„Proč má KDU-ČSL tak málo voličů? Ateisté a agnostici ji nevolí, protože si myslí, že to je křesťanská strana. A křesťané ji nevolí, protože vědí, že to není pravda.“
Tenhle bonmot jsem poprvé vyslovil krátce po eurovolbách, kdy KDU-ČSL sice uspěla a obhájila dva mandáty, ovšem jen díky nízké účasti a propadu velkého počtu hlasů. Nejsem si jist, jak moc je vtipný, ale o jednom nepochybuji: je pravdivý.
Neplánovaný odchod ze Sněmovny je pro KDU-ČSL tvrdou ranou, v jistém smyslu ale může být pro stranu požehnáním, pokud jí otevře cestu k efektivní reformě. To ovšem vyžaduje alespoň základní schopnost sebereflexe. Je jí ta strana ještě vůbec schopna? Odpověď na tuto otázku rozhodne o jejím osudu.
Každopádně chce-li ta strana přežít, musí okamžitě přestat se stále brutálnějším testováním otázky „Co naši skalní voliči ještě snesou?“, které minimálně posledních 8 let vytrvale praktikuje, a pustit se do radikální reformy sebe sama. Jako jeden z vytrvale testovaných skalních konzervativních voličů této strany si teď dovolím specifikovat, čím se pro nás stala KDU-ČSL minimálně dočasně nevolitelnou.
Nedostatkem Ignácova textu je příliš expresívně vyjadřovaný despekt, který může být pro mnohé členy KDU-ČSL záminkou, aby článek nebrali vážně. To by však byl velký omyl, protože vše v něm uvedené je pravda. Pochopitelně Ignác nepostihuje pravdu celou, za úvahu stojí další faktory, jako je možný přesun části voličů k ČSSD nebo ODS, které explicitněji hájí jejich vnímané ekonomické zájmy a bojují proti jejich palčivým obavám. „Dříve jsem volila lidovce, protože to říkal pan farář. Teď budu volit ČSSD, protože chci mít 13. důchod a nechci platit u lékaře“ – to je parafráze autentických slov vyslechnutých jedním mým přítelem na jedné moravské vesnici.
Cítím největší zklamání z toho, že společnost nechce křesťanskodemokratickou politiku. Přemýšlím teď nad společností. To neznamená, že jsme nabídli nejlepší způsob, ale jsme jediná strana, která tuto politiku nabízela a společnost řekla: my ji nechceme.
Například v Praze chodí do kostela 44 tisíc lidí, a Jana Hybášková dostala jenom 10 tisíc hlasů. Nemyslím si, že musí naši stranu volit jen věřící, ale tímto dali najevo, že nechtějí tento druh politiky.
Ne! Ne! Ne! Odmítnutí KDU-ČSL není odmítnutím křesťanských hodnot. Je odmítnutím jedné nevěrohodné strany, která měla stejně nevěrohodného předsedu jako ČSSD a ODS, byla stejně nejednotná v parlamentu jako Zelení a skoro stejně nečitelná, jako Věci veřejné. KDU-ČSL postrádá jakoukoliv pozitivní vizi.
Poselství KDU-ČSL pro nekřesťany před těmito volbami bylo: Volte nás, protože jsme něco mezi, jsme tu dlouho a jsme jiní, než si myslíte.
Její vize pro křesťany byla ještě mnohem horší: Volte nás, protože jako křesťané musíte volit křesťany a to jsme jenom my. I když se vám nelíbíme, jsme z křesťanského hlediska nejmenším zlem.
Nikdo nespecifikoval jediný pozitivní důvod, proč by tu stranu měl volit kdokoliv – snad kromě masochistů, kteří chtějí zažít další z řady nesčetných zklamání.
Co musí nyní lidovci udělat, je jasné každému, kdo má oči, uši a hlavu – pozitivně a naprosto jasně definovat politickou vizi, explicitně stavějící na křesťanských hodnotách. Udělají to? Pravděpodobně ne. Zatím si KDU-ČSL ze všech událostí ve své moderní historii – pozitivních i negativních – vždy neomylně vzala jediné poučení: že má být méně výslovně křesťanskou.
Oslík: Lukáš Novák zveřejnil na svém blogu tuto reakci na hromadný dopis Michaely Šojdrové, který jsem jako signatář její petice dostal i já. Ačkoliv nebudu reagovat na stejný dopis, rád bych též za sebe napsal text velmi podobný tomu Lukášovu, jen obsáhlejší a s více argumenty. Vzhledem k pracovnímu vytížení to již pravděpodobně do voleb nestihnu (je třeba hledat události, citace…) a proto se souhlasem autora přebírám alespoň tento článek. Připojuji se k jeho názoru, že čtyři roky mimo parlament by KDU-ČSL prospěly. Navíc osobně považuji za omyl celou křesťansko-demokratickou ideu jako takovou a evropský křesťansko-demokratický projekt podle mého soudu z větší části selhal. To vše lze myslím přesvědčivě doložit
Lukáš Novák
Lukáš Novák: Poslední týden před volbami jako by se pytel roztrhl s hromadnými „osobními“ apely lidoveckých politiků, které mi docházejí e-mailem nebo o nichž se dozvídám od přátel. Zde je dopis paní poslankyně Šojdrové a moje odpověď na něj (zatím se ji nepodařilo doručit, paní poslankyně má plnou schránku):
Vážení,
oslovuji tímto dopisem Vás, kteří jste poslali hlas v anketě proti adopcím dětí registrovanými partnery.
Mám pro Vás dobrou zprávu. Pan předseda vlády Jan Fischer mne 30.dubna 2010 dopisem informoval tom, že vláda pod jeho vedením návrh zákona, který by adopce registrovaným partnerům měl umožnit, nepředloží. Pan předseda si je vědom složitosti tohoto tématu. Přivítal naši petici, díky níž se vedla společenská diskuse.
