Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘EU’

Tyto dopisy nejsou falešné – skutečně byly odeslány pod nimi podepsanými osobami. Radim Ucháč mi dovolil je zveřejnit.

—–Message d’origine—–
De : Radim Uchac [mailto:radim.uchac@aaaaaa.cz]
Envoyé : samedi 28 aou^t 2010 10:08
A` : consulfrcz@france.cz
Objet : dotaz

Dobrý den,

rád bych se zeptal, zda obdržím od Francouzské vlády 300 Euro jako Romové z Rumunska, když si tam udělám výlet. Také prosím o informaci zda se jedná o politiku časově omezenou, nebo je možná opakovaná návštěva.

V úctě Radim Ucháč, Praha

—————————————

Předmět: RE: dotaz
Datum: Mon, 30 Aug 2010 15:10:18 +0200
Od: HAKIM DALIBOR <dalibor.hakim@aaaaaa.fr>
Komu: Radim Uchac <radim.uchac@aaaaaa.cz>

Dobry den,

Je pravdepodobne, ze by se Vas tento prispevek netykal.

S pozdravem.

Dalibor HAKIM

Ambassade de France – Section consulaire
Nosticova 10  – 118 01 Praha 1
République tche`que
Tel.  +420 251.17.17.83  Fax. +420.251.17.17.40
www.france.cz

Read Full Post »

Miroslav Ševčík, Petr Mach a Pavel Kohout vysvětlují státní dluh.

(Zdroj: Tomáš Váňa)

Read Full Post »

Oprava: Ignác Pospíšil není a nikdy nebyl členem KDU-ČSL!
Po náročném dnu jsem včera večer dorazil domů a probíral se poštou. Z obálky, v jaké obvykle chodí účty, na mne vykoukla tahle obávaná stará známá.
Kalouskova složenka

Kalouskova složenka

List byl ještě přeložen vejpůl, takže jsem viděl jen horní růžovou polovinu – vlastní složenku. Asi pět sekund jsem na ni nevěřícně zíral, než mi to došlo. Podíval jsem se na spodní polovinu listu a ulehčeně si oddechl.

Je ale toho oddechnutí namístě? Jen zčásti. Miloslav Kalousek nás houpe, splatnost složenky není k 28. 5. 2010, je mnohem delší. Ale to je jediná nepřesnost, ve všem ostatním má pravdu. Naše čtyřčlenná rodina opravdu dluží 484 tisíc a chtě nechtě tento dluh dříve či později zaplatí. Také je pravda, že bude již brzy pravděpodobně dlužit 800 tisíc a pak 2 milióny a tak dále – dokud to nepraskne.

Kupodivu si to mnoho lidí přebralo úplně jinak a na internetu se dnes vyrojila celá řada odmítavých komentářů. Podívejme se na jeden zcela typický:

Ignác Pospíšil: Otevřený dopis soudruhu Kalouskovi

Drahý soudruhu Kalousi, dostal jsem dnes Vaši složenku na 121 000,- Kč, což prý má být dluh, který mám uhradit. Při vší úctě, ač je svět nespravedlivý a tak to tak nejspíše v budoucnu dopadne, nemyslím si, že je to správně, a nemyslím si, že zrovna Vy jste tím, kdo by měl rozesílat upomínky.

Povězte, Kalousi, jak dlouho jste byl poslancem? Kolik vysoce propadových a nehospodárných rozpočtů jste schválil? A kolik jste jich dohodl jako ministr financí, nebo jako předseda/ekonomický expert KDU-ČSL?

Kolik peněz se prošustrovalo (krásné slovo, není liž pravda, nepřipomíná vám jednoho kolegu?) a rozkradlo v prapodivných kontraktech a zakázkách, za které jste byl zodpovědný jako náměstek na MO či jako ministr financí?

Kolik rozpočtů schválil poslanec Severa, další významný člen Vaší strany? Za jak velké finanční ztráty je zodpovědná Vlasta Parkanová, jako bývalá ministrině obrany, která vede Vaši kandidátku v Jižních Čechách, o schválených rozpočtech nemluvě?

Nuže, soudruhu, složenku Vám přeposílám, můžete se o ni podělit s dalšími zodpovědnými kolegy z TOP 09 i dalších stran, ale myslím, že největší díl připadá po zásluze Vám osobně.

Každopádně Vám i Vašim kolegům vzkazuji: Co jste si rozkradli a prošustrovali, to si taky zaplaťte!

Při vší úctě – takto tomu není.

Je to typická řecká reakce – my obyčejní lidé za státní dluh nemůžeme, to ti nahoře. Většina Řeků se necítí ani v nejmenším zodpovědna za to, jak strašně je zadlužena jejich země. Oni přece státní rozpočet nesestavovali a neschvalovali! To opravdu ne – oni jenom zvolili politiky, kteří jim to nejprve slíbili a pak to za ně a pro ně udělali. A ať už si ti politici za odměnu nakradli kolik chtěli, dramatickou většinu rozpočtu neprojedli oni, ale právě běžní občané Řecka.

Principem demokracie je rozptýlená zodpovědnost – nebo fotogeničtěji řečeno, sdílená zodpovědnost. To je stav, na který každá firma dříve či později dojede a dojela na něj už také řada států. Dějiny ještě uvidí, zda tento fakt jednou pohřbí také demokracii samotnou. V každém případě ale teď jsou karty rozdány takto a znamená to, že za chyby vlády, i ty katastrofální, spoluzodpovídá každý občan. Kalousek hodně, můj přítel Ignác jakožto řadový člen KDU-ČSL mnohem méně (Oprava: Ignác Pospíšil není a nikdy nebyl členem KDU-ČSL!) a já jakožto stranicky neangažovaný ještě méně – ale trochu přece a v žádném případě ze sebe tuto spoluzodpovědnost nemohu setřást!

A i kdybych sám sebe přesvědčil o své nevině, zůstává neoddiskutovatelným faktem, že to budou zejména moje děti, kdo za chyby „těch nahoře“ zaplatí.

Drazí spoluobčané, nevracejte prosím vaše růžové složenky Miloslavu Kalouskovi. Udělejte opak!

Složenku si zarámujte a vystavte na dobře viditelném místě v kuchyni!

Ať si na její existenci zvyknete. Ať ji nevytěsníte z vědomí, neboť to ji nezničí. Ať každý den přemýšlíte o tom, co s ní udělat. Ať ji splatíte.

Já si ji určitě ponechám na očích alespoň do voleb, i když TOP09 volit nebudu.

Poznámka na závěr: Složenka nebyla dost domyšlená a lze ji považovat za další vystupňování drsnosti kampaně, přestože zcela věcné a nikoliv osobní. Tato marketingová akce je až příliš drastická a nejeden důchodce díky ní určitě zažil srdeční arytmii. Domnívám se, že mohla být složenka alespoň viditelně přeškrtnuta.

