Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘ústava’

Výborný text, o který se s vámi musím podělit. Podepisuji každou větu. OK, každou ne. Ale skoro každou. 🙂 Je to vzácný hlas rozumu v době maniakální,  ovládané hlubokou a temnou iracionalitou.

Pavel Varvařovský (foto Petr Horník, Právo)

Pavel Varvařovský (foto Petr Horník, Právo)

Veřejný ochánce práv
JUDr. Pavel Varvařovský

V Brně dne 22. února 2011

Vážení,

přečetl jsem si Vaši rozhořčenou reakci na své názory, které jsem si dovolil vyjádřit v rozhovoru pro Lidové noviny, resp. ve svém pravidelném „sloupku“ v těchto novinách. Přesto, že není zřejmé, zda se jedná o názor celé Vaší organizace, či jen podepsaných pánů, dovolím si pár poznámek

Beru na vědomí, že s mými názory nesouhlasíte. Tak už to ve svobodné společnosti chodí, že názory na řadu věcí jsou (chválabohu) různé. Stejně jako Vám, tak i mně zaručuje ústavní pořádek právo svobodně projevit vlastní názor. To, že jsem se jakýmsi řízením osudu stal veřejným ochráncem práv, na tomto mém právu nic nemění.

Co mne ovšem zaráží a trochu děsí, je militantní tón Vaší reakce. Cenzorů a věrozvěstů jediného správného světonázoru jsme si snad všichni ve svých mladších létech užili až dost. Nevím, odkud berete přesvědčení, že Váš názor je jediný správný a kdo ho nesdílí, budiž dán na pranýř. To, že považuji za chybnou představu, že společenské problémy vyřeší nové a podrobnější právní předpisy, není nic nového. Říkal jsem to jako soudce Ústavního soudu, najdete to v mých článcích i v mé knize o základech práva, slyšely to stovky mých posluchačů na přednáškách. Nesouhlasných hlasů bylo velmi málo. Na toto téma jsem ostatně pohovořil i k senátorům ve své nominační řeči. Počet jejich hlasů pro moji nominaci se zdá svědčit o tom, že i na tomto fóru bylo sympatizujících dosti. Moje výhrady se tedy netýkaly a netýkají jen zákona, který se zdá být pro Vás textem takřka posvátným. Týkaly se a budou se i nadále týkat i jiných, dle mého názoru zbytečných, resp. zbytečně popisných až užvaněných zákonů, které jsou spíše jakousi naučnou příručkou, nežli souborem právních norem. To, co vy považujete za neúctu k zákonu, považuji já naopak za výraz úcty k právu, neboť zdaleka ne vše, co se jako právo tváří, je právem i ve skutečnosti. Uzákonit slušné chování a vzájemný respekt a toleranci mezi lidmi se totiž nedá, resp. dá, ale k ničemu to nebude. K rovnému (nikoliv rovnostářskému) zacházení s bližními slouží daleko lépe jiné instrumenty – výchova v rodině, přirozené vzory a vzorce chování, které se přejímají z generace na generaci. Ostatně i můj předchůdce rád zdůrazňoval, že po tisíciletí stačilo lidem v podstatě pravidel deset, aniž by to zabrzdilo pokrok a vývoj lidstva (a jen tak mimochodem – o potřebě předmětného zákona a velmi problematického svěření této agendy do působnosti ombudsmana si myslel zhruba totéž, co já).

Na rozdíl od Vás si nemyslím, že těmito svými názory ohrožuji důvěru ve svoji nezávislost a nestrannost a „útočím na samotnou podstatu či smysl ochránce“. Z reakce jiných čtenářů naopak vyplývá, že jsou docela rádi, že český ombudsman má vlastní rozum a soudnost a nenechá svůj plášť vlát po větru, který je zrovna módní. To, že se o něčem hodně mluví (v našem případě o údajně všudypřítomné diskriminaci) ještě neznamená, že se to také hojně vyskytuje. Stejně tak neexistuje žádný objektivní důkaz o tom, že názor většinový (pokud by ten Váš takový skutečně byl) je i názorem správným. A především – můj názor nemění nic na tom, že skutečným obětem diskriminace jsme pomoc nikdy neodmítli a neodmítáme (viz naše webové stránky a stanoviska a doporučení v této oblasti).

