Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘mše svatá’

Světové anglikánské společenství (Anglican communion), jehož formální hlavou je anglická královna, čítá asi 77 milionů věřících. Z toho cca 27 mil. žije ve Velké Británii a 2 mil. v USA (Episkopální církev). V Británii navštěvuje nedělní bohoslužby asi 900 tisíc anglikánských věřících. Pro srovnání, katolíků je v Británii asi 4,5 mil. a do kostela z nich pravidelně chodí asi milion – přičemž z nemalé části jde o polské imigranty. (Počty jsou orientační.)

Mezi Katolickou a Anglikánskou církví byl vždy určitý pohyb konvertitů oběma směry. Asi nejznámějším konvertitou ke katolicismu je kardinál John Henry Newman. Vatikán před několika týdny k překvapení mnoha pozorovatelů oznámil, že papež v roce 2010 navštíví Spojené Království, aby jej v jeho zemi prohlásil za blahoslaveného.

Ale tím překvapení neskončila. Dnes přišla bomba. Podívejte se na záběry z tiskové konference prefekta Kongregace pro nauku víry, kardinála Williama Levady:

Kongregace vydala tuto nótu, v níž informuje o připravované apoštolské konstituci (to je dokument zásadního právního významu) Svatého Otce.

Kard. Levada hovořil o významném množství anglikánských věřících z celého světa, kteří se v posledních letech jednotlivě i ve skupinách oficiálně dotazovali na možnost vstupu do Katolické církve:

Tito anglikáni, kteří oslovili Svatý Stolec, dali jasně najevo svoji touhu po plné, viditelné jednotě s jednou, svatou, katolickou a apoštolskou Církví. Současně nám sdělili, jaký význam má jejich anglikánská tradice spirituality a bohoslužby pro jejich cestu víry.

V posledních letech je proud konverzí více či méně jednosměrný. Mnoho anglikánů se stává katolíky, v USA v několika případech vstoupily do Katolické (ale i do Pravoslavné) církve najednou celé episkopální farnosti. Důvodem je výrazný posun některých církví v rámci anglikánského společenství liberálním směrem, přičemž tento posun je iniciován shora a pro část věřících je obtížně stravitelný. Kamenem úrazu se stala zejména kněžská a biskupská svěcení žen, kněžská a (v jednom případě) biskupské svěcení necelibátních homosexuálů a žehnání homosexuálním svazkům.

S těmito změnami celosvětově nesouhlasí více než polovina anglikánských věřících, zejména afrických, avšak přirozeně jen velmi malá část z nich se odhodlá přejít do tradičnějšího církevního společenství, nejčastěji do Katolické církve. Náklady konverze jsou obrovské – jiná nauka, jiní lidé, jiné obřady, jiné zvyky, jiné svátky… není divu, že jen málokdo sebere potřebnou odvahu.

Je třeba si uvědomit, že konzervativní anglikáni (někteří si říkají anglokatolíci, Anglo-Catholics) jsou v mnoha ohledech tradičněji zaměření, než většina katolíků. Jejich liturgie je náročná a vznešená, podobá se spíše staré Tridentské liturgii (mimořádná forma latinského ritu), než moderní katolické liturgii (řádná forma ritu). Jejím jazykem je sakrální angličtina, tedy staroangličtina.

Papež nyní těmto věřícím rozhodování usnadňuje přípravou nové církevní struktury v rámci církevního práva, kterou ustanoví připravovaná apoštolská konstituce. Jedná se o personální ordinariáty, které umožní přijmout anglikánské věřící, ale i kněze a biskupy, a přitom pro ně zachovat některé prvky anglikánské liturgie a spirituality.

Pro zbytek článku si dovolím použít formu otázek a odpovědí. Mějte prosím na paměti, že nejsem žádný expert na nic církevního a dostupné informace o této zásadní novince jsou zatím velmi neúplné. Mohu se v čemkoliv mýlit!

Otázky a odpovědi

Co je personální ordinariát?

Nová právně-organizační struktura v Katolické církvi, podobná dnešním vojenským ordinariátům, které v mnoha zemích sdružují vojáky, kteří jsou katolíky. Jedná se o církevní okrsek, což je základní organizační jednotka církve. Tou jsou typicky diecéze, které jsou definovány územně. Personální (osobní) církevní okrsek je však definován osobami, které jsou jeho členy, není tedy vázán na určité území, nebo ne striktně.

Čím se liší personální ordinariát od personální prelatury, jako je Opus Dei?

To se teprve dozvíme. Můj předběžný názor je, že zatímco personální prelatura je globální, personální ordinariáty budou existovat v rámci jednotlivých církevních provincií a budou součástí národních biskupských konferencí. Nebudou však v některých ohledech podřízeny diecézním biskupům, ale budou s nimi spolupracovat.

Kdo bude stát v čele personálního ordinariátu?

Měl by to být ordinář, což může být původně anglikánský biskup nebo osvědčený kněz, který bude vysvěcen na katolického biskupa nebo kněze. Zdá se, že bude vyžadovanou podmínkou, aby žil v celibátě. (I v dnešních východních katolických církvích a pravoslavných církvích, kde mohou být na kněze svěceni ženatí muži, jsou biskupy výhradně celibátníci.)

Budou moci do nových struktur přejít současní ženatí anglikánští kněží a zachovat si své pastýřské postavení?

Nepochybně ano.

Budou moci být pro tyto struktury svěceni noví ženatí kněží?

Nevím, je to jedna z otevřených otázek. Vidím to tak na 50:50.

Budou se moci v těchto nových ordinariátech stát katolickými kněžkami dnešní anglikánské kněžky?

Určitě ne.

Vzniká zde anglokatolická církev s vlastním anglokatolickým obřadem?

Myslím, že ne. Ta by byla globální a ne rozdělená po jednotlivých zemích. Církve anglikánského společenství jsou typicky církvemi národními a tento jejich charakter budou patrně chtít zachovat i případní konvertité, pokud jich bude větší množství.

Bude možné v rámci personálního ordinariátu zachovat dnešní anglikánskou liturgii?

Myslím, že téměř jistě ano, asi s jistými změnami, ale spíše drobnými. Je to jeden z důvodů, proč se to celé dělá. A existuje precedens – již dnes jsou v USA farnosti anglikánských konvertitů, které slaví tuto liturgii.

Kolik anglikánů může přijmout tuto nabídku a vstoupit do Katolické církve?

Různí publicisté odhadují, že v průběhu cca deseti let by mohly do Katolické církve díky tomuto opatření přejít jednotky až desítky tisíc věřících ve Velké Británii a o řád více celosvětově. Půjde pravděpodobně téměř výhradně o praktikující a konzervativně orientované věřící.

Když přejde do Katolické církve celá anglikánská farnost, vezme si s sebou také svůj kostel?

Dobrá otázka! Počítám, že se to bude řešit případ od případu a bude kolem toho nemálo zlé krve.

Vidíme zde možný předobraz toho, jak bude normalizováno postavení Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX, někdy nazýváni „lefébvristé“) v rámci Katolické církve?

Podle mého soudu ano. Rozhodně se taková myšlenka nabízí.

Je to dobrý krok?

To si pište! 🙂

Read Full Post »

Projev – poselství mládeži

Stará Boleslav, 28. září 2009

Milí mladí přátelé!

Na konci této slavnosti se obracím přímo na vás a především vás upřímně zdravím. Přišli jste sem v hojném počtu z celé republiky i ze sousedních zemí; utábořili jste se zde včera večer a přenocovali jste ve stanech, a to pro vás bylo společnou zkušeností víry a bratrství. Díky za tuto vaši přítomnost; cítím z ní nadšení a velkorysost, které jsou vlastní mládí. S vámi se i papež cítí mladý! Rád bych ještě poděkoval vašemu zástupci za laskavá slova a za krásný dar.

