Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for Březen, 2009

Před třemi roky, 9. května 2006, mi v časopise Týden vyšel tento krátký komentář o účinnosti kondomů jako ochrany proti AIDS. Myslím, že vzledem k současné návštěvě Benedikta XVI. v Africe a s ní souvisejícím tradičním mediálním vlnám je vhodná chvíle jej tady uvést.

Od doby napsání toho článku se pochopitelně situace dále vyvíjí, například se dnes už většinou neuvádí, že kondomy snižují pravděpodobnost přenosu nákazy na desetinu, ale na pětinu. V praxi to znamená, že lidé žijící intenzívním promiskuitním životem v zemi, kde je vysoká penetrace HIV, se při používání kondomů nakazí o něco později, ale prakticky stejně jistě, jako bez nich. Chce to jen trochu matematiky, rád bych se k tomu někdy vrátil a zkusil to spočítat přesněji.

KONDOMY PROTI AIDS NEPOMÁHAJÍ
9. 5. 2006

Po smrti Jana Pavla II. zaznělo mezi kladným hodnocením jeho života i několik kritických hlasů. Polly Toynbeeová ho v Guardianu dokonce přirovnala k Leninovi a napsala, že papež odmítáním kondomů podpořil epidemii AIDS v Africe. Mínění levicové radikálky se věřící zasmáli, ale když se i několik kardinálů vyslovilo, že manželé mohou kondom použít, pokud má jeden z nich AIDS, začalo přituhovat. Změní církev postoj?

Nahlédněme do statistik. V roce 1987 měli v Thajsku 112 případů AIDS, na poněkud větších Filipínách 135. V roce 2003 bylo na Filipínách 1935 nemocných, v Thajsku 750 tisíc. V buddhistickém Thajsku léta silně propagují kondomy, na katolických Filipínách ne. Hlavním faktorem brzdícím AIDS je kultura věrnosti. V Africe jsou nejvíce postiženy země s minimem katolíků – Jihoafrická republika, Zimbabwe, Botswana, Svazijsko. Výjimkou je malé katolické Lesotho obklopené Jihoafrickou republikou. A co případ Ugandy, jediné africké země, kde epidemie ustupuje? Před patnácti lety zde bylo patnáct procent HIV pozitivních lidí v plodném věku a vláda zahájila kampaň zaměřenou na předmanželskou zdrženlivost a manželskou věrnost. Dnes je nemocných šest procent. Kondomy se doporučují minimálně; katolická země byla dokonce kritizována za jejich špatnou dostupnost.

Do Afriky se prezervativy vozí od osmdesátých let – tehdy byly neúčinnou zbraní proti přelidnění, dnes proti AIDS. Podle studie LWW neplatí, že by ve městech s větší spotřebou kondomů bylo méně AIDS. V zemích, kde přibývá HIV, roste i spotřeba kondomů a nelze říci, co je příčina a co následek. Humanitární pracovníci začínají připouštět, že jejich efektivita není prokázána. Vytvářejí totiž dojem falešného bezpečí a podporují rizikové chování.

Zastánci kondomů tvrdí, že ochrání v devadesáti procentech případů, ale nevysvětlují, co to znamená. Přesněji známe jejich antikoncepční účinnost. Normálně otěhotní za rok běžné sexuální aktivity osmdesát žen ze sta, s kondomy bez spermicidů nejméně osm, v USA v prvním roce používání dokonce čtrnáct. Kondom určitě nechrání před virem lépe než před spermiemi, takže ročně nezabrání přenosu nákazy u nejméně jednoho páru z deseti.

Nechtějme od církve, aby doporučovala ruskou ruletu. Nemocní mají jen jednu zodpovědnou volbu – tělesné lásky se vzdát. Není divu, že se Benedikt XVI. přihlásil k učení Jana Pavla už v červnu 2005, kdy africkým biskupům zopakoval, že tradiční nauka církve je proti pandemii jedinou bezpečnou ochranou.

David Petrla

Read Full Post »

Papež Benedikt XVI. dnes v 16 hodin přiletěl do Yaoundé, hlavního města Kamerunu.

Radio Vatikán napsalo o papežově tiskové konferenci na palubě Boeingu 777 a také přineslo překlad jeho promluvy na letišti v Yaoundé.

Přenosy z papežovy cesty na EWTN. Některé momenty z návštěvy bude přenášet také TV Noe, ale na jejím webu jsem nenašel nějaký ucelený přehled.

Svatý otec bude v Kamerunu do pátku 20. 3., kdy se přesune do Angoly. Tam zůstane do pondělí 23. 3.

Snímky publikované AmP:

Papež odlétá z Říma do Kamerunu:

Papežovu cestu nebudu moci detailně sledovat, protože budu na duchovním cvičení.

Read Full Post »

Těmito slovy komentoval Paul Thurrott, známý počítačový publicista, zaměřující se především na produkty Microsoftu, tento snímek ABC News:

Bernie Madoff surfuje na internetu za oknem svého luxusního domácího vězení. (foto ABC News)

Bernie Madoff surfuje na internetu za oknem svého luxusního domácího vězení. (foto ABC News)

Na fotografii je Bernard Madoff, známý finančník, filantrop a podvodník, který se přiznal ke zpronevěře možná až 65 miliard dolarů (to prosím není překlep – skutečně miliard) a byl dlouho vyšetřován na svobodě, resp. v domácím vězení.

ABC News snímek komentují:

…Madoff surfuje na internetu ve svém designérsky zařízeném doupěti v multimiónovém penthouse na Manhattanu. Zatímco mnohé z jeho obětí čelí vyvlastnění, finančnímu krachu nebo dokonce páchají sebevraždu, Bernie Madoff stále žije luxusním životem.

Kdosi k tomu dodal, že Mac nepoužívá jenom Satan, ale také Mesiáš – totiž Obama.

😦

Mimochodem, podle jedné pověsti byl nový personál Bílého domu hluboce znechucen tím, že uvnitř nenašel ani jeden Mac, ale výhradně PC. Tu zprávu ovšem tipuji na PR Apple. 😉

Oprava:
Madoff už není v domácím vězení. Od 12. 3. je Bernard Madoff stále na Manhattanu, ale ve vyšetřovací vazbě v Metropolitan Correctional Center.