Na závěr už jen parafrázi známého rčení. Jistě, nemusíte s mými názory souhlasit. Jako organizace hájící lidská práva a svobody byste však měli hájit i moje právo vlastní názor svobodně projevovat a ne mne okřikovat jako zlobivého žáčka. Jsem na to už trochu starý a snad i alergický.

Pavel Varvařovský

Adresát:

Český helsinský výbor
organizace pro lidská práva
Štefánikova 21
150 00 PRAHA 5

Otevřený dopis Českého helsinského výboru, na který Pavel Varvařovský reagoval.

Osobně je mi smutno z toho, jak Český helsinský výbor rezignoval na svoji někdejší pozici neformální morální autority a identifikoval se s vysoce diskutabilní a pochybnou agendou jednoho velmi specifického, vyhraněného a úzkého politického proudu. Dopis podepsali místopředsedové ČHV Michael Kocáb a František Valeš. Nepodepsala jej předsedkyně ČHV Anna Šabatová, která kandidovala na místo ombudsmana.

**********

Beyoncé Knowles: If I Were a Boy, live, AOL Music Sessions:

Read Full Post »

logo VORP

Ad:

KT 36/2010, str. 5, Jiří Zajíc: Nikoliv rodiče, ale nevhodné časopisy, kamarádi a internet

KT 39/2010, str. 9, Jiří Zajíc: Reakce na úryvek z dopisu Lucie Cekotové


Vážená redakce,

Ve výše uvedených článcích se objevily poznámky o Výboru na obranu rodičovských práv – Brzkova a Mellanova koncepce křesťanské výchovy z první poloviny 90. let, údajně blízká křesťanskému pojetí, prý byla smetena paradoxně konzervativními katolíky, pro něž to bylo stále málo “pravověrné”. A druhý text dokonce dodává, že jeho odmítnutí mělo za následek, že pro statisíce dětí u nás se rozhodujícím zdrojem pro jejich uvádění do sexuálního života stali jejich kamarádi a všelijaké pochybné mediální zdroje. Je prý dobré vědět, komu také za to vděčíme. A konečně je údajně nutné hledat optimální řešení, přičemž to, které prosazuje VORP, jím určitě není.

Jsou to tvrzení naprosto absurdní. Výbor na ochranu rodičovských práv (VORP) není organizací katolickou ani křesťanskou. Je sdružením rodičů, kteří hájí své právo a povinnost dohlížet na obsah a metody výuky svých dětí ve školách. Děti jsou dnes podrobovány stále častější a systematičtější indoktrinaci vysoce kontroverzními ideologiemi, s nimiž mnoho rodičů zásadně nesouhlasí. Tyto ideologie se velmi často bezprostředně týkají oblasti lidské sexuality. Děti jsou s jejich pomocí vedeny k fatálně chybné antropologii, připravovány o nenahraditelnou citlivost svědomí vůči hříchu a obírány o základní ctnosti, jako jsou například čistota, cudnost, střídmost nebo spravedlnost – a to vše ve velice mladém věku. Dochází tak k hlubokému narušení zdravého vývoje dětské osobnosti. Protože různé rodiny zastávají různé světonázorové postoje, požaduje VORP, aby byly podobné výukové programy realizovány výhradně na vyžádání rodičů.

Brzkova koncepce z roku 1994 byla jednoznačně součástí problému, nikoliv řešení. Její údajná blízkost křesťanskému pojetí výchovy či sexuality je pouhým názorem několika publicistů a v koncepci samé nelze pro podobné tvrzení najít žádné podklady. V analýze vypracované prof. PhDr. Liborem Míčkem, CSc., se dočteme např. že „celkově je tato koncepce charakteristická mravním relativismem“, nebo že „koncepce zahlcuje vědomí mládeže sexuálními obsahy, osnovy se na některých místech podobají přímo návodům k sexuálnímu styku“. Porovnejme to se slovy Jaroslava Maxmiliána Kašparů, pronesenými na ČRo 2 Praha o příručce Sexuální výuka – vybraná témata z letošního roku: „sice se tomu říkalo sexuální výchova, ale podle mě to byl sexuální trénink.“ Obě koncepce počítaly s povinnou výukou od 1. třídy a byly zaváděny stejně arogantně. Opět si srovnejme tato dvě prohlášení: „Před povinným učivem nebude úniku. Ať se to rodičům líbí nebo ne.“ (Dr. Jitka Brunclíková, 1995) A co mělo hrozit rodičům, kteří odmítnou účast dětí ve výuce sexuální výchovy v roce 2010? „právní postih za přestupek, ale v krajním případě až trestní stíhání pro zanedbávání povinné školní docházky.“ (Jindřich Kitzberger, poradce ministra školství, 2010)

