Sociální hygiena pro dívky a chlapce

Na blogu First Thoughts publikoval Joe Carter tyto obrázky z “Manuálu sociální hygieny” z počátku 20. století.

DVĚ CESTY

DVĚ CESTY
Čím bude tato dívka?			Čím bude tento chlapec?
13: Špatná literatura	13: Studium a poslušnost		15: Studium a čistotnost	15: Cigarety a sebezneužívání
20: Flirt a koketérie	20: Ctnost a zbožnost		25: Čistota a hospodárnost	25: Nemravnost a zhýralost
26: Zbrklý život a zhýralost	26: Milující matka		36: Vážený úspěch	36: Neřest a degenerace
40: Vyvržená	60: Vážená babička		60: Ctihodné stáří	48: Morálně-tělesná troska

Na výše uvedeném linku je k tomu zajímavá diskuse, kterou lze zhruba shrnout do otázky: “Jakpak by ta schémata asi vypadala dnes?”

Thaddeus J. Kozinski: Saruman na Notre Dame

Thaddeus J. Kozinski se na webu MercatorNet vrací ke kauze Obamova projevu a čestného doktorátu na University of Notre Dame.

Saruman na Notre Dame

Thaddeus J. Kozinski

Mistrné řeči prezidenta Obamy se mnohde aplaudovalo — ale co vlastně ve skutečnosti řekl?

MercatorNet, 22. 5. 2009

„Ti, kdo tomu hlasu naslouchali neobezřetně, byli jen zřídka schopni zopakovat slova, která slyšeli; a pokud to udělali, divili se, neboť v nich zůstalo jen málo síly. Většinou si pamatovali jen to, že bylo potěšením slyšet ten hlas mluvit; všechno, co řekl, se zdálo být moudré a rozumné, a probouzela se v nich touha rychle souhlasit, aby také vypadali moudře. Když mluvili jiní, zdáli se být v porovnání s ním hrubí a neotesaní; a když se proti tomu hlasu stavěli, vzbuzovalo to hněv v srdcích těch, kdo byli v moci kouzla. U některých kouzlo trvalo pouze po tu dobu, kdy hlas mluvil k nim, a když mluvil k jiným, usmívali se jako ti, kteří kejklířův trik vidí, zatímco jiní na něj udiveně zírají. Mnohým stačil už jen pouhý zvuk toho hlasu, aby byli kouzlem uchváceni; ale u těch, kdo jím byli přemoženi, kouzlo trvalo, i když byli daleko, a stále slyšeli šepot onoho měkkého hlasu a jeho naléhání. Ale nikdo nebyl nezasažen; nikdo neodmítl jeho naléhavé žádosti a příkazy bez námahy mysli a vůle, dokud měl nad tím hlasem jeho pán kontrolu.“

„Sarumanova řeč,“ J. R. R. Tolkien: Pán prstenů, Dvě věže

Přibližně uprostřed svého projevu dne 17. května na univerzitě Notre Dame položil prezident Obama následující otázky:

„Je možné, abychom spojili své ruce při společném úsilí? Jak se účastníme energické debaty jako občané pulzující a různorodé demokracie? Jak zůstává každý z nás pevný ve svých zásadách a bojuje za to, co považuje za správné, aniž by démonizoval ty, kteří právě tak silně zastávají opačná přesvědčení?“

Jsou to podstatné a zásadní otázky, a výstižný a přímočarý způsob, jakým je Obama položil, ukazuje jeho rétorické nadání. Ale Obama udělal víc, než jen předložil svému katolickému publiku podnětné otázky; poskytl na ně i určité odpovědi, přinejmenším těm z posluchačů, kteří nebyli úplně očarováni. Obamovy odpovědi, spolu s filozofickými a teologickými principy, které předpokládají, byly šikovně ukryty za jeho rétoricky vybroušenými, magickými slovy; a když jsou vyneseny na světlo, prozrazují ještě jiné zaklínadlo než to, které se zjevilo na dokonale uhlazeném jazykovém povrchu.

Uprostřed svého projevu vzpomíná Obama na příhodu s křesťanským lékařem, který ho informoval, že ho v nadcházejících volbách nebude volit za prezidenta ne kvůli Obamově „pro-choice“ (volbu potratu schvalující) pozici, ale kvůli nezdvořilému, ideologickému jazyku, v němž byla tato pozice vyjádřena na Obamově internetové stránce. Obama pak publiku řekl, jak ihned změnil stylizaci, vyjádřiv svou naději, že „spolu můžeme žít způsobem, který smiřuje přesvědčení každého z nás s dobrem všech.“ Tato historka myslím poskytuje interpretační klíč k porozumění nejen podstatnému bodu Obamova projevu v Notre Dame, ale rovněž jeho celému politickému projektu, vyjádřenému v mnoha jiných projevech, spisech i činech v prezidentském úřadu.

Smiřující nesmiřitelné

Ta historka je mikrokosmem Obamovy makro-politické vize: pestré společenství lidí s nesmiřitelnými náboženskými a morálními přesvědčeními, žijící společně v pokoji a smíru. „Nesmiřitelnými“ není mé slovo, aby bylo jasno; je Obamovo. Z projevu v Notre Dame:

„Rozumějte – netvrdím, že debata obklopující potraty může nebo má jít stranou. Bez ohledu na to, jak moc bychom se jí možná chtěli vyhnout – majíce na zřeteli, že názory většiny Američanů na tento problém jsou komplexní a dokonce protikladné –, je faktem, že na určité úrovni jsou stanoviska obou táborů nesmiřitelná. Každá ze stran bude nadále předkládat svou věc veřejnosti vášnivě a s přesvědčením. Ale zajisté to můžeme dělat bez toho, že bychom z těch, kdo jsou jiného názoru, dělali karikatury.“

Samozřejmě – z definice nemůže nastat žádné „smíření“ mezi nesmiřitelnými stanovisky, ale Obama zde má na mysli něco zcela jiného. To, co ve světle příhody s lékařem znamená „smířit vlastní přesvědčení s dobrem všech,“ není povzbuzování jiných ke změně názoru na danou věc, nýbrž jednoduše změna způsobu, jímž je názor artikulován, tak, aby nebyl „karikován“ názor opoziční.

