Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘Rusko’

Angličané se vzhledem k hrozbám z poslední doby cítí ohroženi a zvýšili proto stupeň pohotovosti z „Rozladění“ na „Namíchnutí“.

Stupeň pohotovosti však může být brzy znovu zvýšen na „Podráždění“ nebo dokonce na „Mírné naštvání“. Angličané nebyli „mírně naštvaní“ od roku 1940, kdy během bombardování Londýna téměř došly zásoby čaje.

Rusové byli přeřazeni z kategorie „Únavní“ do „Zatracená nepříjemnost“.

Britové naposledy vydali varování před „zatracenou nepříjemností“ v roce 1588, když hrozil útok španělského loďstva. Skoti zvýšili svůj stupeň pohotovosti z „Nasrání“ na „Jdem těm hajzlům rozkopat držky“. Jiné stupně neznají. Proto jsou také už 300 let nasazováni do předních linií britské armády. Francouzská vláda včera oznámila, že zvýšila stupeň pohotovosti z „Utíkejte“ na „Schovejte se“. Vyšší stupně jsou už jenom „Kolaborujte“ a „Vzdejte se“. Zvýšení stupně bylo urychleno nedávným požárem, který zničil jedinou francouzskou továrnu na bílé prapory. To mělo za následek naprosté ochromení branných sil této země.

John Cleese, britský komik

 

John Cleese

John Cleese

Reklamy

Read Full Post »

Brněnský primátor Roman Onderka (ČSSD) dnes na náměstí Svobody slavnostně odhalil a pomocí kódu odeslaného přes mobilní telefon spustil nový brněnský orloj.

Brněnský orloj

Brněnský orloj (foto @inv4in)

Photo by @inv4in

Ve skutečnosti však pan primátor spustil pouze maskovací režim přístroje, který na svoji plnou aktivaci teprve čeká. Ten hlavní kód má v mobilu někdo docela jiný. Oslíkovi se podařilo získat záběry z testování orloje v plném provozu.

Topol M

Topol M

Jedná se o ruskou strategickou mezikontinentální raketu Topol M. Zdroj z prostředí sponzorů české politické scény Oslíkovi prozradil, že jde o již druhou instalaci bratrského systému v moravské metropoli. Zvědavému čtenáři napoví obrázek:

Skácelova kašna na náměstí Svobody

Skácelova kašna na náměstí Svobody (foto Wikipedia)

Původní plán prý počítal s instalací v prostoru hradu Špilberk, ale tajný mezinárodní realizační tým se nakonec rozhodl podle hesla „pod svícnem je největší tma“ umístit obě rakety na náměstí Svobody, čímž se výrazně snížilo riziko odhalení. Členové výboru se nejvíce baví nad vulgárními výklady smyslu obou skulptur, které kolují brněnskými ulicemi a českými médii. „Kašna a orloj jsou opravdu kompatibilní, ale zcela jinak, než si naivní Brňáci myslí,“ komentoval můj pramen.

Další snímek

Možná o tom napíši ještě jeden článek a ten už bude méně úsměvný. Jaksi mi to připomnělo proces „objektivizace“ ze sci-fi C. S. Lewise Ta obludná síla. Tímto procesem byli lidé zbavováni svobodné vůle, aby se stali vhodnými hostiteli kosmických makrobů.

Read Full Post »

Autentické poznámky z politického školení nových členů Československé strany lidové v Klínci u Prahy ve dnech 6. – 10. června 1988.

Přednášející byli většinou vyšší funkcionáři Komunistické strany Československa. Jejich informace jsou velmi kritické ve vztahu k situaci v ČSSR, ovšem přednášející věděli, že posluchači tyto informace dále sdělovat nemohou, nebylo by jim jako „občanům 2. kategorie“ věřeno a mohli by být ještě stíháni pro napadání socialistického zřízení. Takže si mohli klidně ulevovat…

Poznámky si zapsal jeden z účastníků školení. Následný přepis pořídil ing. Václav Volenec. Text neprošel redakční úpravou, formátování je provizorní.

Text je z mnoha hledisek pozoruhodný, jeho reflexi (aspoň prozatím) ponechám na čtenářích.

———————–

1/ poznámky z vystoupení Josefa Ryšávky, (jeho funkce není uvedena)
Vývoj v SSSR (Sovětský svaz)

– V r. 1982 byla při Ústředním výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚVKSSS) vytvořena komise v čele s Gorbačevem, která měla zjistit příčiny nízkého přírůstku národního důchodu, který byl 2,5% . Ten nezajišťoval dosavadní životní úroveň za současného přírůstku obyvatelstva. Zároveň se měla zabývat nízkým průměrným věkem obyvatel, který činil např. v Turkmenii 57 let.

– Byl přijat i dobrý zákon proti alkoholizmu, ale s byrokracií měl špatný politický účinek.

– Od roku 1926 existoval v SSSR poručnicko administrativní systém řízení, měl sice dílčí úspěchy, ale těžko odpovědět, jaké by byly úspěchy při zachování ideí V.I. Lenina.

1. krok: 20. sjezd KSSS v roce 1956 – Chruščov hrdinsky odkryl zločiny Stalina, v roce 1957 byl pokus Chruščova odstranit, ale tomu zabránil maršál Žukov. V té době byly velké rozpory mezi projekty, budovala se kosmická základna Bajkonur a současně 60% obyvatel hladovělo.