Cíle VORP mají oporu v občanském právu. Listina základních práv a svobod říká: Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. (čl. 15.1) a Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů (čl. 32.4). Ačkoliv VORP není katolickou organizací, patří mezi jeho členy řada katolíků a je tedy, zejména na stránkách katolického tisku, namístě argumentovat také naukou katolické církve. Podívejme se do Katechismu: Rodiče jsou prvními a hlavními vychovateli svých dětí (1653). Podobně Kodex kanonického práva: Rodiče a ti, kdo jsou na jejich místě, jsou povinni a mají právo vychovávat děti (Kán. 793). V neděli 25. 6. 1995 bylo na všech katolických bohoslužbách čteno Sdělení biskupů, které reagovalo právě na tehdy probíhající veřejnou diskusi o sexuální výchově, iniciovanou VORP. Čteme zde: Uvědomte si s křesťanskou zodpovědností svoji povinnost výchovy dětí a také své výsadní právo na ni. A dále: Využijte svého práva a dosažitelnými zákonnými prostředky – např. prostřednictvím Rady školy – usilujte ovlivnit i formu sexuální výchovy na škole, kterou vaše dítě navštěvuje. V prosinci téhož roku pak vyšel dokument Papežské rady pro rodinu Lidská sexualita: pravda a význam – zásady pro výchovu v rodině. Citujme např. z bodu 139: K jinému zneužívání dochází, když je prováděna sexuální výchova dětí formou poučování i za pomoci grafického zobrazení všech podrobností intimního pohlavního styku. Děje se tak často s odůvodněním, že se tím poskytuje výchova k „bezpečnému sexu“, především vzhledem k šíření AIDS. Ano, je dobré vědět, komu také vděčíme za tehdejší úspěch snah rodičů.

Žel, tento úspěch byl jen částečný. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu má akreditaci ministerstva školství pro několik vzdělávacích programů Sexuální výchovy a osvěty. Těmito programy již prošla řada učitelů. Na mnoha školách jsou prováděny nejrůznější velice diskutabilní kursy a používány diskutabilní knihy a pomůcky. Tak např. učebnice Konečně to chápu (Jörg Müller a Dagmar Geisler, nakl. Mutabene) z roku 1999, recenzovaná mj. MUDr. Antonínem Brzkem, obsahuje ono „grafické zobrazení intimního styku“ v hojnosti. Je stále k dostání a běžně se používá. VORP nicméně nijak nebrání tomu, aby někteří rodiče přihlásili své děti do nepovinného předmětu, využívajícího tuto publikaci, pokud s ní budou předem seznámeni a budou s takovou výukou svých dětí výslovně souhlasit. Skutečným problémem však je, že je sexuální výchova součástí Rámcového vzdělávacího plánu a je de facto povinná a rozprostřená do řady předmětů. Najdete ji na docela nečekaných místech. V učebnici Občanské výchovy pro 8. ročník základních škol nakladatelství Fraus objevíte nejen pozoruhodné ilustrace, ale také se tam dočtete např. o „prevenci akutního onemocnění láskou“, čímž je míněno těhotenství. A rovněž „slavná“ letošní brožurka Sexuální výchova – vybraná témata, navrhující zvrácené hry, byla sice stažena z webu ministerstva a přišla o jeho doporučení, ale již předtím byly její výtisky rozeslány do škol a stále jsou na mnoha z nich k dispozici.