Lékařova „pokorná“ žádost o rétorickou zdvořilost a Obamovo pohotové podvolení se jsou modelem pro takové smíření. „Tímto nežádám, abyste se postavil proti potratům,“ parafrázuje Obama lékaře, „ale jen abyste o této záležitosti hovořil férově.“

Vynořuje se však otázka: Proč by někdo, kdo stejně jako pro-life lékař věří, že umělý potrat je promyšlená vražda plně lidské a nevinné osoby, neměl žádat každého, koho potká, třeba i samotného prezidenta, který má nejvíce moci k prosazení kriminalizace umělých potratů, aby se postavil proti potratům? To jest, proč by měl někdo s tak „vášnivým přesvědčením“ posuzovat „férovost“ provražedného vyjadřování víc než pravdu? Proč by měl „nezaujaté vyjadřování“ považovat za důležitější, než mluvit takovým způsobem, aby bylo vraždění co nejúčinněji zastaveno? Vždyť zde mluvíme o záležitosti života a smrti, ne o soukromém názoru na státní daně.

Mohou být hodnoty sblíženy, aniž by se změnily?

Ve své řeči naléhal Obama na všechny Američany, aby „srovnali své nejhlubší hodnoty a svou oddanost s požadavky nové doby,“ to jest, ne aby měnili své hodnoty a zásady, ať už světské nebo náboženské, ale pouze je „srovnali.“ A takové srovnání musí mít něco společného se vzájemnou výměnou mezi oním lékařem a prezidentem Obamou, naším vzorem americké ctnosti.

Dovolte mi trochu pozměnit onu historku, abych pomohl věc lépe pochopit. Píše se rok 1834, a tématem je otroctví, nikoli potraty. Existuje zákon, který dovoluje, aby pán z jakéhokoliv důvodu zabil svého otroka, a díky tomu jsou každý rok zabity tisíce otroků. „Pro-life“ lékař proti tomuto zákonu vystupuje, naproti tomu jeho senátor ho obhajuje. Lékař je ale poté, co mysticky vyslechne během prorockého snu Obamovu budoucí řeč v Notre Dame, fascinován Obamovou „férovou nezaujatostí,“ a rozpoznává, že „požadavky nové doby“ vyžadují, aby už napříště on i ostatní oponenti smrti otroků nepožadovali na obhájcích práva zabíjet otroky změnu stanoviska, leč pouze změnu rétoriky. Tentýž sen má i senátor, díky čemuž rozpoznává, že jeho nejvyšším závazkem je být při podpoře smrti otroků férový a „nekarikovat“ žádný opoziční názor.

Myslím, že závěr je nabíledni: Pokud by rétorická zdvořilost byla maximem vyžadovaným pro „srovnání“ amerických občanů 19. století, měli bychom dodnes legalizované otroctví, pokud nechceme mluvit přímo o genocidě desítek tisíc Afroameričanů. Snad ani není třeba podotýkat, že by nebyl žádný prezident Obama. Nebo si představme, že by prezident navrhoval masovou genocidu „podlidských“ Židů. „Okay,“ ujišťuje prezident onoho lékaře, „budu férový a budu říkat, že jsou docela lidští, zatímco je zabíjíme.“ Každý už jistě chápe.

Ironie, víra a pochybnost

V úvodu jsem řekl, že v otázkách položených v Obamově řeči v Notre Dame nejde jen o Obamovy odpovědi, ale i o teologické a filozofické principy, které jeho odpovědi předpokládají. Více prostoru by mi dovolilo pojednat o nich do větší hloubky; pro tentokrát jen s dovolením osvětlím to, co považuji za centrální filozofický/teologický důvod, proč Obama hájí sociální a politický ideál, který upřednostňuje konverzační férovost před pravdou, a proč používá jako hlavního příkladu téma, které většina Američanů považuje za věc života a smrti. Zde je hlavní klíč, který odemyká Obamův projev:

„Ale také mějte na paměti, že největší ironií víry je to, že nezbytně připouští pochybnost… Tato pochybnost by nás neměla odvádět od víry. Ale měla by nás činit pokornými. Měla by mírnit naše vášně, a přimět nás, abychom se měli na pozoru před povýšeností. Měla by nás přimět, abychom zůstali otevření a zvídaví a dychtiví pokračovat v morální a spirituální debatě, která pro tolik z vás začala mezi těmito zdmi Notre Dame.“

Navrhuji tento filozofičtější a teologičtější překlad:

„Ať už považujeme za pravdivé jakékoliv „hodnoty“ a „povinnosti“, ty, které vyrůstají z naší víry nebo ji jakkoliv zahrnují, musí být zastávány s určitým množstvím nutné pochybnosti – protože „pravda“ v tomto typu záležitostí nemůže být nikdy známa. A právě proto bychom se měli snažit především dále vést, a nikdy ne vyřešit, „morální a spirituální debatu,“ jejímž vcelku dosažitelným cílem není pravda ohledně jakékoliv politické záležitosti (bez ohledu na to, jak moc je v souvislosti s ní ohrožen život), ale „férovost“.

Myslím, že tato interpretace, nebo něco na ten způsob, nejlépe vysvětluje, proč je křesťanský pro-life lékař, projevující toleranci k masovému vraždění dětí v lůně matky, vyzdvihován prezidentem Spojených států jako vzor občanských ctností před skupinou katolických vysokoškolských studentů. Není snad ani zapotřebí podotýkat, že tak relativistické pojetí víry a pravdy je zcela nesmiřitelné s ryzím náboženským světonázorem, který podle Obamy sdílí 90 procent Američanů.

Jakýmpak „nepředpojatým“ hlasům by bylo dovoleno vyjadřovat se v tomto typu „usilovné debaty“? „Karikovali“ by své oponenty ti, kdo by jasně a výslovně odmítli přijmout její relativistická východiska? Druh diskuse, k jehož vedení by nás Obamova „víra“ přinutila, je ve skutečnosti výsměchem debatě, protože znevažuje smysl každé debaty, objevování pravdy, a tudíž znevažuje i lidské bytosti, které se jí účastní, protože naší největší touhou je znát pravdu, milovat ji a podle ní jednat.

