Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘interrupce’

Co může Církev nabídnout současné společnosti bolestně zraněné umělými potraty?

Hnutí Pro život ČR, o.s. srdečně zve na setkání s Mons. Philipem Reillym.

Kdy:   30. listopadu 2009, 19:00 – 21:00

Kde:   Praha, Jungmannovo nám. 18, Klub u Panny Marie Sněžné (klub se nachází při vstupu do Františkánské zahrady vlevo)

Mons. Philip J. Reilly je kněz newyorské diecéze Brooklyn a věnuje se již přes 30 let pastoraci lidí zasažených umělými potraty.

Více informací:

info@prolife.cz
www.helpersbrooklynny.org

Read Full Post »

V sobotu 17. října 2009 se v Madridu konala manifestace proti novému zákonu navrhovanému socialistickou Zapaterovou vládou, který chce legalizovat potraty z jakéhokoliv důvodu do 14. týdne těhotenství a umožnit potrat dívkám od 16 let bez vědomí jejich rodičů.

Úřady městské části odhadly počet účastníků na 1,2 milionu. Organizátoři hovoří o 1,5 – 2 milionech lidí. Na organizaci se podílelo 234 prorodinných organizací ze 45 zemí. Mimo jiné vypravily 600 autobusů a několik letadel, většina účastníků však přijela po vlastní ose. Jedna z hlavních pořádajících skupin, HazteOir.org, má 150 000 členů.

Stránka akce: Manifestace na obranu života, ženy a mateřství

Videopozvánka na akci:

Použité záběry pocházejí z některé z předchozích prorodinných demonstrací v Madridu, možná z té, která proběhla letos 29. března, s cca půlmilionovou účastí.

Podobných setkání se v uplynulých létech uskutečnilo více, na některých bylo patrně přes milion lidí, přesto však byly téměř zcela ignorovány masmédii.  Letos se podařilo tuto mediální blokádu prolomit a většina hlavních agentur o akci informovala, i když některé uvedly neeralisticky nízké počty demonstrujících.

Neuvěřitelné. Seriózní reportáž o prolife akci na… CNN!

Mezi účastníky manifestace byl například bývalý španělský premiér José Maria Aznar nebo mexický herec Eduardo Verástegui (film Bella). Stejně jako předchozí setkání měla uvolněnou a radostnou atmosféru, s převahou rodin, mladých lidí a dětí.

Přestože je interrupce ve Španělsku omezena jen na určité případy, bylo zde v roce 2007 provedeno 112 000 legálních potratů. V roce 1998 to bylo poloviční množství – 54 000.

Fotografie na Flickru.

Read Full Post »

Thaddeus J. Kozinski se na webu MercatorNet vrací ke kauze Obamova projevu a čestného doktorátu na University of Notre Dame.

Saruman na Notre Dame

Thaddeus J. Kozinski

Mistrné řeči prezidenta Obamy se mnohde aplaudovalo — ale co vlastně ve skutečnosti řekl?

MercatorNet, 22. 5. 2009

„Ti, kdo tomu hlasu naslouchali neobezřetně, byli jen zřídka schopni zopakovat slova, která slyšeli; a pokud to udělali, divili se, neboť v nich zůstalo jen málo síly. Většinou si pamatovali jen to, že bylo potěšením slyšet ten hlas mluvit; všechno, co řekl, se zdálo být moudré a rozumné, a probouzela se v nich touha rychle souhlasit, aby také vypadali moudře. Když mluvili jiní, zdáli se být v porovnání s ním hrubí a neotesaní; a když se proti tomu hlasu stavěli, vzbuzovalo to hněv v srdcích těch, kdo byli v moci kouzla. U některých kouzlo trvalo pouze po tu dobu, kdy hlas mluvil k nim, a když mluvil k jiným, usmívali se jako ti, kteří kejklířův trik vidí, zatímco jiní na něj udiveně zírají. Mnohým stačil už jen pouhý zvuk toho hlasu, aby byli kouzlem uchváceni; ale u těch, kdo jím byli přemoženi, kouzlo trvalo, i když byli daleko, a stále slyšeli šepot onoho měkkého hlasu a jeho naléhání. Ale nikdo nebyl nezasažen; nikdo neodmítl jeho naléhavé žádosti a příkazy bez námahy mysli a vůle, dokud měl nad tím hlasem jeho pán kontrolu.“