Je nesmysl tvrdit, že kvůli VORP, který hájí legitimní práva rodičů, bylo některým dětem v uplynulých letech ublíženo. Předložené koncepce sexuální výchovy, které zcela pomíjely Stvořitelem chtěný účel a řád sexuality, nebyly žádným „menším zlem“ ve srovnání s úplnou absencí sexuální výchovy. Jejich negativní účinek mohl být dokonce i vyšší, než při získávání informací z Brava nebo od spolužáků z problémových rodin. Tyto pro děti krajně emotivní poznatky by jim měly být sdělovány již od první třídy a z úst nezpochybnitelné autority – učitele. Zcela vytrženy z kontextu zdravého místa pohlavního života v manželství by naprosto nemohly mít na život těchto dětí jiný než negativní dopad. Mimochodem, v roce 2008 u nás žilo 99 331 dívek ve věku 13-14 let. 70 z nich otěhotnělo (0,07 %), přičemž 14 těhotenství skončilo porodem, 56 potratem. Předpoklad, že by se tato čísla významně snížila, kdyby byly všechny děti dříve a lépe uvedeny do sexuálních technik, je zcela hypotetický a nejeví se jako pravděpodobný.

27. 9. 2010 odeslalo občanské sdružení homosexuálů Charlie protest proti příručce etické výchovy autorů Ladislava Lencze a Evy Ivanové, se zdůvodněním Obsah příručky Etická výchova je sepsán v souladu s konzervativními náboženskými hodnotami, se kterými se však nemusí většina české populace ztotožňovat. Za pouhé čtyři dny, 1. 10. 2010, byla příručka odstraněna ze seznamu materiálů doporučených ministerstvem. Mluvčí Koukolíček to komentoval: Ministerstvo školství z doporučené literatury nechá odstranit veškeré metodické materiály, které z filozofie výchovy L. Lencze vycházejí. Tento případ dobře ilustruje, jak rozdílné jsou hodnoty různých skupin, a dokládá, že nelze spoléhat na moudrý přístup státu – naopak je třeba se státního metodického vedení obávat. Zároveň ukazuje zásadní odlišnost postoje VORP a lidí podporujících jednotný ideologický přístup k sexuální výchově – my požadujeme právo vychovávat naše vlastní děti po svém a nikomu totéž právo nebereme. Oni se snaží diktovat, co se musí a co nesmí učit cizí děti – všechny, bez rozdílu.

Práce VORP ani zdaleka nekončí. Našeho cíle – lepší kontroly rodičů nad obsahem a metodami výuky svých dětí v tématech ovlivněných světonázorovou orientací – ještě zdaleka není dosaženo. Prosíme všechny lidi dobré vůle, kteří s námi tento cíl sdílejí, o spolupráci.

S pozdravem,

 

Výbor na obranu rodičovských práv, 3. října 2010

Zdroj: www.nesexuveskole.cz

Read Full Post »

Pod petici varující před nebezpečím uzákonění eutanazie a požadující obnovu ústavního práva na život se během tří měsíců připojilo 48 686 občanů.

Zpráva Hnutí pro život Česká republika:

Občanské sdružení Hnutí Pro život ČR předalo tajemníkovi prezidenta republiky Ladislavu Jaklovi petici požadující obnovu ústavního práva na život.

Vznik petice je občanskou iniciativou významné skupiny lidí, kteří dlouhodobě pracují na změnách legislativy ve prospěch ochrany lidského života. Pod petici varující před nebezpečím uzákonění eutanazie a požadující obnovu ústavního práva na život se během tří měsíců připojilo 48 686 občanů. Prezident Hnutí Pro život ČR Radim Ucháč k předání uvedl: „Věříme, že pan prezident Václav Klaus nalezne způsob jak pomoci obnovit v České republice právo na život každého z nás, o které jsme přišli v souvislosti se vstupem do EU.“ Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl označil iniciativu za nepřehlédnutelný projev názoru v české veřejnosti reálně existujícího a slyšitelného a přislíbil, že obsah petice bude tlumočit panu prezidentovi.

V petici Hnutí Pro život ČR upozorňuje, že ústava od roku 2002 umožňuje legalizovat zabíjení kohokoli pouhým zákonem – stačí k tomu prostá většina v parlamentu (viz http://prolife.cz/?a=24&id=123). V souvislosti s jednostrannou propagandou směřující k prosazení eutanazie do našeho právního řádu vidí Hnutí Pro život ČR jako naprosto reálné, že pokud právo na život nebude garantováno ústavou, může postupně dojít k legalizaci zabíjení narozených postižených dětí na žádost rodičů, k zabíjení psychicky nemocných pacientů neschopných se vyjádřit a dalších skupin. Zdeňka Rybová, viceprezidentka Hnutí Pro život ČR, k tomu při zahájení petiční akce uvedla: „Neříkáme, že může dojít ke zneužití eutanazie, ale varujeme veřejnost, že dnes je v souladu s ústavou jakýkoli zákon umožňující zabít kohokoli z nás. A to chceme změnit.“ Petici při vzniku zaštítili na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně Marek Benda (ODS), předseda ústavně právního výboru a poslankyně Anna Čurdová (ČSSD).