S pravdou zatemněnou „férovou“ rétorikou coby politickým „summorum bonum“ (nejvyšším dobrem), nemáme nic, co by bránilo nejsilnějším a nejbezohlednějším – třebaže, samozřejmě, rétoricky „férovým“ –, aby uplatňovali svou moc nad slabšími. Jistě, pro-life lékaři by velmi hezky mluvili se všemi pro-choice lékaři; a mezitím by byly lidské bytosti masakrovány ještě v matčině lůně.

Promiňte, pane prezidente univerzity Notre Dame, já, níže podepsaný, férově, nebo snad ne, odmítám účast na Obamově „obnově“ politického života, v solidaritě se všemi dětmi zabitými v minulosti i budoucnosti díky amorálnímu kulturnímu, duchovnímu a politickému klimatu, které je jen zhoršováno Obamovým chytře zakrývaným relativismem, v němž je s nejslabšími a nejbezbrannějšími zacházeno nepříliš férově. Prezident Obama od nás žádá, abychom nekarikovali jiné americké občany. Dobrá. My po něm ale vyžadujme, aby je nedovolil zabíjet.

Dr. Thaddeus J. Kozinski je asistujícím profesorem humanistických studií na Wyoming Catholic College v Landeru ve Wyomingu, USA.

Přeložil P. Ladislav Nosek, SJ.

Pozn.:
Saruman je postava z románu Pán Prstenů J. R. R. Tolkiena. Jde o mocného a původně dobrého čaroděje, který se snaží manévrovat mezi zlem a dobrem, dělá stále větší kompromisy se zlem a nakonec se přidá na stranu zla, které je v románu personifikováno postavou temného mága Saurona.

Arcibiskup Chaput: Notre Dame, kauza, která nekončí

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze, vydal následující prohlášení k projevu, který Barack Obam přednesl 17. 5. 2009 v Illinois na americké katolické University of Notre Dame.

Lukáš Novák toto prohlášení přeložil do češtiny.

Mons. Charles J. Chaput, O.F.M. Cap., arcibiskup Denverské diecéze

 

 

„Zjistil jsem, že i mezi těmi, kdo nechodili na Notre Dame, dokonce i mezi těmi, kdo nesdílejí katolickou víru, panuje zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může Notre Dame ve světě dosáhnout.“

Reverend John Jenkins, C.S.C., 17. května 2009

Promoční projevy jsou obvykle směsí piety a optimismu, které mají napomoci tomu, aby přechod studentů do reálného života proběhl hladce. Ty nejlepší z nich obsahují humor. Některé jsou vskutku inspirativní. Ale pouze velmi výjimečně se podaří, aby byl projev pietní a optimistický, přitom však vyhýbavý, nešťastný a zanechávající velké škody. Prezident univerzity Notre Dame, otec John Jenkins, C.S.C., je mužem obdařeným nemalým intelektem a schopnostmi. O to větší rozpaky vzbuzují jeho úvodní poznámky k zahajovací řeči prezidenta Obamy na Notre Dame.

Připomeňme, že v diskusích ohledně vystoupení prezidenta Obamy na Notre Dame nikdy nešlo o to, zda je Obama dobrým nebo špatným člověkem. Prezident je bezpochyby upřímný a schopný muž. Podle jeho vlastních slov mělo náboženství na jeho život podstatný vliv. Patří mu úcta, jakou máme podle Písma projevovat všem veřejným představitelům. Máme povinnost modlit se za jeho moudrost a za úspěch jeho služby společnému dobru – nakolik se ovšem řídí správným morálním úsudkem.

Máme ale rovněž povinnost postavit se na odpor, když se mýlí v základních otázkách, jako jsou interrupce, výzkum na embryonálních kmenových buňkách a podobně. A máme i povinnost zabránit výprodeji katolické identity pod pláštíkem falešného dialogu, který jen zakrývá abdikaci na naši povinnost vydávat morální svědectví. Notre Dame nejen že pozvala prezidenta, aby pronesl zahajovací řeč, ale navíc tomuto člověku, který jednoznačně podporuje nejhorší rozsudek v historii Spojených států, totiž případ Roe vs. Wade, bezdůvodně a nezaslouženě udělila čestný doktorát v oboru práva.

Notre Dame takto ignorovala pokyn biskupů z dokumentu Katolíci ve veřejném životě z roku 2004. Ignorovala znepokojené výzvy velvyslankyně Mary Ann Glendonové, jíž chtěla univerzita udělit medaili Laetare za rok 2009 – na rozdíl od prezidenta si paní velvyslankyně toto ocenění bezpochyby zasloužila, nakonec je však pro frustraci z jednání univerzity odmítla. Ignorovala apely místního biskupa, prezidenta biskupské konference Spojených států, více než sedmdesáti dalších biskupů, mnoha tisíců svých studentů a stovek tisíců amerických katolíků. Dokonce i tady v Coloradu jich bylo více, než lze spočítat.

Univerzita neměla naprosto žádný důvod – snad kromě intelektuální nabubřelosti – pro svoji paličatost. A otec Jenkins své původní špatné rozhodnutí doprovodil vykrucováním a pokryteckým vysvět­lováním, které je mělo následně ospravedlnit.

To jsou ostrá slova, jsou však zasloužená, a to právě vzhledem k výroku samotného otce Jenkinse ze 17. května: „Američtí katolíci doposud vždy vkládali do Notre Dame zvláštní naděje a očekávání ohledně toho, čeho může ve světě dosáhnout.“ To se totiž pro mnoho katolíků v neděli změnilo – a rozhodně tu nejde jen o „skupinku křiklounů“, jak to s tak nebetyčným pohrdáním a ignorancí líčil magazín Time i jiné noviny.

