Vatikán vyjasňuje spekulace o ženatých kněžích v ordinariátech pro anglikány

Vatikán dnes vydal prohlášení k diskusi, která – v souvislosti s ohlášenou apoštolskou konstitucí o anglikánech – propukla kolem otázky ženatých kněží. Zde je jeho celý text:

CLARIFICATION BY THE DIRECTOR OF THE HOLY SEE PRESS OFFICE, FR. FEDERICO LOMBARDI, S.I., ON SPECULATIONS ABOUT THE CELIBACY ISSUE IN THE ANNOUNCED APOSTOLIC CONSTITUTION REGARDING PERSONAL ORDINARIATES FOR ANGLICAN ENTERING INTO FULL COMMUNION WITH THE CATHOLIC CHURCH

There has been widespread speculation, based on supposedly knowledgeable remarks by an Italian correspondent Andrea Tornielli, that the delay in publication of the Apostolic Constitution regarding Personal Ordinariates for Anglicans entering into full communion with the Catholic Church, announced on October 20, 2009, by Cardinal William Levada, Prefect of the Congregation for the Doctrine of the Faith, is due to more than “technical” reasons. According to this speculation, there is a serious substantial issue at the basis of the delay, namely, disagreement about whether celibacy will be the norm for the future clergy of the Provision.

Cardinal Levada offered the following comments on this speculation: “Had I been asked I would happily have clarified any doubt about my remarks at the press conference. There is no substance to such speculation. No one at the Vatican has mentioned any such issue to me. The delay is purely technical in the sense of ensuring consistency in canonical language and references. The translation issues are secondary; the decision not to delay publication in order to wait for the ‘official’ Latin text to be published in Acta Apostolicae Sedis was made some time ago.

The drafts prepared by the working group, and submitted for study and approval through the usual process followed by the Congregation, have all included the following statement, currently Article VI of the Constitution:

§1 Those who ministered as Anglican deacons, priests, or bishops, and who fulfill the requisites established by canon law and are not impeded by irregularities or other impediments may be accepted by the Ordinary as candidates for Holy Orders in the Catholic Church. In the case of married ministers, the norms established in the Encyclical Letter of Pope Paul VI Sacerdotalis coelibatus, n. 42 and in the Statement “In June” are to be observed. Unmarried ministers must submit to the norm of clerical celibacy of CIC can. 277, §1.

§2. The Ordinary, in full observance of the discipline of celibate clergy in the Latin Church, as a rule (pro regula) will admit only celibate men to the order of presbyter. He may also petition the Roman Pontiff, as a derogation from can. 277, §1, for the admission of married men to the order of presbyter on a case by case basis, according to objective criteria approved by the Holy See.

This article is to be understood as consistent with the current practice of the Church, in which married former Anglican ministers may be admitted to priestly ministry in the Catholic Church on a case by case basis. With regard to future seminarians, it was considered purely speculative whether there might be some cases in which a dispensation from the celibacy rule might be petitioned. For this reason, objective criteria about any such possibilities (e.g. married seminarians already in preparation) are to be developed jointly by the Personal Ordinariate and the Episcopal Conference, and submitted for approval of the Holy See.”

Cardinal Levada said he anticipates the technical work on the Constitution and Norms will be completed by the end of the first week of November.

———-

Několik poznámek česky, jak to Oslík chápe podle tohoto i předchozích prohlášení:

• Spekulace o tom, že se konstituce zdržela kvůli otázce necelibátních kněží, podle kard. Levady nejsou podložené. Ke zpoždění skutečně došlo, avšak pouze z technických důvodů jako je hledání optimálních a konzistentních právních termínů v různých jazycích.
• Zdá se, že i v personálních ordinariátech pro anglikány bude za “řádný” stav kněze pokládán stav celibátní.
• Současní ženatí anglikánští duchovní budou moci být vysvěceni na katolické kněze, tyto případy však budou individuálně posuzovány jako dosud. Přesto si nicméně myslím, že to bude rychlejší a hladší proces, než dosud.
• Ordinariát bude moci mít své seminaristy nebo dokonce vlastní seminář, vznikne-li taková pastorační potřeba. Je z toho zřejmé, že personální ordinariáty mají být trvalou, nikoliv přechodnou součástí církevních struktur.
• Tito seminaristé budou v “řádných” případech celibátní.
• Opět na základě individuální výjimky bude možné, aby se seminaristou ordinariátu stal ženatý muž.
• Pravidla pro posuzování těchto výjimek připraví peronální ordinariáty a biskupské konference v zemích, kterých se to bude týkat, a budou schválena Římem.
• Apoštolská konstituce by mohla být dokončena cca na konci prvního týdne v listopadu. (To ještě nutně neznamená, že bude záhy publikována.)

K tématu již zde na blogu vyšlo:

Papež usnadňuje cestu anglikánům, kteří se chtějí stát katolíky
RC Monitor: Ekumenismus je mrtev, ať žije ekumenismus!

Papež usnadňuje cestu anglikánům, kteří se chtějí stát katolíky

RC Monitor: Ekumenismus je mrtev, ať žije ekumenismus!

Na článek Papež usnadňuje cestu anglikánům, kteří se chtějí stát katolíky jsem v RC Monitoru 23/2009 navázal následujícím komentářem.

