Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘jezuité’

V pondělí 17. 10. 2011 proběhlo v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně po studentské mši autorské čtení P. Josefa Koláčka SJ, nestora české redakce Radia Vatikán. Přečetl svůj fiktivní rozhovor se sv. Anežkou Českou.

Velmi pěkná rozmluva bude 13. 11. vysílána italskou redakcí vatikánského rádia, ve zdramatizované podobě v italštině.

Udělal jsem tam pár snímků – pouze mobilem, tedy v omezené kvalitě. Zde jsou.

Read Full Post »

Otec Josef Koláček SJ, redaktor a dříve dlouholetý vedoucí české redakce Radia Vatikán, je rodákem z Brna-Bystrce. Každý rok krátce navštěvuje starou vlast a obvykle přitom nevynechá Brno.

P. Josef Koláček v Radiu Proglas v červenci 2010

P. Josef Koláček v Radiu Proglas v červenci 2010

Letos bude mít veřejnost příležitost se s ním setkat a to vícekrát.

Ve čtvrtek 12. 5. v 18:30 ve farním kostele sv. Janů v Brně-Bystrci (mapa) povede P. Josef Koláček májovou pobožnost a bude sloužit mši svatou. Po mši bude následovat beseda.

V pondělí 16. 5. ve 20:00 v kostele Nanebevzetí Panny Marie (u jezuitů – mapa) bude setkání s P. Josefem Koláčkem pořádané Vysokoškolským katolickým hnutím.

Na programu je:

  • Imaginární interwiev s naším bílým mučedníkem P. Antonínem Zgarbíkem S.J., obětí komunistických žalářů
  • špidlíkovské elogium Tomáše kardinála Špidlíka – gobelin utkaný z jeho vybraných vrtipů a
  • Devět zázraků při atentátu na Jana Pavla II. – 13. 5. 1981

Oslík doporučuje! 🙂

Read Full Post »

Kardinál Tomáš Špidlík

Kardinál Tomáš Špidlík

Papež Benedikt XVI. se dnes při pohřebních obřadech v bazilice Svatého Petra ve Vatikánu rozloučil se zesnulým kardinálem Tomášem Špidlíkem, který v pátek 16. 4. 2010 odešel, aby spatřil Kristovu tvář. Hlavním celebrantem pohřební mše svaté byl děkan kardinálského kolegia Angelo Sodano.

Z papežovy promluvy:

Mezi posledními slovy, která pronesl zesnulý kardinál Špidlík, byla tato: „Celý život jsem hledal Ježíšovu tvář, a nyní jsem šťastný a klidný, protože odcházím, abych Ho uviděl“. Tato překrásná myšlenka, tak jednoduchá, co do formulace téměř dětská, ale přece hluboká a pravdivá, odkazuje bezprostředně k Ježíšově modlitbě, která před chvílí zazněla v evangeliu: „Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa“ (Jan 17,24). Je krásné a útěšné rozjímat o tomto souladu mezi touhou člověka, který si přeje vidět Pánovu tvář, a touhou Ježíše samotného. Ta Ježíšova je však něco mnohem více než touha: je to vůle. Ježíš říká Otci: „chci, aby ti, které jsi mi dal, byli se mnou“. Právě tady, v této vůli nacházíme „skálu“, pevný základ víry a doufání. Ježíšova vůle se totiž sbíhá s vůlí Boha Otce. A spolu s působením Ducha svatého tvoří pro člověka jakýsi druh bezpečného, mocného a něžného „objetí“, které jej uvádí do života věčného.

Záměrně hovořím o obrazu „srdce“, protože, jak mnozí z vás vědí, Otec Špidlík jej zvolil jako motto svého kardinálského erbu: „Ex toto corde“, z celého srdce. Tento výraz se nachází v knize Deuteronomium v prvním a základním přikázání Zákona tam, kde Mojžíš praví lidu: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou silou!“ (Dt 6,4-5). „Celým srdcem – ex toto corde – se tedy vztahuje na způsob, jakým má Izrael milovat svého Boha. Ježíš potvrzuje primát tohoto přikázání, ke kterému připojuje také přikázání lásky k bližnímu, o němž praví, že je „podobné“ tomu prvnímu a že na obou spočívá celý Zákon i Proroci (srov. Mt 22,37-39). Volbou tohoto motta náš ctihodný bratr takříkajíc vložil svůj život do přikázání lásky, vepsal jej cele do primátu Boha a lásky.

