Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘Archa Community’

Tento článek jsem napsal pro občasník farnosti Brno – Bystrc Setkání. Vyšel v čísle 61 z června 2009.

Benedikt XVI. v angolské Luandě 22. 3. 2009 (foto Reuters)

Benedikt XVI. v angolské Luandě 22. 3. 2009 (foto Reuters)


Návštěva Svatého Otce je příležitostí přiblížit se k Bohu

 

Byla sobota 26. dubna 1997. Jeli jsme na setkání mládeže s Janem Pavlem II. do Hradce Králové. Kdo my? Společenství Archa Community, ke kterému patří tělesně postižené děti z ústavu na Kociánce a další mladí lidé. Na místě nás čekalo překvapení, posadili nás do první řady. A po skončení mše další – papež si přál se s námi setkat osobně. Svatý Otec se sklonil ke každému z nemocných a požehnal mu. Nejdéle se zastavil u Ivky, která byla s těžkou mozkovou obrnou postižena nejhůř. O Ivku se starala moje tehdy ještě budoucí žena. Všichni jsme také dostali malý křížek, který dodnes nosím u sebe. Brzy poté však setkání dostalo ještě další smysl, smutný, ale i krásný: Asi dva měsíce po papežově otcovském požehnání Ivka odešla do nebe.

„Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.“ Jsou vám tato slova povědomá? Možná vás překvapí, odkud citát pochází – je ze Starého zákona z knihy Izajáš (Iz 22, 22). Hospodin zde hovoří o Eljakímovi, synu Chilkijášovu. Těmito slovy je Eljakím ustanoven správcem domu judského krále Chizkijáše, jeho náměstkem, dnes bychom řekli premiérem. Není pochyb, že se právě na prastarý orientální obřad jmenování králova náměstka odvolává Ježíš, když v Matoušově evangeliu (Mt 16, 17n) ustanovuje téměř stejnými slovy Petra hlavou Církve. Dříve používaný papežský titul „náměstek Kristův“ má tedy solidní biblické odůvodnění – papež je skutečně viditelným zástupcem Krista.

Instituce papežství byla vždy vystavena hlasité kritice a dnešní doba není výjimkou, pojďme se na ni ale podívat trochu jinak, než obvykle. Dovolte několik čísel, uvidíte, že nebudou suchá. V prvních čtyřech stoletích vedlo Církev 39 papežů. Všichni kromě jediného byli svatořečeni a 14 z nich zemřelo mučednickou smrtí, v prvním století všichni. Dvacáté století zažilo papežů devět. Z nich byl dosud jeden svatořečen, jeden blahořečen a dalším čtyřem běží kanonizační procesy. Jak vidíte, papežství se i dnes pojí se svatostí. Jistě mnoho papežů udělalo chybná i neetická rozhodnutí, ale jakmile Církev srovnáte se státními útvary, stěží najdete nějaký, jehož nejvyšší představitelé udělali chyb tak málo. Církev přežila drtivé krize a dnes je o polovinu starší, než nejstarší státy světa. Je přitom neuvěřitelně decentralizovaná. Nevěříte? Římská kurie má, nepočítáme-li asi 120 zahraničních ambasád, cca 2700 pracovníků. Určitě jste slyšeli vtip o Janu XXIII., kterého se ptali na to, kolik lidí pracuje ve Vatikánu. Odpověděl: „Asi polovina.“ Přesto, kdyby byla stejně efektivně spravována Česká republika, měla by všechna ministerstva, parlament a centrální úřady dohromady asi 23 zaměstnanců. A český prezident by se právě chystal na čtvrtou oficiální návštěvu pětadvacetitisícového města během 19 let. Podle běžných sekulárních měřítek je tedy papežství fantasticky fungující instituce.