Událostem 17. května přesto nechybí jistá ironie. Skoro přesně před pětadvaceti lety poskytla Notre Dame prostor guvernéru Mario Cuomovi, aby načrtl „katolické“ argumenty pro umožnění interrupcí v rámci veřejného zdravotnictví. Média tehdy Cuomově řeči aplaudovala jako mistrovské ukázce americké katolické právní a morální argumentace. Zpětně viděno je jasné, že projev byl velmi chytře sestaven. Stejně tak je však jasné, že šlo o nelogické a intelektuálně pochybné cvičení ve výrobě omluv. Jenkinsovy pokusy o vysvětlení a Obamův čestný doktorát jsou odpovídající tečkou za čtvrtstoletím eroze katolických postojů v katolickém vyšším školství. Společně poskytují další generaci katolického vedení víc než dostatečnou omluvu, aby mohla překrucovat křesťanství ke svému obrazu a povznést se nad skutečný obsah toho, co to obnáší, být katolíkem ve veřejném prostoru.

Chicagský kardinál Francis George vyjádřil názor, že Notre Dame nepochopila, co to znamená být katolíkem, ještě než k těmto událostem došlo. Má pravdu, a Notre Dame je sotva ojedinělým případem této institucionální pomýlenosti. V tom spočívá jádro pudla. Vedení Notre Dame prokázalo Církvi vskutku medvědí službu a nyní se pokouší kritiku bagatelizovat jako pokřik marginálních extrémistů. Škody však zůstávají a kritikové mají pravdu. To nejdůležitější, co teď musejí pravověrní katolíci dělat, je trvat na tom – prostřednictvím slov, činů a finanční podpory –, aby instituce, které se prohlašují za katolické, víru skutečně odvážně a důsledně žily. Dojde-li k tomu, může selhání univerzity Notre Dame ještě způsobit trochu nechtěného dobra.

Přeložil Lukáš Novák.

Téměř 50 tisíc podpisů pod petici požadující obnovu ústavního práva na život

Pod petici varující před nebezpečím uzákonění eutanazie a požadující obnovu ústavního práva na život se během tří měsíců připojilo 48 686 občanů.

Zpráva Hnutí pro život Česká republika:

Občanské sdružení Hnutí Pro život ČR předalo tajemníkovi prezidenta republiky Ladislavu Jaklovi petici požadující obnovu ústavního práva na život.

Vznik petice je občanskou iniciativou významné skupiny lidí, kteří dlouhodobě pracují na změnách legislativy ve prospěch ochrany lidského života. Pod petici varující před nebezpečím uzákonění eutanazie a požadující obnovu ústavního práva na život se během tří měsíců připojilo 48 686 občanů. Prezident Hnutí Pro život ČR Radim Ucháč k předání uvedl: “Věříme, že pan prezident Václav Klaus nalezne způsob jak pomoci obnovit v České republice právo na život každého z nás, o které jsme přišli v souvislosti se vstupem do EU.” Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl označil iniciativu za nepřehlédnutelný projev názoru v české veřejnosti reálně existujícího a slyšitelného a přislíbil, že obsah petice bude tlumočit panu prezidentovi.

V petici Hnutí Pro život ČR upozorňuje, že ústava od roku 2002 umožňuje legalizovat zabíjení kohokoli pouhým zákonem – stačí k tomu prostá většina v parlamentu (viz http://prolife.cz/?a=24&id=123). V souvislosti s jednostrannou propagandou směřující k prosazení eutanazie do našeho právního řádu vidí Hnutí Pro život ČR jako naprosto reálné, že pokud právo na život nebude garantováno ústavou, může postupně dojít k legalizaci zabíjení narozených postižených dětí na žádost rodičů, k zabíjení psychicky nemocných pacientů neschopných se vyjádřit a dalších skupin. Zdeňka Rybová, viceprezidentka Hnutí Pro život ČR, k tomu při zahájení petiční akce uvedla: “Neříkáme, že může dojít ke zneužití eutanazie, ale varujeme veřejnost, že dnes je v souladu s ústavou jakýkoli zákon umožňující zabít kohokoli z nás. A to chceme změnit.” Petici při vzniku zaštítili na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně Marek Benda (ODS), předseda ústavně právního výboru a poslankyně Anna Čurdová (ČSSD).

Hnutí Pro život ČR je neziskovým občanským sdružením s cílem šířit a prosazovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporovat rodinu a ve spolupráci s odborníky šířit odborné poznatky o souvisejících tématech.

Další informace:
Hnutí Pro život ČR, Zdeňka Rybová, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5
tel.: 736 766 660, zdenka.rybova@prolife.cz, http://prolife.cz

16.3.2009, HPŽ ČR

Malý Oslíkův tip zcela zdarma: Radime, co takhle vzít si příště aspoň košili?

Pochod pro život 2009 byl tichou modlitbou asi 1500 lidí

Hnutí pro život se rozhodlo koncipovat letošní Pochod pro život poněkud jinak, než dřívější pochody – více jako kající procesí, než jako politickou demonstraci. Loňské balónky nahradilo 800 bílých křížů. Podle prvních ohlasů to byla šťastná volba. Navíc letos přišel rekordní počet lidí, asi 1500.

Pochod pro život, Praha, 28. 3. 2009 (foto ČTK).

Video z pochodu

Zdroj videa: http://www.youtube.com/watch?v=bejWU1fXLmI

Tak zas tak úplně tichá modlitba to nebyla. Ale při podobné akci se nelze obejít bez technických prostředků.

Tisková zpráva Hnutí pro život:

Podle aktuálních statistik je u nás umělým potratem o život připraveno denně průměrně sedmdesát dětí, tj. počet vyrovnávající se počtu dětí ve třech naplněných třídách dětí základní školy.

Praha, 28. březen 2009 – Již v pořadí 9. ročník Pochodu pro život prošel centrem hlavního města, aby tak připomněl, že i za poslední rok bylo v ČR usmrceno umělým potratem více než 25 000 počatých dětí. V letošním roce se organizátoři z občanského sdružení Hnutí Pro život ČR (HPŽ ČR) rozhodli uskutečnit průvod formou kajících modliteb za ty, kteří jsou potratem zraněni a za zabité nenarozené děti. Podle aktuálních statistik je u nás umělým potratem o život připraveno denně průměrně sedmdesát dětí, tj. počet vyrovnávající se počtu dětí ve třech naplněných třídách dětí základní školy.

