Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘františkáni’

P. Benedict Groeschel CFR patří k výrazným osobnostem Katolické církve, řeholního života a také hnutí pro život v Severní Americe.

P. Benedict Groeschel, CFR

P. Benedict Groeschel, CFR

Mám už nějakou dobu v plánu napsat na blog jeho medailónek, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Zmiňoval se o něm Michael Dubruiel v článku, který jsem přeložil.

P. Benedikt byl kapucínem a pomáhal založit novou kongregaci reformovaných kapucínů, „šedých bratrů“, Franciscan Friars of the Renewal (Františkánští bratři obnovy, zkráceně CFR), která se chce vrátit k co nejprostšímu způsobu žití františkánského ideálu. (Podívejte se na fotogalerii.) O dalších epizodách jeho dramatického života a jeho aktivitách možná napíšu někdy příště. Teď zmíním jen to, že má vlastní pořad na EWTN, Sunday Night Live, kde v neděli večer živě odpovídá na otázky o víře a duchovním životě. Převzal tak štafetu po Matce Angelice.

20. února 2009 sloužil P. Benedikt mši svatou ve formačním centru nyní těžce zkoušeného řádu – Legionářů Kristových – v Thornwoodu, N.Y. Homilii, kterou přitom přednesl, publikoval Zenit.

Několik úryvků:

…Chtěl jsem být se členy Legionářů a Regnum Christi v tomto čase, který je zjevně časem velkého utrpení, bolesti, ale také příslibu.

Zvláštní shodou okolností mi zrovna včera vyšla tato malá knížka. Napsal jsem ji a odeslal vydavateli před rokem. Jmenuje se „Boží slzy: Vytrvat tváří v tvář velkému zármutku a katastrofě“ (The Tears of God: Persevering in the Face of Great Sorrow and Catastrophe)…

Nejprve mi dovolte říci, že Legionáři mají mnoho přátel a já jsem telefonicky hovořil s mnoha členy Regnum Christi, kteří jsou mými přáteli a spolupracovníky, zejména na Institutu psychologických věd, v jehož sboru působím. A tak rád vidím, že duch Páně je v této chvíli utrpení s vámi a že se lidé drží.

A teď: „Vy všichni potřebujete reformu!“ My VŠICHNI potřebujeme reformu! Kdy ji potřebujeme? Každý jeden den, ať se děje cokoliv. Pošlete za mnou ty, co říkají „Potřebují reformu!“ a já jim řeknu, „Probuďte se, chytráci!“ Náš božský Spasitel říká: „Přiblížilo se Boží království. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ A to je něco, co se musí dít každý den.

Jde o to, že každá jednotlivá duše je povolána tak, že Duch Svatý nás volá, abychom proměnili všechny události našeho života – úspěchy, selhání, radosti, smutky, ctnosti a dokonce hříchy – proměnili je v naše osobní pokání a následování našeho Pána Ježíše Krista. Legionáři Kristovi byli vybudováni a udržování hlubokou christologickou teologií a zbožností. To vás v této chvíli staví do nejlepšího postavení. Toto není Legie nikoho kromě Krista.

Když se podíváte na světová náboženství… …v těchto náboženstvích, Bůh nikdy netrpí… Ale v křesťanství Bůh trpí. Neuvěřitelná, nemožná myšlenka. Absolutní, nekonečné, božské bytí, věčné, neproměnné… Že může plakat: To je tajemství Vtělení. Kristus přichází a pláče s námi. Máme nemyslitelnou skutečnost Boha, který umírá. Nepochopitelnou. Teologicky máme díky koncilům vysvětlení, jak se to mohlo stát, ale je to tajemství všech tajemství. A pobožnosti staletí, zvláště Nejsvětější srdce, odhalují, že Kristus s námi tajuplným způsobem trpí i dnes.

Papež Jan Pavel II. citoval francouzského spisovatele Léona Bloye, že „Kristus je na svém kříži do konce světa ve svém Mystickém těle.“ A tak Kristus trpí s vámi velmi zvláštním způsobem.

Promluva Otce Benedikta je osvěžující. Díky za ni!

Měl jsem v posledních dnech pocit, že všechny katolické publicisty a blogery posedl likvidační amok. Předhánějí se v tom, kdo bude důrazněji požadovat co nejrychlejší rozpuštění Legie a Regnum Christi. Výjimkou nejsou ani konzervativní autoři a jinak rozumní lidé, jako je Damian Thompson.