2. krok: Nová ekonomická reforma 1965, přinesla promyšlené perspektivy, dávala více práv dělníkům, zaveden sociální program, podpora rozvoje zemědělství, ale zároveň se posílila administrativa. Proto se reforma nemohla plně uplatnit.

3. krok: Pěrestrojka (Přestavba) v létech 1986 –1987 má základ v reformě předcházející, ale s poučením z nedostatků její realizace. Gorbačov: „není třeba bát se chyb, na co čekat?“

Jsou síly působící proti Přestavbě.

– Smysl reformy: přenesení odpovědnosti z centra na územní celky a kolektivy. Nelze také provázaně naplánovat výrobu a spotřebu u 1.500.000 výrobních jednotek. Jedna země nemůže vyrábět veškeré zboží. Plánovací komise Gosplan plánoval původně 22.000 ukazatelů, v roce 1985 už jen 11.000 a reforma předpokládá plánovat jen 700 – 800 ukazatelů. Také počet zaměstnanců Gosplanu se již snížil na  45% původního stavu.

– Původně bylo 18 milionů technicko hospodářských pracovníků a pracovníků aparátu KSSS s 1 milionem řidičů a na jejich plat bylo spotřebováno 40 miliard rublů. Nárůst ND je mezi léty 1983 –1986 20 miliard rublů. Snížením aparátu na polovinu by zvýšil ND o dalších 20 miliard plus produktivita výroby od 9 milionů pracujících. KSSS chce co nejdříve snížit aparát o 6 milionů pracovníků.

– Byrokracie se měla odstraňovat již v roce 1922, z původních 196 státních komisí chtěl Lenin zachovat 23 hlavních.

– Problém, který nešel teoreticky předvídat: pracující odmítají převzít moc, která se jim dává.

– Základním prvkem demokratizace jsou volby, od poslance až k vedoucímu pracovního kolektivu. Stále však trvá minimální osobní odpovědnost a snaha jí přenášet výše.

– Stávky v SSSR: např. Autopark u Moskvy. Ředitel pracujícím oznámil, že jedou na reformu, bez bližšího vysvětlení. To vše pracující odhlasovali bez námitek. Za měsíc došlo ke snížení platů o 80%, o 50 – 150 rublů. Na dotaz, proč k tomu došlo, ředitel odpovídal: „vždyť jsi pro to hlasoval“. Je tedy chybou malá informovanost a jedna úroveň ocenění bez ohledu na stav a stáří strojů.

– Dosud byl jeden kandidát na jedno místo poslance. To zcela podráží iniciativu lidí. Již bylo činěno 196 experimentů s více kandidáty. Stalo se 5x , že nebyli zvoleni straničtí tajemníci.

– Uzákoněno: každý volič musí za volební plentu. Pokud tak není možné, je volba nezákonná.

– Členové vlády nebudou zároveň poslanci sovětů (parlamentů). Tak se zvýší autorita poslanců Nejvyššího sovětu.

– Stalin věděl o krvavých činech a sám se jich osobně účastnil. Dále nechal s Molotovem zabít 95% velitelského sboru těsně před válkou.

– V r. 1928 byl v SSSR vyvinut televizor a ukázán Stalinovi. Ten ho nechal zničit. Předtím v roce 1926 měla stejný osud elektrofonická hudba. V roce 1929 a později odmítal návrhy gen. Tuchačevského na raketové, tankové a letecké vojsko, později (1937) ho nechal zastřelit.

– Vztah sovětského státu k církvi.

Nyní (1988) probíhá návrat k duchovním hodnotám a uznání chyb ve vztahu k církvi (pravoslavné). Protože duchovenstvo stálo na straně odpůrců revoluce, došlo k přehmatu i ve vztahu k církvi. Např. pop (pravoslavný kněz) by byl uvězněn za křest dítěte z komunistické rodiny. Bylo zničeno mnoho kostelů, kulturních památek a literatury. Také bylo mnoho zabaveno. Nyní se vše církvi vrací. Vždy platil zákon o odluce státu a církve, přesto se státní orgány neoprávněně vměšují do církve. Za 2. světové války byl protináboženský boj zmírněn. Také se již 10 let připravuje nový zákon o církvi a státu.

– potravinový problém v SSSR.

Je špatná distribuce potravin, 25% produkce se zkazí. U pšenice je to 35 – 40 milionů tun a přesně tolik se musí dovézt.

Největší dojem sovětských turistů u nás – vůně prodejen masa!

2/ Miroslav Petráň, Úřad vlády České socialistické republiky
Životní prostředí

Je kritická čistota vod, ovzduší a půdy. Je poškozeno 27% lesů, za dva roky (1990) by to mohlo být 47% plochy lesů. Snižuje se úrodnost půdy, nízké pH (kyselost), velká eroze a fyzikální změny. Voda obsahuje mnoho NO2,  NO3,  reziduí a je znečištěna fekáliemi ze sídlišť. Vltava pod Prahou má 4. stupeň, to je úroveň běžné stoky.

Vrátit stav životního prostředí na úroveň 50. let by stálo 110 miliard korun. Zastavit zhoršování by stálo 55 miliard, ale do konce pětiletého plánu bylo proinvestováno jen 17 miliard.

