V sobotu 17. října 2009 se v Madridu konala manifestace proti novému zákonu navrhovanému socialistickou Zapaterovou vládou, který chce legalizovat potraty z jakéhokoliv důvodu do 14. týdne těhotenství a umožnit potrat dívkám od 16 let bez vědomí jejich rodičů.
Úřady městské části odhadly počet účastníků na 1,2 milionu. Organizátoři hovoří o 1,5 – 2 milionech lidí. Na organizaci se podílelo 234 prorodinných organizací ze 45 zemí. Mimo jiné vypravily 600 autobusů a několik letadel, většina účastníků však přijela po vlastní ose. Jedna z hlavních pořádajících skupin, HazteOir.org, má 150 000 členů.
Použité záběry pocházejí z některé z předchozích prorodinných demonstrací v Madridu, možná z té, která proběhla letos 23. března, s cca půlmilionovou účastí.
Podobných setkání se v uplynulých létech uskutečnilo více, na některých bylo patrně přes milion lidí, přesto však byly téměř zcela ignorovány masmédii. Letos se podařilo tuto mediální blokádu prolomit a většina hlavních agentur o akci informovala, i když některé uvedly neeralisticky nízké počty demonstrujících.
Neuvěřitelné. Seriózní reportáž o prolife akci na… CNN!
Mezi účastníky manifestace byl například bývalý španělský premiér José Maria Aznar nebo mexický herec Eduardo Verástegui (film Bella). Stejně jako předchozí setkání měla uvolněnou a radostnou atmosféru, s převahou rodin, mladých lidí a dětí.
Přestože je interrupce ve Španělsku omezena jen na určité případy, bylo zde v roce 2007 provedeno 112 000 legálních potratů. V roce 1998 to bylo poloviční množství – 54 000.
Slíbil jsem publikovat na blogu přehled propotratových kroků Baracka Obamy v prvních sto dnech jeho prezidentství. Žel nemám teď čas dát dohromady podrobný článek, který by je vyložil v souvislostech – což by pro správné pochopení jejich závažnosti bylo velmi vhodné. Existuje nicméně řada stručných souhrnů na amerických webech a jeden z nich zde přeložím.
Cílem organizace Susan B. Anthony List, která má 156 000 členů, je podporovat americké političky, které jsou proti potratům. Jejím protějškem na druhé straně barikády je Emily’s List, který podporuje propotratové političky. Bývalá ředitelka Emily’s Listu, Ellen Moranová, je současnou ředitelkou komunikace Bílého domu.
Prezidentka Susan B. Anthony Listu, Marjorie Dannenfelser, říká:
Prezident Barack Obama hovořil o hledání “společné půdy” v potratové politice, ale skupiny obhajující potraty u něj mají jasně otevřené dveře. Je to pouhých 100 dní, ale prezident Obama si již zvládl odškrtnout deset z patnácti požadavků potratového průmyslu. Tohle je nejagresívněji propotratová administrativa za několik posledních desetiletí. Nicméně také prolife aktivisté jsou více než kdykoli dříve odhodláni bránit ženy a nenarozené děti při každé příležitosti. …
Těch 15 požadavků potratového průmyslu, o kterých hovoří, se objevilo v dokumentu Advancing Reproductive Rights and Health in a New Administration, který v prosinci 2008 předalo přípravnému týmu Obamovy administrativy 50 propotratových organizací.
Splněno:
Zrušit prolife Mexico City Policy (zákaz financování potratů v zahraničí) – splněno exekutivním příkazem 23. 1. 2009.
Obnovit dotace UNFPA (UNFPA je populační fond OSN, který mimo jiné financuje nucené potraty v Číně) – Splněno v Appropriations Omnibus bill pro finanční rok 2009; dotace zvýšeny o 25 % na 50 milionů dolarů. Další navýšení dotací je požadováno pro rok 2010. (Pozn. Oslík: Tohle je částečně v rozporu s jinými zprávami, rád bych to vyjasnil.)