Kardinál John Henry Newman

V 19. století diskutovali angličtí katolíci o vytvoření „Anglikánské uniatské církve,“ která by poskytla útočiště anglikánům konvertujícím ke katolicismu. Kardinál John Henry Newman, sám konvertita, pochyboval, že by z bohaté státní Church of England přecházely do chudé katolické popelky potřebné zástupy věřících, ale řekl: „Nic by mi neudělalo větší radost, než kdyby to Svatý Stolec uznal za schůdné a rozhodl se podobný plán podpořit… Modlím se za nalezení prostředků, které k nám přivedou to množství dobrých lidí, kteří se chvějí u našich bran.“ A dodal, že jednou pro tuto ideu přijde vhodnější doba.

V září Vatikán oznámil, že papež v roce 2010 navštíví Británii, aby tam blahořečil kardinála Newmana. A 20. října sdělil, že vyplní jeho sen. Vyjde apoštolská konstituce, která v katolické církvi vytvoří novou organizační strukturu, umožňující začlenění anglikánů i s jejich liturgií, zvyky a ženatými duchovními. Půjde o personální ordinariáty v rámci biskupských konferencí, podobné vojenským ordinariátům pro vojáky.

Přišla vhodná doba? Anglikánské společenství je rozerváno vnitřními spory, zejména ohledně ordinace žen a necelibátních homosexuálů na pastory. Konzervativní část anglikánů, tzv. High Church nebo Anglo-Catholics, už dávno inklinuje k Římu a vyrovnala se s  odlišnostmi teologickými, ale ne s liturgickými. Jejich pastoři slouží mši vycházející z předtridentského ritu, za oltářní mřížkou, v shakespearovské angličtině, s důstojnou hudbou. Liturgická praxe většiny katolických farností je pro ně velký ústupek. Nyní však ustoupil Řím. Podle odhadů může nabídku přijmout několik biskupů, stovky pastorů a desetitisíce věřících na ostrovech, a možná řádově více celosvětově. Duchovní mohou být vysvěceni na katolické kněze, a pokud jsou svobodní, i na biskupy.

Vyčerpal se ekumenismus v pojetí 20. století? Ano. Teologické disputace odborných komisí dosáhly dílčích úspěchů, ale narazily na svůj strop. Dalšímu pokroku již nebrání teologie, ale především etická témata. Předpověděl to kard. Newman, který napsal, že se síly sekularismu časem zmocní velké části protestantů a ti již nebudou bojovat proti sekularismu, ale v jeho řadách proti Církvi. Někteří anglikánští biskupové dnes aktivně propagují potraty – jaký má smysl vést s nimi dialog třeba o otázce očistce? Cílem ekumenismu přece není věčné jednání, nýbrž dosažení jednoty těch, kteří ji opravdu chtějí. Benedikt XVI. učinil odvážný krok správným směrem.

David Petrla

Papež usnadňuje cestu anglikánům, kteří se chtějí stát katolíky

Světové anglikánské společenství (Anglican communion), jehož formální hlavou je anglická královna, čítá asi 77 milionů věřících. Z toho cca 27 mil. žije ve Velké Británii a 2 mil. v USA (Episkopální církev). V Británii navštěvuje nedělní bohoslužby asi 900 tisíc anglikánských věřících. Pro srovnání, katolíků je v Británii asi 4,5 mil. a do kostela z nich pravidelně chodí asi milion – přičemž z nemalé části jde o polské imigranty. (Počty jsou orientační.)

Mezi Katolickou a Anglikánskou církví byl vždy určitý pohyb konvertitů oběma směry. Asi nejznámějším konvertitou ke katolicismu je kardinál John Henry Newman. Vatikán před několika týdny k překvapení mnoha pozorovatelů oznámil, že papež v roce 2010 navštíví Spojené Království, aby jej v jeho zemi prohlásil za blahoslaveného.

Ale tím překvapení neskončila. Dnes přišla bomba. Podívejte se na záběry z tiskové konference prefekta Kongregace pro nauku víry, kardinála Williama Levady:

Kongregace vydala tuto nótu, v níž informuje o připravované apoštolské konstituci (to je dokument zásadního právního významu) Svatého Otce.

Kard. Levada hovořil o významném množství anglikánských věřících z celého světa, kteří se v posledních letech jednotlivě i ve skupinách oficiálně dotazovali na možnost vstupu do Katolické církve:

Tito anglikáni, kteří oslovili Svatý Stolec, dali jasně najevo svoji touhu po plné, viditelné jednotě s jednou, svatou, katolickou a apoštolskou Církví. Současně nám sdělili, jaký význam má jejich anglikánská tradice spirituality a bohoslužby pro jejich cestu víry.

V posledních letech je proud konverzí více či méně jednosměrný. Mnoho anglikánů se stává katolíky, v USA v několika případech vstoupily do Katolické (ale i do Pravoslavné) církve najednou celé episkopální farnosti. Důvodem je výrazný posun některých církví v rámci anglikánského společenství liberálním směrem, přičemž tento posun je iniciován shora a pro část věřících je obtížně stravitelný. Kamenem úrazu se stala zejména kněžská a biskupská svěcení žen, kněžská a (v jednom případě) biskupské svěcení necelibátních homosexuálů a žehnání homosexuálním svazkům.

S těmito změnami celosvětově nesouhlasí více než polovina anglikánských věřících, zejména afrických, avšak přirozeně jen velmi malá část z nich se odhodlá přejít do tradičnějšího církevního společenství, nejčastěji do Katolické církve. Náklady konverze jsou obrovské – jiná nauka, jiní lidé, jiné obřady, jiné zvyky, jiné svátky… není divu, že jen málokdo sebere potřebnou odvahu.