Nárůst spotřeby vody na obyvatele, ze 170 lt na 400 lt. (včetně průmyslu). Také se ohromné množství vody ztrácí v rozvodech, v Praze je to 30% vody. Pouze 1% vody lze používat pro kojence. Nelze zatím čistit stopy těžkých kovů.

Platíme Polsku za znečištění Odry a NDR za Labe.

Zaneseno je 60 tis. ha rybníků, až 120 cm usazenin, mnohé jsou bez života.

Složitější situace je u ovzduší. Přichází i zplodiny z SRN a Anglie. Do r. 1990 by se měla produkce SO2 snížit o 30%. Staví se velmi nákladné odsiřování v Tušimicích.

Kritická situace je v Jizerských horách a Krkonoších. K naším zdrojům znečištění se přidávají zdroje z Polska a NDR. Mizí druhy fauny a flory. Je velmi málo účinných prostředků na ochranu prostředí, proto následuje přesun starosti na vnitro.

Monitorování stavu ovzduší – nejsou využívány dovezené prostředky, např. v Praze.

Celosvětově dochází ke zhoršování, rozšiřují se pouště v Africe, písek ze Sahary se již objevil v Praze. Při nezměněném vývoji budou následovat zátopy, epidemie, zvýší-li se teplota o 1,5 až 4,5 st. C., zvýší se hladina oceánu o 1,5 m.
Zhoršování životního prostředí je způsobeno nadprůměrnou spotřebou energie a surovin.

Jednání kapitalistických zemí:

1. snížení intenzity tlaku na životní prostředí
2. snížení potřeby energie na jednotku výroby o 15 –  25%
3. ovlivňování daňovou politikou, subvencemi apod.

Omezení škodlivin v kapitalistických zemích ohrožuje vývoz Škody – Favorit, který nesplňuje západní normu na obsah škodlivin ve výfukových plynech.

Problém odpadů:  73% obyvatel ČSSR žije ve městech, není jak se účelně zbavovat odpadu.

Vyhořelé palivo atomových elektráren – na jeho uložení je třeba 30% všech nákladů na výstavbu a provoz .

Východiska:
– projektové podmínky, ale nejsou investice. Proto se liknavostí při realizaci situace  zhoršuje.
– legislativa.
– konkrétně: odsiřovače, odlučovače popílku, snížení počtu vyjímek ze zákona na ochranu vod, jinak obdělávat půdu, dále nezhutňovat mechanizací, zabránit erozi a splachu chemikálií, ochrana horninového prostředí, jiný způsob těžby a následná rekultivace.

Hluk
– více nebezpečný, než se myslelo, v 90% obytné zástavby překračuje hluk hladinu 65dB, 60% obyvatelstva je vystaveno hluku přes 80dB.
– Nutnost zajistit dovoz dostatečného počtu ochranných pomůcek.

3/ p. Lukeš, ÚV ČSL

ČSL má 1400 organizací, 47 tis. členů. Dle materiálů KSČ je 30-40% obyvatel „zasaženo křesťanstvím“.

4/ s. Bartošík, Úřad předsednictva vlády
Právní zabezpečení Přestavby

– Na 14. – 16. června je připraven zákon o státním podniku, o zemědělském družstevnictví by měl být k 1.1.1989. Od r. 1991 budou nové zákony o společných zahraničních podnicích a o plánování. Plán bude postaven na ekonomických ukazatelích a ne na fyzických jednotkách. Státní zakázky zajistí výrobu důležitých výrobků. Vše se bude dít postupným přechodem.
– Musí být novelizován hospodářský zákoník a připraven nový. Totéž i v arbitráži a v celním zákoně.
– DŽUNGLE je vhodný název pro současný stav zákonodárství v investiční oblasti.
– Podnik bude moci dělat vše, co mu zákon nebude zakazovat.

Bude změněno:

rozdělení SBČS na jednu emisní a více obchodních bank, cenové předpisy, zrušen monopol Podniku zahraničního obchodu, změněny vyhlášky o fakturaci, o Fondu kult. a soc. potřeb (FKSP), mzdové předpisy, nebude stanoven počet pracovníků, změní se Stavební zákon a pod, celkem 200 předpisů.
Dále je připraven nový Kompetentní zákon a nová Ústava.

Zákon o podniku

Není pravdou, že se budou rušit a dělit stávající VHJ (výrobně- hospodářské jednotky).  Ale dle přednášejícího se budou muset nechat nyní zkrachovat malé prodělečné podniky, nebo za několik let zkrachuje všechno!  K návrhu zákona přišlo 120 tisíc připomínek, vzájemně se negujících.

Základ jsou 3 S: samostatnost, samofinancování, samospráva. Podnik je samostatnou právnickou osobou, pokud orgán řízení do podniku zasáhne, tak jen v mezích zákona a s plnou odpovědností za případnou újmu podniku. Podnik je přímým partnerem státu.

Bude trvat 15 – 20 let, než bude nabídka překračovat poptávku po zboží.

Zakladatel podniku je státní správa, vedoucími orgány podniku je volený ředitel a volená samospráva – rada. Nejsou směrnice na složení této rady.

Zákon o zemědělském družstevnictví – zrušení Okresních zemědělských správ, část krajských převést jako detašovaná pracoviště MZVž.

Zákon umožní vrácení půdy družstevníkovi.