„Sarumanova řeč,“ J. R. R. Tolkien: Pán prstenů, Dvě věže

Přibližně uprostřed svého projevu dne 17. května na univerzitě Notre Dame položil prezident Obama následující otázky:

„Je možné, abychom spojili své ruce při společném úsilí? Jak se účastníme energické debaty jako občané pulzující a různorodé demokracie? Jak zůstává každý z nás pevný ve svých zásadách a bojuje za to, co považuje za správné, aniž by démonizoval ty, kteří právě tak silně zastávají opačná přesvědčení?“

Jsou to podstatné a zásadní otázky, a výstižný a přímočarý způsob, jakým je Obama položil, ukazuje jeho rétorické nadání. Ale Obama udělal víc, než jen předložil svému katolickému publiku podnětné otázky; poskytl na ně i určité odpovědi, přinejmenším těm z posluchačů, kteří nebyli úplně očarováni. Obamovy odpovědi, spolu s filozofickými a teologickými principy, které předpokládají, byly šikovně ukryty za jeho rétoricky vybroušenými, magickými slovy; a když jsou vyneseny na světlo, prozrazují ještě jiné zaklínadlo než to, které se zjevilo na dokonale uhlazeném jazykovém povrchu.

Uprostřed svého projevu vzpomíná Obama na příhodu s křesťanským lékařem, který ho informoval, že ho v nadcházejících volbách nebude volit za prezidenta ne kvůli Obamově „pro-choice“ (volbu potratu schvalující) pozici, ale kvůli nezdvořilému, ideologickému jazyku, v němž byla tato pozice vyjádřena na Obamově internetové stránce. Obama pak publiku řekl, jak ihned změnil stylizaci, vyjádřiv svou naději, že „spolu můžeme žít způsobem, který smiřuje přesvědčení každého z nás s dobrem všech.“ Tato historka myslím poskytuje interpretační klíč k porozumění nejen podstatnému bodu Obamova projevu v Notre Dame, ale rovněž jeho celému politickému projektu, vyjádřenému v mnoha jiných projevech, spisech i činech v prezidentském úřadu.

Smiřující nesmiřitelné

Ta historka je mikrokosmem Obamovy makro-politické vize: pestré společenství lidí s nesmiřitelnými náboženskými a morálními přesvědčeními, žijící společně v pokoji a smíru. „Nesmiřitelnými“ není mé slovo, aby bylo jasno; je Obamovo. Z projevu v Notre Dame:

„Rozumějte – netvrdím, že debata obklopující potraty může nebo má jít stranou. Bez ohledu na to, jak moc bychom se jí možná chtěli vyhnout – majíce na zřeteli, že názory většiny Američanů na tento problém jsou komplexní a dokonce protikladné –, je faktem, že na určité úrovni jsou stanoviska obou táborů nesmiřitelná. Každá ze stran bude nadále předkládat svou věc veřejnosti vášnivě a s přesvědčením. Ale zajisté to můžeme dělat bez toho, že bychom z těch, kdo jsou jiného názoru, dělali karikatury.“

Samozřejmě – z definice nemůže nastat žádné „smíření“ mezi nesmiřitelnými stanovisky, ale Obama zde má na mysli něco zcela jiného. To, co ve světle příhody s lékařem znamená „smířit vlastní přesvědčení s dobrem všech,“ není povzbuzování jiných ke změně názoru na danou věc, nýbrž jednoduše změna způsobu, jímž je názor artikulován, tak, aby nebyl „karikován“ názor opoziční.

