Písečné animace Xenie Simonové

Xenie Simonová (Ксения Симонова) z Ukrajiny vyhrála televizní soutěž Ukraine’s Got Talent, podobnou našemu X-faktoru s pozoruhodným uměním písečné animace.

Xenie Simonová během představení.

Co to je? Těžko to popsat – musíte to vidět.

Její asi nejslavnější performace:

Finále soutěže – první část:

Druhá část:

A ještě jedna:

Na YouTube i jinde na síti najdete snadno další.

Před 82 lety na Bílou sobotu se narodil Joseph Ratzinger

Na Bílou sobotu 16. dubna 1927 se v 8:30 ráno narodil Joseph Alois Ratzinger.

Dům Ratzingerových, Schulstraße 11 ve vesnici Marktl am Inn v Bavorsku. Zde se narodilo jejich třetí dítě, Joseph Alois. (foto Wiki)

O čtyři hodiny byl pokřtěn při velikonoční liturgii – tehdy se neslavila večerní vigilie. Při této liturgii byla žehnána křestní voda, která se bude používat celý následující rok. Malý Josef byl prvním, kdo jí byl tehdy pokřtěn.

V knize rozhovorů s Peterem Seewaldem o tom budoucí papež řekl (nemám teď knihu po ruce a překládám z angličtiny):

Velikonoční vigilie se v těch dnech ještě neslavila, takže se Vzkříšení slavilo ráno, s požehnáním vody, která potom celý rok sloužila jako křestní voda. A protože v Církvi následovala křestní liturgie, mí rodiče řekli: “Dobře, chlapec je už tady, takže je přirozené, aby byl pokřtěn v tomto liturgickém okamžiku, kdy Církev křtí.” Ta koincidence, že jsem se narodil přesně v tom okamžiku, kdy Církev připravovala křestní vodu, takže jsem byl první osobou pokřtěnou touto novou vodou, pro mne skutečně něco znamená. Protože mne to zvláště staví do kontextu Velikonoc a také velmi sugestivním způsobem spojuje narození a křest.

Rodina Ratzingerových v roce 1938: Zleva nejmladší Joseph, bratr Georg, matka Maria, sestra Maria, otec Joseph. (AP Photo / German Catholic News Agency KNA)

19. dubna 2005, tři dny po svých narozeninách, byl Joseph Ratzinger zvolen papežem.

Čtvrté výročí smrti Jana Pavla II.

Před čtyřmi lety, 2. dubna 2005, odešel do nebeského království papež Jan Pavel II.

Jan Pavel II.

Pocta Svatému Otci Janu Pavlu II. (Salt+Light Television):

Benedikt XVI. sloužil mši svatou k výročí smrti Jana Pavla II.:

Jako citlivý otec a pozorný vychovatel ukazoval bezpečné a pevné opěrné body, jež jsou nezbytné pro všechny, zejména pro mládež. Tato nová generace přišla v hodinu jeho agónie a smrti manifestovat, že porozuměla jeho učení, když se mlčky shromáždila na náměstí sv. Petra a na mnoha jiných místech světa. Mladí cítili, že jeho odchod znamená ztrátu, umíral jejich „Papež“, kterého považovali za „svého otce“ ve víře. A zároveň vnímali, že jim zanechává jako odkaz svou odvahu a důslednost svého svědectví.

Celá papežova homilie.

Mše svatá ke 4. výročí smrti Jana Pavla II. Svatý Otec podává svaté přijímání.

Benedikt XVI. prochází kolem sestry Tobiany, která se starala o Jana Pavla II. v jeho posledních dnech (foto AP).

Jane Pavle, oroduj za nás!

Čtvrté výročí smrti Terri Schiavo

V úterý 31. 3. 2009 byl Terriin den, čtvrté výročí její smrti.

Terri s matkou

Její rodiče vydali toto prohlášení:

Dnes před čtyřmi lety zemřela Terri Schiavo. Nařízením soudce George W. Greera zemřela Terri pomalou barbarskou smrtí hladem a žízní během téměř dvou týdnů. Příběhy, které se odehrály v každém z těchto dní, zveřejňujeme nejen z úcty k Terrině památce, ale také jako připomínku, že i v této chvíli nesčetní lidé trpí pomalou, trýznivou smrtí v hospicích, sanatoriích a nemocnicích v Americe a na celém světě.

Terri Schindler-Schiavo Foundation

Příspěvek o Eluaně Englaro, “italské Terri Schiavo”, v jehož spodní části jsou odkazy na videa s Terri

Terri, oroduj za nás!