Dodatek:
No dobře, uznávám, že toto je příspěvek bulvární, počínaje nadpisem. A voyeurský. Tak to pojďme trochu odlehčit… a dorazit…

Disneyovská hvězdička Miley Cyrus alias Hannah Montana zpívá „voyeurskou“ Fly on the wall. (Mimochodem, klip je podprahová reklama na Mercedes SLR … nebo co to je. Taky vás ten product placement už tak otravuje?)

Vodpod videos no longer available.

Nebo to mám radši celé smazat? Lidi, neberte mě tak vážně. Nějak mi, pravda, dochází zásoby soudnosti, už aby tu byly ty exercicie. Takto mě nedávno vyfotil kolega na firemním teambuildingu v Jizerských horách – a zachytil tak mé typické vzezření v poslední době:

Ospalý a online

Ospalý a online

Read Full Post »

Otec se synem absolvovali závod Ironman, známý triatlon na Hawaji. Skládá se z 3,9 km plavání, 180 km jízdy na kole a 42,2 km běhu.

Podívejte se na video:

Vodpod videos no longer available.

Jejich webová stránka: Team Hoyt

Read Full Post »

Vzestup Baracka Obamy s sebou paradoxně přinesl také vzestup jedné nečekané osobnosti, jejíž epochu jen málokdo nepovažoval za uzavřenou. Ale někdejší hvězda americké republikánské strany Newt Gingrich věří na odchody a návraty.

Newt Gingrich (foto Newt.org)

Newt Gingrich (foto Newt.org)

V americkém Kongresu

Newt byl plných dvacet let kongresmanem, v letech 1979 až 1999. V roce 1994 vedl volební kampaň republikánů do Kongresu. Výsledek byl pozoruhodný –  poprvé po čtyřiceti letech získali republikáni v Kongresu většinu.  Time jmenoval Gingriche osobností roku. V lednu 1995, dva roky po nástupu Billa Clintona, se Newt Gingrich stal předsedou (mluvčím) Kongresu.

V následujících čtyřech letech byl Newt synonymem opozice proti Billovi. Jeho zpočátku vysoká podpora u veřejnosti ale rychle klesala, zejména od roku 1998, kdy byl hlavním motorem impeachmentu proti prezidentovi kvůli jeho skandálu s Monikou Lewinsky. Impeachment byl vnímán jako trapný a navíc byl neúspěšný. Kvůli tomuto a dalším problémům Newt Gingrich 3. 1. 1999 odstoupil nejenom z místa předsedy, ale vůbec opustil Kongres a to přestože vyhrál parlamentní volby na další období.

Newt říká, že věří v odchody a návraty. Škoda, že si podobné heslo nevzal k srdci třeba Jiří Čunek, dokud byl čas.

Třetí manželství

V dalších letech nebylo o Gingrichovi na politické scéně moc slyšet. Vlastnil konzultační společnost, konzultoval a publikoval. A taky se oženil. Potřetí. V roce 2000 si vzal Callistu Bisek, členku kongresového personálu. Gingrich je baptistou a jeho denominace umožňuje snadné rozvody. Nicméně ani jižní baptisté ještě netolerují cizoložství v průběhu manželství a Newt přiznal, že s Callistou udržoval vztah už v době, kdy byl předsedou parlamentu – a kdy se snažil odvolat Billa Clintona. Své druhé ženě Marianne Ginther se za nevěru veřejně omluvil.

Newt Gingrich se třetí manželkou (foto Newt.org)

Newt Gingrich se třetí manželkou Callistou (foto Newt.org)

Návrat na scénu

Gingrich si nicméně po roce 2000 získal slušné renomé jako publicista. Vyjadřuje se k mnoha otázkám a vždy promyšleně. Je konzervativní a pro život. Začal se také více zajímat o náboženská témata. S novou manželkou založili Gingrich Productions, publikační společnost, která mj. vydala DVD o Reaganovi, o roli Boha v americké společnosti a připravuje DVD o úloze Jana Pavla II. při pádu komunismu.

Gingrichův web má kapku neskromnou doménu:

Newt.org

Osm let mimo aktivní politiku mohlo být dostatečným pokáním. Na konci éry George Bushe mladšího byla republikánská strana zkorumpovaná mocí a demoralizovaná. Hledala se vůdčí osobnost. McCain se jí nedokázal tak docela stát ani během kampaně a po prohře ve volbách se už o to ani nepokouší. Newt chytil druhý dech (nebo kolikátý) a plný energie zaplnil uprázdněné místo – o jeho ideje a přednášky začal být náhle zájem.

Přednášející nebo píšící Newt je strhující a už před volbami začal pracovat na povzbuzení morálky republikánů po předpokládané prohře. Asi první, kdo ho navrhl na republikánského kandidáta na prezidenta pro rok 2012 byl, několik dní po volbách, publicista Robert Novak (mimochodem konvertita od judaismu ke katolicismu, nyní trpící mozkovým nádorem).

Bude Jimmy Carter II. alias Barack Obama za čtyři roky porazitelný?

Pravděpodobně ano. Záleží na výsledcích jeho ekonomického plánu. Zatím Obamova popularita rychle klesá, jak už to tak po volbách bývá. Jeho základní ideová východiska, vysoká popularita před volbami, jasné vítězství a také mnoho detailů v jeho dosavadním krátkém prezidentování, nápadně připomínají demokrata Jimmyho Cartera, který byl prezidentem těsně po Vietnamské válce.

Carter stejně jako Obama čelil dramatickému poklesu zahraničního vlivu USA. A stejně jako on se jej nesnažil zastavit, ale jen řídit – takže jej de facto urychloval. Carterovo funkční období začalo katastrofou v Panamě, skončilo katastrofou v Íránu a mezi tím bylo nepřetržitou řadou katastrof. Mnozí ho považuji za nejhoršího amerického prezidenta 20. století.

I Carterovi je však třeba přiznat jeden plusový bod: Upustil od realizace svého předvolebního slibu, že stáhne vojáky z Jižní Koreje.

Cartera po čtyřech letech nahradil Ronald Reagan. Bude-li obamismus reinkarnací carterismu – což se v této chvíli jeví dost pravděpodobně – a americkou ekonomiku se nepodaří pořádně nastartovat (ačkoliv si jistě nikdo na světě kromě alkajdistů a anarchistů nemůže přát, aby se potopila do hluboké recese), může mít příští republikánský kandidát snadnou práci.