Lékařova „pokorná“ žádost o rétorickou zdvořilost a Obamovo pohotové podvolení se jsou modelem pro takové smíření. „Tímto nežádám, abyste se postavil proti potratům,“ parafrázuje Obama lékaře, „ale jen abyste o této záležitosti hovořil férově.“

Vynořuje se však otázka: Proč by někdo, kdo stejně jako pro-life lékař věří, že umělý potrat je promyšlená vražda plně lidské a nevinné osoby, neměl žádat každého, koho potká, třeba i samotného prezidenta, který má nejvíce moci k prosazení kriminalizace umělých potratů, aby se postavil proti potratům? To jest, proč by měl někdo s tak „vášnivým přesvědčením“ posuzovat „férovost“ provražedného vyjadřování víc než pravdu? Proč by měl „nezaujaté vyjadřování“ považovat za důležitější, než mluvit takovým způsobem, aby bylo vraždění co nejúčinněji zastaveno? Vždyť zde mluvíme o záležitosti života a smrti, ne o soukromém názoru na státní daně.

Mohou být hodnoty sblíženy, aniž by se změnily?

Ve své řeči naléhal Obama na všechny Američany, aby „srovnali své nejhlubší hodnoty a svou oddanost s požadavky nové doby,“ to jest, ne aby měnili své hodnoty a zásady, ať už světské nebo náboženské, ale pouze je „srovnali.“ A takové srovnání musí mít něco společného se vzájemnou výměnou mezi oním lékařem a prezidentem Obamou, naším vzorem americké ctnosti.

Dovolte mi trochu pozměnit onu historku, abych pomohl věc lépe pochopit. Píše se rok 1834, a tématem je otroctví, nikoli potraty. Existuje zákon, který dovoluje, aby pán z jakéhokoliv důvodu zabil svého otroka, a díky tomu jsou každý rok zabity tisíce otroků. „Pro-life“ lékař proti tomuto zákonu vystupuje, naproti tomu jeho senátor ho obhajuje. Lékař je ale poté, co mysticky vyslechne během prorockého snu Obamovu budoucí řeč v Notre Dame, fascinován Obamovou „férovou nezaujatostí,“ a rozpoznává, že „požadavky nové doby“ vyžadují, aby už napříště on i ostatní oponenti smrti otroků nepožadovali na obhájcích práva zabíjet otroky změnu stanoviska, leč pouze změnu rétoriky. Tentýž sen má i senátor, díky čemuž rozpoznává, že jeho nejvyšším závazkem je být při podpoře smrti otroků férový a „nekarikovat“ žádný opoziční názor.

Myslím, že závěr je nabíledni: Pokud by rétorická zdvořilost byla maximem vyžadovaným pro „srovnání“ amerických občanů 19. století, měli bychom dodnes legalizované otroctví, pokud nechceme mluvit přímo o genocidě desítek tisíc Afroameričanů. Snad ani není třeba podotýkat, že by nebyl žádný prezident Obama. Nebo si představme, že by prezident navrhoval masovou genocidu „podlidských“ Židů. „Okay,“ ujišťuje prezident onoho lékaře, „budu férový a budu říkat, že jsou docela lidští, zatímco je zabíjíme.“ Každý už jistě chápe.

Ironie, víra a pochybnost

V úvodu jsem řekl, že v otázkách položených v Obamově řeči v Notre Dame nejde jen o Obamovy odpovědi, ale i o teologické a filozofické principy, které jeho odpovědi předpokládají. Více prostoru by mi dovolilo pojednat o nich do větší hloubky; pro tentokrát jen s dovolením osvětlím to, co považuji za centrální filozofický/teologický důvod, proč Obama hájí sociální a politický ideál, který upřednostňuje konverzační férovost před pravdou, a proč používá jako hlavního příkladu téma, které většina Američanů považuje za věc života a smrti. Zde je hlavní klíč, který odemyká Obamův projev:

„Ale také mějte na paměti, že největší ironií víry je to, že nezbytně připouští pochybnost… Tato pochybnost by nás neměla odvádět od víry. Ale měla by nás činit pokornými. Měla by mírnit naše vášně, a přimět nás, abychom se měli na pozoru před povýšeností. Měla by nás přimět, abychom zůstali otevření a zvídaví a dychtiví pokračovat v morální a spirituální debatě, která pro tolik z vás začala mezi těmito zdmi Notre Dame.“

Navrhuji tento filozofičtější a teologičtější překlad:

„Ať už považujeme za pravdivé jakékoliv „hodnoty“ a „povinnosti“, ty, které vyrůstají z naší víry nebo ji jakkoliv zahrnují, musí být zastávány s určitým množstvím nutné pochybnosti – protože „pravda“ v tomto typu záležitostí nemůže být nikdy známa. A právě proto bychom se měli snažit především dále vést, a nikdy ne vyřešit, „morální a spirituální debatu,“ jejímž vcelku dosažitelným cílem není pravda ohledně jakékoliv politické záležitosti (bez ohledu na to, jak moc je v souvislosti s ní ohrožen život), ale „férovost“.

Myslím, že tato interpretace, nebo něco na ten způsob, nejlépe vysvětluje, proč je křesťanský pro-life lékař, projevující toleranci k masovému vraždění dětí v lůně matky, vyzdvihován prezidentem Spojených států jako vzor občanských ctností před skupinou katolických vysokoškolských studentů. Není snad ani zapotřebí podotýkat, že tak relativistické pojetí víry a pravdy je zcela nesmiřitelné s ryzím náboženským světonázorem, který podle Obamy sdílí 90 procent Američanů.

Jakýmpak „nepředpojatým“ hlasům by bylo dovoleno vyjadřovat se v tomto typu „usilovné debaty“? „Karikovali“ by své oponenty ti, kdo by jasně a výslovně odmítli přijmout její relativistická východiska? Druh diskuse, k jehož vedení by nás Obamova „víra“ přinutila, je ve skutečnosti výsměchem debatě, protože znevažuje smysl každé debaty, objevování pravdy, a tudíž znevažuje i lidské bytosti, které se jí účastní, protože naší největší touhou je znát pravdu, milovat ji a podle ní jednat.

S pravdou zatemněnou „férovou“ rétorikou coby politickým „summorum bonum“ (nejvyšším dobrem), nemáme nic, co by bránilo nejsilnějším a nejbezohlednějším – třebaže, samozřejmě, rétoricky „férovým“ –, aby uplatňovali svou moc nad slabšími. Jistě, pro-life lékaři by velmi hezky mluvili se všemi pro-choice lékaři; a mezitím by byly lidské bytosti masakrovány ještě v matčině lůně.

Promiňte, pane prezidente univerzity Notre Dame, já, níže podepsaný, férově, nebo snad ne, odmítám účast na Obamově „obnově“ politického života, v solidaritě se všemi dětmi zabitými v minulosti i budoucnosti díky amorálnímu kulturnímu, duchovnímu a politickému klimatu, které je jen zhoršováno Obamovým chytře zakrývaným relativismem, v němž je s nejslabšími a nejbezbrannějšími zacházeno nepříliš férově. Prezident Obama od nás žádá, abychom nekarikovali jiné americké občany. Dobrá. My po něm ale vyžadujme, aby je nedovolil zabíjet.

Dr. Thaddeus J. Kozinski je asistujícím profesorem humanistických studií na Wyoming Catholic College v Landeru ve Wyomingu, USA.

Přeložil P. Ladislav Nosek, SJ.

Pozn.:
Saruman je postava z románu Pán Prstenů J. R. R. Tolkiena. Jde o mocného a původně dobrého čaroděje, který se snaží manévrovat mezi zlem a dobrem, dělá stále větší kompromisy se zlem a nakonec se přidá na stranu zla, které je v románu personifikováno postavou temného mága Saurona.

