Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘školství’

logo VORP

Ad:

KT 36/2010, str. 5, Jiří Zajíc: Nikoliv rodiče, ale nevhodné časopisy, kamarádi a internet

KT 39/2010, str. 9, Jiří Zajíc: Reakce na úryvek z dopisu Lucie Cekotové


Vážená redakce,

Ve výše uvedených článcích se objevily poznámky o Výboru na obranu rodičovských práv – Brzkova a Mellanova koncepce křesťanské výchovy z první poloviny 90. let, údajně blízká křesťanskému pojetí, prý byla smetena paradoxně konzervativními katolíky, pro něž to bylo stále málo “pravověrné”. A druhý text dokonce dodává, že jeho odmítnutí mělo za následek, že pro statisíce dětí u nás se rozhodujícím zdrojem pro jejich uvádění do sexuálního života stali jejich kamarádi a všelijaké pochybné mediální zdroje. Je prý dobré vědět, komu také za to vděčíme. A konečně je údajně nutné hledat optimální řešení, přičemž to, které prosazuje VORP, jím určitě není.

Jsou to tvrzení naprosto absurdní. Výbor na ochranu rodičovských práv (VORP) není organizací katolickou ani křesťanskou. Je sdružením rodičů, kteří hájí své právo a povinnost dohlížet na obsah a metody výuky svých dětí ve školách. Děti jsou dnes podrobovány stále častější a systematičtější indoktrinaci vysoce kontroverzními ideologiemi, s nimiž mnoho rodičů zásadně nesouhlasí. Tyto ideologie se velmi často bezprostředně týkají oblasti lidské sexuality. Děti jsou s jejich pomocí vedeny k fatálně chybné antropologii, připravovány o nenahraditelnou citlivost svědomí vůči hříchu a obírány o základní ctnosti, jako jsou například čistota, cudnost, střídmost nebo spravedlnost – a to vše ve velice mladém věku. Dochází tak k hlubokému narušení zdravého vývoje dětské osobnosti. Protože různé rodiny zastávají různé světonázorové postoje, požaduje VORP, aby byly podobné výukové programy realizovány výhradně na vyžádání rodičů.

Brzkova koncepce z roku 1994 byla jednoznačně součástí problému, nikoliv řešení. Její údajná blízkost křesťanskému pojetí výchovy či sexuality je pouhým názorem několika publicistů a v koncepci samé nelze pro podobné tvrzení najít žádné podklady. V analýze vypracované prof. PhDr. Liborem Míčkem, CSc., se dočteme např. že „celkově je tato koncepce charakteristická mravním relativismem“, nebo že „koncepce zahlcuje vědomí mládeže sexuálními obsahy, osnovy se na některých místech podobají přímo návodům k sexuálnímu styku“. Porovnejme to se slovy Jaroslava Maxmiliána Kašparů, pronesenými na ČRo 2 Praha o příručce Sexuální výuka – vybraná témata z letošního roku: „sice se tomu říkalo sexuální výchova, ale podle mě to byl sexuální trénink.“ Obě koncepce počítaly s povinnou výukou od 1. třídy a byly zaváděny stejně arogantně. Opět si srovnejme tato dvě prohlášení: „Před povinným učivem nebude úniku. Ať se to rodičům líbí nebo ne.“ (Dr. Jitka Brunclíková, 1995) A co mělo hrozit rodičům, kteří odmítnou účast dětí ve výuce sexuální výchovy v roce 2010? „právní postih za přestupek, ale v krajním případě až trestní stíhání pro zanedbávání povinné školní docházky.“ (Jindřich Kitzberger, poradce ministra školství, 2010)

Cíle VORP mají oporu v občanském právu. Listina základních práv a svobod říká: Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. (čl. 15.1) a Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů (čl. 32.4). Ačkoliv VORP není katolickou organizací, patří mezi jeho členy řada katolíků a je tedy, zejména na stránkách katolického tisku, namístě argumentovat také naukou katolické církve. Podívejme se do Katechismu: Rodiče jsou prvními a hlavními vychovateli svých dětí (1653). Podobně Kodex kanonického práva: Rodiče a ti, kdo jsou na jejich místě, jsou povinni a mají právo vychovávat děti (Kán. 793). V neděli 25. 6. 1995 bylo na všech katolických bohoslužbách čteno Sdělení biskupů, které reagovalo právě na tehdy probíhající veřejnou diskusi o sexuální výchově, iniciovanou VORP. Čteme zde: Uvědomte si s křesťanskou zodpovědností svoji povinnost výchovy dětí a také své výsadní právo na ni. A dále: Využijte svého práva a dosažitelnými zákonnými prostředky – např. prostřednictvím Rady školy – usilujte ovlivnit i formu sexuální výchovy na škole, kterou vaše dítě navštěvuje. V prosinci téhož roku pak vyšel dokument Papežské rady pro rodinu Lidská sexualita: pravda a význam – zásady pro výchovu v rodině. Citujme např. z bodu 139: K jinému zneužívání dochází, když je prováděna sexuální výchova dětí formou poučování i za pomoci grafického zobrazení všech podrobností intimního pohlavního styku. Děje se tak často s odůvodněním, že se tím poskytuje výchova k „bezpečnému sexu“, především vzhledem k šíření AIDS. Ano, je dobré vědět, komu také vděčíme za tehdejší úspěch snah rodičů.

Žel, tento úspěch byl jen částečný. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu má akreditaci ministerstva školství pro několik vzdělávacích programů Sexuální výchovy a osvěty. Těmito programy již prošla řada učitelů. Na mnoha školách jsou prováděny nejrůznější velice diskutabilní kursy a používány diskutabilní knihy a pomůcky. Tak např. učebnice Konečně to chápu (Jörg Müller a Dagmar Geisler, nakl. Mutabene) z roku 1999, recenzovaná mj. MUDr. Antonínem Brzkem, obsahuje ono „grafické zobrazení intimního styku“ v hojnosti. Je stále k dostání a běžně se používá. VORP nicméně nijak nebrání tomu, aby někteří rodiče přihlásili své děti do nepovinného předmětu, využívajícího tuto publikaci, pokud s ní budou předem seznámeni a budou s takovou výukou svých dětí výslovně souhlasit. Skutečným problémem však je, že je sexuální výchova součástí Rámcového vzdělávacího plánu a je de facto povinná a rozprostřená do řady předmětů. Najdete ji na docela nečekaných místech. V učebnici Občanské výchovy pro 8. ročník základních škol nakladatelství Fraus objevíte nejen pozoruhodné ilustrace, ale také se tam dočtete např. o „prevenci akutního onemocnění láskou“, čímž je míněno těhotenství. A rovněž „slavná“ letošní brožurka Sexuální výchova – vybraná témata, navrhující zvrácené hry, byla sice stažena z webu ministerstva a přišla o jeho doporučení, ale již předtím byly její výtisky rozeslány do škol a stále jsou na mnoha z nich k dispozici.

