Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘církevní škola’

Komentář ke jmenování nového pražského arcibiskupa, odvysílaný dnes Radiem Vatikán. Najdete jej též na jeho stránkách.

Mons. Dominik Duka, OP

Mons. Dominik Duka, OP (zdroj Katolický týdeník)

Nástupce svatého Vojtěcha sídlí v kulturním a hospodářském centru země, je hlavou naší nejstarší diecéze, metropolitou pražským, primasem českým a tradičně také kardinálem. Přestože mají některé z těchto titulů jen čestný charakter, je význam pražského arcibiskupa pro celou českou církev mimořádný. Téměř celé dvacetileté období od pádu komunismu zastával tuto funkci Mons. Miloslav Vlk a výrazně se podepsal na charakteru současného českého katolicismu.

Výběr Vlkova nástupce byl podpořen usilovnou modlitbou celé arcidiecéze a také návštěvou Svatého otce. V osobě Mons. Dominika Duky nám Bůh a papež do hlavního města přivedli zkušenou osobnost, charakterizovanou širokým záběrem a neúnavnou činorodostí, angažovanou v církevních aktivitách, kam se jen podíváte. Otec Duka je zárukou kontinuity, ale současně také jistě přinese nové pohledy a důrazy.

Cílem této úvahy není hodnocení Vlkovy éry ani věštění budoucnosti. Raději si pojďme položit otázku, kam bychom se v Pražské arcidiecézi, ale také v celé české církvi, měli dále ubírat. A zkusme si na ni odpovědět zcela konkrétně: v čem spočívají nejpalčivější problémy české církve, a jaké kroky k jejich řešení lze navrhnout nejen novému pražskému arcibiskupovi, ale celé české hierarchii?

Máme za to, že u mnoha současných potíží lze vystopovat společný jmenovatel: Erozi víry, která rozkládá církev zevnitř a je důvodem ztráty její věrohodnosti navenek: sůl ztrácí slanost. Obnova a prohloubení víry českých katolíků je úkolem číslo jedna. V Královéhradecké diecézi realizoval otec Duka sedmiletý pastorační plán. Bylo by možné uskutečnit něco podobného na úrovni celé biskupské konference – Sedmiletí obnovy víry? Každý rok by byl věnován jednomu z hlavních dogmat a související nauce. Vysvětloval by se jeho obsah, důsledky a odporující hereze, zejména ty moderní. Nejprve kněžím, potom kněžími věřícím. Ke každému tématu by pomohla brožurka, napsaná formou otázek a odpovědí. Nechyběly by ani odbornější přednášky pro laiky.

Víra je živena liturgií. Zejména mše svatá je místem, kde se věřící identifikují s církví a prožívají „inkarnovanou teologii,“ proto ji nikdy nelze přecenit. Dokonalá mešní liturgie rychle a hmatatelně podpoří víru i život věřících. Kněží i laici by měli být povzbuzováni k liturgickému studiu a praxi s co nejvěrnějším pochopením a uvědomělým zachováváním církevních předpisů, pečlivostí v detailech a krásnou hudbou. Takovou bohoslužbu je snadné milovat, a když svatou mši milujeme, účastníme se jí vždy aktivně. Vytvořme také příležitosti ke slavení mimořádné formy římského ritu.

Malé stádce, kterým jsme se již stali, nemůže žít jinak, než z Eucharistie. Eucharistická adorace a obnova božítělových průvodů mu přinese novou radost z víry. S Eucharistií pak úzce souvisí svátost smíření. Bez prohloubení a zintenzívnění zpovědní praxe je jakákoliv obnova náboženského nadšení iluzí a nikdy nezíská pevné základy.

Výsledkem předchozích návrhů bude vytížení kněží duchovními úkoly, což je nanejvýš žádoucí. Žádný duševně zdravý muž se nenadchne pro práci teologicky vzdělaného správce nemovitostí. Dobrý kněz prostě nesmí mít čas na opravy budov. Není obtížné nalézt jiné řešení, ale dokud na to budou mít čas kněží, hledat se nezačne.

Což nás přivádí k otázce kněžských povolání. Tradičně se rodila v klubech ministrantů – zdá se, že jen dokud mezi nimi nebyly dívky. Čím to je, že z některých farností přichází povolání relativně hojná a farnosti jiné jsou z tohoto hlediska suchopárem? To přece musí mít konkrétní příčiny, které by stálo za to objevit. Tudy – a skrze ustálenou modlitbu – také vede cesta do budoucnosti.

