Vatikán vyjasňuje spekulace o ženatých kněžích v ordinariátech pro anglikány

Vatikán dnes vydal prohlášení k diskusi, která – v souvislosti s ohlášenou apoštolskou konstitucí o anglikánech – propukla kolem otázky ženatých kněží. Zde je jeho celý text:

CLARIFICATION BY THE DIRECTOR OF THE HOLY SEE PRESS OFFICE, FR. FEDERICO LOMBARDI, S.I., ON SPECULATIONS ABOUT THE CELIBACY ISSUE IN THE ANNOUNCED APOSTOLIC CONSTITUTION REGARDING PERSONAL ORDINARIATES FOR ANGLICAN ENTERING INTO FULL COMMUNION WITH THE CATHOLIC CHURCH

There has been widespread speculation, based on supposedly knowledgeable remarks by an Italian correspondent Andrea Tornielli, that the delay in publication of the Apostolic Constitution regarding Personal Ordinariates for Anglicans entering into full communion with the Catholic Church, announced on October 20, 2009, by Cardinal William Levada, Prefect of the Congregation for the Doctrine of the Faith, is due to more than “technical” reasons. According to this speculation, there is a serious substantial issue at the basis of the delay, namely, disagreement about whether celibacy will be the norm for the future clergy of the Provision.

Cardinal Levada offered the following comments on this speculation: “Had I been asked I would happily have clarified any doubt about my remarks at the press conference. There is no substance to such speculation. No one at the Vatican has mentioned any such issue to me. The delay is purely technical in the sense of ensuring consistency in canonical language and references. The translation issues are secondary; the decision not to delay publication in order to wait for the ‘official’ Latin text to be published in Acta Apostolicae Sedis was made some time ago.

The drafts prepared by the working group, and submitted for study and approval through the usual process followed by the Congregation, have all included the following statement, currently Article VI of the Constitution:

§1 Those who ministered as Anglican deacons, priests, or bishops, and who fulfill the requisites established by canon law and are not impeded by irregularities or other impediments may be accepted by the Ordinary as candidates for Holy Orders in the Catholic Church. In the case of married ministers, the norms established in the Encyclical Letter of Pope Paul VI Sacerdotalis coelibatus, n. 42 and in the Statement “In June” are to be observed. Unmarried ministers must submit to the norm of clerical celibacy of CIC can. 277, §1.

§2. The Ordinary, in full observance of the discipline of celibate clergy in the Latin Church, as a rule (pro regula) will admit only celibate men to the order of presbyter. He may also petition the Roman Pontiff, as a derogation from can. 277, §1, for the admission of married men to the order of presbyter on a case by case basis, according to objective criteria approved by the Holy See.

This article is to be understood as consistent with the current practice of the Church, in which married former Anglican ministers may be admitted to priestly ministry in the Catholic Church on a case by case basis. With regard to future seminarians, it was considered purely speculative whether there might be some cases in which a dispensation from the celibacy rule might be petitioned. For this reason, objective criteria about any such possibilities (e.g. married seminarians already in preparation) are to be developed jointly by the Personal Ordinariate and the Episcopal Conference, and submitted for approval of the Holy See.”

Cardinal Levada said he anticipates the technical work on the Constitution and Norms will be completed by the end of the first week of November.

———-

Několik poznámek česky, jak to Oslík chápe podle tohoto i předchozích prohlášení:

• Spekulace o tom, že se konstituce zdržela kvůli otázce necelibátních kněží, podle kard. Levady nejsou podložené. Ke zpoždění skutečně došlo, avšak pouze z technických důvodů jako je hledání optimálních a konzistentních právních termínů v různých jazycích.
• Zdá se, že i v personálních ordinariátech pro anglikány bude za “řádný” stav kněze pokládán stav celibátní.
• Současní ženatí anglikánští duchovní budou moci být vysvěceni na katolické kněze, tyto případy však budou individuálně posuzovány jako dosud. Přesto si nicméně myslím, že to bude rychlejší a hladší proces, než dosud.
• Ordinariát bude moci mít své seminaristy nebo dokonce vlastní seminář, vznikne-li taková pastorační potřeba. Je z toho zřejmé, že personální ordinariáty mají být trvalou, nikoliv přechodnou součástí církevních struktur.
• Tito seminaristé budou v “řádných” případech celibátní.
• Opět na základě individuální výjimky bude možné, aby se seminaristou ordinariátu stal ženatý muž.
• Pravidla pro posuzování těchto výjimek připraví peronální ordinariáty a biskupské konference v zemích, kterých se to bude týkat, a budou schválena Římem.
• Apoštolská konstituce by mohla být dokončena cca na konci prvního týdne v listopadu. (To ještě nutně neznamená, že bude záhy publikována.)

K tématu již zde na blogu vyšlo:

Papež usnadňuje cestu anglikánům, kteří se chtějí stát katolíky
RC Monitor: Ekumenismus je mrtev, ať žije ekumenismus!

Papež usnadňuje cestu anglikánům, kteří se chtějí stát katolíky

Papež usnadňuje cestu anglikánům, kteří se chtějí stát katolíky

Světové anglikánské společenství (Anglican communion), jehož formální hlavou je anglická královna, čítá asi 77 milionů věřících. Z toho cca 27 mil. žije ve Velké Británii a 2 mil. v USA (Episkopální církev). V Británii navštěvuje nedělní bohoslužby asi 900 tisíc anglikánských věřících. Pro srovnání, katolíků je v Británii asi 4,5 mil. a do kostela z nich pravidelně chodí asi milion – přičemž z nemalé části jde o polské imigranty. (Počty jsou orientační.)

Mezi Katolickou a Anglikánskou církví byl vždy určitý pohyb konvertitů oběma směry. Asi nejznámějším konvertitou ke katolicismu je kardinál John Henry Newman. Vatikán před několika týdny k překvapení mnoha pozorovatelů oznámil, že papež v roce 2010 navštíví Spojené Království, aby jej v jeho zemi prohlásil za blahoslaveného.

Ale tím překvapení neskončila. Dnes přišla bomba. Podívejte se na záběry z tiskové konference prefekta Kongregace pro nauku víry, kardinála Williama Levady:

Kongregace vydala tuto nótu, v níž informuje o připravované apoštolské konstituci (to je dokument zásadního právního významu) Svatého Otce.

Kard. Levada hovořil o významném množství anglikánských věřících z celého světa, kteří se v posledních letech jednotlivě i ve skupinách oficiálně dotazovali na možnost vstupu do Katolické církve:

Tito anglikáni, kteří oslovili Svatý Stolec, dali jasně najevo svoji touhu po plné, viditelné jednotě s jednou, svatou, katolickou a apoštolskou Církví. Současně nám sdělili, jaký význam má jejich anglikánská tradice spirituality a bohoslužby pro jejich cestu víry.

V posledních letech je proud konverzí více či méně jednosměrný. Mnoho anglikánů se stává katolíky, v USA v několika případech vstoupily do Katolické (ale i do Pravoslavné) církve najednou celé episkopální farnosti. Důvodem je výrazný posun některých církví v rámci anglikánského společenství liberálním směrem, přičemž tento posun je iniciován shora a pro část věřících je obtížně stravitelný. Kamenem úrazu se stala zejména kněžská a biskupská svěcení žen, kněžská a (v jednom případě) biskupské svěcení necelibátních homosexuálů a žehnání homosexuálním svazkům.

S těmito změnami celosvětově nesouhlasí více než polovina anglikánských věřících, zejména afrických, avšak přirozeně jen velmi malá část z nich se odhodlá přejít do tradičnějšího církevního společenství, nejčastěji do Katolické církve. Náklady konverze jsou obrovské – jiná nauka, jiní lidé, jiné obřady, jiné zvyky, jiné svátky… není divu, že jen málokdo sebere potřebnou odvahu.