Hospodářský zákoník

má 300 doplňků a změn, podpora samostatného rozhodování a vlastní odpovědnosti subjektu.

Všechny tato změny se mají objevit v Hospodářských novinách v červenci (1988).

5/ Jaroslav Jirásek, CSc
Vědecko – technický rozvoj

V současnosti probíhá pokles tvorby ND a ekonomika stagnuje. Pokud do roku 2000 nedoženeme zpoždění, zůstaneme trvale druhořadí.

Nutno si osvojit:

1. využití vědy
2. přeměna hospodářské struktury
3. zapojení se do mezinárodní integrace
4. zvládnutí řízení.

V r. 1974 vláda nepřijala od ÚV KSČ (Kempný) návrh na rozvoj mikroelektroniky a naopak přijala útlumový program elektronizace.
V zaostalém průmyslu pracuje zaostalá dělnická třída. Věda je ve stagnující společnosti „nebezpečná“, protože narušuje stávající zaběhlé struktury.

1. fáze vědeckotechnické revoluce – informatika
2. rychlé a kompetentní zavádění do výroby.

Program rozvoje RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) do r. 2000

1. rozvoj atomové energetiky – nejdále je v kap. zemích Anglie. U našich elektráren je velký únik energie, Dukovany by mohly ještě vytápět celé Brno.

2. počítače –  vznik sítí osobních počítačů napojených na databanky. SSSR má již superpočítač.

3. rozvoj umělé inteligence – ČSSR centrem rozvoje mezi socialistickými zeměmi, ale naše státní orgány jsou 100 let za opicemi v pochopení úkolů v této oblasti.

4. automatizace –  TOS Olomouc má pružný výrobní systém, je mezi nejlepšími ve světě.

5. aplikovaná biotechnologie – nyní jí slavně promeškáváme bez zájmu, teorii sice máme na úrovni, ale praxe spí – biotechnologie nebyla plánována!

6. nové materiály – v SSSR je již motor z keramiky, rozvoj kompozitů. Ale uvedení do praxe zaostává, není to v plánu.

Celý tento program je výborný, realizace je prachšpatná, neumíme vstupovat do přímých vztahů. Chybí u nás špičková technika, nutno se spojovat s firmami, které jí mají a kooperovat  formou vazbových trhů. Musíme více využívat počítačová spojení na úkor papíru. Příkladem je ŠKODA Plzeň s Alströn Francie, kdy je zajištěn vývoz turbín do Brazílie na 15 let.

Školství

Zcela zklamalo, hlavně vysoké. Máme málo vysokoškoláků, jen do 16%.  V USA je 50% a v SRN 35% vysokoškoláků. Nemoderní výroba se inteligenci brání. Není přístrojové vybavení, výsledky nezáleží jen na hlavách, ale i na přístrojích.

Vysokoškolská mládež  je v osvojování myšlení, znalostí a práce pozitivistická, tedy protimarxistická. Na vysokých školách učí blbci a ze studentů blbce dělají.

Výzkum

Devět desetin výzkumu zkoumá to, co je ve světě běžné. Vedou ho ignoranti, troubové a hlupáci – techničtí ředitelé. Chybí jazykové schopnosti a znalosti, je jen kolektivní pracovní výkon. „Hromadění dat není zdůraznění pravdy“.

Řízení vědeckotechnického pokroku

Vědeckotechnická práce je riskantní, nemá zajištěn výsledek předem. V USA neúspěch v podnikání neznamená, že nelze zkusit něco jiného a jinak. Neúspěšný člověk není hned člověkem špatným. Firma Backard po neúspěchu jednoho programu uspořádala pro zaměstnance koktejl. To u nás bychom byli stále ožralí.

Lenin měl požadavky na řídícího pracovníka nejen v politické oblasti, ale i ve znalosti věcí a ve schopnosti řídit.

V ČSSR připadá na jednoho dělníka v těžkém průmyslu zařízení v hodnotě 300 tisíc korun. Je ale otázkou, jaký je z tohoto zařízení přínos pro společnost. Nyní je v SRN růst produktivity kapitálu, u nás pokles. Je to dáno kvalitnější řídící prací. Ruční práce není základem růstu produktivity práce!

U nás je veliká jen malost.

V SRN nejsou lidé odměňováni jen za výkon, ale za přínos celému kolektivu.

Kvalita je u nás věcí normy, jinde na západě věcí soutěže, prestiže.

Kvalita připouští vady, je však třeba mít jistotu, počítač s jednou chybou za dva roky je již na výměnu. Co není jisté, je nekvalitní! Je třeba také odměňovat inovaci. Na západě je ve zlepšovatelském hnutí zapojeno 5x více dělníků, než u nás. V USA lze zlepšovateli na místě vyplatit 25.000 USD bez vyúčtování.

Aplikace vědeckotechnického rozvoje musí být ihned, nebo nikdy, to už by bylo zastaralé.

Kapitalizmus zvýšil produktivitu práce za 100 let 5 x.

V ČSSR žije 20% pod životním minimem. U nás chybí 700 miliard korun na obnovu strojírenství. Žijeme na dluh dalších generací. Zanedbává se v podnikání etika a estetika.

V roce 1987 – 1988 bude vyplaceno 18 miliard korun bez krytí a je snížen plán.

Osobní postoje jsou vydávány za politické a mají přednost před ekonomickými a skutečně politickými. Byrokracie u nás vytvořila člověka, který vědomě omezuje své schopnosti a podřizuje se.

