Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘Madrid’

Asi jste si všimli, že můj blog v posledním půl roce, ne-li roce, téměř spí. Mám opravdu velmi málo času, ale také mnoho na srdci a je třeba najít nějaký časově nenáročný způsob, jak to sdělit. Naštěstí máme Svatého Otce Benedikta XVI., který často vyslovuje velmi podobné myšlenky, jaké bych chtěl sdělit sám, a formuluje je daleko lépe, než by se to kdy mohlo podařit Oslíkovi.

Budu zde publikovat malou sérii papežových promluv ze Světového dne mladých v Madridu 2011. První je pozoruhodná promluva Benedikta XVI. ke španělským profesorům v El Escorial v pátek 19. srpna:

Samolibost uzavírá přístup k pravdě

Benedikt XVI. na setkání s univerzitními učiteli, Madrid – Escorial

Pane kardinále, arcibiskupe Madridu,
Ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě,
Drazí otcové augustiniáni,
Slovutní profesoři a profesorky,
Vážení představitelé,
Drazí přátelé,

Velice toužebně jsem očekával setkání s vámi, mladí vyučující španělských univerzit, kteří za ne vždycky snadných okolností skvěle spolupracujete při šíření pravdy. Srdečně vás zdravím a děkuji za laskavá slova na uvítanou, jakož i za obdivuhodné provedení hudební skladby, jež zazněla v tomto klášteře nemalé umělecké hodnoty, výmluvně dosvědčující staletý život modlitby a studia. Na tomto tak příznačném místě se ve strohém kameni harmonicky snoubí rozum a víra a vytváří tak jeden z nejslavnějších monumentů Španělska.

Zvlášť srdečně zdravím rovněž ty, kteří se v těchto dnech účastnili v Avile Světového kongresu katolických univerzit na téma: „Identita a poslání katolické univerzity“.

Když jsem zde spolu s vámi, vybavují se mi v mysli moje první kroky jakožto profesora na univerzitě v Bonnu. Třebaže byly tehdy ještě zřetelné válečné rány a nezřídka panovala materiální nouze, všechno bylo překonáváno nadšením a zaujetím, setkáváním s kolegy různých disciplín a touhou dát odpověď na základní a nejzazší neklid studentů. Tato univerzita, kterou jsem prožíval spolu s profesory a studenty, kteří společně hledají pravdu ve všech vědních oborech, anebo – jak by řekl Alfons X. zvaný Moudrý – toto „shromáždění mistrů a žáků se stejnou vůlí a cílem osvojovat si vědění“ (Siete partidas, partida II, tit. XXXI) objasňuje význam a také definici univerzity.

V mottu těchto Světových dnů mládeže „Zakořeněni v Kristu, na něm stavějte a buďte pevni ve víře“ (srov. Kol 2, 7) můžete nalézt inspiraci k lepšímu porozumění své existence a svého poslání. V tomto smyslu, jak jsem již napsal v rámci příprav na tyto dny v Poselství k mládeži, opisují výrazy „zakořenit, stavět a upevnit“ solidní základy pro život.

Univerzita ve skutečnosti byla a je dosud povolána být místem, kde se hledá pravda, která je lidské osobě vlastní. Z tohoto důvodu, nikoli náhodou, právě církev prosadila ustanovení univerzitní instituce, protože křesťanská víra mluví o Kristu jakožto Logu, skrze něhož bylo všechno stvořeno, a o lidské bytosti stvořené k obrazu a podobě Boha.

Nicméně, kde najdou mladí lidé tyto opěrné body v rozdrobené a nestabilní společnosti? Někdy se má za to, že poslání univerzitního pedagoga spočívá dnes výlučně ve formování kompetentních a schopných profesionálů, kteří budou přesně a stále uspokojovat poptávku trhu. Tvrdí se také, že za nynějších okolností je třeba preferovat jedině technické schopnosti. Tato užitková vize vzdělávání – i univerzitního – dnes skutečně prosakuje zejména z různých oblastí mimo univerzitu. Nicméně vy, kteří jste jako já prožili univerzitu a nyní působíte jako univerzitní učitelé, cítíte bezpochyby touhu po něčem vznešenějším, co odpovídá všem dimenzím, které tvoří člověka. Povyšuje-li se na hlavní kritérium jenom užitečnost a bezprostřední pragmatismus, mohou být ztráty dramatické: od bezmezného zneužívání vědy podstatně překračující sebe samu až k politickému totalitarismu, který lze snadno zahlédnout tam, kde je eliminováno jakékoli kritérium, které by přesahovalo pouhý mocenský kalkul. Pravá idea univerzity je naopak přesně tím, co nás chrání před takovouto reduktivní a znetvořenou vizí lidství.

