Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘smrt’

Roberta srazí auto a dostane se do očistce, kde mu anděl – nebo spíše démon – Gil sdělí nepříjemnou zprávu – půjde do pekla, protože v jeho životě převažovaly negativní body nad pozitivními…

In God We Trust (Věříme v Boha) je pozoruhodný krátký komediální skeč režiséra Jasona Reitmana, produkovaný Watch Out For The Bears Production. Určitě si na něj těch 17 minut času najděte.

Tady se můžete na film podívat s českými titulky.

Podle Danta řídí očistec andělé, podle sv. Kateřiny Sienské ďáblové. A podle C. S. Lewise je peklo především úřad – inspirace jeho Radami zkušeného ďábla je v Reitmanově dílku dosti patrná, i když může jít i o náhodnou shodu.

Reklamy

Read Full Post »

Kardinál Tomáš Špidlík

Kardinál Tomáš Špidlík

Papež Benedikt XVI. se dnes při pohřebních obřadech v bazilice Svatého Petra ve Vatikánu rozloučil se zesnulým kardinálem Tomášem Špidlíkem, který v pátek 16. 4. 2010 odešel, aby spatřil Kristovu tvář. Hlavním celebrantem pohřební mše svaté byl děkan kardinálského kolegia Angelo Sodano.

Z papežovy promluvy:

Mezi posledními slovy, která pronesl zesnulý kardinál Špidlík, byla tato: „Celý život jsem hledal Ježíšovu tvář, a nyní jsem šťastný a klidný, protože odcházím, abych Ho uviděl“. Tato překrásná myšlenka, tak jednoduchá, co do formulace téměř dětská, ale přece hluboká a pravdivá, odkazuje bezprostředně k Ježíšově modlitbě, která před chvílí zazněla v evangeliu: „Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa“ (Jan 17,24). Je krásné a útěšné rozjímat o tomto souladu mezi touhou člověka, který si přeje vidět Pánovu tvář, a touhou Ježíše samotného. Ta Ježíšova je však něco mnohem více než touha: je to vůle. Ježíš říká Otci: „chci, aby ti, které jsi mi dal, byli se mnou“. Právě tady, v této vůli nacházíme „skálu“, pevný základ víry a doufání. Ježíšova vůle se totiž sbíhá s vůlí Boha Otce. A spolu s působením Ducha svatého tvoří pro člověka jakýsi druh bezpečného, mocného a něžného „objetí“, které jej uvádí do života věčného.

Záměrně hovořím o obrazu „srdce“, protože, jak mnozí z vás vědí, Otec Špidlík jej zvolil jako motto svého kardinálského erbu: „Ex toto corde“, z celého srdce. Tento výraz se nachází v knize Deuteronomium v prvním a základním přikázání Zákona tam, kde Mojžíš praví lidu: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou silou!“ (Dt 6,4-5). „Celým srdcem – ex toto corde – se tedy vztahuje na způsob, jakým má Izrael milovat svého Boha. Ježíš potvrzuje primát tohoto přikázání, ke kterému připojuje také přikázání lásky k bližnímu, o němž praví, že je „podobné“ tomu prvnímu a že na obou spočívá celý Zákon i Proroci (srov. Mt 22,37-39). Volbou tohoto motta náš ctihodný bratr takříkajíc vložil svůj život do přikázání lásky, vepsal jej cele do primátu Boha a lásky.

Potom je tu ještě jiný aspekt, další význam výrazu „ex toto corde“, na který Otec Špidlík určitě pamatoval a zamýšlel jej svým mottem dát najevo. Vycházeje stále z biblického kořene, symbol srdce představuje ve východní spiritualitě sídlo modlitby, setkání mezi člověkem a Bohem, ale také s dalšími lidmi a s kosmem. Zde je třeba zmínit, že na erbu kardinála Špidlíka je srdce, umístěné na štítu, překryto křížem, na jehož ramenech se protínají slova PHOS a ZOE, světlo a život, což jsou jména Boží. Člověk, který plně, ex toto corde, přijímá světlo a život, stává se tedy sám světlem a životem v lidství a v univerzu.

Kdo je však tímto člověkem? Kdo je tímto „srdcem“ světa, ne-li Ježíš Kristus? On je Světlem a Životem, protože v Něm „přebývá všechna plnost božství“ (Kol 2,9).

Kardinálský znak Tomáše Špidlíka (Wikipedia Commons)

Kardinálský znak Tomáše Špidlíka (Wikipedia Commons)

Několik záběrů Vatikánské televize z dnešní bohoslužby:

Tělo kardinála Špidlíka bude v příštích dnech vystaveno v Olomouci v katedrále sv. Václava. V pátek 30. 4. bude tento velký jezuita pohřben v bazilice na Velehradě.