Touto zprávou historie snahy o adopce dětí registrovanými partnery zřejmě bohužel neskončí. Přesto zde již jasně zazněl hlas odpůrců, hlas početný, cca 15 tisíc občanů, hlas slušný a zodpovědný. Bez homofobních argumentů stavíme dobro adoptovaných dětí na první místo.
Věřte, že všechny Vaše hlasy mají cenu, všechny Vaše dopisy byly přečteny mnou nebo mým asistentem. Na většinu z nich i reagujeme, protože si Vašich odpovědí vážíme. Pokud nestihneme odpovědět, pak jen proto, že Vás bylo opravdu tolik. Chci Vám všem poděkovat za Váš postoj a podporu anketě, která přinesla úspěch, i kdyby byl jen na čas.
Chci Vás v této chvíli poprosit o Váš hlas ve volbách pro křesťanské demokraty. KDU-ČSL je jediná politická strana, která má odvahu se postavit za ochranu života, za ochranu rodin, za děti, které jsou naší budoucností. Nechci zneužívat Vaší důvěry spojené s anketou Dobro dětí především. Přesto si i já sama kladu otázku, jak je možné, že žádný jiný politik z jiné politické strany se jednoznačně za adoptované děti nepostavil? Tématem číslo jedna ve volebních diskusích je zadlužení a politici se předhánějí v tom, kde budou škrtat. Nikdo z nich neodpověděl, pro koho budou šetřit, když víme, že český národ vymírá. Proto KDU-ČSL vidí prioritu v podpoře rodin s dětmi. Také chceme šetřit, ale s ohledem na rodiny s dětmi. Jinak to nemá smysl. Naše budoucnost je v dětech.
Dovolte mi na závěr ještě jednou Vám všem poděkovat a vyslovit naději, že naše spolupráce nekončí, že budeme mít nová společná témata.
S úctou a nadějí
Vaše Michaela Šojdrová v.r.
Vážená paní Šojdrová,
Děkuji Vám za dobré zprávy. Rád bych se nicméně vyjádřil k Vašemu apelu ohledně mého hlasu pro Vaši stranu.
Píšete, že si kladete otázku, jak je možné, že žádný jiný politik z jiné politické strany se jednoznačně za adoptované děti nepostavil.
Já si zase kladu otázku, jak to, že z celé KDU-ČSL jste to prakticky pouze Vy, kdo je ochoten alespoň částečně nosit kůži na trh v bioetických tématech.
Nezlobte se na mě, ale já nebudu volit stranu, jejíž pražská jednička paní Hybášková, známá svými liberálními stanovisky pokud jde např o tzv. „reprodukční zdraví“ slibuje, že „nebude hlasovat proti KDU“ v bioetických tématech.
Já nebudu volit nikoho, kdo „nebude proti“. Já budu volit toho, kdo bude aktivně pro, ne jenom občas, ne jenom před volbami, ne jenom tehdy, když to nijak neohrozí jeho pozici. Nebudu volit stranu, jejíž předseda se trapně soudí s charitou o dědictví. Nebudu volit stranu, která zneužívá církevní prostor k předvolební propagandě a navádí k tomu i kněze. Nebudu volit stranu, která nyní vykresluje svého bývalého dlouholetého předsedu jako ztělesnění všeho zla. Nebudu volit stranu, která morálně vydírá křesťany, jako by bylo jejich morální povinností ji volit. Až to KDU-ČSL pochopí, stane se pro mě opět volitelnou. Mám za to, že pobyt mimo parlament tomuto pochopení jen prospěje. Současná forma existence KDU-ČSL v parlamentu je spíše pohoršením a diskreditací křesťansko-konzervativních hodnot.
Nemylte se: současný propad preferencí KDU-ČSL není způsoben její malou „rozkročeností“, ale naopak naprostou ztrátou důvěryhodnosti, ztrátou přesvědčení voličů, že jste schopni a ochotni hájit ty hodnoty, jimiž se zaklínáte a kvůli nimž Vás konzervativně smýšlející lidé ještě stále přes všechny blamáže volili. Cestou k nápravě není snažit se uvařit stokrát dobrý dort, který bude chutnat každému: Nebude chutnat nikomu – konzervativec Vás nebude volit kvůli Hybáškové, liberál Vás nebude volit kvůli Šojdrové. Cestou k nápravě je vrátit se ke konsistentní a vyhraněné konzervativní politice. Neříkejte, že jste slabí, abyste něco prosadili. Doposud jste slabí nebyli, v současném rozložení sil jste měli de facto právo veta. Nikdy jste je nevyužili.
Zde je jedna otevřená reakce na hromadný email rozeslaný některým kněžím, který uvádí několik důvodů, proč volit KDU-ČSL. Mail obsahuje malý obrázek v příloze porovnávající některé body programu KDU-ČSL se stranami TOP09 a Věci Veřejné plus odkaz na video na této internetové adrese, v němž se kandidát za TOP09 MUDr. Roman Šmucler nepokrytě vyjadřuje pro zachování stávající praxe legálních umělých potratů. Pisatel mailu dopředu vyjadřuje vděčnost za případné sdělení těchto důvodů věřícím. Uveden byl i tento citát z knihy P. Špidlíka „Po Tvých stezkách“: „Katolík je povinen se voleb zúčastnit a dát hlas jen těm stranám a osobám, od kterých může očekávat, že se zastanou práv církve, víry i mravnosti. Jiné ohledy, politické, hospodářské, národnostní se musejí podřídit vyšším zájmům, věčné spáse duší.“
Vážený pane tajemníku,
nevím, kde jste obdržel emailové adresy kněží, ale když už jsme v kontaktu, budu s dovolením reagovat.