Milí přátelé, je jasné, že v každém mladém člověku je touha po štěstí, občas spojená s jakýmsi neklidem; touha, kterou však často dnešní konzumní společnost využívá špatným a odcizujícím způsobem. Je třeba brát vážně toto usilovné hledání štěstí. Vyžaduje si skutečnou a vyčerpávající odpověď. Ve vašem věku se totiž činí první velká rozhodnutí, schopná nasměrovat život k dobru nebo ke zlu. Bohužel je nemálo vašich vrstevníků, kteří se nechají uchvátit klamnými vidinami umělých rájů, aby se pak ocitli ve smutné osamělosti. Je ale naopak i mnoho chlapců a dívek, kteří chtějí proměnit, jak řekl váš zástupce, nauku v činy, aby svému životu dali plný smysl. Chci vám všem nabídnout zkušenost svatého Augustina, který řekl, že srdce každé osoby je neklidné, dokud nenajde to, co skutečně hledá. On objevil, že pouze Ježíš Kristus je uspokojivou odpovědí na touhu jeho a každého člověka po šťastném, smysluplném a hodnotném životě (srov. Vyznání I, 1,1).

Podobně jako u Augustina, přichází Pán vstříc každému z vás. Klepe na dveře vaší svobody a prosí, abyste ho přijali jako přítele. Chce vás učinit šťastnými, naplnit vás lidskostí a důstojností. Křesťanská víra znamená setkání s Kristem, živou Osobou, která dává životu nový rozměr, a tím rozhodující směr. A když se srdce mladého člověka otevře Božím plánům, není už nikterak namáhavé rozpoznat a následovat jeho hlas. Pán skutečně každého volá jménem a každému chce svěřit zvláštní poslání v církvi a ve společnosti. Milí mladí přátelé, buďte si vědomi, že křest z vás udělal Boží děti a údy jeho těla, to jest církve. Ježíš vás neustále zve, abyste byli jeho učedníky a svědky. Mnoho z vás volá k manželství a příprava na tuto svátost znamená skutečné putování za povoláním. Zkoumejte tedy vážně Boží volání, abyste založili křesťanskou rodinu, a vaše mládí ať je obdobím, kdy budete zodpovědně formovat svou budoucnost. Společnost potřebuje křesťanské rodiny, svaté rodiny!

Pokud vás Pán volá, abyste jej následovali ve služebném kněžství nebo v zasvěceném životě, nezdráhejte se odpovědět na jeho pozvání. Obzvláště v tomto Roce kněží se obracím na vás, mladé: buďte pozorní a otevření Ježíšovu volání nabídnout život do služeb Bohu a jeho lidu. Církev i v této zemi potřebuje mnoho svatých kněží a osob zcela zasvěcených službě Kristu, Naději světa.

Naděje! Toto slovo, k němuž se často vracím, se dobře snoubí právĕ s mládím. Vy, milí mladí přátelé, jste nadějí církve! Ona očekává, že se stanete posly naděje, jak tomu bylo loni v Austrálii na Světovém dnu mládeže, velkém projevu víry mladých, který jsem mohl osobně prožít a kterého se zúčastnili i někteří z vás. Mnohem víc vás bude moci přijet do Madridu v srpnu 2011. Už nyní vás zvu na toto velké setkání mladých s Kristem v církvi.

Milí přátelé, znovu vám děkuji za vaši přítomnost a děkuji za váš dar: za knihu s fotografiemi, které vyprávějí o životě mládeže ve vašich diecézích. Rovněž děkuji za znamení vaší solidarity s mládeží v Africe, které jste mi doručili. Papež vás žádá, abyste svou víru žili s radostí a nadšením; abyste rostli v jednotě mezi sebou a s Kristem; abyste se modlili a byli vytrvalí v přijímání svátostí, zvláště Eucharistie a svátosti smíření; abyste pečovali o svou křesťanskou formaci a byli poslušní nauky vašich pastýřů. Na této pouti ať vás doprovází svatý Václav svým příkladem a svou přímluvou a ať vás stále ochraňuje Panna Maria, Matka Ježíše a nás všech. Ze srdce vám žehnám!

* * *

Milovaní mladí přátelé,

vaše nadšení pro křesťanskou víru je znamením naděje pro církev žijící a působící v těchto zemích. Abyste dali plnější smysl svému mládí, následujte odvážně a štědře Pána Ježíše, který klepe na dveře vašeho srdce. Kristus od vás žádá, abyste jej přijali jako přítele.

Nechť vám Pán žehná a naplní každý váš dobrý životní plán!

Zdroj: www.vatican.va

Read Full Post »

Homilie při slavení Eucharistie ze slavnosti sv. Václava

Stará Boleslav, 28. září 2009

Páni kardinálové,
ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě,
drazí bratři a sestry,
milí mladí přátelé,

s velikou radostí se s vámi setkávám dnes ráno, kdy se chýlí ke konci má apoštolská cesta v milované České republice. Všechny srdečně zdravím, především pana kardinála arcibiskupa, jemuž jsem vděčný za slova, která mi přednesl vaším jménem na začátku této eucharistické slavnosti. Svůj pozdrav adresuji i dalším kardinálům, biskupům, kněžím a zasvěceným osobám, představitelům laických hnutí a sdružení, a obzvláště mládeži. Vítám pana prezidenta republiky, jemuž srdečně blahopřeji k jeho jmeninám; blahopřání posílám všem, kdo nosí jméno Václav, a celému českému lidu v den jeho státního svátku.

Dnes ráno nás u oltáře sjednocuje slavná vzpomínka na mučedníka svatého Václava, jehož relikvie jsem před mší svatou uctil v bazilice jemu zasvěcené. Svou krví skropil vaši zem. Jeho orlice, kterou jste vybrali jako znak mé návštěvy zde – před chvílí to připomněl váš kardinál arcibiskup – je historickým symbolem vznešeného českého národa. Tento veliký světec, kterého rádi nazýváte „věčným“ knížetem Čechů, nás zve, abychom vytrvale a věrně následovali Krista, vybízí nás, abychom byli svatí. On sám je vzorem svatosti pro všechny, obzvláště pro ty, kteří řídí osudy společnosti a národa. Avšak ptáme se: je svatost v dnešní době ještě aktuální? Anebo je to spíše něco, co je málo přitažlivé a nedůležité? Nehledají se dnes více úspěch a lidská sláva? Avšak jak dlouho trvá a jakou cenu má pozemský úspěch?

Minulé století – a vaše země toho byla svědkem – vidělo padnout nemálo mocných, o nichž se zdálo, že dosáhli výšin takřka závratných. A najednou byla jejich moc pryč. Ti kdo popírají Boha, a v důsledku toho postrádají úctu k člověku, mají – zdá se – snadný život a dosahují materiálního úspěchu. Stačí však nahlédnout pod povrch a zjistíme, že tito lidé jsou nešťastní a nespokojení. Pouze ten, kdo v srdci uchovává posvátnou „bázeň Boží“, má důvěru i v člověka a dokáže věnovat svůj život vytvoření spravedlivějšího a bratrského světa. Dnes je třeba lidí „věřících“ a „věrohodných“, připravených rozšířit do každé oblasti společnosti ty křesťanské zásady a ideály, jimiž se inspiruje jejich jednání. To je svatost, univerzální povolání všech pokřtěných, které je vede, aby plnili své povinnosti věrně a s odvahou, aby nehleděli na vlastní sobecký zájem, ale na společné dobro, a hledali v každém okamžiku Boží vůli.

