Zpěvačka Jordin Sparks vyhrála v květnu 2007 šestou řadu soutěže American Idol a stala se tak ve svých sedmnácti letech dosud nejmladší vítězkou této obdoby české Superstar.
Jordin Sparks se hlásí k hnutí True Love Waits – Pravá láska počká. Tato slova jsou vyryta na prstenu, který přijala ve svých třinácti letech a který dosud nosí. Vyjadřují slib, že si uchová své panenství až do manželství.
Myslím, že potraty jsou špatné. Nemám v úmyslu o tom s nikým diskutovat, je to prostě můj názor. Věřím, čemu věřím.
Duet Jordin Sparks a Chrise Browna, No Air:
Vodpod videa již nejsou dostupná
„Jordin Sparks se hlásí k hnutí True Love Waits – Pravá láska počká. Tato slova jsou vyryta na prstenu, který přijala ve svých třinácti letech a který dosud nosí. Vyjadřují slib, že si uchová své panenství až do manželství.“
Davide, musím uznat, že Jordin je velice velmi SEXY, umí v tom „chodit“ – všechny ty milé ženské triky pohybů, pohledů atd., až bych řekl, že je tím nejmocnějším bohem pantheonu – Erótem – přímo očarovaná 🙂 Nějak si ale nedovedu představit, že ten prstýnek donosí 🙂
Josef
Myslím, že je prostě normálně ženská. 🙂
Samozřejmě ten klip její ženství zdůrazňuje, ale to už tak u klipů bývá. Není myslím (ještě) vulgární, aspoň doufám.
Jistěže věřících zpěvaček, co začínaly třeba s gospely a pak postupně upadly až k nějakým nechutnostem, je řada, tak už to v showbusinessu chodí. Je to krajně svádějící prostředí.
Je dobře, že o své víře veřejně mluví, to jí pomůže. Kdyby to tajila, byla by ztracena.
Určitě vydržet může a já myslím, že vydrží.
Přiznám se, že při přemýšlení o lidech tohoto profilu a o jejich angažmá v takovém prostředí narážím na problém.
Jak říká Oslík: „“Ke to krajně svádějící prostředí.“ Otázka: Co je ono „krajně“?
Chce to děvče v něm udělat nějakou kontrarevoluci? Předefinovat ho? Bojím se, že to dopadne, jako kdyby v gumovém skafandru skočila do bazénu s kyselinou sírovou. Chvilku si zaplave, však je to kapalila, ale to prostředí je proti životu.
Podobně se dívám i na angažmá slečny Bučkové (http://www.farnostcheb.cz/index.php?Itemid=877&id=534&option=com_content&task=view).
Ta děvčata chtějí ukázat, na co jsou hrdá, co se jim daří, v čem jsou dobrá… Ale skáčí do kyseliny.
Beran
Ne, myslím, že se Jordin Sparks nepustila do showbusinessu s cílem ho předělat. Spíš se prostě přihlásila do soutěže a pak už se nějak vezla. A teď jde o to zůstat stát a neupadnout. (A pokud ano, zase vstát.)
Není jedinou mediální celebritou, která nosí ten prsten nebo veřejně mluví o víře a cudnosti. Možná ještě budu psát o dalších, proto je teď nebudu jmenovat.
Popkultura je určitě téma, kterému se tady budu v budoucnu věnovat ještě hodně. Jak asi každý čtenář mého blogu pochopil, neodsuzuji ji jako takovou. Je to trochu citlivé, protože mnoho křesťanů ji en bloc odsuzuje. Třeba když v diskusi na
http://www.confugium.cz
píše Antonín o popmusic, obvykle použije termín „člověkaponižující popík“. (Mimochodem, nevím, kdo je autorem toho termínu a docela by mě to zajímalo, někdy ho používá i JiKu. 🙂 ) Podle mnoha křesťanů, jejichž názorů si vážím, je pop kultura v úpadku a rock dokonce kultura ďábelská.
Nesouhlasím s tím, podle mne je dokonce na obecné rovině přijatelný i rap.
Samozřejmě ale „na tom něco je“ – záleží na konkrétním umělci (no jo, ani to slovo „umělec“ moc přes pusu neleze, člověk by skoro raději označil všechny popové zpěváky jako „baviče“) a konkrétní skladbě.
