Appassionata. Nádherná, strhující skladba s nepřeslechnutelně tragickým podtextem, kterou Beethoven napsal na začátku svého “heroického období”, tedy krátce poté, co pochopil, že postupně úplně ztratí sluch. Jedna z nevášnivějších klavírních skladeb vůbec. Tato sonáta č. 23 f-moll, Beethovenův opus č. 57, patřila k několika skladbám, které mě v době studia naučily milovat vážnou hudbu.
Appassionata patří také ke skladbám nejnáročnějším, protože k jejímu skvělému přednesu nestačí dokonalá technika a rozdíl mezi provedením klavíristy jen výborného a klavíristy geniálního bývá propastný. Je škoda nejít na živý koncert, ale internet má i své nesporné přednosti a díky YouTube si můžeme poslechnout některé z nejlepších interpretů.
Přátelé, zajímá mě váš názor: Který z těchto velikánů hrál Appassionatu lépe, respektive čí provedení je vám osobně bližší? Jistě vám nebude činit potíže odhlédnout od toho, že první záznam obsahuje video a je technicky kvalitnější, o to samozřejmě nejde.
Hlasujte prosím v anketě. (Jsem opravdu zvědavý, jestli se najde aspoň pět lidí, kteří si poslechnou obě nahrávky celé a porovnají je. )
Znáte jiná výjimečná provedení? Vyjádřete se v diskusi.
Zítra, v neděli 7. 11. (pozoruhodné to datum mimochodem, vzpomínáte?), si přede mší v 8 hodin ráno na ČRo 3 Vltava pusťte pořad Duchovní hudba (3/3):
Vzpomínání a rozpomínání (3/3). Cyrilská jednota na Královských Vinohradech za Jaroslava Duška. V podání Farní Cyrilské jednoty u sv. Ludmily pod vedením Jaroslava Duška zazní ze zvukových dokumentů ze 30. – 40. let 20. století skladby F. Picky, O. Horníka a další, dále uslyšíme části Stabat Mater J. B. Foerstera. S pamětníky – dcerou Jaroslava Duška Lidmilou Petrusovou a bývalými členy svatoludmilského sboru Evženem Kindlerem a Františkem Mátlem – hovoří muzikolog Tomáš Slavický. Redakční spolupráce Marcela Kubartová. (60min.)
Rád bych vás upozornil také na dva díly velmi podobného loňského pořadu Radost ze služby, které si můžete pustit ze záznamu.
Rozhovor s letošním osmdesátníkem Janem Blablou, povoláním fyzikem, krom toho však také skladatelem, varhaníkem a od roku 1960 regenschorim v kostele svatého Ignáce v Praze. V pořadu zazní autorovy skladby Choral a Cantabile, záznamy provedení svatoignáckého sboru, autorových varhanních improvizací a interpretací varhanních skladeb. S Janem Blablou hovoří Tomáš Slavický, pořad připravili Jitka a Tomáš Slavičtí, spolupracovala Marcela Kubartová.
Pořady o zasloužilých liturgických varhanících a sbormistrech by se klidně mohly jmenovat třeba Svatí mezi námi. Bývají to nesmírně pozoruhodní lidé.
Chtěl jsem původně přeložit celý text, ale opravdu na to nemám čas, tak aspoň titulky písní, které se ve filmu objevují:
Otvírací song
Otvírací song
Otvírací song
Světla a velké bubny
Víš, že je cool, protože jsi ho slyšel v rádiu
Toto je song, který každý zná
Song, který každý zná
Můj nový song
Nikdo ho nezná.
Nikdo nezná tento song.
