Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for Prosinec, 2009

Dnes na TN.CZ:

Žena je z žebra, nemůže poroučet muži, řekl papež
30.12. 18:05 | tn.cz / Mediafax

Žena se nemůže nad muže povyšovat, protože ji bůh stvořil z Adamova žebra. V přímluvě k věřícím to prohlásil papež Benedikt XVI.

„Bůh stvořil ženu z Adamova žebra, ne z jeho hlavy, proto žena nikdy nemůže být dominantní,“ prohlásil papež v kázání ve Vatikánu zaměřeném na rodinu.

Papež tímto výrokem citoval Petra Lombarda, teologa, který žil ve 12. století, píše italský magazín Panorama.

„Žena by však neměla být mužova služka, měla by mu být partnerem,“ pokračoval papež.

Benedikt v kázání zopakoval odmítavé stanovisko katolické církve k registrovaným partnerstvím homosexuálů. „Rodinný život může být založený jen na manželství mezi mužem a ženou,“ řekl

O Benediktu XVI. na TN.CZ 30. 12. 2009

Celé papežovo kázání najdete zde na Radiu Vatikán. Je o Petru Lombardském, slavném teologovi z 12. století. Ne, opravdu není o manželství. Ne, opravdu tam není žádná zmínka o registrovaném partnerství. Je tam pouze jediný odstavec a citace Petra Lombardského, týkající se muže a ženy, tento:

Abychom si učinili představu o zájmu, který může ještě dnes vyvolat četba Sentencí Petra Lombardského, nabízím dva příklady. Inspirován komentářem sv. Augustina ke knize Genesis, ptá se Petr na důvod, proč došlo ke stvoření ženy z Adamova žebra a ne z jeho hlavy nebo z jeho paty. A vysvětluje: „Byla utvořena nikoli jako vládkyně, ani jako otrokyně, ale jako jeho družka“ (Sentence 3,18, 3). Potom, stále na základě patristického učení, dodává: „V tomto aktu je znázorněno tajemství Krista a církve. Jako je totiž žena utvořena z Adamova žebra, zatímco on spal, tak se církev zrodila ze svátostí, které začaly plynout z boku Krista, jenž spal na kříži, tedy z krve a vody, jimiž jsme vykoupeni z trestu a očištěni od viny“ (Sentence 3,18, 4). Jsou to hluboké reflexe, platné ještě dnes, kdy teologie a spiritualita křesťanského manželství značně prohloubila analogii snubního vztahu Krista a Jeho církve.

Myšlenka zmiňovaná v tomto odstavci je pravdivá a krásná.

Citace pochází ze Sentencí Petra Lombardského, což byly základní učebnice teologie od 12. do 16. století, i když je od 13. století postupně vytlačovala Summa Theologiae sv. Tomáše Akvinského. Přitom Sentence vychází ze starších církevních otců, od nichž a od sv. Pavla přebírají také myšlenku o podstatné rovnosti muže a ženy, nepochybně původně Kristovu.

Read Full Post »

Základní stavební kámen naší domácnosti – domácí počítač s Pentiem 4, 256 MB paměti, 20GB diskem a Windows XP, pracoval statečně, ale  léta neošidíte a nevyhnutelně pro něj nadešel čas zaslouženého odpočinku. Upgrade nemožný – zadání jasné: Nové PC! Žádný specialista, leč tažný kůň, přiměřeně všehoschopný.

Ocitnete-li se v takové situaci, máte v zásadě čtyři možnosti:

  1. Notebook
  2. PC koupené jako hotová sestava
  3. Nechat si poskládat PC z komponent podle svého výběru profesionály
  4. Nakoupit komponenty a sestavit si je sám

Analýza těchto variant by byla nad rámec tohoto textu, prozatím se spokojíme s konstatováním, že nejméně výhodná a nejriskantnější je jednoznačně volba č. 4. Oslík přirozeně nemohl jinak a neomylně sáhl po čtverce. Někdo holt řeší krizi středního věku skákáním z letadla, někdo stavěním počítačů.

Moderní PC je jako Lego. (Vlastně se divím, že je Lego ještě neprodává jako stavebnici.) Průměrně, ba i podprůměrně zručný muž s manuální stránkou konstrukce nemůže mít žádný problém. Na internetu navíc najdete spoustu návodů a to i v podobě videí na YouTube. Proč tedy váhat?