V evangeliu jsme k tomu zcela jasně slyšeli: „Neboť co prospěje – říká Ježíš – člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ (Mt 16,26). Pán nás tak vybízí, abychom si uvědomili, že skutečnou hodnotu lidské existence nelze měřit jen pozemskými statky a pomíjivými zájmy. Nejsou to hmotné věci, které by uspokojily nesmírnou touhu ukrytou v srdci každého člověka po nalezení smyslu vlastního života a po štěstí. Proto Ježíš neváhá navrhnout svým učedníkům „úzkou“ cestu svatosti: „Kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho“ (v. 25). A dnes ráno nám jasně opakuje: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ (v. 24). Jistě, je to tvrdá řeč a je těžké ji přijmout a uskutečnit. Svědectví světců a světic nám však dokazuje, že je to možné, svěří-li se člověk Kristu a spolehne se na něj. Příklad svatých povzbuzuje každého, kdo si říká křesťan, aby byl důvěryhodný, tedy žil v souladu s principy víry, kterou vyznává. Opravdu nestačí působit zdáním dobrého a čestného člověka; je třeba jím skutečně být. A dobrý a čestný je ten, kdo nezakrývá sám sebou světlo Boží, nevynáší sebe, nýbrž nechává skrze sebe prosvítat Boha.

To je i poučení ze života svatého Václava, který měl odvahu dát přednost království nebeskému před kouzlem pozemské moci. Jeho pohled se nikdy neodloučil od Ježíše Krista, který za nás trpěl, a dal nám tak příklad, abychom šli v jeho stopách, jak píše svatý Petr v druhém čtení, které jsme před chvílí slyšeli. Jako Pánův poslušný učedník, mladý kníže Václav zůstal věrný učení evangelia, jež mu vštípila jeho svatá babička, mučednice Ludmila. Proto ještě předtím, než se pustil do budování pokojného soužití ve své vlasti a se sousedními zeměmi, postaral se, aby upevnil křesťanskou víru. Proto povolával kněze a stavěl kostely. V první staroslověnské „legendě“ čteme, že „přisluhoval služebníkům Božím, mnohé kostely zdobil zlatem“ a že „všem chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny lidi, chudé i bohaté miloval“. Od Pána se naučil být „milosrdný a milostivý“ (resp. žalm) a prodchnut duchem evangelia dokázal odpustit i bratru, který usiloval o jeho život. Právem ho proto vzýváte jako „dědice“ svého národa a ve vám dobře známé písni jej prosíte, aby mu nedal zahynout.

Václav zemřel jako mučedník pro Krista. Je zajímavé si povšimnout, že Boleslav se sice bratrovraždou zmocnil pražského knížecího stolce, avšak koruna, kterou si pak vkládali na hlavu jeho následníci, nenesla Boleslavovo jméno. Nese naopak jméno svatého Václava, na svědectví, že „trůn krále, který soudí chudáky spravedlivě, bude stát navěky“ (srov. dnešní liturgie hodin). To lze hodnotit jako zázračný zásah Boha, který neopouští své věrné: „Nevinný poražený zvítězil nad krutým nepřítelem stejně jako Kristus na kříži“ (srov. Legenda o svatém Václavu), a krev mučedníka nevolala po nenávisti a pomstě, ale po odpuštění a míru.

Drazí bratři a sestry, poděkujme společně v této Eucharistii Pánu, že vaší vlasti a církvi dal tohoto svatého panovníka. Zároveň se modleme, abychom jako on i my rozhodným krokem putovali ke svatosti. Je to samozřejmě těžké, neboť víra je stále vystavována mnoha zkouškám; když se však necháme přitahovat Bohem, který je Pravda, bude náš krok pevný, protože poznáme sílu jeho lásky. Kéž tuto milost získáme na přímluvu svatého Václava a dalších svatých ochránců českých zemí. Ať nás ochraňuje a vždy nám pomáhá Panna Maria, Královna míru a Matka lásky. Amen!

Zdroj: www.vatican.va

Read Full Post »

Homilie na Eucharistické slavnosti

Brno, letiště, 27. září

Milí bratři a sestry!

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11,28). Ježíš zve každého svého učedníka, aby s ním zůstal, aby v něm našel posilu, oporu a útěchu. S tímto pozváním se obrací především na naše liturgické shromáždění, ve kterém je zde, spolu s Petrovým nástupcem, v myšlenkách shromážděno celé vaše církevní společenství. Můj pozdrav je určen všem společně a každému jednotlivě: na prvním místě brněnskému biskupovi – kterému děkuji i za srdečná slova, s nimiž se na mě obrátil na začátku Mše svaté, – pánům kardinálům i dalším přítomným biskupům. Zdravím kněze, jáhny, seminaristy, řeholníky a řeholnice, katechety a pastorační pracovníky, mládež a četné rodiny. Vítám rovněž vážené představitele veřejného života a zástupce armády, obzvláště prezidenta republiky s chotí, primátora města Brna a hejtmana Jihomoravského kraje, regionu s bohatou historií, kulturou, průmyslem a obchodem. Dále bych chtěl srdečně přivítat poutníky z celé Moravy a z diecézí ze Slovenska, Polska, Rakouska a Německa.

Milí přátelé, z důvodu povahy dnešního liturgického shromáždění jsem rád přijal záměr, který ve své řeči již naznačil váš biskup, a to zaměřit biblická čtení mše svaté k tématu naděje: přijal jsem jej s myšlenkou jak na obyvatele této milé země, tak na Evropu a lidstvo celého světa, které prahne po něčem, o co by pevně opřelo svou budoucnost. Ve své druhé encyklice – Spe salvi – jsem zdůraznil, že jediná „jistá“ a „spolehlivá“ naděje (srov. 1) je v Bohu. Historická zkušenost ukazuje, k jakým absurditám dospěje člověk, když vyloučí Boha z horizontu svých rozhodnutí a svého jednání. Vidíme, že není snadné vytvořit společnost založenou na dobru, spravedlnosti a bratrství, protože lidská bytost je svobodným tvorem a jeho svoboda zůstává křehkou. Musíme svou svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru. Nesnadné hledání „správných zřízení lidských věcí“ je úkolem pro všechny generace (srov. tamtéž, 24-25). A proto, milí přátelé, jsme zde hlavně proto, abychom naslouchali slovu, jež nám ukazuje cestu vedoucí k naději; ba dokonce nasloucháme Slovu, které jediné nám může dát pevnou naději, protože je Slovem Božím.

V prvním čtení (Iz 61,1-3a) se prorok Izaiáš představuje jako obdařený posláním hlásat všem zarmouceným a chudým osvobození, útěchu, radost. Tento text převzal Ježíš a začlenil jej do svého kázání. Dokonce výslovně řekl, že prorokovo zaslíbení se vyplnilo na něm (srov. Lk 4,16-21). Plně se uskutečnilo, když nás Ježíš svou smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním osvobodil z otroctví sobectví a zla, hříchu a smrti. A toto je poselství spásy, starobylé a vždy nové, jež církev hlásá od pokolení do pokolení: Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, Naděje lidstva!

Toto slovo spásy zaznívá silně i dnes, v našem liturgickém shromáždění. Ježíš se s láskou obrací k vám, synové a dcery této požehnané země, v níž už před více než tisíci lety bylo zaseto semínko evangelia. Vaše země, stejně jako i jiné státy, se nachází v kulturní situaci, která je často radikální výzvou pro víru, a tedy i pro naději. Jak víra v Boha, tak naděje byly totiž v moderní době „přemístěny“, byly odsunuty na rovinu pouze soukromou a pozemskou, zatímco v běžném a veřejném životě se prosadila víra ve vědecký a ekonomický pokrok (srov. Spe salvi, 17). Víme všichni, že tento pokrok je dvojznačný: otevírá možnosti pro dobro, zároveň má však i negativní dopady. Technické vynálezy a zdokonalení společenských struktur jsou důležité a jistě potřebné, leč nestačí k tomu, aby zaručily morální blaho společnosti (srov. tamtéž, 24). Ano, člověk potřebuje být osvobozen od materiální tísně. Mnohem podstatnější však je, aby se zachránil před zlem, které postihuje ducha. A kdo jiný jej může zachránit, ne-li Bůh, který je Láska a zjevil svou tvář všemohoucího a milosrdného Otce v Ježíši Kristu? Naší pevnou nadějí je tedy Kristus: v něm nás Bůh miloval až do krajnosti a dal nám život v hojnosti (srov. Jan 10,10), život, po kterém každý člověk, někdy třeba nevědomě, prahne.