Lenin – byrokracie je stejný nepřítel, jako kontrarevoluce.

V nejvyšších vrstvách vedení jsou různé politikářské klany. Je nutno omezit, zničit těžký průmysl, strašně naší ekonomiku vyčerpává. Jsou pokusy zničit Waltra Komárka, ale drží ho Jakeš.

6/ Zd. Smělý, Česká plánovací komise pro rozvoj
Věda a výzkum

Co dělá věda a výzkum, když kvalita je špatná?

Zápas politických systémů v hospodářské soutěži, v ideologii, na poli diplomacie, ve vojenské oblasti a ve vlivu na mezinárodní mírové dělnické hnutí.

Ve vědeckotechnické revoluci jsme zaspali vše, co se dalo. V Japonsku je hnutí „milion výrobků bez zmetků“.

V ČSSR je 200 tis. vědeckých pracovníků a 75 tis. v předvýrobní sféře. Ale na co?

Žije u nás 0,3% světového obyvatelstva, máme 1% výzkumné základny, ale vyrábíme 25% druhů výrobků v 75% výrobních branží. I kdyby vědecko-výzkumná základna dělala vše, co může, tak nestačí rozvíjet celý rozsah výroby. Proto je nutná mezinárodní spolupráce.

Ve světě je značný úbytek potřeby fyzické práce.

U nás je odborná slabost čelních vedoucích představitelů, (jména jsme si neměli psát).

Situace v Praze připomíná zapletené klubko zmijí.

7/ Zd. Roškot, ÚV KSČ
Mezinárodní vztahy

Zásah v Bratislavě proti „svíčkové demonstraci“ věřících byl zbytečně přehnaný. Tvrdá cenzura dává argumenty zahraničním rozhlasům.

Také máme v průměru dvacet let staré strojní vybavení. SSSR také nebude nadále splachovat naše zmetky. Naše ekonomika není pružné ve vztahu k cenám. Ale dle NDR máme „Švejkovský socializmus“. Bude boj mezi technokraty a politiky, kteří si budou chtít zachovat prospěchářské pozice.

8/ Toms, šéfredaktor novin Lidová demokracie
Situace v tisku

Redakce Lidové demokracie dostává pokyny od Tiskového oddělení ÚV KSČ. Dále je cenzurována následnou cenzurou Federálního úřadu pro tisk a informace.

Je cenzura fotografií, lze použít pouze zdroje z československé tiskové kanceláře a co dovolí Tiskové oddělení ÚV KSČ.

Read Full Post »

DOKUMENT KE STUDIU A K DISKUSI:

Celý text projevu Baracka Obamy v Praze, 5. dubna 2009.

Full transcript of the Barack Obama’s speech in Prague, April 5th, 2009.

Zdroj/Source: http://prague.usembassy.gov/obama.html

Remarks of President Barack Obama

Hradčany Square
Prague, Czech Republic
April 5, 2009

Thank you for this wonderful welcome. Thank you to the people of Prague. And thank you to the people of the Czech Republic. Today, I am proud to stand here with you in the middle of this great city, in the center of Europe. And – to paraphrase one my predecessors – I am also proud to be the man who brought Michelle Obama to Prague.

I have learned over many years to appreciate the good company and good humor of the Czech people in my hometown of Chicago. Behind me is a statue of a hero of the Czech people – Tomas Masaryk. In 1918, after America had pledged its support for Czech independence, Masaryk spoke to a crowd in Chicago that was estimated to be over 100,000. I don’t think I can match Masaryk’s record, but I’m honored to follow his footsteps from Chicago to Prague.

For over a thousand years, Prague has set itself apart from any other city in any other place. You have known war and peace. You have seen empires rise and fall. You have led revolutions in the arts and science, in politics and poetry. Through it all, the people of Prague have insisted on pursuing their own path, and defining their own destiny. And this city – this Golden City which is both ancient and youthful – stands as a living monument to your unconquerable spirit.

When I was born, the world was divided, and our nations were faced with very different circumstances. Few people would have predicted that someone like me would one day become an American President. Few people would have predicted that an American President would one day be permitted to speak to an audience like this in Prague. And few would have imagined that the Czech Republic would become a free nation, a member of NATO, and a leader of a united Europe. Those ideas would have been dismissed as dreams.

We are here today because enough people ignored the voices who told them that the world could not change.

We are here today because of the courage of those who stood up – and took risks – to say that freedom is a right for all people, no matter what side of a wall they live on, and no matter what they look like.

We are here today because of the Prague Spring – because the simple and principled pursuit of liberty and opportunity shamed those who relied on the power of tanks and arms to put down the will of the people.

We are here today because twenty years ago, the people of this city took to the streets to claim the promise of a new day, and the fundamental human rights that had been denied to them for far too long. Sametová revoluce – the Velvet Revolution taught us many things. It showed us that peaceful protest could shake the foundation of an empire, and expose the emptiness of an ideology. It showed us that small countries can play a pivotal role in world events, and that young people can lead the way in overcoming old conflicts. And it proved that moral leadership is more powerful than any weapon.

That is why I am speaking to you in the center of a Europe that is peaceful, united and free – because ordinary people believed that divisions could be bridged; that walls could come down; and that peace could prevail.