Potom je tu ještě jiný aspekt, další význam výrazu „ex toto corde“, na který Otec Špidlík určitě pamatoval a zamýšlel jej svým mottem dát najevo. Vycházeje stále z biblického kořene, symbol srdce představuje ve východní spiritualitě sídlo modlitby, setkání mezi člověkem a Bohem, ale také s dalšími lidmi a s kosmem. Zde je třeba zmínit, že na erbu kardinála Špidlíka je srdce, umístěné na štítu, překryto křížem, na jehož ramenech se protínají slova PHOS a ZOE, světlo a život, což jsou jména Boží. Člověk, který plně, ex toto corde, přijímá světlo a život, stává se tedy sám světlem a životem v lidství a v univerzu.

Kdo je však tímto člověkem? Kdo je tímto „srdcem“ světa, ne-li Ježíš Kristus? On je Světlem a Životem, protože v Něm „přebývá všechna plnost božství“ (Kol 2,9).

Kardinálský znak Tomáše Špidlíka (Wikipedia Commons)

Kardinálský znak Tomáše Špidlíka (Wikipedia Commons)

Několik záběrů Vatikánské televize z dnešní bohoslužby:

Tělo kardinála Špidlíka bude v příštích dnech vystaveno v Olomouci v katedrále sv. Václava. V pátek 30. 4. bude tento velký jezuita pohřben v bazilice na Velehradě.

Read Full Post »

V úterý 14. 4. 2009 vystoupil Barack Obama na americké Georgetown University, řízené jezuitským řádem. Místem promluvy, věnované ekonomice, byla Gaston Hall, hlavní aula školy.

Ve svém projevu Barack Obama citoval Kristovo podobenství o domech na písku a na skále. Nejprve kritizoval Wall Street a ekonomickou politiku předchozí vlády a uzavřel, že jeho reforma není postavena na písku, ale na skále. Patrně měl tou skálou na mysli gigantickou zahraniční půjčku, která je podstatou jeho plánu. Ačkoliv se takto volně přirovnal k Ježíši Kristu, což dělá poměrně často, Kristovo jméno nezmínil, mluvil pouze o „Kázání na hoře“.

Nejzajímavějším bodem Obamova vystoupení však byla jistá vedlejší okolnost a zdánlivá maličkost, avšak nabitá symbolikou. Podívejte se na následující řadu fotografií. (Žel, některé nemám ve větší velikosti. Nebudu všechny zmenšovat na stejný rozměr, protože by byl moc malý.)

Gaston Hall na Georgetown University. Povšimněte si monogramu IHS na trojúhelníkovém štítu.

Gaston Hall na Georgetown University. Povšimněte si monogramu IHS na trojúhelníkovém štítu.

Monogram IHS je symbolem Ježíše Krista a byl sv. Ignácem z Loyoly zvolen jako pečeť jezuitského řádu.

Monogram IHS je zkratkou Ježíšova jména (řecky iota-eta-sigma - ΙΗΣ), ale vykládá se i jinak, např. Iesus Hominum Salvator - Ježíš, Spasitel lidí.

Monogram IHS je zkratkou Ježíšova jména (řecky iota-eta-sigma - ΙΗΣ), ale vykládá se i jinak, např. Iesus Hominum Salvator - Ježíš, Spasitel lidí.

Přípravný tým Bílého domu si nicméně vyžádal, aby byly zakryty všechny symboly identifikující univerzitu nebo náboženství, které by během prezidentova projevu mohly zabírat kamery.

Prezident univerzity John J. DeGioia zdraví Baracka Obamu. Kam se ztratilo IHS?

Prezident univerzity John J. DeGioia zdraví Baracka Obamu. Kam se ztratilo IHS?