Navýšit dotace pro Title X (pomocnou organizaci Planned Parenthood) na $700M – Title X Domestic Family Planning získalo navýšení o 7,5 miliónů USD na celkových 307 mil. (navýšení o 2,5 %). Více je požadováno pro finanční rok 2010.
Odvolat ochranu svědomí poskytovatelů zdravotnické péče (právo odmítnout provést potrat) - zrušení pravidla bylo publikováno ve Federal Registeru 9. 3. 2009. (Pozn. Oslík: Tím není ochrana svědomí amerických zdravotníků zcela zrušena, pouze oslabena. Obama ji chce výhledově zrušit zcela.)
Zrušit potratová rozpočtová omezení pro nucené potraty a sterilizace – Vliv Kemp-Kastenova dodatku omezující fondy pro organizace spojené s nucenými interrupcemi a sterilizacemi byl v rozpočtu na rok 2009 oslaben.
Poskytnout 1 miliardu organizaci International Family Planning – International Family Planning získala navýšení o 88 miliónu na celkových $545 mil (navýšení o 19 % oproti $454 mil. v roce 2008).
Nominovat propotratové soudce – David Hamilton, nominovaný pro Odvolací soud 7. U. S. okrsku.
Vybírat propotratové federální kandidáty – splněno nominacemi Kathleen Sebelius, Janet Napolitano, David Ogden, Elena Kagan, Ellen Moran, Dawn Johnsen a dalších.
Revidovat pravidla omezující přístup k nouzové (abortivní) antikoncepci – FDA povolila přístup k Plánu B pro 17leté.
Snížit cenu kontroly porodnosti v kolejních zdravotních centrech - do rozpočtu na rok 2009 byly zahrnuty nominální ceny léčiv pro univerzitní a komunitní kliniky.
Pozn.: Možná nejsou všechny požadavky naplněny zcela. Všechny body by ale hlavně vyžadovaly podrobný výklad. K některým se určitě ještě na blogu vrátím.
Myslím, že v otázce života je na špatné straně dějin (“wrong side of history”). Myslím, že musí zaplatit své politické dluhy a tak je splácí.
…
Je těžké s ním nesouhlasit, protože on vám pořád říká, že s vámi souhlasí. Možná je to politické. Myslím, že si upřímně přeje s vámi souhlasit. Musíte říkat, znovu a znovu: ‘Ne, pane prezidente, my spolu nesouhlasíme (o potratech).’ Ale můžeme souhlasit v mnohém a také souhlasíme, a proto je zde mnoho naděje. Myslím, že se za něj musíme každý den modlit.
…
Řekl, že neexportujeme potraty. Já jsem řekl: ‘Ale ano, exportujeme.’ On řekl: ‘Vím, že v tom musíme udělat jisté věci. … Ale mějte trpělivost a uvidíte, jak se vzorce chování změní.’ Já jsem řekl: ‘Pane prezidente, zatím jste nám v tomto tématu nedal nic kromě špatných signálů.’
Připomíná mi to staré totalitní vtipy “Vy se mnou souhlasíte, pane, jen o tom ještě nevíte.”
V katedrále Sv. Patrika v New Yorku se včera, ve středu 15. 4. 2009, konala za mimořádného zájmu veřejnosti inaugurace nového arcibiskupa – mše svatá a nešpory. Hlavou druhé největší diecéze USA (po Los Angeles) se stal dosavadní arcibiskup Milwaukee, Mons. Timothy Dolan.
Mons. Timothy Dolan, New York, 15. 4. 2009
(Tento snímek byl prý pro celý obřad typický. Alespoň to tvrdí AmP, který na něm byl akreditován jako novinář a průběžně jej komentoval na Twitteru.)
…Zmrtvýchvstání pokračuje, jak Jeho Církev pokračuje v objímání a ochraně důstojnosti každé lidské osoby, posvátnosti lidského života, od maličkého dítěte v lůně…
[ohlušující potlesk vestoje, podle AmP jej zahájili přítomní kněží]
… do posledního okamžiku přirozeného přechodu do věčného života. Jak napsal Služebník Boží kardinál Terrence Cooke, “Lidský život není o nic méně posvátný nebo hodný respektu, protože je maličký, dosud nenarozený, chudý, nemocný, křehký nebo postižený.”