Osobně si myslím, že soutěže miss jsou už za hranicí toho, co je pro křesťana únosné, zatímco popkultura jako taková ještě ne.
Když se do ní někdo pustí, musí si stanovit etické standardy, být pevně rozhodnut je dodržet, žít duchovním životem, mít oporu a… dát si to do smlouvy.
Protože jinak vedení mediálního koncernu (jako je např. Viacom) zavelí „od zítřka budeš mít image lehké ženy“… a je to. Víc to hrozí ženám, než mužům, jsou mnohem zranitelnější a někdy jsou marketingovou mašinerií „mateřské společnosti“ vyloženě zneužívány.
Politováníhodné případy z poslední doby jsou třeba Rihanna a Avril Lavigne. Nemluvím teď o jejich postojích, víře apod., jen o jejich image a práci.
Rihanna měla image „normální, trochu lehkomyslné holky“. Pak „na rozkaz“ vydala album s názvem „Good Girl Gone Bad“ – „Hodná holka se zkazila“ – a je z ní sexuální nymfa. Ale ještě poměrně dobře dopadla v tom smyslu, že se stále drží svého stylu, R’n’B, a celkem organicky jej rozvíjí, směrem k větší tvrdosti a komplexnosti zvuku. Myslím, že to je v rámci žánru (nejde o žádné absolutní hodnocení!) kvalitní hudba.
To Avril Lavigne prodělala skutečnou vivisekci, jakoby zahodili starou panenku a nasadili novou. Její původní styl, teenagerský lehce rebelský softrock, je pryč a na jeho místě je rafinovaný pop, který také má něco do sebe, ale je mnohem banálnější, pokrytečtější a umělejší, než to, co zpívala předtím.
Asi nejhroznější případ loutky v rukou manažerů je mladičká a velmi nadaná francouzská zpěvačka Alizée (Moi Lolita). Z té udělali nedospělou nymfu. Je to skutečný zločin – to říkám smrtelně vážně, bez jakékoliv ironie a nadsázky.
U nás to teď hrozí Ewě Farné, ale ta naštěstí zpívá rock a ten je před pádem do oplzlosti přece jen odolnější, než taneční hudba. Je také formovaná jinými a není paní svého stylu, ale snad je z její současné pozice „intelektuálštější Lavigne“ k pouhému „objektu vášně“ trochu delší cesta.
Domnívám se, že jsem v žívotě nepoužil termín „člověkaponižující popík“. Proto vyzývám Oslíka, aby to buď dokázal nějakou citací, nebo odvolal. A to odvolal důrazně, protože se se považuji v oblasti vztahu křesťanství a hudby takořka za odborníka a musel bych se stydět. Snažím se totiž nepoužívat termínů lehkovážně.
Ad JiKu:
Odvolávám.
Prostě jsem se spletl. Z nějakých nejasných, asi podvědomých, důvodů jsem to s vámi měl asociováno.
Byl to tedy omyl.
Já „člověkaponižující popík“ používám. Asi to je tedy ode mě. Nevím jestli jsem to někde slyšel, nebo sám vytvořil. A vím, že nejde o termín. Už v létě jsme si na „potratpovyšujícímu fóru“ vyjasňovali, že tím neoznačuji jen coby se dalo vymezit žánrově. Prostě se při některých hudebních aktivitách neubráním pocitu trapnosti a ponižování.
Myslel jsem, že je to jasné všeobecně. Ale o vkusu jiných můžu jen spekulovat, takže já za sebe prostě nějakou slečnu Ewu a slečnu Sparksovou nevydržím. Vypínám, odsunuji s diskutovaným označením a zakazuji (Koniáš je fajn) kde odpovědnost k zakazování mám. To, že nosí prstýnek je príma. Gott taky něco někdy rozdává.
.
Takže autorská práva k tomuto pojmu patří vám, výborně! 🙂 Ale počítám, že nebudete protestovat, bude-li šířen.
Asi bych mohl napsat i o nějakých „klasických“ hudebnících, taky jsou mezi nimi lidé věřící! 🙂
Mezitím si můžeme zahrát na čelo:
http://philharmoniker.web-feedback.de/
(Je to flashová legrácka na stránkách Berlínské filharmonie.)