Skutečně je pryč.

Skutečně je pryč.

Stavitel na skále.

Stavitel na skále.

Následující den, 15. 4., ještě zůstalo IHS zakryto.

Následující den, 15. 4., ještě zůstalo IHS zakryto. Nu, alespoň znak školy je už vidět.

Pokud by vás zajímalo, jak Georgetownská univerzita vysvětluje a zdůrazňuje svoji katolickou a jezuitskou identitu, tak to najdete tady. Malá citace bez překládání:

Catholicism’s rich and diverse intellectual tradition has long been an integral part of Georgetown’s academic life. Georgetown continues to enrich the intellectual life of the Church through the many contributions of its programs, faculty, and students. Individuals and initiatives strengthen and affirm Georgetown’s Catholic and Jesuit character in a variety of ways.

Mimochodem, když v Gaston Hall mluvila Laura Bushová, pochopitelně se nic nezakrývalo.

Obama na University of Notre Dame

Tento projev byl řekněme „běžným“ projevem během školního roku. Větší pozdvižení vzbudila další americká katolická škola, University of Notre Dame (Univerzita Naší Paní), která pozvala Obamu na přednesení hlavního projevu na závěr školního roku. Při té příležitosti mu také hodlá udělit čestný doktorát.

Tím mimo jiné porušila nařízení biskupské konference USA, že katolické instituce nesmí honorovat propotratové politiky. P. Jenkins, prezident školy, se brání tím, že toto nařízení zakazuje pouze honorovat propotratové politiky, kteří jsou katolíky a netýká se politiků jiného vyznání. Před ním to tak ale nikdy nikdo nevykládal.

Rozhodnutí Notre Dame vzbudilo rozhořčené reakce. Vedení školy kritizovalo již 33 amerických biskupů (tady je seznam), mnozí velmi tvrdými slovy, a vznikla petice proti Obamovu pozvání, která měla asi před týdnem 250 000 podpisů. Mírně nadpoloviční většina studentů s pozváním souhlasí, ale někteří uvažují, že se kvůli němu nedostaví na svoji vlastní promoci, případně nepřijdou jejich rodiče.

Proti vedení školy vystoupili také kněží řeholního řádu, který univerzitu provozuje – Kongregace Svatého Kříže (CSC).

Bude zajímavé sledovat, jestli Notre Dame také zakryje křesťanské symboly. 😦

Obama letos na závěr letního semestru vystoupí také na Arizona State University. Ta však oznámila, že mu neudělí čestný doktorát, přestože se to při podobných příležitostech obvykle dělá. Mluvčí ASU Sharon Keeler sdělila:

Naší praxí je uznávat jednotlivce pro jejich vykonané dílo, lidi, kteří jsou na své pozici dlouhou dobu. Jeho životní dílo teprve přijde. To je důvodem, proč mu na začátku jeho prezidentství neudělujeme titul.

Read Full Post »

P. Benedict Groeschel CFR patří k výrazným osobnostem Katolické církve, řeholního života a také hnutí pro život v Severní Americe.

P. Benedict Groeschel, CFR

P. Benedict Groeschel, CFR

Mám už nějakou dobu v plánu napsat na blog jeho medailónek, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Zmiňoval se o něm Michael Dubruiel v článku, který jsem přeložil.

P. Benedikt byl kapucínem a pomáhal založit novou kongregaci reformovaných kapucínů, „šedých bratrů“, Franciscan Friars of the Renewal (Františkánští bratři obnovy, zkráceně CFR), která se chce vrátit k co nejprostšímu způsobu žití františkánského ideálu. (Podívejte se na fotogalerii.) O dalších epizodách jeho dramatického života a jeho aktivitách možná napíšu někdy příště. Teď zmíním jen to, že má vlastní pořad na EWTN, Sunday Night Live, kde v neděli večer živě odpovídá na otázky o víře a duchovním životě. Převzal tak štafetu po Matce Angelice.

