Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for Květen, 2009

Vědci z www.phdcomics.com v přelomové studii popsali typický životní cyklus vědecké zprávy:

The Science News Cycle (www.phdcomics.com)

The Science News Cycle (www.phdcomics.com)

Kliknutím na obrázek se otevře v plné velikosti.

Tuhle nádheru objevil Mark Shea.

Read Full Post »

Pro mnoho diváků bylo velkým zklamáním, že Britain’s Got Talent letos nakonec vyhrála, byť nepochybně perfektním vystoupením, taneční skupina Diversity. Největším překvapením soutěže byla jednoznačně Susan Boyle, která si odnesla druhou cenu. Poslechněte si ji:

Susan Boyle zpívá poprvé před hlavní porotou píseň I Dreamed A Dream (Snila jsem sen) z muzikálu Bídníci

Vodpod videos no longer available.

Katoličce Susan Boyle se ve škole ostatní děti vysmívaly, nikdy se nevdala a žila se svojí matkou, o kterou se starala do její smrti v roce 2007. Pomáhala ve farnosti a občas také zpívala při různých příležitostech. Dnes osmačtyřicetiletá Susan nikdy neměla čas na sebe.

Píseň Cry Me A River nazpívala Susan Boyle v roce 1999 na charitativním CD:

Bluesovou baladu Cry Me A River napsal Arthur Hamilton a nejznámější je v provedení Elly Fitzgerald, zde ji zpívá živě s Joe Passem v roce 1975:

Letošní ročník Britain’s Got Talent byl třetí. V prvním ročníku zvítězil Paul Potts, prodavač mobilních telefonů. Rozhodně si poslechněte i jeho:

Paul Potts zpívá árii Nessun Dorma (Nikdo ať nespí) z Pucciniho opery Turandot:

Read Full Post »

Prezident České republiky Václav Klaus včera navštívil Vatikán a setkal se s papežem Benediktem XVI. Svatý stolec přitom oficiálně potvrdil papežovu návštěvu Prahy, Brna a Staré Boleslavi v září tohoto roku.

Václav Klaus: „Už při prvním kratičkém rozhovoru s papežem Benediktem XVI. při jeho inauguraci, kdy jsme mu blahopřáli k jeho zvolení, jsem byl překvapen, jak moc toho o naší zemí ví. Byl přece biskupem v Mnichově, což není od nás daleko. Byl jsem tedy nyní opět pozitivně překvapen tím, jak sleduje vývoj v naší zemi, včetně i jakéhosi cítění toho, kdo je kdo a co zastává za názor a jaké pozice zaujímá. V tomto smyslu byla návštěva věcná a pragmatická a rozhovor nebyl výměnou zdvořilostí, ale věcnou diskusí, která doufám bude v Praze pokračovat.“

Read Full Post »

Za necelých 24 hodin, v sobotu 29. 5. 2009 v 15:00, budou lidovci ve Vsetíně volit svého nového předsedu.

Kdo by jím podle vás měl být? (Můžete hlasovat, i když už bude znám výsledek.)

Profily kandidátů jsou zde, uvádím je v abecedním pořadí.

Read Full Post »

Již zítra vypukne v Brněnské a Plzeňské diecézi (a na jednom místě ve Středočeském kraji) Noc kostelů:

www.nockostelu.cz

Logo/pohlednice Noci kostelů

Logo/pohlednice Noci kostelů

Večer zahájí v 17.50 zvuk zvonů. V 18.00 bude v Brně u sv. Jakuba ekumenické zahájení.

Většinou od sedmi, ale někde již od pěti hodin se budou v mnoha kostelích různých církví pořádat kulturní akce typu koncertů, představení, výstav, ale i besed a podobně.

Najděte si svůj program ve svém městě či obci

Po kostelích

V kostelích je k dispozici brožurka s programem. Je možné si taky vyzvednout Poutnický pas a do něj sbírat razítka (což bude mít nejspíš smysl jen v Brně a v Plzni).