Roman Joch: Koňské rady pana profesora (21. 4.):

Od profesorů čekáme, že čas od času třísknou nějakou tu hloupost – od toho je tady máme, no ne? Ale že prof. Jan Keller třískne hloupost až tak koňskou, hmmm…

V článku „Kdo tady žije na dluh“ (Právo, 2.3.) konstatuje, že u nás je celkem úspěšný chov koní. Škoda jen, že každý kůň je tak strašně zadlužen – neboť ČR má šílený státní dluh. A pak s moudrostí, kterou je tak proslulý, říká, že je to přece blbost, že přece koně nejsou zadlužené, neboť žádný dluh nenasekaly.

Ale stejně tak potom ani občané – ti přece, většina z nich, poctivě pracují, nežijí na dluh, takže – žádný dluh nenasekali. Proč tedy říkáme, že na každého z nás, včetně nemluvňat, připadá statisícový dluh? To je, dle Kellera, stejný nesmysl, jako že dluh připadá na koně. Když už je někdo za dluh zodpovědný, tak přece ti poslanci a ministři za posledních 10-15 let, kteří onen dluh nasekali. Ať jej zaplatí oni…

To je ale brilantní logika! Bravo, pane profesore! Málem na Nobelovku…

Až na to, že:

(1) Koně, při vší úctě, daně neplatí, ale lidé – daňoví poplatníci – ano. Takže ať už ten dluh nasekal kdokoli, koně jej platit stejně nebudou, zatímco my a naše děti ano. Proto má tudíž smysl říci, kolik statisíc na každého člověka připadá, leč nemá smysl to přepočítávat na koně.

(2) Kde si ti ministři a poslanci, kteří ten dluh nasekali, vzali? Spadli z nebe, nebo z měsíce, nebo se snad vylíhli z koní? Ó, nikoli, poslanci byli do parlamentu zvoleni námi občany a ministři byli schváleni poslanci, které jsme my občané zvolili.

(3) Nasekali-li tedy poslanci a ministři dluh, jsme za to odpovědni i my občané, kteří jsme je volili. Ano, pane profesore, když občané volí marnotratné poslance a ministry, kteří nasekají dluh, jsou za tento dluh odpovědni nejen ti poslanci a ministři, ale i ti občané, kteří je opakovaně volili. Takže sorry, profesůrku, za dluh jsou odpovědni všichni, i občané, nejen ministři a poslanci.

(4) Ne však všichni stejně. Ne všechny vlády a parlamenty dluh zvyšovaly stejně. Byly to levicové vlády a parlamenty v letech 1998-2006, které dramaticky začaly zvyšovat státní dluh, až se stal tím monstrem, kterým je dnes.

(5) Ty levicové strany, parlamenty a vlády volili levicoví občané, jako jste Vy, profesore Kellere, nikoli pravicoví občané, jako jsem já. Tedy levicoví voliči, kteří volili marnotratné strany a politiky, jsou za dluh odpovědnější více, než pravicoví voliči, z nichž alespoň někteří (zdaleka ne všichni) mají smysl pro fiskální odpovědnost. Nejdřív by to, profesůrku, chtělo vytáhnout břevno z oka vlastního, než hledat třísky v očích jiných… koní!

(6) Leč stejně si nepomůžeme, v demokracii jsme za vládu odpovědni všichni, kolektivně. I když já jsem nevolil tu socanskou chásku, jež dluhy nasekala, stejně jako občan a daňový poplatník budu dluhy platit.

(7) Pak ale alespoň chci, aby Keller tady „nekonil“, nýbrž coby inseminátor levicového smýšlení přijal na sebe svůj díl odpovědnosti za dluh, který jeho ideologičtí souputníci nasekali. Leč očekávat to jest zřejmě marné: vždyť přece levicový intelektuál či levicový volič nikdy za nic nemohou; za všechno vždy může jen „establishment“ či „systém“. A co na tom, že ten „establishment“ a „systém“ byl – je – vlastně …levicový?

Karel Plíhal, Petr Fiala: Kde jsou:

Read Full Post »

Přišel dopis z Bruselu:

Mili pratele,

nedavno jsem vas informovala o dvou dulezitych hlasovanich v Parlamentnim shromazdeni Rady Evropy (PACE) – o zprave Gross a McCafferty. Pro vasi informaci: o zprave Gross o diskriminaci na zaklade sexualni orientace a genderove identity se nebude hlasovat behem zasedani PACE tohoto tydne, byla vracena zpet do vyboru k dalsi diskusi.

Dekujeme vsem, kteri jste se zapojili do „mobilizace“ vasich zastupcu v RE.

S peknym pozdravem,

Jana Jamborová
Secretary General
New Women for Europe

newwomenforeurope@gmail.com
www.newwomenforeurope.org

Read Full Post »

Polský institut, Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) a Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) pořádají seminář

Perspektivy Evropské unie: Filozofické základy a budoucnost evropského projektu

Přednášející: Ryszard Legutko

Moderuje: Václav Klaus

Kdy: 22. října 2009 od 17.00

Kde: Autoklub, Opletalova 29, Praha 1


Ryszard Legutko

Ryszard Legutko

Ryszard Legutko patří k nejvýznamnějším současným evropským politickým filosofům a je čerstvým poslancem Evropského parlamentu.

Informace na webu Polského institutu.

Pozvánka na akci v PDF (0.9 MB)

Read Full Post »

S několika přáteli jsem v minulých dnech diskutoval o tom, koho volit. A zatím jsem téměř nikomu neřekl, jak jsem se nakonec rozhodl. Připadá mi slušné to říci, tedy pojďme na to. Píši záměrně ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb, poté bych to jistě napsal jinak a nemluvil bych asi tak otevřeně o svých odhadech výsledků. 🙂

Intenzívně jsem zvažoval tři strany: KDU-ČSL, ODS a Stranu svobodných občanů. Nejsou si podobné, naopak je každá úplně jiná a má zcela jiná výrazná plus a mínus. Tj. nebylo to jako rozhodování, zda si koupíte Škodu nebo Kiu, ale spíš otázka, zda si koupíte nové auto nebo raději zrekonstruujete byt.

Nakonec jsem volil ODS a zakroužkoval jsem Oldřicha Vlasáka (č. 3) a Hynka Fajmona (č. 8). To jsou dva europoslanci ODS, kteří hlasovali proti odsouzení papežových slov o AIDS. Chtěl jsem je za to odměnit.

Hynek Fajmon má myslím zhruba 50% šanci, že se do parlamentu ještě dostane. Byl bych tomu rád. Jeho názory mi jsou sympatické a má stejně jako já blízko k Občanskému institutu. Nesouhlasím s ním v otázce Eura – podle mne je velkou chybou zavádět Euro v průběhu krize, jak to udělalo Slovensko, ale mělo by se zavést po ní, co nejdříve to půjde, aby se lépe využila startující konjunktura (bude-li jaká, může přijít také desetiletí stagflace). Kvůli dluhům je nicméně docela možné, že je budeme zavádět až dlouho po skončení tohoto volebního období europoslanců. A každopádně oni to mohou ovlivnit jen velmi nepřímo.