20. února 2009 sloužil P. Benedikt mši svatou ve formačním centru nyní těžce zkoušeného řádu – Legionářů Kristových – v Thornwoodu, N.Y. Homilii, kterou přitom přednesl, publikoval Zenit.

Několik úryvků:

…Chtěl jsem být se členy Legionářů a Regnum Christi v tomto čase, který je zjevně časem velkého utrpení, bolesti, ale také příslibu.

Zvláštní shodou okolností mi zrovna včera vyšla tato malá knížka. Napsal jsem ji a odeslal vydavateli před rokem. Jmenuje se „Boží slzy: Vytrvat tváří v tvář velkému zármutku a katastrofě“ (The Tears of God: Persevering in the Face of Great Sorrow and Catastrophe)…

Nejprve mi dovolte říci, že Legionáři mají mnoho přátel a já jsem telefonicky hovořil s mnoha členy Regnum Christi, kteří jsou mými přáteli a spolupracovníky, zejména na Institutu psychologických věd, v jehož sboru působím. A tak rád vidím, že duch Páně je v této chvíli utrpení s vámi a že se lidé drží.

A teď: „Vy všichni potřebujete reformu!“ My VŠICHNI potřebujeme reformu! Kdy ji potřebujeme? Každý jeden den, ať se děje cokoliv. Pošlete za mnou ty, co říkají „Potřebují reformu!“ a já jim řeknu, „Probuďte se, chytráci!“ Náš božský Spasitel říká: „Přiblížilo se Boží království. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ A to je něco, co se musí dít každý den.

Jde o to, že každá jednotlivá duše je povolána tak, že Duch Svatý nás volá, abychom proměnili všechny události našeho života – úspěchy, selhání, radosti, smutky, ctnosti a dokonce hříchy – proměnili je v naše osobní pokání a následování našeho Pána Ježíše Krista. Legionáři Kristovi byli vybudováni a udržování hlubokou christologickou teologií a zbožností. To vás v této chvíli staví do nejlepšího postavení. Toto není Legie nikoho kromě Krista.

Když se podíváte na světová náboženství… …v těchto náboženstvích, Bůh nikdy netrpí… Ale v křesťanství Bůh trpí. Neuvěřitelná, nemožná myšlenka. Absolutní, nekonečné, božské bytí, věčné, neproměnné… Že může plakat: To je tajemství Vtělení. Kristus přichází a pláče s námi. Máme nemyslitelnou skutečnost Boha, který umírá. Nepochopitelnou. Teologicky máme díky koncilům vysvětlení, jak se to mohlo stát, ale je to tajemství všech tajemství. A pobožnosti staletí, zvláště Nejsvětější srdce, odhalují, že Kristus s námi tajuplným způsobem trpí i dnes.

Papež Jan Pavel II. citoval francouzského spisovatele Léona Bloye, že „Kristus je na svém kříži do konce světa ve svém Mystickém těle.“ A tak Kristus trpí s vámi velmi zvláštním způsobem.

Promluva Otce Benedikta je osvěžující. Díky za ni!

Měl jsem v posledních dnech pocit, že všechny katolické publicisty a blogery posedl likvidační amok. Předhánějí se v tom, kdo bude důrazněji požadovat co nejrychlejší rozpuštění Legie a Regnum Christi. Výjimkou nejsou ani konzervativní autoři a jinak rozumní lidé, jako je Damian Thompson.

Těžko nevzpomenout na rok 1773, kdy papež Klement XIV. vyhověl požadavkům dobrých katolíků (zejména evropských panovníků) a zrušil jezuity. Tragická ironie byla v tom, že kritikům Tovaryšstva Ježíšova vadilo hlavně papeženství řádu. Papež vyšel vstříc veřejnému mínění v Církvi a… zničil jednu ze svých hlavních opor. Jezuité nicméně přežili v Rusku, kde je Kateřina Veliká chtěla zachovat a v různých kněžských sdruženích, do nichž se „rozpustili“. V roce 1814 Pius VII. řád znovu obnovil. Ten však už nikdy nedosáhl někdejšího významu.