Read Full Post »

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze, vydal následující prohlášení k projevu, který Barack Obam přednesl 17. 5. 2009 v Illinois na americké katolické University of Notre Dame.

Lukáš Novák toto prohlášení přeložil do češtiny.

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze

 

Arcibiskup Chaput: Notre Dame, kauza, která nekončí

 

„Zjistil jsem, že i mezi těmi, kdo nechodili na Notre Dame, dokonce i mezi těmi, kdo nesdílejí katolickou víru, panuje zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může Notre Dame ve světě dosáhnout.“

Reverend John Jenkins, C.S.C., 17. května 2009

Promoční projevy jsou obvykle směsí piety a optimismu, které mají napomoci tomu, aby přechod studentů do reálného života proběhl hladce. Ty nejlepší z nich obsahují humor. Některé jsou vskutku inspirativní. Ale pouze velmi výjimečně se podaří, aby byl projev pietní a optimistický, přitom však vyhýbavý, nešťastný a zanechávající velké škody. Prezident univerzity Notre Dame, otec John Jenkins, C.S.C., je mužem obdařeným nemalým intelektem a schopnostmi. O to větší rozpaky vzbuzují jeho úvodní poznámky k zahajovací řeči prezidenta Obamy na Notre Dame.

Připomeňme, že v diskusích ohledně vystoupení prezidenta Obamy na Notre Dame nikdy nešlo o to, zda je Obama dobrým nebo špatným člověkem. Prezident je bezpochyby upřímný a schopný muž. Podle jeho vlastních slov mělo náboženství na jeho život podstatný vliv. Patří mu úcta, jakou máme podle Písma projevovat všem veřejným představitelům. Máme povinnost modlit se za jeho moudrost a za úspěch jeho služby společnému dobru – nakolik se ovšem řídí správným morálním úsudkem.

Máme ale rovněž povinnost postavit se na odpor, když se mýlí v základních otázkách, jako jsou interrupce, výzkum na embryonálních kmenových buňkách a podobně. A máme i povinnost zabránit výprodeji katolické identity pod pláštíkem falešného dialogu, který jen zakrývá abdikaci na naši povinnost vydávat morální svědectví. Notre Dame nejen že pozvala prezidenta, aby pronesl zahajovací řeč, ale navíc tomuto člověku, který jednoznačně podporuje nejhorší rozsudek v historii Spojených států, totiž případ Roe vs. Wade, bezdůvodně a nezaslouženě udělila čestný doktorát v oboru práva.

Notre Dame takto ignorovala pokyn biskupů z dokumentu Katolíci ve veřejném životě z roku 2004. Ignorovala znepokojené výzvy velvyslankyně Mary Ann Glendonové, jíž chtěla univerzita udělit medaili Laetare za rok 2009 – na rozdíl od prezidenta si paní velvyslankyně toto ocenění bezpochyby zasloužila, nakonec je však pro frustraci z jednání univerzity odmítla. Ignorovala apely místního biskupa, prezidenta biskupské konference Spojených států, více než sedmdesáti dalších biskupů, mnoha tisíců svých studentů a stovek tisíců amerických katolíků. Dokonce i tady v Coloradu jich bylo více, než lze spočítat.

Univerzita neměla naprosto žádný důvod – snad kromě intelektuální nabubřelosti – pro svoji paličatost. A otec Jenkins své původní špatné rozhodnutí doprovodil vykrucováním a pokryteckým vysvět­lováním, které je mělo následně ospravedlnit.

To jsou ostrá slova, jsou však zasloužená, a to právě vzhledem k výroku samotného otce Jenkinse ze 17. května: „Američtí katolíci doposud vždy vkládali do Notre Dame zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může ve světě dosáhnout.“ To se totiž pro mnoho katolíků v neděli změnilo – a rozhodně tu nejde jen o „skupinku křiklounů“, jak to s tak nebetyčným pohrdáním a ignorancí líčil magazín Time i jiné noviny.