Je třeba si uvědomit, že konzervativní anglikáni (někteří si říkají anglokatolíci, Anglo-Catholics) jsou v mnoha ohledech tradičněji zaměření, než většina katolíků. Jejich liturgie je náročná a vznešená, podobá se spíše staré Tridentské liturgii (mimořádná forma latinského ritu), než moderní katolické liturgii (řádná forma ritu). Jejím jazykem je sakrální angličtina, tedy staroangličtina.

Papež nyní těmto věřícím rozhodování usnadňuje přípravou nové církevní struktury v rámci církevního práva, kterou ustanoví připravovaná apoštolská konstituce. Jedná se o personální ordinariáty, které umožní přijmout anglikánské věřící, ale i kněze a biskupy, a přitom pro ně zachovat některé prvky anglikánské liturgie a spirituality.

Pro zbytek článku si dovolím použít formu otázek a odpovědí. Mějte prosím na paměti, že nejsem žádný expert na nic církevního a dostupné informace o této zásadní novince jsou zatím velmi neúplné. Mohu se v čemkoliv mýlit!

Otázky a odpovědi

Co je personální ordinariát?

Nová právně-organizační struktura v Katolické církvi, podobná dnešním vojenským ordinariátům, které v mnoha zemích sdružují vojáky, kteří jsou katolíky. Jedná se o církevní okrsek, což je základní organizační jednotka církve. Tou jsou typicky diecéze, které jsou definovány územně. Personální (osobní) církevní okrsek je však definován osobami, které jsou jeho členy, není tedy vázán na určité území, nebo ne striktně.

Čím se liší personální ordinariát od personální prelatury, jako je Opus Dei?

To se teprve dozvíme. Můj předběžný názor je, že zatímco personální prelatura je globální, personální ordinariáty budou existovat v rámci jednotlivých církevních provincií a budou součástí národních biskupských konferencí. Nebudou však v některých ohledech podřízeny diecézním biskupům, ale budou s nimi spolupracovat.

Kdo bude stát v čele personálního ordinariátu?

Měl by to být ordinář, což může být původně anglikánský biskup nebo osvědčený kněz, který bude vysvěcen na katolického biskupa nebo kněze. Zdá se, že bude vyžadovanou podmínkou, aby žil v celibátě. (I v dnešních východních katolických církvích a pravoslavných církvích, kde mohou být na kněze svěceni ženatí muži, jsou biskupy výhradně celibátníci.)

Budou moci do nových struktur přejít současní ženatí anglikánští kněží a zachovat si své pastýřské postavení?

Nepochybně ano.

Budou moci být pro tyto struktury svěceni noví ženatí kněží?

Nevím, je to jedna z otevřených otázek. Vidím to tak na 50:50.

Budou se moci v těchto nových ordinariátech stát katolickými kněžkami dnešní anglikánské kněžky?

Určitě ne.

Vzniká zde anglokatolická církev s vlastním anglokatolickým obřadem?

Myslím, že ne. Ta by byla globální a ne rozdělená po jednotlivých zemích. Církve anglikánského společenství jsou typicky církvemi národními a tento jejich charakter budou patrně chtít zachovat i případní konvertité, pokud jich bude větší množství.

Bude možné v rámci personálního ordinariátu zachovat dnešní anglikánskou liturgii?

Myslím, že téměř jistě ano, asi s jistými změnami, ale spíše drobnými. Je to jeden z důvodů, proč se to celé dělá. A existuje precedens – již dnes jsou v USA farnosti anglikánských konvertitů, které slaví tuto liturgii.

Kolik anglikánů může přijmout tuto nabídku a vstoupit do Katolické církve?

Různí publicisté odhadují, že v průběhu cca deseti let by mohly do Katolické církve díky tomuto opatření přejít jednotky až desítky tisíc věřících ve Velké Británii a o řád více celosvětově. Půjde pravděpodobně téměř výhradně o praktikující a konzervativně orientované věřící.

Když přejde do Katolické církve celá anglikánská farnost, vezme si s sebou také svůj kostel?

Dobrá otázka! Počítám, že se to bude řešit případ od případu a bude kolem toho nemálo zlé krve.

Vidíme zde možný předobraz toho, jak bude normalizováno postavení Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX, někdy nazýváni “lefébvristé”) v rámci Katolické církve?

Podle mého soudu ano. Rozhodně se taková myšlenka nabízí.

Je to dobrý krok?

To si pište!

Program návštěvy papeže Benedikta XVI. v České republice

Tiskové středisko České biskupské konference zveřejnilo podrobný program návštěvy Svatého otce v České republice ve dnech 26. – 28. 9. 2009.