Pochod pro život začal ve 13 hodin mší sv. v kostele sv. Jiljí, patřícího pražským dominikánům, v Husově ulici na pražském Starém Městě. Poté se průvod, který si mezitím rozebral velké bílé kříže symbolizující pietní smysl pochodu, odebral centrem Prahy směrem k Václavskému náměstí. Zde byl pak zpěvem Svatováclavského chorálu a národní hymnou krátce po 16. hodině ukončen.

Rekordní počet účastníků dosáhl úrovně 1500 osob, velkou část tvořily rodiny s dětmi. Během pochodu lidé zpívali žalmy, recitovali modlitby a prosili za všechny, kteří byli nebo jsou potratem ohrožení.

I přes pokles počtu potratů HPŽ ČR stále vnímá jako velmi naléhavou potřebu upozornit českou veřejnost a zákonodárce na nutnost zakotvení plné legislativní ochrany lidské bytosti od početí po přirozenou smrt v našem právním řádu.

Útoky na základní lidské právo, právo na život, nebývají s postupujícím časem již tak otevřené, jak tomu bylo dříve, jsou však o to nebezpečnější, protože veřejnost je zmatena a nemá možnosti si vzhledem k zahlcenosti informacemi uvědomit všechna úskalí mnohých společenských či právních změn. V současné době jde zejména o problematiku zákona o specifických zdravotních službách. Iniciativa občanů je však významnou součástí změn ve prospěch ochrany života. Jedním z důkazů je téměř 50 000 podpisů pod petici požadující obnovu ústavního práva na život. Petice, zaštítěna na tiskové konferenci poslankyní Annou Čurdovou (ČSSD) a Markem Bendou (ODS), byla s podpisy předána na Pražském Hradě dne 16. března prezidentu Václavu Klausovi.

Hnutí Pro život ČR je neziskovým občanským sdružením s cílem šířit a prosazovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporovat rodinu a ve spolupráci s odborníky šířit odborné poznatky o souvisejících tématech.

Další informace:
Hnutí Pro život ČR, Zdeňka Rybová, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5
tel.: 736 766 660, zdenka.rybova@prolife.cz, http://prolife.cz

Kopíruji sem také zprávu ČTK, která je překvapivě vstřícná, i když odhaduje poněkud menší počet lidí a v závěru obsahuje dosti závažnou chybu – uvádí, že třetina z ročních 25 000 potratů je samovolná. Není tomu tak, 25 000 je u nás každý rok jen umělých potratů, navíc se ročně odehraje asi 14 000 spontánních a jejich počet roste.

ČTK: Centrem Prahy prošel Pochod za život

Praha – Centrem Prahy dnes prošel Pochod za život. Asi 1000 dospělých i dětí s bílými kříži a transparenty v několika set metrů dlouhém průvodu dali najevo svůj nesouhlas s potraty. Průvodu předcházela mše v kostele sv. Jiljí, odsud se lidé pomalu přesunuli přes Staroměstské náměstí a Ovocný trh na Václavské náměstí. Akce se koná každoročně u příležitosti Dne nenarozených dětí, který připadá na 25. března.

“Snažíme se tímto způsobem upozornit na to, že v České republice je stále platná legislativa upravující umělý potrat, umožňující zabíjení nenarozených dětí, v čemž my vidíme velký problém,” řekla ČTK prezidentka Hnutí za život Zdeňka Rybová. Počet potratů podle ní sice klesá, ale přesto v Česku průměrně dojde k 70 potratům denně, tedy přes 25.000 ročně.

Zatímco minulé ročníky se konaly formou demonstrace, letos organizátoři zvolili podobu křesťanského průvodu. Z Mnichova proto dovezli asi 800 bílých křížů, které rozdávali účastníkům. Někteří demonstrující si přinesli i vlastní transparenty. Stálo na nich například “Člověkem jsem od početí” nebo “Prosíme vás – dovolte nenarozeným dětem žít”.

Podle odhadu ČTK se průvodu, který organizuje Hnutí pro život, zúčastnilo asi 1000 lidí, rodičů s dětmi, ale také kněží nebo řádových sester. Díky vysokému počtu lidí se průvod natáhl na několik set metrů a stal se velkou atrakcí turistů a návštěvníků velikonočních trhů na Staroměstském náměstí, kudy procházel.

Akci pořadatelé ukončili krátce před 16:00 na Václavském náměstí modlitbou a zpěvem Svatováclavského chorálu a státní hymny.

Podle aktivistů Hnutí za život, které pochod organizovalo, znamená potrat pro ženu velký zásah, ohrožuje její zdraví i psychiku. “Náš právní řád v tomto patří k nejliberálnějším ve střední Evropě,” uvedla Rybová. Přivítala by proto změnu zákona nebo alespoň jeho úpravu, která by nabídla větší pomoc ženě, která o potratu uvažuje.

“Nejvyšší nárůst byl po roce 1986, kdy došlo k liberalizaci zákona,” řekla Rybová. V té době se podle ní ročně konalo až 100.000 potratů ročně. Počet potratů se v ČR v posledních letech snižuje. Podle lékařů to souvisí s dostupností hormonální antikoncepce, kterou užívá téměř 40 procent Češek v plodném věku. V roce 1970 se v Česku narodilo téměř 148.000 dětí a bylo provedeno 72.000 potratů. V roce 2007 se narodilo přes 114.000 dětí, ukončeno bylo 25.414 těhotenství. Více než třetinu těchto potratů přitom představovala samovolná potracení.

Autor: ČTK

Vzhledem k posunu v charakteru akce ji řadím do kategorie Náboženství – Události, nikoliv Politika – Domácí, kam obvykle umísťuji prolife aktivity (neboť jakkoliv je táhnou především věřící lidé, jejich charakter je podle mého soudu obecně politický a také se na nich nezřídka podílejí i lidé nevěřící).

Další ohlasy v masmédiích

Zprávu ČTK převzali na IDNES.

Alternativní média

Christnet má vlastní velmi stručnou zprávu.

Res Claritatis přebírá zprávu ČTK bez chybného údaje o spontánních potratech.

Křesťan dnes ji převzal i s chybou.

Blogosféra

První stručná reportáž Cinika, který připravuje obsáhlejší materiál.