Je třeba si uvědomit, že konzervativní anglikáni (někteří si říkají anglokatolíci, Anglo-Catholics) jsou v mnoha ohledech tradičněji zaměření, než většina katolíků. Jejich liturgie je náročná a vznešená, podobá se spíše staré Tridentské liturgii (mimořádná forma latinského ritu), než moderní katolické liturgii (řádná forma ritu). Jejím jazykem je sakrální angličtina, tedy staroangličtina.

Papež nyní těmto věřícím rozhodování usnadňuje přípravou nové církevní struktury v rámci církevního práva, kterou ustanoví připravovaná apoštolská konstituce. Jedná se o personální ordinariáty, které umožní přijmout anglikánské věřící, ale i kněze a biskupy, a přitom pro ně zachovat některé prvky anglikánské liturgie a spirituality.

Pro zbytek článku si dovolím použít formu otázek a odpovědí. Mějte prosím na paměti, že nejsem žádný expert na nic církevního a dostupné informace o této zásadní novince jsou zatím velmi neúplné. Mohu se v čemkoliv mýlit!

Otázky a odpovědi

Co je personální ordinariát?

Nová právně-organizační struktura v Katolické církvi, podobná dnešním vojenským ordinariátům, které v mnoha zemích sdružují vojáky, kteří jsou katolíky. Jedná se o církevní okrsek, což je základní organizační jednotka církve. Tou jsou typicky diecéze, které jsou definovány územně. Personální (osobní) církevní okrsek je však definován osobami, které jsou jeho členy, není tedy vázán na určité území, nebo ne striktně.

Čím se liší personální ordinariát od personální prelatury, jako je Opus Dei?

To se teprve dozvíme. Můj předběžný názor je, že zatímco personální prelatura je globální, personální ordinariáty budou existovat v rámci jednotlivých církevních provincií a budou součástí národních biskupských konferencí. Nebudou však v některých ohledech podřízeny diecézním biskupům, ale budou s nimi spolupracovat.

Kdo bude stát v čele personálního ordinariátu?

Měl by to být ordinář, což může být původně anglikánský biskup nebo osvědčený kněz, který bude vysvěcen na katolického biskupa nebo kněze. Zdá se, že bude vyžadovanou podmínkou, aby žil v celibátě. (I v dnešních východních katolických církvích a pravoslavných církvích, kde mohou být na kněze svěceni ženatí muži, jsou biskupy výhradně celibátníci.)

Budou moci do nových struktur přejít současní ženatí anglikánští kněží a zachovat si své pastýřské postavení?

Nepochybně ano.

Budou moci být pro tyto struktury svěceni noví ženatí kněží?

Nevím, je to jedna z otevřených otázek. Vidím to tak na 50:50.

Budou se moci v těchto nových ordinariátech stát katolickými kněžkami dnešní anglikánské kněžky?

Určitě ne.

Vzniká zde anglokatolická církev s vlastním anglokatolickým obřadem?

Myslím, že ne. Ta by byla globální a ne rozdělená po jednotlivých zemích. Církve anglikánského společenství jsou typicky církvemi národními a tento jejich charakter budou patrně chtít zachovat i případní konvertité, pokud jich bude větší množství.

Bude možné v rámci personálního ordinariátu zachovat dnešní anglikánskou liturgii?

Myslím, že téměř jistě ano, asi s jistými změnami, ale spíše drobnými. Je to jeden z důvodů, proč se to celé dělá. A existuje precedens – již dnes jsou v USA farnosti anglikánských konvertitů, které slaví tuto liturgii.

Kolik anglikánů může přijmout tuto nabídku a vstoupit do Katolické církve?

Různí publicisté odhadují, že v průběhu cca deseti let by mohly do Katolické církve díky tomuto opatření přejít jednotky až desítky tisíc věřících ve Velké Británii a o řád více celosvětově. Půjde pravděpodobně téměř výhradně o praktikující a konzervativně orientované věřící.

Když přejde do Katolické církve celá anglikánská farnost, vezme si s sebou také svůj kostel?

Dobrá otázka! Počítám, že se to bude řešit případ od případu a bude kolem toho nemálo zlé krve.