S citátem P. Špidlíka (jehož autenticitu jsem neověřoval, předpokládám Vaši důvěryhodnost) souhlasím v tomto smyslu: Pokud existuje strana, od které lze očekávat, že se zastane práv církve, víry i mravnosti a která zároveň nemá program, který se zdá být pro zemi škodlivý v důležitých sekulárních oblastech, měl by katolík k volbám jít a tuto stranu aktivně podpořit.
Přesto reaguji na Váš email kriticky. Proč? Hlavní myšlenka či shrnutí celého mého textu by se dala formulovat takto: „Hájit křesťanské hodnoty“ není úplně to samé, jako je „občas symbolicky připomenout, a to hlavně před volbami“.
Já a řada jiných věřících máme pocit, že až na světlé výjimky, jako je paní Šojdrová apod., platí pro KDU bohužel hlavně to druhé. Nelze – zdá se – očekávat, že by se KDU byla ochotná kvůli nějakým křesťanským hodnotám prát natolik, že by kvůli nim byla připravená vzdát se účasti na vládě a pohrozila odchodem do opozice, případně ho i uskutečnila. Po pár eventuelních připomínkách „pro forma“, ve kterých se navíc často téma přirozeně-právní chybně prezentuje jako téma náboženské, KDU zpravidla stejně nakonec ustoupí („prostě to nejde, no, musíme být realisté“).
Je to zajisté dobrá strana s dobrou základnou a ještě lepším základem. Jenomže jde o to, co se na tom základu staví na státní úrovni. Je-li tomu tak, jak jsem psal, nabízí se i poctivému věřícímu otázka, jestli se nedívat nakonec jen na to, která strana má program dobrý ne hodnotově, ale PRAKTICKY – a tady už se rýsuje možností více. Přinejmenším čistě teoreticky. Tolik na vysvětlenou, kde se v katolících bere „překvapivá“ otázka „Proč zrovna KDU?“.
Pocházím z lidovecké rodiny a kdybych se tady v cizině včas přihlásil k registraci, možná bych KDU i volil. Přece jen si ještě pořád v koutku srdce myslím, že je to (dodávám: naneštěstí!) to nejlepší, co je u nás k mání. Nebo jinými slovy a možná přesněji: Že by bylo přece jenom dobré, aby KDU v parlamentu byla (pozor, neříkám ve vládě, i když je to v praxi bohužel takřka automaticky spojeno).
Ale mám-li být úplně upřímný, jsem rád, že jsem o nutnosti relativně brzy se registrovat nevěděl a že tak nemusím řešit těžké dilema, zda k volbám jít nebo ne, a pokud ano, tak koho volit. Protože když čtu, že KDU podle pana Svobody sdílí s ČSSD „větší příchylnost k Evropské unii“ (jejíž nepříchylnost ke křesťanství je všeobecně známa), že vylučuje jen koalici s komunisty a že se tudíž – rozuměj – bude bez uzardění ochotná podílet na hrozící vládě pana Paroubka, bylo by to rozhodování opravdu ukrutný vnitřní boj a námaha. A jsem rád, že mohu ušetřenou energii věnovat jiným věcem.
A ještě jedna věc: Kdo je nyní volebním lídrem kandidátky KDU-ČSL v Praze? Paní Jana Hybášková, předsedkyně jakési Evropské demokratické strany, která podle informací na internetu nechce používat termín „rodinná politika“, protože si za tím lidé většinou představují prý jen rodinu s třemi a více dětmi (vskutku, hrůza hrůzoucí! Větší strašení než Kalouskova složenka! Viz tato Zpráva ze setkání s Janou Hybáškovou, pokud obsah nebyl dodatečně změněn). Odkud sama tato domněnka pramení, je mi záhadou. Nabízí se nepříliš povzbudivé hypotézy. Tak trochu potvrzené skutečností, že si paní Hybášková zřejmě neuvědomuje, že jí proklamovaná „pro-populační“ politika je pro-populační pouze tehdy, když podporuje právě vznik rodin s třemi a více dětmi, protože jedno nebo dvě děti připadající na rodinu populační stabilitu, jak známo, nezaručí.
Ale hlavně: Poslal jste mi (nám) odkaz na video, na němž si kandidát za TOP09 pochvaluje liberální postoj této strany k umělým potratům. Máme volit KDU mj. proto, že ona je jasně proti legální možnosti umělého potratu. Jenže paní Hybášková hlasovala v Evropském parlamentu pro zprávu, jejímž autorem je italský komunista Giusto Catania a která pojednává o případech porušování základních práv v EU. Tato zpráva ovšem zároveň propaguje potraty a registrované partnerství osob stejného pohlaví v celé EU, vyzývá členské státy, aby zajistily, že ženy budou moci plně požívat svých práv, a aby zavedly přiměřenou sexuální výchovu, „důvěrné“ informační a poradenské služby a usnadnily přístup k antikoncepčním metodám (Rezoluce EU proti životu a rodině). Rozhovor paní Hybáškové pro Český rozhlas, kde se zvídavý katolík dozví mnohé, je na této adrese. A co se píše na webu GayNet.cz? „Evropské rozvody, státní podpora feministickým organizacím, kvóty pro ženy, mezinárodně uznané právo na potrat, registrované partnerství a sexuální výchova – toť vskutku pozoruhodný program lídra KDU-ČSL v hradeckém kraji (teď už v Praze, pozn. autor) Jany Hybáškové.“
Jistě, paní Hybášková i pan Svoboda ujišťují, že v případě ožehavých témat nebudou kandidáti za EDS – dle podepsané písemné dohody – „hlasovat proti KDU-ČSL“, pokud bude jejich názor na věc jiný. Jenže to je pro mě jako katolíka málo! Když už bych hlasoval pro KDU, chtěl bych, aby kandidát zvolený díky tomuto hlasu hlasoval a aktivně vystupoval (!) z vlastního upřímného přesvědčení pro život, a nikoliv jen aby nehlasoval proti KDU-ČSL! Rozhodně nemám v úmyslu prodávat svůj hlas tak levně a doufám, že situace v příštích volbách bude v tomto ohledu lepší. Zcela chápu snahu KDU dostat se do parlamentu i s pomocí hlasů nekřesťanů, nalákaných na nekřesťanské politiky. Ale podobné nápady jí nepřinesou nic jiného než jen pokles podpory ze strany křesťanů. Nekřesťané mající názory blízké názorům paní Hybáškové budou tyto názory pochopitelně volit spíš tam, kde nejsou „brzděny“ křesťanstvím a kde budou mít jejich nositelé plně dovoleno je projevit při hlasování. A co když nebudou poslanci KDU jednotní a nebude žádné „oficiální stanovisko“ prezentováno? Pak mají zřejmě poslanci za jiné strany zelenou. Což je ovšem z hlediska voliče-katolíka nežádoucí, protože jejich názory na určité důležité věci nevolil a v parlamentu nechtěl.