Je nesmysl tvrdit, že kvůli VORP, který hájí legitimní práva rodičů, bylo některým dětem v uplynulých letech ublíženo. Předložené koncepce sexuální výchovy, které zcela pomíjely Stvořitelem chtěný účel a řád sexuality, nebyly žádným „menším zlem“ ve srovnání s úplnou absencí sexuální výchovy. Jejich negativní účinek mohl být dokonce i vyšší, než při získávání informací z Brava nebo od spolužáků z problémových rodin. Tyto pro děti krajně emotivní poznatky by jim měly být sdělovány již od první třídy a z úst nezpochybnitelné autority – učitele. Zcela vytrženy z kontextu zdravého místa pohlavního života v manželství by naprosto nemohly mít na život těchto dětí jiný než negativní dopad. Mimochodem, v roce 2008 u nás žilo 99 331 dívek ve věku 13-14 let. 70 z nich otěhotnělo (0,07 %), přičemž 14 těhotenství skončilo porodem, 56 potratem. Předpoklad, že by se tato čísla významně snížila, kdyby byly všechny děti dříve a lépe uvedeny do sexuálních technik, je zcela hypotetický a nejeví se jako pravděpodobný.

27. 9. 2010 odeslalo občanské sdružení homosexuálů Charlie protest proti příručce etické výchovy autorů Ladislava Lencze a Evy Ivanové, se zdůvodněním Obsah příručky Etická výchova je sepsán v souladu s konzervativními náboženskými hodnotami, se kterými se však nemusí většina české populace ztotožňovat. Za pouhé čtyři dny, 1. 10. 2010, byla příručka odstraněna ze seznamu materiálů doporučených ministerstvem. Mluvčí Koukolíček to komentoval: Ministerstvo školství z doporučené literatury nechá odstranit veškeré metodické materiály, které z filozofie výchovy L. Lencze vycházejí. Tento případ dobře ilustruje, jak rozdílné jsou hodnoty různých skupin, a dokládá, že nelze spoléhat na moudrý přístup státu – naopak je třeba se státního metodického vedení obávat. Zároveň ukazuje zásadní odlišnost postoje VORP a lidí podporujících jednotný ideologický přístup k sexuální výchově – my požadujeme právo vychovávat naše vlastní děti po svém a nikomu totéž právo nebereme. Oni se snaží diktovat, co se musí a co nesmí učit cizí děti – všechny, bez rozdílu.

Práce VORP ani zdaleka nekončí. Našeho cíle – lepší kontroly rodičů nad obsahem a metodami výuky svých dětí v tématech ovlivněných světonázorovou orientací – ještě zdaleka není dosaženo. Prosíme všechny lidi dobré vůle, kteří s námi tento cíl sdílejí, o spolupráci.

S pozdravem,

 

Výbor na obranu rodičovských práv, 3. října 2010

Zdroj: www.nesexuveskole.cz

Read Full Post »

Z tohoto hlediska není nabízená publikace „Sexuální výchova – vybraná témata“ křesťanskému pojetí tak blízká jako první pokus vytvořený Antonínem Brzkem a Jiřím Mellanem počátkem 90. let (smetený paradoxně konzervativními katolíky, pro něž to bylo stále málo „pravověrné“).

Jiří Zajíc, Katolický týdeník 36/2010

Již v devadesátých letech byla zpracována rozumná koncepce sexuální výchovy na školách od předních českých sexuologů (Brzek, Hubálek, Mellan a jiní), která je blízká křesťanské (nemyslím tím katechismové) etice. Nechápu, proč tyto starší projekty zapadly…

Martin Šístek, Christnet, 9. 9. 2010

Onanie by neměla převážit nad ostatními zájmy jako je sport, vzdělávání a koníčky, které jsou pro rozvoj osobnosti důležitější.

Brzkova a Mellanova koncepce sexuální výchovy z r. 1994, osnovy pro druhý stupeň ZŠ

Marek Švehla: Novými osnovami za zdravý sex, Respekt 51/1994 (po rozkliknutí se obrázek zvětší na čitelnou velikost):

Marek Švehla: Novými osnovami za zdravý sex, Respekt 51/1994

Marek Švehla: Novými osnovami za zdravý sex, Respekt 51/1994

Read Full Post »

Svoboda názorů a volitelnost
tisková zpráva VORP, 8. září 2010

Koncem srpna se v Brně sešel Výbor na obranu rodičovských práv (VORP), jehož prohlášení na webu nesexuveskole.cz podepsalo již téměř 8000 lidí. Výbor přijal nové členy, zvolil si sedmičlenné předsednictvo a potvrdil Annu Brychtovou ve funkci mluvčí. Členové rozhodli, že poté, co bylo dosaženo jejich prvního cíle: stažení nevhodné metodické příručky Sexuální výchova – vybraná témata ze základních škol, se soustředí na obecnější bod svého programu, jímž je obrana proti všem ideologickým vlivům pronikajícím do škol bez vědomí rodičů. Prvním krokem je dnešní zahájení distribuce papírové formy petice, o kterou veřejnost projevila zájem. Text petice vychází z původního prohlášení VORP zformulovaného do tří bodů:

„Zásadně protestujeme proti Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na základních školách.

Nesouhlasíme, aby naše děti byly ve veřejných školách povinně vystaveny předmětům a tématům, jejichž obsah se může příčit zásadám rodičů. Tím by bylo porušeno přirozené právo rodičů na výchovu dětí.

Požadujeme, aby se ve veřejných školách učily povinně a jednotně jen předměty a témata, kde je všeobecná společenská shoda názorů. Vše ostatní ať je vyučováno pouze volitelně na základě souhlasu rodičů, kteří musí být předem seznámení s obsahem a metodami výuky.“

Chceme předejít častým nedorozuměním v médiích, proto znovu zdůrazňujeme, že v žádném případě nechceme dětem zatajovat informace o sexuálním životě. Pouze žádáme, aby tato sdělení byla individuálně přiměřená, intimní a nebyla protichůdná morálnímu kodexu, ke kterému se hlásí příslušná rodina.

Předsednictvo VORP, 8. září 2010

Kontakty

Anna Brychtová, mluvčí: kancelar@vorp.cz
David Loula, člen předsednictva: 777 702 991

Petiční formulář ke stažení: nesexuveskole.cz/petice.pdf

Read Full Post »

V roce 1995 se Výboru na ochranu rodičovských práv (V.O.R.P.) podařilo zastavit zavedení povinné sexuální výuky na základních školách.  Nyní se snahy o zavedení sexuální výchovy, jejíž dopad na děti je všude jednoznačně a hluboce negativní, objevily opět. A V.O.R.P. obnovil svoji činnost.