… Za prvé je zřejmé, že svatý Jiljí už opravdu přestává stačit. Nemálo lidí zůstalo před kostelem, Svaté přijímání bylo doslova a do písmene malým logistickým zázrakem. Lidí bylo hodně, včetně nemalého počtu mladých, což mne až překvapilo, vzhledem k ostatním akcím, které ten den probíhaly (diecézení setkání mládeže pražské a budějovické diecéze). Neodpustím si podotek, že podobné termínové kolize hodnotím jako velmi nešťastné. Během Mše došlo i k přijímání nových členů do Společenství čistých srdcí, bohužel, zezadu jsem toho moc neviděl. …

Fotografie

Některé snímky se ve více galeriích opakují.

Oficiální fotogalerie HPŽ: flickr.com/hpzcr

Snímky na webu minoritů.

Fotogalerie časopisu Immaculata.

Fotogalerie jardy77 na Signálech.

Pochod pro život 2009, u Sv. Václava (foto jarda771)

Videopozvánka na Pochod pro život 2009

Zdroj videa je tady: http://www.youtube.com/watch?v=HPMkjO7jiBk

Na stránkách TV-MIS.cz je lze stáhnout do počítače v různých úrovních kvality a velikosti souboru:

http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=442

Pozvánka na pochod v PDF: http://www.prolife.cz/pochod-2009.pdf

Odkazy na české prolife organizace

Stránka Hnutí pro život: www.prolife.cz

Kanál HPŽ na YouTube: www.youtube.com/hpzcr

Občanské sdružení Stop genocidě: www.stopgenocide.cz (Pozor, stránka s drsnými záběry.)

Budu postupně přinášet další informace a snad i fotografie a multimedia, bude-li to možné.

Pokud jste tam byli a máte nějaké snímky nebo videa (klidně třeba pořízená mobilem), můžete mi je poslat na vesely_oslik(@)hotmail.com (v adrese odstraňte závorky).

Osobně jsem na dnešním pochodu nemohl být, což mě mrzí. Byl jsem samozřejmě přítomen alespoň duchovně. (Mimo jiné jsem za jeho zdar obětoval dnešní vyplňování daňového přiznání – tady by normálně měl být smajlík, ale vzhledem k tématu si jej odpustím.)

Kdo jste proti potratům, prosím zvedněte ruku

Priests for life (kněží pro život) vydali nové video:

Kdo jste proti potratům, prosím zvedněte ruku!

POZOR, VIDEO JE DRSNÉ!

YouTube kanál katolického kněze P. Franka Pavoneho, ředitele Priests for life.

Pochod pro život: 28. března 2009 v Praze

Pochod již proběhl a přišlo asi 1500 lidí, informace zde.

Videopozvánka na Pochod pro život 2009

Od posledního Pochodu pro život bylo zraněno dalších 25 tisíc matek a stejný počet dětí před narozením usmrceno.

A to i kvůli lhostejnosti a mlčení mnoha z nás, kteří jsme takovému osudu unikli. Bezohledný zákon nadále umožňuje, aby byly další a další ženy k zabíjení svých dětí nuceny, a tak hluboce zraňovány.

Mše svatá: 28. 3. 2009, 13.00 kostel sv. Jiljí, Husova 8, Praha 1

Pochod pro život: 28. 3. 2009, 14.00

Vnucená volba není nikdy volbou!

Zdroj videa je tady: http://www.youtube.com/watch?v=HPMkjO7jiBk

Pozvánka v PDF: http://www.prolife.cz/pochod-2009.pdf

Informace: www.prolife.cz

Technická poznámka:
Pokud někdo máte blog a chcete na něj umístit uvedené video a nevíte jak, můžete mi napsat mail na adresu vesely_oslik(@)hotmail.com (odstraňte závorky). Možná vám budu schopen poradit, i když to neslibuji. Záleží na blogovacím systému, který používáte.

P. Richard John Neuhaus, RIP: Odešel kněz a obhájce náboženské svobody a kultury života

Dnes odešel velký americký kněz kanadského původu, P. Richard John Neuhaus. Zesnul v dvaasedmdesáti letech na komplikace provázející rakovinu. Byl hospitalizován den po Vánocích.

P. Richard John Neuhaus

Před časem jsem zde začal cyklus malých portrétů konvertitů ke katolicismu. Zůstalo zatím u prvního medailónku – věnovaného právě Otci Johnovi:

Katoličtí konvertité: P. Richard John Neuhaus

Popisuji v něm životní příběh Otce Johna Neuhause. Po otci se stal lutheránským pastorem a později katolickým knězem. Byl také skvělým intelektuálem a publicistou. Založil časopis First things (První věci). Zde se s ním redakce loučí.

Jeho hlavními tématy byla náboženská svoboda v demokracii (kterou považoval za ohroženou), kultura života a velmi hluboce chápaný ekumenismus. Pro jeho promluvy a články byl charakteristický věcný, apelativní a současně optimistický tón, přímost a poctivost, srozumitelnost a jasnost výkladů i argumentů.

Raymond Arroyo, vedoucí zpravodajství televizní stanice EWTN, napsal v nekrologu ve Wall Street Journalu:

11. dubna 2005 jsem vstoupil do Baziliky Sv. Petra v Římě se svým přítelem Otcem Richardem Johnem Neuhausem, abychom projevili úctu nedávno zesnulému papeži Janu Pavlu II. Po pokleknutí před tělem pontifika jsem poznamenal, jak malý papež vypadal: “To nebyl on. On tady není,” řekl jsem. “Ne,” řekl Otec Neuhaus. “Je tady. Toto jsou ostatky, které zde byly zanechány životem, jaký už nejspíše nespatříme, a teď s námi všemi čekají na vzkříšení mrtvých, poslední potvrzení naděje, kterou hlásal.”

…

O společném komentování návštěvy Benedikta XVI. v USA na EWTN: Když jsem divákům oznámil, že se papež setká s americkými biskupy v kryptě Národní baziliky ve Washingtonu, Otec Neuhaus špičkoval: “Vhodné úložiště pro americký episkopát.”