Manželka volila KDU. Podle mne má Roithová křeslo téměř jisté, naopak Březina má šanci jen čistě teoretickou, takže bych nic neovlivnil. (Kvůli zvětšení unie máme méně křesel, než posledně.)

Navíc opravdu nemám chuť volit „českého Obamu,“ tedy Cyrila Svobodu pouhý týden poté, co se stal předsedou. Možná si to do podzimu přeberu jinak, ale teď je myslím pravá chvíle vyslat jejich směrem výstražný signál.

Především jsou ale lidovci nyní orientováni jasně levicově, což není ani trochu dobré.

Dluh země roste o 5705 Kč každou vteřinu!

Letos zaplatí ČR jen na úrocích z dluhu 54 miliard. V tom vůbec nejsou splátky jistiny, jsou to jen úroky. Dělá to 5400 Kč na každého obyvatele včetně důchodců a kojenců. Nebýt státního dluhu, mohl tuto částku každý člověk v zemi dostat na ruku a nikde v rozpočtu by nechyběla! A příští rok zas a víc. A další rok opět. Rodina s pěti dětmi by letos dostala 37 800 Kč. Kolem roku 2012 budou jen úroky činit cca 100 miliard ročně, 10 000 na osobu (70 000 na rodinu s 5 dětmi). Zdůrazňuji: úroky! Aniž by se ještě cokoliv splácelo.

Česko je General Motors před deseti lety, ne-li před pěti. Každý ví, že nevyhnutelně zbankrotuje, když se nezačne opravdu drasticky šetřit a to okamžitě. Jakékoliv slibování navýšení sociálních výdajů jakýmkoliv politikem je jednání na pomezí nejtěžší hospodářské kriminality. ČSSD umístila těsně před volbami na tramvajové zastávky působivou reklamu (tzv. „citylight“) s malou holčičkou, prosící o hlas, aby nemusela platit školné a lékaře. Ve skutečnosti bude právě tato holčička, je-li Češka, hlavní obětí levicové politiky. Za patnáct let zdědí těžce zdevastovanou zemi kolísající na hraně hyperinflace. Je doslova obětována na oltáři momentálního blahobytu.

Chtějí se na této šílené loupeži budoucnosti našich dětí lidovci opravdu podílet?

ODS je mi nejbližší, pokud jde o její eurorealistickou vizi Evropské unie. V uplynulém pololetí jsem změnil názor ohledně Lisabonské smlouvy. Byl jsem proti, nyní bych se skřípajícími zuby hlasoval pro. Proč? Vždycky jsem byl pro superstát Evropa. Jsem dokonce možná eurofederalista, nebo se k tomu blížím. Nevidím žádný zřejmý důvod, proč by nemohl existovat. Neexistuje princip, že lidnatější či rozlehlejší stát je horší, než stát menší. A srovnatelně velké demokracie existují.  Samozřejmě je třeba, aby existoval jednotný evropský veřejný prostor a veřejné mínění a aby lidé vnímali evropskou identitu. Ale to všechno se může vytvořit, proč by nemohlo? A ten proces už probíhá. Jsou země, kde se mluví větším počtem jazyků, než v Evropě.

Jenomže si myslím, že evropský stát je reálný za padesát let a že nesmírně záleží na tom, jak se k němu dospěje a jak bude konkrétně organizován. A Lisabonská smlouva je špatná smlouva. Má tragickou listinu základních práv a svobod a neobsahuje běžné nástroje pro ochranu práv menších členských států, jako by byl třeba dvojkomorový parlament, v jehož jedné komoře by měly všechny státy stejný počet zástupců.

Lépe ale nebude. Velké státy platí gigantické náklady integrace a na nic méně výhodného už prostě nechtějí přistoupit. Čas k jednání už byl a my jsme ho využili nedostatečně a smlouvu jsme už podepsali. Většina Evropy nás plným právem musí vnímat jako malé děti – ne kvůli přehnaným nárokům, ale kvůli popírání základních pravidel čestného jednání, tedy dodržení slibu.

Geopolitický posun je také dramatický. Před pár dny nabídl americký ministr financí Timothy Geither Číně místo šéfa Mezinárodního měnového fondu, aby ji přiměl koupit americké státní dluhopisy. Toto místo tradičně zastává Evropan, zatímco místo ředitele Světové banky Američan. Proč tedy Geither nenabídl to? Nejspíš protože nemusí a Číňané si o ně neřekli. USA a Čína Evropu zase tolik nepotřebují. I tak studenti Pekingské univerzity vybuchli smíchy, když jim Geither vysvětloval, že jejich aktiva jsou za oceánem v bezpečí.

A Barack Obama? Na jakoukoliv zahraniční krizi reaguje výstrahou, že se poradí – a bude se radit velmi, velmi tvrdě. Bushův hlavní prostředek byly hrozby, preferovaný nástroj Obamy jsou úpěnlivé prosby. Bush měl legrační image a de facto byl děsivý. Obama má image sympaťáka a de facto je směšný. Pravda – smát se mu do očí ještě nikdo nedokáže. Smějí se zatím jen jeho podřízeným.

Deprioritizace antiraketové obrany je pak už krok naprosto nepochopitelný, patřící do oblasti selhání elementárního selského rozumu. Proti jaderné zbrani existují jen dva prostředky: Antiraketa a jiná jaderná zbraň. Co je menší zlo? Tak slabé USA ještě nebyly. Nene, odtud už žádnou pomoc čekat nemůžeme. Je mi líto, ale opravdu je potřeba, aby byla Evropa geopoliticky významná.

Jak vidíte, volit Stranu svobodných občanů by znamenalo volit o dost větší míru euroskepse, než jakou sám sdílím. Přesto jsem to vážně zvažoval. Myslím si totiž, že by v europarlamentu měli být vyhranění euroskeptici a měl by jich tam být významný počet. Dokonce si myslím, že by je tam měli chtít jako opozici i eurooptimisté – jen ať nesou také část zodpovědnosti. Stranu Petra Macha považuji za jedinou z ministran, která si zaslouží dostat šanci. Když ji nedostane teď, je mrtvá. Bohužel se jim podařilo pořádně zpackat nástup na začátku letošního roku, zejména z marketingového hlediska.

Byla by to však ode mne volba ryze účelová a s výjimkou několika osobností na zcela nevolitelných místech kandidátky nemá SSO ani žádnou frakci pro život nebo křesťanský proud. Předseda strany Petr Mach, který ovšem sám nekandiduje,  je např. ne pouze zastáncem, ale spíše nadšeným propagátorem euthanasie. Pokud jde o jejich ekonomické názory, je situace podobná – jsou více pravicoví, než já, ale zdá se mi, že by ten proud měl v EP žít. Ovšem opět – volil bych zcela účelově někoho, s nímž souhlasím jen zčásti. A když si k tomu přidáte jen asi 50% šanci, že tam alespoň jednoho poslance dostanou, není to přehnaně plodná volba.