Vidíme zde možný předobraz toho, jak bude normalizováno postavení Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX, někdy nazýváni “lefébvristé”) v rámci Katolické církve?

Podle mého soudu ano. Rozhodně se taková myšlenka nabízí.

Je to dobrý krok?

To si pište!

Třináctý den: Nový film o zjevení Panny Marie ve Fatimě

Bratři Ian a Dominic Higginsové – výtvarníci a autoři krátkometrážních filmů – uvádějí svůj první celovečerní film. Je rekonstrukcí událostí kolem zjevení Panny Marie ve Fatimě, které probíhalo vždy třináctého dne v měsíci, od května do října 1917.

Snímek byl natáčen na místě zjevení v Portugalsku a vychází z vyprávění sestry Lucie dos Santos, jedné z vizionářek. Byl natočen s podporou Ignatius Press.

Stránka filmu

Rozhovor s režiséry, bratry Higginsovými

Trailer filmu The 13th Day:

Hrají:

Jane Lesley . . . Maria dos Santos
Fillipa Fernandez . . . Lucia dos Santos
Michael D’Cruze . . . Antonio dos Santos
Kelley Costigan . . . Olympia Marto
Tarek Merlin . . . Arturo de Oliveria Santos

Film měl premiéru 13. října 2009.

Český překlad encykliky Caritas in Veritate je k dispozici

Novou papežovu encykliku přeložil vedoucí české redakce Radia Vatikán P. Milan Glaser SJ. Jedná se o neoficiální pracovní překlad.

Pracovní překlad encykliky Caritas in Veritate (Láska v pravdě)

Oficiální překlad, který bude možná pocházet od téhož překladatele, vydá ještě během prázdnin Karmelitánské nakladatelství. Zde si jej již můžete objednat.

Obsah:

Úvod

Kap. 1: Poselství encykliky Populorum progressio

Kap. 2: Lidský rozvoj v naší době

Kap. 3: Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost

Kap. 4: Rozvoj národů, práva a povinnosti, společenské klima

Kap. 5: Spolupráce v rámci lidské rodiny

Kap. 6: Rozvoj národů a technika

Závěr

Jde o třetí encykliku Benedikta XVI. Předchozí dvě byly Deus Caritas Est o lásce a Spe Salvi o naději.

Encyklika Caritas in Veritate

Dnes byla publikována třetí encyklika Benedikta XVI. Caritas in Veritate (Láska v pravdě), která se zabývá ekonomickými a sociálními otázkami.

Encyklika v sedmi jazycích na webu Vatikánu

Text encykliky anglicky

Struktura encykliky anglicky (podle AmP):

A brief table of contents:

• Introduction (Paragraphs 1-9)
• Chapter 1: The Message of Populorum Progressio (Paragraphs 10-20)
• Chapter 2: Human Development In Our Time (Paragraphs 21-33)
• Chapter 3: Fraternity, Economic Development and Civil Society (Paragraphs 34-42)
• Chapter 4: The Development of Peoples, Rights and Duties, The Environment (Paragraphs 43-52)
• Chapter 5: The Cooperation of the Human Family (Paragraphs 53-67)
• Chapter 6: The Development of Peoples and Technology (Paragraphs 68-77)
• Conclusion (Paragraphs 78-79)

Přehled obsahu encykliky už přinesl P. Milan Glaser na Radiu Vatikán.

Katolíci, pojďte domů! …hezké náboženské reklamy z Ameriky

Americká apoštolská iniciativa Catholics Come Home (Katolíci, pojďte domů) produkuje esteticky kvalitní a působivé televizní spoty, které jsou reklamami na… katolickou církev:

catholicscomehome.org

Donedávna nepovolovali jejich sdílení. Teď povolili sdílení nejznámějšího z nich (ostatní najdete na jejich YouTube kanálu) a tak se na něj můžeme podívat. Mějme na mysli, že cílovou skupinou nejsou ani tak ateisté, agnostici či protestanté od narození, ale především bývalí katolíci a katolíci, kteří svoji víru praktikují jen minimálně. Na ty může tento formát dosti zapůsobit.