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“. Tato slova, napsaná velkými písmeny nad vchodem vaší brněnské katedrály, nyní Ježíš adresuje každému z nás a dodává: „Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek“ (Mt 11,29-30). Můžeme zůstat neteční vůči jeho lásce? Zde jako jinde v minulých staletích mnozí trpěli pro věrnost evangeliu a neztratili naději. Mnozí se obětovali, aby vrátili důstojnost člověku a svobodu národům, když ve velkorysém přilnutí ke Kristu našli sílu budovat nové lidstvo. A stejně tak v současné společnosti: Mnohé formy chudoby vznikají z osamělosti, z nedostatku lásky, z odmítání Boha a z tragédie člověka, který si myslí, že si může stačit sám nebo naopak že je pouhým bezvýznamným a pomíjejícím jevem. V tomto našem světě, který se ztrácí, „když důvěřuje pouze lidským plánům“ (srov. Caritas in veritate, 53), jedině Kristus může být naší spolehlivou nadějí. To je zvěst, kterou my křesťané jsme povoláni každodenně hlásat a dosvědčovat.

Hlásejte ji, milí kněží, tím, že zůstanete niterně sjednoceni s Ježíšem a budete konat s nadšením svou službu, s jistotou, že nebude mít nedostatku ten, kdo mu důvěřuje. Buďte Kristovými svědky vy, milí řeholníci a řeholnice, když budete radostně a důsledně uskutečňovat evangelijní rady, a tím budete ukazovat, jaká je naše skutečná vlast: nebe. A vy, milí laici, mladí i dospělí, vy, milé rodiny, opřete o víru v Krista své rodinné, pracovní a školní plány, jakož i aktivity v každé oblasti společnosti. Ježíš nikdy své přátele neopustí. Ujišťuje o své pomoci, protože nic nelze konat bez něho, zároveň však vyžaduje, aby se každý osobně nasadil a šířil jeho univerzálního poselství lásky a pokoje. Budiž vám povzbuzením příklad svatých Cyrila a Metoděje, hlavních patronů Moravy, kteří evangelizovali slovanské národy, a svatých Petra a Pavla, kterým je zasvěcena vaše katedrála. Pohleďte na zářivé svědectví svaté Zdislavy, matky, jež vynikala skutky zbožnosti a milosrdenství; na svatého Jana Sarkandra, kněze a mučedníka; na svatého Klementa Maria Hofbauera, kněze a řeholníka, narozeného v této diecézi a svatořečeného před sto lety, či na blahoslavenou Restitutu Kafkovou, řeholnici narozenou v Brně a zavražděnou nacisty ve Vídni. Kéž vás doprovází a ochraňuje Maria, matka Krista Pána, naší naděje. Amen!

Zdroj: www.vatican.va

Read Full Post »

Pokud jste stejně jako já nemocní a na nepodaří se vám papeže spatři na vlastní oči… anebo nejste… 🙂 možná oceníte tento přehled mediálního pokrytí pastýřské cesty Benedikta XVI. do České Republiky. Samozřejmě si nečiní nárok na úplnost.

Program návštěvy

Benedikt XVI.

Benedikt XVI.

Česká televize

Sobota

ČT 24: Papež v České republice, 11.00 , 13.10, 14.10, 15.10, 16.10,

ČT 2, ČT 24: Nešpory s papežem Benediktem XVI., 18.00

Neděle

ČT 24: Papež v České republice, 8.30, 12.20, 14.10, 15.10, 16.10, 17.10

ČT1, ČT24: Přímý přenos slavnostní bohoslužby na letišti v Brně-Tuřanech, 9.50

Pondělí

ČT 2: Zastavení papeže Benedikta XVI. v bazilice sv. Václava, 8.45

ČT2: Přímý přenos slavnostní bohoslužby z Proboštské louky ve Staré Boleslavi, 9.15

TV Noe

Podrobný program TV Noe. Tuto televizi můžete sledovat živě online po internetu. Tato stanice bude návštěvě Svatého otce věnovat většinu vysílacího času. Uvádím pouze začátky „Studia Benedikt,“ to však bude obvykle trvat několik hodin a přinese přímé přenosy z většiny veřejných aktivit papeže.

Studio Benedikt

So: 11:00, 17:00

Ne: 7:00, 17:00, 20:00

Po: 6:00, 17:00

Slovenská TV Lux

Také tuto stanici lze sledovat online.

Štúdio špeciál: Apoštolská návšteva Sv. Otca Benedikta XVI. v Českej republike

So: 11:00, 17:50

Ne: 9:45, 16:50

Po: 8:45

EWTN (in English)

Vysílání v anglickém jazyce, živě zde. Stránka věnovaná papežské cestě do ČR.

MEETING WITH THE PRESIDENT AND CIVIL AUTHORITIES (LIVE)
Sat 9/26/09 11:00 AM ET / 8 AM PT

VESPERS (LIVE)
Sat 9/26/09 12:00 PM ET / 9 AM PT
Sat 9/26/09 6:30 PM ET /  3:30 PM PT  (Encore)

MASS IN BRNO (LIVE)
Sun 9/27/09 4:00 AM ET / 1 AM PT
Sun 9/27/09 1:00 PM ET / 10 AM PT

MEETING WITH ACADEMIC COMMUNITY (LIVE)
Sun 9/27/09 12:00 PM ET / 9 AM PT

CHURCH OF ST. WENCESLAS (LIVE)
Mon 9/28/09 3:00 AM  ET /12 AM PT
Mon 9/28/09 5:00 PM  ET / 2 PM PT

Český rozhlas

Sobota

9:00, ČRo 1 – Radiožurnál
Křesťanský týdeník s aktuálními informacemi o programu návštěvy papeže Benedikta XVI. v ČR.

18:00, ČRo 2 – Praha
Přímý přenos modlitby nešpor s kněžími, řeholníky, bohoslovci a zástupci církevních hnutí v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze s promluvou papeže Benedikta XVI.

Neděle

10:00, ČRo – 3 Vltava
Přímý přenos mše svaté s promluvou papeže Benedikta XVI. z letiště v Brně-Tuřanech a polední modlitba Anděl Páně. Slovem provází Eva Hadrová a P. Miloslav Fiala.

18:10, ČRo 6
Názory a argumenty. Nedělní debata u kulatého stolu Českého rozhlasu 6: Papež a Česká republika.

19:10, ČRo 6
Svět viděný internetem. Papež Benedikt XVI. na světové internetové síti.

19:30, ČRo 6
Hovory o vztazích. Katolická rodina v dnešním světě.

20:10, ČRo 6
Téma – Duchovní poselství papeže Benedikta XVI.

21:10, ČRo 6
B21 – Bible pro 21. století. Ježíš Nazaretský očima Josefa Ratzingera.

21:40, ČRo 6
Zaostřeno na církve. Papež Benedikt XVI. v České republice.

22:10, ČRo 6
Portréty: Arcibiskup a kardinál Josef Ratzinger a papež Benedikt XVI.

23:10, ČRo 6
Politická analýza týdne. Papež a svět.

23:20, ČRo 6
Letem kulturním světem. Dějiny papežství a umění.

23:50, ČRo 6
Slovo na příští týden. Papežové a české země.

Pondělí

9:45, ČRo 2 – Praha
Přímý přenos slavnostní bohoslužby z Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi s promluvou papeže Benedikta XVI. a jeho poselstvím mladým lidem v České republice.

9:45, ČRo 2 – Praha
Joseph Ratzinger – papež, víra, svět. Dokument o papeži Benediktu XVI. připravil Jan Sedmidubský.

Radio Proglas

Podrobný program. Mnoho obvyklých pořadů se tentokrát tak či onak dotkne papežovy cesty.

So, 18.00: Přímý přenos modlitby nešpor z katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha s promluvou Svatého otce Benedikta XVI.

Ne, 6.00: Začátek přenosu z tuřanského letiště.