Inu, například protože:

  • Nakoupíte navzájem nekompatibilní komponenty. Třeba základní desku, která se nevejde do skříně, nebo paměť, která po zapojení shoří. To je hned!
  • Některá z komponent nebude fungovat. Též dosti běžná patálie. Všechno zapojíte, zmáčknete ON a… nic. A jste v troubě. Nefunguje zdroj, paměť, procesor, grafika, pevný disk? Prodejce, odhlédneme-li od jeho zkušeností a nástrojů, může komponenty jednu po druhé vyměňovat, až najde vadnou. Doma vám však někdy nezbude nic jiného, než to vzít pod paži a odnést do servisu, kde najdou závadu.
  • Při montáži můžete komponenty zničit – mechanicky, špatným zapojením konektorů, vynecháním nějakého dílu nebo dokonce pouhou neviditelnou statickou elektřinou.
  • No a konečně – nemáte záruku na PC jako celek, ale jen na jednotlivé komponenty. To však většinou nebývá problém, protože když jednou zvládnete celý proces, budete své PC znát lépe než svoji ženu, pardon, své boty.

Tak proto! (Začínáte Oslíka chápat? :-))

Nehody se nejčastěji stávají dvěma druhům stavitelů:

  • Amatérům, kteří staví PC poprvé a nečtou dokumentaci.
  • Superprofíkům, kteří staví PC zásadně pod 15 minut, s jednou rukou za zády a zavázanýma očima. A nečtou dokumentaci.

Na druhé straně:

  • Oslík viděl rozdělané PC.
  • Oslík vyměňoval grafickou kartu.
  • Oslík postavil hromadu nábytku z Ikei.
  • Oslík může povolat na pomoc syny, kteří to umí s Legem.
  • Oslík není žádné Béčko! 🙂

Principy:

  • Pozorně čti dokumentaci ke komponentám!
  • Každý detail nastuduj na Internetu! V nejistotě neexperimentuj, na každou otázku tam je odpověď, jen ji najít!
  • Třikrát měř, jednou zapojuj!
  • Nikdy hrubou silou! Když to nejde zlehka, sedni si a přemýšlej.
  • Jsi-li v koncích, zavolej profíky!
  • Relax! O nic nejde!

Tož na zteč!

Bude to dřina? Pojede to? Pojede to dobře? Přežije Oslík? Odpovědi se dozvíte na konci posledního dílu tohoto malého seriálu. (Pokud se ho nedočkáte, víte, co se stalo!)

Obrázky se po rozkliknutí zvětší.

Podívejte se na výsledek několikatýdenního usilovného shánění komponent. (Jedna poměrně důležitá tam chybí, přijdete na to, která?)

Všimněte si, že my, co nemáme dílnu, si musíme pracovní prostor nachystat odstraněním překážejících židlí apod. (Ty vpravo budou časem hrát jistou roli.) Připravíme si též trochu základního nářadí:

Je to žert. Budeme potřebovat jen křížový šroubovák (a nožík na otevírání zalepených krabic). Pokud ovšem chcete PC vybavit vodním chlazením, nezapomeňte také na kleště na stříhání hadice a pár dalších věcí – to ovšem výrazně přesahuje Oslíkovu kompetenci.

Nyní se musíme vypořádat se statickou elektřinou – to je to, co se v nás vytváří třeba šoupáním ponožek o koberec a občas to nepříjemně kopne. Kopněte takto základní desku a je po ní. Jsou v zásadě dvě možnosti, jak se s touto rozvernou a nezvanou průvodkyní vypořádat:

  1. Neustále se držet třeba trubky ústředního topení.
  2. Použít speciální zemnící kabel, který se připne na ruku.

Protože nemám zemnící vodič ani tři ruce, použiji variantu č. 3: Na levý roh pracovního stolu položím zdroj, zapojený do sítě, i když pochopitelně vypnutý. Tak je jeho plášť uzemněný a když se jej budu při práci často dotýkat, mělo by to, spolu s rozumným oblečením, stačit.

Můžeme začít stavět. Nejprve si počítač složíme nanečisto nahatý na stole. To opravdu jde, skříň plní jen pomocnou funkci a v zásadě se dá nahradit třeba krabicí od bot. Koukněte na jeden ruský model:

My si na stůl připravíme podušku vyrobenou ze speciální antistatické pěny a fólie, ve které byla zabalena základní deska. Na ni položíme tuto hlavní část počítače – základní čili mateřskou desku (mainboard či motherboard):

Základní deska do značné míry určuje vlastnosti počítače, protože na ní závisí, jaké druhy komponent můžete použít – téměř všechny se zapojují do ní.