A kdo ho může porazit?

Kromě Newta Gingriche se stále nejčastěji zmiňuje jméno Sarah Palin, která s Johnem McCainem vloni kandidovala na viceprezidentku. Guvernérka Aljašky má zásadní nevýhodu v tom, že nebydlí ve Washingtonu. A čeká ji předběžná zkouška. Musí se rozhodnout, zda bude v roce 2010 usilovat o druhé období na křesle guvernéra, nebo kandidovat do senátu. Guvernorát je jistější volba, zatímco senát by ji dostal do centra dění a v prezidentských volbách by jí více pomohl. Ať už zvolí kteroukoliv cestu, musí vyhrát, má-li mít šanci na prezidentskou nominaci v roce 2012.

Nepříjemnou zprávou z posledních dní je, že dcera Palinových Bristol se rozešla s otcem svého dítěte, s nímž původně plánovala svatbu.

Cherchez la femme

Koncem února přinesly New York Times obsáhlý profil Newta Gingriche. V něm se jakoby mimochodem objevila tato stručná poznámka:

Gingrich, který je od postgraduální školy baptistou, řekl, že bude brzy konvertovat ke katolicismu, vyznání své ženy.

To není zrovna vyčerpávající informace. Thomas Peters, který bloguje jako American Papist, nicméně napsal trochu více, bez uvedení zdroje:

Newt Gingrich údajně vstoupí do katolické církve v neděli 29. března 2009 ve Washingtonu, DC. S manželkou je zde už nějakou dobu vídán na mších v National Shrine (národní svatyni).

Vítej v církvi hříšníků, Newte! Snad nejde jen o další epizodu v tvém životě.

Pane, chceš-li, můžeš nás očistit! (srov. Mt 8, 2)

Read Full Post »

Po skončení postních duchovních cvičení, 10. 3. 2009, poslal papež Benedikt XVI. všem biskupům katolické církve osobní dopis, v němž objasňuje důvody a okolnosti zrušení exkomunikací čtyř biskupů nedovoleně vysvěcených Mons. Marcelem Lefébvrem.

Dopis dnes publikovalo Radio Vatikán. Překlad P. Milana Glasera SJ si můžete přečíst i na tomto blogu:

List Benedikta XVI. biskupům katolické církve

Ohledně zrušení exkomunikace čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem

Drazí bratři v biskupské službě!

Zrušení exkomunikace čtyř biskupů, vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem bez pověření Svatého stolce, vyvolalo z různých důvodů uvnitř církve i mimo ni diskusi tak vášnivou, že to již dlouho nemělo obdoby. Mnozí biskupové se cítili zaskočeni událostí, která se neočekávaně stala stěží pozitivně zařaditelnou do záležitostí a úkolů dnešní církve. Třebaže mnozí biskupové a věřící byli ze zásady ochotni hodnotit Papežovu ochotu ke smíření pozitivně, namítala se proti tomu otázka, zda je takové gesto vhodné ve srovnání s opravdu naléhavými potřebami života víry v naší době. Některé skupiny navíc otevřeně obviňovaly papeže, že se chce vrátit zpět před Koncil a rozpoutala se tak vlna protestů, jejichž hořkost vyjevila rány, sahající hlouběji do minulosti. Cítím se proto nucen obrátit se k vám, drazí spolubratři, a podat slovo na vysvětlenou, které má pomoci pochopit úmysly, které při tomto kroku vedly mne i kompetentní úřady Svatého stolce. Doufám, že tímto způsobem přispěji k pokoji v církvi.

Nešťastnou a pro mne nepředvídatelnou skutečností bylo to, že případ Williamson zastínil zrušení exkomunikace. Diskrétní gesto milosrdenství vůči čtyřem biskupům, platně, ale nedovoleně vysvěceným, se rázem stalo něčím naprosto odlišným, totiž popřením smíření mezi křesťany a židy, a tudíž jakýmsi zrušením toho, co v této věci pro církev objasnil Koncil. Výzva ke smíření s církevním uskupením, zapleteným do procesu separace, se tak proměnila ve svůj opak, tedy ve zdánlivý krok zpět ve vztahu ke všem dřívějším krokům smíření mezi křesťany a židy, které byly od Koncilu učiněny, krokům, jejichž sdílení a prosazování bylo od začátku předmětem mojí osobní teologické práce. To, že došlo k tomuto překrytí dvou protichůdných procesů a na okamžik vneslo nepokoj mezi křesťany a židy jakož i do samotné církve, je věc, které mohu jenom hluboce želet. Bylo mi řečeno, že pozorným sledováním zpráv, dostupných na internetu, by bylo možné včas se seznámit s problémem. Vyvozuji z toho poučení, že napříště bude třeba, aby Svatý stolec přikládal větší pozornost tomuto zdroji informací. Byl jsem zarmoucen skutečností, že také katolíci, kteří by v zásadě mohli lépe vědět, jak se věci mají, domnívali se, že mne musí vystavit neskrývané nevraživosti. O to více proto děkuji židovským přátelům, kteří pomohli pohotově odstranit nedorozumění a nastolit opět ovzduší přátelství a důvěry, které – stejně jako za papeže Jana Pavla II. – existovalo během celého mého pontifikátu a díky Bohu existuje i nadále.