We are here today because Americans and Czechs believed against all odds that today could be possible.

We share this common history. But now this generation – our generation – cannot stand still. We, too, have a choice to make. As the world has become less divided it has become more inter-connected. And we have seen events move faster than our ability to control them – a global economy in crisis; a changing climate; the persistent dangers of old conflicts, new threats and the spread of catastrophic weapons.

None of these challenges can be solved quickly or easily. But all of them demand that we listen to one another and work together; that we focus on our common interests, not our occasional differences; and that we reaffirm our shared values, which are stronger than any force that could drive us apart. That is the work that we must carry on. That is the work that I have come to Europe to begin.

To renew our prosperity, we need action coordinated across borders. That means investments to create new jobs. That means resisting the walls of protectionism that stand in the way of growth. That means a change in our financial system, with new rules to prevent abuse and future crisis. And we have an obligation to our common prosperity and our common humanity to extend a hand to those emerging markets and impoverished people who are suffering the most, which is why we set aside over a trillion dollars for the International Monetary Fund earlier this week.

To protect our planet, now is the time to change the way that we use energy. Together, we must confront climate change by ending the world’s dependence on fossil fuels, tapping the power of new sources of energy like the wind and sun, and calling upon all nations to do their part. And I pledge to you that in this global effort, the United States is now ready to lead.

To provide for our common security, we must strengthen our alliance. NATO was founded sixty years ago, after Communism took over Czechoslovakia. That was when the free world learned too late that it could not afford division. So we came together to forge the strongest alliance that the world has ever known. And we stood shoulder to shoulder – year after year, decade after decade – until an Iron Curtain was lifted, and freedom spread like flowing water.

This marks the tenth year of NATO membership for the Czech Republic. I know that many times in the 20th century, decisions were made without you at the table. Great powers let you down, or determined your destiny without your voice being heard. I am here to say that the United States will never turn its back on the people of this nation. We are bound by shared values, shared history, and the enduring promise of our alliance. NATO’s Article 5 states it clearly: an attack on one is an attack on all. That is a promise for our time, and for all time.

The people of the Czech Republic kept that promise after America was attacked, thousands were killed on our soil, and NATO responded. NATO’s mission in Afghanistan is fundamental to the safety of people on both sides of the Atlantic. We are targeting the same al Qaeda terrorists who have struck from New York to London, and helping the Afghan people take responsibility for their future. We are demonstrating that free nations can make common cause on behalf of our common security. And I want you to know that we Americans honor the sacrifices of the Czech people in this endeavor, and mourn the loss of those you have lost.

No alliance can afford to stand still. We must work together as NATO members so that we have contingency plans in place to deal with new threats, wherever they may come from. We must strengthen our cooperation with one another, and with other nations and institutions around the world, to confront dangers that recognize no borders. And we must pursue constructive relations with Russia on issues of common concern.

One of those issues that I will focus on today is fundamental to our nations, and to the peace and security of the world – the future of nuclear weapons in the 21st century.

The existence of thousands of nuclear weapons is the most dangerous legacy of the Cold War. No nuclear war was fought between the United States and the Soviet Union, but generations lived with the knowledge that their world could be erased in a single flash of light. Cities like Prague that had existed for centuries would have ceased to exist.

Today, the Cold War has disappeared but thousands of those weapons have not. In a strange turn of history, the threat of global nuclear war has gone down, but the risk of a nuclear attack has gone up. More nations have acquired these weapons. Testing has continued. Black markets trade in nuclear secrets and materials. The technology to build a bomb has spread. Terrorists are determined to buy, build or steal one. Our efforts to contain these dangers are centered in a global non-proliferation regime, but as more people and nations break the rules, we could reach the point when the center cannot hold.

This matters to all people, everywhere. One nuclear weapon exploded in one city – be it New York or Moscow, Islamabad or Mumbai, Tokyo or Tel Aviv, Paris or Prague – could kill hundreds of thousands of people. And no matter where it happens, there is no end to what the consequences may be – for our global safety, security, society, economy, and ultimately our survival.

Some argue that the spread of these weapons cannot be checked – that we are destined to live in a world where more nations and more people possess the ultimate tools of destruction. This fatalism is a deadly adversary. For if we believe that the spread of nuclear weapons is inevitable, then we are admitting to ourselves that the use of nuclear weapons is inevitable.

Just as we stood for freedom in the 20th century, we must stand together for the right of people everywhere to live free from fear in the 21st. And as a nuclear power – as the only nuclear power to have used a nuclear weapon – the United States has a moral responsibility to act. We cannot succeed in this endeavor alone, but we can lead it.

So today, I state clearly and with conviction America’s commitment to seek the peace and security of a world without nuclear weapons. This goal will not be reached quickly – perhaps not in my lifetime. It will take patience and persistence. But now we, too, must ignore the voices who tell us that the world cannot change.

First, the United States will take concrete steps toward a world without nuclear weapons.

To put an end to Cold War thinking, we will reduce the role of nuclear weapons in our national security strategy and urge others to do the same. Make no mistake: as long as these weapons exist, we will maintain a safe, secure and effective arsenal to deter any adversary, and guarantee that defense to our allies – including the Czech Republic. But we will begin the work of reducing our arsenal.

