Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘Ineffabilis Deus’

Komentář k zítřejší slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie v RC Monitoru 28/2009.

Madona s dítětem, Rafael (zdroj Wikipedia)

Madona s dítětem, Rafael (zdroj Wikipedia)

Před 155 lety vyhlásil papež Pius IX. bullou Ineffabilis Deus, že Panna Maria byla zvláštní Boží milostí uchráněna od prvního okamžiku svého početí veškeré poskvrny prvotního hříchu. Vytvořil tak jen zbytečnou teologickou obtíž, bránící ekumenickému dialogu, anebo paprskem dogmatu osvítil důležitou teologickou pravdu?

Písmo svaté je zarámováno dvěma proroctvími o Panně Marii. V Genesis v tzv. protoevangeliu říká Bůh hadovi, že mezi něj a ženu a jejich potomstva položí nepřátelství: „Ono ti rozdrtí hlavu, ty jemu rozdrtíš patu.“ Zřetelnou ozvěnou těchto slov je dvanáctá kapitola Zjevení, která končí viděním: „Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k Ježíšovu svědectví.“ Tak je nám v první i poslední knize bible připomínáno, že jsme nejenom dětmi Božími, ale také dětmi nové Evy, kterým je předurčeno bojovat proti hadovi nikoliv osamoceně, ale společně v nadpřirozené rodině víry, kterou je církev.

Jako je Eva naší matkou v rovině přirozenosti, tak je Maria naší matkou v rovině milosti. Od první Ženy jsme skrze její lásku k Adamovi přijali život biologický, od nové Ženy skrze její přijetí Spasitele život duchovní. Dogma Pia IX. nám říká něco velkého o naší pravé Matce: Že ta, která přišla porazit hada, nebyla v žádném okamžiku své existence pod hadovou mocí. Potuit, decuit, ergo fecit – bylo to možné, bylo to vhodné, tedy to Bůh udělal – říká sv. Anselm. A jak později vysvětlil bl. Duns Scotus, Kristova matka byla vykoupena podobně, jako každý člověk, ale dokonaleji, neboť milost uchraňující je vyšší, než milost očišťující. Vzpomínáte na slova sv. Terezie od Dítěte Ježíše, že jí Kristus odpustil více, než jiným, neboť jí hříchy odpustil předem?

Všemohoucí Spasitel uchránil svoji matku před hříchem a jeho následky, ostatní lidi očišťuje dodatečně. Očekává však od nás totéž – radostnou svobodnou spolupráci na vlastním posvěcení a spáse celého lidstva. Radostí Boha je svatý člověk. Nestačí, abychom se nějak dostali do nebe, to není cíl přiměřený vznešenosti Božího a Mariina dítěte. Máme žít v milosti, růst ve ctnostech, usilovně šířit víru a po smrti přeskočit očistec. V církvi požíváme dobrodiní úplné rodiny – máme Otce, Matku, nespočetně sourozenců a naším dědictvím je celá země. Smutek přenechejme těm, kdo si volí úděl sirotků.

David Petrla

Read Full Post »