Událostem 17. května přesto nechybí jistá ironie. Skoro přesně před pětadvaceti lety poskytla Notre Dame prostor guvernéru Mario Cuomovi, aby načrtl „katolické“ argumenty pro umožnění interrupcí v rámci veřejného zdravotnictví. Média tehdy Cuomově řeči aplaudovala jako mistrovské ukázce americké katolické právní a morální argumentace. Zpětně viděno je jasné, že projev byl velmi chytře sestaven. Stejně tak je však jasné, že šlo o nelogické a intelektuálně pochybné cvičení ve výrobě omluv. Jenkinsovy pokusy o vysvětlení a Obamův čestný doktorát jsou odpovídající tečkou za čtvrtstoletím eroze katolických postojů v katolickém vyšším školství. Společně poskytují další generaci katolického vedení víc než dostatečnou omluvu, aby mohla překrucovat křesťanství ke svému obrazu a povznést se nad skutečný obsah toho, co to obnáší, být katolíkem ve veřejném prostoru.

Chicagský kardinál Francis George vyjádřil názor, že Notre Dame nepochopila, co to znamená být katolíkem, ještě než k těmto událostem došlo. Má pravdu, a Notre Dame je sotva ojedinělým případem této institucionální pomýlenosti. V tom spočívá jádro pudla. Vedení Notre Dame prokázalo Církvi vskutku medvědí službu a nyní se pokouší kritiku bagatelizovat jako pokřik marginálních extrémistů. Škody však zůstávají a kritikové mají pravdu. To nejdůležitější, co teď musejí pravověrní katolíci dělat, je trvat na tom – prostřednictvím slov, činů a finanční podpory –, aby instituce, které se prohlašují za katolické, víru skutečně odvážně a důsledně žily. Dojde-li k tomu, může selhání univerzity Notre Dame ještě způsobit trochu nechtěného dobra.

Přeložil Lukáš Novák.

Read Full Post »

Na stránce VoteWatch.eu se může zodpovědný volič před volbami podívat, jak který poslanec Evropského parlamentu hlasoval o jednotlivých otázkách

Pojďme se podívat na jeden konkrétní příklad.

7. května 2009 hlasoval Evropský parlament o dokumentu:

Výroční zpráva o lidských právech ve světě v roce 2008 a o politice Evropské unie v této otázce

[Annual Report on Human Rights in the World 2008 and the European Union’s policy on the matter (2008/2336 (INI))]

Tato zpráva odsuzuje různé světové totalitní režimy a diktátory.

Liberální skupina ALDE předložila následující dodatek k paragrafu 45, kterým by se do tohoto kontextu, tj. mezi pošlapávání lidských práv, vložilo odsouzení papežových slov o vhodnosti kondomů jako prostředku proti AIDS v Africe a zdůraznění významu tzv. sexuálních a reprodukčních zdravotních práv, což je termín označující dostupnost potratů a antikoncepce.

Oslíkův neoficiální překlad AMENDMENT n. 2 on §45/2:

45a. [Evropský parlament] podtrhuje důležitost propagace sexuálních a reprodukčních zdravotních práv jakožto podmínky každého úspěšného boje proti HIV/AIDS, které způsobuje obrovské ztráty na lidských životech a ekonomickém rozvoji a zasahuje zejména nejchudší světové regiony; rozhodně odsuzuje poslední prohlášení papeže Benedikta XVI., zakazující použití kondomů a varující, že používání kondomů může vést ke zvýšení rizika nákazy; je znepokojen tím, že tato prohlášení budou nesmírně překážet boji proti HIV/AIDS; poukazuje na to, že rovněž posílení žen pomáhá odporovat HIV/AIDS; vyzývá vlády členských států ke společné akci na podporu sexuálních a reprodukčních zdravotních práv a vzdělávání, včetně používání kondomů jako efektivního nástroje k boji proti této metle;

Zpráva nemá žádnou právní závaznost, nicméně má pochopitelně nezanedbatelný vliv na politiku národních vlád.