Ano, Církev je milující matka, která je nadšená ze života a všude slouží životu, ale může se stát ochrannou “medvědí mámou” (“mamma bear”), když jsou životy jejích nevinných, bezmocných medvíďat ohroženy…
[další mocný aplaus]
…Každý v této mega-komunitě je někým s neobyčejným osudem. Každý je někým, v něhož Bůh investoval nekonečnou lásku. To je důvod, proč Církev přichází k nenarozeným, trpícím, chudým, našim seniorům, fyzicky a emocionálně ohroženým, těm, kdo jsou polapeni v síti závislostí…
…
Mí noví přátelé v této skvělé arcidiecézi, připojíte se ke svému novému pastýři v “dobrodružství věrnosti,” ve kterém měníme Staten Island Expressway, Fifth Avenue, Madison Avenue, Broadway, FDR, Major Deegan a New York State Thruway na Cestu do Emaus, a svědčíme o skutečném “zázraku na 34th Street” a měníme ji v cestu do Emaus?
Dnes před čtyřmi lety zemřela Terri Schiavo. Nařízením soudce George W. Greera zemřela Terri pomalou barbarskou smrtí hladem a žízní během téměř dvou týdnů. Příběhy, které se odehrály v každém z těchto dní, zveřejňujeme nejen z úcty k Terrině památce, ale také jako připomínku, že i v této chvíli nesčetní lidé trpí pomalou, trýznivou smrtí v hospicích, sanatoriích a nemocnicích v Americe a na celém světě.
Občanské sdružení Hnutí Pro život ČR předalo tajemníkovi prezidenta republiky Ladislavu Jaklovi petici požadující obnovu ústavního práva na život.
Vznik petice je občanskou iniciativou významné skupiny lidí, kteří dlouhodobě pracují na změnách legislativy ve prospěch ochrany lidského života. Pod petici varující před nebezpečím uzákonění eutanazie a požadující obnovu ústavního práva na život se během tří měsíců připojilo 48 686 občanů. Prezident Hnutí Pro život ČR Radim Ucháč k předání uvedl: “Věříme, že pan prezident Václav Klaus nalezne způsob jak pomoci obnovit v České republice právo na život každého z nás, o které jsme přišli v souvislosti se vstupem do EU.” Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl označil iniciativu za nepřehlédnutelný projev názoru v české veřejnosti reálně existujícího a slyšitelného a přislíbil, že obsah petice bude tlumočit panu prezidentovi.
V petici Hnutí Pro život ČR upozorňuje, že ústava od roku 2002 umožňuje legalizovat zabíjení kohokoli pouhým zákonem – stačí k tomu prostá většina v parlamentu (viz http://prolife.cz/?a=24&id=123). V souvislosti s jednostrannou propagandou směřující k prosazení eutanazie do našeho právního řádu vidí Hnutí Pro život ČR jako naprosto reálné, že pokud právo na život nebude garantováno ústavou, může postupně dojít k legalizaci zabíjení narozených postižených dětí na žádost rodičů, k zabíjení psychicky nemocných pacientů neschopných se vyjádřit a dalších skupin. Zdeňka Rybová, viceprezidentka Hnutí Pro život ČR, k tomu při zahájení petiční akce uvedla: “Neříkáme, že může dojít ke zneužití eutanazie, ale varujeme veřejnost, že dnes je v souladu s ústavou jakýkoli zákon umožňující zabít kohokoli z nás. A to chceme změnit.” Petici při vzniku zaštítili na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně Marek Benda (ODS), předseda ústavně právního výboru a poslankyně Anna Čurdová (ČSSD).
Hnutí Pro život ČR je neziskovým občanským sdružením s cílem šířit a prosazovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporovat rodinu a ve spolupráci s odborníky šířit odborné poznatky o souvisejících tématech.