Podepsal jsem jeho petici, jakmile to bylo možné – byla by ostuda mít příliš vysoké pořadové číslo!

www.nesexuveskole.cz

Několik ukázek z příručky Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách a metodické příručky Sexuální výchova – vybraná témata:

„V úvodu hodiny vytvoříme pozitivní atmosféru, když si s žáky zahrajeme motivační hru. …Vymění si místa všichni, kteří se už někdy zamilovali, …líbali, …měly menstruaci, …onanovali, …viděli porno, …kteří si myslí, že poprvé určitě použijí kondom, …kteří se opili, …kterým roste ochlupení.“

Učitel: Je všechno, co jste viděli v pornografickém klipu nebo filmu či časopise, pravda? Žák: Asi ne. Všichni chlapi přece nemají jenom velké penisy a nevydrží souložit tak dlouho. Spousta lidí nechce souložit do konečníku, ale v pornografii je to běžné.“

„Sexuální slovník: Žáci…mají napsat fixem na fólii co největší počet jakýchkoliv výrazů pro mužský…a pro ženský genitál. …s vyučujícím všechny napsané výrazy přečtou a rozdělí na vulgarismy, lidové výrazy… Variantou může být … co nejvíce synonym pro pohlavní styk.“

„Žáci velmi často chybně nahrazují slovo soulož slovem sex a neuvědomují si plně, že se pod tímto termínem skrývá velmi široká škála nakoitálních (líbání, mazlení, netting, pettink, orální sex) a koitálních (pohlavní styk, anální sex) sexuálních aktivit. Proto by měl učitel všechny pojmy žákům blíže objasnit…“

„Vyučující může žáky… přivítat podáním ruky v kondomu. Výklad tématu podle předem připraveného pracovního listu, ve kterém jsou uvedeny základní druhy antikoncepce, může vyučující doplnit ukázkami konkrétních antikoncepčních prostředků.“

„Cvičení Kdo má pravdu? … Právo na sexuální informace má i dítě, jehož rodič si to nepřeje. – Odpoveď je ANO.“

Zdroj

Read Full Post »

Autentické poznámky z politického školení nových členů Československé strany lidové v Klínci u Prahy ve dnech 6. – 10. června 1988.

Přednášející byli většinou vyšší funkcionáři Komunistické strany Československa. Jejich informace jsou velmi kritické ve vztahu k situaci v ČSSR, ovšem přednášející věděli, že posluchači tyto informace dále sdělovat nemohou, nebylo by jim jako „občanům 2. kategorie“ věřeno a mohli by být ještě stíháni pro napadání socialistického zřízení. Takže si mohli klidně ulevovat…

Poznámky si zapsal jeden z účastníků školení. Následný přepis pořídil ing. Václav Volenec. Text neprošel redakční úpravou, formátování je provizorní.

Text je z mnoha hledisek pozoruhodný, jeho reflexi (aspoň prozatím) ponechám na čtenářích.

———————–

1/ poznámky z vystoupení Josefa Ryšávky, (jeho funkce není uvedena)
Vývoj v SSSR (Sovětský svaz)

– V r. 1982 byla při Ústředním výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚVKSSS) vytvořena komise v čele s Gorbačevem, která měla zjistit příčiny nízkého přírůstku národního důchodu, který byl 2,5% . Ten nezajišťoval dosavadní životní úroveň za současného přírůstku obyvatelstva. Zároveň se měla zabývat nízkým průměrným věkem obyvatel, který činil např. v Turkmenii 57 let.

– Byl přijat i dobrý zákon proti alkoholizmu, ale s byrokracií měl špatný politický účinek.

– Od roku 1926 existoval v SSSR poručnicko administrativní systém řízení, měl sice dílčí úspěchy, ale těžko odpovědět, jaké by byly úspěchy při zachování ideí V.I. Lenina.

1. krok: 20. sjezd KSSS v roce 1956 – Chruščov hrdinsky odkryl zločiny Stalina, v roce 1957 byl pokus Chruščova odstranit, ale tomu zabránil maršál Žukov. V té době byly velké rozpory mezi projekty, budovala se kosmická základna Bajkonur a současně 60% obyvatel hladovělo.

2. krok: Nová ekonomická reforma 1965, přinesla promyšlené perspektivy, dávala více práv dělníkům, zaveden sociální program, podpora rozvoje zemědělství, ale zároveň se posílila administrativa. Proto se reforma nemohla plně uplatnit.

3. krok: Pěrestrojka (Přestavba) v létech 1986 –1987 má základ v reformě předcházející, ale s poučením z nedostatků její realizace. Gorbačov: „není třeba bát se chyb, na co čekat?“

Jsou síly působící proti Přestavbě.

– Smysl reformy: přenesení odpovědnosti z centra na územní celky a kolektivy. Nelze také provázaně naplánovat výrobu a spotřebu u 1.500.000 výrobních jednotek. Jedna země nemůže vyrábět veškeré zboží. Plánovací komise Gosplan plánoval původně 22.000 ukazatelů, v roce 1985 už jen 11.000 a reforma předpokládá plánovat jen 700 – 800 ukazatelů. Také počet zaměstnanců Gosplanu se již snížil na  45% původního stavu.

– Původně bylo 18 milionů technicko hospodářských pracovníků a pracovníků aparátu KSSS s 1 milionem řidičů a na jejich plat bylo spotřebováno 40 miliard rublů. Nárůst ND je mezi léty 1983 –1986 20 miliard rublů. Snížením aparátu na polovinu by zvýšil ND o dalších 20 miliard plus produktivita výroby od 9 milionů pracujících. KSSS chce co nejdříve snížit aparát o 6 milionů pracovníků.

– Byrokracie se měla odstraňovat již v roce 1922, z původních 196 státních komisí chtěl Lenin zachovat 23 hlavních.

– Problém, který nešel teoreticky předvídat: pracující odmítají převzít moc, která se jim dává.

– Základním prvkem demokratizace jsou volby, od poslance až k vedoucímu pracovního kolektivu. Stále však trvá minimální osobní odpovědnost a snaha jí přenášet výše.

– Stávky v SSSR: např. Autopark u Moskvy. Ředitel pracujícím oznámil, že jedou na reformu, bez bližšího vysvětlení. To vše pracující odhlasovali bez námitek. Za měsíc došlo ke snížení platů o 80%, o 50 – 150 rublů. Na dotaz, proč k tomu došlo, ředitel odpovídal: „vždyť jsi pro to hlasoval“. Je tedy chybou malá informovanost a jedna úroveň ocenění bez ohledu na stav a stáří strojů.

– Dosud byl jeden kandidát na jedno místo poslance. To zcela podráží iniciativu lidí. Již bylo činěno 196 experimentů s více kandidáty. Stalo se 5x , že nebyli zvoleni straničtí tajemníci.

– Uzákoněno: každý volič musí za volební plentu. Pokud tak není možné, je volba nezákonná.

– Členové vlády nebudou zároveň poslanci sovětů (parlamentů). Tak se zvýší autorita poslanců Nejvyššího sovětu.