Epic (delší, dvouminutová verze)

Podívejte se také na Movie (které ještě nejde sdílet).

Účinnost “reklam na víru” nelze přeceňovat. Pokud by se měla vyčíslit podle počtu lidí, kteří přiznají, že se po jejich shlédnutí vydali do kostela nebo aspoň pomodlili, bude asi minimální. Ale jsou-li vydařené, mohou někomu pomoci – spíše povzbudit a podržet, než přesvědčit. Což není málo.

V USA letos o Velikonocích vstoupilo do katolické církve asi 150 000 dospělých, což je asi o 20 000 více, než vloni. Zajímalo by mě, jaké je to číslo u nás.

Ačkoliv jsem sám konvertita, moje pocity z “kapesní” církve v naší vlasti dobře vyjadřuje tato ryze sekulární popová písnička. Myslím, že je – bez ironie – velmi podařená.

Chinaski, Vrchlabí:

A na závěr jedna legrácka:

Hollywood připravuje film o Panně Marii

Aloe Entertainment chystá na příští rok film Maria, Matka Kristova.

Film by měl být uveden do kin na Velký pátek 2010 – 2. dubna.

Trailer filmu Mary, Mother of the Christ:

Režie Alejandro Agresti (Dům u jezera). Scénář Benedict Fitzgerald (Umučení Ježíše Krista) a Barbara Nicolosi. Marii hraje Camilla Belle. Nepotvrzeno je obsazení Al Pacina do role Heroda.

Camilla Belle a Steven Strait ve filmu 10 000 let před Kristem.

Zdá se, že Hollywood nadále registruje komerční zajímavost náboženských témat, prokázanou filmem Umučení Ježíše Krista. A jako obvykle se věřící modlí za to, aby to alespoň nebyla moc velká katastrofa. Doufejme! Volbu námětu každopádně nelze než pochválit.

Název filmu “Maria, Matka Kristova” je “nábožensky korektní” verzí správného Marina titulu “Maria, Matka Boží” (jedná se o jedno z nejstarších křesťanských dogmat, které dnes vyznávají katolíci, pravoslavní a malá část protestantů). Takto to může vyhovovat protestantům i muslimům a jako věcně správný ho uznají i ateisté. V tomto konkrétním případě já osobně považuji takový ústupek za vhodný.

Hnutí pro život ČR má vlastní kanál na YouTube

Stejně jako Vatikán nebo třeba Opus Dei má nyní svůj kanál na YouTube také Hnutí pro život Česká republika.

http://www.youtube.com/hpzcr

Je tam zatím jen jediné video – pozvánka na Pochod pro život 28. 3. 2009 v Praze. Už jsem je tady uváděl, ale stojí za připomenutí. Je to už za čtyři týdny.

Papež Benedikt XVI. odsuzuje holocaust

Už je možné sdílet videa z vatikánského kanálu na YouTube. Proto se můžeme podívat na některé z příležitostí, kdy Svatý otec Benedikt XVI. odsoudil holocaust. Není to vyčerpávající seznam – málokterá globálně známá osobnost odsuzuje holocaust tak často, jako současný papež.

Setkání Benedikta XVI. se zástupci židovských organizací z USA ve Vatikánu 12. 2. 2009:

Benedikt XVI. v Osvětimi, 28. 5. 2006:

Benedikt XVI. o Shoah na generální audienci 31. 5. 2006:

(Děkuji Beranovi za identifikaci této promluvy. Její plný text v angličtině je zde.)

Benedikt XVI. v Kolínské synagoze, 19. 8. 2005:

Johana Bronková: Benediktův velký projekt sjednocení pravověrných křesťanů

Odhodlal jsem se – poprvé – k neobvyklému kroku: Převezmu na blog celý článek, který vyšel jinde, konkrétně na Radiu Vatikán, 31. 1. 2009, aniž bych jej překládal nebo k němu dodával jinou “přidanou hodnotu.” Chtěl jsem z něj citovat, ale zdá se, že bych citoval 3/4 textu a to nedává moc smysl. A uvést jen stručný citát a výrazný odkaz není efektivní, neboť na takové odkazy obvykle kliká méně, než jedno procento lidí, kteří se podívají na článek na blogu.