Univerzita ve skutečnosti byla a je dosud povolána být místem, kde se hledá pravda, která je lidské osobě vlastní. Z tohoto důvodu, nikoli náhodou, právě církev prosadila ustanovení univerzitní instituce, protože křesťanská víra mluví o Kristu jakožto Logu, skrze něhož bylo všechno stvořeno (srov. Jan 1,3), a o lidské bytosti stvořené k obrazu a podobě Boha. Tato dobrá zpráva ukazuje racionalitu celého stvoření a hledí na člověka jako na tvora, který se na této racionalitě podílí a může ji rozpoznat. Univerzita proto ztělesňuje ideál, který nesmí být znetvořen ani kvůli ideologii uzavřené racionálnímu dialogu, ani kvůli pochlebování utilitárním logikám čirého trhu, který v člověku spatřuje jenom spotřebitele.

V tom je vaše důležité a životní poslání. Vy jste těmi, kteří máte tu čest a odpovědnost předávat ideál univerzity. Ideál, který jste obdrželi od svých předchůdců, z nichž mnozí byli pokornými učedníky evangelia a právě proto se z nich stali velikáni ducha. Musíme sebe sama vnímat jako jejich pokračovatele ve zcela odlišných dějinách, ve kterých však podstatné otázky lidské bytosti nadále vyžadují naši pozornost a vedou nás, abychom kráčeli vpřed. Společně s nimi jsme články řetězce mužů a žen, kteří se zasadili o to, aby byla víra šířena a aby byla lidským rozumem ctěna. Způsob, jak to dělat, nespočívá jenom v tom, že je vyučována, ale mnohem více v tom, že je žita, ztělesňována stejně jako se vtělil Logos, aby si učinil svůj příbytek mezi námi. V tomto smyslu potřebují mladí lidé autentické učitele, osoby otevřené vůči pravdě různých vědeckých odvětví, kteří jsou schopni naslouchat a sami žijí tímto interdisciplinárním dialogem; osoby přesvědčené zejména o lidské schopnosti činit pokroky na cestě k pravdě. Mládí je privilegovaným časem hledání a setkání s pravdou. Jak řekl již Platón: „Hledej pravdu, dokud jsi mladý, protože neučiníš-li tak, vyklouzne ti z rukou“ (Parmenides, 135d). Tato vznešená aspirace je tím nejcennějším, co můžete svým studentům předat osobním a životným způsobem, nikoli jen některé anonymní a účelové techniky nebo chladná data, užívaná čistě funkčním způsobem.

Vroucně vás proto vybízím, abyste nikdy neztráceli tuto vnímavost a žízeň po pravdě, abyste nezapomínali, že vyučování není jenom suchopárné sdělování obsahu, nýbrž formace mladých, které je třeba chápat a vyhledávat. Musíte v nich vzbuzovat žízeň po pravdě, kterou pociťují ve svém nitru, a také touhu překračovat sebe samé. Buďte jim pobídkou a posilou.

Z tohoto důvodu je nezbytné mít v první řadě na paměti, že cesta k plné pravdě vyžaduje celou lidskou bytost: je to cesta inteligence i lásky, rozumu i víry. Nemůžeme pokročit v poznání něčeho, nejsme-li podněcováni láskou, a nemůžeme milovat, nespatřujeme-li v tom něco rozumného, neboť „inteligence a láska nejsou vzájemně oddělené: je láska bohatá na inteligenci a inteligence plná lásky“ (Caritas in veritate, 30). Jsou-li spojeny pravda a dobro, pak se snoubí také poznání a láska. Z této jednoty plyne soudržnost života a myšlení, příkladnost, kterou se má vyznačovat každý dobrý vychovatel.

