 let. Ratzingerův otec byl odpůrcem nacismu.
Co Ježíš neřekl
Jděte a vyprávějte před kostelem drby o svých přátelích!
Očima oslíka 