Read Full Post »

Tim Tebow je slavný hráč amerického fotbalu. Narodil se v rodině křesťanských misionářů, Boba a Pam Tebow, na Filipínách. Kritické těhotenství ohrožovalo život matky a lékaři jí doporučili potrat. Ona s tím však nesouhlasila.

Tebowovi též dělali homeschooling, tedy učili své děti sami doma.

V této reklamě, která se vysílá o letošní Super Bowl, vypráví Pam Tebow příběh své rodiny:

Pam: I call him my miracle baby. He almost didn’t make it into this world. I can remember so many times when I almost lost him. It was so hard. Well he’s all grown up now, and I still worry about his health. You know, with all our family’s been through, you have to be tough…

Tim tackles his Mom.

Pam: Timmy! I’m trying to tell our story here.

Tim: Sorry about that, Mom… You still worry about me, Mom?

Pam: Well, yeah, you’re not nearly as tough as I am.

http://www.focusonthefamily.com/

Reklama byla prudce odsouzena řadou organizací a jednotlivců hlásících se k propotratovému hnutí. Údajně propaguje domácí násilí.

Ve skutečnosti… je to nádhera!

Read Full Post »

Komentář k ničivému zemětřesení na Haiti v RC Monitoru 3/2010. (Publikován též na Res Claritatis.)

V neděli 24. 1. 2010 bude ve všech českých katolických kostelích při bohoslužbách sbírka na pomoc Haiti.

Katedrála v Port-au-Prince (foto Kena Betancur, Reuters)

Proč? Haiti – katolická země na ostrově Hispaniola, na kterém kdysi Kryštof Kolumbus založil první španělskou osadu, má předpoklady být pozemským rájem. Přesto patří k nejhůře fungujícím společnostem na světě. A teď se stala peklem, jakoby ji nebe opustilo. Můžeme v tom najít nějaký smysl? Do jisté míry. Na místních politických poměrech nic záhadného není, jsou logickým důsledkem krvavé historie, jež stále čeká na světlo na konci tunelu. A přírodní katastrofy se prostě čas od času dějí. Přesto je tato otázka kladena – jak může dobrý Bůh dopouštět utrpení nevinných? Neměl pravdu Voltaire, který strašným lisabonským zemětřesením roku 1755 argumentoval proti Boží lásce?

Války, hlad a epidemie pronásledovaly lidstvo vždycky. Morální zlo – jako stalinský hladomor na Ukrajině či holocaust – je horší, ale pro věřícího může být existence lidského úmyslu jakousi úlevou – je zřejmé, že Bůh není viníkem, pouze tomu nezabránil. A úvaha pokračuje takto: Není zlý, snad je jenom slabý. Zasáhl by, kdyby měl tu moc. Avšak co s přírodní katastrofou, za kterou nikdo nemůže? Seslal ji Bůh? Podle deistů, jako byl Voltaire, je pro Boha utrpení lidských červů bezvýznamné. Vždyť nepomohl ani svým věrným – kde byl, když šelmy trhaly křesťanské děti v Koloseu?

Odpověď vyžaduje pokoru. Víme, že Bůh zlo nechce a že jednou skončí. Víme, že všechny události mají smysl. A víme, že jej často bude možné pochopit až na věčnosti. Kdyby lidé nežili věčně, mělo by utrpení převahu. Každý zemře a skoro každý v bolestech. Trápení starého člověka, který poslední měsíce svého života marně čeká návštěvu svých dětí, nemusí být v souhrnu menší, než utrpení zavaleného v sutinách, který několik dní umírá žízní. Ale lidé věčně žijí. Pozemský život může být bolestným porodem k věčné radosti, která trvá stále a stále a stále. Ano, je to tajemství. Bůh nám do něj dal nahlédnout, když se sám vystavil utrpení na kříži. Když v Boží přítomnosti rozjímáme o vlastním životě, můžeme s časovým odstupem odhalit smysl většiny událostí, které přinesly utrpení nám, přijmout je a s kněžskou duší obětovat Bohu. Ale nemáme moc na tomto světě pochopit utrpení jiných.

Někdy je však můžeme zmírnit. Nenechejme tyto příležitosti uplynout. Věnujme vdovin haléř spolehlivé pomáhající organizaci, rychle a bez řečí.  A buďme zastánci trpících před Bohem, nesme je ve svých modlitbách, buďme s nimi, jako je s nimi Pán. Jednoho dne všechno pochopíme. Modlitba za lidi na druhém konci světa možná nakonec zachrání nás samotné.