– Stalin věděl o krvavých činech a sám se jich osobně účastnil. Dále nechal s Molotovem zabít 95% velitelského sboru těsně před válkou.

– V r. 1928 byl v SSSR vyvinut televizor a ukázán Stalinovi. Ten ho nechal zničit. Předtím v roce 1926 měla stejný osud elektrofonická hudba. V roce 1929 a později odmítal návrhy gen. Tuchačevského na raketové, tankové a letecké vojsko, později (1937) ho nechal zastřelit.

– Vztah sovětského státu k církvi.

Nyní (1988) probíhá návrat k duchovním hodnotám a uznání chyb ve vztahu k církvi (pravoslavné). Protože duchovenstvo stálo na straně odpůrců revoluce, došlo k přehmatu i ve vztahu k církvi. Např. pop (pravoslavný kněz) by byl uvězněn za křest dítěte z komunistické rodiny. Bylo zničeno mnoho kostelů, kulturních památek a literatury. Také bylo mnoho zabaveno. Nyní se vše církvi vrací. Vždy platil zákon o odluce státu a církve, přesto se státní orgány neoprávněně vměšují do církve. Za 2. světové války byl protináboženský boj zmírněn. Také se již 10 let připravuje nový zákon o církvi a státu.

– potravinový problém v SSSR.

Je špatná distribuce potravin, 25% produkce se zkazí. U pšenice je to 35 – 40 milionů tun a přesně tolik se musí dovézt.

Největší dojem sovětských turistů u nás – vůně prodejen masa!

2/ Miroslav Petráň, Úřad vlády České socialistické republiky
Životní prostředí

Je kritická čistota vod, ovzduší a půdy. Je poškozeno 27% lesů, za dva roky (1990) by to mohlo být 47% plochy lesů. Snižuje se úrodnost půdy, nízké pH (kyselost), velká eroze a fyzikální změny. Voda obsahuje mnoho NO2,  NO3,  reziduí a je znečištěna fekáliemi ze sídlišť. Vltava pod Prahou má 4. stupeň, to je úroveň běžné stoky.

Vrátit stav životního prostředí na úroveň 50. let by stálo 110 miliard korun. Zastavit zhoršování by stálo 55 miliard, ale do konce pětiletého plánu bylo proinvestováno jen 17 miliard.

Nárůst spotřeby vody na obyvatele, ze 170 lt na 400 lt. (včetně průmyslu). Také se ohromné množství vody ztrácí v rozvodech, v Praze je to 30% vody. Pouze 1% vody lze používat pro kojence. Nelze zatím čistit stopy těžkých kovů.

Platíme Polsku za znečištění Odry a NDR za Labe.

Zaneseno je 60 tis. ha rybníků, až 120 cm usazenin, mnohé jsou bez života.

Složitější situace je u ovzduší. Přichází i zplodiny z SRN a Anglie. Do r. 1990 by se měla produkce SO2 snížit o 30%. Staví se velmi nákladné odsiřování v Tušimicích.

Kritická situace je v Jizerských horách a Krkonoších. K naším zdrojům znečištění se přidávají zdroje z Polska a NDR. Mizí druhy fauny a flory. Je velmi málo účinných prostředků na ochranu prostředí, proto následuje přesun starosti na vnitro.

Monitorování stavu ovzduší – nejsou využívány dovezené prostředky, např. v Praze.

Celosvětově dochází ke zhoršování, rozšiřují se pouště v Africe, písek ze Sahary se již objevil v Praze. Při nezměněném vývoji budou následovat zátopy, epidemie, zvýší-li se teplota o 1,5 až 4,5 st. C., zvýší se hladina oceánu o 1,5 m.
Zhoršování životního prostředí je způsobeno nadprůměrnou spotřebou energie a surovin.

Jednání kapitalistických zemí:

1. snížení intenzity tlaku na životní prostředí
2. snížení potřeby energie na jednotku výroby o 15 –  25%
3. ovlivňování daňovou politikou, subvencemi apod.

Omezení škodlivin v kapitalistických zemích ohrožuje vývoz Škody – Favorit, který nesplňuje západní normu na obsah škodlivin ve výfukových plynech.

Problém odpadů:  73% obyvatel ČSSR žije ve městech, není jak se účelně zbavovat odpadu.

Vyhořelé palivo atomových elektráren – na jeho uložení je třeba 30% všech nákladů na výstavbu a provoz .

Východiska:
– projektové podmínky, ale nejsou investice. Proto se liknavostí při realizaci situace  zhoršuje.
– legislativa.
– konkrétně: odsiřovače, odlučovače popílku, snížení počtu vyjímek ze zákona na ochranu vod, jinak obdělávat půdu, dále nezhutňovat mechanizací, zabránit erozi a splachu chemikálií, ochrana horninového prostředí, jiný způsob těžby a následná rekultivace.

Hluk
– více nebezpečný, než se myslelo, v 90% obytné zástavby překračuje hluk hladinu 65dB, 60% obyvatelstva je vystaveno hluku přes 80dB.
– Nutnost zajistit dovoz dostatečného počtu ochranných pomůcek.

3/ p. Lukeš, ÚV ČSL

ČSL má 1400 organizací, 47 tis. členů. Dle materiálů KSČ je 30-40% obyvatel „zasaženo křesťanstvím“.

4/ s. Bartošík, Úřad předsednictva vlády
Právní zabezpečení Přestavby

– Na 14. – 16. června je připraven zákon o státním podniku, o zemědělském družstevnictví by měl být k 1.1.1989. Od r. 1991 budou nové zákony o společných zahraničních podnicích a o plánování. Plán bude postaven na ekonomických ukazatelích a ne na fyzických jednotkách. Státní zakázky zajistí výrobu důležitých výrobků. Vše se bude dít postupným přechodem.
– Musí být novelizován hospodářský zákoník a připraven nový. Totéž i v arbitráži a v celním zákoně.
– DŽUNGLE je vhodný název pro současný stav zákonodárství v investiční oblasti.
– Podnik bude moci dělat vše, co mu zákon nebude zakazovat.

Bude změněno:

rozdělení SBČS na jednu emisní a více obchodních bank, cenové předpisy, zrušen monopol Podniku zahraničního obchodu, změněny vyhlášky o fakturaci, o Fondu kult. a soc. potřeb (FKSP), mzdové předpisy, nebude stanoven počet pracovníků, změní se Stavební zákon a pod, celkem 200 předpisů.
Dále je připraven nový Kompetentní zákon a nová Ústava.

Zákon o podniku

Není pravdou, že se budou rušit a dělit stávající VHJ (výrobně- hospodářské jednotky).  Ale dle přednášejícího se budou muset nechat nyní zkrachovat malé prodělečné podniky, nebo za několik let zkrachuje všechno!  K návrhu zákona přišlo 120 tisíc připomínek, vzájemně se negujících.