KDU-ČSL se vyprofilovala (nebo spíš zneprofilovala) jako strana, která není „ani taková, ani maková“. Pak se ovšem nelze divit, že jí moc nefandí voliči ani takoví, ani makoví.
Jenže na lidoveckých kandidátkách je i Jana Hybášková, která svého času v Evropském parlamentu válčila například za usnadnění rozvodů napříč unií. Jak se její společensky liberální zaměření slučuje s rodinnými hodnotami a konzervativním světonázorem?
Jana Hybášková i další Evropští demokraté na kandidátkách KDU-ČSL se prý veřejně zavázali, že se v biotických otázkách přizpůsobí svým hostitelům. „A víte,“ pokračuje muž, pro něhož byla ještě před chvílí obhajoba tradičních hodnot alfou a omegou veškeré politiky, „to mi vadí, ta vylučovací metoda. Samozřejmě musíme spolupracovat i s někým, kdo s námi toto nesdílí do hrdel a statků a do úplně posledního písmene.“
Místo rodinné politiky navrhla používat termín pro-populační politika. Pojem „rodinná politika“ zpravidla v občanech evokuje představu rodiny se třemi a více dětmi. Podle ní by ovšem měla být realizována politika prvního, případně druhého dítěte, nikoliv až dítěte třetího.
Napadají mě tyto možné interpretace:
KDU-ČSL je „pro politiku prvního, případně druhého dítěte, nikoliv až dítěte třetího.“
Paní Jana Hybášková se nepřizpůsobila svým hostitelům v této otázce, kterou snad můžeme považovat za bioetickou. Bylo by zajímavé se dozvědět, jak se přizpůsobila v jiných bioetických otázkách.
Jana Hybášková se přizpůsobila zčásti a dohoda mezi ní a Cyrilem Svobodou zněla nějak takto: „Já považuji za správné nemít žádné děti, vy tři až čtyři, uzavřeme oboustranně přijatelný kompromis a budu říkat, že jsem pro 1-2 děti.“
Nějaký další nápad?
(Zdroj: Matyáš Zrno)
Zdá se nicméně, že Brno není Praha, hele…
Lidovecký stánek na Masarykově ulici v Brně, 18. 5. 2010
Oprava: Ignác Pospíšil není a nikdy nebyl členem KDU-ČSL!
Po náročném dnu jsem včera večer dorazil domů a probíral se poštou. Z obálky, v jaké obvykle chodí účty, na mne vykoukla tahle obávaná stará známá.
Kalouskova složenka
List byl ještě přeložen vejpůl, takže jsem viděl jen horní růžovou polovinu – vlastní složenku. Asi pět sekund jsem na ni nevěřícně zíral, než mi to došlo. Podíval jsem se na spodní polovinu listu a ulehčeně si oddechl.
Je ale toho oddechnutí namístě? Jen zčásti. Miloslav Kalousek nás houpe, splatnost složenky není k 28. 5. 2010, je mnohem delší. Ale to je jediná nepřesnost, ve všem ostatním má pravdu. Naše čtyřčlenná rodina opravdu dluží 484 tisíc a chtě nechtě tento dluh dříve či později zaplatí. Také je pravda, že bude již brzy pravděpodobně dlužit 800 tisíc a pak 2 milióny a tak dále – dokud to nepraskne.
Kupodivu si to mnoho lidí přebralo úplně jinak a na internetu se dnes vyrojila celá řada odmítavých komentářů. Podívejme se na jeden zcela typický:
Drahý soudruhu Kalousi, dostal jsem dnes Vaši složenku na 121 000,- Kč, což prý má být dluh, který mám uhradit. Při vší úctě, ač je svět nespravedlivý a tak to tak nejspíše v budoucnu dopadne, nemyslím si, že je to správně, a nemyslím si, že zrovna Vy jste tím, kdo by měl rozesílat upomínky.
Povězte, Kalousi, jak dlouho jste byl poslancem? Kolik vysoce propadových a nehospodárných rozpočtů jste schválil? A kolik jste jich dohodl jako ministr financí, nebo jako předseda/ekonomický expert KDU-ČSL?
Kolik peněz se prošustrovalo (krásné slovo, není liž pravda, nepřipomíná vám jednoho kolegu?) a rozkradlo v prapodivných kontraktech a zakázkách, za které jste byl zodpovědný jako náměstek na MO či jako ministr financí?
Kolik rozpočtů schválil poslanec Severa, další významný člen Vaší strany? Za jak velké finanční ztráty je zodpovědná Vlasta Parkanová, jako bývalá ministrině obrany, která vede Vaši kandidátku v Jižních Čechách, o schválených rozpočtech nemluvě?
Nuže, soudruhu, složenku Vám přeposílám, můžete se o ni podělit s dalšími zodpovědnými kolegy z TOP 09 i dalších stran, ale myslím, že největší díl připadá po zásluze Vám osobně.
