Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘Kongregace pro biskupy’

Je to oficiální: Novým prefektem Kongregace pro biskupy, jednoho z nejdůležitějších vatikánských dikasterií, které mimo jiné řídí proces výběru biskupů, se stane arcibiskup Québecu, kardinál Marc Ouellet. Dosavadní prefekt kard. Giovanni Battista Re odstoupil pro dosažení kanonického věku.

Mons. Marc Ouellet

Mons. Marc Ouellet

Read Full Post »

Radio Vaticana: Sdělení státního sekretariátu Svatého stolce

Vzhledem k reakcím, které vyvolal nedávný dekret Kongregace pro biskupy, jímž byla sňata exkomunikace ze čtyř biskupů Bratrstva sv. Pia X. a v souvislosti s negacionistickým či redukcionistickým prohlášením o Shoa ze strany biskupa Williamsona, patřícího k tomuto Bratrstvu, je potřebné vyjasnit některé aspekty celé záležitosti.

1. Zrušení exkomunikace

Dekret Kongregace pro biskupy datovaný 21. ledna 2009 byl aktem, kterým Svatý otec vyšel dobrotivě vstříc opakovaným žádostem generálního představeného Bratrstva sv. Pia X. Papež chtěl odstranit překážku, která bránila zahájení dialogu. Nyní se očekává, že stejnou ochotu vyjádří také oni čtyři biskupové úplným přijetím nauky a discipliny církve.

Závažný trest exkomunikace latae sententiae, do níž čtyři biskupové upadli 30. června 1988 a formálně byla prohlášena 1. července téhož roku, byl důsledkem jejich nedovoleného svěcení Mons. Marcelem Lefebvrem.

Zrušení exkomunikace sňalo ze čtyř biskupů závažný kanonický trest, ale nezměnilo právní situaci Bratrstva sv. Pia X., které dosud nepožívá žádného kanonického uznání ze strany katolické církve. Také čtyři biskupové, třebaže je z nich sňata exkomunikace, nezastávají v církvi kanonickou funkci a nevykonávají v ní dovoleně službu.

2. Tradice, nauka a 2. vatikánský koncil

Pro budoucí uznání Bratrstva sv. Pia X. je nezbytnou podmínkou plné uznání 2.vatikánského koncilu a učitelského úřadu papežů Jana XXIII., Pavla VI., Jana Pavla I., Jana Pavla II. a Benedikta XVI.

Jak už stanovil dekret z 21. ledna 2009, Svatý stolec neopomine žádnou vhodnou příležitost k prohloubení dosud otevřených otázek s dotyčnými, aby tak mohlo být dosaženo plného a uspokojivého řešení problémů, které stály na počátku tohoto bolestného zlomu.

3. Prohlášení o Shoa

Postoj Mons. Williamsona k Shoa je absolutně nepřijatelný a Svatý otec jej rozhodně odmítá, jak to ostatně už sám učinil 28. ledna, když v souvislosti s touto nezměrnou genocidou vyjádřil svou plnou a neoddiskutovatelnou solidaritu s našimi bratry, nositeli První smlouvy, a prohlásil, že památka oné děsivé genocidy nutně vede „lidstvo k přemýšlení o nepředvídatelné moci zla, ovládne-li srdce člověka“ a dodal, že Shoa zůstává „pro všechny varováním před jejím zapomenutím, negováním či redukováním, protože násilí proti jediné lidské bytosti je násilím proti všem“.

Biskup Williamson se bude muset v souvislosti s přijetím biskupské funkce v církvi absolutně jednoznačně a veřejně vzdát svých postojů k Shoa, které Svatému otci v okamžiku zrušení exkomunikace nebyly známy.

Svatý otec prosí všechny věřící o modlitby, aby Pán osvítil cestu církve. Kéž roste úsilí pastýřů a všech věřících v podpoře delikátního a závažného poslání Nástupce apoštola Petra jakožto „strážce jednoty“ církve.

Ve Vatikánu, 4. února 2009.

********

Komentář Oslíka:

Dovolím si malou poznámku.
 
Podobné prohlášení mělo podle mého názoru doprovázet nebo dokonce předcházet už samo sejmutí exkomunikací. Negativní reakce způsobené nepochopením podstaty a smyslu onoho aktu mohly být poloviční nebo ještě menší.
 