Takže tentokrát ODS. S nechutí.

A jak jste volili vy? Hlasujte zde.

Read Full Post »

Je pátek 5. 6. 2009 večer, pomalu končí první den voleb do Evropského parlamentu.

Koho jste volili do Evropského parlamentu v roce 2009 (nebo ještě budete volit)?

Seznam stran je vytvořen podle této stránky. Známější strany (dle mého uvážení) jsem uvedl jako zkratky.

Read Full Post »

Na stránce VoteWatch.eu se může zodpovědný volič před volbami podívat, jak který poslanec Evropského parlamentu hlasoval o jednotlivých otázkách

Pojďme se podívat na jeden konkrétní příklad.

7. května 2009 hlasoval Evropský parlament o dokumentu:

Výroční zpráva o lidských právech ve světě v roce 2008 a o politice Evropské unie v této otázce

[Annual Report on Human Rights in the World 2008 and the European Union’s policy on the matter (2008/2336 (INI))]

Tato zpráva odsuzuje různé světové totalitní režimy a diktátory.

Liberální skupina ALDE předložila následující dodatek k paragrafu 45, kterým by se do tohoto kontextu, tj. mezi pošlapávání lidských práv, vložilo odsouzení papežových slov o vhodnosti kondomů jako prostředku proti AIDS v Africe a zdůraznění významu tzv. sexuálních a reprodukčních zdravotních práv, což je termín označující dostupnost potratů a antikoncepce.

Oslíkův neoficiální překlad AMENDMENT n. 2 on §45/2:

45a. [Evropský parlament] podtrhuje důležitost propagace sexuálních a reprodukčních zdravotních práv jakožto podmínky každého úspěšného boje proti HIV/AIDS, které způsobuje obrovské ztráty na lidských životech a ekonomickém rozvoji a zasahuje zejména nejchudší světové regiony; rozhodně odsuzuje poslední prohlášení papeže Benedikta XVI., zakazující použití kondomů a varující, že používání kondomů může vést ke zvýšení rizika nákazy; je znepokojen tím, že tato prohlášení budou nesmírně překážet boji proti HIV/AIDS; poukazuje na to, že rovněž posílení žen pomáhá odporovat HIV/AIDS; vyzývá vlády členských států ke společné akci na podporu sexuálních a reprodukčních zdravotních práv a vzdělávání, včetně používání kondomů jako efektivního nástroje k boji proti této metle;

Zpráva nemá žádnou právní závaznost, nicméně má pochopitelně nezanedbatelný vliv na politiku národních vlád.

Výsledky hlasování jsou zde:

http://www.votewatch.eu/cx_detalii_act.php?id_act=6182&lang=en

DODATEK BYL ZAMÍTNUT!

Celkem má EP 784 členů. Z nich bylo 209 nepřítomno a 61 nehlasovalo.

Hlasovalo 514 poslanců. Z toho:

198 pro
255
proti
61
se zdrželo

Poslanci České republiky hlasovali shodně pro a proti, byli tedy poněkud více pro dodatek, než parlament jako celek. Jejich nepřítomnost byla nadprůměrná.

Celkem poslanců ČR: 24

7 pro
7
proti
0
se zdrželo
9
nepřítomno
1
nehlasoval

Následuje přehled hlasování jednotlivých poslanců.

PRO DODATEK

Věra Flasarová
Miloslav Ransdorf
Libor Rouček
Vladimír Remek
Jan Zahradil
Milan Cabrnoch
Jana Bobošíková

PROTI DODATKU

Oldřich Vlasák
Nina Škottová
Hynek Fajmon
Vladimír Železný
Jan Březina
Josef Zieleniec
Zuzana Roithová

NEPŘÍTOMNI

Jaromír Kohlíček
Tomáš Zatloukal
Miroslav Ouzký
Ivo Strejček
Richard Falbr
Petr Duchoň
Jiří Maštálka
Jana Hybášková
Jaroslav Zvěřina

NEHLASOVAL

Daniel Strož

Pro mne je to užitečná předvolební informace.

Read Full Post »

DOKUMENT KE STUDIU A K DISKUSI:

Celý text projevu Baracka Obamy v Praze, 5. dubna 2009.

Full transcript of the Barack Obama’s speech in Prague, April 5th, 2009.

Zdroj/Source: http://prague.usembassy.gov/obama.html

Remarks of President Barack Obama

Hradčany Square
Prague, Czech Republic
April 5, 2009

Thank you for this wonderful welcome. Thank you to the people of Prague. And thank you to the people of the Czech Republic. Today, I am proud to stand here with you in the middle of this great city, in the center of Europe. And – to paraphrase one my predecessors – I am also proud to be the man who brought Michelle Obama to Prague.

I have learned over many years to appreciate the good company and good humor of the Czech people in my hometown of Chicago. Behind me is a statue of a hero of the Czech people – Tomas Masaryk. In 1918, after America had pledged its support for Czech independence, Masaryk spoke to a crowd in Chicago that was estimated to be over 100,000. I don’t think I can match Masaryk’s record, but I’m honored to follow his footsteps from Chicago to Prague.

For over a thousand years, Prague has set itself apart from any other city in any other place. You have known war and peace. You have seen empires rise and fall. You have led revolutions in the arts and science, in politics and poetry. Through it all, the people of Prague have insisted on pursuing their own path, and defining their own destiny. And this city – this Golden City which is both ancient and youthful – stands as a living monument to your unconquerable spirit.

When I was born, the world was divided, and our nations were faced with very different circumstances. Few people would have predicted that someone like me would one day become an American President. Few people would have predicted that an American President would one day be permitted to speak to an audience like this in Prague. And few would have imagined that the Czech Republic would become a free nation, a member of NATO, and a leader of a united Europe. Those ideas would have been dismissed as dreams.

We are here today because enough people ignored the voices who told them that the world could not change.

We are here today because of the courage of those who stood up – and took risks – to say that freedom is a right for all people, no matter what side of a wall they live on, and no matter what they look like.

We are here today because of the Prague Spring – because the simple and principled pursuit of liberty and opportunity shamed those who relied on the power of tanks and arms to put down the will of the people.

We are here today because twenty years ago, the people of this city took to the streets to claim the promise of a new day, and the fundamental human rights that had been denied to them for far too long. Sametová revoluce – the Velvet Revolution taught us many things. It showed us that peaceful protest could shake the foundation of an empire, and expose the emptiness of an ideology. It showed us that small countries can play a pivotal role in world events, and that young people can lead the way in overcoming old conflicts. And it proved that moral leadership is more powerful than any weapon.

That is why I am speaking to you in the center of a Europe that is peaceful, united and free – because ordinary people believed that divisions could be bridged; that walls could come down; and that peace could prevail.

We are here today because Americans and Czechs believed against all odds that today could be possible.

We share this common history. But now this generation – our generation – cannot stand still. We, too, have a choice to make. As the world has become less divided it has become more inter-connected. And we have seen events move faster than our ability to control them – a global economy in crisis; a changing climate; the persistent dangers of old conflicts, new threats and the spread of catastrophic weapons.