Oskari našel na Google Boha a Opus Dei

Na webu Opus Dei se objevilo toto video s českými titulky:

Mladý Fin Oskari Juurikkala zde hovoří o tom, jak se pomocí internetu dostal ke křesťanství a k Opus Dei. Nakonec se rozhodl pro život v celibátu a stal se numerářem Opus Dei.

Zdá se, že jde o záznam z vysílání nějaké finské televizní stanice. Vedle Oskariho sedí jeho matka, až překvapivě vyrovnaná.

Sám jsem konvertita a svědectví konvertitů mě oslovují. Alespoň poukud nejsou příliš afektovaná a to tohleto není.

Po publikování příspěvku jsem zjistil, že se video automaticky spouští. Omlouvám se – zkusím to tak chvíli nechat, no řekněte: copak ta finština není krásná řeč? Lepší než nějaká banální hudba na pozadí, no ne? Můžete to zastavit. Ale asi to brzy budu muset odložit do starých příspěvků, pokud nevymyslím, jak to pustit až na vyžádání.

Mimochodem, vždycky jsem si myslel, že Finové a Maďaři považují své ugrofinské řeči za vzájemně podobné. Ale říkají, že ne!

Námořnictvo skončilo vyšetřování: Tragédii Yoonovy rodiny se dalo snadno předejít

Před třemi měsíci jsem psal o tragédii rodiny Dong Yun Yoona:

Dong Yun Yoon: Modlím se za pilota, který zabil moji rodinu

Yoon, který se přistěhoval z Koreje do USA, přišel o ženu, dvě malé dcerky a tchýni, když na jejich dům spadlo vojenské letadlo. Yoonovy slzy sledoval celý svět, když veřejně odpustil pilotovi letadla:

Věřím, že moje žena, dvě děťátka a tchýně jsou v nebi s Bohem. Nikdo nečekal, že se stane taková strašná věc… a dokonce právě tady, náš dům… Vím, že Bůh o ně pečuje… Prosím, modleme se za (pilota), aby kvůli této nehodě netrpěl. Vím, že patří k našim pokladům… této země… nevyčítám mu to. Necítím vůči němu nic špatného… vím, že udělal všechno, co mohl.

Americké vojenské námořnictvo zahájilo vyšetřování nehody a 4. 3. 2009 přišlo s jeho výsledky.

Reportáž Associated Press:

Podrobnosti přinesla reportáž v The San Diego Union Tribune, z níž vyjímám:

Maj. Gen. Randolph Alles, zástupce velitele 3rd Marine Aircraft Wing, vysvětluje příčiny nehody. (foto Eduardo Contreras / Union-Tribune)

 

…Neběží žádná trestní stíhání, ale čtyři důstojníci z Marine Fighter Attack Training Squadron 101 – velitel perutě, operační důstojník perutě, důstojník standardizace a důstojník údržby – byli v minulých dvou týdnech uvolněni ze služby. Tento krok v podstatě končí jejich vojenskou kariéru.

…Osm dalších příslušníků námořní pěchoty a jeden námořník dostali důtky.

Neubauerovi zatím velení námořnictva zakázalo lety, zatímco se zkoumá jeho letový status. Pilot, který je na F/A-18D Hornetu nováčkem, v den nehody praktikoval své první kolo startů a přistání na letecké lidi Abraham Lincoln.

…F/A-18D utrpěl poruchu motoru krátce po Neubauerově startu z letadlové lodi v 11:11, asi 60 mil jihozápadně od San Diega. Dostal pokyn, aby otevřel bezpečnostní seznam (safety checklist), ale neudělal to, řekl Rupp, a místo toho se spolehl na vedení námořní pěchoty v Miramaru, které nemělo úplné informace o situaci.

Steve Diamond, bývalý námořní letec, který byl svědkem nehody a mluvil s Neubauerem chvíli po nehodě, byl udiven, že pilot – stejně jako jeho nadřízení – zanedbali použití seznamu.

“Seznamy jsou nejnepostradatelnější věci,” řekl Diamond. “Je to skoro jako kdyby doktor šel operovat a zapomněl si umýt ruce. Tak základní to je.”

Přestože Neubauer vypnul pravý motor asi 17 minut po startu, problém s palivovým vedením přetrvával a rozsvítil kontrolku nedostatku paliva.

