Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘ODS’

Co se to stalo na 21. kongresu ODS, který proběhl o uplynulém víkendu? Podívejte se na některé z nominačních projevů, které zazněly na kongresu a nepochybně na to přijdete sami.

VÍTĚZ: Petr Nečas – předseda

1. část:

2. část:

VÍTĚZKA: Miroslava Němcová – 1. místopředsedkyně

1. část:

2. část:

PORAŽENÝ: David Vodrážka – kandidát na 1. místopředsedu

(Ano, jeho projev opravdu trval jen minutu a tři čtvrtě.)

VÍTĚZ: Alexandr Vondra – místopředseda

PORAŽENÝ: Martin Kuba – kandidát na místopředsedu

(Martin Kuba se nestal jedním ze 4 místopředsedů, ale byl alespoň zvolen do čtyřicetičlenné výkonné rady.)

1. část:

2. část:

V rozdílech mezi projevy úspěšných a neúspěšných kandidátů lze najít více schémat, ale pojďme si pojmenovat to nejjednodušší a nejprvoplánovější: Vyhráli ti, kteří volební výsledek pochopili jako katastrofu a vážné varování pro stranu. Proto logicky zvolili alarmující rétoriku. Prohráli ti, kteří si situaci vyložili především jako ohrožení své osoby a nebezpečí pro stranu jako celek nebyli schopni vnímat. Jejich projevy byly bagatelizující a sebeobhajující. (Sluší se dodat, že Vodrážkův výstup nebyl ani tím – byla to promluva člověka, který žije mimo realitu a vůbec nechápe, co se děje.)

ODS ukázala, co teď musí udělat také ostatní neúspěšné strany, tedy především ČSSD, KDU-ČSL a Zelení: Nebát se upřímné, nekompromisní sebereflexe, neplýtvat energií na sebeobhajobu (jak to dosud asi nejhůře ze všech demonstroval Cyril Svoboda) a odhodlat se k rozhodné nápravě.

Jsem posledním, kdo by trpěl iluzemi. Nově zvolené vedení ODS (mimochodem, mezi šesti nejvýše postavenými funkcionáři jsou teď čtyři moraváci) nepovažuji za nebesy seslanou legii andělů. Ti lidé mají své nemalé problémy a nesdílím příliš nadšení médií, která je staví do příkrého protikladu s vedením dosavadním. Ale přináší poselství, že strana naslouchá voličům. Dále nepochybně vytvoří nový odstín politiky ODS, výrazně odlišný od toho předchozího. A konečně pěkně ilustrují silnou stránku naší největší pravicové strany – má lidi! ODS netrpí personální nouzí, je plná vysoce kvalifikovaných osobností. To není špatná zpráva pro nás, ctitele osobní svobody.

Lidovci, socialisté, slyšíte ten vzkaz?

Pohádka Princové jsou na draka, píseň Hlupáku najdu tě:

Read Full Post »

S několika přáteli jsem v minulých dnech diskutoval o tom, koho volit. A zatím jsem téměř nikomu neřekl, jak jsem se nakonec rozhodl. Připadá mi slušné to říci, tedy pojďme na to. Píši záměrně ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb, poté bych to jistě napsal jinak a nemluvil bych asi tak otevřeně o svých odhadech výsledků. 🙂

Intenzívně jsem zvažoval tři strany: KDU-ČSL, ODS a Stranu svobodných občanů. Nejsou si podobné, naopak je každá úplně jiná a má zcela jiná výrazná plus a mínus. Tj. nebylo to jako rozhodování, zda si koupíte Škodu nebo Kiu, ale spíš otázka, zda si koupíte nové auto nebo raději zrekonstruujete byt.

Nakonec jsem volil ODS a zakroužkoval jsem Oldřicha Vlasáka (č. 3) a Hynka Fajmona (č. 8). To jsou dva europoslanci ODS, kteří hlasovali proti odsouzení papežových slov o AIDS. Chtěl jsem je za to odměnit.

Hynek Fajmon má myslím zhruba 50% šanci, že se do parlamentu ještě dostane. Byl bych tomu rád. Jeho názory mi jsou sympatické a má stejně jako já blízko k Občanskému institutu. Nesouhlasím s ním v otázce Eura – podle mne je velkou chybou zavádět Euro v průběhu krize, jak to udělalo Slovensko, ale mělo by se zavést po ní, co nejdříve to půjde, aby se lépe využila startující konjunktura (bude-li jaká, může přijít také desetiletí stagflace). Kvůli dluhům je nicméně docela možné, že je budeme zavádět až dlouho po skončení tohoto volebního období europoslanců. A každopádně oni to mohou ovlivnit jen velmi nepřímo.