Základ jsou 3 S: samostatnost, samofinancování, samospráva. Podnik je samostatnou právnickou osobou, pokud orgán řízení do podniku zasáhne, tak jen v mezích zákona a s plnou odpovědností za případnou újmu podniku. Podnik je přímým partnerem státu.

Bude trvat 15 – 20 let, než bude nabídka překračovat poptávku po zboží.

Zakladatel podniku je státní správa, vedoucími orgány podniku je volený ředitel a volená samospráva – rada. Nejsou směrnice na složení této rady.

Zákon o zemědělském družstevnictví – zrušení Okresních zemědělských správ, část krajských převést jako detašovaná pracoviště MZVž.

Zákon umožní vrácení půdy družstevníkovi.

Hospodářský zákoník

má 300 doplňků a změn, podpora samostatného rozhodování a vlastní odpovědnosti subjektu.

Všechny tato změny se mají objevit v Hospodářských novinách v červenci (1988).

5/ Jaroslav Jirásek, CSc
Vědecko – technický rozvoj

V současnosti probíhá pokles tvorby ND a ekonomika stagnuje. Pokud do roku 2000 nedoženeme zpoždění, zůstaneme trvale druhořadí.

Nutno si osvojit:

1. využití vědy
2. přeměna hospodářské struktury
3. zapojení se do mezinárodní integrace
4. zvládnutí řízení.

V r. 1974 vláda nepřijala od ÚV KSČ (Kempný) návrh na rozvoj mikroelektroniky a naopak přijala útlumový program elektronizace.
V zaostalém průmyslu pracuje zaostalá dělnická třída. Věda je ve stagnující společnosti „nebezpečná“, protože narušuje stávající zaběhlé struktury.

1. fáze vědeckotechnické revoluce – informatika
2. rychlé a kompetentní zavádění do výroby.

Program rozvoje RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) do r. 2000

1. rozvoj atomové energetiky – nejdále je v kap. zemích Anglie. U našich elektráren je velký únik energie, Dukovany by mohly ještě vytápět celé Brno.

2. počítače –  vznik sítí osobních počítačů napojených na databanky. SSSR má již superpočítač.

3. rozvoj umělé inteligence – ČSSR centrem rozvoje mezi socialistickými zeměmi, ale naše státní orgány jsou 100 let za opicemi v pochopení úkolů v této oblasti.

4. automatizace –  TOS Olomouc má pružný výrobní systém, je mezi nejlepšími ve světě.

5. aplikovaná biotechnologie – nyní jí slavně promeškáváme bez zájmu, teorii sice máme na úrovni, ale praxe spí – biotechnologie nebyla plánována!

6. nové materiály – v SSSR je již motor z keramiky, rozvoj kompozitů. Ale uvedení do praxe zaostává, není to v plánu.

Celý tento program je výborný, realizace je prachšpatná, neumíme vstupovat do přímých vztahů. Chybí u nás špičková technika, nutno se spojovat s firmami, které jí mají a kooperovat  formou vazbových trhů. Musíme více využívat počítačová spojení na úkor papíru. Příkladem je ŠKODA Plzeň s Alströn Francie, kdy je zajištěn vývoz turbín do Brazílie na 15 let.

Školství

Zcela zklamalo, hlavně vysoké. Máme málo vysokoškoláků, jen do 16%.  V USA je 50% a v SRN 35% vysokoškoláků. Nemoderní výroba se inteligenci brání. Není přístrojové vybavení, výsledky nezáleží jen na hlavách, ale i na přístrojích.

Vysokoškolská mládež  je v osvojování myšlení, znalostí a práce pozitivistická, tedy protimarxistická. Na vysokých školách učí blbci a ze studentů blbce dělají.

Výzkum

Devět desetin výzkumu zkoumá to, co je ve světě běžné. Vedou ho ignoranti, troubové a hlupáci – techničtí ředitelé. Chybí jazykové schopnosti a znalosti, je jen kolektivní pracovní výkon. „Hromadění dat není zdůraznění pravdy“.

Řízení vědeckotechnického pokroku

Vědeckotechnická práce je riskantní, nemá zajištěn výsledek předem. V USA neúspěch v podnikání neznamená, že nelze zkusit něco jiného a jinak. Neúspěšný člověk není hned člověkem špatným. Firma Backard po neúspěchu jednoho programu uspořádala pro zaměstnance koktejl. To u nás bychom byli stále ožralí.

Lenin měl požadavky na řídícího pracovníka nejen v politické oblasti, ale i ve znalosti věcí a ve schopnosti řídit.

V ČSSR připadá na jednoho dělníka v těžkém průmyslu zařízení v hodnotě 300 tisíc korun. Je ale otázkou, jaký je z tohoto zařízení přínos pro společnost. Nyní je v SRN růst produktivity kapitálu, u nás pokles. Je to dáno kvalitnější řídící prací. Ruční práce není základem růstu produktivity práce!

U nás je veliká jen malost.

V SRN nejsou lidé odměňováni jen za výkon, ale za přínos celému kolektivu.

Kvalita je u nás věcí normy, jinde na západě věcí soutěže, prestiže.

Kvalita připouští vady, je však třeba mít jistotu, počítač s jednou chybou za dva roky je již na výměnu. Co není jisté, je nekvalitní! Je třeba také odměňovat inovaci. Na západě je ve zlepšovatelském hnutí zapojeno 5x více dělníků, než u nás. V USA lze zlepšovateli na místě vyplatit 25.000 USD bez vyúčtování.

Aplikace vědeckotechnického rozvoje musí být ihned, nebo nikdy, to už by bylo zastaralé.

Kapitalizmus zvýšil produktivitu práce za 100 let 5 x.

V ČSSR žije 20% pod životním minimem. U nás chybí 700 miliard korun na obnovu strojírenství. Žijeme na dluh dalších generací. Zanedbává se v podnikání etika a estetika.

V roce 1987 – 1988 bude vyplaceno 18 miliard korun bez krytí a je snížen plán.

Osobní postoje jsou vydávány za politické a mají přednost před ekonomickými a skutečně politickými. Byrokracie u nás vytvořila člověka, který vědomě omezuje své schopnosti a podřizuje se.

Lenin – byrokracie je stejný nepřítel, jako kontrarevoluce.

V nejvyšších vrstvách vedení jsou různé politikářské klany. Je nutno omezit, zničit těžký průmysl, strašně naší ekonomiku vyčerpává. Jsou pokusy zničit Waltra Komárka, ale drží ho Jakeš.

6/ Zd. Smělý, Česká plánovací komise pro rozvoj
Věda a výzkum

Co dělá věda a výzkum, když kvalita je špatná?

Zápas politických systémů v hospodářské soutěži, v ideologii, na poli diplomacie, ve vojenské oblasti a ve vlivu na mezinárodní mírové dělnické hnutí.