Pro věřícího je ale podstatné něco zcela jiného. „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ To jsou slova apoštola Petra k nemohoucímu před chrámovou bránou (Sk 3, 6). Muž vstal a vešel do chrámu, kde chválil Boha a skákal radostí. Úkolem papeže je posilovat bratry ve víře (srov. Lk 22, 32) a všichni papežové to již dva tisíce let dělají, každý svým způsobem. Současný papež je především velkým kazatelem. Mezi jeho promluvami nenajdete ani jedinou slabou, všechny jsou vynikající. Má-li někdo předsudky, nechť je odloží. Každé setkání se služebníkem služebníků Božích – a Kristovým náměstkem – je požehnáním. Ostatně nikdy nevíme, jestli nebude poslední.

Je vhodné se na návštěvu Svatého Otce připravit, nejlépe pomocí konkrétního předsevzetí – vybrat si nějakou modlitbu a tu se pak modlit denně v určitý čas. A také si přečtěme encykliky nebo některou z knih Benedikta XVI.

David Petrla

Read Full Post »

 Dominika Kočibová
8. 8. 1989 – 2. 3. 2009
Dominika Kočibová

Dominika

Děcka, to bylo tak. Ještě v sobotu odpoledne jsem si na pavilonu DEF v pohodě malovala. Kamarádce Pavle jsem věnovala sešit, aby měla kam psát svůj román. Já už ho přece nebudu potřebovat. Pak jsem snědla pár pomerančů. Asi jsem to neměla dělat, protože celou noc mi bylo špatně a zvracela jsem. Holky, promiňte, moc jste se nevyspaly.

V pondělí ráno mne převezli do nemocnice. To v Brně zrovna končily prázdniny a tak i já jsem se vydala do školy. Do nové, do té Boží. Docela mi to tu jde, ono se tu nezkouší, neznámkuje. Máme jen jeden předmět. Jmenuje se

LÁSKA

Tak nebuďte smutní, když já se raduji!

Vaše Domča

*******************************

Ve středu 11. 3. 2009 v 16:00 bude v ústavu sociální péče Kociánka v Brně v nejvyšším patře pavilonu C sloužena mše svatá za duši Dominiky.

*******************************

Autorem oznámení je Zdeněk Winkler.

Zuzana Navarová, Do nebes:

Read Full Post »

Proglas uvedl 15. 2. 2009 v pořadu Křesťan a svět rozhovor s P. Jindřichem Kotvrdou a Markem Rychtrem o hnutí Víra a světlo. Rozhovor vede Jaroslav Kratka.

Tady si ho můžete poslechnout:

P. Jindřich Kotvrda a Marek Rychter o hnutí Víra a světlo

Víra a světlo je hnutí společenství, jejichž srdcem jsou lidé zranění různým stupněm mentálního postižení. Mám v tomto hnutí několik přátel.

Víra a světlo ČR
Foi et lumière International

Jednotlivá společenství Víry a světlo – čtyři jsou v Brně a jedno v Praze – mají velmi hezká jména:

Žabky v kaluži
Sluníčka ze studánek
Vlaštovky Sv. Františka
Svatojánské mušky (patří k YMCA Praha)
Lodičky Sv. Josefa

Hnutí založil Jean Vanier, který je známější jako zakladatel sítě komunit L’Arche Internationale. Archa, síť asi 135 komunit v 36 zemích, se od Víry a světla odlišuje společným životem v domech, zatímco členové Víry a světla se pouze scházejí. Duch obou organizací je podobný.

S otcem Jindřichem jsem se před asi patnácti lety seznámil díky brněnské Archa Community, která však nemá nic společného s Vanierovou L’Arche, jde o pouhou shodu jmen a vzdálenou příbuznost ducha. Hlavní odlišnost je v tom, že Vanierova společenství se věnují lidem s mentálním postižením, brněnská Archa lidem s postižením tělesným (což je v praxi – pro někoho možná kupodivu – značný rozdíl).

V roce 1997 jsme společně se členy brněnské Archy a s otcem Jindřichem krátce navštívili jednu komunitu L’Arche ve Washingtonu DC.

Read Full Post »