Manželka volila KDU. Podle mne má Roithová křeslo téměř jisté, naopak Březina má šanci jen čistě teoretickou, takže bych nic neovlivnil. (Kvůli zvětšení unie máme méně křesel, než posledně.)

Navíc opravdu nemám chuť volit „českého Obamu,“ tedy Cyrila Svobodu pouhý týden poté, co se stal předsedou. Možná si to do podzimu přeberu jinak, ale teď je myslím pravá chvíle vyslat jejich směrem výstražný signál.

Především jsou ale lidovci nyní orientováni jasně levicově, což není ani trochu dobré.

Dluh země roste o 5705 Kč každou vteřinu!

Letos zaplatí ČR jen na úrocích z dluhu 54 miliard. V tom vůbec nejsou splátky jistiny, jsou to jen úroky. Dělá to 5400 Kč na každého obyvatele včetně důchodců a kojenců. Nebýt státního dluhu, mohl tuto částku každý člověk v zemi dostat na ruku a nikde v rozpočtu by nechyběla! A příští rok zas a víc. A další rok opět. Rodina s pěti dětmi by letos dostala 37 800 Kč. Kolem roku 2012 budou jen úroky činit cca 100 miliard ročně, 10 000 na osobu (70 000 na rodinu s 5 dětmi). Zdůrazňuji: úroky! Aniž by se ještě cokoliv splácelo.

Česko je General Motors před deseti lety, ne-li před pěti. Každý ví, že nevyhnutelně zbankrotuje, když se nezačne opravdu drasticky šetřit a to okamžitě. Jakékoliv slibování navýšení sociálních výdajů jakýmkoliv politikem je jednání na pomezí nejtěžší hospodářské kriminality. ČSSD umístila těsně před volbami na tramvajové zastávky působivou reklamu (tzv. „citylight“) s malou holčičkou, prosící o hlas, aby nemusela platit školné a lékaře. Ve skutečnosti bude právě tato holčička, je-li Češka, hlavní obětí levicové politiky. Za patnáct let zdědí těžce zdevastovanou zemi kolísající na hraně hyperinflace. Je doslova obětována na oltáři momentálního blahobytu.

Chtějí se na této šílené loupeži budoucnosti našich dětí lidovci opravdu podílet?

ODS je mi nejbližší, pokud jde o její eurorealistickou vizi Evropské unie. V uplynulém pololetí jsem změnil názor ohledně Lisabonské smlouvy. Byl jsem proti, nyní bych se skřípajícími zuby hlasoval pro. Proč? Vždycky jsem byl pro superstát Evropa. Jsem dokonce možná eurofederalista, nebo se k tomu blížím. Nevidím žádný zřejmý důvod, proč by nemohl existovat. Neexistuje princip, že lidnatější či rozlehlejší stát je horší, než stát menší. A srovnatelně velké demokracie existují.  Samozřejmě je třeba, aby existoval jednotný evropský veřejný prostor a veřejné mínění a aby lidé vnímali evropskou identitu. Ale to všechno se může vytvořit, proč by nemohlo? A ten proces už probíhá. Jsou země, kde se mluví větším počtem jazyků, než v Evropě.

Jenomže si myslím, že evropský stát je reálný za padesát let a že nesmírně záleží na tom, jak se k němu dospěje a jak bude konkrétně organizován. A Lisabonská smlouva je špatná smlouva. Má tragickou listinu základních práv a svobod a neobsahuje běžné nástroje pro ochranu práv menších členských států, jako by byl třeba dvojkomorový parlament, v jehož jedné komoře by měly všechny státy stejný počet zástupců.

Lépe ale nebude. Velké státy platí gigantické náklady integrace a na nic méně výhodného už prostě nechtějí přistoupit. Čas k jednání už byl a my jsme ho využili nedostatečně a smlouvu jsme už podepsali. Většina Evropy nás plným právem musí vnímat jako malé děti – ne kvůli přehnaným nárokům, ale kvůli popírání základních pravidel čestného jednání, tedy dodržení slibu.