Není pochyb o tom, že část protestů proti papežovu rozhodnutí byla vedena jednoduše zlým úmyslem a před těmi úniku nebylo. Je ale přece jenom škoda těch zbytečných nepochopení, která myslím tvořila většinu pohoršených ohlasů.

Read Full Post »

Odhodlal jsem se – poprvé – k neobvyklému kroku: Převezmu na blog celý článek, který vyšel jinde, konkrétně na Radiu Vatikán, 31. 1. 2009, aniž bych jej překládal nebo k němu dodával jinou „přidanou hodnotu.“ Chtěl jsem z něj citovat, ale zdá se, že bych citoval 3/4 textu a to nedává moc smysl. A uvést jen stručný citát a výrazný odkaz není efektivní, neboť na takové odkazy obvykle kliká méně, než jedno procento lidí, kteří se podívají na článek na blogu.

Jak to komentovat? Snad že ekumena neznamená jen pěstování vztahů s liberálními protestanty.

Johana Bronková: Benediktův velký projekt sjednocení pravověrných křesťanů

Nejen ke zrušení exkomunikace biskupů FSSPX

Zrušení exkomunikace čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Marcelem Lefébvrem se dostalo v posledních dnech větší pozornosti, než bývá u vnitrocírkevních rozhodnutí zvykem. Přičinila se o to švédská televize (SVT). Tři dny před zveřejněním dekretu o Papežově rozhodnutí (21. ledna 09) zařadila do programu listopadový rozhovor s Richardem Williamsonem, v němž tento anglický biskup vyjadřuje pochybnosti ohledně plynových komor v koncentračních táborech a počtu Židů, kteří za nacistického teroru zahynuli. Načasování rozhovoru bylo dokonalé a zaručilo nechtěnou popularitu jak Knězskému bratrstvu sv. Pia X., tak Vatikánu.

Mezi tradicionalisty a popírače holocaustu bylo položeno rovnítko. Pochopitelně pobouření Židé reagovali okamžitě. Vrchní rabín v Jeruzalémě přerušil oficiální styky s Vatikánem, přestože mluvčí Svatého Stolce ihned ujistil, že zrušení exkomunikace nemá ani v nejmenším souvislost s Williamsonovými názory a že na postoji církve k Židům a holocaustu se nezměnila ani čárka. Od nevhodných výroků se záhy distancoval i představený Bratrstva sv. Pia X., biskup Bernard Fellay (24.1.) a posléze (27.1.) vydal nótu, ve které se obrací “k Papeži a ke všem lidem dobré vůle s prosbou o odpuštění za dramatické důsledky tohoto činu“. Dodal, že nepřípadná tvrzení biskupa Williamsona zdiskreditovala poslání Bratrstva a z titulu představeného zakázal zmíněnému biskupovi vyjadřovat se k politickým a historickým záležitostem. Také Benedikt XVI. využil hned první příležitosti k vyjasnění svého stanoviska. Při generální audienci (28.1.) připomněl „brutální vyvražďování milionů Židů“ a řekl doslova, že Šoa má být „pro všechny varováním proti zapomnění, proti negacionismu nebo redukcionismu, protože násilí spáchané na jediné lidské bytosti je násilím proti všem.“ Včera (30. 1.) jsme se konečně dočkali také osobní omluvy biskupa Williamsona. Lituje svých „nemoudrých komentářů“, které způsobily „úzkosti a problémy“ jak kardinálu Castrillón Hoyosovi, tak Svatému otci. „Vezměte mně a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně,“ cituje proroka Jonáše biskup Williamson.

Ve světových médiích ale spojení lefébvrista-negacionista už žije vlastním životem. Zatímco Židé, sledující pečlivě vývoj kauzy, pozitivně kvitovali Papežova slova i vyjádření biskupa Fellaye, osten sváru zůstává bohužel uvnitř katolické komunity, jako voda na mlýn pro ty, kdo by sedmasedmdesátkrát odpustili komukoliv, s vyjímkou tradicionalistů. Pokud šlo švédské televizi o vyvolání rozbrojů uvnitř katolické církve, povedl se jí tah vskutku geniální.

Nebudeme se dále zabývat nešťastnými výroky biskupa Williamsona. Jednak proto, že o jejich pomýlenosti nemůže být pochyb, podruhé proto, že bludů způsobených četbou špatné literatury existuje v naší společnosti nepřeberně – vzpoměňme jen kolik lidí neochvějně věří třeba báchorkám Dana Browna o Ježíšově potomstvu – a do třetice proto, že je to záležitost naprosto mimoběžná s velkým procesem smíření, o který jde papeži Benediktovi.