Hnutí Pro život ČR je neziskovým občanským sdružením s cílem šířit a prosazovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporovat rodinu a ve spolupráci s odborníky šířit odborné poznatky o souvisejících tématech.

Další informace:
Hnutí Pro život ČR, Zdeňka Rybová, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5
tel.: 736 766 660, zdenka.rybova@prolife.cz, http://prolife.cz

16.3.2009, HPŽ ČR

Malý Oslíkův tip zcela zdarma: Radime, co takhle vzít si příště aspoň košili? 😉

Read Full Post »

Ve čtvrtek 18. 12. schválil lucemburský parlament zákon o eutanázii. Zákon prošel hlasy 31 z 60 poslanců – 26 bylo proti a 3 se zdrželi. Podle zákona může nemocný požádat o smrt a pokud dva lékaři usoudí, že se tím jeho stav zlepší, bude zabit (eutanázie) nebo mu bude poskytnuta odborná pomoc při jeho sebevraždě (asistovaná sebevražda).

Šedesátičlenná lucemburská Sněmovna reprezentantů

Šedesátičlenná lucemburská Sněmovna reprezentantů (foto http://www.wort.lu)

 

Přestože byl zákon schválen už v únoru, jednalo se opět o první čtení, protože od té doby byl v několika bodech pozměněn. Naštěstí neprošel doplňující návrh, aby byla Hippokratova přísaha na státní medicíně nahrazena stručným a výstižným heslem „Dobrý pacoš, mrtvý pacoš!“ (jen žertuji, Lucemburská univerzita nemá lékařskou fakultu).

Zákon ještě nevstoupí v platnost, nyní jej bude posuzovat Státní rada, která je složena z 21 občanů jmenovaných velkovévodou. Ta jej může vrátit parlamentu k dalšímu hlasování, ale nikoliv zastavit. Procedurální detaily nicméně neznám. Očekává se, že by zákon mohl vstoupit v platnost přibližně v březnu.

Lucembursko je země pověstná velkou návštěvností katolických bohoslužeb. Plné kostely a ubíjení nemohoucích – toť vizitka katolického národa! (No… ty si máš co stěžovat, Oslíku.)

Zákon před jeho schválením komentovalo mnoho lucemburských i světových katolických představitelů, citujme dva z nich:

Předseda papežské Akademie pro život Mons. Rino Fisichella v italském deníku Avvenire:

Každý katolický zákonodárce „musí ve svědomí oponovat zákonu, který podporuje legitimitu eutanázie. Svoboda zákonodárce ohrožuje společné dobro, je-li jeho politická volba založena na relativistickém konceptu, který ve jménu individuální svobody zamlžuje a schvaluje jako legální všechny pozice.“

Papež Benedikt XVI. k lucemburskému velvyslanci ve Vatikánu (jen volná parafráze jeho slov, nemám přesnou citaci):

Každé úmyslné rozhodnutí ukončit život je morálně špatné a nikdy nesmí být zákonné.

(Pozn.: Tato přibližně citovaná papežova slova je třeba chápat v kontextu eutanázie, stěží byla míněna absolutně, protože pak by znamenala např. vyloučení oprávněné obrany.)

Dřívější články k tématu na tomto blogu:

Lucemburský velkovévoda Henri odmítl podepsat zákon o euthanasii
V Lucembursku se dnes rozhoduje o právu velkovévody zabránit eutanázii
Nadělí lucemburští poslanci občanům k Vánocům smrt?

Přejeme lucemburským zákonodárcům šťastné a veselé svátky života, které si jistě užijí s pocitem dobře vykonané práce!

Read Full Post »

Pokračujeme ve sledování snahy lucemburského parlamentu legalizovat eutanasii.

Letos na jaře ji šedesátičlenný parlament schválil v prvním čtení poměrem hlasů 30:26 (tři se zdrželi a jeden absentoval). 2. 12. oznámil konstituční monarcha velkovévoda Henri, že zákon z důvodu svědomí nepodepíše. A včera, 11. 12. schválil parlament změnu ústavy, podle níž už velkovévoda nebude nadále zákony podepisovat, ale pouze vyhlašovat.