None of these challenges can be solved quickly or easily. But all of them demand that we listen to one another and work together; that we focus on our common interests, not our occasional differences; and that we reaffirm our shared values, which are stronger than any force that could drive us apart. That is the work that we must carry on. That is the work that I have come to Europe to begin.

To renew our prosperity, we need action coordinated across borders. That means investments to create new jobs. That means resisting the walls of protectionism that stand in the way of growth. That means a change in our financial system, with new rules to prevent abuse and future crisis. And we have an obligation to our common prosperity and our common humanity to extend a hand to those emerging markets and impoverished people who are suffering the most, which is why we set aside over a trillion dollars for the International Monetary Fund earlier this week.

To protect our planet, now is the time to change the way that we use energy. Together, we must confront climate change by ending the world’s dependence on fossil fuels, tapping the power of new sources of energy like the wind and sun, and calling upon all nations to do their part. And I pledge to you that in this global effort, the United States is now ready to lead.

To provide for our common security, we must strengthen our alliance. NATO was founded sixty years ago, after Communism took over Czechoslovakia. That was when the free world learned too late that it could not afford division. So we came together to forge the strongest alliance that the world has ever known. And we stood shoulder to shoulder – year after year, decade after decade – until an Iron Curtain was lifted, and freedom spread like flowing water.

This marks the tenth year of NATO membership for the Czech Republic. I know that many times in the 20th century, decisions were made without you at the table. Great powers let you down, or determined your destiny without your voice being heard. I am here to say that the United States will never turn its back on the people of this nation. We are bound by shared values, shared history, and the enduring promise of our alliance. NATO’s Article 5 states it clearly: an attack on one is an attack on all. That is a promise for our time, and for all time.

The people of the Czech Republic kept that promise after America was attacked, thousands were killed on our soil, and NATO responded. NATO’s mission in Afghanistan is fundamental to the safety of people on both sides of the Atlantic. We are targeting the same al Qaeda terrorists who have struck from New York to London, and helping the Afghan people take responsibility for their future. We are demonstrating that free nations can make common cause on behalf of our common security. And I want you to know that we Americans honor the sacrifices of the Czech people in this endeavor, and mourn the loss of those you have lost.

No alliance can afford to stand still. We must work together as NATO members so that we have contingency plans in place to deal with new threats, wherever they may come from. We must strengthen our cooperation with one another, and with other nations and institutions around the world, to confront dangers that recognize no borders. And we must pursue constructive relations with Russia on issues of common concern.

One of those issues that I will focus on today is fundamental to our nations, and to the peace and security of the world – the future of nuclear weapons in the 21st century.

The existence of thousands of nuclear weapons is the most dangerous legacy of the Cold War. No nuclear war was fought between the United States and the Soviet Union, but generations lived with the knowledge that their world could be erased in a single flash of light. Cities like Prague that had existed for centuries would have ceased to exist.

Today, the Cold War has disappeared but thousands of those weapons have not. In a strange turn of history, the threat of global nuclear war has gone down, but the risk of a nuclear attack has gone up. More nations have acquired these weapons. Testing has continued. Black markets trade in nuclear secrets and materials. The technology to build a bomb has spread. Terrorists are determined to buy, build or steal one. Our efforts to contain these dangers are centered in a global non-proliferation regime, but as more people and nations break the rules, we could reach the point when the center cannot hold.

This matters to all people, everywhere. One nuclear weapon exploded in one city – be it New York or Moscow, Islamabad or Mumbai, Tokyo or Tel Aviv, Paris or Prague – could kill hundreds of thousands of people. And no matter where it happens, there is no end to what the consequences may be – for our global safety, security, society, economy, and ultimately our survival.

Some argue that the spread of these weapons cannot be checked – that we are destined to live in a world where more nations and more people possess the ultimate tools of destruction. This fatalism is a deadly adversary. For if we believe that the spread of nuclear weapons is inevitable, then we are admitting to ourselves that the use of nuclear weapons is inevitable.

Just as we stood for freedom in the 20th century, we must stand together for the right of people everywhere to live free from fear in the 21st. And as a nuclear power – as the only nuclear power to have used a nuclear weapon – the United States has a moral responsibility to act. We cannot succeed in this endeavor alone, but we can lead it.

So today, I state clearly and with conviction America’s commitment to seek the peace and security of a world without nuclear weapons. This goal will not be reached quickly – perhaps not in my lifetime. It will take patience and persistence. But now we, too, must ignore the voices who tell us that the world cannot change.

First, the United States will take concrete steps toward a world without nuclear weapons.

To put an end to Cold War thinking, we will reduce the role of nuclear weapons in our national security strategy and urge others to do the same. Make no mistake: as long as these weapons exist, we will maintain a safe, secure and effective arsenal to deter any adversary, and guarantee that defense to our allies – including the Czech Republic. But we will begin the work of reducing our arsenal.

To reduce our warheads and stockpiles, we will negotiate a new strategic arms reduction treaty with Russia this year. President Medvedev and I began this process in London, and will seek a new agreement by the end of this year that is legally binding, and sufficiently bold.  This will set the stage for further cuts, and we will seek to include all nuclear weapons states in this endeavor.

To achieve a global ban on nuclear testing, my Administration will immediately and aggressively pursue U.S. ratification of the Comprehensive Test Ban Treaty. After more than five decades of talks, it is time for the testing of nuclear weapons to finally be banned.

And to cut off the building blocks needed for a bomb, the United States will seek a new treaty that verifiably ends the production of fissile materials intended for use in state nuclear weapons. If we are serious about stopping the spread of these weapons, then we should put an end to the dedicated production of weapons grade materials that create them.

Second, together, we will strengthen the nuclear Non-Proliferation Treaty as a basis for cooperation.

The basic bargain is sound: countries with nuclear weapons will move toward disarmament, countries without nuclear weapons will not acquire them; and all countries can access peaceful nuclear energy. To strengthen the Treaty, we should embrace several principles. We need more resources and authority to strengthen international inspections. We need real and immediate consequences for countries caught breaking the rules or trying to leave the Treaty without cause.

And we should build a new framework for civil nuclear cooperation, including an international fuel bank, so that countries can access peaceful power without increasing the risks of proliferation.  That must be the right of every nation that renounces nuclear weapons, especially developing countries embarking on peaceful programs.  No approach will succeed if it is based on the denial of rights to nations that play by the rules. We must harness the power of nuclear energy on behalf of our efforts to combat climate change, and to advance opportunity for all people.

We go forward with no illusions. Some will break the rules, but that is why we need a structure in place that ensures that when any nation does, they will face consequences. This morning, we were reminded again why we need a new and more rigorous approach to address this threat. North Korea broke the rules once more by testing a rocket that could be used for a long range missile.