Záštitu nad Nocí kostelů převzali Mons. Vojtěch Cikrle, katolický biskup brněnský, Mons. František Radkovský, katolický biskup plzeňský a Mgr. Michal Hašek, hejtman Jihomoravského kraje.

Read Full Post »

Thaddeus J. Kozinski se na webu MercatorNet vrací ke kauze Obamova projevu a čestného doktorátu na University of Notre Dame.

Saruman na Notre Dame

Thaddeus J. Kozinski

Mistrné řeči prezidenta Obamy se mnohde aplaudovalo — ale co vlastně ve skutečnosti řekl?

MercatorNet, 22. 5. 2009

„Ti, kdo tomu hlasu naslouchali neobezřetně, byli jen zřídka schopni zopakovat slova, která slyšeli; a pokud to udělali, divili se, neboť v nich zůstalo jen málo síly. Většinou si pamatovali jen to, že bylo potěšením slyšet ten hlas mluvit; všechno, co řekl, se zdálo být moudré a rozumné, a probouzela se v nich touha rychle souhlasit, aby také vypadali moudře. Když mluvili jiní, zdáli se být v porovnání s ním hrubí a neotesaní; a když se proti tomu hlasu stavěli, vzbuzovalo to hněv v srdcích těch, kdo byli v moci kouzla. U některých kouzlo trvalo pouze po tu dobu, kdy hlas mluvil k nim, a když mluvil k jiným, usmívali se jako ti, kteří kejklířův trik vidí, zatímco jiní na něj udiveně zírají. Mnohým stačil už jen pouhý zvuk toho hlasu, aby byli kouzlem uchváceni; ale u těch, kdo jím byli přemoženi, kouzlo trvalo, i když byli daleko, a stále slyšeli šepot onoho měkkého hlasu a jeho naléhání. Ale nikdo nebyl nezasažen; nikdo neodmítl jeho naléhavé žádosti a příkazy bez námahy mysli a vůle, dokud měl nad tím hlasem jeho pán kontrolu.“

„Sarumanova řeč,“ J. R. R. Tolkien: Pán prstenů, Dvě věže

Přibližně uprostřed svého projevu dne 17. května na univerzitě Notre Dame položil prezident Obama následující otázky:

„Je možné, abychom spojili své ruce při společném úsilí? Jak se účastníme energické debaty jako občané pulzující a různorodé demokracie? Jak zůstává každý z nás pevný ve svých zásadách a bojuje za to, co považuje za správné, aniž by démonizoval ty, kteří právě tak silně zastávají opačná přesvědčení?“

Jsou to podstatné a zásadní otázky, a výstižný a přímočarý způsob, jakým je Obama položil, ukazuje jeho rétorické nadání. Ale Obama udělal víc, než jen předložil svému katolickému publiku podnětné otázky; poskytl na ně i určité odpovědi, přinejmenším těm z posluchačů, kteří nebyli úplně očarováni. Obamovy odpovědi, spolu s filozofickými a teologickými principy, které předpokládají, byly šikovně ukryty za jeho rétoricky vybroušenými, magickými slovy; a když jsou vyneseny na světlo, prozrazují ještě jiné zaklínadlo než to, které se zjevilo na dokonale uhlazeném jazykovém povrchu.

Uprostřed svého projevu vzpomíná Obama na příhodu s křesťanským lékařem, který ho informoval, že ho v nadcházejících volbách nebude volit za prezidenta ne kvůli Obamově „pro-choice“ (volbu potratu schvalující) pozici, ale kvůli nezdvořilému, ideologickému jazyku, v němž byla tato pozice vyjádřena na Obamově internetové stránce. Obama pak publiku řekl, jak ihned změnil stylizaci, vyjádřiv svou naději, že „spolu můžeme žít způsobem, který smiřuje přesvědčení každého z nás s dobrem všech.“ Tato historka myslím poskytuje interpretační klíč k porozumění nejen podstatnému bodu Obamova projevu v Notre Dame, ale rovněž jeho celému politickému projektu, vyjádřenému v mnoha jiných projevech, spisech i činech v prezidentském úřadu.

