Appassionata. Nádherná, strhující skladba s nepřeslechnutelně tragickým podtextem, kterou Beethoven napsal na začátku svého „heroického období“, tedy krátce poté, co pochopil, že postupně úplně ztratí sluch. Jedna z nevášnivějších klavírních skladeb vůbec. Tato sonáta č. 23 f-moll, Beethovenův opus č. 57, patřila k několika skladbám, které mě v době studia naučily milovat vážnou hudbu.
Appassionata patří také ke skladbám nejnáročnějším, protože k jejímu skvělému přednesu nestačí dokonalá technika a rozdíl mezi provedením klavíristy jen výborného a klavíristy geniálního bývá propastný. Je škoda nejít na živý koncert, ale internet má i své nesporné přednosti a díky YouTube si můžeme poslechnout některé z nejlepších interpretů.
Takto ji hrál Claudio Arrau:
A takto Svjatoslav Richter v roce 1959 v Praze:
Přátelé, zajímá mě váš názor: Který z těchto velikánů hrál Appassionatu lépe, respektive čí provedení je vám osobně bližší? Jistě vám nebude činit potíže odhlédnout od toho, že první záznam obsahuje video a je technicky kvalitnější, o to samozřejmě nejde.
Hlasujte prosím v anketě. (Jsem opravdu zvědavý, jestli se najde aspoň pět lidí, kteří si poslechnou obě nahrávky celé a porovnají je. 🙂 )
Znáte jiná výjimečná provedení? Vyjádřete se v diskusi.