David Petrla

Read Full Post »

Tak na tomhle jsme vyrůstali… Ale vážně, Michael Jackson si zaslouží připomenout.

Michael Jackson

Michael Jackson. Pohledný muž se časem díky plastickým operacím změnil v postavu ze svého nejslavnějšího klipu.

Pro Michaelovy videoklipy jsou typické dlouhé úvody, někdy i se známými herci. Většinou je ale televize dávaly bez nich. Zde se můžete podívat na nezkrácené verze Thrilleru, Remember the Time a Black or White. (Ve skutečnosti však některé existují v ještě delších verzích.)

The Jacksons / Jackson 5: Blame it on the boogie (1978)

Vodpod videos no longer available.

Thriller (album Thriller, 1982)
POZOR, VIDEO OBSAHUJE ŠKAREDÁ STRAŠIDLA! 🙂

Vodpod videos no longer available.

Billie Jean (Thriller, 1982)

Vodpod videos no longer available.

Bad (Bad, 1987)

Vodpod videos no longer available.

Man in the Mirror (Bad, 1987)

Vodpod videos no longer available.

Remember the Time (Dangerous, 1991)

Vodpod videos no longer available.

Black or White (Dangerous, 1991)

Vodpod videos no longer available.

Requiescant in pace!

Read Full Post »

 Dominika Kočibová
8. 8. 1989 – 2. 3. 2009
Dominika Kočibová

Dominika

Děcka, to bylo tak. Ještě v sobotu odpoledne jsem si na pavilonu DEF v pohodě malovala. Kamarádce Pavle jsem věnovala sešit, aby měla kam psát svůj román. Já už ho přece nebudu potřebovat. Pak jsem snědla pár pomerančů. Asi jsem to neměla dělat, protože celou noc mi bylo špatně a zvracela jsem. Holky, promiňte, moc jste se nevyspaly.

V pondělí ráno mne převezli do nemocnice. To v Brně zrovna končily prázdniny a tak i já jsem se vydala do školy. Do nové, do té Boží. Docela mi to tu jde, ono se tu nezkouší, neznámkuje. Máme jen jeden předmět. Jmenuje se

LÁSKA

Tak nebuďte smutní, když já se raduji!

Vaše Domča

*******************************

Ve středu 11. 3. 2009 v 16:00 bude v ústavu sociální péče Kociánka v Brně v nejvyšším patře pavilonu C sloužena mše svatá za duši Dominiky.

*******************************

Autorem oznámení je Zdeněk Winkler.

Zuzana Navarová, Do nebes:

Read Full Post »

Před dvěma týdny náhle zemřel Michael Dubruiel, americký katolický spisovatel, bloger a editor nakladatelství Our Sunday Visitor.

Pozn.:
Objednáte-li si do konce února
některou z Dubruielových knih, OSV dá jeho rodině dvojnásobnou provizi. Odkaz vede na zabezpečený server a po kliknutí se vám otevře dotazovací okno, které s klidem a bez jakéhokoliv rizika potvrďte. Teprve potom se vám otevře stránka s knihami.

Dubruielova manželka Amy Welborn publikovala na svém blogu poslední Michaelův text, který napsal pro svůj sloupek Některá zrna padla v diecézním časopise. Je to inspirativní úvaha o smrti a naději, o jedné velké lži a důvěře. Napsal ji 2. února tohoto roku večer. Následující den ráno v tělocvičně zkolaboval a po převozu do nemocnice zemřel. Bylo mu 50 let.

To nejmenší, co pro něj mohu udělat, je přeložit tento krátký článek do češtiny. Zde je:

Poslední sloupek Michaela Dubruiela

Když jsem byl před několika týdny ve Washingtonu D. C., narazil jsem na starého přítele, Otce Benedikta Groeschela, CFR, se kterým jsem spolupracoval na několika knihách. Potkali jsme se po mši pro vedoucí prolife v Trinity College. Bylo to přesně pět let a deset dní po onom večeru v Orlandu na Floridě, kde Otec Benedikt téměř přišel o život během tragické nehody a skoro čtyři roky od týdne, který jsem s ním strávil v New Yorku, kde jsem mu asistoval při posledních úpravách knihy, kterou psal společně s biskupem Bakerem.