Další informace:
Hnutí Pro život ČR, Zdeňka Rybová, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5
tel.: 736 766 660, zdenka.rybova@prolife.cz, http://prolife.cz
16.3.2009, HPŽ ČR
Malý Oslíkův tip zcela zdarma: Radime, co takhle vzít si příště aspoň košili?
Hnutí pro život se rozhodlo koncipovat letošní Pochod pro život poněkud jinak, než dřívější pochody – více jako kající procesí, než jako politickou demonstraci. Loňské balónky nahradilo 800 bílých křížů. Podle prvních ohlasů to byla šťastná volba. Navíc letos přišel rekordní počet lidí, asi 1500.
Podle aktuálních statistik je u nás umělým potratem o život připraveno denně průměrně sedmdesát dětí, tj. počet vyrovnávající se počtu dětí ve třech naplněných třídách dětí základní školy.
Praha, 28. březen 2009 – Již v pořadí 9. ročník Pochodu pro život prošel centrem hlavního města, aby tak připomněl, že i za poslední rok bylo v ČR usmrceno umělým potratem více než 25 000 počatých dětí. V letošním roce se organizátoři z občanského sdružení Hnutí Pro život ČR (HPŽ ČR) rozhodli uskutečnit průvod formou kajících modliteb za ty, kteří jsou potratem zraněni a za zabité nenarozené děti. Podle aktuálních statistik je u nás umělým potratem o život připraveno denně průměrně sedmdesát dětí, tj. počet vyrovnávající se počtu dětí ve třech naplněných třídách dětí základní školy.
Pochod pro život začal ve 13 hodin mší sv. v kostele sv. Jiljí, patřícího pražským dominikánům, v Husově ulici na pražském Starém Městě. Poté se průvod, který si mezitím rozebral velké bílé kříže symbolizující pietní smysl pochodu, odebral centrem Prahy směrem k Václavskému náměstí. Zde byl pak zpěvem Svatováclavského chorálu a národní hymnou krátce po 16. hodině ukončen.
Rekordní počet účastníků dosáhl úrovně 1500 osob, velkou část tvořily rodiny s dětmi. Během pochodu lidé zpívali žalmy, recitovali modlitby a prosili za všechny, kteří byli nebo jsou potratem ohrožení.
I přes pokles počtu potratů HPŽ ČR stále vnímá jako velmi naléhavou potřebu upozornit českou veřejnost a zákonodárce na nutnost zakotvení plné legislativní ochrany lidské bytosti od početí po přirozenou smrt v našem právním řádu.
Útoky na základní lidské právo, právo na život, nebývají s postupujícím časem již tak otevřené, jak tomu bylo dříve, jsou však o to nebezpečnější, protože veřejnost je zmatena a nemá možnosti si vzhledem k zahlcenosti informacemi uvědomit všechna úskalí mnohých společenských či právních změn. V současné době jde zejména o problematiku zákona o specifických zdravotních službách. Iniciativa občanů je však významnou součástí změn ve prospěch ochrany života. Jedním z důkazů je téměř 50 000 podpisů pod petici požadující obnovu ústavního práva na život. Petice, zaštítěna na tiskové konferenci poslankyní Annou Čurdovou (ČSSD) a Markem Bendou (ODS), byla s podpisy předána na Pražském Hradě dne 16. března prezidentu Václavu Klausovi.
Hnutí Pro život ČR je neziskovým občanským sdružením s cílem šířit a prosazovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporovat rodinu a ve spolupráci s odborníky šířit odborné poznatky o souvisejících tématech.
Další informace:
Hnutí Pro život ČR, Zdeňka Rybová, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5
tel.: 736 766 660, zdenka.rybova@prolife.cz, http://prolife.cz
Kopíruji sem také zprávu ČTK, která je překvapivě vstřícná, i když odhaduje poněkud menší počet lidí a v závěru obsahuje dosti závažnou chybu – uvádí, že třetina z ročních 25 000 potratů je samovolná. Není tomu tak, 25 000 je u nás každý rok jen umělých potratů, navíc se ročně odehraje asi 14 000 spontánních a jejich počet roste.
