Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘kříž’

Tento článek jsem napsal pro občasník farnosti Brno – Bystrc Setkání. Vyšel v čísle 61 z června 2009.

Benedikt XVI. v angolské Luandě 22. 3. 2009 (foto Reuters)

Benedikt XVI. v angolské Luandě 22. 3. 2009 (foto Reuters)


Návštěva Svatého Otce je příležitostí přiblížit se k Bohu

 

Byla sobota 26. dubna 1997. Jeli jsme na setkání mládeže s Janem Pavlem II. do Hradce Králové. Kdo my? Společenství Archa Community, ke kterému patří tělesně postižené děti z ústavu na Kociánce a další mladí lidé. Na místě nás čekalo překvapení, posadili nás do první řady. A po skončení mše další – papež si přál se s námi setkat osobně. Svatý Otec se sklonil ke každému z nemocných a požehnal mu. Nejdéle se zastavil u Ivky, která byla s těžkou mozkovou obrnou postižena nejhůř. O Ivku se starala moje tehdy ještě budoucí žena. Všichni jsme také dostali malý křížek, který dodnes nosím u sebe. Brzy poté však setkání dostalo ještě další smysl, smutný, ale i krásný: Asi dva měsíce po papežově otcovském požehnání Ivka odešla do nebe.

„Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.“ Jsou vám tato slova povědomá? Možná vás překvapí, odkud citát pochází – je ze Starého zákona z knihy Izajáš (Iz 22, 22). Hospodin zde hovoří o Eljakímovi, synu Chilkijášovu. Těmito slovy je Eljakím ustanoven správcem domu judského krále Chizkijáše, jeho náměstkem, dnes bychom řekli premiérem. Není pochyb, že se právě na prastarý orientální obřad jmenování králova náměstka odvolává Ježíš, když v Matoušově evangeliu (Mt 16, 17n) ustanovuje téměř stejnými slovy Petra hlavou Církve. Dříve používaný papežský titul „náměstek Kristův“ má tedy solidní biblické odůvodnění – papež je skutečně viditelným zástupcem Krista.

Instituce papežství byla vždy vystavena hlasité kritice a dnešní doba není výjimkou, pojďme se na ni ale podívat trochu jinak, než obvykle. Dovolte několik čísel, uvidíte, že nebudou suchá. V prvních čtyřech stoletích vedlo Církev 39 papežů. Všichni kromě jediného byli svatořečeni a 14 z nich zemřelo mučednickou smrtí, v prvním století všichni. Dvacáté století zažilo papežů devět. Z nich byl dosud jeden svatořečen, jeden blahořečen a dalším čtyřem běží kanonizační procesy. Jak vidíte, papežství se i dnes pojí se svatostí. Jistě mnoho papežů udělalo chybná i neetická rozhodnutí, ale jakmile Církev srovnáte se státními útvary, stěží najdete nějaký, jehož nejvyšší představitelé udělali chyb tak málo. Církev přežila drtivé krize a dnes je o polovinu starší, než nejstarší státy světa. Je přitom neuvěřitelně decentralizovaná. Nevěříte? Římská kurie má, nepočítáme-li asi 120 zahraničních ambasád, cca 2700 pracovníků. Určitě jste slyšeli vtip o Janu XXIII., kterého se ptali na to, kolik lidí pracuje ve Vatikánu. Odpověděl: „Asi polovina.“ Přesto, kdyby byla stejně efektivně spravována Česká republika, měla by všechna ministerstva, parlament a centrální úřady dohromady asi 23 zaměstnanců. A český prezident by se právě chystal na čtvrtou oficiální návštěvu pětadvacetitisícového města během 19 let. Podle běžných sekulárních měřítek je tedy papežství fantasticky fungující instituce.