Geopolitický posun je také dramatický. Před pár dny nabídl americký ministr financí Timothy Geither Číně místo šéfa Mezinárodního měnového fondu, aby ji přiměl koupit americké státní dluhopisy. Toto místo tradičně zastává Evropan, zatímco místo ředitele Světové banky Američan. Proč tedy Geither nenabídl to? Nejspíš protože nemusí a Číňané si o ně neřekli. USA a Čína Evropu zase tolik nepotřebují. I tak studenti Pekingské univerzity vybuchli smíchy, když jim Geither vysvětloval, že jejich aktiva jsou za oceánem v bezpečí.

A Barack Obama? Na jakoukoliv zahraniční krizi reaguje výstrahou, že se poradí – a bude se radit velmi, velmi tvrdě. Bushův hlavní prostředek byly hrozby, preferovaný nástroj Obamy jsou úpěnlivé prosby. Bush měl legrační image a de facto byl děsivý. Obama má image sympaťáka a de facto je směšný. Pravda – smát se mu do očí ještě nikdo nedokáže. Smějí se zatím jen jeho podřízeným.

Deprioritizace antiraketové obrany je pak už krok naprosto nepochopitelný, patřící do oblasti selhání elementárního selského rozumu. Proti jaderné zbrani existují jen dva prostředky: Antiraketa a jiná jaderná zbraň. Co je menší zlo? Tak slabé USA ještě nebyly. Nene, odtud už žádnou pomoc čekat nemůžeme. Je mi líto, ale opravdu je potřeba, aby byla Evropa geopoliticky významná.

Jak vidíte, volit Stranu svobodných občanů by znamenalo volit o dost větší míru euroskepse, než jakou sám sdílím. Přesto jsem to vážně zvažoval. Myslím si totiž, že by v europarlamentu měli být vyhranění euroskeptici a měl by jich tam být významný počet. Dokonce si myslím, že by je tam měli chtít jako opozici i eurooptimisté – jen ať nesou také část zodpovědnosti. Stranu Petra Macha považuji za jedinou z ministran, která si zaslouží dostat šanci. Když ji nedostane teď, je mrtvá. Bohužel se jim podařilo pořádně zpackat nástup na začátku letošního roku, zejména z marketingového hlediska.

Byla by to však ode mne volba ryze účelová a s výjimkou několika osobností na zcela nevolitelných místech kandidátky nemá SSO ani žádnou frakci pro život nebo křesťanský proud. Předseda strany Petr Mach, který ovšem sám nekandiduje,  je např. ne pouze zastáncem, ale spíše nadšeným propagátorem euthanasie. Pokud jde o jejich ekonomické názory, je situace podobná – jsou více pravicoví, než já, ale zdá se mi, že by ten proud měl v EP žít. Ovšem opět – volil bych zcela účelově někoho, s nímž souhlasím jen zčásti. A když si k tomu přidáte jen asi 50% šanci, že tam alespoň jednoho poslance dostanou, není to přehnaně plodná volba.

Takže tentokrát ODS. S nechutí.

A jak jste volili vy? Hlasujte zde.

Read Full Post »

Tento textík mi dnes vydali v Hospodářských novinách jako čtenářský dopis. Je to čirá spekulace, spekulace dosti divoká, nicméně mi připadá smysluplná. Nějaká část z toho se může stát – upozorňuji, že to pouze konstatuji, nehodnotím.

O co může jít Kalouskovi

Jiří Leschtina v komentáři Kalouskova sekyra (HN 21. dubna) spekuluje o tom, že Miroslav Kalousek chce rozdělit KDU-ČSL a z její pravé menší poloviny udělat novou Unii svobody. To je nesmysl a Kalousek není tak hloupý, aby do něčeho podobného šel.

Mají tedy jeho narážky na novou stranu reálné jádro? Mohly by mít. Předpokládá to ovšem poněkud větší politickou fantazii.

Co dělal Kalousek v posledních letech a měsících? Totéž, co Václav Klaus – postupně se distancoval od své mateřské politické strany. Současně oba veteráni nenápadně konvergovali. Nechystají něco společně? Malou liberální stranu uprostřed politického spektra, líčící na zklamané havlovce a environmentalisty? Ani omylem! V úvahu připadá jen strana euroskeptická a antizelená. Strana napravo od ODS.