Program návštěvy Svatého otce Benedikta XVI.
v České republice ve dnech 26. – 28. 9. 2009

Sobota, 26.9.2009

PRAHA

11:30: Uvítací ceremoniál na ruzyňském letišti v Praze; promluva Svatého otce

12:30: Návštěva kostela Panny Marie Vítězné – Pražského Jezulátka; pozdrav Svatého otce

16:30: Zdvořilostní návštěva u prezidenta republiky na Pražském hradě

17:00: Setkání s představiteli politického a společenského života a s diplomatickým sborem ve Španělském sále Pražského hradu; promluva Svatého otce

18:00: Modlitba nešpor s kněžími, řeholníky, bohoslovci a zástupci církevních hnutí v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha; promluva Svatého otce

Neděle, 27.9.2009

BRNO

9:20: Přistání na letišti v Brně-Tuřanech

10:00: Mše svatá na letišti; homilie Svatého otce

Po mši: Polední modlitba Anděl Páně; promluva Svatého otce

12:45: Odlet zpět do Prahy

PRAHA

17:15: Setkání s představiteli Ekumenické rady církví v ČR v Arcibiskupském paláci; promluva Svatého otce

18:00: Setkání s akademickou obcí ve Vladislavském sále Pražského hradu; promluva Svatého otce

Pondělí, 28.9.2009

STARÁ BOLESLAV

8:50: Návštěva baziliky sv. Václava

9:45: Mše svatá u příležitosti Národní svatováclavské pouti; homilie Svatého otce

Po mši: Poselství Svatého otce mládeži

PRAHA

13:15: Oběd s biskupy v prostorách Arcibiskupského paláce

16:45: Rozloučení s Apoštolskou nunciaturou

17:15: Závěrečný ceremoniál na ruzyňském letišti; promluva Svatého otce

17:45: Odlet do Říma

Český překlad encykliky Caritas in Veritate je k dispozici

Novou papežovu encykliku přeložil vedoucí české redakce Radia Vatikán P. Milan Glaser SJ. Jedná se o neoficiální pracovní překlad.

Pracovní překlad encykliky Caritas in Veritate (Láska v pravdě)

Oficiální překlad, který bude možná pocházet od téhož překladatele, vydá ještě během prázdnin Karmelitánské nakladatelství. Zde si jej již můžete objednat.

Obsah:

Úvod

Kap. 1: Poselství encykliky Populorum progressio

Kap. 2: Lidský rozvoj v naší době

Kap. 3: Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost

Kap. 4: Rozvoj národů, práva a povinnosti, společenské klima

Kap. 5: Spolupráce v rámci lidské rodiny

Kap. 6: Rozvoj národů a technika

Závěr

Jde o třetí encykliku Benedikta XVI. Předchozí dvě byly Deus Caritas Est o lásce a Spe Salvi o naději.

Encyklika Caritas in Veritate

Dnes byla publikována třetí encyklika Benedikta XVI. Caritas in Veritate (Láska v pravdě), která se zabývá ekonomickými a sociálními otázkami.

Encyklika v sedmi jazycích na webu Vatikánu

Text encykliky anglicky

Struktura encykliky anglicky (podle AmP):

A brief table of contents:

• Introduction (Paragraphs 1-9)
• Chapter 1: The Message of Populorum Progressio (Paragraphs 10-20)
• Chapter 2: Human Development In Our Time (Paragraphs 21-33)
• Chapter 3: Fraternity, Economic Development and Civil Society (Paragraphs 34-42)
• Chapter 4: The Development of Peoples, Rights and Duties, The Environment (Paragraphs 43-52)
• Chapter 5: The Cooperation of the Human Family (Paragraphs 53-67)
• Chapter 6: The Development of Peoples and Technology (Paragraphs 68-77)
• Conclusion (Paragraphs 78-79)

Přehled obsahu encykliky už přinesl P. Milan Glaser na Radiu Vatikán.

Setkání: Návštěva Svatého Otce je příležitostí přiblížit se k Bohu

Tento článek jsem napsal pro občasník farnosti Brno – Bystrc Setkání. Vyšel v čísle 61 z června 2009.

Benedikt XVI. v angolské Luandě 22. 3. 2009 (foto Reuters)

Návštěva Svatého Otce je příležitostí přiblížit se k Bohu

 

Byla sobota 26. dubna 1997. Jeli jsme na setkání mládeže s Janem Pavlem II. do Hradce Králové. Kdo my? Společenství Archa Community, ke kterému patří tělesně postižené děti z ústavu na Kociánce a další mladí lidé. Na místě nás čekalo překvapení, posadili nás do první řady. A po skončení mše další – papež si přál se s námi setkat osobně. Svatý Otec se sklonil ke každému z nemocných a požehnal mu. Nejdéle se zastavil u Ivky, která byla s těžkou mozkovou obrnou postižena nejhůř. O Ivku se starala moje tehdy ještě budoucí žena. Všichni jsme také dostali malý křížek, který dodnes nosím u sebe. Brzy poté však setkání dostalo ještě další smysl, smutný, ale i krásný: Asi dva měsíce po papežově otcovském požehnání Ivka odešla do nebe.

„Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.“ Jsou vám tato slova povědomá? Možná vás překvapí, odkud citát pochází – je ze Starého zákona z knihy Izajáš (Iz 22, 22). Hospodin zde hovoří o Eljakímovi, synu Chilkijášovu. Těmito slovy je Eljakím ustanoven správcem domu judského krále Chizkijáše, jeho náměstkem, dnes bychom řekli premiérem. Není pochyb, že se právě na prastarý orientální obřad jmenování králova náměstka odvolává Ježíš, když v Matoušově evangeliu (Mt 16, 17n) ustanovuje téměř stejnými slovy Petra hlavou Církve. Dříve používaný papežský titul „náměstek Kristův“ má tedy solidní biblické odůvodnění – papež je skutečně viditelným zástupcem Krista.