To reduce our warheads and stockpiles, we will negotiate a new strategic arms reduction treaty with Russia this year. President Medvedev and I began this process in London, and will seek a new agreement by the end of this year that is legally binding, and sufficiently bold.  This will set the stage for further cuts, and we will seek to include all nuclear weapons states in this endeavor.

To achieve a global ban on nuclear testing, my Administration will immediately and aggressively pursue U.S. ratification of the Comprehensive Test Ban Treaty. After more than five decades of talks, it is time for the testing of nuclear weapons to finally be banned.

And to cut off the building blocks needed for a bomb, the United States will seek a new treaty that verifiably ends the production of fissile materials intended for use in state nuclear weapons. If we are serious about stopping the spread of these weapons, then we should put an end to the dedicated production of weapons grade materials that create them.

Second, together, we will strengthen the nuclear Non-Proliferation Treaty as a basis for cooperation.

The basic bargain is sound: countries with nuclear weapons will move toward disarmament, countries without nuclear weapons will not acquire them; and all countries can access peaceful nuclear energy. To strengthen the Treaty, we should embrace several principles. We need more resources and authority to strengthen international inspections. We need real and immediate consequences for countries caught breaking the rules or trying to leave the Treaty without cause.

And we should build a new framework for civil nuclear cooperation, including an international fuel bank, so that countries can access peaceful power without increasing the risks of proliferation.  That must be the right of every nation that renounces nuclear weapons, especially developing countries embarking on peaceful programs.  No approach will succeed if it is based on the denial of rights to nations that play by the rules. We must harness the power of nuclear energy on behalf of our efforts to combat climate change, and to advance opportunity for all people.

We go forward with no illusions. Some will break the rules, but that is why we need a structure in place that ensures that when any nation does, they will face consequences. This morning, we were reminded again why we need a new and more rigorous approach to address this threat. North Korea broke the rules once more by testing a rocket that could be used for a long range missile.

This provocation underscores the need for action – not just this afternoon at the UN Security Council, but in our determination to prevent the spread of these weapons. Rules must be binding. Violations must be punished. Words must mean something. The world must stand together to prevent the spread of these weapons. Now is the time for a strong international response. North Korea must know that the path to security and respect will never come through threats and illegal weapons. And all nations must come together to build a stronger, global regime.

Iran has yet to build a nuclear weapon. And my Administration will seek engagement with Iran based upon mutual interests and mutual respect, and we will present a clear choice. We want Iran to take its rightful place in the community of nations, politically and economically. We will support Iran’s right to peaceful nuclear energy with rigorous inspections. That is a path that the Islamic Republic can take. Or the government can choose increased isolation, international pressure, and a potential nuclear arms race in the region that will increase insecurity for all.

Let me be clear: Iran’s nuclear and ballistic missile activity poses a real threat, not just to the United States, but to Iran’s neighbors and our allies. The Czech Republic and Poland have been courageous in agreeing to host a defense against these missiles. As long as the threat from Iran persists, we intend to go forward with a missile defense system that is cost-effective and proven. If the Iranian threat is eliminated, we will have a stronger basis for security, and the driving force for missile defense construction in Europe at this time will be removed.

Finally, we must ensure that terrorists never acquire a nuclear weapon.

This is the most immediate and extreme threat to global security. One terrorist with a nuclear weapon could unleash massive destruction. Al Qaeda has said that it seeks a bomb. And we know that there is unsecured nuclear material across the globe. To protect our people, we must act with a sense of purpose without delay.

Today, I am announcing a new international effort to secure all vulnerable nuclear material around the world within four years.   We will set new standards, expand our cooperation with Russia, and pursue new partnerships to lock down these sensitive materials.

We must also build on our efforts to break up black markets, detect and intercept materials in transit, and use financial tools to disrupt this dangerous trade. Because this threat will be lasting, we should come together to turn efforts such as the Proliferation Security Initiative and the Global Initiative to Combat Nuclear Terrorism into durable international institutions. And we should start by having a Global Summit on Nuclear Security that the United States will host within the next year.

I know that there are some who will question whether we can act on such a broad agenda. There are those who doubt whether true international cooperation is possible, given the inevitable differences among nations. And there are those who hear talk of a world without nuclear weapons and doubt whether it is worth setting a goal that seems impossible to achieve.

But make no mistake: we know where that road leads. When nations and peoples allow themselves to be defined by their differences, the gulf between them widens. When we fail to pursue peace, then it stays forever beyond our grasp. To denounce or shrug off a call for cooperation is an easy and cowardly thing. That is how wars begin. That is where human progress ends.

There is violence and injustice in our world that must be confronted. We must confront it not by splitting apart, but by standing together as free nations, as free people. I know that a call to arms can stir the souls of men and women more than a call to lay them down. But that is why the voices for peace and progress must be raised together.

Those are the voices that still echo through the streets of Prague. Those are the ghosts of 1968. Those were the joyful sounds of the Velvet Revolution. Those were the Czechs who helped bring down a nuclear-armed empire without firing a shot.

Human destiny will be what we make of it. Here, in Prague, let us honor our past by reaching for a better future. Let us bridge our divisions, build upon our hopes, and accept our responsibility to leave this world more prosperous and more peaceful than we found it. Thank you.