Jak to komentovat? Snad že ekumena neznamená jen pěstování vztahů s liberálními protestanty.

Johana Bronková: Benediktův velký projekt sjednocení pravověrných křesťanů

Nejen ke zrušení exkomunikace biskupů FSSPX

Zrušení exkomunikace čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Marcelem Lefébvrem se dostalo v posledních dnech větší pozornosti, než bývá u vnitrocírkevních rozhodnutí zvykem. Přičinila se o to švédská televize (SVT). Tři dny před zveřejněním dekretu o Papežově rozhodnutí (21. ledna 09) zařadila do programu listopadový rozhovor s Richardem Williamsonem, v němž tento anglický biskup vyjadřuje pochybnosti ohledně plynových komor v koncentračních táborech a počtu Židů, kteří za nacistického teroru zahynuli. Načasování rozhovoru bylo dokonalé a zaručilo nechtěnou popularitu jak Knězskému bratrstvu sv. Pia X., tak Vatikánu.

Mezi tradicionalisty a popírače holocaustu bylo položeno rovnítko. Pochopitelně pobouření Židé reagovali okamžitě. Vrchní rabín v Jeruzalémě přerušil oficiální styky s Vatikánem, přestože mluvčí Svatého Stolce ihned ujistil, že zrušení exkomunikace nemá ani v nejmenším souvislost s Williamsonovými názory a že na postoji církve k Židům a holocaustu se nezměnila ani čárka. Od nevhodných výroků se záhy distancoval i představený Bratrstva sv. Pia X., biskup Bernard Fellay (24.1.) a posléze (27.1.) vydal nótu, ve které se obrací “k Papeži a ke všem lidem dobré vůle s prosbou o odpuštění za dramatické důsledky tohoto činu“. Dodal, že nepřípadná tvrzení biskupa Williamsona zdiskreditovala poslání Bratrstva a z titulu představeného zakázal zmíněnému biskupovi vyjadřovat se k politickým a historickým záležitostem. Také Benedikt XVI. využil hned první příležitosti k vyjasnění svého stanoviska. Při generální audienci (28.1.) připomněl „brutální vyvražďování milionů Židů“ a řekl doslova, že Šoa má být „pro všechny varováním proti zapomnění, proti negacionismu nebo redukcionismu, protože násilí spáchané na jediné lidské bytosti je násilím proti všem.“ Včera (30. 1.) jsme se konečně dočkali také osobní omluvy biskupa Williamsona. Lituje svých „nemoudrých komentářů“, které způsobily „úzkosti a problémy“ jak kardinálu Castrillón Hoyosovi, tak Svatému otci. „Vezměte mně a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně,“ cituje proroka Jonáše biskup Williamson.

Ve světových médiích ale spojení lefébvrista-negacionista už žije vlastním životem. Zatímco Židé, sledující pečlivě vývoj kauzy, pozitivně kvitovali Papežova slova i vyjádření biskupa Fellaye, osten sváru zůstává bohužel uvnitř katolické komunity, jako voda na mlýn pro ty, kdo by sedmasedmdesátkrát odpustili komukoliv, s vyjímkou tradicionalistů. Pokud šlo švédské televizi o vyvolání rozbrojů uvnitř katolické církve, povedl se jí tah vskutku geniální.

Nebudeme se dále zabývat nešťastnými výroky biskupa Williamsona. Jednak proto, že o jejich pomýlenosti nemůže být pochyb, podruhé proto, že bludů způsobených četbou špatné literatury existuje v naší společnosti nepřeberně – vzpoměňme jen kolik lidí neochvějně věří třeba báchorkám Dana Browna o Ježíšově potomstvu – a do třetice proto, že je to záležitost naprosto mimoběžná s velkým procesem smíření, o který jde papeži Benediktovi.