Těžko nevzpomenout na rok 1773, kdy papež Klement XIV. vyhověl požadavkům dobrých katolíků (zejména evropských panovníků) a zrušil jezuity. Tragická ironie byla v tom, že kritikům Tovaryšstva Ježíšova vadilo hlavně papeženství řádu. Papež vyšel vstříc veřejnému mínění v Církvi a… zničil jednu ze svých hlavních opor. Jezuité nicméně přežili v Rusku, kde je Kateřina Veliká chtěla zachovat a v různých kněžských sdruženích, do nichž se „rozpustili“. V roce 1814 Pius VII. řád znovu obnovil. Ten však už nikdy nedosáhl někdejšího významu.

Když si katolická inteligence vezme do hlavy nějaké heslo (Zrušte je, bídáky!), chová se podobně racionálně a nezávisle, jako fanoušci Baníku.

Prý jsou sekta, zhoubný kult! Ukažte mi nějaký katolický řád, o kterém se to nedá říci, když se chce! Steven Hassan, klasik anticult movement, považuje za jednu z nejsilnějších indicií sektářského charakteru nějaké skupiny… povinný celibát. Nakonec ze svého seznamu sekt vyjímá tradiční katolické řády i budhistické kláštery, ale jen s poukazem na jejich staletou osvědčenost.

Kolik má papež k dispozici společenství žijících intenzívním duchovním životem a absolutně věrných katolické nauce? Řádů s dostatkem povolání? Může si Církev dovolit vyhnat na ulici těch 2500 potenciálních kněží, kteří studují v seminářích Legie? Já vím, já vím, diecézní a řeholní semináře by tam poslaly své náboráře. A které řády a diecéze si přerozdělí těch 200 škol, které vybudovalo a o které pečuje Regnum Christi?

Dějiny Církve jsou jeden velký průšvih. A jeden velký zázrak Boží milosti.

Legionáři zatím na slovo poslouchají všechny příkazy z Říma. A ať už mají jakékoliv vnitřní problémy (rozhodně netvrdím, že žádné nemají) – dokud se pevně drží mateřské ruky Církve, nemohou skutečně padnout.

Řád, který poslouchá papeže, je vždycky reformovatelný, pokud je to nutné.

Read Full Post »

Dnes má svátek a včera uplynulo devatenáct let od jejího svatořečení: Svatá Anežka Česká z rodu Přemyslovců.

Svatá Anežka Česká

Svatá Anežka Česká

Svatá Anežka (1211 – 1282) byla nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Několikrát se měla vdávat. Dvakrát ji dokonce požádal o ruku císař Fridrich II., v letech 1228 a 1233. Anežka odmítla a nakonec vstoupila do kláštera. (Odmítnout takového prostopášníka by možná nebylo až tak těžké, až na to, že… to byl císař.)

Anežský klášter, který Anežka založila, byl první zaalpský klášter klarisek, řádu založeného sv. Klárou, „sazeničkou svatého Františka“ (klarisky byly první ženy-františkánky). Anežka se v něm (díky svému původu samozřejmě) stala abatyší a vedla jej v duchu ještě větší askeze, než bylo tehdy v mimořádně přísných klášterech klarisek obvyklé. Její obláčka (obřad přijetí do kláštera) nesla atributy královské svatby a mluvilo se o ní po celé Evropě.

Když v době vrcholného středověku vstoupila do kláštera příslušnice vysoké šlechty, měla obvykle četná privilegia. Například nepřipadalo v úvahu, že by vařila. U klarisek to platilo mnohem méně a sv. Anežka se nechtěla lišit od ostatních sester. Obětavě sloužila ostatním sestrám i nemocným, o které se klášter staral.

„Vynikající panna se neštítila topit v sále ani pracovat v kuchyni pro konvent sester, ale také připravovat svýma přečistýma rukama s velkou pečlivostí zvláštní jídla, která posílala nemocným a slabým bratřím, starostlivá jako Kristova služebnice Marta pečovat o Pána v jeho chudých.“

(Legenda svaté Anežky České. Pozn.: „Legenda“ neznamená to, co dnes rozumíme slovem „mýtus“, tedy z velké části vymyšlené vyprávění. Bylo to standardní označení pro životopisy svědků víry. Tato legenda je považována za značně hodnověrnou.)