V intelektuální a pedagogické činnosti je pokora nezbytná ctnost, která nás chrání před samolibostí, jež uzavírá přístup k pravdě. Nesmíme přitahovat studenty k nám samotným, nýbrž posílat je k oné pravdě, kterou všichni hledáme.

Za druhé je třeba vzít v úvahu, že pravda sama je vždycky vznešenější než naše cíle. Můžeme ji hledat a blížit se k ní, ale nemůžeme ji zcela vlastnit. Spíše pravda nás vlastní a motivuje. V intelektuální a pedagogické činnosti je pokora nezbytná ctnost, která nás chrání před samolibostí, jež uzavírá přístup k pravdě. Nesmíme přitahovat studenty k nám samotným, nýbrž posílat je k oné pravdě, kterou všichni hledáme. V tomto úkolu ať vám pomáhá Pán, který vás žádá, abyste byli prostí a účinní jako sůl, jako světlo, které bez rozruchu svítí (srov. Mt 5,13-15).

To všechno nás vybízí, abychom neustále hleděli ke Kristu, v jehož tváři se zračí Pravda, která nás osvěcuje, ale která je také cestou, jež nás vede k nepomíjivé plnosti. On je Pocestným, jenž stojí po našem boku a svou láskou nás nese. Zapustíte-li v něm kořeny, povedete dobře naši mládež. V této naději vás svěřuji ochraně Panny Marie, Trůnu moudrosti, aby z vás učinila spolupracovníky svého Syna a přivedla vás k životu, jenž bude smysluplný pro vás samotné a vaše studenty obdaří poznáním a vírou.

Přeložil Milan Glaser, Radio Vatikán

Read Full Post »

Příběh ze Španělské občanské války, který se prolíná se životem sv. Josemaríi Escrivy, Zde jsou draci, bude uveden do kin 6. května 2011.

There Be Dragons Poster

Podívejte se na nový trailer:

Read Full Post »

Už rok sleduji na blogu přípravu filmu There Be Dragons (Zde jsou draci), jehož tématem je vina a odpuštění, španělská občanská válka, postava sv. Josemaríi Escrivá a založení Opus Dei. Co je nového?

There Be Dragons by Roland Joffé

Premiéra díla britského režiséra Rolanda Joffé (Krvavá pole, Misie) se (snad) nezadržitelně blíží, jako termín se již oficiálně prezentuje jaro 2011. Můžete se podívat na několik klipů k filmu.

První trailer:

Druhý trailer:

Krátký film o filmu, s režisérem Rolandem Joffé:

Podle prvních krátkých spotů a snímků na oficiálním webu se nemusíme obávat podřadné výpravy. Zdá se být i na hollywoodské poměry solidní, ostatně rozpočet filmu činil „poctivých“ 33 miliónů dolarů. Trochu otazník mám u jeho duchovního vyznění a u pojetí hlavní postavy, svatého Josemaríi. Podle dosavadních informací má být tento svatý kněz podán velmi pozitivně, nicméně na všech dosud zveřejněných fotkách a ukázkách mi jeho představitel Charlie Cox připadá, řekněme… trochu vyděšený. Třeba je to jen dojem nebo spíše nutný důsledek selekce těch nejvypjatějších momentů.

Máme naději, že půjde o dobrý a nepodceněný film s katolickým obsahem!

Read Full Post »

Britský režisér Roland Joffé dokončuje film Zde jsou draci (There Be Dragons) o sv. Josemaríi Escrivá, zakladateli Opus Dei. Hlavní část filmu se odehrává za španělské občanské války, více si můžete přečít  na mém blogu.

Od loňského listopadu došlo k posunutí uvedení do kin z poloviny roku 2010 na rok 2011. (Že by Velikonoce?) Nicméně se již alespoň můžeme podívat na první oficiální trailer:

Světce hraje Charlie Cox.