Další chyba, která mne upřímně mrzí, spočívá v tom, že význam a meze disciplinárního kroku z 21. ledna 2009 nebyly odpovídajícím způsobem vysvětleny ve chvíli jeho zveřejnění. Exkomunikace se dotýká osob, nikoli institucí. Biskupské svěcení bez papežského pověření znamená nebezpečí schizmatu, protože zpochybňuje jednotu biskupského sboru s Papežem. Církev proto musí reagovat nejtvrdším trestem, aby tímto způsobem vyzvala potrestané osoby k lítosti a návratu k jednotě. Dvacet let po oněch svěceních tohoto cíle, bohužel, ještě nebylo dosaženo. Zrušení exkomunikace směřuje ke stejnému cíli jako samotný trest: vyzývá znovu ony čtyři biskupy k návratu. Toto gesto bylo umožněno po té, co dotyční vyjádřili své uznání s principiální linií Papeže a jeho Pastýřské moci, i když s jistými výhradami k věroučné autoritě Papeže a Koncilu. Tím se vracím k rozlišení mezi osobou a institucí. Zrušení exkomunikace bylo krokem na poli církevní disciplíny. Osoby byly zbaveny zátěže svědomí, kterou uvaluje nejtěžší církevní trest. Je zapotřebí rozlišit tuto úroveň od oblasti věroučné. Skutečnost, že Bratrstvo sv. Pia X. nemá v církvi žádné kanonické postavení, se v posledku nezakládá na disciplinárních, ale na věroučných důvodech. Dokud Bratrstvo neobdrží kanonickou pozici v církvi, tak ani jeho služebníci nebudou svou službu konat v církvi legitimně. Je třeba proto rozlišovat mezi disciplinární rovinou, která se týká osob jako takových, a rovinou věroučnou, která se týká služby a instituce. Pro upřesnění tedy znovu: dokud nebudou vyjasněny otázky, týkající se věrouky, nemá Bratrstvo žádný kanonický statut v církvi, a jeho služebníci, třebaže z nich byl sňat církevní trest, žádnou službu v církvi nevykonávají dovoleně.

Z hlediska této situace mám v úmyslu, aby Papežská komise „Ecclesia Dei“, ustanovená roku 1988 jako kompetentní pro záležitosti, týkající se komunit a osob, které pocházejí z Bratrstva sv. Pia X. nebo podobných uskupení a chtějí se vrátit k plnému společenství s Papežem, byla v budoucnu spojena s Kongregací pro nauku víry. Tím bude vyjasněno, že problémy, o nichž je třeba nyní jednat, mají povahu bytostně věroučnou a týkají se především přijetí 2. Vatikánského koncilu a pokoncilního učitelského úřadu Papežů. Kolegiální úřady, s nimiž Kongregace společně studuje otázky, které jsou na pořadu jednání (zejména při obvyklém středečním setkání kardinálů a na jejich každoročním nebo každé dva roky se opakujícím plenárním zasedání), zaručují společnou účast prefektů různých římských Kongregací a představitelů světového episkopátu na chystaných rozhodnutích. Není možné zablokovat autoritu učitelského úřadu církve rokem 1962, to musí být Bratrstvu zcela jasné. Avšak některým z těch, kdo se prohlašují za velké obránce Koncilu, musí být rovněž připomenuto, že 2. Vatikán s sebou nese celé věroučné dějiny církve. Kdo chce být poslušný Koncilu, musí přijmout víru, vyznávanou během staletí a nemůže ji odseknout od kořenů, z nichž žije její strom.

Doufám, drazí bratři, že tímto bude objasněn pozitivní smysl, jakož i meze kroku, jenž byl učiněn 21. ledna 2009. Nyní však zůstává otázka: Byl tento krok nezbytný? Představoval opravdu prioritu? Nejsou snad věci mnohem důležitější? Zajisté existují věci mnohem důležitější a naléhavější. Myslím, že jsem priority svého pontifikátu ozřejmil v promluvách, pronesených na jeho začátku. To co jsem tehdy řekl, zůstává v nezměněné podobě mou hlavní linií. První priorita Petrova nástupce byla jednoznačně dána Pánem ve večeřadle: „Ty.. utvrzuj své bratry“ (Lk 22,32). Petr sám formuloval tuto prioritu nově ve svém prvním listu: „Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje“ (1 Petr 3,15). V naší době, kdy je víra na rozsáhlých územích vystavena nebezpečí zániku jako plamen, který už nemá čím se živit, je prioritou nadřazenou všemu, zpřítomňovat Boha v tomto světě a otevírat lidem přístup k Bohu. Nikoli k jakémukoli bohu, ale k onomu Bohu, který mluvil na Sinaji, onomu Bohu, jehož tvář rozpoznáváme v lásce, která se vydává až do krajnosti (srov. Jan 13,1), v Ježíši Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém. Opravdovým problémem tohoto našeho dějinného období je, že se Bůh vytrácí z horizontů lidí a že zhasnutím světla, jež přichází od Boha, bude lidstvo postiženo dezorientací, jejíž ničivé účinky se projevují stále více.

Vést lidi k Bohu, k Bohu, který mluví v Bibli – to je nejvyšší a základní priorita církve a Petrova nástupce v této době. Odtud plyne jako logický důsledek, že musíme mít na srdci jednotu věřících. Jejich nesvornost, jejich vnitřní opozice zpochybňuje věrohodnost jejich mluvení o Bohu. Proto je snaha o společné svědectví víry křesťanů – o ekumenismus – obsažena v této nejvyšší prioritě. K tomu patří i nutnost, aby všichni, kdo věří v Boha, hledali společně pokoj, snažili se vzájemně sblížit a společně, byť v různosti svých pojetí Boha, kráčet ke zdroji Světla. A to je mezináboženský dialog. Kdo hlásá Boha jako Lásku „až do krajnosti“, musí vydávat svědectví lásce, s láskou se věnovat trpícím, odmítat nenávist a nepřátelství. A to je sociální dimenze křesťanské víry, o níž jsem mluvil v encyklice Deus caritas est.

Pokud tedy namáhavé úsilí o víru, naději a lásku ve světě představuje pro církev v tuto chvíli (a vždy v různých formách) pravou prioritu, potom jsou jeho součástí také smíření malá a prostřední. To že gesto podané ruky způsobilo tak velký povyk a proměnilo se tak vlastně na opak smíření, je fakt, který je třeba vzít na vědomí. Nyní se však táži: Bylo a je opravdu chybné jít také v tomto případě vstříc bratru, který „má něco proti tobě“ (srov. Mt 5,23), a usilovat o smír? Nemá se snad také občanská společnost snažit předcházet radikalizacím a jejich případné stoupence, pokud možno, opětovně zapojit do velkých sil, utvářejících život společnosti, aby nedošlo k segregaci s veškerými jejími důsledky? Copak může být naprosto pomýlené, snažit se mírnit strnulost a restrikce, aby byl dán prostor tomu, co je pozitivní a použitelné pro celek? Sám jsem v letech po roce 1988 viděl, jak se návratem komunit, které byly předtím odděleny od Říma, změnilo jejich vnitřní klima; jak se návratem do velké a široké společné církve dospělo k překonání jednostranných pozic, uvolnila se strnulost, takže z toho pak pro celek vyšly najevo pozitivní síly. Může nás nechat zcela lhostejnými komunita, která má 491 kněží, 215 seminaristů, 6 seminářů, 88 škol, 2 univerzitní instituty, 117 řeholníků, 164 řeholnic a tisíce věřících? Myslím kupříkladu na 491 kněží. Nemůžeme znát spleť jejich motivací. Nicméně si myslím, že by se nerozhodli pro kněžství, kdyby tam vedle různých chorobných a zdeformovaných prvků nebyla láska ke Kristu a vůle hlásat Ho spolu s živým Bohem. Copak je můžeme jako představitele radikálního okrajového uskupení prostě vyloučit ze snahy o smíření a jednotu? Co bude pak?

