Komentář k ničivému zemětřesení na Haiti v RC Monitoru 3/2010. (Publikován též na Res Claritatis.)
V neděli 24. 1. 2010 bude ve všech českých katolických kostelích při bohoslužbách sbírka na pomoc Haiti.
Katedrála v Port-au-Prince (foto Kena Betancur, Reuters)
Proč? Haiti – katolická země na ostrově Hispaniola, na kterém kdysi Kryštof Kolumbus založil první španělskou osadu, má předpoklady být pozemským rájem. Přesto patří k nejhůře fungujícím společnostem na světě. A teď se stala peklem, jakoby ji nebe opustilo. Můžeme v tom najít nějaký smysl? Do jisté míry. Na místních politických poměrech nic záhadného není, jsou logickým důsledkem krvavé historie, jež stále čeká na světlo na konci tunelu. A přírodní katastrofy se prostě čas od času dějí. Přesto je tato otázka kladena – jak může dobrý Bůh dopouštět utrpení nevinných? Neměl pravdu Voltaire, který strašným lisabonským zemětřesením roku 1755 argumentoval proti Boží lásce?
Války, hlad a epidemie pronásledovaly lidstvo vždycky. Morální zlo – jako stalinský hladomor na Ukrajině či holocaust – je horší, ale pro věřícího může být existence lidského úmyslu jakousi úlevou – je zřejmé, že Bůh není viníkem, pouze tomu nezabránil. A úvaha pokračuje takto: Není zlý, snad je jenom slabý. Zasáhl by, kdyby měl tu moc. Avšak co s přírodní katastrofou, za kterou nikdo nemůže? Seslal ji Bůh? Podle deistů, jako byl Voltaire, je pro Boha utrpení lidských červů bezvýznamné. Vždyť nepomohl ani svým věrným – kde byl, když šelmy trhaly křesťanské děti v Koloseu?
Odpověď vyžaduje pokoru. Víme, že Bůh zlo nechce a že jednou skončí. Víme, že všechny události mají smysl. A víme, že jej často bude možné pochopit až na věčnosti. Kdyby lidé nežili věčně, mělo by utrpení převahu. Každý zemře a skoro každý v bolestech. Trápení starého člověka, který poslední měsíce svého života marně čeká návštěvu svých dětí, nemusí být v souhrnu menší, než utrpení zavaleného v sutinách, který několik dní umírá žízní. Ale lidé věčně žijí. Pozemský život může být bolestným porodem k věčné radosti, která trvá stále a stále a stále. Ano, je to tajemství. Bůh nám do něj dal nahlédnout, když se sám vystavil utrpení na kříži. Když v Boží přítomnosti rozjímáme o vlastním životě, můžeme s časovým odstupem odhalit smysl většiny událostí, které přinesly utrpení nám, přijmout je a s kněžskou duší obětovat Bohu. Ale nemáme moc na tomto světě pochopit utrpení jiných.
Někdy je však můžeme zmírnit. Nenechejme tyto příležitosti uplynout. Věnujme vdovin haléř spolehlivé pomáhající organizaci, rychle a bez řečí. A buďme zastánci trpících před Bohem, nesme je ve svých modlitbách, buďme s nimi, jako je s nimi Pán. Jednoho dne všechno pochopíme. Modlitba za lidi na druhém konci světa možná nakonec zachrání nás samotné.
David Petrla
Haiti, katolická země, kde přes 50% obyvatel navštěvuje voodoo šamany? Ale i kdyby tam nebyl křesťan ani jeden – smysl těchto katastrof hledáme marně, ano dějí se. A právě proto otázka nadpisu zůstává rétorickou a nezodpovězenou.
Můžete si to tak přebrat, ale podle mého soudu Bůh Haiti neopustil, jak jsem to napsal v tom článku.
Podle Wikipedie je 80 % Haiťanů katolíky, 16 % protestanty, 3 % jiných vyznání a 1 % ateisty.
Současně se odhaduje , že 50 – 70 % Haiťanů praktikuje voodoo, i když jen malá menšina intenzívně. To se – bohužel – nevylučuje. Ano, jsou asi z velké části synkretisté. Jenomže upřímně řečeno… kdo není? Opravdu jsou na tom Evropané lépe? A přesto bych Evropu ještě i dnes, byť s velkými výhradami, označil za křesťanský kontinent.
K novinářským článkům mám rezervovaný přístup. Například někteří lidé, kteří na Haiti žijí dlouho, psali, že dramatické zprávy o rabování po zemětřesení v evropských a světových médiích jsou silně nadsazené.
Pokud si dobře pamatuji na vyprávění o. Romana Musila, když jsem se s ním setkal na jedné besedě v Olomouci před pár lety, tak to, že je tam 80 procent katolíků a 100 procent těch, kteří nějakým způsobem v něčem také věří woodoo je zkrátka skutečnost. Nicméně jisté prvky katolické víry a způsobu života tam jsou ve společnosti silně přítomné – viz také např. http://achohaiti.blogspot.com/2009/02/nabozenstvi-na-haiti-voodoo.html nebo také http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanskavlna/_zprava/364939 (27 minuta rozhovoru a dále je přímo o tomto).
A nadpis samozřejmě není jen rétorickou a nezodpovězenou otázkou. I tento článek chce ukázat, že i když se to někdy může zdát, Bůh člověka neopouští, ani v těch nejtěžších situacích. Všudypřítomný Bůh zkrátka těžko odněkud někam zmizí. Těžko to však přijímáme, pokud jsme neuvěřili a nezakusili ve svém životě, že tento Bůh si zamiloval každého člověka, tedy i „mě a Vás“.