Když si katolická inteligence vezme do hlavy nějaké heslo (Zrušte je, bídáky!), chová se podobně racionálně a nezávisle, jako fanoušci Baníku.

Prý jsou sekta, zhoubný kult! Ukažte mi nějaký katolický řád, o kterém se to nedá říci, když se chce! Steven Hassan, klasik anticult movement, považuje za jednu z nejsilnějších indicií sektářského charakteru nějaké skupiny… povinný celibát. Nakonec ze svého seznamu sekt vyjímá tradiční katolické řády i budhistické kláštery, ale jen s poukazem na jejich staletou osvědčenost.

Kolik má papež k dispozici společenství žijících intenzívním duchovním životem a absolutně věrných katolické nauce? Řádů s dostatkem povolání? Může si Církev dovolit vyhnat na ulici těch 2500 potenciálních kněží, kteří studují v seminářích Legie? Já vím, já vím, diecézní a řeholní semináře by tam poslaly své náboráře. A které řády a diecéze si přerozdělí těch 200 škol, které vybudovalo a o které pečuje Regnum Christi?

Dějiny Církve jsou jeden velký průšvih. A jeden velký zázrak Boží milosti.

Legionáři zatím na slovo poslouchají všechny příkazy z Říma. A ať už mají jakékoliv vnitřní problémy (rozhodně netvrdím, že žádné nemají) – dokud se pevně drží mateřské ruky Církve, nemohou skutečně padnout.

Řád, který poslouchá papeže, je vždycky reformovatelný, pokud je to nutné.

Read Full Post »

Jak uvedl server Jesuit.cz, jáhen Ladislav Nosek bude vysvěcen na kněze:

sobota 18.4.2009 12:15

Svátost kněžství bude v brněnském kostele Nanebevzetí Panny Marie („u jezuitů“) udělena Ladislavu Noskovi SJ z rukou brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho.

Spolu s celou Českou provincií Tovaryšstva Ježíšova zve srdečně k účasti i kandidát svěcení.

Primice bude hned další den:

neděle, 19.4.2009 15:00

Na primiční mši svatou v kostele sv. Ignáce v Jihlavě zve Ladislav Nosek a Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova.

Laďa Nosek je můj přítel a to si pokládám za velkou čest. Je mužem mnoha kvalit. Mimo jiné to umí s Photoshopem. 😉

Read Full Post »

Dnes, 12. 12. 2008, zesnul ve věku 90 let významný americký jezuita, teolog a intelektuál, kardinál Avery Dulles, SJ.

Avery Kardinál Dulles, SJ

Avery Kardinál Dulles, SJ

Kardinál napsal 22 knih a přes 700 článků, často také publikoval v časopise First things. Rád jsem jeho texty četl. Odkazy na tyto články najdete v článku Josepha Bottuma, komentujícím Dullesovu smrt.

Našel jsem kousek z jeho přednášky na rozloučenou, když končil s vyučováním na Fordham University:

Často cítím, že na zemi není nikdo, s kým bych si chtěl vyměnit místo. Měl jsem zvláštní privilegium sloužit Tovaryšstvu Ježíšovu, řeholní komunitě zvláště oddané Spasiteli světa.

Dobrý život nemusí být snadný, jak nás učil náš požehnaný Pán a svatí. Papež Jan Pavel II. ve svých posledních letech říkával: „Papež musí trpět.“ Utrpení a slábnutí nejsou největší zla, ale normální přísady života, zejména ve vysokém věku. Musí být očekávány jako prvky plné lidské existence.

Ještě dlouho po svém 90. roce jsem byl schopen produktivně pracovat. Jak jsem postupně stále více paralyzován a neschopen řeči, identifikuji se s mnoha ochrnutými a němými osobami v Evangeliu, a jsem vděčný za milující a zručnou péči, kterou dostávám, a za naději ve věčný život v Kristu. Pokud mě teď Pán povolává do odbobí slabosti, dobře vím, že jeho moc může ve slabosti dosáhnout dokonalosti. „Požehnáno buď jméno Páně!“

 

Když papež Benedikt XVI. letos na jaře navštivil Spojené státy, našel si čas na krátké osobni setkáni s kardinálem Dullesem.