Read Full Post »

Britský režisér Roland Joffé se proslavil svými dvěma prvními filmy – Krvavá pole (The Killing Fields) o krutovládě Rudých Khmerů v Kambodži, a Misie (The Mission, česky též Mise) o jezuitských misiích v Jižní Americe. Poté nicméně propadl tvůrčí krizi a natočil řadu nepříliš úspěšných a umělecky diskutabilních snímků, uveďme třeba romantické Šarlatové písmeno (The Scarlett Letter) nebo příběh hudebního dua Tatu Ty a já (You and I).

Nyní se Joffé pokouší vrátit na výsluní historickým dramatem z doby španělské občanské války. Fiktivní děj filmu se točí kolem reálné historické postavy – mladého katolického kněze Josemaríi Escrivá, zakladatele Opus Dei, kterého v roce 2002 svatořečil papež Jan Pavel II.

Roland Joffé (uprostřed) na tiskové konferenci s s představiteli hlavních rolé Charlie Coxem (vlevo) a Wes Bentleyem.

Roland Joffé (uprostřed) na tiskové konferenci s představiteli hlavních rolí Charlie Coxem (vlevo) a Wes Bentleyem.

Mladý novinář Robert sbírá podklady pro článek o Josemaríi Escrivá, který má být svatořečen. Doslechl se, že se s ním kdysi osobně znal jeho umírající otec Manolo. Robert se s otcem dávno nestýká, ale rozhodne se jej navštívit. Otec mu odhalí stará rodinná tajemství a vypráví příběh z dob Španělské občanské války.

Manolo byl tehdy zamilovaný do maďarské revolucionářky Ildiko, ta však dala přednost vůdci rudé milice Oriolovi. Žárlivý Manolo zahoří touhou po pomstě…

Film vypráví o vykoupení a odpuštění, ke kterému protagonisté nakonec dospějí díky svatému knězi.

Agnostik Roland Joffé říká: „Občanská válka je zde metaforou rodiny. Většina rodin vede své občanské války… Budu nejpyšnějším člověkem na světě, jestliže alespoň deset procent diváků odejde z kina s myšlenkou, že na usmíření záleží.“

Režisér chtěl původně nabídnutý scénář odmítnout, ale nakonec jej přijal s podmínkou, že jej sám přepíše tak, aby byl méně biografií sv. Josemaríi a více příběhem. Je také producentem a vložil do filmu vlastní peníze. Na financování rozpočtu 35 milionů dolarů se podílelo mnoho drobných investorů, z nichž část tvoří členové Opus Dei, ale také např. španělská soukromá televize Antenna 3. Joffé říká, že přestože je snímek částečně financován členy Opus Dei, organizace do natáčení nijak nezasahovala a měl plnou tvůrčí svobodu.

Záběry z natáčení There Be Dragons v Buenos Aires:

Sv. Josemaríi hraje Charlie Cox (Hvězdný prach), Manola Wes Bentley (Americká krása), Escrivovu matku Ana Torrent (Králova přízeň), Ildiko Olga Kurylenko (Quantum of Solace), Oriola Rodrigo Santoro (300), Robert je Dougray Scott (Zoufalé manželky), jeho přítelkyně Golshifteh Farahani (Labyrint lží).

Zde jsou draci (There Be Dragons) je nápis, kterým se na starých mapách označovala neprobádaná území – Hic Sunt Dracones – podobně jako Hic Sunt Leones (Zde jsou lvi).

Natáčení již bylo dokončeno a nyní je film ve fázi postprodukce. Premiéra se očekává ve druhém čtvrtletí roku 2010.

Web filmu: www.therebedragonsfilm.com

Trailer filmu Misie, nejznámějšího díla Rolanda Joffého z roku 1986:

Read Full Post »

V sobotu 17. října 2009 se v Madridu konala manifestace proti novému zákonu navrhovanému socialistickou Zapaterovou vládou, který chce legalizovat potraty z jakéhokoliv důvodu do 14. týdne těhotenství a umožnit potrat dívkám od 16 let bez vědomí jejich rodičů.

Úřady městské části odhadly počet účastníků na 1,2 milionu. Organizátoři hovoří o 1,5 – 2 milionech lidí. Na organizaci se podílelo 234 prorodinných organizací ze 45 zemí. Mimo jiné vypravily 600 autobusů a několik letadel, většina účastníků však přijela po vlastní ose. Jedna z hlavních pořádajících skupin, HazteOir.org, má 150 000 členů.