Práce s tehdy velmi křehkým Otcem Benediktem mi připomněla interview, které poskytl o několik let dříve na EWTN Dougu Keckovi v Booknotes. Během tohoto interview k prvnímu vydání knihy Oce Benedikta Povstaňte z temnoty (Arise from Darkness), požádal Doug Otce Benedikta, aby se rozhovořil o něčem, co Otec ve své knize nazýval „velkou lží.“ „Velká lež,“ řekl Otec Benedikt (a v tomto bodě jej parafrázuji), znamená myslet si, že když se pomodlíme všechny správné modlitby a žijeme správně, nestane se nám nikdy nic špatného. Bohužel existuje mnoho dobrých lidí, kteří ztratili víru, protože věřili této lži, a to ji činí vskutku velkou!

Člověk jen musí pomyslet na Ježíše Krista, bezhříšného Syna Božího, a na to, jak hrozně trpěl na kříži, aby své mínění v tomto bodě opravil. V naší době jsou mnozí, o kterých víme, že žili svatý život, mnozí, kteří se hodně modlili, a přesto také trpěli.

To mne přivádí k další příhodě, o které jsem se dozvěděl od Otce Benedikta, když jsem s ním pracoval v New Yorku před čtyřmi lety. Čekal jsem na něj, abych udělal nějaké korektury v textu, když jsem si všiml něčeho, co vypadalo jako svatební oznámení. Zeptal jsem se ho, zda to patří nějakému příbuznému, nebo páru, který oddal. Odpověděl, že nic takového, ale vyprávěl mi příběh osoby, které se to týkalo.

Diana byla mladá portorikánka, která vyrostla v domově velmi naplněném vírou. Ačkoliv byli chudí, naučila ji její matka v raném věku důvěřovat nade všechno Bohu. Když byla dost stará, aby šla do koleje, objevila Diana způsob, jak pečovat o své vzdělání – opět něco, za co vděčila své silné víře – a stala se prvním členem své rozsáhlé rodiny, který promoval. Potom se vdala a nastoupila u velké investiční firmy v New Yorku.

Přestože ji práce zaměstnávala, našla si čas na to, aby každý den chodila na mši. Když její přítelkyně pořádaly večírky, Diana pro ně vyráběla dárkové balíčky, které obsahovaly cukroví a make-up, ale také modlitební knížku a svěcenou vodu. Když některý člen rodiny nemohl zaplatit své účty, Diana je tajně zaplatila za něj. Když se někdo z rodiny dostal do potíží, vykoupila jej z vězení.

Jedné noci měla Diana podivný sen. Ve snu viděla Ježíše, oblečeného v bílé róbě, stojícího na oblaku dýmu. Kynul jí, aby šla za ním a říkal jí, ať se nebojí, že ji vezme s sebou. Pak se jí zdálo, že pod ní celý svět zmizel a vtom se probudila. Ráno o snu pověděla manželovi, ale ten o tom nechtěl slyšet – děsilo jej to.

Několik dalších nocí se sen opakoval. Řekla o něm své matce, která přemýšlela, co by to mohlo znamenat.

O měsíc později, 11. září 2001, byla Diana v práci ve své investiční firmě ve World Trade Centru v jednom z horních podlaží. Poté, co druhé letadlo narazilo do věže pod ní, zavolala mobilním telefonem svému muži a matce. Připomněla jim svůj sen, těsně před tím, než se věž zhroutila.

Co je opakem „velké lži“? Důvěra.

Když se jej anglický žurnalista dotázal na budoucnost řádu, který spoluzaložil, odpověděl Otec Benedikt prostě: „Nemáme žádné plány, jen nechat se vést Bohem.“

Nikdo z nás neví, co skrývá budoucnost, ale naštěstí můžeme obejmout to, co je vytištěno na našich bankovkách: „In God we Trust.“ (Důvěřujeme v Boha.)

World Trade Center, 11. 9. 2001:

Poznámka:
Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl podívat na střechu World Trade Centra – jižní věže bez vysílače, která byla zasažena jako druhá. Byl jsem tam v roce 1997 se svojí tedy ještě budoucí manželkou, přáteli z Archy a P. Jindřichem Kotvrdou.

Potkali jsme se na střeše s jinou skupinou krajanů. Bylo tam v té chvíli snad 30 Čechů.

Co myslíte, jak dlouho trvalo rychlovýtahu vyjet do 107. patra? Přesně 60 sekund. 107. patro ale nebylo nejvyšší. Aby návštěvník vystoupil na střechu, asi o dvě patra výše, musel ještě použít jezdící schody. Tak se dostal do výšky 420 metrů. Za dobrého počasí byl odměněn výhledem do vzdálenosti asi 80 km.

Pro srovnání, severní věž byla vysoká 117 metrů, ale na ní byl umístěn ještě 110 metrů vysoký televizní vysílač, takže její celková výška byla 527 metrů.

World Trade Center

World Trade Center (foto Wiki)

Read Full Post »

Older Posts »