Každopádně Vám i Vašim kolegům vzkazuji: Co jste si rozkradli a prošustrovali, to si taky zaplaťte!
Při vší úctě – takto tomu není.
Je to typická řecká reakce – my obyčejní lidé za státní dluh nemůžeme, to ti nahoře. Většina Řeků se necítí ani v nejmenším zodpovědna za to, jak strašně je zadlužena jejich země. Oni přece státní rozpočet nesestavovali a neschvalovali! To opravdu ne – oni jenom zvolili politiky, kteří jim to nejprve slíbili a pak to za ně a pro ně udělali. A ať už si ti politici za odměnu nakradli kolik chtěli, dramatickou většinu rozpočtu neprojedli oni, ale právě běžní občané Řecka.
Principem demokracie je rozptýlená zodpovědnost – nebo fotogeničtěji řečeno, sdílená zodpovědnost. To je stav, na který každá firma dříve či později dojede a dojela na něj už také řada států. Dějiny ještě uvidí, zda tento fakt jednou pohřbí také demokracii samotnou. V každém případě ale teď jsou karty rozdány takto a znamená to, že za chyby vlády, i ty katastrofální, spoluzodpovídá každý občan. Kalousek hodně, můj přítel Ignác jakožto řadový člen KDU-ČSL mnohem méně (Oprava: Ignác Pospíšil není a nikdy nebyl členem KDU-ČSL!) a já jakožto stranicky neangažovaný ještě méně – ale trochu přece a v žádném případě ze sebe tuto spoluzodpovědnost nemohu setřást!
A i kdybych sám sebe přesvědčil o své nevině, zůstává neoddiskutovatelným faktem, že to budou zejména moje děti, kdo za chyby „těch nahoře“ zaplatí.
Složenku si zarámujte a vystavte na dobře viditelném místě v kuchyni!
Ať si na její existenci zvyknete. Ať ji nevytěsníte z vědomí, neboť to ji nezničí. Ať každý den přemýšlíte o tom, co s ní udělat. Ať ji splatíte.
Já si ji určitě ponechám na očích alespoň do voleb, i když TOP09 volit nebudu.
Poznámka na závěr: Složenka nebyla dost domyšlená a lze ji považovat za další vystupňování drsnosti kampaně, přestože zcela věcné a nikoliv osobní. Tato marketingová akce je až příliš drastická a nejeden důchodce díky ní určitě zažil srdeční arytmii. Domnívám se, že mohla být složenka alespoň viditelně přeškrtnuta.
Od profesorů čekáme, že čas od času třísknou nějakou tu hloupost – od toho je tady máme, no ne? Ale že prof. Jan Keller třískne hloupost až tak koňskou, hmmm…
V článku „Kdo tady žije na dluh“ (Právo, 2.3.) konstatuje, že u nás je celkem úspěšný chov koní. Škoda jen, že každý kůň je tak strašně zadlužen – neboť ČR má šílený státní dluh. A pak s moudrostí, kterou je tak proslulý, říká, že je to přece blbost, že přece koně nejsou zadlužené, neboť žádný dluh nenasekaly.
Ale stejně tak potom ani občané – ti přece, většina z nich, poctivě pracují, nežijí na dluh, takže – žádný dluh nenasekali. Proč tedy říkáme, že na každého z nás, včetně nemluvňat, připadá statisícový dluh? To je, dle Kellera, stejný nesmysl, jako že dluh připadá na koně. Když už je někdo za dluh zodpovědný, tak přece ti poslanci a ministři za posledních 10-15 let, kteří onen dluh nasekali. Ať jej zaplatí oni…
To je ale brilantní logika! Bravo, pane profesore! Málem na Nobelovku…
Až na to, že:
(1) Koně, při vší úctě, daně neplatí, ale lidé – daňoví poplatníci – ano. Takže ať už ten dluh nasekal kdokoli, koně jej platit stejně nebudou, zatímco my a naše děti ano. Proto má tudíž smysl říci, kolik statisíc na každého člověka připadá, leč nemá smysl to přepočítávat na koně.
(2) Kde si ti ministři a poslanci, kteří ten dluh nasekali, vzali? Spadli z nebe, nebo z měsíce, nebo se snad vylíhli z koní? Ó, nikoli, poslanci byli do parlamentu zvoleni námi občany a ministři byli schváleni poslanci, které jsme my občané zvolili.
(3) Nasekali-li tedy poslanci a ministři dluh, jsme za to odpovědni i my občané, kteří jsme je volili. Ano, pane profesore, když občané volí marnotratné poslance a ministry, kteří nasekají dluh, jsou za tento dluh odpovědni nejen ti poslanci a ministři, ale i ti občané, kteří je opakovaně volili. Takže sorry, profesůrku, za dluh jsou odpovědni všichni, i občané, nejen ministři a poslanci.
(4) Ne však všichni stejně. Ne všechny vlády a parlamenty dluh zvyšovaly stejně. Byly to levicové vlády a parlamenty v letech 1998-2006, které dramaticky začaly zvyšovat státní dluh, až se stal tím monstrem, kterým je dnes.
(5) Ty levicové strany, parlamenty a vlády volili levicoví občané, jako jste Vy, profesore Kellere, nikoli pravicoví občané, jako jsem já. Tedy levicoví voliči, kteří volili marnotratné strany a politiky, jsou za dluh odpovědnější více, než pravicoví voliči, z nichž alespoň někteří (zdaleka ne všichni) mají smysl pro fiskální odpovědnost. Nejdřív by to, profesůrku, chtělo vytáhnout břevno z oka vlastního, než hledat třísky v očích jiných… koní!