Civilní dispečer nabídl, že bude Neubauerovo letadlo – s volací značkou SHUTR25 – navádět na runway 36 na North Islandu, podle audio záznamu, který Federal Aviation Association včera [3. 3. 2009, pozn. překl.] uvolnila. Tato trasa by letadlo vedla nad vodou až do přistání.

“Pokusím se doletět na Miramar, jestli to půjde,” odpověděl Neubauer, zatímco letěl ve výšce asi 13 000 stop téměř 20 mil jižně od North Islandu.

V 11:49 Neubauer opět odmítl návrh civilního dispečera, aby přistál na North Islandu.

Asi o dvě minuty později požádal Neubauer dispečera, aby jej navedl na Miramarskou runway 6, trasu nad La Jolla a University City, která je používána zřídka.

Protože jeho pravý motor byl vypnut, udělal 270 stupňovou otočku doleva, místo kratšího obratu doprava. Rupp řekl, že tento manévr jej připravil o cenný čas a palivo.

Dispečer se zeptal, zda bude pilot na letišti potřebovat havarijní jednotky.

“Potvrzuji,” odpověděl Neubauer.

Při svém posledním vysílání řekl Neubauer dispečerovi, že vidí přistávací dráhu na základně Miramar.

Vynořil se z mraků, řekl Rupp, a o chvíli později zpomalil na přistávací rychlost. V 11:57 Neubauer vysílal, že ztratil druhý motor, který vyhasl, protože palivo stále neproudilo správně.

Ve výšce pod 1000 stop a stále skoro tři míle od runway, odumřel elektrický systém letadla.

Rupp řekl, že Neubauer se pokusil namířit potácející se letadlo směrem na kaňon. Pilot se katapultoval o 17 sekund později, blízko Genesee Avenue a Governor Drive.

“Zůstal v letadle do posledního možného okamžiku,” řekl Rupp.

Letadlo ustřihlo strom a spadlo na Cather Avenue blízko Huggins Street západně od Interstate 805. Se skloněnou přídí se jeho kola a levé křídlo dotkly země v 11:58. Hornet prorazil skrze dva domy a poškodil tři další.

O několik minut později kontaktoval vojenský dispečer na Miramarské věži vedoucího dispečera FAA , který je také na Miramaru.

“SHUTR25 právě havaroval,” řekl vojenský dispečer.

“Děláte si legraci,” odpověděl vedoucí dispečer FAA.

Vyšetřování ukázalo, že mechanici upozorňovali na porouchaný palivový systém už v červenci. Ale piloti námořní pěchoty na něm uskutečnili dalších 146 letů – 166 letových hodin – aniž by se uskutečnila oprava, řekl Rupp. Když Neubauer nasedal do kokpitu, o problému uvěděl, stejně jako ostatní členové jeho perutě.

Rupp řekl, že dvojsmyslné předpisy pro údržbu peruti umožnily, aby dále používala letadlo bez opravy. Tato praxe už není tolerována.

Po nehodě vydalo námořnictvo o potenciálním palivovém problému varování pro celou flotilu. Čtyřicet F/A-18, včetně několika v Iráku, bylo uzemněno, protože bylo identifikováno, že potřebují prohlídku.

Vojenské námořnictvo zatím 11 rodinám postiženým nehodou zaplatilo celkem 147 000 dolarů, a vyhodnocuje jejich další požadavky…

…

Je pozoruhodné, jak nekompromisně v tomto případě americké námořnictvo vyšetřilo příčiny nehody a zveřejnilo je.

Nejsem příznivcem univerzální otevřenosti za každou cenu a bez ohledu na následky. Ale v podobných případech, kde kvůli lidskému selhání došlo k obětem a pokud nedojde k nápravě, hrozí další oběti v budoucnu, je jednoznačně nejlepší cestou.

Mnozí by si mohli vzít příklad z amerických mariňáků.

Přistávající F/A-18D Hornet finského letectva.

Video z tiskové konference

Zvukový záznam komunikace pilota a letové kontroly (mp3, 48:03 minut s mnoha pauzami).

Trasa letadla před nehodou. (Union-Tribune)

Odešla Dominika Kočibová

 Dominika Kočibová
8. 8. 1989 - 2. 3. 2009

Dominika

Děcka, to bylo tak. Ještě v sobotu odpoledne jsem si na pavilonu DEF v pohodě malovala. Kamarádce Pavle jsem věnovala sešit, aby měla kam psát svůj román. Já už ho přece nebudu potřebovat. Pak jsem snědla pár pomerančů. Asi jsem to neměla dělat, protože celou noc mi bylo špatně a zvracela jsem. Holky, promiňte, moc jste se nevyspaly.