Vzhledem k tomu, že nikdo není rád napálen a manipulován, dodejme ještě, že o záměrném načasování kontroverzního rozhovoru nemůže být pochyb. Pokud bychom věřili dušování programového producenta švédské televize, Larse-Görana Svenssona, že šlo o souběh “čistě náhodný”, museli bychom připustit přímou angažovanost temných sil. I ty ale obvykle využívají lidských prostředníků. Navíc kard. Castrillón Hoyos potvrdil, že právu o zrušení exkomunikace předal lefébvristům dlouho před zveřejněním dekretu. A – světe div se – datum odvysílání rozhovoru se přesně shoduje s datem jeho podpisu. Pro zajímavost doplňme, že důvody ke zlomyslnosti by nechyběly. Nedávno odešel do lefébvristického semináře oblíbený pastor největší švédské luteránské farnosti, Sten Sandmark. A to je jen špičak ledovce. Domácí luteránská církev je v hluboké krizi: z oficiálních 7 milionů luteránů jich praktikuje sotva desetina. Renomé církve, která byla až do roku 2000 dokonce státním náboženstvím, zachraňují statistiky. Podle zákona z roku 1996 jsou zapisování do církve automaticky všechny děti, jejichž alespoň jeden rodič je matrikovým luteránem.

Vraťme se ale k tématu. Co vlastně znamená Papežovo gesto. Proč se Benedikt XVI. pouští do věcí, o kterých ví, že mu nevynesou v mnoha kruzích větší popularitu?

Už v první promluvě, bezprostředně po svém zvolení, Papež označil práci na sjednocení křesťanů za prioritu svého pontifikátu. Média to tehdy považovala téměř za senzaci. Komentátoři totiž svorně viděli ve volbě kard. Ratzingera brzdu ekumenického dialogu. Dnes už je strategie Benedikta XVI. zřejmější. Damian Thompson, šéfredaktor britského týdeníku Catholic Herald, ji trefně charakterizoval jako „velký projekt sjednocení pravověrného katolického křesťanstva“. V tomto smyslu je třeba také číst Papežovo jednostranné vstřícné gesto vůči lefébvristům. Sejmutí exkomunikace významně podpořilo prořímské křídlo. Biskup Williamson, který byl hlavním představitelem protivatikánských nálad, se diskreditoval sám a za všeobecného souhlasu byl umlčen. S převratnou zprávou vyšel v těchto dnech také kard. Hoyos, který pro Corriere della Sera potvrdil, že biskup Fellay v rozhovorech s ním uznal II. vatikánský koncil z teologického hlediska a že zbývá jen několik málo problémů. Cesta k plné jednotě je tedy definitivně otevřena. Nyní bude záležet na tom, nakolik bude Bratrstvo sv. Pia X. schopné postupovat jednotně a nakolik bude skutečně ochotné podřídit se magisteriu.

Ve stínu „lefébvristické kauzy“ zůstala další zpráva minulého týdne, která dovoluje nahlédnout do dílny Benedikta XVI. Australský katolický týdeník The Record zveřejnil informaci o přípravách personální prelatury pro anglikány. Týkala by se zhruba 400 tisíc členů Společenství tradicionalistických anglikánů, vedeným arcibiskupem Johnem Hepworthem. Ti už v roce 2007 vyjádřili přání začlenit se do katolické církve. Téhož roku biskupové tohoto mezinárodnho společenství na hlavním anglikánském poutním místě ve Velké Británii, ve Walsingham, podepsali Katechismus katolické církve. Největším problémem, který bude muset Vatikán vyřešit, je status anglikánských biskupů, v převážné většině ženatých. Podle týdeníku The Record Kongregace pro nauku víry navrhla Papežovi zřízení personální prelatury už loni na podzim a očekává se, že by záležitost mohla být dořešena ještě před skončením roku sv. Pavla.