V mém případě bylo vše předurčeno tím, že jsem řízením prozřetelnosti přišel k procesoru Intel Core i5, který se vkládá do patice 1156 a vyžaduje čipovou sadu P55. Ty obsahuje např. motherboard Gigabyte P55A-UD4. Je to deska střední cenové kategorie, formátu ATX (tedy plné velikosti), s rozumným nadbytkem portů:

Opravdu rád na desce vidím procesorový socket od firmy LOTES. Mnohem obvyklejší sockety od Foxconnu totiž mají jisté problémy se spolehlivostí (patrně bezvýznamné, ale jeden nikdy neví):

Všechny desky Gigabyte řady P55A podporují – jako jedny z prvních na trhu – nová rozhraní USB 3 a SATA 3. Implementace těchto velmi rychlých rozhraní je ovšem poněkud kompromisní, pokud se v BIOSu zapnou, sežerou mnoho linek základní systémové sběrnice PCIe a mohou tak zpomalit grafickou kartu. Dotkne se to nicméně jen nejrychlejších dnešních karet a to nepatrně (testy s AMD Radeon 5870 ukázaly zpomalení o 1-2 %), ale při upgrade za tři roky, kdy bude výkon grafik běžně vyšší, to už může vadit. Přesto je dobré mít tuto variantu k dispozici, je dosti pravděpodobné, že SSD disky během roku 2010 přejdou na SATA 3 (jehož rychlost docela dobře využijí) a pak se to bude hodit.

Dobrý start! V další kapitole se podíváme na stvoření „nahého“ PC bez skříně.

Read Full Post »

Přežili jsme rok 2009, přežijeme i 2010! Přeji všem čtenářům blogu požehnaný a pokojný zbytek vánočních svátků (pro katolíky skutečně ještě neskončily) a celý nadcházející rok!

Seznamte se: Aleksey Igudesman a Richard Hyung-ki Joo – duo Igudesman & Joo – aneb (nejen) klasická hudba, jak ji (možná) neznáte. Mne na ně upozornil JiKu.

Vychutnejte si několik scének z jejich pořadu Little Nightmare Music (Malá hudební noční můra).

Piano Lesson (Lekce piána):

Rachmaninov had big Hands (Rachmaninov měl velké ruce):

We will Survive (My to přežijeme):

Riverdancing Violinist (Houslista tančí riverdance):

Vystoupení s Gidonem Kremerem a komorním orchestrem Kremerata Baltica:

Where is the Remote Control? (Kde je dálkové ovládání?):

Opět We will Survive:

A dodatek se symfonickým orchestrem: Mozart na turecký způsob:

Read Full Post »

Z časopisu Psalterium 6/2009 přebírám krátký článek Pravdivý příběh (PDF, str. 11) o jednom zajímavém kulturním experimentu:

Na stanici metra ve Washingtonu DC se postavil muž a začal hrát na housle. Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby, jelikož byla dopravní špička, prošly stanicí odhadem tisíce lidí, většina z nich cestou do práce.

Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval tříletý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo se na houslistu. Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi, ale celou dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi.

Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi dvacet mu dalo peníze, aniž by zpomalilo krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na houslích za 3,5 milionu dolarů. Dva dny předtím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů.

Joshua Bell

Joshua Bell

Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást experimentu o vnímání, vkusu a prioritách. Zadání bylo – zda na běžném místě v nevhodnou dobu: Dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu, kolik dalších věcí nám uniká?

(J. Bell předvedl incognito performanci 12. ledna 2007, hrál na stradivárkách z r. 1713. Experiment zorganizoval deník The Washington Post, popsán byl v dubnu 2007. Novinář Gene Weingarten byl za tuto akci a její analýzu oceněn Pulitzerovou cenou.)

Články v The Washington Post:

Pearls Before Breakfast

Too Busy to Stop and Hear the Music

http://www.joshuabell.com/

Záznam na YouTube:

Read Full Post »

Dlouho jsem na blog nic nenapsal a kdoví, kdy napíšu (i když by bylo o čem psát, ó jéje), tož se podívejte aspoň na tato tři videa. I když jste je určitě už viděli! Oslík je sice poslední bloger na planetě, který je uvádí, ale činí tak hrdě.

Nový král džungle:

Znělka společnosti Intel v adrenalinovém stylu:

Stránka této marketingové akce – jde samozřejmě o trik. Tedy aspoň myslím… 🙂

Mlčící mniši (ze střední školy) zpívají aleluja:

Read Full Post »

Aktualizace: Zásilka večer cca v 18:30 doručena! Long live PPL!