Když papež Benedikt XVI. letos na jaře navštívil Spojené státy, našel si čas na krátké osobní setkání se svým starým přítelem kardinálem Dullesem.

Read Full Post »

Mezi křesťany zabitými japonským šógunem Tokugawa Ieyasu a jeho potomky a oběťmi římského císaře Diokleciána je mnoho podobností. V Japonsku bylo nejkrutějšími způsoby umučeno asi 20 000 lidí. U 5 000 z nich je známo jméno a způsob smrti. Někteří z nich už v minulosti byli blahoslaveni a svatořečeni.

24. listopadu 2008 bylo v Nagasaki blahoslaveno dalších 188 japonských mučedníků pod titulem „Petr Kibe a 187 druhů“. 183 z nich byli laici – rolníci, řemeslníci i samurajové – 4 kněží a 1 řeholník. (Z toho čtyři jezuité a jeden augustinián.) Bylo mezi nimi 60 žen, 33 mělo méně než 20 let, 18 méně než pět let.

Peter Kibe a druhové

 

K tématu nabízím překlad článku P. Marka Tardiffa z Pontifikálního institutu pro zahraniční misie, který byl 11 let misionářem v Japonsku. Článek byl publikován na AsiaNews.it.

188 japonských mučedníků – jako mučedníci prvních staletí
P. Mark Tardiff

 
Osudy japonských mučedníků, kteří budou beatifikováni 24. listopadu, nás přivádí téměř 400 let zpět, ale když čteme jejich příběhy, jsme přenášeni až do časů Skutků mučedníků prvotní církve.

Japonšti mučednici

Japonští mučedníci

Svatý František Xaverský připlul do Japonska v roce 1549 a začal v zemi vycházejícího slunce hlásat Krista. O šedesát let později šógun (vojenský vládce Japonska) rozpoutal persekuci mladé církve, která svojí zuřivostí soupeřila s pronásledováním za římského císaře Diokleciána na začátku čtvrtého století. Maelstromem byly polapeny i ženy a děti a jejich příběhy nám připomínají sv. Perpetuu, sv. Felicitu, sv. Anežku Římskou. 9. prosince 1603 sledovala Agnes Takeda stětí svého manžela a potom pietně zvedla jeho hlavu a přitiskla ji na svoji hruď. Kronikář píše, že nejen přihlížející dav, ale i popravčí byli pohnuti k slzám. Oddělení věrného páru bylo krátké, protože Agnes byla umučena týž den. V roce 1619 byla Tecla Hashimoto, která právě čekala čtvrté dítě, připoutána na kříž spolu se svojí tříletou dcerkou a dřevo naskládané kolem nich bylo zapáleno. Když je obklopily plameny, její třináctiletá dcera, která byla připoutána k blízkému kříži, vykřikla: „Mámo, už se na to nemůžu dívat!“ Její matka odpověděla: „Neboj se, za chvíli uvidíš všechno jasně.“

Tecla Hashimoto a jeji děti

Tecla Hashimoto s dětmi

Peter Kibe, jehož jméno je zmíněno v liturgickém názvu této skupiny mučedníků, zažil podobně dobrodružný příběh, jako sv. Cyprián. Byl již seminaristou, když s misionáři uprchl do exilu v Macau. Jeho horoucí touhou bylo stát se knězem a vrátit se ke svému lidu, takže v roce 1618 opustil na lodi Macao a dostal se až do státu Goa v Indii. Odtud pokračoval sám, přešel současný Pákistán, Írán, Irák a Jordánsko a dorazil do Svaté země. Po návštěvě svatých míst pokračoval dále a v roce 1620 přišel do Říma. Když se stal knězem, vydal se na zpáteční cestu, která byla ztěžována skutečností, že šógun mezitím prohlásil zemi za uzavřenou s výjimkou několika přísně kontrolovaných kontaktů s Holanďany. P. Petrovi se přesto podařilo v roce 1630 dostat do Japonska a zahájil zde život skrývajícího se kněze, který sloužil tajným křesťanům. Když se v roce 1633 doslechl, že misionář P. Fereira odpadl od víry, sestoupil z hor a vyhledal ho. „Otče,“ řekl, „pojďme spolu na stanici vojenské policie. Odvoláte svoji apostázi a společně zemřeme.“ Fereira odmítl a Peter potom přesunul centrum svých aktivit do severovýchodního regionu Honšú, hlavního ostrova Japonska. Vojenská policie jej nakonec dopadla v roce 1639 a odvedla jej do hlavního města Edo (dnešní Tokio), kde byl podroben krutému mučení a – když se odmítl vzdát víry – zabit.