Smiřující nesmiřitelné

Ta historka je mikrokosmem Obamovy makro-politické vize: pestré společenství lidí s nesmiřitelnými náboženskými a morálními přesvědčeními, žijící společně v pokoji a smíru. „Nesmiřitelnými“ není mé slovo, aby bylo jasno; je Obamovo. Z projevu v Notre Dame:

„Rozumějte – netvrdím, že debata obklopující potraty může nebo má jít stranou. Bez ohledu na to, jak moc bychom se jí možná chtěli vyhnout – majíce na zřeteli, že názory většiny Američanů na tento problém jsou komplexní a dokonce protikladné –, je faktem, že na určité úrovni jsou stanoviska obou táborů nesmiřitelná. Každá ze stran bude nadále předkládat svou věc veřejnosti vášnivě a s přesvědčením. Ale zajisté to můžeme dělat bez toho, že bychom z těch, kdo jsou jiného názoru, dělali karikatury.“

Samozřejmě – z definice nemůže nastat žádné „smíření“ mezi nesmiřitelnými stanovisky, ale Obama zde má na mysli něco zcela jiného. To, co ve světle příhody s lékařem znamená „smířit vlastní přesvědčení s dobrem všech,“ není povzbuzování jiných ke změně názoru na danou věc, nýbrž jednoduše změna způsobu, jímž je názor artikulován, tak, aby nebyl „karikován“ názor opoziční.

Lékařova „pokorná“ žádost o rétorickou zdvořilost a Obamovo pohotové podvolení se jsou modelem pro takové smíření. „Tímto nežádám, abyste se postavil proti potratům,“ parafrázuje Obama lékaře, „ale jen abyste o této záležitosti hovořil férově.“

Vynořuje se však otázka: Proč by někdo, kdo stejně jako pro-life lékař věří, že umělý potrat je promyšlená vražda plně lidské a nevinné osoby, neměl žádat každého, koho potká, třeba i samotného prezidenta, který má nejvíce moci k prosazení kriminalizace umělých potratů, aby se postavil proti potratům? To jest, proč by měl někdo s tak „vášnivým přesvědčením“ posuzovat „férovost“ provražedného vyjadřování víc než pravdu? Proč by měl „nezaujaté vyjadřování“ považovat za důležitější, než mluvit takovým způsobem, aby bylo vraždění co nejúčinněji zastaveno? Vždyť zde mluvíme o záležitosti života a smrti, ne o soukromém názoru na státní daně.

Mohou být hodnoty sblíženy, aniž by se změnily?

Ve své řeči naléhal Obama na všechny Američany, aby „srovnali své nejhlubší hodnoty a svou oddanost s požadavky nové doby,“ to jest, ne aby měnili své hodnoty a zásady, ať už světské nebo náboženské, ale pouze je „srovnali.“ A takové srovnání musí mít něco společného se vzájemnou výměnou mezi oním lékařem a prezidentem Obamou, naším vzorem americké ctnosti.

Dovolte mi trochu pozměnit onu historku, abych pomohl věc lépe pochopit. Píše se rok 1834, a tématem je otroctví, nikoli potraty. Existuje zákon, který dovoluje, aby pán z jakéhokoliv důvodu zabil svého otroka, a díky tomu jsou každý rok zabity tisíce otroků. „Pro-life“ lékař proti tomuto zákonu vystupuje, naproti tomu jeho senátor ho obhajuje. Lékař je ale poté, co mysticky vyslechne během prorockého snu Obamovu budoucí řeč v Notre Dame, fascinován Obamovou „férovou nezaujatostí,“ a rozpoznává, že „požadavky nové doby“ vyžadují, aby už napříště on i ostatní oponenti smrti otroků nepožadovali na obhájcích práva zabíjet otroky změnu stanoviska, leč pouze změnu rétoriky. Tentýž sen má i senátor, díky čemuž rozpoznává, že jeho nejvyšším závazkem je být při podpoře smrti otroků férový a „nekarikovat“ žádný opoziční názor.