Chci, aby ses tento song naučil
A koupil si v knihkupectví moji nahrávku
(po bohoslužbě)
Toto je závěrečný song
s kytarou, která tě přivede k pláči
Autoři:
Executive Producers – David Blakeslee & Brad Bretz
Writers – Evan McLaughlin, Tim Cooper & Katherine Volk
Creative Director – Evan McLaughlinProducer – Jeff Earnhardt
Director – Steve Young
DP – Josh McKague/Whisper Productions
Sound & Lighting – Whisper Productions
Line Cut – Jeff Earnhardt
Editor & Graphics – David Robertson
Voiceover – Mark Gibson
Music & Words Written by Reid Greven
Inspired by: BriTANicK
Mne na video upozornil Patrick Madrid. Správně poznamenává, že ukazuje prázdnotu zcela voluntaristicky režírovaných bohoslužeb v megakostelích, nicméně někdo v diskusi bystře dodal, že jej natočili právě lidé, kteří tyto bohoslužby pořádají. Takže jim rozhodně nechybí smysl pro humor a sebereflexi. Možná toho na sebe prozradili až trochu příliš. Všimněte si, že nejenom písně, ale všechny detaily vystoupení jsou dokonale promyšlené tak, aby v návštěvnících bohoslužby vyvolaly určité přesně naprogramované emoce. Samozřejmě, v katolickém světě to vůbec nic nepřipomíná, že ne?
Patrick si také všiml, že basista na videu ve skutečnosti nehraje – já si tím nejsem jistý ani u kytaristy, i když je rozhodně lepší herec a skoro jistě zpívá.
Pokud to chápu správně, firmy jako North Point Inc. se živí právě tím, že prodávají protestantským kongregacím různé služby, včetně kompletní organizace bohoslužeb “na klíč”, ale nic bližšího o tom nevím. Člověk musí obdivovat jejich profesionalitu a nasazení, ale nadpřirozený rozměr bohoslužby se zdá být dosti atrofovaný.
Na závěr ještě jedna píseň, která je myšlena rozhodně vážně:
Opět – jakákoliv podobnost s čímkoliv katolickým je čistě náhodná.
K tématu doporučuji ukázku z knihy Dobrá znamení Terryho Pratchetta, kterou uvádí JiKu v časopise Psalterium 2008/3 (odkaz vede na PDF soubor – je to na straně 16).
Před rokem jsem tady na blogu psal o pozoruhodném kánonu německého skladatele Johanna Pachelbela. Teď jsem narazil na pěkné kytarové provedení této skladby v podání třináctiletého jihokorejského kytaristy Sunghy Junga a Američana Trace Bundyho. Nahrávka je ze Seattle z 27. ledna 2010.
Posměváčci říkají, že na tradiční jihoafrický hudební nástroj vuvuzelu nelze hrát poctivou hudbu. Tento primitivní předsudek vyvrací tato dnes již slavná skladba neznámého autora.
Vuvuzelový koncert v B dur / Vuvuzela concerto in B Flat
Akce proběhne tuto sobotu, 23. 1. 2010. Překvapivě však včera, v úterý 19. 1., tedy čtyři dny přede dnem D, došlo k podstatné modifikaci plánovaného programu. Změny shrnul Antonín v diskusi pod článkem o Studijním dnu na mém blogu. Lze je stručně charakterizovat tak, že z programu, který původně dával stejný prostor oběma stranám sporu (nazvěme je třeba varhaníky a kytaristy), se stala demonstrace názorů jednoho tábora – kytaristů.
To by samo o sobě nemuselo mít velký význam, nebýt toho, že v seznamu přihlášených účastníků pravděpodobně výrazně převažují členové a sympatizanti strany varhaníků.
Tito lidé si na konferenci přijdou vyslechnout názory obou stran a budou konfrontováni s prezentací strany pouze jedné a to právě té, s níž většina z nich polemizuje. Představte si, že byste přišli na ohlášenou besedu s Karlem Schwarzenbergem a na pódiu vystoupil… Cyril Svoboda. (Poslechněte si hezkou scénku s tímto námětem.)
Vtírá se dojem, že se setkání charakteru dialogického takto mění v akci rázu řekněme… nápravného a převýchovného. Hrozí, že pro většinu účastníků bude konference nepříjemným zážitkem. Nejvíc to snad postihne přednášející – nemluvě o nešťastníkovi, který na svá bedra vezme nevděčné břemeno moderování. Opravdu mi není jasné, jaký by to celé mohlo mít přínos.