Zajisté jsme dlouhou dobu a znovu při této konkrétní příležitosti slyšeli od představitelů oné komunity mnohá rozladění: pýchu a přemoudřelost, lpění na jednostrannostech atd. Z lásky k pravdě však musím dodat, že jsem obdržel také celou řadu dojemných svědectví vděčnosti, v nichž byla patrná otevřenost srdcí. Neměla by si velká církev dopřát také velkodušné vědomí širokého rozletu, který je jí vlastní; vědomí příslibu, který jí byl dán? Nemáme snad jako dobří vychovatelé být schopni také přehlédnout různé nedobré věci a starat se o to, jak vyvádět ze sevřenosti? A nemáme snad připustit, že se i v církevním prostředí objevilo nějaké to rozladění? Někdy se zdá, že naše společnost jakoby měla zapotřebí alespoň nějakou skupinu, které není vyhrazena žádná tolerance a proti níž je možné klidně rozpoutat nenávist. A osmělí-li se někdo – v tomto případě Papež – přiblížit se k ní, ztratí i on právo na toleranci a lze jej vystavit zášti bez obav a okolků.

Drazí bratři a sestry, ve dnech, kdy mne napadlo napsat tento dopis, jsem měl shodou okolností v římském semináři vyložit a komentovat úryvek z listu sv. Pavla Galaťanům 5,13-15. S údivem jsem zaznamenal, jak bezprostředně se tyto věty týkají současné situace: „Svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: »Miluj svého bližního jako sebe«. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!“ Byl jsem vždy nakloněn, považovat tuto větu za jednu z řečnických nadsázek, které se občas u svatého Pavla vyskytují. Z určitých hledisek tomu tak může být. Bohužel, však ono „koušete se a požíráte“ dnes v církvi také existuje jako výraz špatně vykládané svobody. Překvapuje snad, že ani my nejsme lepší než Galaťané? Nebo že jsme přinejmenším ohroženi stejnými pokušeními? Že se musíme stále znovu učit správnému užívání svobody? A že se stále znovu musíme učit té nejvyšší prioritě: lásce? V den, kdy jsem o tom hovořil v semináři, se v Římě slavil svátek Matky důvěry. Maria nás skutečně učí důvěře. Ona nás vede k Synovi, kterému můžeme všichni důvěřovat. On nás povede i v bouřlivých dobách. Chtěl bych tímto ze srdce poděkovat všem těm četným biskupům, kteří mi v této době dali dojemná znamení důvěry a soucítění, a především, že mne ubezpečili svou modlitbou. Toto poděkování platí také všem věřícím, kteří v této době vydali svědectví své nezměněné věrnosti Nástupci svatého Petra. Pán ať nás chrání a vede cestou pokoje. Toto přání mi vyvstává v srdci na začátku této postní doby, která je obzvláště vhodným liturgickým obdobím pro vnitřní očištění a která nás všechny vybízí hledět s obnovenou nadějí k zářivému cíli Velikonoc.

Se zvláštním apoštolským požehnáním zůstávám
Váš v Pánu

Benedictus PP. XVI.

Ve Vatikánu 10. března 2009.

 

*******************************

Přečtěte si též:

Sdělení státního sekretariátu Svatého stolce k sejmutí exkomunikací tradicionalistických biskupů

Vrchní rabín Cohen: Jasnější vyjádření jsme nemohli žádat

Papež Benedikt XVI. odsuzuje holocaust

Johana Bronková: Benediktův velký projekt sjednocení pravověrných křesťanů

Read Full Post »

Priests for life (kněží pro život) vydali nové video:

Kdo jste proti potratům, prosím zvedněte ruku!

POZOR, VIDEO JE DRSNÉ!

YouTube kanál katolického kněze P. Franka Pavoneho, ředitele Priests for life.

Read Full Post »

Před třemi měsíci jsem psal o tragédii rodiny Dong Yun Yoona:

Dong Yun Yoon: Modlím se za pilota, který zabil moji rodinu

Yoon, který se přistěhoval z Koreje do USA, přišel o ženu, dvě malé dcerky a tchýni, když na jejich dům spadlo vojenské letadlo. Yoonovy slzy sledoval celý svět, když veřejně odpustil pilotovi letadla:

Věřím, že moje žena, dvě děťátka a tchýně jsou v nebi s Bohem. Nikdo nečekal, že se stane taková strašná věc… a dokonce právě tady, náš dům… Vím, že Bůh o ně pečuje… Prosím, modleme se za (pilota), aby kvůli této nehodě netrpěl. Vím, že patří k našim pokladům… této země… nevyčítám mu to. Necítím vůči němu nic špatného… vím, že udělal všechno, co mohl.

Americké vojenské námořnictvo zahájilo vyšetřování nehody a 4. 3. 2009 přišlo s jeho výsledky.

Reportáž Associated Press:

Podrobnosti přinesla reportáž v The San Diego Union Tribune, z níž vyjímám:

Maj. Gen. Randolph Alles, zástupce velitele letky vysvětluje příčiny nehody. (foto Eduardo Contreras / Union-Tribune)

Maj. Gen. Randolph Alles, zástupce velitele 3rd Marine Aircraft Wing, vysvětluje příčiny nehody. (foto Eduardo Contreras / Union-Tribune)

 

…Neběží žádná trestní stíhání, ale čtyři důstojníci z Marine Fighter Attack Training Squadron 101 – velitel perutě, operační důstojník perutě, důstojník standardizace a důstojník údržby – byli v minulých dvou týdnech uvolněni ze služby. Tento krok v podstatě končí jejich vojenskou kariéru.