V situaci, kdy víra není společenským konsensem, si ji každá generace musí znovu vybojovat. Jestliže předávání víry zeslábne, stačí pouhých 3–5 generací k tomu, aby v původně zcela katolické zemi víra úplně vyhasla. Přesně to se ve 20. stol. stalo ve většině Evropy. Obrátit tento trend je mnohem těžší, potřebujete rodiče, kteří mají hodně dětí a odhodlaně jim předávají praxi víry, dále dobrou výuku náboženství, církevní školy s výraznou katolickou identitou a konečně programy pro mládež.

Pokud jde o školy, je třeba říci, že církevní škola, kterou nerozeznáte od státní, je k ničemu. Církevní školství není charita! Tou by bylo jen tehdy, kdybychom u nás měli negramotnost, protože zde však nevzdělanost nikomu nehrozí, má církevní školství smysl jen jako apoštolát.

Mládež zdánlivě funguje skvěle – má svoji sekci, spolča, tábory, kapely a hlavně tisíce mladých. Otázkou je, k čemu je vychovává. Děti a dospívající potřebují smysluplnou zábavu i formaci. První dostávají, ale platí to i o tom druhém? Aktivity pro mladé mají tolik specifik, že připomínají spíše církevní hnutí. Jejich výsledkem by neměl být „zformovaný mládežník,“ ale zralý dospělý katolík zakotvený ve víře, praxi a liturgii církve, připravený k životu a schopný apoštolátu. To se však děje jen zřídka. Lidé, kteří jsou po dosažení dospělosti vypuzeni ze sítě společenství mladých, někdy prožívají bolest podobnou traumatu z opuštění hnutí. Jindy se snaží přenést mládežnické návyky do dospělosti a výsledkem bývají skupinky, které spolu jezdí na dovolenou, nebo smutná karikatura mládežnického entuziasmu u blahobytně vypadajících padesátníků. Oslovení mládeže musí být jen prostředkem, nikoli cílem.

Každý křesťan je Bohem volán k apoštolátu. Laický apoštolát ovšem nemůže fungovat jako partyzánská akce, bez podpory a vedení hierarchie se neobejde a není věrohodný. Laici také musí mít kam přivést konvertity, které se jim podaří oslovit. Pro potenciální konvertity potřebujeme vhodnou platformu. Jednu z příležitostí pro evangelizaci představují například chrámové sbory. Stovky zpěváků jsou zde krok od obrácení, v kostele jsou alespoň jednou za měsíc, ale celá léta si jich nikdo nevšimne.

Hovoříme-li o apoštolátu, je dobré zmínit zcela zvláštní postavení pražského arcibiskupa v tomto bodě: Je farářem vrcholných politiků. Oni jsou jeho ovečky, právě je musí evangelizovat, nejlépe prostřednictvím osobních vztahů.

Biskupové by mohli lépe využívat tradiční prostředek komunikace s věřícími, pastýřské listy. Pravidelné čtvrtletní nebo pololetní listy mohou nejen informovat o dění v diecézi, ale především vysvětlovat koncepce a záměry biskupů a ukazovat konkrétní možnosti zapojení věřících do díla církve. Tím ovšem nemíním pouze příspěvky na charitu, ale aktivní propagaci křesťanských a lidských hodnot. Český primas by měl jasně formulovat stanovisko církve k postupující kultuře smrti a dokázat věřící získat pro tvořivou činnost na tomto poli.

Blížíme se ke konci našeho zamyšlení a posluchače už možná napadlo, proč se dosud nemluvilo o vrácení majetku, katedrále a konkordátu. Inu, aniž bychom tato témata chtěli podceňovat, myslíme si, že o nich více než dostatečně pojednali jiní. Jeden návrh si však přece jen dovolíme i zde – jde o katedrálu. Vyteklo na ní už mnoho krve a ještě vyteče. Stojí to za to? Vzdejme se jí – ale musí se to udělat odvážným gestem. Nechť si arcibiskup vezme svoji katedru a těch pár ostatků a přesune je třeba do Týnského chrámu, tedy blíže k lidem. Svatovítské muzeum přenechejme státu. Teprve pak veřejnost pochopí, že katedrálu nedělají kameny mrtvé, ale katedra biskupa a kameny živé.