Ústavní dodatek byl schválen poměrem 56:0, při jedné absenci a třech zdrženích (nebo naopak, ve dvou článcích jsem našel obě verze). Něco podobného se stalo v roce 1990 belgickému králi Baudouinovi, když odmítl podepsat zákon o potratech. Byl tehdy dokonce na několik dní parlamentem sesazen z trůnu. Zdá se, že volení zastupitelé bývají ochotni trpět zbylá konstituční práva monarchů jen do okamžiku, kdy je poprvé použijí způsobem, který jim nevyhovuje.

O euthanasii se bude hlasovat za týden, ve čtvrtek 18. prosince. Očekává se, že projde a poslanci tak nadělí občanům pod stromeček… smrt. Zabíjení starých a nemohoucích se rozšíří na celý Benelux.

Ze 480 000 obyvatel Lucemburska se 85 % považuje za katolíky. Podle průzkumu ze 4. 12. podporuje legalizaci eutanázie 70 % občanů. Zákon má legalizovat nejen asistovanou sebevraždu, ale i eutanázii. Lucembursko se tak stane po Holandsku teprve druhou zemí na světě, která dělá z lékaře popravčího tímto zcela explicitním způsobem.

Může se ještě stát zázrak? Může se hnout svědomí v několika věřících poslancích? Jednou to bude historie posuzovat jako hlasování o genocidě.

Zuzana Navarová, Čert ví proč:

Read Full Post »

Druhého prosince prohlásil lucemburský velkovévoda Henri, že nepodepíše zákon o euthanasii (nebo asistované sebevraždě – dosud si nejsem jist, o co přesně jde), který má být předložen parlamentu ve druhém čtení před koncem letošního roku, pokud bude schválen.

V prvním čtení pro zákon hlasovalo 30 z 59 členů parlamentu. Proti byli téměř všichni poslanci za vládnoucí Křesťanskou sociální lidovou stranu, včetně jejího předsedy Jean-Claude Junckera. Přesto právě Juncker podal návrh na ústavní změnu, která připraví velkovévodu o právo veta při schvalování zákonů. Pokud dnes nějaký zákon nepodepíše, nelze jej už přehlasovat. Toto právo uplatnila hlava této půlmiliónové konstituční monarchie naposledy v roce 1912.

O změně ústavy se hlasuje dnes. Aby prošla, musí ji schválit dvě třetiny poslanců.

Objevily se zprávy, že v případě změny ústavy bude iniciováno referendum, které se pokusí právo veta velkovévodovi vrátit.

Read Full Post »

Lucemburský velkovévoda Henri prohlásil 2. 12. 2008, že z důvodu svědomí nepodepíše zákon o eutanázii, pokud bude schválen.

Henri a Maria-Teresa, velkovévodové Lucemburku

Henri a Maria-Teresa, velkovévodové Lucemburku

Zákon zatím prošel prvním čtením. Ještě jej čeká hlasování ve druhém čtení a poté je nutný podpis velkovévody, který má právo veta. To bylo naposledy uplatněno v roce 1912, kdy velkovévodkyně Marie-Adelaide odmítla podepsat školský zákon

Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker navrhl, aby byl přijat ústavní dodatek, který velkovévodu o toto právo připraví. Zůstaly by mu nicméně další ústavní role, jako je reprezentace země v zahraničí a velení lucemburské armády. K přijetí ústavního dodatku je zapotřebí dvoutřetinové většiny.

Velkovévoda Henri je praktikující katolík, má třiapadesát let, je ženatý a s velkovévodkyní Marií-Terezií mají pět dětí.  Juncker je předsedou Křesťanské sociální lidové strany. V prvním čtení sám hlasoval proti zákonu o euthanasii.

Nevím, zda jde v zákoně o povolení eutanázie, při které lékař pacienta přímo zabije, nebo asistované sebevraždy, kdy mu pouze připraví jed, který pacient přijme sám. Dnes je v Evropě eutanázie legální v Holandsku, asistovaná sebevražda v Belgii a Švýcarsku.

Je čas na modlitbu, aby zákon neprošel druhým čtením a velkovévodova role nebyla omezena.

Read Full Post »

Older Posts »