(6) Leč stejně si nepomůžeme, v demokracii jsme za vládu odpovědni všichni, kolektivně. I když já jsem nevolil tu socanskou chásku, jež dluhy nasekala, stejně jako občan a daňový poplatník budu dluhy platit.
(7) Pak ale alespoň chci, aby Keller tady „nekonil“, nýbrž coby inseminátor levicového smýšlení přijal na sebe svůj díl odpovědnosti za dluh, který jeho ideologičtí souputníci nasekali. Leč očekávat to jest zřejmě marné: vždyť přece levicový intelektuál či levicový volič nikdy za nic nemohou; za všechno vždy může jen „establishment“ či „systém“. A co na tom, že ten „establishment“ a „systém“ byl – je – vlastně …levicový?
S několika přáteli jsem v minulých dnech diskutoval o tom, koho volit. A zatím jsem téměř nikomu neřekl, jak jsem se nakonec rozhodl. Připadá mi slušné to říci, tedy pojďme na to. Píši záměrně ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb, poté bych to jistě napsal jinak a nemluvil bych asi tak otevřeně o svých odhadech výsledků. 🙂
Intenzívně jsem zvažoval tři strany: KDU-ČSL, ODS a Stranu svobodných občanů. Nejsou si podobné, naopak je každá úplně jiná a má zcela jiná výrazná plus a mínus. Tj. nebylo to jako rozhodování, zda si koupíte Škodu nebo Kiu, ale spíš otázka, zda si koupíte nové auto nebo raději zrekonstruujete byt.
Nakonec jsem volil ODS a zakroužkoval jsem Oldřicha Vlasáka (č. 3) a Hynka Fajmona (č. 8). To jsou dva europoslanci ODS, kteří hlasovali proti odsouzení papežových slov o AIDS. Chtěl jsem je za to odměnit.
Hynek Fajmon má myslím zhruba 50% šanci, že se do parlamentu ještě dostane. Byl bych tomu rád. Jeho názory mi jsou sympatické a má stejně jako já blízko k Občanskému institutu. Nesouhlasím s ním v otázce Eura – podle mne je velkou chybou zavádět Euro v průběhu krize, jak to udělalo Slovensko, ale mělo by se zavést po ní, co nejdříve to půjde, aby se lépe využila startující konjunktura (bude-li jaká, může přijít také desetiletí stagflace). Kvůli dluhům je nicméně docela možné, že je budeme zavádět až dlouho po skončení tohoto volebního období europoslanců. A každopádně oni to mohou ovlivnit jen velmi nepřímo.
Manželka volila KDU. Podle mne má Roithová křeslo téměř jisté, naopak Březina má šanci jen čistě teoretickou, takže bych nic neovlivnil. (Kvůli zvětšení unie máme méně křesel, než posledně.)
Navíc opravdu nemám chuť volit „českého Obamu,“ tedy Cyrila Svobodu pouhý týden poté, co se stal předsedou. Možná si to do podzimu přeberu jinak, ale teď je myslím pravá chvíle vyslat jejich směrem výstražný signál.
Především jsou ale lidovci nyní orientováni jasně levicově, což není ani trochu dobré.
Letos zaplatí ČR jen na úrocích z dluhu 54 miliard. V tom vůbec nejsou splátky jistiny, jsou to jen úroky. Dělá to 5400 Kč na každého obyvatele včetně důchodců a kojenců. Nebýt státního dluhu, mohl tuto částku každý člověk v zemi dostat na ruku a nikde v rozpočtu by nechyběla! A příští rok zas a víc. A další rok opět. Rodina s pěti dětmi by letos dostala 37 800 Kč. Kolem roku 2012 budou jen úroky činit cca 100 miliard ročně, 10 000 na osobu (70 000 na rodinu s 5 dětmi). Zdůrazňuji: úroky! Aniž by se ještě cokoliv splácelo.
Česko je General Motors před deseti lety, ne-li před pěti. Každý ví, že nevyhnutelně zbankrotuje, když se nezačne opravdu drasticky šetřit a to okamžitě. Jakékoliv slibování navýšení sociálních výdajů jakýmkoliv politikem je jednání na pomezí nejtěžší hospodářské kriminality. ČSSD umístila těsně před volbami na tramvajové zastávky působivou reklamu (tzv. „citylight“) s malou holčičkou, prosící o hlas, aby nemusela platit školné a lékaře. Ve skutečnosti bude právě tato holčička, je-li Češka, hlavní obětí levicové politiky. Za patnáct let zdědí těžce zdevastovanou zemi kolísající na hraně hyperinflace. Je doslova obětována na oltáři momentálního blahobytu.
Chtějí se na této šílené loupeži budoucnosti našich dětí lidovci opravdu podílet?
ODS je mi nejbližší, pokud jde o její eurorealistickou vizi Evropské unie. V uplynulém pololetí jsem změnil názor ohledně Lisabonské smlouvy. Byl jsem proti, nyní bych se skřípajícími zuby hlasoval pro. Proč? Vždycky jsem byl pro superstát Evropa. Jsem dokonce možná eurofederalista, nebo se k tomu blížím. Nevidím žádný zřejmý důvod, proč by nemohl existovat. Neexistuje princip, že lidnatější či rozlehlejší stát je horší, než stát menší. A srovnatelně velké demokracie existují. Samozřejmě je třeba, aby existoval jednotný evropský veřejný prostor a veřejné mínění a aby lidé vnímali evropskou identitu. Ale to všechno se může vytvořit, proč by nemohlo? A ten proces už probíhá. Jsou země, kde se mluví větším počtem jazyků, než v Evropě.
Jenomže si myslím, že evropský stát je reálný za padesát let a že nesmírně záleží na tom, jak se k němu dospěje a jak bude konkrétně organizován. A Lisabonská smlouva je špatná smlouva. Má tragickou listinu základních práv a svobod a neobsahuje běžné nástroje pro ochranu práv menších členských států, jako by byl třeba dvojkomorový parlament, v jehož jedné komoře by měly všechny státy stejný počet zástupců.