Ne, 9.55: Přenos mše svaté z letiště v Brně-Tuřanech

Po, 9.45: Přenos mše svaté ze Staré Boleslavi

Read Full Post »

Na místence na papežskou mši v Brně je uveden čas příchodu do sektoru:

Místenka/vstupenka "na papeže." No řekněte, není krásná? :-)

Tato místenka je do sektoru A5.

Detail:

Čas, do kdy se musíte dostat do vašeho sektoru.

Čas, do kdy se musíte dostat do vašeho sektoru.

8:30 není příliš brzy, ale některé bližší sektory tam mají i 6:30. Nikde není uvedeno, co se stane, když přijdeme později a nenašel jsem to ani na webu www.navstevapapeze.cz. Včera večer jsem z formuláře na tomto webu poslal dotaz tiskovému středisku Brněnské diecéze.

Vážení,

na místenkách do jednotlivých sektorů na letišti v Tuřanech jsou uvedeny  časy,  do kdy je třeba se do sektoru dostat.

V ohláškách v jednom brněnském kostele jsem slyšel, že po stanoveném čase  bude  sektor uzavřen a lidé, kteří přijdou později, budou muset jinam.

Z toho plyne můj dotaz: Je tomu tak? Jsou časy uvedené na místenkách  doporučením, nebo skutečně nejzazšími časy, kdy se lze do sektorů dostat?

Přeji vše nejlepší a děkuji za odpověď!

A dnes, v neděli, přišla odpověď:

Vážený pane Petrlo,

informace, které jste získal v kostele, jsou správné. Na místenkách jsou uvedeny sektory z důvodu rovnoměrného rozmístění poutníků po celé ploše  areálu před zahájením mše svaté se Sv. otcem. Časový údaj je tam uveden z  toho důvodu, že budou přicházet stále další a další věřící  (někteří si vyzvednou místenky až přímo na místě do zadních sektorů). Je pochopitelné,  že noví příchozí se budou snažit zaujmout pozici v dosud neobsazených částech plochy a budou se posouvat stále kupředu, jak to bude možné. Z tohoto důvodu kdo přijde později, než je uvedeno na místence, se již do svého sektoru nebude moci dostat a zaujme místo volné v nejzažší části areálu.

Doporučuji Vám navštívit naše internetové stránky: www.navstevapapeze.cz Kde jsou uvedeny podrobnosti včetně odpovědí na nejčastější dotazy. Informace jsou průběžně na těchto stránkách doplňovány.

Děkuji Vám za důvěru, s kterou se na nás obracíte, přeji Vám z tohoto svátečního dne krásné zážitky a vše dobré Vám i Vašim blízkým.

Marcela Gavulová
Tiskové středisko České biskupské konference

Rychlost odpovědi mě překvapila a zaslouží pochvalu.

Takže předávám, jak jsem dostal. Dejte si na to pozor – patrně je potřeba být na letišti tak půl hodiny před časem na místence.

Otázkou zůstává, jak to bude třeba s dostupností toalet během zaplňování plochy letiště. Nehrozí, že někdo ze svého již uzavřeného sektoru odejde a nebude se už moci vrátit? Nevím také, zda totéž platí pro Starou Boleslav.

Read Full Post »

Tisková zpráva brněnského biskupství

Mimořádné termíny ke svátosti smíření

V posledních dnech přípravy, které zbývají do příjezdu Svatého otce do Brna, vyzývá brněnský biskup Vojtěch Cikrle věřící k možnosti nového začátku, k odpuštění, ke smíření, a nabízí prostřednictvím duchovních správců farností, aby věřící přijali svátost smíření (lidově zpověď).

VÝZVA K PŘIJETÍ SVÁTOSTI SMÍŘENÍ PŘED NÁVŠTĚVOU SVATÉHO OTCE

Milé sestry, milí bratři,

za několik dní uvítáme v naší zemi Svatého otce. Organizační a technické přípravy jsou v plném proudu, probíhá i řada aktivit v oblasti duchovní přípravy. A právě v ní bychom neměli zapomenout přijmout svátost smíření. Jako završení duchovní přípravy nejen pro ty, kteří se setkání zúčastní osobně, ale i pro ty, kteří z různých důvodů zůstanou doma. Proto jsem vyzval vaše duchovní správce, aby vám umožnili slavit tuto svátost nabídnutím mimořádných možností, kdy pro vás budou připraveni v těchto dnech ve zpovědnicích. Využijte prosím této možnosti, aby očekávaná návštěva přinesla co největší užitek každému z vás.

Provázím vás modlitbou a ze srdce žehnám.
Vojtěch Cikrle

Read Full Post »

Konečně jsme dostali místenky na mši svatou, kterou bude Svatý Otec Benedikt XVI. sloužit v neděli 27. září 2009 v Brně-Tuřanech na letišti.

Pokud jste si je dosud neobjednali, můžete si zdarma je vyzvednout na zde uvedených místech.

Pozn.: Všechny fotografie se po rozkliknutí zvětší.

Vstupenky a brožurky s programem

Vstupenky a brožurky s programem

Místenka/vstupenka je hezká a na dobrém papíře, ale nemá nějaké ochranné prvky a zkopírovat by ji jistě bylo snadné. Nemyslím, že to vadí. U nás se s tím nedělají takové cavyky jako v Rakousku. A možná zde také papeže čeká lepší přivítání, přestože/protože jsme mnohem méně katolickou zemí, než Rakousko, a máme před volbami.

Místenka/vstupenka "na papeže." No řekněte, není krásná? :-)

Místenka/vstupenka "na papeže." No řekněte, není krásná? 🙂

Jak vidíte, budeme v sektoru A5. Mapka letiště je na rubu místenky:

Zadní strana místenky.

Zadní strana místenky.

Sektor A5 se zdá být strategicky výhodným místem – ještě poměrně blízko oltáře a současně nedaleko WC, občerstvení a východu. Organizátoři očekávají, že díky velkoplošným obrazovkám a kvalitnímu ozvučení bude dobře vidět a slyšet kdekoliv v areálu letiště. Uvidíme, zda tomu bude realita odpovídat. Každopádně si s sebou pro jistotu vezmeme materiál na zabavení dětí na dvě třetiny dne. 🙂

Se vstupenkou dostane každý účastník také brožurku s programem a česko-latinskými texty mše. Na místě pak každého čeká také žlutá pláštěnka. Podle mých informací (bez záruky) nejsou deštníky zakázány, ale jejich použití bude nedoporučeno, neboť brání ve výhledu.

Brožura ke stažení ve formátu PDF (11 MB).

Brožurka s programem a mešními texty.

Brožurka s programem a mešními texty.

Program (nejde jen o mši) a úvodní slovo brněnského biskupa:

Program "brněnské" neděle a slovo biskupa.

Program "brněnské" neděle a slovo biskupa.

Tuřanská Madona:

Panna Maria Tuřanská - Madona z trní.

Panna Maria Tuřanská - Madona z trní.

Následuje úvaha P. Jindřicha Zdeňka Charouze, O. Praem, o dějinách brněnské diecéze. Je na dvě stránky, proto jsem ji pro blog nenafotil. Pokud vás zajímá, můžete si stáhnout celou brožuru.

Pak však narazíme na něco podivného. Roman Onderka je primátorem města Brna za ČSSD. Ano, to je ta strana, která v rámci předvolební kampaně úmyslně a cílevědomě rozdmychává antikatolickou nenávist. Bylo by možné, že pan Onderka je v ČSSD výjimkou a upřímně se snaží zmírnit jednoznačně negativní důsledky této kampaně. Snad každý obyvatel Brna tuší, že jde v jeho případě o pokrytectví. Můžeme si dovolit pozitivní docenění této jeho aktivity? Snad maličko – velice, převelice opatrně, ano. Ale…

Sloupek brněnského primátora Romana Onderky je velice pěkně napsaný. Pan primátor jím nic neriskuje, neboť dobře ví, že brožurku dostanou do ruky pouze katolíci.