Instituce papežství byla vždy vystavena hlasité kritice a dnešní doba není výjimkou, pojďme se na ni ale podívat trochu jinak, než obvykle. Dovolte několik čísel, uvidíte, že nebudou suchá. V prvních čtyřech stoletích vedlo Církev 39 papežů. Všichni kromě jediného byli svatořečeni a 14 z nich zemřelo mučednickou smrtí, v prvním století všichni. Dvacáté století zažilo papežů devět. Z nich byl dosud jeden svatořečen, jeden blahořečen a dalším čtyřem běží kanonizační procesy. Jak vidíte, papežství se i dnes pojí se svatostí. Jistě mnoho papežů udělalo chybná i neetická rozhodnutí, ale jakmile Církev srovnáte se státními útvary, stěží najdete nějaký, jehož nejvyšší představitelé udělali chyb tak málo. Církev přežila drtivé krize a dnes je o polovinu starší, než nejstarší státy světa. Je přitom neuvěřitelně decentralizovaná. Nevěříte? Římská kurie má, nepočítáme-li asi 120 zahraničních ambasád, cca 2700 pracovníků. Určitě jste slyšeli vtip o Janu XXIII., kterého se ptali na to, kolik lidí pracuje ve Vatikánu. Odpověděl: „Asi polovina.“ Přesto, kdyby byla stejně efektivně spravována Česká republika, měla by všechna ministerstva, parlament a centrální úřady dohromady asi 23 zaměstnanců. A český prezident by se právě chystal na čtvrtou oficiální návštěvu pětadvacetitisícového města během 19 let. Podle běžných sekulárních měřítek je tedy papežství fantasticky fungující instituce.

Pro věřícího je ale podstatné něco zcela jiného. „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ To jsou slova apoštola Petra k nemohoucímu před chrámovou bránou (Sk 3, 6). Muž vstal a vešel do chrámu, kde chválil Boha a skákal radostí. Úkolem papeže je posilovat bratry ve víře (srov. Lk 22, 32) a všichni papežové to již dva tisíce let dělají, každý svým způsobem. Současný papež je především velkým kazatelem. Mezi jeho promluvami nenajdete ani jedinou slabou, všechny jsou vynikající. Má-li někdo předsudky, nechť je odloží. Každé setkání se služebníkem služebníků Božích – a Kristovým náměstkem – je požehnáním. Ostatně nikdy nevíme, jestli nebude poslední.

Je vhodné se na návštěvu Svatého Otce připravit, nejlépe pomocí konkrétního předsevzetí – vybrat si nějakou modlitbu a tu se pak modlit denně v určitý čas. A také si přečtěme encykliky nebo některou z knih Benedikta XVI.

David Petrla

Václav Klaus navštívil papeže

Prezident České republiky Václav Klaus včera navštívil Vatikán a setkal se s papežem Benediktem XVI. Svatý stolec přitom oficiálně potvrdil papežovu návštěvu Prahy, Brna a Staré Boleslavi v září tohoto roku.

Václav Klaus: „Už při prvním kratičkém rozhovoru s papežem Benediktem XVI. při jeho inauguraci, kdy jsme mu blahopřáli k jeho zvolení, jsem byl překvapen, jak moc toho o naší zemí ví. Byl přece biskupem v Mnichově, což není od nás daleko. Byl jsem tedy nyní opět pozitivně překvapen tím, jak sleduje vývoj v naší zemi, včetně i jakéhosi cítění toho, kdo je kdo a co zastává za názor a jaké pozice zaujímá. V tomto smyslu byla návštěva věcná a pragmatická a rozhovor nebyl výměnou zdvořilostí, ale věcnou diskusí, která doufám bude v Praze pokračovat.“

Promluva Benedikta XVI. v Yad Vashem: Kéž jména těchto obětí nikdy nevymizí!

Překlad Milana Glasera z Radia Vatikán:

„Dám ve svém domě a na svých hradbách památník se jménem…
Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno“ (srov. Iz 56,5).

Tento úryvek z knihy proroka Izaiáše obsahuje dvě prostá slova, která slavnostně vyjadřují hluboký význam tohoto váženého místa: jad, památník, a šem, jméno. Přišel jsem, abych se mlčky zastavil před tímto památníkem, vybudovaným na počest milionů Židů, zavražděných během děsivé tragédie šoa. Přišli o své životy, ale nikdy neztratí svá jména, která jsou nesmazatelně vepsána do srdcí jejich drahých, jejich druhů z vězení a těch, kteří se rozhodli již nikdy nedovolit, aby podobná hrůza ještě někdy zhanobila lidstvo. Především však jsou jejich jména trvale vepsána do paměti všemohoucího Boha.

Je možné okrást bližního o to, co mu patří, o vhodnou příležitost nebo o svobodu. Je možné utkat svůdnou síť lží a přesvědčit druhé o tom, že jisté skupiny lidí si nezasluhují úctu. Žádné úsilí však nikdy nemůže odejmout lidské bytosti jméno.

Písmo svaté nás učí o důležitosti jména, kterým se člověku ukládá jedinečné poslání nebo věnuje zvláštní dar. Bůh nazval Abrama „Abrahamem“, protože se měl stát „otcem mnohých národů“ (Gn 17,5). Jakub byl nazván „Izraelem“, „protože projevil sílu vůči Bohu i lidem a obstál“ (srov. Gn 32,29). Jména vepsaná do tohoto památníku budou mít navždy posvátné místo mezi nesčetnými potomky Abrahamovými. Jejich víra byla zkoušena stejně jako víra jeho. Tak jako Jakub se i oni pustili do zápasu, aby rozpoznali záměry Všemohoucího. Kéž jména těchto obětí nikdy nevymizí! Kéž se jejich utrpení nikdy nepopírá, neznevažuje ani nezapomíná! A všichni lidé dobré vůle kéž bděle odstraňují z lidských srdcí všechno, co by mohlo vést k podobné tragédii!

