Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘Franciscan Friars of the Renewal’

P. Benedict Groeschel CFR patří k výrazným osobnostem Katolické církve, řeholního života a také hnutí pro život v Severní Americe.

P. Benedict Groeschel, CFR

P. Benedict Groeschel, CFR

Mám už nějakou dobu v plánu napsat na blog jeho medailónek, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Zmiňoval se o něm Michael Dubruiel v článku, který jsem přeložil.

P. Benedikt byl kapucínem a pomáhal založit novou kongregaci reformovaných kapucínů, „šedých bratrů“, Franciscan Friars of the Renewal (Františkánští bratři obnovy, zkráceně CFR), která se chce vrátit k co nejprostšímu způsobu žití františkánského ideálu. (Podívejte se na fotogalerii.) O dalších epizodách jeho dramatického života a jeho aktivitách možná napíšu někdy příště. Teď zmíním jen to, že má vlastní pořad na EWTN, Sunday Night Live, kde v neděli večer živě odpovídá na otázky o víře a duchovním životě. Převzal tak štafetu po Matce Angelice.

20. února 2009 sloužil P. Benedikt mši svatou ve formačním centru nyní těžce zkoušeného řádu – Legionářů Kristových – v Thornwoodu, N.Y. Homilii, kterou přitom přednesl, publikoval Zenit.

Několik úryvků:

…Chtěl jsem být se členy Legionářů a Regnum Christi v tomto čase, který je zjevně časem velkého utrpení, bolesti, ale také příslibu.

Zvláštní shodou okolností mi zrovna včera vyšla tato malá knížka. Napsal jsem ji a odeslal vydavateli před rokem. Jmenuje se „Boží slzy: Vytrvat tváří v tvář velkému zármutku a katastrofě“ (The Tears of God: Persevering in the Face of Great Sorrow and Catastrophe)…

Nejprve mi dovolte říci, že Legionáři mají mnoho přátel a já jsem telefonicky hovořil s mnoha členy Regnum Christi, kteří jsou mými přáteli a spolupracovníky, zejména na Institutu psychologických věd, v jehož sboru působím. A tak rád vidím, že duch Páně je v této chvíli utrpení s vámi a že se lidé drží.

A teď: „Vy všichni potřebujete reformu!“ My VŠICHNI potřebujeme reformu! Kdy ji potřebujeme? Každý jeden den, ať se děje cokoliv. Pošlete za mnou ty, co říkají „Potřebují reformu!“ a já jim řeknu, „Probuďte se, chytráci!“ Náš božský Spasitel říká: „Přiblížilo se Boží království. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ A to je něco, co se musí dít každý den.

Jde o to, že každá jednotlivá duše je povolána tak, že Duch Svatý nás volá, abychom proměnili všechny události našeho života – úspěchy, selhání, radosti, smutky, ctnosti a dokonce hříchy – proměnili je v naše osobní pokání a následování našeho Pána Ježíše Krista. Legionáři Kristovi byli vybudováni a udržování hlubokou christologickou teologií a zbožností. To vás v této chvíli staví do nejlepšího postavení. Toto není Legie nikoho kromě Krista.

Když se podíváte na světová náboženství… …v těchto náboženstvích, Bůh nikdy netrpí… Ale v křesťanství Bůh trpí. Neuvěřitelná, nemožná myšlenka. Absolutní, nekonečné, božské bytí, věčné, neproměnné… Že může plakat: To je tajemství Vtělení. Kristus přichází a pláče s námi. Máme nemyslitelnou skutečnost Boha, který umírá. Nepochopitelnou. Teologicky máme díky koncilům vysvětlení, jak se to mohlo stát, ale je to tajemství všech tajemství. A pobožnosti staletí, zvláště Nejsvětější srdce, odhalují, že Kristus s námi tajuplným způsobem trpí i dnes.

Papež Jan Pavel II. citoval francouzského spisovatele Léona Bloye, že „Kristus je na svém kříži do konce světa ve svém Mystickém těle.“ A tak Kristus trpí s vámi velmi zvláštním způsobem.

Promluva Otce Benedikta je osvěžující. Díky za ni!

Měl jsem v posledních dnech pocit, že všechny katolické publicisty a blogery posedl likvidační amok. Předhánějí se v tom, kdo bude důrazněji požadovat co nejrychlejší rozpuštění Legie a Regnum Christi. Výjimkou nejsou ani konzervativní autoři a jinak rozumní lidé, jako je Damian Thompson.

Těžko nevzpomenout na rok 1773, kdy papež Klement XIV. vyhověl požadavkům dobrých katolíků (zejména evropských panovníků) a zrušil jezuity. Tragická ironie byla v tom, že kritikům Tovaryšstva Ježíšova vadilo hlavně papeženství řádu. Papež vyšel vstříc veřejnému mínění v Církvi a… zničil jednu ze svých hlavních opor. Jezuité nicméně přežili v Rusku, kde je Kateřina Veliká chtěla zachovat a v různých kněžských sdruženích, do nichž se „rozpustili“. V roce 1814 Pius VII. řád znovu obnovil. Ten však už nikdy nedosáhl někdejšího významu.

Když si katolická inteligence vezme do hlavy nějaké heslo (Zrušte je, bídáky!), chová se podobně racionálně a nezávisle, jako fanoušci Baníku.

Prý jsou sekta, zhoubný kult! Ukažte mi nějaký katolický řád, o kterém se to nedá říci, když se chce! Steven Hassan, klasik anticult movement, považuje za jednu z nejsilnějších indicií sektářského charakteru nějaké skupiny… povinný celibát. Nakonec ze svého seznamu sekt vyjímá tradiční katolické řády i budhistické kláštery, ale jen s poukazem na jejich staletou osvědčenost.

Kolik má papež k dispozici společenství žijících intenzívním duchovním životem a absolutně věrných katolické nauce? Řádů s dostatkem povolání? Může si Církev dovolit vyhnat na ulici těch 2500 potenciálních kněží, kteří studují v seminářích Legie? Já vím, já vím, diecézní a řeholní semináře by tam poslaly své náboráře. A které řády a diecéze si přerozdělí těch 200 škol, které vybudovalo a o které pečuje Regnum Christi?

Dějiny Církve jsou jeden velký průšvih. A jeden velký zázrak Boží milosti.

Legionáři zatím na slovo poslouchají všechny příkazy z Říma. A ať už mají jakékoliv vnitřní problémy (rozhodně netvrdím, že žádné nemají) – dokud se pevně drží mateřské ruky Církve, nemohou skutečně padnout.

Řád, který poslouchá papeže, je vždycky reformovatelný, pokud je to nutné.

Read Full Post »