Roztáhněme křídla fantazie naplno: klausovsko-kalouskovská pravice vytáhne nejen pravici z KDU-ČSL, ale též euroskeptiky z ODS. ODS se posune mírně doleva a stane se pravostředovou proevropskou silou. Díky Havlovi přetáhne 1 – 2 % voličů zelených, a zasadí jim tak smrtelnou ránu. Lidovci na sjezdu vymetou zbytky menševiků, tj. křesťanských demokratů, podobně jako bursíkovci vymetli „superzelené“, a s Cyrilem Svobodou v čele se usadí nalevo od středu. Dále nalevo bude populistická levice vedená Paroubkem a Filipovi stalinisté. Do zapomnění se propadnou svobodní, Železní a superzelení. Posílí Dělnická strana, která získá 2 – 3 %, především od stalinistů. Tak zásadní rekonstrukci česká politická scéna ještě nezažila.

Co je hlavní slabinou této spekulace? Že dostat do sněmovny nový subjekt je velice těžké, i kdyby byl plný výrazných osobností, podporován Hradem a obletován médii. Ale podařit se to může.

David Petrla

——–

BTW, poznámku o přetahování voličů Zeleným zařadil Erik Best do dnešního anglickojazyčného výběru z českého tisku Fleet Sheet, který je ve zkrácené podobě na stránkách Respektu.

Read Full Post »

Až dnes prezident Václav Klaus jmenuje předsedou letní vlády statistika Jana Fischera, bude to oficiální startovní výstřel předvolební kampaně do podzimních předčasných parlamentních voleb. Nakolik se vůbec dá mluvit o kampani v našem ústavně garantovaném permanentním předvolbí.

Tentokrát to není maraton, ale ani sprint, je to taková osmistovka… Zhruba v její třetině navíc proběhnou volby do Evropského parlamentu.

Všude na světě je dnes politika především marketingem (Obama by mohl vyprávět), ale u nás ještě jaksi víc… a v příštím půlroce se prvnímu dojmu podřídí úplně všechno. Všechny strany se – díky až nepochopitelně strategicky i takticky nedomyšlenému kroku ČSSD, prakticky jistého vítěze voleb v řádném termínu – vyvázaly ze zodpovědnosti a teď už budou jenom šílet.

Čeká nás půlrok neuvěřitelných prohlášení, požadavků, slibů, záměrné krátkozrakosti, iracionality, nezodpovědnosti, šílenství, amoku… A hlavním poraženým budou státní finance.

V říjnu snad dojde na nějaké to kosení hlaviček stranických saní, ale do té doby budou jenom bujet.

Česká televizní pohádka Princové jsou na draka z roku 1980 přinesla řadu chytlavých písniček Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Jak v této dějinné chvíli nepřipomnět jednu z nich, Statistiku. Zpívá Martin – Jan Kaněra.

Read Full Post »

Vláda premiéra Topolánka dnes padla.

Když jsem tento blog začínal (klikněte na to, je tam pěkná písnička :-)), dal jsem si předsevzetí, že domácí politiku budu komentovat, jen pokud půjde o zásadní etická témata. Chci se udržet trochu „povznesen“ nad každodenní politické hašteření, ale hlavně by mi okecávání toho banálního mumraje bralo čas. A zbytečně – už to dělají tisíce povolanějších.

Takže tohle vítězství pomerančů nad ptáky komentovat nebudu. Nebudu. A nebudu a nebudu a nebudu. Zapomeňte. 😉

…….

Vynikající filmová pohádka Šíleně smutná princezna je plná skvělých písní. Chytlavé melodie, na poměry pohádek hluboké texty, někdy dokonce pěvecky náročné provedení. To se netýká této skladbičky, ale to ostatní ano. A nechybí ani taneční part!

Nezapomenutelné Kujme pikle v podání rádců/generálů Dalíka a Dimuna, pardon, Iks (Josef Kemr) a Ypsilon (Darek Vostřel).

…….

Píseň Mackie Messer (Meky Nůž, i když v češtině by znělo lépe třeba Meky Břitva) o krutém londýnském mafiánovi pochází ze Žebrácké opery Bertholda Brechta. Hudbu napsal Kurt Weill. Její popularita, také v anglické verzi Mack the Knife, je nesmírná – nazpívaly ji i tak překvapivé osobnosti jako Sting.

U nás je nejpopulárnější provedení Miloše Kopeckého asi z roku 1963, a to zejména v podobě působivého videoklipu. Český text Jiřího Suchého je poněkud mírnější než německý originál i než ještě řežavější anglická verze. Tanečnice jsou z pražského varieté Alhambra. (Poznámka: Varieté tehdy byla skutečně varieté.)

Na kterou osobnost naší politické scény myslím při uvádění tohoto morytátu, ponechám na fantazii laskavého čtenáře. 🙂

Read Full Post »