Katolická církev je spojena s Ježíšovým učením a napodobuje jeho lásku ke každému člověku. Má proto hluboký soucit s oběťmi, které jsou zde připomínány. Stejně tak přichází ke všem, kteří jsou dnes vystaveni pronásledování z důvodů své rasy, barvy pleti, životního stavu nebo náboženství; jejich utrpení je i jejím utrpením a sdílí i jejich naději ve spravedlnost. Jako římský biskup a nástupce apoštola Petra znovu zdůrazňuji to, co řekli již mí předchůdci, totiž že církev se bez ustání modlí a usiluje o to, aby v lidských srdcích už nikdy nekralovala nenávist. Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův je Bohem pokoje (srov. Žl 85,9).

Písmo nás učí, že jsme povinni připomínat světu, že tento Bůh žije, třebaže je někdy obtížné chápat jeho tajemné a nevyzpytatelné cesty. On se zjevil lidem a nadále v jejich dějinách působí. Pouze on vládne světu spravedlivě a podle práva soudí všechny národy (srov. Žl 9,9).

Podíváme-li se do tváří, odrážejících se na vodní hladině nádrže, která mlčky stojí uvnitř tohoto památníku, nemůžeme se vyhnout myšlence na to, že každá z nich má jméno. Lze si jen představovat radostné očekávání jejich rodičů, když s rozechvěním čekali jejich narození. Jaké jméno tomuto dítěti dáme? Co z něho nebo z ní bude? Kdo si jen mohl představit, že budou odsouzeni k údělu tak slzavému!

Mlčky zde stojíme a v našich srdcích se ozývá jejich křik. Je to volání, které se pozvedá proti každému aktu nespravedlnosti a násilí. Je to věčné odmítnutí prolévání nevinné krve. Je to křik Ábela, stoupající ze země k Všemohoucímu. Ve vyznání nezlomné důvěry v Boha dejme hlas onomu křiku skrze slova z knihy Žalozpěvů, která jsou tak výmluvná pro židy i pro křesťany:

„Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí,
jeho slitování, jež nekončí.
Obnovuje se každého rána,
tvá věrnost je neskonalá.
‚Můj podíl je Hospodin,‘ praví má duše,
proto na něj čekám.
Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí,
k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.
Je dobré, když člověk potichu čeká
na spásu od Hospodina“ (3,22-26).

Drazí přátelé, jsem hluboce vděčný Bohu i vám za poskytnutou příležitost spočinout zde v tichosti: v mlčení, které vzpomíná, v mlčení, které se modlí, v mlčení, které doufá.

Přenosy TV Noe z cesty Benedikta XVI. do Svaté země

TV Noe uvede z apoštolské cesty Benedikta XVI. do Svaté země řadu přímých přenosů. Zde je jejich přehled:

Pátek 8.5.

13.30: uvítací ceremoniál na letišti v Ammánu

14.30: návštěva centra “Regina pacis”

Sobota 9.5.

8.15: návštěva baziliky na hoře Nebo

9.00: žehnání základního kamene univerzity latinského patriarchátu v Madabě

10.30: setkání Svatého otce s představiteli muslimů a diplomaty

16.30: modlitba nešpor s kněžími, řeholníky a zástupci hnutí v katedrále sv. Jiří

Neděle 10.5.

16.30: návštěva Betánie – místa Ježíšova křtu, a žehnání základního kamene nového kostela

Pondělí 11.5.

15.15: přijetí v prezidentském paláci v Jeruzalémě

16.45: návštěva památníku obětem holocaustu v Jeruzalémě

17.45: setkání Svatého otce se zástupci organizací pro mezináboženský dialog

Úterý 12.5.

9.00: návštěva Zdi nářků

9.45: setkání Svatého otce s jeruzalémskými vrchními rabíny

10.50: modlitba Regina coeli a setkání s biskupy Svaté země

11.30: návštěva latinské konkatedrály v Jeruzalémě

15.20: mše svatá v údolí Josafat

Středa 13.5.

8.00: uvítací ceremoniál na palestinském území

9.00: mše svatá na Náměstí Jesliček v Betlémě

15.45: návštěva utečeneckého tábora ‘Ayda

17.40: závěrečný ceremoniál na území palestinské samosprávy

Čtvrtek 14.5.

9.00: mše svatá v Nazaretu

15.30: setkání Svatého otce s náboženskými představiteli Galileje

16.00: návštěva baziliky Zvěstování Páně

16.30: modlitba nešpor s biskupy, kněžími a řeholníky v bazilice Zvěstování Páně

Pátek 15.5.

9.00: návštěva Baziliky Božího hrobu

12.30: závěrečný ceremoniál na letišti v Tel Avivu

Program papežovy cesty do Svaté země 8. – 15. 5. 2009

Na webu tiskového střediska České biskupské konference byl zveřejněn podrobný program apoštolské cesty Benedikta XVI. do Svaté země, která začíná v pátek 8. května 2009.

Jde o překlad oficiální informace z Vatikánu. Myslím, že stojí za to jej sem kompletně převzít.

Podrobný program apoštolské cesty
papeže Benedikta XVI. do Svaté země (8.-15. 5. 2009)

Časový posun: +1 hodina (tzn. tam bude o jednu hodinu více, než tady)

Pátek 8.5.