…Osm dalších příslušníků námořní pěchoty a jeden námořník dostali důtky.

Neubauerovi zatím velení námořnictva zakázalo lety, zatímco se zkoumá jeho letový status. Pilot, který je na F/A-18D Hornetu nováčkem, v den nehody praktikoval své první kolo startů a přistání na letecké lidi Abraham Lincoln.

…F/A-18D utrpěl poruchu motoru krátce po Neubauerově startu z letadlové lodi v 11:11, asi 60 mil jihozápadně od San Diega. Dostal pokyn, aby otevřel bezpečnostní seznam (safety checklist), ale neudělal to, řekl Rupp, a místo toho se spolehl na vedení námořní pěchoty v Miramaru, které nemělo úplné informace o situaci.

Steve Diamond, bývalý námořní letec, který byl svědkem nehody a mluvil s Neubauerem chvíli po nehodě, byl udiven, že pilot – stejně jako jeho nadřízení – zanedbali použití seznamu.

„Seznamy jsou nejnepostradatelnější věci,“ řekl Diamond. „Je to skoro jako kdyby doktor šel operovat a zapomněl si umýt ruce. Tak základní to je.“

Přestože Neubauer vypnul pravý motor asi 17 minut po startu, problém s palivovým vedením přetrvával a rozsvítil kontrolku nedostatku paliva.

Civilní dispečer nabídl, že bude Neubauerovo letadlo – s volací značkou SHUTR25 – navádět na runway 36 na North Islandu, podle audio záznamu, který Federal Aviation Association včera [3. 3. 2009, pozn. překl.] uvolnila. Tato trasa by letadlo vedla nad vodou až do přistání.

„Pokusím se doletět na Miramar, jestli to půjde,“ odpověděl Neubauer, zatímco letěl ve výšce asi 13 000 stop téměř 20 mil jižně od North Islandu.

V 11:49 Neubauer opět odmítl návrh civilního dispečera, aby přistál na North Islandu.

Asi o dvě minuty později požádal Neubauer dispečera, aby jej navedl na Miramarskou runway 6, trasu nad La Jolla a University City, která je používána zřídka.

Protože jeho pravý motor byl vypnut, udělal 270 stupňovou otočku doleva, místo kratšího obratu doprava. Rupp řekl, že tento manévr jej připravil o cenný čas a palivo.

Dispečer se zeptal, zda bude pilot na letišti potřebovat havarijní jednotky.

„Potvrzuji,“ odpověděl Neubauer.

Při svém posledním vysílání řekl Neubauer dispečerovi, že vidí přistávací dráhu na základně Miramar.

Vynořil se z mraků, řekl Rupp, a o chvíli později zpomalil na přistávací rychlost. V 11:57 Neubauer vysílal, že ztratil druhý motor, který vyhasl, protože palivo stále neproudilo správně.

Ve výšce pod 1000 stop a stále skoro tři míle od runway, odumřel elektrický systém letadla.

Rupp řekl, že Neubauer se pokusil namířit potácející se letadlo směrem na kaňon. Pilot se katapultoval o 17 sekund později, blízko Genesee Avenue a Governor Drive.

„Zůstal v letadle do posledního možného okamžiku,“ řekl Rupp.

Letadlo ustřihlo strom a spadlo na Cather Avenue blízko Huggins Street západně od Interstate 805. Se skloněnou přídí se jeho kola a levé křídlo dotkly země v 11:58. Hornet prorazil skrze dva domy a poškodil tři další.

O několik minut později kontaktoval vojenský dispečer na Miramarské věži vedoucího dispečera FAA , který je také na Miramaru.

„SHUTR25 právě havaroval,“ řekl vojenský dispečer.

„Děláte si legraci,“ odpověděl vedoucí dispečer FAA.

Vyšetřování ukázalo, že mechanici upozorňovali na porouchaný palivový systém už v červenci. Ale piloti námořní pěchoty na něm uskutečnili dalších 146 letů – 166 letových hodin – aniž by se uskutečnila oprava, řekl Rupp. Když Neubauer nasedal do kokpitu, o problému uvěděl, stejně jako ostatní členové jeho perutě.

Rupp řekl, že dvojsmyslné předpisy pro údržbu peruti umožnily, aby dále používala letadlo bez opravy. Tato praxe už není tolerována.

Po nehodě vydalo námořnictvo o potenciálním palivovém problému varování pro celou flotilu. Čtyřicet F/A-18, včetně několika v Iráku, bylo uzemněno, protože bylo identifikováno, že potřebují prohlídku.

Vojenské námořnictvo zatím 11 rodinám postiženým nehodou zaplatilo celkem 147 000 dolarů, a vyhodnocuje jejich další požadavky…

Je pozoruhodné, jak nekompromisně v tomto případě americké námořnictvo vyšetřilo příčiny nehody a zveřejnilo je.

Nejsem příznivcem univerzální otevřenosti za každou cenu a bez ohledu na následky. Ale v podobných případech, kde kvůli lidskému selhání došlo k obětem a pokud nedojde k nápravě, hrozí další oběti v budoucnu, je jednoznačně nejlepší cestou.

Mnozí by si mohli vzít příklad z amerických mariňáků.

Přistávající F/A-18D Hornet finského letectva.

Přistávající F/A-18D Hornet finského letectva.

Video z tiskové konference

Zvukový záznam komunikace pilota a letové kontroly (mp3, 48:03 minut s mnoha pauzami).

Trasa letadla před nehodou (Union-Tribune).

Trasa letadla před nehodou. (Union-Tribune)

Read Full Post »

Ve Vatikánu proběhla minulý týden každoroční postní duchovní cvičení papeže a jeho blízkých  spolupracovníků v římské kurii. Během těchto cvičení (též nazývaných exercicie) se účastníci věnují pouze modlitbě a rozjímání o Bohu a o svém životě, k čemuž jim pomáhají meditace přednášené exercitátorem, kterým byl jednou i kardinál Tomáš Špidlík SJ. Nemají žádný jiný program a s výjimkou stanovených duchovních rozhovorů zachovávají po celou dobu naprosté mlčení (na některých duchovních cvičeních se toto pravidlo nemusí striktně dodržovat).