V bibli je prý zdůvodnění toho , čemu „nevěřící“ říkají , proč bůh připouští utrpení a v té bibli je jako vysvětleno , že čas od času se člověk vyskytne v nepravou chvíli na nepravém místě , v důsledku čehož jej jako něco postihne . Čili milý pánbůh je tím jako z obliga .
Jenže , vzato do důsledků , celý svět se skládá z míst , takřečených nepravých(nebezpečných), (kde se mu může leccos přihodit , o co není stát,jako třeba na ostrově Haiti (Hispaniola je jen starší název , který užili hodní křeťané , když po své návštěvě vyhubili Indiány) a dále z míst obvyklých (bezpečných), kde se mu zkrátka nic nestane .
Jenže , na těch nepravých , jak výše uvedeno v bibli , má pánbůh alibi , proč nepomůže .A na místech obvyklých , jelikož se na nich obvykle člověku nic nestane , tak tam mu onen pánbůh rovněž nepomůže ,, a sice především proto , že jelikož se tomu člověku na nich nic nestane , tak mu není co pomáhat .
Čili , tam , kde by to člověk potřboval , tedy na těch „nepravých“ místech , pomoci , milý pánbůh nemá ve zvyku pomáhat a tam , kde se člověk vyskytuje na místech obvyklých , tedy bezpečných , mu zase nemá proč pomáhat . Čili nepomůže + nepomůže = nepomůže .
Tudíž je věc jasná , člověk se musí spolehnout jen na sebe .
A předstírat , že člověku pánbůh pomáhá , když , jak vidno mu nikdy a nikde nepomáhá (jiná místa , než nebezpečná + bezpečná = celý svět, prostě nejsou) je namlouvaní si něčeho .
Většinou se k těmto úvahám uchylují lidé , kteří si nevědí jak jinak pomoci , ale stejně to nakonec zůstane na nich či na jiných lidech.
Musím se smát , když vlastně na ostrov , jehož domorodé jméno se díky „hodným křesťanům „, ohánějících se pánembohem se ani nedochovalo , tak vlastně pro Indiány v tu chvíli se přihodilo , že žili „v nepravou chvíli na nepravém místě“ , přičemž oni křesťané je vyhubili a je velmi tragikomické , že ty hodné křesťany na ten ostrov jaksi dovedel milý pánbůh , takže se vlastně stal onen pánbůh nástrojem zkázy indiánů .
Mne se to jeví jen jako odplata za to , co provedli „hodní křesťané“ původním obyvatelům . Přesně jak v bibli něco za něco , nechci říkaz za co .
Možná , dokud hodní křesťané se nevrátí tam , odkud přišli , nebude na tomto ostrově pokoj .
Peklo na něm zaseli „hodní křesťané“ , jelikož svou návštěvu zahájili vraždou , jež v konečném důsledku sprovodila Indiány s povrchu ostrova .
Učinili tak porušením prvního přikázání .
Dobře jim nyní tak .
Potomci Indiánů by to mohli vnímat tak, že onen pánbůh nyní jen napravuje , co kdysi zanedbal .
Jistěže ti černoši v tom jsou jaksi navíc, když je tam natahali ti hodní křesťané , kdyby je ponechali v Africe , tak by tam žili v nějaké podobě dodnes , na jejich území , pokud známo , zemětřesení není .
Takže křesťané by se měli dvojnásob stydět a ne poučovat .
Tento ostrov a vraždění na něm je jen ukázkou toho , že sebelepší náboženství je k ničemu
Myslím, že takto to v Bibli není, alespoň jsem se tam s tím nesetkal.
Genocida kmene Arawaků je hrozná věc, to jsem také měl na mysli tou krvavou historií ostrova.
Poznámka – není pravda, že se nedochovalo původní indiánské jméno ostrova Hispaniola. Zní totiž Haiti.
Pardon, zdá se, že Haiti je sice původní indiánský název, ale jen části ostrova. Celý se jmenoval Quisqueya.
Hrozná ironie je, že mírumilovní Arawakové nepřežili (i když to někteří místní lidé rozporují a k této rase se hlásí), kdežto krvelační Karibové ano, byť v malých počtech.
Mám za to, že je lepší si ověřit, co opravdu v Bibli je a co ne. Asi je nejlepší si ji otevřít a přečíst. Protože je však dost obsáhlá, navrhuji si třeba přečíst evangelium podle Marka. Tam jsou v závěru také Ježíšova slova, když umírá na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“
A chvilku potom setník, tedy podle židů pohan, říká o Ježíši: „Tento člověk byl opravdu syn Boží.“ Tak jako není jednoduchá odpověď na to, proč toto Ježíš, Syn Boží, říká, tak není ani jednoduchá odpověď na to, proč zde na zemi mnozí další lidé trpěli a trpí. Nicméně trochu světla do toho přece jen vnáší to, že ani Syn Boží se utrpení nevyhnul a to nedělní ráno, když je najednou před ženami otevřený a prázdný hrob. Mám za to, že když si člověk evangelium podle Marka přečte a přemýšlí nad tím, tak je přece jen vidět, že Bůh pomáhá.
Řekl bych, že to Bůh nevnímá jako utrpení, proto se nad tím nepodivuji. Také si myslím, že Bůh nebude protěžovat jednu zemi, třeba kvůli tomu, že je křesťanská.