Výsledky hlasování jsou zde:

http://www.votewatch.eu/cx_detalii_act.php?id_act=6182&lang=en

DODATEK BYL ZAMÍTNUT!

Celkem má EP 784 členů. Z nich bylo 209 nepřítomno a 61 nehlasovalo.

Hlasovalo 514 poslanců. Z toho:

198 pro
255
proti
61
se zdrželo

Poslanci České republiky hlasovali shodně pro a proti, byli tedy poněkud více pro dodatek, než parlament jako celek. Jejich nepřítomnost byla nadprůměrná.

Celkem poslanců ČR: 24

7 pro
7
proti
0
se zdrželo
9
nepřítomno
1
nehlasoval

Následuje přehled hlasování jednotlivých poslanců.

PRO DODATEK

Věra Flasarová
Miloslav Ransdorf
Libor Rouček
Vladimír Remek
Jan Zahradil
Milan Cabrnoch
Jana Bobošíková

PROTI DODATKU

Oldřich Vlasák
Nina Škottová
Hynek Fajmon
Vladimír Železný
Jan Březina
Josef Zieleniec
Zuzana Roithová

NEPŘÍTOMNI

Jaromír Kohlíček
Tomáš Zatloukal
Miroslav Ouzký
Ivo Strejček
Richard Falbr
Petr Duchoň
Jiří Maštálka
Jana Hybášková
Jaroslav Zvěřina

NEHLASOVAL

Daniel Strož

Pro mne je to užitečná předvolební informace.

Read Full Post »

Slíbil  jsem publikovat na blogu přehled propotratových kroků Baracka Obamy v prvních sto dnech jeho prezidentství. Žel nemám teď čas dát dohromady podrobný článek, který by je vyložil v souvislostech – což by pro správné pochopení jejich závažnosti bylo velmi vhodné. Existuje nicméně řada stručných souhrnů na amerických webech a jeden z nich zde přeložím.

Americká prolife organizace Susan B. Anthony List publikovala seznam 10 propotratových kroků prvních 100 dnů prezidenta Baracka Obamy.

Poznámka:

Cílem organizace Susan B. Anthony List, která má 156 000 členů, je podporovat americké političky, které jsou proti potratům. Jejím protějškem na druhé straně barikády je Emily’s List, který podporuje propotratové političky. Bývalá ředitelka Emily’s Listu, Ellen Moranová, je současnou ředitelkou komunikace Bílého domu.

100 dní potratů v Obamově administrativě

Prezidentka Susan B. Anthony Listu, Marjorie Dannenfelser, říká:

Prezident Barack Obama hovořil o hledání „společné půdy“ v potratové politice, ale skupiny obhajující potraty u něj mají jasně otevřené dveře. Je to pouhých 100 dní, ale prezident Obama si již zvládl odškrtnout deset z patnácti požadavků potratového průmyslu. Tohle je nejagresívněji propotratová administrativa za několik posledních desetiletí. Nicméně také prolife aktivisté jsou více než kdykoli dříve odhodláni bránit ženy a nenarozené děti při každé příležitosti. …

Těch 15 požadavků potratového průmyslu, o kterých hovoří, se objevilo v dokumentu Advancing Reproductive Rights and Health in a New Administration, který v prosinci 2008 předalo přípravnému týmu Obamovy administrativy 50 propotratových organizací.