Letos vedl papežské exercicie kardinál Francis Arinze, emeritní prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Téma bylo Kněz potkává Krista a následuje ho. Cvičení se konala v kapli Redemptoris Mater Apoštolského paláce.

Zahájení duchovních cvičení v neděli 1. 3. 2009 večerními nešporami, úvodní meditací a eucharistickou adorací:

American papist napsal, kdo je na videu vidět:

0:22 Kardinálové Re a Sodano
0:36 Papež Benedikt XVI. a Mons. Ganswein, papežův sekretář, v boční kapli
0:46 Detailní záběr kard. Bertoneho
0:56 Vpravo dole kar. Arinze, exercitátor

Závěr duchovních cvičení v sobotu 7. 3. 2009 s papežovým poděkováním exercitátorovi a poslední meditací:

Benedikt XVI. řekl mj.:

Jednou z krásných povinností papeže je poděkovat. A v této chvíli bych rád jménem nás všech ze srdce poděkoval Vám, eminence, za meditace, které jste nám nabídnul. Vedl jste, osvěcoval a pomáhal nám při obnově našeho kněžství nikoli teologickou akrobacií, ale tím, že jste nám dal zdravou nauku, dobrý chléb naší víry.

Svatý otec se k duchovním cvičením vrátil také ve včerejší promluvě před modlitbou Anděl Páně.

…V uplynulých dnech, jak víte, jsem spolu se svými spolupracovníky z římské kurie konal duchovní cvičení. Byl to týden mlčení a modlitby, kdy se mysl i srdce mohly cele věnovat Bohu, naslouchání jeho Slovu a meditaci Kristových tajemství. S odhlédnutím od náležitých rozdílů je to tak trochu to, co se přihodilo apoštolům Petrovi, Jakubovi a Janovi, když je Ježíš vzal s sebou na vysokou horu a během modlitby se náhle proměnil: jeho tvář a jeho osoba se zaskvěly a rozzářily. Liturgie předkládá tuto slavnou epizodu právě dnes na druhou neděli postní (srov. Mk 9,2-10).

Rád bych zdůraznil, že Ježíšovo Proměnění byla ve své podstatě zkušenost modlitby (srov. Lk 9,28-29). Modlitba totiž dosahuje svého vrcholu a proto se stává zdrojem vnitřního světla, když lidský duch přilne k tomu Božímu a jejich vůle se stávají vůlí takřka jedinou.

Spolu s půstem a skutky milosrdenství, modlitba utváří strukturu našeho duchovního života. Drazí bratři a sestry, vybízím vás, abyste našli v této postní době rozsáhlé momenty k mlčení, pokud možno k duchovní obnově, abyste se podívali na svůj život ve světle plánu lásky nebeského Otce. Nechte se vést v tomto intenzivnějším naslouchání Boha Pannou Marií, učitelkou a vzorem modlitby. Ona i v neprostupné temnotě Kristova utrpení, neztratila, ale střežila ve své duši světlo božského Syna. Proto ji vzýváme jako Matku důvěry a naděje.

Kněží a řeholníci mají duchovní cvičení předepsáno, ale stejně jako papež si myslím, že jsou velmi vhodné pro každého křesťana a to nejlépe každoročně. Snad nemusí trvat týden, stačí víkend. Osobně je mám v plánu o této postní době vykonat.

Pokud nevíte, kde se dá duchovní cvičení absolvovat, zkuste internet. Najdete zde mnoho nabídek k duchovním cvičení různých katolických organizací. Můžete se také zeptat faráře vaší farnosti nebo katolíků, které znáte.

Read Full Post »

 Dominika Kočibová
8. 8. 1989 – 2. 3. 2009
Dominika Kočibová

Dominika

Děcka, to bylo tak. Ještě v sobotu odpoledne jsem si na pavilonu DEF v pohodě malovala. Kamarádce Pavle jsem věnovala sešit, aby měla kam psát svůj román. Já už ho přece nebudu potřebovat. Pak jsem snědla pár pomerančů. Asi jsem to neměla dělat, protože celou noc mi bylo špatně a zvracela jsem. Holky, promiňte, moc jste se nevyspaly.

V pondělí ráno mne převezli do nemocnice. To v Brně zrovna končily prázdniny a tak i já jsem se vydala do školy. Do nové, do té Boží. Docela mi to tu jde, ono se tu nezkouší, neznámkuje. Máme jen jeden předmět. Jmenuje se

LÁSKA

Tak nebuďte smutní, když já se raduji!

Vaše Domča

*******************************

Ve středu 11. 3. 2009 v 16:00 bude v ústavu sociální péče Kociánka v Brně v nejvyšším patře pavilonu C sloužena mše svatá za duši Dominiky.

*******************************

Autorem oznámení je Zdeněk Winkler.

Zuzana Navarová, Do nebes:

Read Full Post »

P. Benedict Groeschel CFR patří k výrazným osobnostem Katolické církve, řeholního života a také hnutí pro život v Severní Americe.

P. Benedict Groeschel, CFR

P. Benedict Groeschel, CFR

Mám už nějakou dobu v plánu napsat na blog jeho medailónek, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Zmiňoval se o něm Michael Dubruiel v článku, který jsem přeložil.

P. Benedikt byl kapucínem a pomáhal založit novou kongregaci reformovaných kapucínů, „šedých bratrů“, Franciscan Friars of the Renewal (Františkánští bratři obnovy, zkráceně CFR), která se chce vrátit k co nejprostšímu způsobu žití františkánského ideálu. (Podívejte se na fotogalerii.) O dalších epizodách jeho dramatického života a jeho aktivitách možná napíšu někdy příště. Teď zmíním jen to, že má vlastní pořad na EWTN, Sunday Night Live, kde v neděli večer živě odpovídá na otázky o víře a duchovním životě. Převzal tak štafetu po Matce Angelice.

20. února 2009 sloužil P. Benedikt mši svatou ve formačním centru nyní těžce zkoušeného řádu – Legionářů Kristových – v Thornwoodu, N.Y. Homilii, kterou přitom přednesl, publikoval Zenit.