Pro věřícího je ale podstatné něco zcela jiného. „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ To jsou slova apoštola Petra k nemohoucímu před chrámovou bránou (Sk 3, 6). Muž vstal a vešel do chrámu, kde chválil Boha a skákal radostí. Úkolem papeže je posilovat bratry ve víře (srov. Lk 22, 32) a všichni papežové to již dva tisíce let dělají, každý svým způsobem. Současný papež je především velkým kazatelem. Mezi jeho promluvami nenajdete ani jedinou slabou, všechny jsou vynikající. Má-li někdo předsudky, nechť je odloží. Každé setkání se služebníkem služebníků Božích – a Kristovým náměstkem – je požehnáním. Ostatně nikdy nevíme, jestli nebude poslední.

Je vhodné se na návštěvu Svatého Otce připravit, nejlépe pomocí konkrétního předsevzetí – vybrat si nějakou modlitbu a tu se pak modlit denně v určitý čas. A také si přečtěme encykliky nebo některou z knih Benedikta XVI.

David Petrla

Reklamy

Read Full Post »

Před několika lety byla objevena dřevěná soška ukřižovaného Krista – korpus bez kříže – jejíž autorství nyní odborníci definitivně připsali mladému, snad sedmnácti až dvacetiletému Michelangelovi.

Ze zprávy Radia Vatikán:

Významný objev komentuje pro vatikánský rozhlas ředitel Vatikánských muzeí prof. Antonio Paolucci.

V každém případě se jedná o dílo obrovské hodnoty. A není-li od Michelangela, pak lze stěží říci, od koho by mohlo být. Italský historik umění Federico Zeri, který ji spatřil jako první, poznamenal žertovně, ale příznačně: ‚Není-li od Michelangela, pak je od Boha.'“

Soška zachycuje se závratnou dokonalostí lidskou anatomii těla.

Stoprocentní jistota autorství není, protože o díle neexistuje žádný historický doklad. Přesto je shoda mezi odborníky téměř naprostá. A je známo, že Michelangelo vytvořil mnoho dosud nenalezených děl. Italský stát koupil sochu za 3,25 milionu Euro. Letos v prosinci byla vystavena ve Vatikánu, kde si ji s velkým zaujetím prohlédl také papež Benedikt XVI.

Ukřižovaný Kristus připsaný Michelangelovi.

Ukřižovaný Kristus připsaný mladému Michelangelovi

Zadni pohled

Pohled na sochu Krista zezadu

 

Soška z lipového dřeva vznikla nejspíše mezi lety 1492 a 95. Ukřižovaný je vysoký 41,3 cm a rozpětí jeho paží je 41,3 cm. Další informace najdete např. v tomto italském článku.

Read Full Post »

Luis de Moya vystudoval medicínu ve Španělsku a teologii v Římě. V roce 1981 se stal knězem Opus Dei. V roce 1991 měl dopravní nehodu a ztratil pohyblivost všech končetin, stal se tzv. „tetraplegikem“.

P. Luis de Moya

P. Luis de Moya

Elektrický vozík a speciální počítač mu umožňují plnohodnotný život a dokonce vykonávat náročnou práci – duchovní vedení vysokoškolských studentů. Také koncelebruje při mších svatých. Je univerzitním kaplanem jedné z fakult Navarské univerzity v Pamploně, kde také bydlí v koleji Aralar. O svém životě napsal knihu.

Vydává webovou stránku Fluvium, která se zabývá tématy duchovního života, etiky a bioetiky.

Za jeden ze svých zvláštních úkolů považuje boj proti eutanázii.

Říká, že život stojí za to žít.

Na YouTube je s otcem Moyou rozhovor. Je španělsky a tudíž nepředpokládám, že ho zde mnoho lidí bude chtít sledovat celý a uvádím jen jeho první část, asi desetiminutovou. Pokud se chcete podívat na ostatní čtyři části, běžte na YouTube kanál uživatele jamacor a zadejte jméno Moya do vyhledávání videí vpravo dole.

Read Full Post »