Praha – Centrem Prahy dnes prošel Pochod za život. Asi 1000 dospělých i dětí s bílými kříži a transparenty v několika set metrů dlouhém průvodu dali najevo svůj nesouhlas s potraty. Průvodu předcházela mše v kostele sv. Jiljí, odsud se lidé pomalu přesunuli přes Staroměstské náměstí a Ovocný trh na Václavské náměstí. Akce se koná každoročně u příležitosti Dne nenarozených dětí, který připadá na 25. března.
“Snažíme se tímto způsobem upozornit na to, že v České republice je stále platná legislativa upravující umělý potrat, umožňující zabíjení nenarozených dětí, v čemž my vidíme velký problém,” řekla ČTK prezidentka Hnutí za život Zdeňka Rybová. Počet potratů podle ní sice klesá, ale přesto v Česku průměrně dojde k 70 potratům denně, tedy přes 25.000 ročně.
Zatímco minulé ročníky se konaly formou demonstrace, letos organizátoři zvolili podobu křesťanského průvodu. Z Mnichova proto dovezli asi 800 bílých křížů, které rozdávali účastníkům. Někteří demonstrující si přinesli i vlastní transparenty. Stálo na nich například “Člověkem jsem od početí” nebo “Prosíme vás – dovolte nenarozeným dětem žít”.
Podle odhadu ČTK se průvodu, který organizuje Hnutí pro život, zúčastnilo asi 1000 lidí, rodičů s dětmi, ale také kněží nebo řádových sester. Díky vysokému počtu lidí se průvod natáhl na několik set metrů a stal se velkou atrakcí turistů a návštěvníků velikonočních trhů na Staroměstském náměstí, kudy procházel.
Akci pořadatelé ukončili krátce před 16:00 na Václavském náměstí modlitbou a zpěvem Svatováclavského chorálu a státní hymny.
Podle aktivistů Hnutí za život, které pochod organizovalo, znamená potrat pro ženu velký zásah, ohrožuje její zdraví i psychiku. “Náš právní řád v tomto patří k nejliberálnějším ve střední Evropě,” uvedla Rybová. Přivítala by proto změnu zákona nebo alespoň jeho úpravu, která by nabídla větší pomoc ženě, která o potratu uvažuje.
“Nejvyšší nárůst byl po roce 1986, kdy došlo k liberalizaci zákona,” řekla Rybová. V té době se podle ní ročně konalo až 100.000 potratů ročně. Počet potratů se v ČR v posledních letech snižuje. Podle lékařů to souvisí s dostupností hormonální antikoncepce, kterou užívá téměř 40 procent Češek v plodném věku. V roce 1970 se v Česku narodilo téměř 148.000 dětí a bylo provedeno 72.000 potratů. V roce 2007 se narodilo přes 114.000 dětí, ukončeno bylo 25.414 těhotenství. Více než třetinu těchto potratů přitom představovala samovolná potracení.
Autor: ČTK
Vzhledem k posunu v charakteru akce ji řadím do kategorie Náboženství – Události, nikoliv Politika – Domácí, kam obvykle umísťuji prolife aktivity (neboť jakkoliv je táhnou především věřící lidé, jejich charakter je podle mého soudu obecně politický a také se na nich nezřídka podílejí i lidé nevěřící).
… Za prvé je zřejmé, že svatý Jiljí už opravdu přestává stačit. Nemálo lidí zůstalo před kostelem, Svaté přijímání bylo doslova a do písmene malým logistickým zázrakem. Lidí bylo hodně, včetně nemalého počtu mladých, což mne až překvapilo, vzhledem k ostatním akcím, které ten den probíhaly (diecézení setkání mládeže pražské a budějovické diecéze). Neodpustím si podotek, že podobné termínové kolize hodnotím jako velmi nešťastné. Během Mše došlo i k přijímání nových členů do Společenství čistých srdcí, bohužel, zezadu jsem toho moc neviděl. …
Občanské sdružení Stop genocidě: www.stopgenocide.cz (Pozor, stránka s drsnými záběry.)