Splněno:

  • Zrušit prolife Mexico City Policy (zákaz financování potratů v zahraničí) – splněno exekutivním příkazem 23. 1. 2009.
  • Obnovit dotace UNFPA (UNFPA je populační fond OSN, který mimo jiné financuje nucené potraty v Číně) – Splněno v Appropriations Omnibus bill pro finanční rok 2009; dotace zvýšeny o 25 % na 50 milionů dolarů. Další navýšení dotací je požadováno pro rok 2010. (Pozn. Oslík: Tohle je částečně v rozporu s jinými zprávami, rád bych to vyjasnil.)
  • Navýšit dotace pro Title X (pomocnou organizaci Planned Parenthood) na $700M – Title X Domestic Family Planning získalo navýšení o 7,5 miliónů USD na celkových 307 mil. (navýšení o 2,5 %). Více je požadováno pro finanční rok 2010.
  • Odvolat ochranu svědomí poskytovatelů zdravotnické péče (právo odmítnout provést potrat) – zrušení pravidla bylo publikováno ve Federal Registeru 9. 3. 2009. (Pozn. Oslík: Tím není ochrana svědomí amerických zdravotníků zcela zrušena, pouze oslabena. Obama ji chce výhledově zrušit zcela.)
  • Zrušit potratová rozpočtová omezení pro nucené potraty a sterilizace – Vliv Kemp-Kastenova dodatku omezující fondy pro organizace spojené s nucenými interrupcemi a sterilizacemi byl v rozpočtu na rok 2009 oslaben.
  • Poskytnout 1 miliardu organizaci International Family Planning – International Family Planning získala navýšení o 88 miliónu na celkových $545 mil (navýšení o 19 % oproti $454 mil. v roce 2008).
  • Nominovat propotratové soudce – David Hamilton, nominovaný pro Odvolací soud 7. U. S. okrsku.
  • Vybírat propotratové federální kandidáty – splněno nominacemi Kathleen Sebelius, Janet Napolitano, David Ogden, Elena Kagan, Ellen Moran, Dawn Johnsen a dalších.
  • Revidovat pravidla omezující přístup k nouzové (abortivní) antikoncepci – FDA povolila přístup k Plánu B pro 17leté.
  • Snížit cenu kontroly porodnosti v kolejních zdravotních centrech – do rozpočtu na rok 2009 byly zahrnuty nominální ceny léčiv pro univerzitní a komunitní kliniky.

Pozn.: Možná nejsou všechny požadavky naplněny zcela. Všechny body by ale hlavně vyžadovaly podrobný výklad. K některým se určitě ještě na blogu vrátím.

Read Full Post »

Kardinál Francis E. George, O.M.I., arcibiskup Chicaga, předseda Americké biskupské konference a člen řádu Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné, se 18. března asi na 30 minut setkal s americkým prezidentem.

Kard. Francis E. George, O.M.I., arcibiskup Chicaga a předseda Americké biskupské konference

Kard. Francis E. George, O.M.I., arcibiskup Chicaga a předseda Americké biskupské konference

Na setkání kněží v Louisianě 21. dubna řekl kard. F. E. George o průběhu tohoto setkání několik slov, když odpovídal na dotazy kněží. Vyberu z nich něco, co stojí za přečtení:

Myslím, že v otázce života je na špatné straně dějin („wrong side of history“). Myslím, že musí zaplatit své politické dluhy a tak je splácí.

Je těžké s ním nesouhlasit, protože on vám pořád říká, že s vámi souhlasí. Možná je to politické. Myslím, že si upřímně přeje s vámi souhlasit. Musíte říkat, znovu a znovu: ‚Ne, pane prezidente, my spolu nesouhlasíme (o potratech).‘ Ale můžeme souhlasit v mnohém a také souhlasíme, a proto je zde mnoho naděje. Myslím, že se za něj musíme každý den modlit.

Řekl, že neexportujeme potraty. Já jsem řekl: ‚Ale ano, exportujeme.‘ On řekl: ‚Vím, že v tom musíme udělat jisté věci. … Ale mějte trpělivost a uvidíte, jak se vzorce chování změní.‘ Já jsem řekl: ‚Pane prezidente, zatím jste nám v tomto tématu nedal nic kromě špatných signálů.‘

Připomíná mi to staré totalitní vtipy „Vy se mnou souhlasíte, pane, jen o tom ještě nevíte.“ 🙂

Read Full Post »

« Newer Posts - Older Posts »