Myslím, že závěr je nabíledni: Pokud by rétorická zdvořilost byla maximem vyžadovaným pro „srovnání“ amerických občanů 19. století, měli bychom dodnes legalizované otroctví, pokud nechceme mluvit přímo o genocidě desítek tisíc Afroameričanů. Snad ani není třeba podotýkat, že by nebyl žádný prezident Obama. Nebo si představme, že by prezident navrhoval masovou genocidu „podlidských“ Židů. „Okay,“ ujišťuje prezident onoho lékaře, „budu férový a budu říkat, že jsou docela lidští, zatímco je zabíjíme.“ Každý už jistě chápe.

Ironie, víra a pochybnost

V úvodu jsem řekl, že v otázkách položených v Obamově řeči v Notre Dame nejde jen o Obamovy odpovědi, ale i o teologické a filozofické principy, které jeho odpovědi předpokládají. Více prostoru by mi dovolilo pojednat o nich do větší hloubky; pro tentokrát jen s dovolením osvětlím to, co považuji za centrální filozofický/teologický důvod, proč Obama hájí sociální a politický ideál, který upřednostňuje konverzační férovost před pravdou, a proč používá jako hlavního příkladu téma, které většina Američanů považuje za věc života a smrti. Zde je hlavní klíč, který odemyká Obamův projev:

„Ale také mějte na paměti, že největší ironií víry je to, že nezbytně připouští pochybnost… Tato pochybnost by nás neměla odvádět od víry. Ale měla by nás činit pokornými. Měla by mírnit naše vášně, a přimět nás, abychom se měli na pozoru před povýšeností. Měla by nás přimět, abychom zůstali otevření a zvídaví a dychtiví pokračovat v morální a spirituální debatě, která pro tolik z vás začala mezi těmito zdmi Notre Dame.“

Navrhuji tento filozofičtější a teologičtější překlad:

„Ať už považujeme za pravdivé jakékoliv „hodnoty“ a „povinnosti“, ty, které vyrůstají z naší víry nebo ji jakkoliv zahrnují, musí být zastávány s určitým množstvím nutné pochybnosti – protože „pravda“ v tomto typu záležitostí nemůže být nikdy známa. A právě proto bychom se měli snažit především dále vést, a nikdy ne vyřešit, „morální a spirituální debatu,“ jejímž vcelku dosažitelným cílem není pravda ohledně jakékoliv politické záležitosti (bez ohledu na to, jak moc je v souvislosti s ní ohrožen život), ale „férovost“.

Myslím, že tato interpretace, nebo něco na ten způsob, nejlépe vysvětluje, proč je křesťanský pro-life lékař, projevující toleranci k masovému vraždění dětí v lůně matky, vyzdvihován prezidentem Spojených států jako vzor občanských ctností před skupinou katolických vysokoškolských studentů. Není snad ani zapotřebí podotýkat, že tak relativistické pojetí víry a pravdy je zcela nesmiřitelné s ryzím náboženským světonázorem, který podle Obamy sdílí 90 procent Američanů.

Jakýmpak „nepředpojatým“ hlasům by bylo dovoleno vyjadřovat se v tomto typu „usilovné debaty“? „Karikovali“ by své oponenty ti, kdo by jasně a výslovně odmítli přijmout její relativistická východiska? Druh diskuse, k jehož vedení by nás Obamova „víra“ přinutila, je ve skutečnosti výsměchem debatě, protože znevažuje smysl každé debaty, objevování pravdy, a tudíž znevažuje i lidské bytosti, které se jí účastní, protože naší největší touhou je znát pravdu, milovat ji a podle ní jednat.