Budu postupně přinášet další informace a snad i fotografie a multimedia, bude-li to možné.
Pokud jste tam byli a máte nějaké snímky nebo videa (klidně třeba pořízená mobilem), můžete mi je poslat na vesely_oslik(@)hotmail.com (v adrese odstraňte závorky).
Osobně jsem na dnešním pochodu nemohl být, což mě mrzí. Byl jsem samozřejmě přítomen alespoň duchovně. (Mimo jiné jsem za jeho zdar obětoval dnešní vyplňování daňového přiznání – tady by normálně měl být smajlík, ale vzhledem k tématu si jej odpustím.)
Grazia Maria Mottola z Corriere della Sera popisuje poslední hodiny života Eluany Englaro (zde je její článek italsky a anglicky, překládám z anglického překladu) podle “deníku utrpení” (registro della sofferenza), který je součástí Eluaniny zdravotní dokumentace.
Výňatky z reportáže:
V pátek (6. 2. 2009) začalo zastavení. V šest hodin ráno byla Eluanina nasogastrická trubička ucpána zátkou a byl založen “deník utrpení”. O čtyřiadvacet hodin později přišly první komplikace. V sobotu odpoledne měla Eluana dýchací potíže a suché sliznice. Sestry jí je vlhčily vodou pomocí rozprašovače. V neděli se situace zhoršila. Sestry ji obracely každé dvě hodiny a na její sliznice stříkaly více vody. Marinella Chico, žurnalistka RAI (to je italská televizní stanice, pozn. překl), která viděla Eluanu, hlásila, že je “k nepoznání, má odřené uši.” Eluana už byla pod sedativy, dostala podkožní injekci Delorazepamu. V pondělí se její stav prudce zhoršil. Deník utrpení začíná v jednu ráno: “Eluana leží na levém boku;” “ve 4:00 na pravém boku;” v 8:00 je “opět naznak.” “V 10:15 jsou sliznice opět suché” a sestry jí navlhčily rty kapkami vody. Sedativa pokračovala. To odpoledne se Eluaně zvýšila teplota. Byla slabá, dýchala s mimořádnými obtížemi a stále byla pod sedativy. Už neměla moč. V 19:35 se Eluanino srdce zastavilo. Klinika deklarovala zástavu srdce způsobenou selháním ledvin.
Seržant polské armády Franciszek Gajowniczek se rozplakal: „Moje ubohá žena! Moje ubohé děti! Co si počnou?“
Z řady vězňů, kteří právě unikli smrti, vystoupilo číslo 16670 a nabídlo se, že půjde do bunkru hladu místo Gajowniczka.
Proč? „Co chce to polský prase?,“ vykřikl Fritzsch.
„Jsem katolický kněz z Polska a chci umřít místo něj,“ řekl vězeň číslo 16670, „protože on má ženu a děti.“
A tak se stalo. Františkánský kněz Maxmilián Kolbe spolu s dalšími zahynul v bunkru hladu. Svědkové tvrdí, že z bunkru se ještě několik dní po jeho uzavření ozývaly zvuky písní a modliteb. Po čtrnácti dnech přežíval již jen Kolbe a tři spoluvězni. A protože bunkr bylo třeba využít pro další odsouzence, popravčí četa urychlila jejich smrt injekcí kyseliny karbolové. Stalo se tak 14. srpna roku 1941.
Eluana Englaro
Smrt Eluany Englaro a Terri Schiavo
V popisu Grazie Marie Motolly jsou určité odlišnosti oproti mým předchozím článkům (viz první a druhý), například podle dříve publikovaného plánu jí měly být dávky potravy snižovány pomalu a vody ještě pomaleji. Ve skutečnosti byla od pátečního rána – pokud jsou informace lékařů z La Quiette správné - zcela zbavena obojího. Čtvrtý den, v pondělí 9. 2. 2009, zemřela žízní. Terri Schiavo zemřela 13. den od úplného odepření vody. V obou případech potvrdila smrt dehydratací také pitva.
