Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Posts Tagged ‘American Recovery and Reinvestment Plan’

V této chvíli někteří odhadují, že konečná hodnota Obamova záchranného balíčku, který je nyní v americkém Senátu, bude 1,1 bilionu dolaru.

Tom McClusky píše na blogu Family Research Council, co by se dalo pořídit za 1 bilion.

  • Zaplatit veškerou spotřebu ropy USA na jeden rok.
  • Koupit 1000 lodí Queen Mary 2 pro 2620 pasažérů.
  • Věnovat 3400 dolarů každému obyvateli USA (počítáno pro 300 mil. lidí).
  • Každému obyvateli planety Země koupit iPod.
  • Najmout 1,9 milionu učitelů.
  • Pokrýt dálnice systému Interstate plátky 23,5 karátového zlata.

Pokud by se bilion dolarů rozepsal na tisícidolarové účty, vznikla by z nich hromada vysoká 80 mil.

Amanda Shaw na blogu First Things doplňuje další čísla:

  • Marshallův plán stál $12.7 mld. ($115.3 mld. po započtení inflace)
  • Vesmírné závody stály $36.4 mld. ($237 mld. s inflací)
  • Korejská válka stála $54 mld. ($454 mld. s inflací)
  • New Deal stál $32 mld. (odhad; $500 mld. s inflací)
  • Invaze do Iráku stála $551 mld. ($597 mld. s inflací)
  • Vietnamská válka stála $111 mld. ($698 mld. s inflací)

Takže za 1,1 bilionu dolarů by se dal zaplatit (se započtením inflace) New Deal, Marshallův plán a Korejská válka a ještě by trochu zbylo.

Read Full Post »

Aktualizováno podle schválené podoby balíčku. Postmoderní člověk zná jenom jednu cestu, jak se dostat z finančních problémů – zase si půjčit.

Dobře, trochu přeháním. Ale patrně to platí o ikoně postmoderního člověka, novém americkém prezidentu. Přichází s homeopatickým receptem, který léčí stejné stejným: Krizi vzniklou nekontrolovaným zadlužováním chce napravit gigantickou půjčkou. Na problémy virtuálních cenných papírů chce odpovědět virtuálními penězi.

Konečně bylo zveřejněno, na 647 stranách, co je obsahem jeho 825 miliardového záchranného plánu. Již to také bleskově prošlo sněmovnou reprezentantů v maličko snížené výši 819 mil., poměrem 244:188.

Tyto peníze – ano, téměř bilión dolarů – mají být utraceny během prvních dvou let Obamova prezidentství. Obama i demokratičtí poslanci velmi zdůrazňují, že se jedná o prostředky naprosto jednorázové, které se po dvou letech začnou nekompromisně splácet.

Poznámka: Nejsou zde uvedeny všechny položky a některé nemusí být přesné! V pramenech jsem našel mírné rozpory, které nemám čas řešit. Toto je blog, nikoliv ekonomická studie. Hospodářství je navíc pro mne jen okrajové téma. Proto prosím, nepoužívejte konkrétní čísla uvedená v tomto textu jako zdroj pro své články.

Snížení daní (275 miliard):

99 miliard na snížení daně ze mzdy
25 miliard na snížení daně z příjmu (jiný druh slevy, než v prvním řádku, ale též pro fyzické osoby)
90 miliard na snížení daní podnikům
20 miliard na snížení daní z obnovitelných zdrojů energie
10 miliard na snížení daně ze školného

Navýšení výdajů (523 miliard):

Ve většině případů se nejedná o nové položky, nýbrž o navýšení již nyní existujících federálních dotací.