Stránka akce: Manifestace na obranu života, ženy a mateřství

Videopozvánka na akci:

Použité záběry pocházejí z některé z předchozích prorodinných demonstrací v Madridu, možná z té, která proběhla letos 29. března, s cca půlmilionovou účastí.

Podobných setkání se v uplynulých létech uskutečnilo více, na některých bylo patrně přes milion lidí, přesto však byly téměř zcela ignorovány masmédii.  Letos se podařilo tuto mediální blokádu prolomit a většina hlavních agentur o akci informovala, i když některé uvedly neeralisticky nízké počty demonstrujících.

Neuvěřitelné. Seriózní reportáž o prolife akci na… CNN!

Mezi účastníky manifestace byl například bývalý španělský premiér José Maria Aznar nebo mexický herec Eduardo Verástegui (film Bella). Stejně jako předchozí setkání měla uvolněnou a radostnou atmosféru, s převahou rodin, mladých lidí a dětí.

Přestože je interrupce ve Španělsku omezena jen na určité případy, bylo zde v roce 2007 provedeno 112 000 legálních potratů. V roce 1998 to bylo poloviční množství – 54 000.

Fotografie na Flickru.

Read Full Post »

Memento mori, Pamatuj na smrt – imperativ našich předků. Smrtelný člověk se musí na setkání se Soudcem řádně připravit.

Dříve se za dobrou smrt považovala smrt pomalá, očekávaná, aby měl člověk čas rozloučit se s blízkými a uspořádat všechny svoje záležitosti a především… svoji duši.

Dnes si většina lidí přeje smrt rychlou a nečekanou. Dokonce se za „dobrou“ či „důstojnou“ smrt prohlašuje smrt vyžádaná, euthanasie. Utrpení umírání považujeme za nedůstojné, ačkoliv právě tlak utrpení má moc vytvořit z uhlíku lidské duše nádherný diamant.

Ale když náhlá smrt opravdu přijde, nebývá to dobré. Nejsme na ni připraveni. Nebo alespoň ne dobře.

Jakub Kříž reagoval na velká neštěstí letošního srpna – letecké v Madridu a železniční ve Studénce – hlubokou úvahou o připravenosti na smrt:

Jakub Kříž: Madridské neštěstí a manažerské selhání

Na co mysleli, když umírali? Neuskutečněné nákupy, nedokončené projekty, nezodpovězené e-maily? Těžko.

Čas je krátký. Nevíme, kdy nám bude ukončen. Tváří v tvář smrti získávají úkoly z našeho diáře jiný rozměr. A zjišťujeme, že ty nejdůležitější tam často chybí. Tváří v tvář smrti nás napadají otázky, na které jindy není čas. Co je dobré a co špatné? Co má smysl?

A také – co je smrt? A co je po ní?

Odpověď na ně existuje. Jen její hledání považujeme za příliš nákladné. Dokud jsou síly, je třeba vrhnout se do práce. V důchodu možná, tam bude čas na přemýšlení.

Madridské letadlo ukazuje, že třeba nebude. Nejdůležitější schůzky našeho života odsouváme často na pozdější termíny, které ale přijít nemusí.

Kupodivu však existují lidé, kteří se dokáží v pokročilém věku nad svým životem zamyslet a odhodlají se napravit své největší chyby:

Schwarzenberg se oženil. Vzal si vlastní ženu

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se v Rakousku před měsícem oženil se svou dřívější manželkou. Páteční zprávu rakouského regionálního deníku Kleine Zeitung potvrdila na portálu news.at samotná Therese Schwarzenbergová.

„Už nejsme rozvedeni, od 25. července jsme znovu oddáni,“ řekla Schwarzenbergová.

Někdy to jde. Jen je třeba sebrat odvahu a doopravdy to zkusit. I ta naše tolik všední životní pouť může mít heroický závěr.

Proč nezačít dnes? Proč nenavštívit pravého krále, jediného, před kterým se nikdo na světě nemusí stydět pokleknout? Proč nezkusit modlitbu?

Enya, May it be (Pán prstenů – Společenstvo prstenu):

Vodpod videos no longer available.

Read Full Post »