Obě ženy byly před zahájením své extrémně brutální popravy z medicínského hlediska zcela zdravé, pouze velmi těžce postižené. Novináři neustále píší o tom, že ženy byly “v kómatu” a ve “vegetativním stavu”. Zajímalo by mě, co přesně tím myslí, neboť obě například v noci spaly a ve dne byly vzhůru. Obě také ve dne projevovaly určité známky vědomí. Je velmi pravděpodobné, že obě měly nějaké omezené ponětí o tom, co se s nimi děje. Sestry milosrdenství v Lecco, u kterých byla Eluana Englaro před převezením do Udine, s ní například každý den cvičily a braly ji na vozíku na vycházku. Dostávala antiepileptické léky, ale nikdy nepotřebovala např. antibiotika. Podle medicínské definice znamená kóma těžké bezvědomí – což však podle dostupných informací téměř jistě nebyl stav Terri Schiavo a dosti pravděpodobně ani Eluany Englaro. Nejsem však lékař a nemusím to posuzovat správně.
Žádná z obou žen nebyla připojena k žádným přístrojům udržujícím základní životní funkce. Kdyby tomu tak bylo, dalo by se hovořit o léčbě. Ukončení léčby, která nenese žádné výsledky, jejíž negativní vedlejší účinky přesahují léčebný efekt, nebo kterou pacient odmítne, obecně není považováno za eutanázii (podle definice eutanázie dle WHO, Světové zdravotnické organizace, kterou sdílí i Katolická církev). V jejich případě se však jednalo o pouhou péči, tedy napájení, krmení, obracení, umývání apod. Nepotřebovaly z medicínského hlediska nic víc, než co potřebuje k přežití jakýkoliv zdravý člověk, snad až na odsávání slin (což mi celkem nedávno dělali u zubaře). Dokonce ani nedostávaly nitrožilní výživu, protože jejich zažívání fungovalo normálně - byly krmeny jemně mletými kašičkami trubičkou do žaludku, prostým a nenákladným zařízením.
Nejsložitější přístroj nutný k jejich výživě byl obyčejný mixér.
Mučednice posvátnosti života
Svatý Maxmilián Kolbe byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen za mučedníka, přestože je tento titul vyhražen pouze lidem, kteří byli zabiti kvůli své víře. Otec Maxmilián byl zavražděn “pouze” kvůli své lidskosti a lásce k bližnímu. V případě Terri a Eluany pochopitelně nelze vůbec mluvit o mučednictví v pravém smyslu slova, neboť mučednictví vyžaduje svobodné rozhodnutí a ony svůj osud nemohly nijak ovlivnit. Ale v určitém smyslu je můžeme považovat za mučednice posvátnosti života, obětované na oltáři kultury smrti, což je termín, kterým Jan Pavel II. označoval tendence postmoderní společnosti snižovat, ba negovat hodnotu lidského života.
Smrt Terri Schiavo výrazně energizovala americké hnutí pro život. Smrt Eluany Englaro může vyvolat podobnou vlnu odvahy a nasazení v Evropě. V Itálii to už udělala. Pochopitelně se někteří katolíci vyjadřovali i pro její usmrcení, ale jednalo se jen o malou menšinu katolických intelektuálů kolaborujících s duchem doby, která nechybí nikdy – jako nechyběla ani v nacistickém Německu. Lze spolehlivě říci, že Eluánina tragická smrt italskou katolickou církev stmelila a aktivizovala.
Je zajímavé, že se politici, kteří usilovali o záchranu Eluany Englaro, rekrutovali z celé řady politických stran. Ve srovnání s obdobím, kdy byla v Itálii jedna “oficiální katolická strana” podporovaná biskupy, mají dnes katolické morální hodnoty ve veřejné sféře vliv spíše větší. Jednotliví věřící politici různé politické orientace si jdou po krku, když jde o relativně bezvýznamné věci, jako jsou daně, ale v zásadních etických otázkách spolupracují i napříč stranami.