David Petrla

Poznámka:

Se dvěma z myšlenek zmiňovaných v textu přišli mí přátelé – s první (Sedmiletí obnovy víry) a poslední (přesunout katedru do Týnského chrámu).V komentáři nebyl prostor to zmínit, ale považuji za vhodné o tom napsat alespoň tady. Pochopitelně jsem je použil s jejich souhlasem. Tu myšlenku o katedrále jsem už uvedl 22. 2. 2007 v článku v Hospodářských novinách.

Read Full Post »

V úterý 14. 4. 2009 vystoupil Barack Obama na americké Georgetown University, řízené jezuitským řádem. Místem promluvy, věnované ekonomice, byla Gaston Hall, hlavní aula školy.

Ve svém projevu Barack Obama citoval Kristovo podobenství o domech na písku a na skále. Nejprve kritizoval Wall Street a ekonomickou politiku předchozí vlády a uzavřel, že jeho reforma není postavena na písku, ale na skále. Patrně měl tou skálou na mysli gigantickou zahraniční půjčku, která je podstatou jeho plánu. Ačkoliv se takto volně přirovnal k Ježíši Kristu, což dělá poměrně často, Kristovo jméno nezmínil, mluvil pouze o „Kázání na hoře“.

Nejzajímavějším bodem Obamova vystoupení však byla jistá vedlejší okolnost a zdánlivá maličkost, avšak nabitá symbolikou. Podívejte se na následující řadu fotografií. (Žel, některé nemám ve větší velikosti. Nebudu všechny zmenšovat na stejný rozměr, protože by byl moc malý.)

Gaston Hall na Georgetown University. Povšimněte si monogramu IHS na trojúhelníkovém štítu.

Gaston Hall na Georgetown University. Povšimněte si monogramu IHS na trojúhelníkovém štítu.

Monogram IHS je symbolem Ježíše Krista a byl sv. Ignácem z Loyoly zvolen jako pečeť jezuitského řádu.

Monogram IHS je zkratkou Ježíšova jména (řecky iota-eta-sigma - ΙΗΣ), ale vykládá se i jinak, např. Iesus Hominum Salvator - Ježíš, Spasitel lidí.

Monogram IHS je zkratkou Ježíšova jména (řecky iota-eta-sigma - ΙΗΣ), ale vykládá se i jinak, např. Iesus Hominum Salvator - Ježíš, Spasitel lidí.

Přípravný tým Bílého domu si nicméně vyžádal, aby byly zakryty všechny symboly identifikující univerzitu nebo náboženství, které by během prezidentova projevu mohly zabírat kamery.

Prezident univerzity John J. DeGioia zdraví Baracka Obamu. Kam se ztratilo IHS?

Prezident univerzity John J. DeGioia zdraví Baracka Obamu. Kam se ztratilo IHS?

Skutečně je pryč.

Skutečně je pryč.

Stavitel na skále.

Stavitel na skále.

Následující den, 15. 4., ještě zůstalo IHS zakryto.

Následující den, 15. 4., ještě zůstalo IHS zakryto. Nu, alespoň znak školy je už vidět.

Pokud by vás zajímalo, jak Georgetownská univerzita vysvětluje a zdůrazňuje svoji katolickou a jezuitskou identitu, tak to najdete tady. Malá citace bez překládání:

Catholicism’s rich and diverse intellectual tradition has long been an integral part of Georgetown’s academic life. Georgetown continues to enrich the intellectual life of the Church through the many contributions of its programs, faculty, and students. Individuals and initiatives strengthen and affirm Georgetown’s Catholic and Jesuit character in a variety of ways.

Mimochodem, když v Gaston Hall mluvila Laura Bushová, pochopitelně se nic nezakrývalo.

Obama na University of Notre Dame

Tento projev byl řekněme „běžným“ projevem během školního roku. Větší pozdvižení vzbudila další americká katolická škola, University of Notre Dame (Univerzita Naší Paní), která pozvala Obamu na přednesení hlavního projevu na závěr školního roku. Při té příležitosti mu také hodlá udělit čestný doktorát.