87 miliard na podporu zdravotní péče pro lidi s nižšími příjmy, tzv. Medicaid
79 miliard na granty jednotlivých států
40 miliard na zdravotní pojištění nezaměstnaných
30 miliard na dálnice
29 miliard na vzdělávací programy (výslovnou podmínkou všech položek souvisejících se školstvím je, že žádné prostředky nesmí jít do soukromých základních a středních škol)
20 miliard na renovaci školních budov
18 miliard na granty pro chudé vysokoškolské studenty
20 miliard na stravenky
17 miliard na informační technologie ve zdravotnictví
16 miliard na dopravní projekty
11 miliard na podporu bydlení
11 miliard na zlepšení elektrické sítě
8,4 miliardy na vodní projekty jako jsou čističky
8 miliard na obnovitelné zdroje energie
7 miliard pro armádu a veterány
5,6 miliard na vysokorychlostní internet
5 miliard na rozvoj místních komunit
4 miliardy na rozvoj venkova
2,4 miliardy na výzkumné projekty ukládání uhlíku
400 miliónů na výzkum globálního oteplování
2 miliardy pro dotace péče o děti
1 miliarda pro Amtrak, federální železnice (40 let nebyly ziskové)
650 miliónů na kupóny usnadňující přechod na digitální televizi
600 milionů na nová auta pro federální úřady (navíc ke třem miliardám již vydávaným ročně – asi tak chtějí zachránit Detroit)
50 miliónů pro dotace umělcům

Nejsem ekonom, ale tohle přece většinou nejsou žádné typické multiplikační investice. Velké procento z toho jsou obyčejné sociální výdaje a klasické výběrové dotace. Co je do prkýnka, třeba ta dotace na slevové kupóny na digitální set top boxy? Pomůže to ekonomice americké nebo japonské a čínské? V podstatě nejde o nic jiného, než že Obama dostal na začátek svého prezidenství gigantický bianco šek na uplácení voličů.

Tedy šek… dluhopisy!

Jen je to trošku naruby: Obvykle se v první polovině volebního období šetří a ve druhé rozhazuje. Obama bude v první rozhazovat – víc, než si kdy kdo dokázal představit (Bush taky rozhazoval, ale to byly vojenské výdaje související s válkou s terorismem, které navíc do značné míry dědí i Obama.) Po dvou letech by měl výdaje drasticky seškrtat nebo – mnohem pravděpodobněji –  významně navýšit daně. Ale bude k tomu ochoten? Bude čelit velkému pokušení období výdajové expanze protáhnout na celé čtyři roky, aby si zajistil znovuzvolení. Může k tomu ale dojít celkem přirozeně i tím, že se nepodaří všechny prostředky vyčerpat tak rychle – třeba na ty stavby dálnic.

Stojí za to zmínit ještě jednu pozoruhodnou položku. Původně tam bylo také 200 miliónů dolarů pro Planned Parenthood (Plánované rodičovství), největší americkou organizaci provádějící potraty a distribující antikoncepci. Předsedkyně Kongresu, demokratka Nancy Pelosi, to obhajovala argumentací, podle níž děti škodí ekonomice, protože stát musí dotovat jejich vzdělání, podporu v nezaměstnanosti atd… chápete to? Američané ještě nemají evropské zkušenosti se stárnutím obyvatelstva a evidentně je co nejrychleji chtějí získat. Vyvolalo to takovou smršť kritiky, že Bílý dům nejprve oznámil, že to nebyl Obamův nápad, a nakonec prezident teatrálně požádal demokratické poslance, aby tuto položku z návrhu odstranili.

(Mimochodem, Planned Parenthood podporoval kampaň Obamy i Pelosiové a Obama otevřel v pátek 23. 1. zrušením tzv. Mexico City Policy cestu k tomu, aby jejich mezinárodní dceřinná společnost dostávala dotace v rozsahu cca 10 – 30 milionů dolarů ročně, jako za časů Billa Clintona.)

Jen zdánlivě se nás to netýká. Už dnes dluží USA 700 miliard dolarů Číně a třeba 20 miliard… Turecku. Kdyby se americké státní dluhopisy staly podobně nekrytými, jako dříve hypotéční deriváty, byla by to ještě mnohem větší světová finanční katastrofa, než ta první. Že je to nemožné? Ale jděte… Ano, může být ještě hůř, mnohem hůř. Bankrot USA by byl bankrotem celého světa.