 

Laura a já jsme zarmouceni smrtí Otce Richarda Johna Neuhause. Otec Neuhaus byl inspirativní vůdce, obdivovaný teolog a uznávaný autor, který svůj život věnoval službě Všemohoucímu a zdokonalení našeho světa. Byl mi také vzácným přítelem a cenil jsem si jeho moudré rady a vedení. Naše myšlenky a modlitby jsou v této těžké chvíli s rodinou, přáteli a spolukněžími Otce Neuhause.

George W. Bush

 

Desetiminutová ukázka z životopisného filmu:

 

First Things zde publikovaly fotografie ze života Otce Neuhause. Tady jsou dvě z nich:

Mladý lutherský pastor Rev. John Neuhaus (vpravo) s Martinem Lutherem Kingem (foto First Things)

P. John Neuhaus s Janem Pavlem II. (foto First Things)

 

Otče Richarde Johne, odpočívej v pokoji!

 

Chystám se zde na blogu publikovat některý z esejů P. Neuhause přeložený do češtiny.

Dignitas personae – nový vatikánský dokument o počátku lidského života

Římská Kongregace pro nauku víry vydala 12. 12. 2008 dokument Dignitas personae (Důstojnost osoby), který se týká některých bioetických otázek, zejména těch, které souvisí se začátkem lidského života (méně např. otázky eutanázie).

Dokument byl schválen papežem Benediktem XVI. a je dokumentem řádného magisteria závazným pro všechny katolické věřící.

Arcibiskup Luis Ladaria Ferrer SJ, sekretář Kongregace pro nauku víry, představuje instrukci Dignitas personae na tiskové konferenci ve Vatikánu. (foto AP)

Ze zprávy tiskového střediska ČBK přebíráme stručný obsah dokumentu:

Dokument začíná principem, který by měl být základem etických postojů v oblasti biomedicíny: “Důstojnost osoby musí být přiznána každému člověku od početí až po přirozenou smrt.” V úvodní kapitole je také vyjádřena naděje, že “existuje mnoho kvalifikovaných vědců a filosofů, kteří podle Hippokratovy přísahy spatřují v lékařské vědě službu lidské křehkosti zaměřenou na uzdravování nemocí, mírnění utrpení a zpřístupnění náležité péče ve spravedlivé míře všem lidem.”

Instrukce je určena věřícím a všem lidem, hledajícím pravdu. Skládá se ze tří částí. V první části jsou uvedeny některé antropologické, teologické a etické aspekty zásadního významu. Zdůrazňuje se, že lidské tělo nemůže být nikdy redukováno na soubor buněk. “Na základě pouhé skutečnosti své existence je každý člověk zcela hoden respektu. Zavádění diskriminačních kritérií ohledně lidské důstojnosti na základě biologického, psychologického, kulturního nebo zdravotního vývoje musí být vyloučeno,” uvádí se v dokumentu.

Druhá část pojednává o nových problémech v souvislosti s plozením. Techniky umělého oplodnění, které nahrazují manželský úkon, jsou nepřípustné. Povolené jsou zásahy “k cílenému odstranění překážek” bránících plodnosti. Aby se vyhovělo touze po dítěti u neplodných manželů, je třeba podporovat zákonná opatření vedoucí k usnadnění procesu adopce osiřelých dětí. “Církev pokládá přání mít dítě za spravedlivé a chápe utrpení manželských párů, které jsou konfrontovány s problémy neplodnosti. Toto přání však nemůže stát výše než důstojnost každého lidského života… Přání mít dítě nemůže ospravedlnit jeho ‘produkci,’ tak jako přání nemít už počaté dítě nemůže ospravedlnit jeho odmítnutí nebo zničení,” zdůrazňuje instrukce.

Třetí část se věnuje novým postupům, zahrnujícím manipulaci s embryi nebo lidskou genetickou výbavou. “Vytváření embryí s vyhlídkou, že budou zničena, i když se tím chce pomoci nemocným, je naprosto neslučitelné s lidskou důstojností, protože se tak člověk v embryonálním stadiu stává pouhým prostředkem, který se použije a zničí. Je závažným způsobem nemorální obětovat lidský život pro terapeutický cíl,” říká se mj. v této části dokumentu.

Radio Vatikán již v den publikace instrukce přišlo s jejím neoficiálním překladem do češtiny, výborně!

1. část českého překladu instrukce Dignitas personae

2. část českého překladu instrukce Dignitas personae

Oficiální překlad by měl být hotov snad ještě před koncem roku.

Text Dignitas personae v angličtině na webu Vatikánu.

Instrukce navazuje na starší dokument Donum vitae (Dar života, zde ke stažení ve formátu PDF) z roku 1987, k jehož autorům tehdy patřil i kardinál Ratzinger, dnešní papež.

Pastýřský list našich biskupů k bioetickým tématům

Čeští a moravští katoličtí biskupové připravili následující pastýřský list k bioetickým tématům.

Pastýřský list českých a moravských biskupů k bioetickým tématům ke stažení ve formátu PDF

 

Společný pastýřský list biskupů

 

 

Drazí bratři a sestry,

 

v poslední době se v naší společnosti, a zvláště ve sdělovacích prostředcích, mnoho mluví o etických otázkách, které se týkají lidského života. Vydávají se a připravují zákony, které závažným způsobem ovlivňují postoje lidí. Církev k těmto otázkám vydala řadu dokumentů. Většina z nich je sice dostupná i v češtině, avšak seznamuje se s nimi jen omezený okruh zájemců. V tomto dopise proto chceme s jejich obsahem velmi stručně seznámit co nejširší okruh věřících.

 

Lidský život je posvátný Boží dar. Jen Bůh je pánem života od jeho počátku až k jeho konci. Nikdo a za žádných okolností si nemůže osobovat právo přímo zničit nevinnou lidskou bytost. Vzpomeňte na biblickou událost, kdy Kain zabil Ábela. Bůh říká Kainovi: Prolitá krev tvého bratra křičí ke mně. Budeš proklet a vyvržen ze země. Takovou kletbu přivolává každý vrah. Kdo chce žít, musí přát život i druhému. Jedinou výjimkou může být oprávněná sebeobrana. Jen kdo brání svůj život, není vinen vraždou, i když je donucen zasadit útočníkovi smrtelnou ránu.