9.30: odlet z římského letiště Fiumicino do Ammánu (Jordánsko)

14.30 (místního času): uvítací ceremonie na letišti Queen Alia v Ammánu; promluva Svatého otce

15.30: návštěva centra “Regina pacis” v Ammánu; promluva Svatého otce

17.40: přijetí u jordánského krále Abdalláha II. v královském paláci

Sobota 9.5.

7.15: soukromá mše svatá v kapli apoštolské nunciatury v Ammánu

9.15: návštěva baziliky na hoře Nebo; promluva Svatého otce

10.30: žehnání základního kamene univerzity latinského patriarchátu v Madabě; promluva Svatého otce

11.30: návštěva hášimovského muzea a mešity Husajna Bin Talála v Ammánu

11.45: setkání s představiteli muslimů, diplomatickým sborem a rektory jordánských univerzit před mešitou; promluva Svatého otce

17.30: modlitba nešpor s kněžími, řeholníky, řeholnicemi, seminaristy a zástupci církevních hnutí v katedrále sv. Jiří melchitské katolické církve; promluva Svatého otce

Neděle 10.5.

10.00: mše svatá na mezinárodním stadionu v Ammánu; homilie Svatého otce

V poledne: modlitba “Vesel se, nebes Královno” a promluva Svatého otce

12.45: oběd s patriarchy, biskupy a papežským doprovodem v prostorách latinského vikariátu v Ammánu

17.30: návštěva Betánie za Jordánem, místa Ježíšova křtu

18.00: žehnání základních kamenů římskokatolického a melchitského kostela v Betánii za Jordánem; promluva Svatého otce

Pondělí 11.5.

7.30: soukromá mše svatá v kapli apoštolské nunciatury v Ammánu

10.00: závěrečná ceremonie na letišti Queen Alia v Ammánu; promluva Svatého otce

10.30: odlet z Ammánu do Tel Avivu

11.00: uvítací ceremonie na letišti Ben Gurion v Tel Avivu; promluva Svatého otce

16.45: přijetí u izraelského prezidenta Šimona Perese v prezidentském paláci v Jeruzalémě; promluva Svatého otce

17.45: návštěva jeruzalémského památníku obětem holocaustu Yad Vashem

18.45: setkání se zástupci organizací pro mezináboženský dialog v auditoriu centra Panny Marie Jeruzalémské; promluva Svatého otce

Úterý 12.5.

9.00: návštěva Skalního dómu na Chrámové hoře v Jeruzalémě; setkání s velkým muftím mešity; promluva Svatého otce

10.00: návštěva západní zdi jeruzalémského chrámu (“Zdi nářků”)

10.45: setkání s jeruzalémskými vrchními rabíny v centru Hechal Shlomo; promluva Svatého otce

11.50: modlitba “Vesel se, nebes Královno” s ordináři Svaté země v jeruzalémském centru Cenacolo; promluva Svatého otce

12.30: krátká návštěva latinské konkatedrály v Jeruzalémě

13.00: oběd s ordináři Svaté země, představenými klášterů a papežským doprovodem v latinském patriarchátu

16.30: mše svatá v údolí Josafat; homilie Svatého otce

Středa 13.5.

9.00: uvítací ceremonie na náměstí před prezidentským palácem v Betlémě

10.00: mše svatá na Náměstí Jesliček v Betlémě; homilie Svatého otce

12.30: oběd s ordináři Svaté země, františkánskou komunitou a papežským doprovodem v klášteře Casa Nova v Betlémě

15.30: soukromá návštěva betlémské jeskyně Narození

16.10: návštěva charitní nemocnice pro novorozence

16.45: návštěva utečeneckého tábora ‘Ayda; promluva Svatého otce

18.00: přijetí u prezidenta palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse v prezidentském paláci v Betlémě

18.40: závěrečná ceremonie na nádvoří prezidentského paláce; promluva Svatého otce

Čtvrtek 14.5.

10.00: mše svatá na kopci za Nazaretem (místo, odkud podle tradice chtěli Nazaretští shodit Ježíše po jeho kázání v synagoze, srov. Lk 4,29-30); promluva Svatého otce

12.30: oběd s místními ordináři, františkánskou komunitou a papežským doprovodem v nazaretském františkánském konventu

15.50: setkání s izraelským premiérem ve františkánském konventu

16.30: pozdrav náboženským představitelům Galileje v auditoriu kostela Zvěstování Páně v Nazaretě; promluva Svatého otce

17.00: návštěva kostela Zvěstování Páně

17.30: modlitba nešpor s biskupy, kněžími, řeholníky, řeholnicemi, zástupci církevních hnutí a pastoračními asistenty Galileje v bazilice Zvěstování; promluva Svatého otce

Pátek 15.5.

7.30: soukromá mše svatá v kapli budovy apoštolské delegace v Jeruzalémě

9.15: ekumenické setkání v sídle řecko-pravoslavného jeruzalémského patriarchy; promluva Svatého otce

10.15: návštěva baziliky Božího hrobu; promluva Svatého otce

11.10: návštěva patriarchálního kostela sv. Jakuba arménské apoštolské církve v Jeruzalémě

13.30: závěrečná ceremonie na letišti Ben Gurion v Tel Avivu; promluva Svatého otce

14.00: odlet z Tel Avivu

16.50: přistání na letišti Ciampino v Římě

Jiří Gračka

Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce

Biskupové ohlašují návštěvu papeže

V neděli 19. 4. 2009 bude v českých a moravských kostelích čten tento pastýřský list:

Milé sestry a milí bratři,

na závěr velikonočního týdne a v den výročí zvolení Benedikta XVI. papežem vám oznamujeme radostnou zprávu. Ve dnech 26. – 28. září t. r. nás navštíví Svatý otec. Pro celou naši zem je to veliká pocta. Pro nás, katolické křesťany, zvláštní radost. Navštíví nás náš otec. Společenství církve v naší zemi je duchovní rodinou, která by se na setkání s papežem měla zcela samozřejmě a spontánně připravovat.