Lépe ale nebude. Velké státy platí gigantické náklady integrace a na nic méně výhodného už prostě nechtějí přistoupit. Čas k jednání už byl a my jsme ho využili nedostatečně a smlouvu jsme už podepsali. Většina Evropy nás plným právem musí vnímat jako malé děti – ne kvůli přehnaným nárokům, ale kvůli popírání základních pravidel čestného jednání, tedy dodržení slibu.
Geopolitický posun je také dramatický. Před pár dny nabídl americký ministr financí Timothy Geither Číně místo šéfa Mezinárodního měnového fondu, aby ji přiměl koupit americké státní dluhopisy. Toto místo tradičně zastává Evropan, zatímco místo ředitele Světové banky Američan. Proč tedy Geither nenabídl to? Nejspíš protože nemusí a Číňané si o ně neřekli. USA a Čína Evropu zase tolik nepotřebují. I tak studenti Pekingské univerzity vybuchli smíchy, když jim Geither vysvětloval, že jejich aktiva jsou za oceánem v bezpečí.
A Barack Obama? Na jakoukoliv zahraniční krizi reaguje výstrahou, že se poradí – a bude se radit velmi, velmi tvrdě. Bushův hlavní prostředek byly hrozby, preferovaný nástroj Obamy jsou úpěnlivé prosby. Bush měl legrační image a de facto byl děsivý. Obama má image sympaťáka a de facto je směšný. Pravda – smát se mu do očí ještě nikdo nedokáže. Smějí se zatím jen jeho podřízeným.
Deprioritizace antiraketové obrany je pak už krok naprosto nepochopitelný, patřící do oblasti selhání elementárního selského rozumu. Proti jaderné zbrani existují jen dva prostředky: Antiraketa a jiná jaderná zbraň. Co je menší zlo? Tak slabé USA ještě nebyly. Nene, odtud už žádnou pomoc čekat nemůžeme. Je mi líto, ale opravdu je potřeba, aby byla Evropa geopoliticky významná.
Jak vidíte, volit Stranu svobodných občanů by znamenalo volit o dost větší míru euroskepse, než jakou sám sdílím. Přesto jsem to vážně zvažoval. Myslím si totiž, že by v europarlamentu měli být vyhranění euroskeptici a měl by jich tam být významný počet. Dokonce si myslím, že by je tam měli chtít jako opozici i eurooptimisté – jen ať nesou také část zodpovědnosti. Stranu Petra Macha považuji za jedinou z ministran, která si zaslouží dostat šanci. Když ji nedostane teď, je mrtvá. Bohužel se jim podařilo pořádně zpackat nástup na začátku letošního roku, zejména z marketingového hlediska.
Byla by to však ode mne volba ryze účelová a s výjimkou několika osobností na zcela nevolitelných místech kandidátky nemá SSO ani žádnou frakci pro život nebo křesťanský proud. Předseda strany Petr Mach, který ovšem sám nekandiduje, je např. ne pouze zastáncem, ale spíše nadšeným propagátorem euthanasie. Pokud jde o jejich ekonomické názory, je situace podobná – jsou více pravicoví, než já, ale zdá se mi, že by ten proud měl v EP žít. Ovšem opět – volil bych zcela účelově někoho, s nímž souhlasím jen zčásti. A když si k tomu přidáte jen asi 50% šanci, že tam alespoň jednoho poslance dostanou, není to přehnaně plodná volba.
Tento textík mi dnes vydali v Hospodářských novinách jako čtenářský dopis. Je to čirá spekulace, spekulace dosti divoká, nicméně mi připadá smysluplná. Nějaká část z toho se může stát – upozorňuji, že to pouze konstatuji, nehodnotím.
O co může jít Kalouskovi
Jiří Leschtina v komentáři Kalouskova sekyra (HN 21. dubna) spekuluje o tom, že Miroslav Kalousek chce rozdělit KDU-ČSL a z její pravé menší poloviny udělat novou Unii svobody. To je nesmysl a Kalousek není tak hloupý, aby do něčeho podobného šel.
Mají tedy jeho narážky na novou stranu reálné jádro? Mohly by mít. Předpokládá to ovšem poněkud větší politickou fantazii.
Co dělal Kalousek v posledních letech a měsících? Totéž, co Václav Klaus – postupně se distancoval od své mateřské politické strany. Současně oba veteráni nenápadně konvergovali. Nechystají něco společně? Malou liberální stranu uprostřed politického spektra, líčící na zklamané havlovce a environmentalisty? Ani omylem! V úvahu připadá jen strana euroskeptická a antizelená. Strana napravo od ODS.
Roztáhněme křídla fantazie naplno: klausovsko-kalouskovská pravice vytáhne nejen pravici z KDU-ČSL, ale též euroskeptiky z ODS. ODS se posune mírně doleva a stane se pravostředovou proevropskou silou. Díky Havlovi přetáhne 1 – 2 % voličů zelených, a zasadí jim tak smrtelnou ránu. Lidovci na sjezdu vymetou zbytky menševiků, tj. křesťanských demokratů, podobně jako bursíkovci vymetli „superzelené“, a s Cyrilem Svobodou v čele se usadí nalevo od středu. Dále nalevo bude populistická levice vedená Paroubkem a Filipovi stalinisté. Do zapomnění se propadnou svobodní, Železní a superzelení. Posílí Dělnická strana, která získá 2 – 3 %, především od stalinistů. Tak zásadní rekonstrukci česká politická scéna ještě nezažila.
Co je hlavní slabinou této spekulace? Že dostat do sněmovny nový subjekt je velice těžké, i kdyby byl plný výrazných osobností, podporován Hradem a obletován médii. Ale podařit se to může.