Tím mimo jiné porušila nařízení biskupské konference USA, že katolické instituce nesmí honorovat propotratové politiky. P. Jenkins, prezident školy, se brání tím, že toto nařízení zakazuje pouze honorovat propotratové politiky, kteří jsou katolíky a netýká se politiků jiného vyznání. Před ním to tak ale nikdy nikdo nevykládal.

Rozhodnutí Notre Dame vzbudilo rozhořčené reakce. Vedení školy kritizovalo již 33 amerických biskupů (tady je seznam), mnozí velmi tvrdými slovy, a vznikla petice proti Obamovu pozvání, která měla asi před týdnem 250 000 podpisů. Mírně nadpoloviční většina studentů s pozváním souhlasí, ale někteří uvažují, že se kvůli němu nedostaví na svoji vlastní promoci, případně nepřijdou jejich rodiče.

Proti vedení školy vystoupili také kněží řeholního řádu, který univerzitu provozuje – Kongregace Svatého Kříže (CSC).

Bude zajímavé sledovat, jestli Notre Dame také zakryje křesťanské symboly. 😦

Obama letos na závěr letního semestru vystoupí také na Arizona State University. Ta však oznámila, že mu neudělí čestný doktorát, přestože se to při podobných příležitostech obvykle dělá. Mluvčí ASU Sharon Keeler sdělila:

Naší praxí je uznávat jednotlivce pro jejich vykonané dílo, lidi, kteří jsou na své pozici dlouhou dobu. Jeho životní dílo teprve přijde. To je důvodem, proč mu na začátku jeho prezidentství neudělujeme titul.

Read Full Post »

Včera jsem na Proglase poslouchal rozhovor s jezuitou, P. Josefem Horehleděm SJ, zakladatelem a ředitelem jezuitské školy Nativity v Děčíně.

Pořad si můžete poslechnout zde:

Rozhovor Proglasu s P. Horehleděm o škole Nativity ve Studiu Štěpán

Je moc dobře, že se škola rozjela, už jsem zde o ní psal.

Read Full Post »

Dnes už nemusí být každému zřejmé, že jezuité bývali řádem v první řadě misijním a školským. V době své největší slávy měli v zemích českého království asi osmdesát gymnázií a vynikající pověst.

Je proto velkou událostí, že se rozhodli obnovit slávu jezuitského školství v České republice. Páter Josef Horehleď s velkým nasazením a chemoterapii navzdory zakládá v Děčíně školu Nativity.

Přečtěte si rozhovor s otcem Horehleďěm.

Nebude to snadné, protože zatím se přihlásilo jen asi deset dětí. Při tak malém počtu je ohroženo financování projektu, neboť stát přispívá soukromým školám podle počtu dětí.

Nezdá se však, že je tak malý zájem rodičů přímým důsledkem nějaké marketingové chyby. Církev adventistů sedmého dne chce od 1. 9. 2008 také otevřít základní školu a to v Praze. Sponzorem školy je snad (pozor, spekulace) známý miliardář Radim Passer, který je adventistou.

Na stránce aktualit ZŠ Eliáš najdeme následující zprávu:

24. 2. 2008

Proběhl zápis žáků

Dne 12.2.2008 proběhl zápis žáků do Křesťanské základní školy Elijáš. Zatím bylo do školy zapsáno 6 žáků. V následujících měsících je stále možné zapsat dítě do naší školy. Nabídka míst v naší škole bude poskytnuta i širší veřejnosti v Praze.

Zdá se tedy, že neochota rodičů svěřovat své děti novým soukromým základním školám je obecnější jev.

Podle mého soudu má velmi prostou příčinu – dětí je málo a škol mnoho. O žáky se přetahují. V takové situaci necítí rodiče potřebu riskovat s novou institucí, dosud nevyzkoušenou, alespoň v našich podmínkách.

A možná nejde jen o český problém. Minorité v Bratislavě se vloni pokoušeli otevřít gymnázium a prý se jim přihlásilo pouhých osm dětí, proto od svého záměru upustili.

Spíše by teď dávalo smysl založit mateřskou školu. Jejich stávající kapacita alespoň ve velkých městech nedostačuje (údajně i z toho důvodu, že byla po našem vstupu do EU administrativně snížena zpřísněním hygienických předpisů) a mnoho zoufalých rodičů udělá téměř cokoliv, aby pro své děti našlo školku.

Nativity upřímně držím palce.

Read Full Post »