This provocation underscores the need for action – not just this afternoon at the UN Security Council, but in our determination to prevent the spread of these weapons. Rules must be binding. Violations must be punished. Words must mean something. The world must stand together to prevent the spread of these weapons. Now is the time for a strong international response. North Korea must know that the path to security and respect will never come through threats and illegal weapons. And all nations must come together to build a stronger, global regime.

Iran has yet to build a nuclear weapon. And my Administration will seek engagement with Iran based upon mutual interests and mutual respect, and we will present a clear choice. We want Iran to take its rightful place in the community of nations, politically and economically. We will support Iran’s right to peaceful nuclear energy with rigorous inspections. That is a path that the Islamic Republic can take. Or the government can choose increased isolation, international pressure, and a potential nuclear arms race in the region that will increase insecurity for all.

Let me be clear: Iran’s nuclear and ballistic missile activity poses a real threat, not just to the United States, but to Iran’s neighbors and our allies. The Czech Republic and Poland have been courageous in agreeing to host a defense against these missiles. As long as the threat from Iran persists, we intend to go forward with a missile defense system that is cost-effective and proven. If the Iranian threat is eliminated, we will have a stronger basis for security, and the driving force for missile defense construction in Europe at this time will be removed.

Finally, we must ensure that terrorists never acquire a nuclear weapon.

This is the most immediate and extreme threat to global security. One terrorist with a nuclear weapon could unleash massive destruction. Al Qaeda has said that it seeks a bomb. And we know that there is unsecured nuclear material across the globe. To protect our people, we must act with a sense of purpose without delay.

Today, I am announcing a new international effort to secure all vulnerable nuclear material around the world within four years.   We will set new standards, expand our cooperation with Russia, and pursue new partnerships to lock down these sensitive materials.

We must also build on our efforts to break up black markets, detect and intercept materials in transit, and use financial tools to disrupt this dangerous trade. Because this threat will be lasting, we should come together to turn efforts such as the Proliferation Security Initiative and the Global Initiative to Combat Nuclear Terrorism into durable international institutions. And we should start by having a Global Summit on Nuclear Security that the United States will host within the next year.

I know that there are some who will question whether we can act on such a broad agenda. There are those who doubt whether true international cooperation is possible, given the inevitable differences among nations. And there are those who hear talk of a world without nuclear weapons and doubt whether it is worth setting a goal that seems impossible to achieve.

But make no mistake: we know where that road leads. When nations and peoples allow themselves to be defined by their differences, the gulf between them widens. When we fail to pursue peace, then it stays forever beyond our grasp. To denounce or shrug off a call for cooperation is an easy and cowardly thing. That is how wars begin. That is where human progress ends.

There is violence and injustice in our world that must be confronted. We must confront it not by splitting apart, but by standing together as free nations, as free people. I know that a call to arms can stir the souls of men and women more than a call to lay them down. But that is why the voices for peace and progress must be raised together.

Those are the voices that still echo through the streets of Prague. Those are the ghosts of 1968. Those were the joyful sounds of the Velvet Revolution. Those were the Czechs who helped bring down a nuclear-armed empire without firing a shot.

Human destiny will be what we make of it. Here, in Prague, let us honor our past by reaching for a better future. Let us bridge our divisions, build upon our hopes, and accept our responsibility to leave this world more prosperous and more peaceful than we found it. Thank you.

Read Full Post »

Moje první reakce na instalaci Davida Černého, Tomáše Pospiszyla a Krištofa Kintery Entropa byla čistě negativní: Asi si někdo (Saša Vondra? Hlavní mecenáš Bakala stěží.) myslel, že naše předsednictví bude procházkou růžovou zahradou – nebude do čeho píchnout, píchněme tedy do vosího hnízda – vyhlašme válku Bulharsku.
ENTROPA Davida Černého (foto Dominique Faget, AFP)

ENTROPA Davida Černého (foto Dominique Faget, AFP, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Jen si to představte – mrznete (Bulhaři patří k největším obětem současné plynové krize) a ti, kdo za vás vyjednávají s carem Putinem, ve stejné chvíli udělají takovou podpásovku: Veřejně vás urazí a doslova pošlou do kanálu. Já bych to asi opravdu cítil jako kudlu do zad a to jsem Západoslovan!

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Bulharsko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Sám Černý cítil potřebu se ospravedlnit a v propagačním materiálu k Bulharsku napsal: „Je to punkové gesto, záměrně primitivní a vulgární, fekálně pubertální.“ Omluvou Černého budiž, že nemohl vědět, do jak zlého kontextu to bude zasazeno Ruskem, ale hezké to stejně není. Co měl na mysli, co znamená ta barevná síť propojených odpadových rour? Snad lépe nevědět.

(No dobře, asi to bude to mafiánské podhoubí, ve kterém se ztrácí evropské dotace. Ale splachovací záchod by to možná vyjádřil ještě líp.)

Jak však postupně vycházely najevo nové informace, začal se můj osobní názor – který nikomu nevnucuji – pomalu měnit.

Nejprve se ale podívejme na několik dalších fotografií…

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Estonsko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Motorový srp a kladivo Estonska – ekonomický zázrak v postkomunistické zemi, který zdánlivě zpochybňuje tezi o tom, že postkomunistická společnost potřebuje v první řadě mravní obrodu. Ovšem v poslední době se jim ekonomika také poněkud zadrhává.

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Itálie (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Irálie je zobrazena jako fotbalové hřiště, na kterém hráči nehrají, ale spíše si chrání přirození fotbalovými míči. Možná dělají i něco horšího – pravý jinotaj kreace snad pochopí Italové nebo příslušníci homosexuální subkultury…

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Polsko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Několik lidí, oblečených jako katoličtí kněží, vztyčuje na venkovské ornici duhovou vlajku, symbol homosexuálních aktivistů. Posko je jednou ze dvou politicky korektních kreací. Tou druhou je Česká republika s citáty Václava Klause, která ovšem mohla být myšlena i jinak. Ironizovat křesťanství, Polsko, Václava Klause a další neevropské jevy je korektní a konvenční, ba konjunkturální.

V tomto bodě tým Černého přesně naplnil politickou objednávku a není náhoda, že se Polsko líbilo největšímu počtu komentátorů, ba mnozí ji patrně považují za nejlepší z celé sady. (Tedy Češi, v Polsku jak kdo.) Ale je celkem neškodná – tohle není žádný skutečný zásah do černého, tím by byl třeba kněz se srpem a kladivem v ruce.

Američané vztyčuji vlajku na japonském ostrově Iwo Jima (foto Joe Rosenthal).

Američané vztyčují vlajku na japonském ostrově Iwo Jima (foto Joe Rosenthal).

Když si Černého konceptuální instalaci prohlížíte, můžete dojít k okamžiku, kdy se zarazíte. Alespoň jste-li autentickými dětmi postmoderní doby, jako bloger, který píše tyto řádky… Komunální satira? Snad, ale… Něco tady nehraje. Nebo hraje?

Mne to trklo, když jsem narazil na tuto fotografii:

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Dánsko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

 Z kostek Lega je vyskládána karikatura Mohameda z dánských novin.