Read Full Post »

František Schildberger přišel na Skleněném kostele s pozoruhodnou hypotézou:

František Schildberger: Pravý důvod, proč Rusko nedodává plyn

Nejprve rekapituluje krátkou, ale vydatnou letošní historii sporu Rusko-Ukrajina-EU, potom analyzuje potenciální motivy jeho aktérů a nakonec dochází k tomuto závěru:

Vzpomněl jsem si v této souvislosti na slova, která jsem slyšel z úst jednoho vysoce postaveného plynařského odborníka při předchozí plynové krizi v roce 2006, která byla také v prvních dnech po Novém roce: Rusko by plyn rádo dodávalo v plném rozsahu, řekl, jenomže ho má málo, jelikož na přelomu roku je v Rusku celý týden svátek, lidé nechodí do práce, a ti, kteří měli pracovat, se masově opili, přestali plnit své povinnosti, až tak, že v mrazivé ruské zimě došlo k těžkým poruchám na zařízeních těžících plyn…

To samozřejmě Rusko (země navíc stále velice uzavřená a bez svobodného tisku) nikdy nepřizná, a tak hledá zástupné důvody a hraje o čas… Navíc využije příležitost k útoku vůči Ukrajině…

Připadá vám to absurdní a nesmyslné? Kdybych to neslyšel z úst povolaného odborníka, také by mě to ani nenapadlo – ale už mnohokrát jsme se přesvědčili, že v Rusku platí jiná pravidla a jiné zákony a jsou tam jiné problémy a jiné zločiny, než jaké jsme si vůbec schopni představit…

Pokud by Rusko plyn opravdu v uplynulých týdnech nemělo a jen hrálo o čas, zatímco by se těžba horečně obnovovala – v tom případě by celá situace najednou začala dávat jasný a zřetelný smysl…

Přiznám se, že mě to také už během těch dvou týdnů několikrát napadlo. Rusko příjmy z plynu zoufale potřebuje, teď ještě víc, než jindy. Od začátku roku už přišlo o víc než miliardu dolarů (to je více, než kolik činil schodek státního rozpočtu České republiky za loňský rok). Nutně potřebuje také dobrou pověst spolehlivého dodavatele. Ať už by jeho politické ambice vůči Ukrajině byly jakékoliv, tahle cena je příliš vysoká.

A z hlediska Ukrajiny to platí také – krizí více ztrácí, než kolik může získat. Garantované náklady nejsou přiměřené potenciálnímu zisku.

Pokud by ale Rusko plyn skutečně nemělo a celý ten tyjátr sloužil pouze k zakrytí tohoto faktu a k získání času na uvedení aparatur do chodu, bylo by to vysvětlení logické a prosté. A taková bývá často pravda.

Je-li tomu tak, evidentně nemá žádný smysl navrhovat opatření, která by z dodavatelského řetězce Rusko-EU vyloučila prostředníky. Stejně tak je z hlediska energetické bezpečnosti asi jen málo významné udržovat dobré vztahy s Ruskem. Fico se o to snaží ze všech sil a je mu to houby platné. Pomohl by jedině významný zahraniční podíl v Gazpromu. A ten Putin nepřipustí.

Ale ať už je skutečný důvod jakýkoliv, hlavní závěr je tento: Každá stategická úvaha musí napříště považovat ruský plyn za katastrofálně nespolehlivý energetický zdroj.

A také může jít o další indicii, že se dny ruského ekonomického zázraku chýlí ke konci.

Read Full Post »

Článek v Chicago Tribune se věnuje tomu, jak dnes v Rusku opět přepisují historii vracejí se k líčení Stalina jako zachránce a dobrodince Ruska:

V ruských třídách jsou učitelé dějepisu vedeni novou, úředně schválenou učebnicí Alexandra Filipova: „Moderní dějiny Ruska, 1945-2006,“ která Stalina oslavuje jako výkonného manažera, který se musel uchýlit k extrémnínm prostředkům, aby modernizoval plazící se Sovětskou agrární ekonomiku.

Za použitím síly byly, píše Filipov, racionální důvody, aby bylo možné zajistit maximální efektivitu.

Stalinova smrt, pohřeb a zahraniční ohlasy – z dobových propagandistických filmů:

Read Full Post »

Občanský institut a EU-Russia Centre s podporou Ministerstva zahraničí pořádají mezinárodní konferenci Měli bychom se bát Ruska?

Termín: Pátek 28. listopadu 2008

Místo: Černínský palác, Praha (prostory Ministerstva zahraničí České republiky)

Čas: 9:30 – cca 16:00

Jazyk: Angličtina

Registrace: Na emailové adrese russia(@)obcinst.cz

Vystoupí:

  • Mart Laar, bývalý premiér Estonska, historik a expert na Rusko
  • Adam Eberhardt, Centre for Eastern Studies, Polsko
  • John O’Sullivan, bývalý poradce Margaret Thatcherové, ředitel Radio Free Europe / Radio Liberty (a Oslík dodává: autor výborné knihy Prezident, papež a premiérka)
  • Fraser Cameron, ředitel EU-Russia Centre
  • Alexander Duleba, ředitel Research Centre, Slovak Foreign Policy Association
  • Libor Dvořák, žurnalista a expert na Rusko, Český rozhlas
  • Lawrence Sheets, International Crisis Group
  • Václav Bartuška, zvláštní zmocněnec České republiky pro energetickou diplomacii
  • Irina Lagunina, RFE/RL Russian service
  • David Kakabadze, RFE/RL Georgian service

Read Full Post »

Older Posts »