S pravdou zatemněnou „férovou“ rétorikou coby politickým „summorum bonum“ (nejvyšším dobrem), nemáme nic, co by bránilo nejsilnějším a nejbezohlednějším – třebaže, samozřejmě, rétoricky „férovým“ –, aby uplatňovali svou moc nad slabšími. Jistě, pro-life lékaři by velmi hezky mluvili se všemi pro-choice lékaři; a mezitím by byly lidské bytosti masakrovány ještě v matčině lůně.

Promiňte, pane prezidente univerzity Notre Dame, já, níže podepsaný, férově, nebo snad ne, odmítám účast na Obamově „obnově“ politického života, v solidaritě se všemi dětmi zabitými v minulosti i budoucnosti díky amorálnímu kulturnímu, duchovnímu a politickému klimatu, které je jen zhoršováno Obamovým chytře zakrývaným relativismem, v němž je s nejslabšími a nejbezbrannějšími zacházeno nepříliš férově. Prezident Obama od nás žádá, abychom nekarikovali jiné americké občany. Dobrá. My po něm ale vyžadujme, aby je nedovolil zabíjet.

Dr. Thaddeus J. Kozinski je asistujícím profesorem humanistických studií na Wyoming Catholic College v Landeru ve Wyomingu, USA.

Přeložil P. Ladislav Nosek, SJ.

Pozn.:
Saruman je postava z románu Pán Prstenů J. R. R. Tolkiena. Jde o mocného a původně dobrého čaroděje, který se snaží manévrovat mezi zlem a dobrem, dělá stále větší kompromisy se zlem a nakonec se přidá na stranu zla, které je v románu personifikováno postavou temného mága Saurona.

Read Full Post »

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze, vydal následující prohlášení k projevu, který Barack Obam přednesl 17. 5. 2009 v Illinois na americké katolické University of Notre Dame.

Lukáš Novák toto prohlášení přeložil do češtiny.

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze

 

Arcibiskup Chaput: Notre Dame, kauza, která nekončí

 

„Zjistil jsem, že i mezi těmi, kdo nechodili na Notre Dame, dokonce i mezi těmi, kdo nesdílejí katolickou víru, panuje zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může Notre Dame ve světě dosáhnout.“

Reverend John Jenkins, C.S.C., 17. května 2009

Promoční projevy jsou obvykle směsí piety a optimismu, které mají napomoci tomu, aby přechod studentů do reálného života proběhl hladce. Ty nejlepší z nich obsahují humor. Některé jsou vskutku inspirativní. Ale pouze velmi výjimečně se podaří, aby byl projev pietní a optimistický, přitom však vyhýbavý, nešťastný a zanechávající velké škody. Prezident univerzity Notre Dame, otec John Jenkins, C.S.C., je mužem obdařeným nemalým intelektem a schopnostmi. O to větší rozpaky vzbuzují jeho úvodní poznámky k zahajovací řeči prezidenta Obamy na Notre Dame.

Připomeňme, že v diskusích ohledně vystoupení prezidenta Obamy na Notre Dame nikdy nešlo o to, zda je Obama dobrým nebo špatným člověkem. Prezident je bezpochyby upřímný a schopný muž. Podle jeho vlastních slov mělo náboženství na jeho život podstatný vliv. Patří mu úcta, jakou máme podle Písma projevovat všem veřejným představitelům. Máme povinnost modlit se za jeho moudrost a za úspěch jeho služby společnému dobru – nakolik se ovšem řídí správným morálním úsudkem.