Třetí událostí ekumenického dosahu z minulého týdne je volba ruského pravoslavného patriarchy. Jak známo, Cyril Gunďajev bedlivě sleduje kroky Benedikta XVI. v urovnávání situace tradicionalistů uvnitř katolické církve. Postoje pravoslavných jsou v širokém spektru katolického světa nejbližší právě jim, o liturgii nemluvě. Pozitivní vývoj dialogu s pravoslavnými v posledních letech je tedy třeba do jisté míry přičíst systematickému úsilí Papeže o lepší zacházení s katolickými tradicionality. Lze myslím oprávněně doufat, že cesta k plné jednotě s pravoslavnými dostává jednoznačnější směr a že i její cíl získává jasnější obrysy.

Pevnost současného Papeže, v níž nebere ohledy na trendy dnešní liberální společnosti ani nepodléhá iluzi, že by se snad mohl zalíbit všem, je imponující. Svými zásahy směřuje také a především k úklidu a smíření uvnitř vlastního domu. Usvědčuje ze strachu a z netolerance ty, kdo si připadají nejodvážnější a nejtolerantnější. Jako svědek koncilu usiluje o „reformu reformy“, o návrat k jeho pravým záměrům. Právě vstřícné kroky ke kritikům pokoncilního vývoje mohou posloužit k tomu, aby nepohodlné otázky o situaci dnešní církve byly otevřeny a aby se koncilní „tady a teď“ po čtyřiceti letech znovu stalo skutečností. Rok sv. Pavla je k tomu jistě dobou příhodnou. Apoštol národů nám po dvou tisíciletích vzkazuje: vyzkoušeli jste mnohé, držte se dobrého.

Read Full Post »

Jak jsem psal včera, dnes byly zrušeny exkomunikace latae sententiae čtyř biskupů nedovoleně vysvěcených Mons. Marcelem Lefébvrem 30. 6. 1988. Radio Vatikán přineslo český překlad příslušného dekretu:

Mons. Bernard Fellay, jménem svým i jménem ostatních třech biskupů vysvěcených 30. června 1988, zaslal dne 15. prosince 2008 dopis předsedovi Papežské komise Ecclesia Dei kardinálovi Dario Castrillon Hoyosovi a opětovně žádal o zproštění exkomunikace latae sententiae, která byla formálně prohlášena dekretem této Kongregace pro biskupy ze dne 1. července 1988. Mons Fellay ve zmíněném listu mimo jiné tvrdí: „Vždycky jsme měli pevnou vůli zůstat katolíky a všechny své síly dávat do služeb církve našeho Pána Ježíše Krista, kterou je Církev římsko-katolická. Její nauku přijímáme v synovském duchu. Pevně věříme v Petrův primát a jeho výsady a proto nám aktuální situace působí velké soužení.“

Jeho Svatost Benedikt XVI. s otcovskou péčí vnímá duchovní strádání, vyjádřené těmi, kteří upadli do trestu exkomunikace, a v důvěře v závazek, který v citovaném dopise vyslovují, že totiž nebudou šetřit silami při prohloubení nezbytných rozhovorů s autoritami Svatého stolce o dosud otevřených otázkách, aby se tak mohlo dojít rychle k úplnému a uspokojivému řešení počátečního problému, rozhodl se přehodnotit kanonickou situaci biskupů Bernarda Fellaye, Bernarda Tissiera de Mallerais, Richarda Williamsona a Alfonso de Galarrety, jež vznikla jejich biskupským svěcením.

Smyslem toho aktu je upevnit vzájemnou důvěru, zintensivnit a stabilizovat vztahy Bratrstva sv. Pia X. s Apoštolským stolcem. Tento dar pokoje, přicházející po Vánočních svátcích, má rovněž za cíl prosazovat jednotu v lásce universální církve a odstranit tak pohoršení rozdělení.

Je žádoucí, aby po tomto kroku následovala pečlivá realizace plného společenství Bratrstva sv. Pia X. s celou Církví a důkaz viditelné jednoty, který dosvědčí opravdovou věrnost a plné uznání učitelského úřadu a autority Papeže. Na základě fakult, které mi výslovně udělil Svatý otec Benedikt XVI., tedy tímto dekretem snímám trest exkomunikace latae sententiae, prohlášený touto Kongregací 1.července 1988 z biskupů Bernarda Fellaye, Bernarda Tissiera de Mallerais, Richarda Williamsona a Alfonsa de Galaretta a zároveň, počínaje dneškem, prohlašuji dřívější dekret za neúčinný.

V Římě, v sídle Kongregace pro biskupy, 21. ledna 2009

kard. Giovanni Battista Re
prefekt Kongregace pro biskupy

Deo Gratias!

Read Full Post »