Ve vědeckotechnické revoluci jsme zaspali vše, co se dalo. V Japonsku je hnutí „milion výrobků bez zmetků“.

V ČSSR je 200 tis. vědeckých pracovníků a 75 tis. v předvýrobní sféře. Ale na co?

Žije u nás 0,3% světového obyvatelstva, máme 1% výzkumné základny, ale vyrábíme 25% druhů výrobků v 75% výrobních branží. I kdyby vědecko-výzkumná základna dělala vše, co může, tak nestačí rozvíjet celý rozsah výroby. Proto je nutná mezinárodní spolupráce.

Ve světě je značný úbytek potřeby fyzické práce.

U nás je odborná slabost čelních vedoucích představitelů, (jména jsme si neměli psát).

Situace v Praze připomíná zapletené klubko zmijí.

7/ Zd. Roškot, ÚV KSČ
Mezinárodní vztahy

Zásah v Bratislavě proti „svíčkové demonstraci“ věřících byl zbytečně přehnaný. Tvrdá cenzura dává argumenty zahraničním rozhlasům.

Také máme v průměru dvacet let staré strojní vybavení. SSSR také nebude nadále splachovat naše zmetky. Naše ekonomika není pružné ve vztahu k cenám. Ale dle NDR máme „Švejkovský socializmus“. Bude boj mezi technokraty a politiky, kteří si budou chtít zachovat prospěchářské pozice.

8/ Toms, šéfredaktor novin Lidová demokracie
Situace v tisku

Redakce Lidové demokracie dostává pokyny od Tiskového oddělení ÚV KSČ. Dále je cenzurována následnou cenzurou Federálního úřadu pro tisk a informace.

Je cenzura fotografií, lze použít pouze zdroje z československé tiskové kanceláře a co dovolí Tiskové oddělení ÚV KSČ.

Read Full Post »

Thaddeus J. Kozinski se na webu MercatorNet vrací ke kauze Obamova projevu a čestného doktorátu na University of Notre Dame.

Saruman na Notre Dame

Thaddeus J. Kozinski

Mistrné řeči prezidenta Obamy se mnohde aplaudovalo — ale co vlastně ve skutečnosti řekl?

MercatorNet, 22. 5. 2009

„Ti, kdo tomu hlasu naslouchali neobezřetně, byli jen zřídka schopni zopakovat slova, která slyšeli; a pokud to udělali, divili se, neboť v nich zůstalo jen málo síly. Většinou si pamatovali jen to, že bylo potěšením slyšet ten hlas mluvit; všechno, co řekl, se zdálo být moudré a rozumné, a probouzela se v nich touha rychle souhlasit, aby také vypadali moudře. Když mluvili jiní, zdáli se být v porovnání s ním hrubí a neotesaní; a když se proti tomu hlasu stavěli, vzbuzovalo to hněv v srdcích těch, kdo byli v moci kouzla. U některých kouzlo trvalo pouze po tu dobu, kdy hlas mluvil k nim, a když mluvil k jiným, usmívali se jako ti, kteří kejklířův trik vidí, zatímco jiní na něj udiveně zírají. Mnohým stačil už jen pouhý zvuk toho hlasu, aby byli kouzlem uchváceni; ale u těch, kdo jím byli přemoženi, kouzlo trvalo, i když byli daleko, a stále slyšeli šepot onoho měkkého hlasu a jeho naléhání. Ale nikdo nebyl nezasažen; nikdo neodmítl jeho naléhavé žádosti a příkazy bez námahy mysli a vůle, dokud měl nad tím hlasem jeho pán kontrolu.“

„Sarumanova řeč,“ J. R. R. Tolkien: Pán prstenů, Dvě věže

Přibližně uprostřed svého projevu dne 17. května na univerzitě Notre Dame položil prezident Obama následující otázky:

„Je možné, abychom spojili své ruce při společném úsilí? Jak se účastníme energické debaty jako občané pulzující a různorodé demokracie? Jak zůstává každý z nás pevný ve svých zásadách a bojuje za to, co považuje za správné, aniž by démonizoval ty, kteří právě tak silně zastávají opačná přesvědčení?“

Jsou to podstatné a zásadní otázky, a výstižný a přímočarý způsob, jakým je Obama položil, ukazuje jeho rétorické nadání. Ale Obama udělal víc, než jen předložil svému katolickému publiku podnětné otázky; poskytl na ně i určité odpovědi, přinejmenším těm z posluchačů, kteří nebyli úplně očarováni. Obamovy odpovědi, spolu s filozofickými a teologickými principy, které předpokládají, byly šikovně ukryty za jeho rétoricky vybroušenými, magickými slovy; a když jsou vyneseny na světlo, prozrazují ještě jiné zaklínadlo než to, které se zjevilo na dokonale uhlazeném jazykovém povrchu.

Uprostřed svého projevu vzpomíná Obama na příhodu s křesťanským lékařem, který ho informoval, že ho v nadcházejících volbách nebude volit za prezidenta ne kvůli Obamově „pro-choice“ (volbu potratu schvalující) pozici, ale kvůli nezdvořilému, ideologickému jazyku, v němž byla tato pozice vyjádřena na Obamově internetové stránce. Obama pak publiku řekl, jak ihned změnil stylizaci, vyjádřiv svou naději, že „spolu můžeme žít způsobem, který smiřuje přesvědčení každého z nás s dobrem všech.“ Tato historka myslím poskytuje interpretační klíč k porozumění nejen podstatnému bodu Obamova projevu v Notre Dame, ale rovněž jeho celému politickému projektu, vyjádřenému v mnoha jiných projevech, spisech i činech v prezidentském úřadu.

Smiřující nesmiřitelné

Ta historka je mikrokosmem Obamovy makro-politické vize: pestré společenství lidí s nesmiřitelnými náboženskými a morálními přesvědčeními, žijící společně v pokoji a smíru. „Nesmiřitelnými“ není mé slovo, aby bylo jasno; je Obamovo. Z projevu v Notre Dame:

„Rozumějte – netvrdím, že debata obklopující potraty může nebo má jít stranou. Bez ohledu na to, jak moc bychom se jí možná chtěli vyhnout – majíce na zřeteli, že názory většiny Američanů na tento problém jsou komplexní a dokonce protikladné –, je faktem, že na určité úrovni jsou stanoviska obou táborů nesmiřitelná. Každá ze stran bude nadále předkládat svou věc veřejnosti vášnivě a s přesvědčením. Ale zajisté to můžeme dělat bez toho, že bychom z těch, kdo jsou jiného názoru, dělali karikatury.“

Samozřejmě – z definice nemůže nastat žádné „smíření“ mezi nesmiřitelnými stanovisky, ale Obama zde má na mysli něco zcela jiného. To, co ve světle příhody s lékařem znamená „smířit vlastní přesvědčení s dobrem všech,“ není povzbuzování jiných ke změně názoru na danou věc, nýbrž jednoduše změna způsobu, jímž je názor artikulován, tak, aby nebyl „karikován“ názor opoziční.