Máme ale rovněž povinnost postavit se na odpor, když se mýlí v základních otázkách, jako jsou interrupce, výzkum na embryonálních kmenových buňkách a podobně. A máme i povinnost zabránit výprodeji katolické identity pod pláštíkem falešného dialogu, který jen zakrývá abdikaci na naši povinnost vydávat morální svědectví. Notre Dame nejen že pozvala prezidenta, aby pronesl zahajovací řeč, ale navíc tomuto člověku, který jednoznačně podporuje nejhorší rozsudek v historii Spojených států, totiž případ Roe vs. Wade, bezdůvodně a nezaslouženě udělila čestný doktorát v oboru práva.

Notre Dame takto ignorovala pokyn biskupů z dokumentu Katolíci ve veřejném životě z roku 2004. Ignorovala znepokojené výzvy velvyslankyně Mary Ann Glendonové, jíž chtěla univerzita udělit medaili Laetare za rok 2009 – na rozdíl od prezidenta si paní velvyslankyně toto ocenění bezpochyby zasloužila, nakonec je však pro frustraci z jednání univerzity odmítla. Ignorovala apely místního biskupa, prezidenta biskupské konference Spojených států, více než sedmdesáti dalších biskupů, mnoha tisíců svých studentů a stovek tisíců amerických katolíků. Dokonce i tady v Coloradu jich bylo více, než lze spočítat.

Univerzita neměla naprosto žádný důvod – snad kromě intelektuální nabubřelosti – pro svoji paličatost. A otec Jenkins své původní špatné rozhodnutí doprovodil vykrucováním a pokryteckým vysvět­lováním, které je mělo následně ospravedlnit.

To jsou ostrá slova, jsou však zasloužená, a to právě vzhledem k výroku samotného otce Jenkinse ze 17. května: „Američtí katolíci doposud vždy vkládali do Notre Dame zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může ve světě dosáhnout.“ To se totiž pro mnoho katolíků v neděli změnilo – a rozhodně tu nejde jen o „skupinku křiklounů“, jak to s tak nebetyčným pohrdáním a ignorancí líčil magazín Time i jiné noviny.

Událostem 17. května přesto nechybí jistá ironie. Skoro přesně před pětadvaceti lety poskytla Notre Dame prostor guvernéru Mario Cuomovi, aby načrtl „katolické“ argumenty pro umožnění interrupcí v rámci veřejného zdravotnictví. Média tehdy Cuomově řeči aplaudovala jako mistrovské ukázce americké katolické právní a morální argumentace. Zpětně viděno je jasné, že projev byl velmi chytře sestaven. Stejně tak je však jasné, že šlo o nelogické a intelektuálně pochybné cvičení ve výrobě omluv. Jenkinsovy pokusy o vysvětlení a Obamův čestný doktorát jsou odpovídající tečkou za čtvrtstoletím eroze katolických postojů v katolickém vyšším školství. Společně poskytují další generaci katolického vedení víc než dostatečnou omluvu, aby mohla překrucovat křesťanství ke svému obrazu a povznést se nad skutečný obsah toho, co to obnáší, být katolíkem ve veřejném prostoru.

Chicagský kardinál Francis George vyjádřil názor, že Notre Dame nepochopila, co to znamená být katolíkem, ještě než k těmto událostem došlo. Má pravdu, a Notre Dame je sotva ojedinělým případem této institucionální pomýlenosti. V tom spočívá jádro pudla. Vedení Notre Dame prokázalo Církvi vskutku medvědí službu a nyní se pokouší kritiku bagatelizovat jako pokřik marginálních extrémistů. Škody však zůstávají a kritikové mají pravdu. To nejdůležitější, co teď musejí pravověrní katolíci dělat, je trvat na tom – prostřednictvím slov, činů a finanční podpory –, aby instituce, které se prohlašují za katolické, víru skutečně odvážně a důsledně žily. Dojde-li k tomu, může selhání univerzity Notre Dame ještě způsobit trochu nechtěného dobra.

Přeložil Lukáš Novák.

Read Full Post »

Older Posts »