Sloupek brněnského primátora Romana Onderky je velice pěkně napsaný. Pan primátor jím nic neriskuje, neboť dobře ví, že brožurku dostanou do ruky pouze katolíci.

Skončeme pozitivně. Knížečka obsahuje texty mše svaté. Část jich je česky, část – ta podstatnější – latinsky. S notami. Skvěle!

Mešní texty.

Mešní texty.

Brožurku zakončují organizační informace a mapka příjezdových tras.

Deo gratias! Těšíme se!

Read Full Post »

Tak jak se vám dnes dřímalo při mši, bratři katolíci? 🙂 Odpusťte tu provokaci –  malý budíček na úvod.

Oslík měl dnes štěstí na vynikající homilii, jak je ostatně v jeho farnosti obvyklé, ale protože chodí do kostela často i ve všední den, a to do mnoha různých katolických kostelů, pokládá se za zkušeného „posluchače kázání.“ Mnohým je nadšen, vše je pro něj poučením. Někdy však tiše trpí – hýkat totiž při mši nejde. Pokud vás jeho léty nasbírané stesky zajímají, tady jsou.

Malá vsuvka pro nekatolické čtenáře

Katolická mše svatá se skládá z bohoslužby slova, ke které patří zejména dvě nebo tři čtení z Bible a promluva kněze nebo jáhna, a z bohoslužby oběti, při níž dochází k proměnění způsob chleba a vína na Tělo a Krev Páně a k jejich přijímání věřícími. Důraz je kladen na druhou polovinu mše a i v rámci té první tvoří promluva jen jednu část, což vede k určitému upozadění jejího významu ve vědomí věřících. To je podstatný rozdíl oproti protestantským bohoslužbám (zažil jsem jich před lety řadu), jejichž ústředním bodem je právě kázání pastora.

Promluva věnovaná sdělování pravd víry a založená na výkladu Božího slova se nazývá homilie. Je předepsána o nedělích a svátcích. Ve všední dny může kněz přednést kázání coby malou přednášku na jakékoliv téma.

Sv. Jan Zlatoústý (zdroj www.antiochian.org)

Sv. Jan Zlatoústý (zdroj http://www.antiochian.org)

1. Nepřiměřená délka promluvy

Snad každý jsme to zažili – je pátek večer, kdepak svátek, a kněz nadšeně, leč neuvěřitelně nezáživně, povídá dvacet minut, třicet, čtyřicet… utrpení nemá konce. Mše je skutečnou obětí, ale ne tak, jak to Církev zamýšlí. Opačnou krajností je tříminutová homilie na Svátek Božího Těla.

Podle laického oslího odhadu by kázání ve všední den mělo trvat pět až deset minut, v neděli a o svátcích deset až dvacet. Při vyjímečných příležitostech, jako jsou poutě, misie, novény nebo specifické katechese, je přiměřených třicet minut nebo i více – ale to by měli být věřící předem varováni.

2. Druhé kázání na konci mše

Někteří kněží mají zvyk korunovat mši po ohláškách před závěrečným požehnáním malou spatra pronesenou poznámkou ke svému oblíbenému předmětu. Malá poznámka je někdy delší než homilie. Běžně se stává, že je to den za dnem variace na totéž téma – což může být cokoliv, od úklidu v kostele až po politiku, vyjímečně i něco náboženského.

Jistěže existují horší věci! Namátkou mě napadá třeba mor, cholera, povodeň…

3. Podceňování posluchačů

Bývaly časy, kdy byl kněz jediným vzdělancem na vesnici. Povšimněte si prosím minulého času v předchozí větě. Dnes jsme my laici v duchovních věcech vzdělaní velice, přičemž ovšem naše vědomosti jsou typicky eklektické, chaotické, a často prostě chybné. Jedna věc nám problémy rozhodně nedělá a to jsou cizí slova. Nerozumíme jim, ale milujeme je.

A co už musím napsat bez ironie: Typický moderní katolický laik je expertem v nějakém oboru a rád by věci víry poznal stejně kvalitně, jako know how své specializace. Pokud se s ním mluví jako s dítětem, nejen že to uráží jeho nelegitimní postmoderní pýchu, ono to také skutečně nedokáže naplnit jeho oprávněné potřeby, rozumovou kapacitu, legitimní touhu po kvalitním náboženském vzdělání. Kněz by neměl své kázání přizpůsobovat nejprostšímu z posluchačů, ale spíše se snažit říci něco pro každého, od dětí po osoby s IQ 140, tisíci přečtených knih a třemi doktoráty. Nemylme se, v plném kostele vždycky někdo takový je. Že to je těžké? Ale ovšem! No a?

Dělejte z lidí děti a stanou se jimi.

4. Rozbředlost a nízká kvalita

Nedávno zesnulý otec Richard John Neuhaus, kanadský katolický kněz a bývalý protestantský pastor, napsal, že jej v luteránském semináři učili, že minuta kázání vyžaduje hodinu přípravy. Jistě, je třeba mít na mysli centrální roli kázání v protestantských bohoslužbách. S tím se pojí další dva podstatné faktory: Protestanté mají bohoslužby obvykle jen v neděli, katolíci denně. A dále, kazatelé v řadě evangelických církví jsou voleni staršími laiky svého sboru a je pro ně existenčně důležité dělat svým kázáním dobrý dojem – musí působit profesionálně. Ale přesto – Katolická církev věří, že je nejdokonalejším uskutečněním Kristovy církve. Znamená to, že její představitelé na rozdíl od představitelů méně dokonalých církevních společenství mohou brát své promluvy na lehkou váhu?

Ne, a dosvědčuje to velkolepá tradice katolické homiletiky. Přestože nejsem příznivcem tříminutových kázání, jsou nepochybně desetkrát lepší tři dokonale připravené minuty, než půlhodina plkání, tak obvyklá. Ve všední den navíc není kázání povinné, kněz je může vynechat. Kolikrát jsem si přál, aby to udělal!

Soudkyně, chirurg, operní pěvkyně, zedník i selka v kostelních lavicích si zaslouží profesionální výkon kněze, ve všech ohledech, kázání nevyjímaje.

5. Homilie nestaví na Písmu

Podle kánonu 767 Kodexu kanonického práva má být homilie výkladem pravd víry a pravidel křesťanského života na základě posvátného textu. Homilie je povinnou součástí slavné mše svaté, která se slouží o nedělích a hlavních svátcích. Následuje po třech čteních z Písma a kazatel má stavět na přečteném.

Není to v žádném případě malichernost. Právě zakotvení v Božím slově je nejlepší zárukou pravdy, brání upadnutí do plytkosti a koneckonců je pro kazatele také nejlepší inspirací, která je, mimochodem, hned po ruce. Neznamená to, že homilie má být v úzkém smyslu slova exegezí, tedy výkladem Písma. Ale musí se k němu alespoň volně vztahovat. Výše uvedený citát z Kodexu vystihuje její cíl asi nejlépe.

6. Psychologizace výsostně duchovních skutečností

Je rozhodně správné, aby duchovní občas zabíhal do psychologických témat, protože duchovní musí mluvit o vnitřním životě a život duše s psychologií úzce souvisí. Dokonce si dovolím říci, že bez základních psychologických znalostí (stačí je pojmout intuitivně, nereflektovaně) nelze duchovně žít.

Ale víte co? Měl by tak činit výslovně. Měl by rozlišovat, co je teologie a co je psychologie. Před mnoha lety se rozmohl určitý druh redukcionismu – redukce teologie na psychologii. V posledních desetiletích cítíme také opačný vítr, návrat k pravé spiritualitě, ale zůstává spousta koutů, do kterých dosud nezavanul.