Lékařova „pokorná“ žádost o rétorickou zdvořilost a Obamovo pohotové podvolení se jsou modelem pro takové smíření. „Tímto nežádám, abyste se postavil proti potratům,“ parafrázuje Obama lékaře, „ale jen abyste o této záležitosti hovořil férově.“

Vynořuje se však otázka: Proč by někdo, kdo stejně jako pro-life lékař věří, že umělý potrat je promyšlená vražda plně lidské a nevinné osoby, neměl žádat každého, koho potká, třeba i samotného prezidenta, který má nejvíce moci k prosazení kriminalizace umělých potratů, aby se postavil proti potratům? To jest, proč by měl někdo s tak „vášnivým přesvědčením“ posuzovat „férovost“ provražedného vyjadřování víc než pravdu? Proč by měl „nezaujaté vyjadřování“ považovat za důležitější, než mluvit takovým způsobem, aby bylo vraždění co nejúčinněji zastaveno? Vždyť zde mluvíme o záležitosti života a smrti, ne o soukromém názoru na státní daně.

Mohou být hodnoty sblíženy, aniž by se změnily?

Ve své řeči naléhal Obama na všechny Američany, aby „srovnali své nejhlubší hodnoty a svou oddanost s požadavky nové doby,“ to jest, ne aby měnili své hodnoty a zásady, ať už světské nebo náboženské, ale pouze je „srovnali.“ A takové srovnání musí mít něco společného se vzájemnou výměnou mezi oním lékařem a prezidentem Obamou, naším vzorem americké ctnosti.

Dovolte mi trochu pozměnit onu historku, abych pomohl věc lépe pochopit. Píše se rok 1834, a tématem je otroctví, nikoli potraty. Existuje zákon, který dovoluje, aby pán z jakéhokoliv důvodu zabil svého otroka, a díky tomu jsou každý rok zabity tisíce otroků. „Pro-life“ lékař proti tomuto zákonu vystupuje, naproti tomu jeho senátor ho obhajuje. Lékař je ale poté, co mysticky vyslechne během prorockého snu Obamovu budoucí řeč v Notre Dame, fascinován Obamovou „férovou nezaujatostí,“ a rozpoznává, že „požadavky nové doby“ vyžadují, aby už napříště on i ostatní oponenti smrti otroků nepožadovali na obhájcích práva zabíjet otroky změnu stanoviska, leč pouze změnu rétoriky. Tentýž sen má i senátor, díky čemuž rozpoznává, že jeho nejvyšším závazkem je být při podpoře smrti otroků férový a „nekarikovat“ žádný opoziční názor.

Myslím, že závěr je nabíledni: Pokud by rétorická zdvořilost byla maximem vyžadovaným pro „srovnání“ amerických občanů 19. století, měli bychom dodnes legalizované otroctví, pokud nechceme mluvit přímo o genocidě desítek tisíc Afroameričanů. Snad ani není třeba podotýkat, že by nebyl žádný prezident Obama. Nebo si představme, že by prezident navrhoval masovou genocidu „podlidských“ Židů. „Okay,“ ujišťuje prezident onoho lékaře, „budu férový a budu říkat, že jsou docela lidští, zatímco je zabíjíme.“ Každý už jistě chápe.

Ironie, víra a pochybnost

V úvodu jsem řekl, že v otázkách položených v Obamově řeči v Notre Dame nejde jen o Obamovy odpovědi, ale i o teologické a filozofické principy, které jeho odpovědi předpokládají. Více prostoru by mi dovolilo pojednat o nich do větší hloubky; pro tentokrát jen s dovolením osvětlím to, co považuji za centrální filozofický/teologický důvod, proč Obama hájí sociální a politický ideál, který upřednostňuje konverzační férovost před pravdou, a proč používá jako hlavního příkladu téma, které většina Američanů považuje za věc života a smrti. Zde je hlavní klíč, který odemyká Obamův projev:

„Ale také mějte na paměti, že největší ironií víry je to, že nezbytně připouští pochybnost… Tato pochybnost by nás neměla odvádět od víry. Ale měla by nás činit pokornými. Měla by mírnit naše vášně, a přimět nás, abychom se měli na pozoru před povýšeností. Měla by nás přimět, abychom zůstali otevření a zvídaví a dychtiví pokračovat v morální a spirituální debatě, která pro tolik z vás začala mezi těmito zdmi Notre Dame.“

Navrhuji tento filozofičtější a teologičtější překlad:

„Ať už považujeme za pravdivé jakékoliv „hodnoty“ a „povinnosti“, ty, které vyrůstají z naší víry nebo ji jakkoliv zahrnují, musí být zastávány s určitým množstvím nutné pochybnosti – protože „pravda“ v tomto typu záležitostí nemůže být nikdy známa. A právě proto bychom se měli snažit především dále vést, a nikdy ne vyřešit, „morální a spirituální debatu,“ jejímž vcelku dosažitelným cílem není pravda ohledně jakékoliv politické záležitosti (bez ohledu na to, jak moc je v souvislosti s ní ohrožen život), ale „férovost“.

Myslím, že tato interpretace, nebo něco na ten způsob, nejlépe vysvětluje, proč je křesťanský pro-life lékař, projevující toleranci k masovému vraždění dětí v lůně matky, vyzdvihován prezidentem Spojených států jako vzor občanských ctností před skupinou katolických vysokoškolských studentů. Není snad ani zapotřebí podotýkat, že tak relativistické pojetí víry a pravdy je zcela nesmiřitelné s ryzím náboženským světonázorem, který podle Obamy sdílí 90 procent Američanů.

Jakýmpak „nepředpojatým“ hlasům by bylo dovoleno vyjadřovat se v tomto typu „usilovné debaty“? „Karikovali“ by své oponenty ti, kdo by jasně a výslovně odmítli přijmout její relativistická východiska? Druh diskuse, k jehož vedení by nás Obamova „víra“ přinutila, je ve skutečnosti výsměchem debatě, protože znevažuje smysl každé debaty, objevování pravdy, a tudíž znevažuje i lidské bytosti, které se jí účastní, protože naší největší touhou je znát pravdu, milovat ji a podle ní jednat.

S pravdou zatemněnou „férovou“ rétorikou coby politickým „summorum bonum“ (nejvyšším dobrem), nemáme nic, co by bránilo nejsilnějším a nejbezohlednějším – třebaže, samozřejmě, rétoricky „férovým“ –, aby uplatňovali svou moc nad slabšími. Jistě, pro-life lékaři by velmi hezky mluvili se všemi pro-choice lékaři; a mezitím by byly lidské bytosti masakrovány ještě v matčině lůně.