Ano, uvažoval jsem, že se zúčastním, ale dosud jsem se nepřihlásil a po včerejších novinkách to už neudělám. Nejsem masochista. Rozhodně nikoho od účasti neodrazuji, ale dovolím si jedno malé varování: buďte nad věcí a nenechte se vyvést z míry. Přednášející v tom jsou vesměs nevinně. To nejhorší, co by se mohlo stát, by byla nějaká otevřená rebelie. Vajíčka nechte doma, na fakultě nepotkáte žádné politické nepřátele, jen katolíky s jiným názorem. A ti pro vás přece nejsou ničím novým. Nenechte se otrávit či zahnat do otevřené opozice – rozhodně to za to nestojí.
Za pokus by naopak stála modlitba, nemyslíte?
********
A máme tady hezkou ukázku plodné spolupráce muzikantů klasických a moderních. No jen se na ně podívejte – nejspíš nejsou ani věřící, a jak jim to spolu ladí! Tomu říkám cesta do budoucnosti! Proč by nemohli varhaníci s kytaristy na mši společně nacvičit nějakou pěknou moderní duchovní skladbu, třeba Až si nás jednou nejvrchnější kritik zavolá od Olympiku? Víte, co lidí by to přitáhlo do kostela či na stadion?
Scorpions & Berlin Philharmonic Orchestra, Rock You Like a Hurricane:
Ale houby, je to kýč jak bič! Dobře, dokazuje to, že symfonický orchestr umí produkovat hluk. (A možná vydělávat peníze.)
Tahle původní verze jedné z nejslavnějších hardrockových skladeb se mně osobně líbí mnohem víc (pozor, pouštíte si to na vlastní nebezpečí – pro kultivované posluchače vážné hudby to může být šok – Oslík je dosti otrlý):
(On je to asi nějaký revival, ale velmi přesvědčivý, přesně takto Scorpions dříve zněli. Zaručený originál jsem na webu nesehnal legálně ve slušné kvalitě.)
Mimochodem, v březnu budou Scorpions v Praze, snad bez filharmonie. Nepůjdete?
Kde: Areál KTF UK v Praze-Dejvicích. (Sál bude upřesněn.)
V pátek 30.10.2009 proběhlo za předsednictví kardinála Miloslava Vlka a Mons. Františka Radkovského řádné zasedání Společné liturgické komise pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze.
Komise se zabývala i “Otevřeným dopisem mladých lidí všeho věku o liturgii”, který napsala a zveřejnila skupina chrámových varhaníků jako negativní reakci na hudební složku mše svaté, kterou slavil Svatý otec s mladými a ostatními poutníky ve Staré Boleslavi, a odezvou, kterou tento dopis vyvolal.
Přestože komise chápe důvody znepokojení signatářů dopisu, nemůže souhlasit ani s jeho formou, ani způsobem prezentace, a odmítá je.
Komise se nebude vyjadřovat k jednotlivým v dopise vyjádřeným tvrzením, výtkám a názorům, protože touto formou o církvi a její liturgii jednat nelze. Chápe však, že vhodnost jednotlivých žánrů a druhů liturgické hudby představuje aktuální problém i výzvu, které volají po řešení. Jako první krok se proto rozhodla uspořádat dne 23. 1. příštího roku ve spolupráci s dalšími zainteresovanými institucemi veřejný studijní den – jednodenní konferenci věnovanou této problematice.
Pokud Oslík cíl konference správně pochopil, nepůjde v první řadě o diskusi, ale spíše o odborné přednášky k různým aspektům tématu liturgické hudby a předložení podnětů k následné pokojné diskusi v Církvi.