Nehrozí to akutně, i navýšený dluh nebude vzhledem k ročnímu HDP Ameriky nijak extrémní. Existují země zadlužené více a plně solventní. Ale bude to přece jen situace, na kterou za oceánem nejsou zvyklí. Obamova touha udělat z USA sociálně demokratický stát evropského typu s masívním přerozdělováním je možná v této chvíli jen krůček od realizace.

Balíček nyní čeká Senát, horní komora Kongresu.

Oslíku, budíček!

Tohle byla jen taková malá noční můra. Klid, tohle chce klid! To přejde. To bude dobré.

Zhluboka se nadechni a opakuj:

OBAMA! OBAMA! OBAMA! OBAMA!

Celine Dion, My Heart Will Go On (Titanic):

Vodpod videos no longer available.

Read Full Post »

Opraveno. Přístup amerických a západoevropských médií k Baracku Obamovi charakterizuje heslo „He can do no wrong“ (Nemůže udělat nic špatného.) Bylo až surrealistickým zážitkem sledovat stále se opakující vzorec chování médií:

  1. Médium kritizuje nějakou ideu nebo záměr George Bushe.
  2. K ideji nebo záměru se přihlásí Barack Obama.
  3. Totéž médium začne tutéž ideu nebo záměr chválit.

Stalo se to například s iráckou strategií nebo s hospodářskou stimulací pomocí mimořádného odpouštění daní.

Napsal jsem:

George Bush nemohl udělat nic dobře. Jeho druhá inaugurace stála 43 milionů dolarů a byla médii široce kritizována jako martnotratná. (Napsal to třeba Associated Press.) Inaugurace Baracka Obamy stála přes 150 milionů –  za nesrovnatelně horší ekonomické i rozpočtové situace – a je téměř univerzálně chválena jako inspirativní apod. (Zmiňme, pro změnu, třeba Associated Press.)

Oprava:
Srovnával jsem jablka s hruškami, tj. přímé výdaje organizačního výboru Bushovy inaugurace s celkovými náklady na Obamovu inauguraci, navíc s předběžným a orientačním odhadem. Organizátoři Bushovy inaugurace vydali 42.3 mil. USD, organizátoři té Obamovy hovořili o budgetu „mírně přes 45 mil. USD,“ což by bylo prakticky inflační navýšení. Další související náklady byly v obou případech několikanásobně vyšší a za ten letošní asi nejsou ještě sečteny. Zdá se, že avizovaných 150 mil. USD mohlo být i výrazně překročeno. Více později.

Ne že by bylo něco špatného na troše oslav v čase krize… slavení je dobré analgetikum. Ale snad se dal najít prostor pro maličké gesto solidarity, troška ochoty jít příkladem v úsporách.

Stejně jako Františka Schildbergera mě potěšil mnohem více rezervovaný přístup českých médií a osobností k americkému prezidentovi, jehož první zahraniční telefonát směřoval k Mahmudu Abbasovi.

Amy Althouse srovnává „kulty osobnosti“ vytvořené kolem odcházejícího a nastupujícího amerického vůdce:

Jsou zde nesmírně důležité rozdíly. Bush si cestu do úřadu vybojoval jako normální politik, slušný hoch, ne nějaký druh hrdiny nebo boha. A potom, byl tím mužem, který byl prezidentem, když nastaly dramatické události a lidé od něj očekávali, že udělá, co je potřeba. Jakákoliv jeho glorifikace byla důsledkem těchto událostí a ne vědomé kampaně vytvářející kult osobnosti. …

V kontrastu k tomu, celý plán jak přivést do úřadu Obamu závisel na glorifikaci tohoto člověka, jehož skutečné zkušenosti byly tak bizardně omezené, že vyžadovalo trochu drzosti prohlásit, že je připravený. Magie byla nezbytná. Kult nevznikl, zatímco držel moc a musel odpovědět na krizi. Kultem byla kampaň, která jej měla přivést k moci. …

Hledal jsem stopy opatrných a skeptických komentářů k Obamově inauguraci v anglofonním světě dlouho. Našel jsem jich více, ale v záplavě pseudoreligiózních extatických výkřiků chvály a obdivu se beznadějně ztrácejí.