Reprodukce je zde vystavena čistě ze studijnich důvodů! No dobře, tady je to zbytečné, já vim...)

Podobnost čistě náhodná... (Legal notice: Reprodukce je zde vystavena čistě ze studijních důvodů! No dobře, tady je to OPRAVDU zbytečné, já vím... 😉

Holandsko je ještě lepší:

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Nizozemí (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Nejliberálnější evropská země, která se asi stane první evropskou muslimskou zemí. Tedy pokud ji dřív nezatopí voda.

Je mi líto, ale sem už komunální satira dávno nesahá. Tohle je něco víc. Přinejmenším se dostáváme k otázce odvahy…

Jeden přítel mi napsal:

Černého výtvor je ukázka toho, že může existovat dílo s hodnotou uměleckou, nikoli však zároveň estetickou. Je to dílo s mnoha relativně jasnými denotáty, které si divák sám má poskládat do toho, co dohromady vyjadřují (exprese). Myšlenkově mi to připomíná Hieronyma Bosche nebo Brueghela. Kaleidoskop. Myslím, že je to fakt dobrý. Asi ne moc výtvarně, ale myšlenkově. Překročil 100 konvencí zároveň. Ale každou jenom o kousek, o malý kousek. 100 hyperbol. Je to vyjádření Evropy, která rezignovala na své (křesťanské) kořeny. Nejlepší charakteristika je: Dílo grandiózně politicky nekorektní. Vyjadřuje to realitu. Je to hnusné, protože realita je hnusná.

Přítel nechtěl svůj postřeh publikovat svým jménem, ale dovolil mi ho použít. Smyslem tohoto článku je vlastně jenom doplnit trochou kořeněné omáčky tento jeho vydatně masitý odstavec.

Jiný úhel pohledu z komentáře Johany Bronkové na Radiu Vatikán, zde je první a poslední odstavec (přečtěte si i to mezi tím):

Na jedné barokní grafice je mapa Evropy znázorněna jako ušlechtilá dáma s obrazem stověžatého města na srdci. Byla to tenkrát sebeprezentace, v níž Praha neváhala ukázat, že netrpí méněcenností, přestože k přechodnému přilákání císařského dvora z Vídně potřebuje aspoň porazit Švédy.

Tři století jsou ale dlouhá doba a mnohé je jinak. Po dvou světových válkách a mnoha plastických operacích nutných po devastujícím působení totalitních režimů se stará dáma vzchopila k velkému evropskému projektu. Jeho zakladatelé jej korunovali dvanácti hvězdami, vypůjčenými od jiné ženy – ale o tom se dnes už nemluví. A o čem se mluví? To je otázka!

Černého objekt jménem Entropa je nechutně srozumitelný. Název sice nabízí klíč ke čtení, přiznává, že jde o úpadkovou tvář Evropy, a netvrdí, že je jediná. Ale nenalíčená stará dáma se nedívá ráda do zrcadla. Naneštěští signály, které o sobě v posledních letech vysílá, mají často blíž k Černého nemilosrdnému zrcadlu než k symbolice oněch hvězd, jež dostala do vínku.

Mohu si dovolit být trochu tvrdší. Je to jistě pouze jedna z tváří Evropy, ale tvář dominantní. To nejdůležitější je vyjádřeno samotným konceptem velice nesourodé mozaiky, ve které jsou jednotlivé země zarámovány masívní ocelovou konstrukcí připomínající žalářní mříže, avšak propojeny jen velmi slabými můstky. Dokonce je lze snadno vylamovat, což je naznačeno už předem chybějící zemí v levém horním rohu. Možná bude brzy vylomeno také Bulharsko, které na odstranění své části stále trvá, a není vyloučeno, že nebude samo. Cítíte tu palčivou pravdivost?

Seznamte se, tohle je ta stará nenalíčená, hádavá, klevetivá, nesnesitelná dáma, která už nemá vůli k životu.

Tohle je dnešní Evropa.

Ano, ano, tenhle hnus.

Samotná ošklivost zde ovšem není jen funkční, ale i formální. Ošklivost je kanonickou vlastností moderního umění. V tomhle je David Černý absolutně konvenční – všechny jeho kreace přetékají ošklivostí, přesně tak, jak to každý od pořádného moderního umění očekává.

Největší tabu moderního umění je krása. (Mimochodem, neopustíme už konečně to zastaralé slovo „umění“, které působí stále svědivěji nepatřičně?) Vytvořte umělecké dílo autenticky moderní, něco sdělující a přitom krásné – budete skutečným bořitelem/bořitelkou konvencí! Umělci všech zemí, spojte se ve velké kontrarevoluci krásy! Revoluce ošklivosti už trvá trochu moc dlouho a příliš již zbanálněla.

Ale pojďme dál, vrcholem záměru umělců/umělkyň (o žádné umělkyni nevím, avšak ta hrůza, kdyby nějaká byla, nebyla to žena, nýbrž genderka, a chybějícím přechylováním bych se jí dotkl!) je nepochybně mystifikace, která dílo provázela. Sám Černý snad stále trvá na pohádce, že se původně pokoušeli spojit s reálnými zahraničními umělci, ale jeho spolutvůrci již přiznali, že podvůdek byl od začátku jejich záměrem. Dokonce vytvářeli webové stránky fiktivních zahraničních umělců a zvažovali jen to, jak dalece v této mystifikaci zajít a jak dlouho po odhalení díla se ji pokoušet udržet, zvažovalo se dokonce použití herců. Nakonec se spíše z neochoty investovat potřebné mravenčí úsilí a prostředky do málo divácky vděčného aspektu projektu rozhodli pro velice slabou variantu matení. Na české úředníky a kulturní redaktory bohatě stačila.

Po ošklivosti, která již pole moderního umění zcela ovládla, se v něm stále častěji a zřetelněji prosazuje právě lež. Vzpomeňte na jaderný výbuch ztohoven (.com). Je to logický a přirozený vývoj – jaký jiný aspekt postmoderny je tak všudypřítomný, jako ošklivost a klam? (No dobře, tak ještě třeba smrt, zlo, perverze… však to znáte.) Lež je pravdou o dnešku, lež je pravdou dneška. Má-li být umění pravdivé, musí lhát!

V něčem je Entropa konvenční (lež, ošklivost, Polsko, Klaus), v něčem nekonvenční (podvedla stát a média, tedy největší tradiční spojence postmoderního umělce, nebojí se muslimů a politiků).

Pokračujme v prohlídce, pozor na hlavu, je tady nízký trám… 🙂

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Rakousko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Na rozkvetlé louce (že by „zemský ráj to na pohled?“) stojí chladící věže jaderné elektrárny. Nejhorší poválečné rozhodnutí a největší trauma Rakouska. Absurdní volba daná ideologickými důvody se proměnila v noční můru, trvale deformující vztah Rakušanů ke světu.