Za to si PPL zaslouží obrázek! 🙂

Santa PPL

 

Asi v 16:15 jsem do PPL poslal tento e-mail:

Vážení,

19.12. mi v Alfa Computer a.s. expedovali dva balíky: xxxxxxxxxxx a
xxxxxxxxxxx. Dnes byly dle údaje na vašem webu v rozvozu 22.12.2009 10:20:13. Celý den jsem doma a na balíky čekám, nikdo mi nevolal.

Tento den asi v 15:45 přijelo k našemu domu (ADRESA) auto s logem PPL. Viděl jsem je z okna a vyběhl jsem ven. Venku jsem je zahlédl, jak podruhé objíždí náš dům. Nezastavilo, přitom bylo volné místo k parkování přímo před vchodem. Nestihl jsem na ně zamávat. Je teoreticky možné, že to nebylo to auto, které mělo doručit moji zásilku.

Pokud ji vyloží u vás v depu s tím, že adresát nebyl zastihnut, bude
to lež. V takovém případě prosím:

NEDÁVEJTE PROSÍM ZÁSILKU ZNOVU DO ROZVOZU ZÍTRA, VYZVEDNU SI JI ZÍTRA BĚHEM DNE U VÁS V DEPU!!!

Dnes se tam už nedostanu. Pokud byste ji zítra opět nechali zavést, pravděpodobně by celý den jezdila po Brně, projela kolem našeho domu a na Štědrý den bychom ji vůbec nemuseli mít v rukou!

S pozdravem,

David Petrla

Read Full Post »

Komentář k zítřejší slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie v RC Monitoru 28/2009.

Madona s dítětem, Rafael (zdroj Wikipedia)

Madona s dítětem, Rafael (zdroj Wikipedia)

Před 155 lety vyhlásil papež Pius IX. bullou Ineffabilis Deus, že Panna Maria byla zvláštní Boží milostí uchráněna od prvního okamžiku svého početí veškeré poskvrny prvotního hříchu. Vytvořil tak jen zbytečnou teologickou obtíž, bránící ekumenickému dialogu, anebo paprskem dogmatu osvítil důležitou teologickou pravdu?

Písmo svaté je zarámováno dvěma proroctvími o Panně Marii. V Genesis v tzv. protoevangeliu říká Bůh hadovi, že mezi něj a ženu a jejich potomstva položí nepřátelství: „Ono ti rozdrtí hlavu, ty jemu rozdrtíš patu.“ Zřetelnou ozvěnou těchto slov je dvanáctá kapitola Zjevení, která končí viděním: „Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k Ježíšovu svědectví.“ Tak je nám v první i poslední knize bible připomínáno, že jsme nejenom dětmi Božími, ale také dětmi nové Evy, kterým je předurčeno bojovat proti hadovi nikoliv osamoceně, ale společně v nadpřirozené rodině víry, kterou je církev.

Jako je Eva naší matkou v rovině přirozenosti, tak je Maria naší matkou v rovině milosti. Od první Ženy jsme skrze její lásku k Adamovi přijali život biologický, od nové Ženy skrze její přijetí Spasitele život duchovní. Dogma Pia IX. nám říká něco velkého o naší pravé Matce: Že ta, která přišla porazit hada, nebyla v žádném okamžiku své existence pod hadovou mocí. Potuit, decuit, ergo fecit – bylo to možné, bylo to vhodné, tedy to Bůh udělal – říká sv. Anselm. A jak později vysvětlil bl. Duns Scotus, Kristova matka byla vykoupena podobně, jako každý člověk, ale dokonaleji, neboť milost uchraňující je vyšší, než milost očišťující. Vzpomínáte na slova sv. Terezie od Dítěte Ježíše, že jí Kristus odpustil více, než jiným, neboť jí hříchy odpustil předem?

Všemohoucí Spasitel uchránil svoji matku před hříchem a jeho následky, ostatní lidi očišťuje dodatečně. Očekává však od nás totéž – radostnou svobodnou spolupráci na vlastním posvěcení a spáse celého lidstva. Radostí Boha je svatý člověk. Nestačí, abychom se nějak dostali do nebe, to není cíl přiměřený vznešenosti Božího a Mariina dítěte. Máme žít v milosti, růst ve ctnostech, usilovně šířit víru a po smrti přeskočit očistec. V církvi požíváme dobrodiní úplné rodiny – máme Otce, Matku, nespočetně sourozenců a naším dědictvím je celá země. Smutek přenechejme těm, kdo si volí úděl sirotků.

David Petrla

Read Full Post »

Older Posts »