Některé se nicméně mohou ukázat prorockými. Zde předkládá malý ohař Oslík trpělivému čtenáři asi nejlepší úlovek (jen krátké úryvky z něj, celý ho překládat nemohu). Autor je britský konzervativní komentátor deníku Telegraph – dobře, dobře, Američan to není, ale nevadí. Přečtěte si to celé v originále a užijte si jeho mrazivou ostrovní přísnost. 😉

Gerald Warner: Inaugurace Baracka Obamy: Tento císař je nahý, tohle skončí slzami

Tohle skončí slzami. Dívat se na Obama hysterii není pouze trapné, sama o sobě přispívá k rozsahu nadcházející katastrofy. Čeho jsme svědky ve dnech prohlubující se světové deprese, je zoufalé odložení nedůvěry intelektuály – la trahison des clerc – v patetické snaze zhypnotizovat sebe sama v iluzi, že v noci bude všechno v pořádku. Nebude všechno v pořádku.

Tohle jsme už zažili. Na jaře 1997, abychom byli přesní, když charismatický, mladý premiér vstoupil do Downing Street, oslavován dětmi s vlaječkami, které tam byly k té příležitosti přivezeny. …

Popálené dítě se, narozdíl od známého rčení, nebojí ohně. Po zkušenosti s Blairem nemá nikdo v Británii omluvu pro zamilovanost do Obamy. …

Je klíčové si připomenout realitu, která je v pozadí za rétorikou. Odsuzovat „ty, kdo chtějí své cíle prosazovat vyvoláváním teororu a vražděním nevinných“ zní špatně z úst člověka, jehož hlavní legislativa, Freedom of Choice Act, vnutí potraty, včetně potratů částečným porodem, každému státu Unie. Zdá se, že éra Naděje musí být zahájena vražděním neviňátek.

Obamův American Recovery and Reinvestment Plan (plán na záchranu americké ekonomiky) je jako jeden z těch jedovatých balíčků obchodovaných bankéři: kamufluje mnoho dárečků klientskému státu, které si nemůže dovolit. S federálním deficitem 1,2 biliónu chce Obama rozházet dalších 825 miliard (což se nepochybně rozšíří na více než 1 bilión), aby vytvořil nejméně 600 000 pracovních míst a dalších 456 000 v „zelené energii“ (zbytečné větrné turbíny a další Heath-Robinsonovské výmysly oblíbené Beltway environmentalisty).

Je mrazivé uvažovat, že existuje reálná možnost, že se světová ekonomika může kompletně zhroutit a hladomor zabít milióny. Ale přesto jsou západní – a britští – komentátoři zakukleni v teplém pohodlíčku. …

Tohle není příležitost, ale katastrofa. …

Proč ta skepse, pane Warnere?

Jak v prosinci napsala s lehkou ironií sobě vlastní Peggy Noonan:

Je to příliš moc? Kde jsme přišli k tomu bilionovému deficitu? To číslo je tak astronomické, tak nepředstavitelné, že vypadá spíš jako výzva, než jako překážka. Říkáte jeden? Já říkám dva! Jdeme na to!

Proč ta skromnost, američtí oslíci? (Osel je tradičním maskotem Demokratické strany.) Já dám deset!

Deset biliónů dolarů! To by byl plán hodný pravého mesiáše! Netroškařte, pane prezidente, nalejte do ekonomiky deset biliónů dolarů a bude vymalováno! A klidně z toho můžou jít dva bilióny na větrníky v Keni.

Read Full Post »