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Kypr (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Kypr krutě rozdělený…

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Lucembursko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Na prodej…
Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Slovinsko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Tady jsou turisté vítáni! (Nápis: První turisté sem dorazili v roce 1213.) Nebo byli by.

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Rumunsko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Tady také, ale po(u)žíváni jsou k jiným účelům.

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Slovensko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Salám převázaný stužkou v barvách maďarské trikolóry. Slováci a Maďaři, tohle je váš největší úkol! Naleznete řešení? Já vám držím palce a pánové Černý, Pospiszyl a Kintera jistě také.

Před pár lety by ten salám mohl třeba požírat český lev… Jo jo, a neměli Euro a měli plyn.

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Francie (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

STÁVKA! Ještě víc mě ale oslovuje ta alegorie prázdnoty Francie. Ráda by byla ideovou vůdkyní Evropy a snad i světa, ale nemá na to… ty ideje. Sympatický šílenec v křesle prezidenta to nemůže změnit. (No jo, mám určitou slabost pro sarkozyovsko-berlusconiovské typy a to ani nejsem ženská…)

Pořádnému Pařížanovi by se to mělo líbit. Srovnejte:

Pařiž, L'Arche de la Défense (foto Pascal Fernandez)

Paříž, L'Arche de la Défense (foto Pascal Fernandez)

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Německo (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Vedle Mohameda a minaretů třetí vrchol instalace. Německo, země betonu a oceli. Za Hitlera i dnes…

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Švédsko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Krabice z Ikei s nápisem Sleva (já ho tam nevidím, ale prý tam je) s díly stíhačky Gripen uvnitř. Tohle se mi líbí! Gripeny mám rád a nábytek z Ikei jsem naposledy montoval před třemi týdny. Obojí snad jen mohlo být trošku levnější…

Dobré. Když posuzuji hip hop, komiks, sci-fi, detektivku, western…, soudím v kontextu žánru. Tak i tohle. Není to hezké, ale je to dobré, ba skvělé. Je ještě nějaké postmoderní přikázání, které porušili? No ovšem, kritizovat sebe!

Nakonec mrkněte na Česko:

Snimek je zde vystaven čistě ze studijnich důvodů!)

Entropa - Česko (foto ČTK, Legal notice: Snímek je zde vystaven čistě ze studijních důvodů!)

Na té skleněné ploše mají běžet citáty Václava Klause o Evropské unii, globálním oteplování a tak podobně. (Ještě jsem je neviděl.)

Myslí si David Černý, že se před nimi budou bruselané třást hrůzou? Copak se v zemi europiva, jednorukých banditů a bulharských prostitutek, v zemi, kde se dvakrát ročně mění dopravní předpisy a parlament je performancí, jakou by David Černý nedal dohromady ani s Milanem Knížákem, nenašlo nic ke kritice? Novináři sice píší, že Černý nemá Klause rád…

Pochopte, mám podezření, že tohleto má Klause spíše propagovat, než ironizovat. Když k tomu uvážíte toho Bakalu… Inu, pokud to tak je, tím lépe!

Jsem upřímně rád, že to nevytvořili lidé z daných zemí, kteří by jako vždy v perverzi pravé pokory (Legal notice: Slovo „pokora“ bylo použito čistě ze studijních důvodů!) káleli sami na sebe. To by bylo brutálně konformní.

Plyn ani mír v Gaze jsme sice nevyjednali, ale mluví se o nás! David Černý splnil slib české vlády českým občanům a Evropě to kapičku osladil. Měl by dostat státní vyznamenání.

Entropa má být během půl roku českého předsednictví vystavena v Bruselu a potom v Praze. Bude?

Read Full Post »

František Schildberger přišel na Skleněném kostele s pozoruhodnou hypotézou:

František Schildberger: Pravý důvod, proč Rusko nedodává plyn

Nejprve rekapituluje krátkou, ale vydatnou letošní historii sporu Rusko-Ukrajina-EU, potom analyzuje potenciální motivy jeho aktérů a nakonec dochází k tomuto závěru:

Vzpomněl jsem si v této souvislosti na slova, která jsem slyšel z úst jednoho vysoce postaveného plynařského odborníka při předchozí plynové krizi v roce 2006, která byla také v prvních dnech po Novém roce: Rusko by plyn rádo dodávalo v plném rozsahu, řekl, jenomže ho má málo, jelikož na přelomu roku je v Rusku celý týden svátek, lidé nechodí do práce, a ti, kteří měli pracovat, se masově opili, přestali plnit své povinnosti, až tak, že v mrazivé ruské zimě došlo k těžkým poruchám na zařízeních těžících plyn…

To samozřejmě Rusko (země navíc stále velice uzavřená a bez svobodného tisku) nikdy nepřizná, a tak hledá zástupné důvody a hraje o čas… Navíc využije příležitost k útoku vůči Ukrajině…

Připadá vám to absurdní a nesmyslné? Kdybych to neslyšel z úst povolaného odborníka, také by mě to ani nenapadlo – ale už mnohokrát jsme se přesvědčili, že v Rusku platí jiná pravidla a jiné zákony a jsou tam jiné problémy a jiné zločiny, než jaké jsme si vůbec schopni představit…

Pokud by Rusko plyn opravdu v uplynulých týdnech nemělo a jen hrálo o čas, zatímco by se těžba horečně obnovovala – v tom případě by celá situace najednou začala dávat jasný a zřetelný smysl…

Přiznám se, že mě to také už během těch dvou týdnů několikrát napadlo. Rusko příjmy z plynu zoufale potřebuje, teď ještě víc, než jindy. Od začátku roku už přišlo o víc než miliardu dolarů (to je více, než kolik činil schodek státního rozpočtu České republiky za loňský rok). Nutně potřebuje také dobrou pověst spolehlivého dodavatele. Ať už by jeho politické ambice vůči Ukrajině byly jakékoliv, tahle cena je příliš vysoká.

A z hlediska Ukrajiny to platí také – krizí více ztrácí, než kolik může získat. Garantované náklady nejsou přiměřené potenciálnímu zisku.

Pokud by ale Rusko plyn skutečně nemělo a celý ten tyjátr sloužil pouze k zakrytí tohoto faktu a k získání času na uvedení aparatur do chodu, bylo by to vysvětlení logické a prosté. A taková bývá často pravda.

Je-li tomu tak, evidentně nemá žádný smysl navrhovat opatření, která by z dodavatelského řetězce Rusko-EU vyloučila prostředníky. Stejně tak je z hlediska energetické bezpečnosti asi jen málo významné udržovat dobré vztahy s Ruskem. Fico se o to snaží ze všech sil a je mu to houby platné. Pomohl by jedině významný zahraniční podíl v Gazpromu. A ten Putin nepřipustí.

Ale ať už je skutečný důvod jakýkoliv, hlavní závěr je tento: Každá stategická úvaha musí napříště považovat ruský plyn za katastrofálně nespolehlivý energetický zdroj.

A také může jít o další indicii, že se dny ruského ekonomického zázraku chýlí ke konci.

Read Full Post »

Older Posts »