Vzhledem k tomu, že nikdo není rád napálen a manipulován, dodejme ještě, že o záměrném načasování kontroverzního rozhovoru nemůže být pochyb. Pokud bychom věřili dušování programového producenta švédské televize, Larse-Görana Svenssona, že šlo o souběh “čistě náhodný”, museli bychom připustit přímou angažovanost temných sil. I ty ale obvykle využívají lidských prostředníků. Navíc kard. Castrillón Hoyos potvrdil, že právu o zrušení exkomunikace předal lefébvristům dlouho před zveřejněním dekretu. A – světe div se – datum odvysílání rozhovoru se přesně shoduje s datem jeho podpisu. Pro zajímavost doplňme, že důvody ke zlomyslnosti by nechyběly. Nedávno odešel do lefébvristického semináře oblíbený pastor největší švédské luteránské farnosti, Sten Sandmark. A to je jen špičak ledovce. Domácí luteránská církev je v hluboké krizi: z oficiálních 7 milionů luteránů jich praktikuje sotva desetina. Renomé církve, která byla až do roku 2000 dokonce státním náboženstvím, zachraňují statistiky. Podle zákona z roku 1996 jsou zapisování do církve automaticky všechny děti, jejichž alespoň jeden rodič je matrikovým luteránem.

Vraťme se ale k tématu. Co vlastně znamená Papežovo gesto. Proč se Benedikt XVI. pouští do věcí, o kterých ví, že mu nevynesou v mnoha kruzích větší popularitu?

Už v první promluvě, bezprostředně po svém zvolení, Papež označil práci na sjednocení křesťanů za prioritu svého pontifikátu. Média to tehdy považovala téměř za senzaci. Komentátoři totiž svorně viděli ve volbě kard. Ratzingera brzdu ekumenického dialogu. Dnes už je strategie Benedikta XVI. zřejmější. Damian Thompson, šéfredaktor britského týdeníku Catholic Herald, ji trefně charakterizoval jako „velký projekt sjednocení pravověrného katolického křesťanstva“. V tomto smyslu je třeba také číst Papežovo jednostranné vstřícné gesto vůči lefébvristům. Sejmutí exkomunikace významně podpořilo prořímské křídlo. Biskup Williamson, který byl hlavním představitelem protivatikánských nálad, se diskreditoval sám a za všeobecného souhlasu byl umlčen. S převratnou zprávou vyšel v těchto dnech také kard. Hoyos, který pro Corriere della Sera potvrdil, že biskup Fellay v rozhovorech s ním uznal II. vatikánský koncil z teologického hlediska a že zbývá jen několik málo problémů. Cesta k plné jednotě je tedy definitivně otevřena. Nyní bude záležet na tom, nakolik bude Bratrstvo sv. Pia X. schopné postupovat jednotně a nakolik bude skutečně ochotné podřídit se magisteriu.

Ve stínu „lefébvristické kauzy“ zůstala další zpráva minulého týdne, která dovoluje nahlédnout do dílny Benedikta XVI. Australský katolický týdeník The Record zveřejnil informaci o přípravách personální prelatury pro anglikány. Týkala by se zhruba 400 tisíc členů Společenství tradicionalistických anglikánů, vedeným arcibiskupem Johnem Hepworthem. Ti už v roce 2007 vyjádřili přání začlenit se do katolické církve. Téhož roku biskupové tohoto mezinárodnho společenství na hlavním anglikánském poutním místě ve Velké Británii, ve Walsingham, podepsali Katechismus katolické církve. Největším problémem, který bude muset Vatikán vyřešit, je status anglikánských biskupů, v převážné většině ženatých. Podle týdeníku The Record Kongregace pro nauku víry navrhla Papežovi zřízení personální prelatury už loni na podzim a očekává se, že by záležitost mohla být dořešena ještě před skončením roku sv. Pavla.