Papežská návštěva nikdy není dost dlouhá a je namístě připravit se dobře, aby bylo řečeno a uděláno vše, co je důležité. Víme, že „nebudeme-li jako děti, nevejdeme do Božího království …“ (srv. Mk 10,15). Udělejme to tak! Odložme ale vše dětinské a jednejme moudře a věcně jako dospělí lidé.

V současné době se často hovoří o identitě, a dokonce o krizi identity, že člověk snad ztratí sám sebe. Lidé i celé národy se o svou identitu obávají, ale zároveň zjišťují, že nedovedou přesně a jasně odpovědět na otázku Kdo jsem? nebo Jakou mám ve společnosti roli? I pro nás to jsou dnes nelehké otázky. Avšak ponecháme-li je bez odpovědí, naše křesťanské sebe-vědomí i síla a místo ve společnosti vyprchá. Proto byla jako témata přípravy na návštěvu zvolena trojice Božských ctností: víra, naděje a láska. Jsou to základní kameny křesťanské identity. Pokud bezpečně nevíme, kdo jsme a co je naším posláním, budeme ustrašeně vysvětlovat a obhajovat křesťanství jako nějakou osobní slabost a žádat, aby naše nedokonalost byla tolerována. Takový postoj je na hony vzdálen od našeho poslání hlásat radostnou zvěst a být svědkem Boží Pravdy. Vždyť základem našeho křesťanského života je vydávat svědectví o Bohu v tomto světě.

Naše postoje vyjadřuje i motto a logo návštěvy Svatého otce. Motto zní: Láska Kristova je naší silou. Nechceme se totiž nijak mocensky prosazovat, neusilujeme o vládu nad kýmkoli, ctíme svobodu každého, jsme však silní a pevní a toužíme vítězit silou lásky. Poslední papežové tuto kulturu a tradici nazývají civilizací lásky. Jsme ve svých snahách nositeli kultury založené sv. Cyrilem a Metodějem a současně nositeli tradice sv. Václava. Jsme občany své vlasti, České republiky, a zároveň křesťany.

Již jsme se zmínili, že setkání se Svatým otcem vyžaduje přípravu. Má-li nám přinést užitek, musíme do ní mnoho vložit. Na zajištění této papežské návštěvy budeme příští neděli konat ve všech kostelích sbírku, ale zásadní je náš vklad duchovní. Proto dnes společně zahajujeme duchovní přípravu a budeme velmi rádi, když se jí hojně účastníte. Připravme se modlitbou, osobní i společnou. Připravme se tematicky zaměřenou četbou Písma a duchovních spisů. Podněty nalezneme v právě vydávané brožurce, kterou dostaneme do rukou. Připravme se osobními úvahami nad zvolenými tématy a hovořme o nich spolu v našich rodinách a ve společenstvích farností. Život má ovšem také rovinu činu, kterou nelze při přípravě pominout. Sv. Jakub jasně říká, že víra bez skutků je mrtvá (Jk 2,17). Čiňme dobro.

Čeho je v naší současnosti nejvíce třeba? Naděje. Vnímáme tiché volání spravedlivě žijícího člověka, který si připadá bezmocný tváří v tvář ničivé vlně špatností, a slyšíme současně výkřik lidí propadlých požitkům a chtivosti, kteří dělají vše pro to, aby se alespoň teď na chvilku zbavili strašné myšlenky, že jejich život nemá smysl? Jak jim odpovíme? Vraťme jim naději ujištěním, že dobro není nemožné, že lze mít pravou radost již nyní, že není třeba bát se budoucnosti, ale odvážně a statečně do ní vstoupit.

Současná vlna beznaděje sílí mnohdy z toho, že se vytrácí láska. Lidé často zoufale hledají lásku, touží po ní, ale nemají ji. Nemají ji, protože ji znehodnotili a zaměnili za chvilkovou tělesnou slast. Pravá láska je však obětavou péčí o dobro druhých. Počátek této péče leží v překonání nezájmu. Víme vůbec, co potřebují lidé kolem nás? Zajímejme se o to, ne ze zvědavosti, ale z laskavého zájmu, z ochoty pomoci. Přemožme nezájem, lenost, pohodlnost, sobectví, ostych a obavu z odmítnutí a oslovme své bližní. Abychom k tomu našli odvahu a sílu, musíme se pevně opřít o víru v Boha a hlásat ji celým svým životem, každým slovem a činem.

Přípravu na setkání se Svatým otcem začínáme s téměř pětiměsíčním předstihem. Nechceme ji odkládat. Na poslední chvíli a ve spěchu se nic neudělá dobře a většinou se neudělá vůbec nic. Kéž tedy dnes započaté naše společné dílo přípravy roste a kéž jeho růst nám všem přinese radost.

Každého z vás provázíme svou modlitbou a všem ze srdce žehnáme.

Vaši biskupové Čech a Moravy