Nebývá příliš obvyklé, aby se na blogu publikovala původní interview. Každopádně, na tomto blogu je toto rozhovor No. 001. Možná jste si všimli, že se na českém internetu objevil nový křesťanský diskusní web. Nevšimli? Chyba! Stojí za shlédnutí už kvůli svému (alespoň v této chvíli) působivému designu.
Provozuje jej Jiří Kub. Položili jsme (prrr Oslíku, tohle není časopis, tohle je tvůj blog!), tedy pardon, položil jsem Jiřímu několik otázek.
"Hospodský" Jiří Kub
Proč jste založil Confugium? Co je jeho cílem?
Odpovím takovým podobenstvím. Představte si člověka, který rád posedí v hospůdce a popovídá si se svými přáteli. Přečte si tam noviny, polaje vládě. V místě, kde žije, je hospod několik, ale zvykl si chodit do jedné. Tam však začali přicházet divní hosté, kteří se tam chovali jako doma a zároveň jako na pastvě. Přes nápisy „neplivejte na podlahu“ na podlahu plivali, kouřili v nekuřácké místnosti. Útratu platili a hostinský byl s nimi vcelku spokojen. Občas sice dveřmi někoho z nich vyhodil, ale ten se vzápětí vrátil oknem. Přátelé onoho člověka chodili stále méně a méně, mnozí přestali chodit vůbec. V jiných hospodách to nebylo o nic lepší. V jedné samí sparťani, v další se nesmělo kouřit vůbec, u McDonalda bylo vše moc sterilní a z jedné udělali mléčný bar, což je sice zařízení bohumilé, ale na snídani cestou do práce a ne na pokec s přáteli a lát vládě se tam jaksi nehodí.
Začal si zvát přátele k sobě domů, ale spotřeba lahváčů rostla, zatěžovala rodinný rozpočet, manželka trochu bručela a točený je točený. A navíc, všichni se tam už nevešli.
Nezbylo mu tedy nic jiného, než si otevřít hospodu svou. A když už se do toho pustil, nezaložil hospodu, ale klub, protože anglické kluby – hospody jen pro členy a jejich přátele – se mu vždycky líbily. Je to sice zatím napůl staveniště, ale pivo tam je jako křen. Má to jednu nevýhodu – musí dělat hospodského i vyhazovače. Ale zatím je to taková hospoda Na mýtince, takže ani jako hospodský, ani vyhazovač se moc nepředře.
Jak byste si přál, aby Confugium vypadalo za pět let?
Nemám žádné představy ani ambice. Není to cílevědomá činnost. Je to spíše uspokojování vlastních potřeb s představou, že existují lidé, kteří mají potřeby podobné jako já. Ať se Confugium rozrůstá vlastní dynamikou. Vím, že existují lidé, kteří by se tam dobře cítili, ale kteří o něm nevědí, nemají dost času na klábosení, nebo mají jiné oblíbené útočiště. Takových lidí jsou desítky. Když ty desítky přijdou, bude to skvělé. Když nepřijdou, nic se neděje. Jako kdybychom nezačali. Pokud přijdou stovky, bude to průšvih a budeme muset z amatérského klubu udělat profesionální podnik a přestavět záchody podle euronorem. Pak bych to asi prodal nějakému opravdickému hostinskému a šel hledat nějakou odlehlejší mýtinku.
Jakým způsobem chcete Confugium moderovat a vést?
Pomocí neodolatelného kouzla své osobnosti, vlastního šarmu a bezbřehé svévole. Hlavně bez předem daných pravidel. Jinak řečeno – citem. Buď to půjde, nebo se to zvrhne. Sám jsem zvědav.
Jediné pravidlo, které jsem sám sobě uložil, je necenzurovat diskusní větve, ve kterých sám diskutuji. A jestli bych k tomu někdy přistoupil, tak okamžitě s další diskusí přestat. Ostatně Confugium je vybaveno mým vlastním vynálezem – sekcí odstraněných příspěvků. Takovým košem, kam házím to, co podle mého zdání nemá v diskusích co pohledávat. Košem veřejně přístupným. Kdo se v něm má náladu hrabat – ať si poslouží. A chci-li se dočkat motýlů, musím občas snést i pár housenek.
Všiml jsem si, že na Confugiu diskutují zatím samé nicky (přezdívky). To Vám nevadí?
Ne, nevadí. Některé identity diskutujících znám, některé znám i osobně, u některých neznám jejich pravou identitu vůbec. No a? Hodnotím je podle toho, co říkají a jak to říkají, ne podle toho, jak si svým životem stojí za tím, co říkají. I o farizejích říkal Pán Ježíš, že je máme poslouchat a na jejich činy nedbat. A je taková moderní teze, že pravda se má prosazovat silou pravdy samé. Na webu jsou prostě slova důležitější, než činy. Znáte tu bajku o Ezopovi, jak vařil hostům samé jazyky?
Proč název Confugium?
Z latiny. Všichni známe fugu (= úprk v hudbě, kdy jeden hlas honí ten druhý). Mělo se to původně jmenovat Refugium peccatorum (útočiště hříšníků) podle Loretánských litanií, zkráceně Refugium. Ale to už nebylo volné, název nese známé nakladatelství. Ale refugium má naštěstí téměř synonymum – confugium. Znamená to rovněž útočiště. Ale ještě s tím con-, takže směrem dohromady, k sobě, módním slovem do společenství. Zároveň tu máme i konfuzi, a ta je podle slovníku cizích slov i zmatek, zmatení a chaos. To použijeme, budou-li problémy. Jako Vy, když se Vám něco nepovede, říkáte „vždyť jsem jen Oslík“, tak my budeme říkat „vždyť jsme jen confugium“.
Trošíčku je to podobné i ghettu. Ale na rozdíl od ghetta má confugium otevřené dveře. Ven i dovnitř.
Děkuji za rozhovor.
Elvis Presley, In The Ghetto (živě, 1970)
Očima oslíka 