Třetí událostí ekumenického dosahu z minulého týdne je volba ruského pravoslavného patriarchy. Jak známo, Cyril Gunďajev bedlivě sleduje kroky Benedikta XVI. v urovnávání situace tradicionalistů uvnitř katolické církve. Postoje pravoslavných jsou v širokém spektru katolického světa nejbližší právě jim, o liturgii nemluvě. Pozitivní vývoj dialogu s pravoslavnými v posledních letech je tedy třeba do jisté míry přičíst systematickému úsilí Papeže o lepší zacházení s katolickými tradicionality. Lze myslím oprávněně doufat, že cesta k plné jednotě s pravoslavnými dostává jednoznačnější směr a že i její cíl získává jasnější obrysy.

Pevnost současného Papeže, v níž nebere ohledy na trendy dnešní liberální společnosti ani nepodléhá iluzi, že by se snad mohl zalíbit všem, je imponující. Svými zásahy směřuje také a především k úklidu a smíření uvnitř vlastního domu. Usvědčuje ze strachu a z netolerance ty, kdo si připadají nejodvážnější a nejtolerantnější. Jako svědek koncilu usiluje o „reformu reformy“, o návrat k jeho pravým záměrům. Právě vstřícné kroky ke kritikům pokoncilního vývoje mohou posloužit k tomu, aby nepohodlné otázky o situaci dnešní církve byly otevřeny a aby se koncilní „tady a teď“ po čtyřiceti letech znovu stalo skutečností. Rok sv. Pavla je k tomu jistě dobou příhodnou. Apoštol národů nám po dvou tisíciletích vzkazuje: vyzkoušeli jste mnohé, držte se dobrého.

Papež má kanál na YouTube

Kanál Svatého Stolce na YouTube byl oficiálně otevřen dnes, přestože je zaregistrován již od roku 2005:

http://www.youtube.com/vatican

Žel, videa z kanálu na žádost Vatikánu nelze vkládat na vlastní webové stránky. Přestože si jsem vědom rizik spojených se sdílením videí, nejsem si jist, zda to je správné řešení. Ta videa by byla jistě velice populární, sám bych je do svého blogu vkládal velmi často.

Je ovšem pravda, že pak hrozí jejich zobrazení v nechutném a blasfemickém kontextu. A možná by to nebylo vzácné. Asi je zvolené řešení vhodnější alespoň pro začátek, ale přimlouval bych se za to, aby bylo po jisté době vyhodnoceno, znovu zváženo a sdílení případně na zkoušku na čas povoleno.

Objeveno dosud neznámé dílo mladého Michelangela

Před několika lety byla objevena dřevěná soška ukřižovaného Krista – korpus bez kříže – jejíž autorství nyní odborníci definitivně připsali mladému, snad sedmnácti až dvacetiletému Michelangelovi.

Ze zprávy Radia Vatikán:

Významný objev komentuje pro vatikánský rozhlas ředitel Vatikánských muzeí prof. Antonio Paolucci.

„V každém případě se jedná o dílo obrovské hodnoty. A není-li od Michelangela, pak lze stěží říci, od koho by mohlo být. Italský historik umění Federico Zeri, který ji spatřil jako první, poznamenal žertovně, ale příznačně: ‘Není-li od Michelangela, pak je od Boha.’”

Soška zachycuje se závratnou dokonalostí lidskou anatomii těla.

Stoprocentní jistota autorství není, protože o díle neexistuje žádný historický doklad. Přesto je shoda mezi odborníky téměř naprostá. A je známo, že Michelangelo vytvořil mnoho dosud nenalezených děl. Italský stát koupil sochu za 3,25 milionu Euro. Letos v prosinci byla vystavena ve Vatikánu, kde si ji s velkým zaujetím prohlédl také papež Benedikt XVI.

Ukřižovaný Kristus připsaný mladému Michelangelovi

Pohled na sochu Krista zezadu

 

Soška z lipového dřeva vznikla nejspíše mezi lety 1492 a 95. Ukřižovaný je vysoký 41,3 cm a rozpětí jeho paží je 41,3 cm. Další informace najdete např. v tomto italském článku.