Příkladem biblického slovesného útvaru, který svádí k čistě psychologickému výkladu, jsou Ježíšova podobenství. Slyšel jsem a četl stovky takových výkladů a musím přiznat, že mnohé byly vynikající. Nemálo nevěřících z nich jistě hodně načerpalo. Problém těchto výkladů je v tom, že postrádají jakoukoliv referenci vůči víře a nadpřirozené rovině Ježíšova jednání a učení. Přitom je naprosto jasné, že právě o nadpřirozenou rovinu v nich jde Kristu především. Kazatel, který ji opomíjí, pomíjí samo podstatné jádro Kristova poselství a zůstává u jeho svrchních slupek. I ty jsou výživné, neboť jsou od Boha, ale skutečné bohatství je ukryto v jádře samém. Psychologizující kazatel patří k těm, kdo slyší, ale nechápou (srov. Mt 13, 13).

7. Zabíhání do přírodních věd

Upřímně, ve městě se stane asi jen málokdy, aby v lavicích neseděl někdo, kdo je v přírodních vědách lepší, než sloužící kněz. Povědomí o přírodních vědách je dnes obecně dosti vysoké a je téměř nemožné, aby v této věci farář většinu farníků něco naučil, a to i když jsou pozitivní vědy jeho koníčkem. Naopak je dosti běžné, že se dopustí faux pas tím, že cituje nějakou třicet let starou vědeckou teorii, dávno vyvrácenou. Anebo tak činí způsobem, který prokazuje chybné pochopení či nelegitimní uchopení tématu.

Doba dvacátých až osmdesátých let minulého století, kdy se tolik křesťanů, stydících se za svou zdánlivou zaostalost, snažilo ostošest smiřovat vědu s vírou a naopak, je passé. Dnes to už nikoho netrápí. Aspoň ne ty, co viděli… no třeba film Matrix. Lidé, které to trápí, mají holt voltairovskou mentalitu, ale na ty rozhodně nezapůsobí rádobyvědecké kázání. Tudy cesta nevede. Osvícenství ohromené zdánlivě exaktní vědou je minulost.

8. Politika horem dolem

Evropská unie je ráj na zemi! Evropská unie je říše Antikrista! Běžte s tím do háje. Dvacet pět hodin denně slyším o politice – v kostele fakt nemusím. Tam chci slyšet o důležitých věcech.

Církev je ve svých oficiálních vyjádřeních k politickým tématům nesmírně střízlivá. Pokud jde o politické ideologie, odsoudila komunismus, nacismus a zednářství. A to je v podstatě všechno. Existují některá konkrétní politická témata, která jsou vnitřně zlá a Církev to jasně deklarovala. Patří k nim potraty, euthanasie, redefinice manželství, protináboženská indoktrinace školství, pronásledování pro víru a pár dalších. Jedná se snad o několik málo desítek konkrétních věcí, což je jen nepatrný zlomek z celého počtu politických témat.

Pozemské záležitosti jsou kosmicky složité. Dohlédnout vzdálené důsledky dílčích politických rozhodnutí typu výše daně, ekologických norem, spolupráce mezi státy nebo třeba dopravních předpisů je nesmírně obtížné a nikdo nemá záruku neomylnosti. Bůh své přání, aby si tyto věci řešili lidé po svém, vyjádřil tím, že svěřil Adamovi a Evě rozvoj a ochranu Edenu. Nezapomeňme, že to udělal ještě před pádem lidí! Je to prostor lidské svobody a lidské práce. Církev poskytuje základní normy, ale nechce vést lidstvo za ručičku. Tady je císařovo, nebo lépe, tady je Adamovo. A nejlépe: Tady je Kristovo. Ale to neznamená, že farář bude říkat pekaři, kolik má dát do těsta kvasnic. Znamená to, že ho naučí, jak být dobrým křesťanem a jak uplatňovat křesťanskou nauku v každodenním životě a práci.

S konkrétní přesně definovanou politikou je do značné míry spojen islám a některé proudy protestantismu, ale katolicismus ne. Ten je slučitelný se všemi politickými postoji, které Církev neprohlásila za vnitřně zlé. Američtí evangelíci si vybírají kostely podle své politické orientace – Bůh mě ochraňuj před podobným jednáním!

Politická kázání jsou zhusta spiritualizací obyčejné politické vášně.

9. Lamentace nad poměry

Je to tak laciné. Jako bloger to dobře znám. Kritizovat, odsoudit, šokovat! To zaujme, to je příkaz doby! Ostatně, právě jeden z takových článků čtete. 🙂

Konstruktivní kritika má smysl, pokud je skutečnou zpětnou vazbou. Trochu doufám, že si tento textík přečte pár kněží, jáhnů či seminaristů a snad jim to něco dá, přestože jistě nebudou souhlasit se vším (což je v pořádku, je to jen názor). Ale snad by si kazatel, který rád kritizuje, mohl dělat čárky v kalendáři. Když jeden týden kritizoval, druhý nechť se tomu stůj co stůj vyhne! Jsem poslední, kdo by odmítal kritiku z kazatelny – ať už adresovanou mně nebo jiným – ale musí mít svoji míru a nepřetéci. Nedopusťte, milí duchovní správci, aby lidé upadli do malomyslnosti. Jak velké pokušení a smrtelné nebezpečí to pro katolíky je!

10. Mlčení o nepohodlných tématech

Dostávám se k nejdůležitějším bodům, týkajícím se obsahu kázání. V předchozím bodě jsem hovořil o přehnané kritice (zejména co do kvantity), tento bod se týká – mimo jiné – její absence. Mnoho kněží si nedovolí vyslovit nic, co by mohlo někoho popudit či znervóznit. Ale to je často nutné. Mělo by se rozhodně mnohem více mluvit o ctnostech, než o neřestech, lidé však musí vědět, co je hřích, proto se někdy musí – stručně, informativně, bez zbytečného rozmazávání – mluvit i o něm.

Asi nejvíce zanedbaná je dnes oblast svaté čistoty a morálky manželského a pohlavního života. Jistěže to není snadné, ale kazatelé prostě musí najít cestu, jak přiměřenými slovy, v nedvojznačných náznacích, aniž by pohoršili v kostele přítomné děti, o těchto věcech hovořit. Vím, že to jde, vícekrát jsem se s tím setkal. Ale příliš zřídka.

Zejména musí kazatel – na prvním místě farář, o biskupovi nemluvě – upevňovat věřící v těch bodech, kde je jejich víra vystavena největším útokům. To jsou dnes téměř všechny základní pravdy víry a morálky… a snad proto právě o nich kněží káží nejméně často. Dnes skoro platí, že čím je nějaká věroučná či morální pravda méně důležitá a méně zpochybňovaná, tím častěji se s ní setkáte v kázáních a homiliích. Někdy je to dokonce explicitně oportunistické – farář třeba potřebuje městskou dotaci na opravu kostela a tak se klaní před neslavně proslulým starostou.

Já vím, lamentuji. Ale ten stav opravdu není únosný a musí se změnit.

11. Zastřená propagace herezí

Typický kněz je nadprůměrně inteligentní člověk. I kdyby nebyl, chápal by dobře, že pokud ztratil víru, nesmí to výslovně říci, neboť by měl problém. (Ne nutně. Přečtěte si o anglikánské kněžce, která konvertovala na islám a chtěla pokračovat ve službě anglikánské duchovní.)

Jak říci něco tak, aby všichni věděli, co chci říci, a přitom jsem to nevyslovil. Existuje takové cvičení v kněžských seminářích? Ne? Vážně ne? Tak jak je možné, že v té disciplíně tolik kněží exceluje?

Sledujete kázání slovo za slovem a kazatel ani jednou nevysloví, že Maria není panna, že Kristus nevstal, že Bůh neexistuje… Přesto právě takové poselství kázání předává a to velmi, velmi, velmi hlasitě. Nemůžete to říci nahlas, tvářil by se nechápavě. No jo, nevyslovil to, fakt ne. Přesto to řekl, ba vykřičel.

Výborné video k tomuto bodu.

12. Rezignace a ztráta radosti z víry

Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecmé oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a Církvi.

Skutky, 2, 46n

Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.

Matouš 11, 28nn

První a největší úkol kněze je povzbuzovat a utěšovat.