Jezuita Peter Kibe

Jezuita Peter Kibe

Kristova moc se na japonských mučednících sedmnáctého století projevila stejně zřetelně, jako na křesťanech prvních staletí. Je zde stejně jasně nahlížené vědomí volby, stejně neohrožené přesvědčení vůči požadavkům na zřeknutí se víry, stejný nesehnutý a dokonce radostný duch tváří v tvář krutému utrpení, stejná více než lidská síla, která svědčí o Jiném, který trpěl v nich. Muka a smrt je nemohla přemoci, byli zabiti a zvítězili.

Read Full Post »

Včera jsem na Proglase poslouchal rozhovor s jezuitou, P. Josefem Horehleděm SJ, zakladatelem a ředitelem jezuitské školy Nativity v Děčíně.

Pořad si můžete poslechnout zde:

Rozhovor Proglasu s P. Horehleděm o škole Nativity ve Studiu Štěpán

Je moc dobře, že se škola rozjela, už jsem zde o ní psal.

Read Full Post »

Dnes už nemusí být každému zřejmé, že jezuité bývali řádem v první řadě misijním a školským. V době své největší slávy měli v zemích českého království asi osmdesát gymnázií a vynikající pověst.

Je proto velkou událostí, že se rozhodli obnovit slávu jezuitského školství v České republice. Páter Josef Horehleď s velkým nasazením a chemoterapii navzdory zakládá v Děčíně školu Nativity.

Přečtěte si rozhovor s otcem Horehleďěm.

Nebude to snadné, protože zatím se přihlásilo jen asi deset dětí. Při tak malém počtu je ohroženo financování projektu, neboť stát přispívá soukromým školám podle počtu dětí.

Nezdá se však, že je tak malý zájem rodičů přímým důsledkem nějaké marketingové chyby. Církev adventistů sedmého dne chce od 1. 9. 2008 také otevřít základní školu a to v Praze. Sponzorem školy je snad (pozor, spekulace) známý miliardář Radim Passer, který je adventistou.

Na stránce aktualit ZŠ Eliáš najdeme následující zprávu:

24. 2. 2008

Proběhl zápis žáků

Dne 12.2.2008 proběhl zápis žáků do Křesťanské základní školy Elijáš. Zatím bylo do školy zapsáno 6 žáků. V následujících měsících je stále možné zapsat dítě do naší školy. Nabídka míst v naší škole bude poskytnuta i širší veřejnosti v Praze.

Zdá se tedy, že neochota rodičů svěřovat své děti novým soukromým základním školám je obecnější jev.

Podle mého soudu má velmi prostou příčinu – dětí je málo a škol mnoho. O žáky se přetahují. V takové situaci necítí rodiče potřebu riskovat s novou institucí, dosud nevyzkoušenou, alespoň v našich podmínkách.

A možná nejde jen o český problém. Minorité v Bratislavě se vloni pokoušeli otevřít gymnázium a prý se jim přihlásilo pouhých osm dětí, proto od svého záměru upustili.

Spíše by teď dávalo smysl založit mateřskou školu. Jejich stávající kapacita alespoň ve velkých městech nedostačuje (údajně i z toho důvodu, že byla po našem vstupu do EU administrativně snížena zpřísněním hygienických předpisů) a mnoho zoufalých rodičů udělá téměř cokoliv, aby pro své děti našlo školku.

Nativity upřímně držím palce.

Read Full Post »