Sv. Anežka pečuje o nemocného

Sv. Anežka pečuje o nemocného

V té době ještě žila svatá Klára, zakladatelka řádu. S Anežkou udržovaly čilou korespondenci – vždyť Anežský klášter patřil k prvním a nejdůležitějším domům řádu ve střední Evropě. Dochovaly se čtyři dopisy sv. Kláry Anežce, velmi krásné.

Svatá Klára, jedna z největších mystiček celého středověku, byla skutečnou duchovní matkou svaté Anežky! Žel, dopisy Anežky Kláře se nedochovaly.

Velmi se raduji a plesám v Pánu, když slyším zvěsti o Vašem bezúhonném životě, které se nedostaly jen ke mně, nýbrž se šíří snad po celém světě. (…) ačkoli jste nade všechny ženy mohla užívat cti a slávy tohoto světa jako manželka vznešeného císaře, jak by se slušelo na vaši i jeho velikost, tím vším jste z celé duše opovrhla a z celého svého srdce zvolila svatou chudobu a život v přísné kajícnosti.

Proto jsem se rozhodla zapřísahat Vaši vznešenost a svatost, jak jen mohu, pokornými prosbami pro lásku Krista, abyste pevně setrvala v jeho službě, rostla od dobrého k lepšímu, od ctnosti ke ctnosti, aby ten, jemuž z celého srdce sloužíte, ráčil Vám uštědřiti vytouženou odměnu.

Z prvního listu sv. Kláry sv. Anežce

Co už držíš, drž pevně! Co konáš, konej vytrvale a nikdy neopouštěj, ale klidně, radostně a hbitě jdi po cestě k velké blaženosti v tichém následování. (…) a řiď se radami našeho nejdůstojnějšího bratra Eliáše, generálního ministra (…) Kdyby Ti někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by odporovalo Tvé dokonalosti a povolání Božímu, i kdybys mu byla povinna úctou, nenásleduj jeho rad, ale objímej chudičkého Krista jako chudá panna

Z druhého listu sv. Kláry sv. Anežce

Ponoř svou mysl do zrcadla věčnosti, svou duši do blaha slávy, své srdce do krásy božské podstaty. A když budeš takto uvažovat o Bohu, celá se přetvoř v obraz jeho božství…

Ze třetího listu sv. Kláry sv. Anežce

Do tohoto zrcadla se denně dívej, královno a snoubenko Ježíše Krista, v něm ustavičně pozoruj svou tvář, (…) viz v tom zrcadle chudobu toho, jenž leží v jeslích, zavinutý v plénky. Podivuhodná pokoro! Úžasu hodná chudobo! (…) Ve středu zrcadla viz pokoru a blahoslavenou chudobu, nesčíslné práce a námahy, jež vytrpěl, aby vykoupil lidstvo. Na konci zrcadla pak s úžasem pohleď na nevýslovnou lásku, s níž se rozhodl trpět na dřevě kříže a zemřít nejpotupnější smrtí. Toto zrcadlo, zavěšené na dřevě kříže, napomínalo kolemjdoucí: ´Vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a vizte, je-li bolest jako bolest moje!´(…) Kéž tedy, královno nebeského Krále, vzplaneš tímto žárem lásky!

Ze čtvrtého listu sv. Kláry sv. Anežce. Tento dopis napsala sv. Klára v roce 1253, posledním roce svého života.

Svatá Klára z Assisi

Svatá Klára z Assisi

Svatá Anežka založila také špitál a rytířský mužský řád křížovníků s červenou hvězdou. Její svatořečení 12. 11. 1989 papežem Janem Pavlem II. bylo předehrou pádu komunismu v Československu, podle mého názoru možná jeho rozhodujícím impulsem – alespoň v duchovním řádu věcí. Komunistický režim tehdy překvapivě povolil, aby do Říma odjelo několik tisíc českých poutníků.

Anežka patří bezpochyby k největším osobnostem českých dějin.

Svatá Anežko, přimlouvej se u Boha za náš národ a za celou Evropu!

Citáty v tomto článku pocházejí ze skript Institutu františkánských studií Spiritualita Svaté Anežky České. Můžete si je stáhnout zde. Je to velmi čtivě napsaný text, který vám doporučuji k přečtení, jen nezapomeňte na to, že nejde o historickou, ale o duchovní studii. Její autorkou je sestra Ludmila Pospíšilová OSF. Tady je její osobní web.

Read Full Post »