Nepropadejme panice, politik nemusí být klonem předsedy strany! Existují země, kde mohou straníci vyjadřovat čestný nesouhlas s Panem Předsedou v určitých otázkách a nepřijít o hlavu či židli. Naše česká situace, kdy Pana Předsedu kousne bílý pes a straník musí utratit svého bílého pudla, není osudově nevyhnutelná. Jen jsme si to tak udělali. Předkládám ke zvážení možnost… to prostě změnit.
Videa s Terri Schiavo, údajně ve “vegetativním stavu” (k jejich přehrání potřebujete Real Player – zkuste na ně kliknout, co to udělá):
Na všech videích je žena, která rozhodně není v kómatu. Spoty sice nebyly natočeny bezprostředně před smrtí, ale byly natočeny v době, kterou už novináři se samozřejmostí označovali za “vegetativní období.”
Pozn.: Přestože byla Eluana Englaro asi deset let v péči řeholních sester, videa s ní jsem na internetu zatím nenašel. Je to škoda – obyčejná prozíravost by velela je natočit, uchovat a publikovat.
V médiích se objevila i celá řada dalších nesmyslů, například až neuvěřitelně bezostyšně demagogické naznačování, že Katolická církev je proti paliativní léčbě, tedy úlevě od bolesti. Ve skutečnosti je samozřejmě církev jedním z největších tradičních propagátorů a poskytovatelů této péče. Ale o tom snad až někdy příště.
Od posledního Pochodu pro život bylo zraněno dalších 25 tisíc matek a stejný počet dětí před narozením usmrceno.
A to i kvůli lhostejnosti a mlčení mnoha z nás, kteří jsme takovému osudu unikli. Bezohledný zákon nadále umožňuje, aby byly další a další ženy k zabíjení svých dětí nuceny, a tak hluboce zraňovány.
Mše svatá: 28. 3. 2009, 13.00 kostel sv. Jiljí, Husova 8, Praha 1
Technická poznámka:
Pokud někdo máte blog a chcete na něj umístit uvedené video a nevíte jak, můžete mi napsat mail na adresu vesely_oslik(@)hotmail.com (odstraňte závorky). Možná vám budu schopen poradit, i když to neslibuji. Záleží na blogovacím systému, který používáte.
Dnešek měl být podle původního plánu prvním dnem, kdy nedostala vůbec žádnou potravu, ačkoliv měla ještě dostat vodu.
Bob Schindler, otec Terri Schiavo, Američanky, která byla 31. 3. 2005 zabita v USA podobným způsobem, dehydratací (smrtí žízní), napsal otci Eluany Englaro, Beppinovi Englaro, těsně před Eluaninou smrtí:
Bůh dal vám i mně zodpovědnost za to, abychom našim dětem vštípili morálku a ochránili je před nebezpečnými cestami. Vyhladovět a dehydrovat vaši dceru je daleko od Božího přání.
Justiční vraždu Eluany Englaro si objednal její otec, Beppino Englaro. Popravu Terri Schiavo si objednal její manžel Michael Schiavo, zatímco její rodiče se jí snažili zabránit. Manžel Terri byl pravděpodobně motivován touhou po dědictví. V obou případech se zabití neúspěšně snažila zabránit také vláda – Bushova a Berlusconiho – a v případě Terri prošel zákon, který ji měl zachránit, také Kongresem USA.
Obě ženy však zahubila soudní moc a jedná se tedy o zřejmé justiční vraždy.
Nový americký prezident Barack Obama řekl, že “hluboce lituje” hlasování Kongresu, které chtělo zachránit Terri Schiavo. Právního zástupce manžela Terri, který o její zabití úspěšně usiloval, Thomase Perrelliho, jmenoval Obama na třetí nejvýznamnější místo na ministerstvu spravedlnosti.