Alespoň tak to vidí jeden ubohý Oslík. Je zde snad někdo, kdo si myslí, že to dnes není potřeba?

———————-

Přečtěte si též: Desatero častých nedostatků moderních kostelů

Read Full Post »

Tiskové středisko České biskupské konference zveřejnilo podrobný program návštěvy Svatého otce v České republice ve dnech 26. – 28. 9. 2009.

Program návštěvy Svatého otce Benedikta XVI.
v České republice ve dnech 26. – 28. 9. 2009

Sobota, 26.9.2009

PRAHA

11:30: Uvítací ceremoniál na ruzyňském letišti v Praze; promluva Svatého otce

12:30: Návštěva kostela Panny Marie Vítězné – Pražského Jezulátka; pozdrav Svatého otce

16:30: Zdvořilostní návštěva u prezidenta republiky na Pražském hradě

17:00: Setkání s představiteli politického a společenského života a s diplomatickým sborem ve Španělském sále Pražského hradu; promluva Svatého otce

18:00: Modlitba nešpor s kněžími, řeholníky, bohoslovci a zástupci církevních hnutí v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha; promluva Svatého otce


Neděle, 27.9.2009

BRNO

9:20: Přistání na letišti v Brně-Tuřanech

10:00: Mše svatá na letišti; homilie Svatého otce

Po mši: Polední modlitba Anděl Páně; promluva Svatého otce

12:45: Odlet zpět do Prahy

PRAHA

17:15: Setkání s představiteli Ekumenické rady církví v ČR v Arcibiskupském paláci; promluva Svatého otce

18:00: Setkání s akademickou obcí ve Vladislavském sále Pražského hradu; promluva Svatého otce


Pondělí, 28.9.2009

STARÁ BOLESLAV

8:50: Návštěva baziliky sv. Václava

9:45: Mše svatá u příležitosti Národní svatováclavské pouti; homilie Svatého otce

Po mši: Poselství Svatého otce mládeži

PRAHA

13:15: Oběd s biskupy v prostorách Arcibiskupského paláce

16:45: Rozloučení s Apoštolskou nunciaturou

17:15: Závěrečný ceremoniál na ruzyňském letišti; promluva Svatého otce

17:45: Odlet do Říma

Read Full Post »

Tento článek jsem napsal pro občasník farnosti Brno – Bystrc Setkání. Vyšel v čísle 61 z června 2009.

Benedikt XVI. v angolské Luandě 22. 3. 2009 (foto Reuters)

Benedikt XVI. v angolské Luandě 22. 3. 2009 (foto Reuters)


Návštěva Svatého Otce je příležitostí přiblížit se k Bohu

 

Byla sobota 26. dubna 1997. Jeli jsme na setkání mládeže s Janem Pavlem II. do Hradce Králové. Kdo my? Společenství Archa Community, ke kterému patří tělesně postižené děti z ústavu na Kociánce a další mladí lidé. Na místě nás čekalo překvapení, posadili nás do první řady. A po skončení mše další – papež si přál se s námi setkat osobně. Svatý Otec se sklonil ke každému z nemocných a požehnal mu. Nejdéle se zastavil u Ivky, která byla s těžkou mozkovou obrnou postižena nejhůř. O Ivku se starala moje tehdy ještě budoucí žena. Všichni jsme také dostali malý křížek, který dodnes nosím u sebe. Brzy poté však setkání dostalo ještě další smysl, smutný, ale i krásný: Asi dva měsíce po papežově otcovském požehnání Ivka odešla do nebe.

„Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.“ Jsou vám tato slova povědomá? Možná vás překvapí, odkud citát pochází – je ze Starého zákona z knihy Izajáš (Iz 22, 22). Hospodin zde hovoří o Eljakímovi, synu Chilkijášovu. Těmito slovy je Eljakím ustanoven správcem domu judského krále Chizkijáše, jeho náměstkem, dnes bychom řekli premiérem. Není pochyb, že se právě na prastarý orientální obřad jmenování králova náměstka odvolává Ježíš, když v Matoušově evangeliu (Mt 16, 17n) ustanovuje téměř stejnými slovy Petra hlavou Církve. Dříve používaný papežský titul „náměstek Kristův“ má tedy solidní biblické odůvodnění – papež je skutečně viditelným zástupcem Krista.

Instituce papežství byla vždy vystavena hlasité kritice a dnešní doba není výjimkou, pojďme se na ni ale podívat trochu jinak, než obvykle. Dovolte několik čísel, uvidíte, že nebudou suchá. V prvních čtyřech stoletích vedlo Církev 39 papežů. Všichni kromě jediného byli svatořečeni a 14 z nich zemřelo mučednickou smrtí, v prvním století všichni. Dvacáté století zažilo papežů devět. Z nich byl dosud jeden svatořečen, jeden blahořečen a dalším čtyřem běží kanonizační procesy. Jak vidíte, papežství se i dnes pojí se svatostí. Jistě mnoho papežů udělalo chybná i neetická rozhodnutí, ale jakmile Církev srovnáte se státními útvary, stěží najdete nějaký, jehož nejvyšší představitelé udělali chyb tak málo. Církev přežila drtivé krize a dnes je o polovinu starší, než nejstarší státy světa. Je přitom neuvěřitelně decentralizovaná. Nevěříte? Římská kurie má, nepočítáme-li asi 120 zahraničních ambasád, cca 2700 pracovníků. Určitě jste slyšeli vtip o Janu XXIII., kterého se ptali na to, kolik lidí pracuje ve Vatikánu. Odpověděl: „Asi polovina.“ Přesto, kdyby byla stejně efektivně spravována Česká republika, měla by všechna ministerstva, parlament a centrální úřady dohromady asi 23 zaměstnanců. A český prezident by se právě chystal na čtvrtou oficiální návštěvu pětadvacetitisícového města během 19 let. Podle běžných sekulárních měřítek je tedy papežství fantasticky fungující instituce.

Pro věřícího je ale podstatné něco zcela jiného. „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ To jsou slova apoštola Petra k nemohoucímu před chrámovou bránou (Sk 3, 6). Muž vstal a vešel do chrámu, kde chválil Boha a skákal radostí. Úkolem papeže je posilovat bratry ve víře (srov. Lk 22, 32) a všichni papežové to již dva tisíce let dělají, každý svým způsobem. Současný papež je především velkým kazatelem. Mezi jeho promluvami nenajdete ani jedinou slabou, všechny jsou vynikající. Má-li někdo předsudky, nechť je odloží. Každé setkání se služebníkem služebníků Božích – a Kristovým náměstkem – je požehnáním. Ostatně nikdy nevíme, jestli nebude poslední.

Je vhodné se na návštěvu Svatého Otce připravit, nejlépe pomocí konkrétního předsevzetí – vybrat si nějakou modlitbu a tu se pak modlit denně v určitý čas. A také si přečtěme encykliky nebo některou z knih Benedikta XVI.

David Petrla

Read Full Post »

Prezident České republiky Václav Klaus včera navštívil Vatikán a setkal se s papežem Benediktem XVI. Svatý stolec přitom oficiálně potvrdil papežovu návštěvu Prahy, Brna a Staré Boleslavi v září tohoto roku.

Václav Klaus: „Už při prvním kratičkém rozhovoru s papežem Benediktem XVI. při jeho inauguraci, kdy jsme mu blahopřáli k jeho zvolení, jsem byl překvapen, jak moc toho o naší zemí ví. Byl přece biskupem v Mnichově, což není od nás daleko. Byl jsem tedy nyní opět pozitivně překvapen tím, jak sleduje vývoj v naší zemi, včetně i jakéhosi cítění toho, kdo je kdo a co zastává za názor a jaké pozice zaujímá. V tomto smyslu byla návštěva věcná a pragmatická a rozhovor nebyl výměnou zdvořilostí, ale věcnou diskusí, která doufám bude v Praze pokračovat.“

Read Full Post »

« Newer Posts - Older Posts »