Několik úryvků:

…Chtěl jsem být se členy Legionářů a Regnum Christi v tomto čase, který je zjevně časem velkého utrpení, bolesti, ale také příslibu.

Zvláštní shodou okolností mi zrovna včera vyšla tato malá knížka. Napsal jsem ji a odeslal vydavateli před rokem. Jmenuje se „Boží slzy: Vytrvat tváří v tvář velkému zármutku a katastrofě“ (The Tears of God: Persevering in the Face of Great Sorrow and Catastrophe)…

Nejprve mi dovolte říci, že Legionáři mají mnoho přátel a já jsem telefonicky hovořil s mnoha členy Regnum Christi, kteří jsou mými přáteli a spolupracovníky, zejména na Institutu psychologických věd, v jehož sboru působím. A tak rád vidím, že duch Páně je v této chvíli utrpení s vámi a že se lidé drží.

A teď: „Vy všichni potřebujete reformu!“ My VŠICHNI potřebujeme reformu! Kdy ji potřebujeme? Každý jeden den, ať se děje cokoliv. Pošlete za mnou ty, co říkají „Potřebují reformu!“ a já jim řeknu, „Probuďte se, chytráci!“ Náš božský Spasitel říká: „Přiblížilo se Boží království. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ A to je něco, co se musí dít každý den.

Jde o to, že každá jednotlivá duše je povolána tak, že Duch Svatý nás volá, abychom proměnili všechny události našeho života – úspěchy, selhání, radosti, smutky, ctnosti a dokonce hříchy – proměnili je v naše osobní pokání a následování našeho Pána Ježíše Krista. Legionáři Kristovi byli vybudováni a udržování hlubokou christologickou teologií a zbožností. To vás v této chvíli staví do nejlepšího postavení. Toto není Legie nikoho kromě Krista.

Když se podíváte na světová náboženství… …v těchto náboženstvích, Bůh nikdy netrpí… Ale v křesťanství Bůh trpí. Neuvěřitelná, nemožná myšlenka. Absolutní, nekonečné, božské bytí, věčné, neproměnné… Že může plakat: To je tajemství Vtělení. Kristus přichází a pláče s námi. Máme nemyslitelnou skutečnost Boha, který umírá. Nepochopitelnou. Teologicky máme díky koncilům vysvětlení, jak se to mohlo stát, ale je to tajemství všech tajemství. A pobožnosti staletí, zvláště Nejsvětější srdce, odhalují, že Kristus s námi tajuplným způsobem trpí i dnes.

Papež Jan Pavel II. citoval francouzského spisovatele Léona Bloye, že „Kristus je na svém kříži do konce světa ve svém Mystickém těle.“ A tak Kristus trpí s vámi velmi zvláštním způsobem.

Promluva Otce Benedikta je osvěžující. Díky za ni!

Měl jsem v posledních dnech pocit, že všechny katolické publicisty a blogery posedl likvidační amok. Předhánějí se v tom, kdo bude důrazněji požadovat co nejrychlejší rozpuštění Legie a Regnum Christi. Výjimkou nejsou ani konzervativní autoři a jinak rozumní lidé, jako je Damian Thompson.

Těžko nevzpomenout na rok 1773, kdy papež Klement XIV. vyhověl požadavkům dobrých katolíků (zejména evropských panovníků) a zrušil jezuity. Tragická ironie byla v tom, že kritikům Tovaryšstva Ježíšova vadilo hlavně papeženství řádu. Papež vyšel vstříc veřejnému mínění v Církvi a… zničil jednu ze svých hlavních opor. Jezuité nicméně přežili v Rusku, kde je Kateřina Veliká chtěla zachovat a v různých kněžských sdruženích, do nichž se „rozpustili“. V roce 1814 Pius VII. řád znovu obnovil. Ten však už nikdy nedosáhl někdejšího významu.

Když si katolická inteligence vezme do hlavy nějaké heslo (Zrušte je, bídáky!), chová se podobně racionálně a nezávisle, jako fanoušci Baníku.

Prý jsou sekta, zhoubný kult! Ukažte mi nějaký katolický řád, o kterém se to nedá říci, když se chce! Steven Hassan, klasik anticult movement, považuje za jednu z nejsilnějších indicií sektářského charakteru nějaké skupiny… povinný celibát. Nakonec ze svého seznamu sekt vyjímá tradiční katolické řády i budhistické kláštery, ale jen s poukazem na jejich staletou osvědčenost.

Kolik má papež k dispozici společenství žijících intenzívním duchovním životem a absolutně věrných katolické nauce? Řádů s dostatkem povolání? Může si Církev dovolit vyhnat na ulici těch 2500 potenciálních kněží, kteří studují v seminářích Legie? Já vím, já vím, diecézní a řeholní semináře by tam poslaly své náboráře. A které řády a diecéze si přerozdělí těch 200 škol, které vybudovalo a o které pečuje Regnum Christi?

Dějiny Církve jsou jeden velký průšvih. A jeden velký zázrak Boží milosti.

Legionáři zatím na slovo poslouchají všechny příkazy z Říma. A ať už mají jakékoliv vnitřní problémy (rozhodně netvrdím, že žádné nemají) – dokud se pevně drží mateřské ruky Církve, nemohou skutečně padnout.

Řád, který poslouchá papeže, je vždycky reformovatelný, pokud je to nutné.

Read Full Post »

Pokud milujete japonské robotky a navzdory ekonomické krizi vám v peněžence straší ale opravdu naprosto přebytečných devět tisíc korun, je Rolly tip přesně pro vás!

Vodpod videos no longer available.

http://www.sony.jp/rolly/

V Japonsku se zjevně prodává ve více barvách. V USA a v Evropě jen jako bílý nebo černý.

Můžete se podívat též na videorecenzi na AVmanii (musíte přežít krátkou úvodní reklamu).

Rolly má 2 GB paměti a lze do něj nahrávat hudbu přes USB nebo Bluetooth. Má akcelerometr a ovládá se pohyby celého přehrávače na stole – otáčení řídí hlasitost, posouvání přepíná skladby. Sluchátka do něj zapojit nejdou a zvuk prý není nic moc.

Ale kráááásně tancuje. No, nekupte to…

Pomalu mi dochází, proč má Sony v posledních letech finanční problémy… 😉

Read Full Post »

« Newer Posts - Older Posts »