 

To se ovšem týká i nenarozených dětí, protože lidský život musí být chráněn již od okamžiku početí. Potrat není jen věcí matky a jejího práva na své tělo. Nenarozené dítě není její tělo. Nikdo nemá právo je zabít. Přímý potrat, ať už chtěný jako cíl nebo jako prostředek, odporuje mravnímu zákonu. Už v nejstarších křesťanských dokumentech prvních staletí čteme: Nezabiješ zárodek potratem a nenecháš uhynout novorozeně. Církev chápe ochranu bezbranných nenarozených dětí tak vážně, že každého, kdo úmyslně provedl nebo nechal si provést potrat, považuje za vyloučeného ze společenství církve. Takový člověk nemůže přistupovat ke svátostem, dokud nelituje svého skutku a nedosáhne zrušení trestu. Je nezbytné, aby lékaři i ostatní zdravotničtí pracovníci měli možnost odmítnout účast na umělém potratu či jiném úkonu, který by byl v rozporu s jejich svědomím, a to bez rizika diskriminace nebo postihu příslušného zdravotnického zařízení.

 

Moderní medicína dosáhla velkého pokroku, z něhož máme všichni užitek. Avšak ne vše, co je lékařsky možné, je taky dobré a dovolené. Například vyšetření, kterým se má rozpoznat případná nemoc dítěte ještě před porodem, je dovolené. Má však směřovat k léčení, nikoli k potratu, a to ani, kdyby se ukázala pravděpodobnost, že se narodí postižené dítě. Diagnóza se nesmí rovnat rozsudku smrti.

 

Léčení neplodnosti je samozřejmě dovolené, nejsou však přípustné technické postupy, při kterých se má dosáhnout oplodnění jiným způsobem, než pohlavním spojením muže a ženy. Navíc nelze pominout, že se při asistované reprodukci obyčejně získává více embryí, z nichž se většina později ničí nebo používá jako biologický materiál. Souhlasit nelze ani s „dárcovstvím“ zárodečných buněk. Člověk má právo se narodit jako plod lásky.

 

V různých anketách se hlasuje, jestli jsou lidé pro eutanazii. Při tom se poukazuje na utrpení nevyléčitelně nemocných, jako by eutanazie byla záležitostí soucitu a milosrdenství. Většina odpovědí v anketách vychází z neznalosti faktů. Oč ve skutečnosti jde? Je třeba dobře rozlišovat. Nikdy není dovoleno přímé zabití nemocného, i kdyby trpěl smrtelnou chorobou, a s aktivním ukončením života souhlasil nebo je i vyžadoval. Pacient ovšem může odmítnout příliš zatěžující léčbu, která nepřinese výraznou změnu. Podobně ani lékař není povinen prodlužovat proces umírání, který již započal. Upuštění od neúčinné léčby ovšem není eutanazií, ale projevem uznání konečnosti lidského pozemského života. Nikdy se však nesmí zanedbat péče o nemocné, včetně výživy a tekutin. Snaha řešit utrpení nemocných smrtí je projevem zločinné arogance. Paliativní medicína dnes dovede zbavit nemocné bolestí. Finanční náročnost léčby není oprávněným důvodem odpírání účinné péče. Jedním ze závažných důsledků uzákonění eutanazie by mohl být sociální tlak na nemocné, aby se umoudřili, odešli a nezatěžovali společnost.

 

Eutanazie není novinkou. Tuto zrůdnost využíval už Hitler, který svým nařízením umožnil vraždit ve velkém lidi postižené, ale i nepohodlné a politické odpůrce. Vypadá to, že dnešní propagátoři mají příliš krátkou paměť. Je to nebezpečná hra s ohněm. Avšak i když zákon něco připouští, ještě to neznamená, že je to také mravně dovolené. Nad lidským zákonem stojí lidské svědomí a Boží zákon.

 

Právě před 40 lety vydal papež Pavel VI. encykliku Humanae vitae, ve které varoval před odtržením sexuálního života od plození dětí, před umělou antikoncepcí i před nezodpovědným sexem mimo manželství. Odkaz papeže je stále aktuální. Chceme-li mít jako národ naději na budoucnost, musíme přijímat více děti a žít pro ně.

 

Evropská společnost vymírá a zadlužuje budoucí generace. Je možné, že děti, které lásku svých rodičů dostatečně nepoznají, nebudou ochotny se starat o staré a nemocné rodiče. Snadno budou souhlasit s odstraněním těch, kteří již nejsou pro společnost přínosem a zatěžují ekonomiku nákladnou péčí. Kdysi se vtipně říkalo, že domov důchodců je pomstou za jesle. Podobně by se snad dalo říci, že eutanazie je pomstou za potraty.

 

Drazí bratři a sestry,

 

zabývali jsme se vážnými otázkami, které jsou pro nás zvláštní příležitostí uvědomit si, jak velikým darem je pro nás svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Život podle Božího slova přináší naději nejen na štěstí v nebi, ale i na šťastnou budoucnost zde na zemi. Ti, kteří budou svůj život a své názory stavět na Kristu jako na základním kameni, budou kvasem a solí země. Budou její nadějí. Víme, že v některých situacích může být velmi těžké spoléhat se na Boha a přijímat jeho vůli. Přijetím Boží vůle však vytváříme prostor pro Boží zásah do našeho života a do dějin. Povzbuzujme se navzájem vírou, která nese plody hodné Krista – Spasitele a nebojme se žít jinak, než svět kolem nás. Křesťanská kultura roste z věrnosti Kristových svědků a z krve mučedníků. Zároveň však uplatňujme svou občanskou zodpovědnost při vytváření veřejného mínění a spravedlivých zákonů, abychom se nestali spoluviníky.

 

Při této příležitosti chceme upřímně poděkovat všem, kteří vydávají svědectví křesťanského života a svým zodpovědným přístupem k rodině a k životu často i za cenu obětí budují zdravou společnost. Se zvláštní nadějí se díváme na mládež schopnou velkorysosti v lásce. Každého z vás provázíme svou modlitbou a všem ze srdce žehnáme

 

Vaši biskupové Čech a Moravy

*****

Co dodat?

Vynikající! Deo gratias!