David Petrla
——–
BTW, poznámku o přetahování voličů Zeleným zařadil Erik Best do dnešního anglickojazyčného výběru z českého tisku Fleet Sheet, který je ve zkrácené podobě na stránkách Respektu.
Až dnes prezident Václav Klaus jmenuje předsedou letní vlády statistika Jana Fischera, bude to oficiální startovní výstřel předvolební kampaně do podzimních předčasných parlamentních voleb. Nakolik se vůbec dá mluvit o kampani v našem ústavně garantovaném permanentním předvolbí.
Tentokrát to není maraton, ale ani sprint, je to taková osmistovka… Zhruba v její třetině navíc proběhnou volby do Evropského parlamentu.
Všude na světě je dnes politika především marketingem (Obama by mohl vyprávět), ale u nás ještě jaksi víc… a v příštím půlroce se prvnímu dojmu podřídí úplně všechno. Všechny strany se – díky až nepochopitelně strategicky i takticky nedomyšlenému kroku ČSSD, prakticky jistého vítěze voleb v řádném termínu – vyvázaly ze zodpovědnosti a teď už budou jenom šílet.
Čeká nás půlrok neuvěřitelných prohlášení, požadavků, slibů, záměrné krátkozrakosti, iracionality, nezodpovědnosti, šílenství, amoku… A hlavním poraženým budou státní finance.
V říjnu snad dojde na nějaké to kosení hlaviček stranických saní, ale do té doby budou jenom bujet.
Česká televizní pohádka Princové jsou na draka z roku 1980 přinesla řadu chytlavých písniček Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Jak v této dějinné chvíli nepřipomnět jednu z nich, Statistiku. Zpívá Martin – Jan Kaněra.
Když jsem tento blog začínal(klikněte na to, je tam pěkná písnička :-)), dal jsem si předsevzetí, že domácí politiku budu komentovat, jen pokud půjde o zásadní etická témata. Chci se udržet trochu „povznesen“ nad každodenní politické hašteření, ale hlavně by mi okecávání toho banálního mumraje bralo čas. A zbytečně – už to dělají tisíce povolanějších.
Takže tohle vítězství pomerančů nad ptáky komentovat nebudu. Nebudu. A nebudu a nebudu a nebudu. Zapomeňte. 😉
…….
Vynikající filmová pohádka Šíleně smutná princezna je plná skvělých písní. Chytlavé melodie, na poměry pohádek hluboké texty, někdy dokonce pěvecky náročné provedení. To se netýká této skladbičky, ale to ostatní ano. A nechybí ani taneční part!
Nezapomenutelné Kujme pikle v podání rádců/generálů Dalíka a Dimuna, pardon, Iks (Josef Kemr) a Ypsilon (Darek Vostřel).
…….
Píseň Mackie Messer (Meky Nůž, i když v češtině by znělo lépe třeba Meky Břitva) o krutém londýnském mafiánovi pochází ze Žebrácké opery Bertholda Brechta. Hudbu napsal Kurt Weill. Její popularita, také v anglické verzi Mack the Knife, je nesmírná – nazpívaly ji i tak překvapivé osobnosti jako Sting.
U nás je nejpopulárnější provedení Miloše Kopeckého asi z roku 1963, a to zejména v podobě působivého videoklipu. Český text Jiřího Suchého je poněkud mírnější než německý originál i než ještě řežavější anglická verze. Tanečnice jsou z pražského varieté Alhambra. (Poznámka: Varieté tehdy byla skutečně varieté.)
Na kterou osobnost naší politické scény myslím při uvádění tohoto morytátu, ponechám na fantazii laskavého čtenáře. 🙂
Autor: Smrčina Jan
Uživ. jméno: Smrčina1
Datum: 6.1.2009 1:28
Před časem jsem jednomu svému příteli napsal mj.:
Ze současné strašné situace v KDU-ČSL vidím tato možná východiska:
1. Pokusit se najít společnou řeč, tj. sjednotit se na takových bodech programu, které by byly přijatelné pro „levé“ i „pravé“ křídlo (včetně vzájemné tolerance představitelů obou křídel ve funkcích – namísto „vzájemného vylučování“, jako se děje doposud).
2. Změnit stranu na unii, složenou ze dvou složek – „levé“ a „pravé“ a mezi nimi vnitřně vyjednávat s cílem nalézt alespoň minimální společný program.
3. Rozdělit stranu na 2 samostatné strany – např. Křesťansko-sociální a Křesťansko-demokratickou, byť i dočasně bez větší šance vstoupit do parlamentu.
4. Skončit to a posílit křesťanská křídla v ČSSD a v ODS s cílem usměrnit je k přijatelným programovým cílům.
5. Skončit to a iniciovat vznik zcela nové strany.
Obávám se však, že – bez charizmatického vůdce (který není!) – se bude KDU-ČSL dál „plácat“ v dnešní krizi na pokraji propasti a dělat křesťanům spíše ostudu, aniž by se zmohla na to, aby zvolila některé z uvedených východisek.
Myslím, že se moje obava bohužel vyplňuje.
JaS
Co byste preferovali vy? Hlasujte v anketě!
A koho z lidoveckých ministrů byste vyloučili z vlády?
Poznámka: Webové ankety nemám moc rád, protože jsou obecně málo věrohodné a málo vypovídající. Přesto to s nimi teď zkouším. Apeluji na poctivost respondentů – nehlasujte prosím vícekrát.
Joseph Ratzinger se nikdy nezúčastnil žádné schůzky Hitlerjugend? Byl do Hitlerovy mládeže přihlášen školou, bez svého přičinění, protože členství bylo povinné pro všechny hochy starší 14 let. Ratzingerův otec byl odpůrcem nacismu.
Co Ježíš neřekl
Jděte a vyprávějte před kostelem drby o svých přátelích!
Očima oslíka 