We three kings of Orient are
Bearing gifts we traverse afar
Field and fountain, moor and mountain
Following yonder star
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to thy Perfect Light
Born a King on Bethlehem’s plain
Gold I bring to crown Him again
King forever, ceasing never
Over us all to rein
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to Thy perfect light
Frankincense to offer have I
Incense owns a Deity nigh
Pray’r and praising, all men raising
Worship Him, God most high
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to Thy perfect light
Myrrh is mine, its bitter perfume
Breathes of life of gathering gloom
Sorrowing, sighing, bleeding, dying
Sealed in the stone-cold tomb
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to Thy perfect light
Glorious now behold Him arise
King and God and Sacrifice
Alleluia, Alleluia
Earth to heav’n replies
O Star of wonder, star of night
Star with royal beauty bright
Westward leading, still proceeding
Guide us to Thy perfect light
Autorem textu i hudby je americký pastor episkopální církve John Henry Hopkins Jr. (viz www.flutetunes.com)
Obrazy, které se postupně objevují na videu:
1. James Tissot: The Wise Men Journeying to Betlehem (1886-94)
2. Sir Edward Burne-Jones: The Star Of Betlehem (1888-91)
3. Giovanni Battista Tiepolo: Adoration of the Magi (1753)
4. Joseph Highmore: The Adoration of the Magi (1750)
5. James Tissot: The Adoration of the Magi (1886-94)
6. Diego Velázquez: The Adoration of the Magi (1619)
7. He Qi: The Magi
8. Albrecht Dürer: The Adoration of the Magi (1504-05)
9. Rembrandt: Adoration of the Magi (1632)
10. Federico Barocci: The Adoration of the Magi (1561-63)
11. Albert Herbert: Epiphany (1962)
12. Gentile da Fabriano: The Adoration of the Magi, detail (1422)
13. Jim Janknegt: Adoration of the Kings
14. Hieronymus Bosch: The Adoration of the Magi, detail (ca. 1495)
15. Leonaert Bramer: The Adoration of the Magi (ca. 1633-35)
16. Jan de Bray: Adoration of the Magi (1658)
17. Quentin Massys: The Adoration of the Magi (1526)
18. The Three Wise Men, African Mafa
19. Carlo Maratti: Adoration of the Magi (In Garland) (ca. 1700)
Přežili jsme rok 2009, přežijeme i 2010! Přeji všem čtenářům blogu požehnaný a pokojný zbytek vánočních svátků (pro katolíky skutečně ještě neskončily) a celý nadcházející rok!
Seznamte se: Aleksey Igudesman a Richard Hyung-ki Joo – duo Igudesman & Joo – aneb (nejen) klasická hudba, jak ji (možná) neznáte. Mne na ně upozornil JiKu.
Vychutnejte si několik scének z jejich pořadu Little Nightmare Music (Malá hudební noční můra).
Piano Lesson (Lekce piána):
Rachmaninov had big Hands (Rachmaninov měl velké ruce):
Na stanici metra ve Washingtonu DC se postavil muž a začal hrát na housle. Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby, jelikož byla dopravní špička, prošly stanicí odhadem tisíce lidí, většina z nich cestou do práce.
Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval tříletý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo se na houslistu. Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi, ale celou dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi.
Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi dvacet mu dalo peníze, aniž by zpomalilo krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na houslích za 3,5 milionu dolarů. Dva dny předtím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů.
Joshua Bell
Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást experimentu o vnímání, vkusu a prioritách. Zadání bylo – zda na běžném místě v nevhodnou dobu: Dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu, kolik dalších věcí nám uniká?
(J. Bell předvedl incognito performanci 12. ledna 2007, hrál na stradivárkách z r. 1713. Experiment zorganizoval deník The Washington Post, popsán byl v dubnu 2007. Novinář Gene Weingarten byl za tuto akci a její analýzu oceněn Pulitzerovou cenou.)
Joseph Ratzinger se nikdy nezúčastnil žádné schůzky Hitlerjugend? Byl do Hitlerovy mládeže přihlášen školou, bez svého přičinění, protože členství bylo povinné pro všechny hochy starší 14 let. Ratzingerův otec byl odpůrcem nacismu.
Co Ježíš neřekl
Jděte a vyprávějte před kostelem drby o svých přátelích!
)