Promiňte, pane prezidente univerzity Notre Dame, já, níže podepsaný, férově, nebo snad ne, odmítám účast na Obamově „obnově“ politického života, v solidaritě se všemi dětmi zabitými v minulosti i budoucnosti díky amorálnímu kulturnímu, duchovnímu a politickému klimatu, které je jen zhoršováno Obamovým chytře zakrývaným relativismem, v němž je s nejslabšími a nejbezbrannějšími zacházeno nepříliš férově. Prezident Obama od nás žádá, abychom nekarikovali jiné americké občany. Dobrá. My po něm ale vyžadujme, aby je nedovolil zabíjet.

Dr. Thaddeus J. Kozinski je asistujícím profesorem humanistických studií na Wyoming Catholic College v Landeru ve Wyomingu, USA.

Přeložil P. Ladislav Nosek, SJ.

Pozn.:
Saruman je postava z románu Pán Prstenů J. R. R. Tolkiena. Jde o mocného a původně dobrého čaroděje, který se snaží manévrovat mezi zlem a dobrem, dělá stále větší kompromisy se zlem a nakonec se přidá na stranu zla, které je v románu personifikováno postavou temného mága Saurona.

Read Full Post »

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze, vydal následující prohlášení k projevu, který Barack Obam přednesl 17. 5. 2009 v Illinois na americké katolické University of Notre Dame.

Lukáš Novák toto prohlášení přeložil do češtiny.

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze

 

Arcibiskup Chaput: Notre Dame, kauza, která nekončí

 

„Zjistil jsem, že i mezi těmi, kdo nechodili na Notre Dame, dokonce i mezi těmi, kdo nesdílejí katolickou víru, panuje zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může Notre Dame ve světě dosáhnout.“

Reverend John Jenkins, C.S.C., 17. května 2009

Promoční projevy jsou obvykle směsí piety a optimismu, které mají napomoci tomu, aby přechod studentů do reálného života proběhl hladce. Ty nejlepší z nich obsahují humor. Některé jsou vskutku inspirativní. Ale pouze velmi výjimečně se podaří, aby byl projev pietní a optimistický, přitom však vyhýbavý, nešťastný a zanechávající velké škody. Prezident univerzity Notre Dame, otec John Jenkins, C.S.C., je mužem obdařeným nemalým intelektem a schopnostmi. O to větší rozpaky vzbuzují jeho úvodní poznámky k zahajovací řeči prezidenta Obamy na Notre Dame.

Připomeňme, že v diskusích ohledně vystoupení prezidenta Obamy na Notre Dame nikdy nešlo o to, zda je Obama dobrým nebo špatným člověkem. Prezident je bezpochyby upřímný a schopný muž. Podle jeho vlastních slov mělo náboženství na jeho život podstatný vliv. Patří mu úcta, jakou máme podle Písma projevovat všem veřejným představitelům. Máme povinnost modlit se za jeho moudrost a za úspěch jeho služby společnému dobru – nakolik se ovšem řídí správným morálním úsudkem.

Máme ale rovněž povinnost postavit se na odpor, když se mýlí v základních otázkách, jako jsou interrupce, výzkum na embryonálních kmenových buňkách a podobně. A máme i povinnost zabránit výprodeji katolické identity pod pláštíkem falešného dialogu, který jen zakrývá abdikaci na naši povinnost vydávat morální svědectví. Notre Dame nejen že pozvala prezidenta, aby pronesl zahajovací řeč, ale navíc tomuto člověku, který jednoznačně podporuje nejhorší rozsudek v historii Spojených států, totiž případ Roe vs. Wade, bezdůvodně a nezaslouženě udělila čestný doktorát v oboru práva.

Notre Dame takto ignorovala pokyn biskupů z dokumentu Katolíci ve veřejném životě z roku 2004. Ignorovala znepokojené výzvy velvyslankyně Mary Ann Glendonové, jíž chtěla univerzita udělit medaili Laetare za rok 2009 – na rozdíl od prezidenta si paní velvyslankyně toto ocenění bezpochyby zasloužila, nakonec je však pro frustraci z jednání univerzity odmítla. Ignorovala apely místního biskupa, prezidenta biskupské konference Spojených států, více než sedmdesáti dalších biskupů, mnoha tisíců svých studentů a stovek tisíců amerických katolíků. Dokonce i tady v Coloradu jich bylo více, než lze spočítat.

Univerzita neměla naprosto žádný důvod – snad kromě intelektuální nabubřelosti – pro svoji paličatost. A otec Jenkins své původní špatné rozhodnutí doprovodil vykrucováním a pokryteckým vysvět­lováním, které je mělo následně ospravedlnit.

To jsou ostrá slova, jsou však zasloužená, a to právě vzhledem k výroku samotného otce Jenkinse ze 17. května: „Američtí katolíci doposud vždy vkládali do Notre Dame zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může ve světě dosáhnout.“ To se totiž pro mnoho katolíků v neděli změnilo – a rozhodně tu nejde jen o „skupinku křiklounů“, jak to s tak nebetyčným pohrdáním a ignorancí líčil magazín Time i jiné noviny.

Událostem 17. května přesto nechybí jistá ironie. Skoro přesně před pětadvaceti lety poskytla Notre Dame prostor guvernéru Mario Cuomovi, aby načrtl „katolické“ argumenty pro umožnění interrupcí v rámci veřejného zdravotnictví. Média tehdy Cuomově řeči aplaudovala jako mistrovské ukázce americké katolické právní a morální argumentace. Zpětně viděno je jasné, že projev byl velmi chytře sestaven. Stejně tak je však jasné, že šlo o nelogické a intelektuálně pochybné cvičení ve výrobě omluv. Jenkinsovy pokusy o vysvětlení a Obamův čestný doktorát jsou odpovídající tečkou za čtvrtstoletím eroze katolických postojů v katolickém vyšším školství. Společně poskytují další generaci katolického vedení víc než dostatečnou omluvu, aby mohla překrucovat křesťanství ke svému obrazu a povznést se nad skutečný obsah toho, co to obnáší, být katolíkem ve veřejném prostoru.

Chicagský kardinál Francis George vyjádřil názor, že Notre Dame nepochopila, co to znamená být katolíkem, ještě než k těmto událostem došlo. Má pravdu, a Notre Dame je sotva ojedinělým případem této institucionální pomýlenosti. V tom spočívá jádro pudla. Vedení Notre Dame prokázalo Církvi vskutku medvědí službu a nyní se pokouší kritiku bagatelizovat jako pokřik marginálních extrémistů. Škody však zůstávají a kritikové mají pravdu. To nejdůležitější, co teď musejí pravověrní katolíci dělat, je trvat na tom – prostřednictvím slov, činů a finanční podpory –, aby instituce, které se prohlašují za katolické, víru skutečně odvážně a důsledně žily. Dojde-li k tomu, může selhání univerzity Notre Dame ještě způsobit trochu nechtěného dobra.

Přeložil Lukáš Novák.

Read Full Post »