V pondělí ráno mne převezli do nemocnice. To v Brně zrovna končily prázdniny a tak i já jsem se vydala do školy. Do nové, do té Boží. Docela mi to tu jde, ono se tu nezkouší, neznámkuje. Máme jen jeden předmět. Jmenuje se

LÁSKA

Tak nebuďte smutní, když já se raduji!

Vaše Domča

*******************************

Ve středu 11. 3. 2009 v 16:00 bude v ústavu sociální péče Kociánka v Brně v nejvyšším patře pavilonu C sloužena mše svatá za duši Dominiky.

*******************************

Autorem oznámení je Zdeněk Winkler.

Zuzana Navarová, Do nebes:

Poslední sloupek Michaela Dubruiela: O velké lži

Před dvěma týdny náhle zemřel Michael Dubruiel, americký katolický spisovatel, bloger a editor nakladatelství Our Sunday Visitor.

Pozn.:
Objednáte-li si do konce února některou z Dubruielových knih, OSV dá jeho rodině dvojnásobnou provizi. Odkaz vede na zabezpečený server a po kliknutí se vám otevře dotazovací okno, které s klidem a bez jakéhokoliv rizika potvrďte. Teprve potom se vám otevře stránka s knihami.

Dubruielova manželka Amy Welborn publikovala na svém blogu poslední Michaelův text, který napsal pro svůj sloupek Některá zrna padla v diecézním časopise. Je to inspirativní úvaha o smrti a naději, o jedné velké lži a důvěře. Napsal ji 2. února tohoto roku večer. Následující den ráno v tělocvičně zkolaboval a po převozu do nemocnice zemřel. Bylo mu 50 let.

To nejmenší, co pro něj mohu udělat, je přeložit tento krátký článek do češtiny. Zde je:

Poslední sloupek Michaela Dubruiela

Když jsem byl před několika týdny ve Washingtonu D. C., narazil jsem na starého přítele, Otce Benedikta Groeschela, CFR, se kterým jsem spolupracoval na několika knihách. Potkali jsme se po mši pro vedoucí prolife v Trinity College. Bylo to přesně pět let a deset dní po onom večeru v Orlandu na Floridě, kde Otec Benedikt téměř přišel o život během tragické nehody a skoro čtyři roky od týdne, který jsem s ním strávil v New Yorku, kde jsem mu asistoval při posledních úpravách knihy, kterou psal společně s biskupem Bakerem.

Práce s tehdy velmi křehkým Otcem Benediktem mi připomněla interview, které poskytl o několik let dříve na EWTN Dougu Keckovi v Booknotes. Během tohoto interview k prvnímu vydání knihy Oce Benedikta Povstaňte z temnoty (Arise from Darkness), požádal Doug Otce Benedikta, aby se rozhovořil o něčem, co Otec ve své knize nazýval “velkou lží.” “Velká lež,” řekl Otec Benedikt (a v tomto bodě jej parafrázuji), znamená myslet si, že když se pomodlíme všechny správné modlitby a žijeme správně, nestane se nám nikdy nic špatného. Bohužel existuje mnoho dobrých lidí, kteří ztratili víru, protože věřili této lži, a to ji činí vskutku velkou!

Člověk jen musí pomyslet na Ježíše Krista, bezhříšného Syna Božího, a na to, jak hrozně trpěl na kříži, aby své mínění v tomto bodě opravil. V naší době jsou mnozí, o kterých víme, že žili svatý život, mnozí, kteří se hodně modlili, a přesto také trpěli.

To mne přivádí k další příhodě, o které jsem se dozvěděl od Otce Benedikta, když jsem s ním pracoval v New Yorku před čtyřmi lety. Čekal jsem na něj, abych udělal nějaké korektury v textu, když jsem si všiml něčeho, co vypadalo jako svatební oznámení. Zeptal jsem se ho, zda to patří nějakému příbuznému, nebo páru, který oddal. Odpověděl, že nic takového, ale vyprávěl mi příběh osoby, které se to týkalo.

Diana byla mladá portorikánka, která vyrostla v domově velmi naplněném vírou. Ačkoliv byli chudí, naučila ji její matka v raném věku důvěřovat nade všechno Bohu. Když byla dost stará, aby šla do koleje, objevila Diana způsob, jak pečovat o své vzdělání – opět něco, za co vděčila své silné víře - a stala se prvním členem své rozsáhlé rodiny, který promoval. Potom se vdala a nastoupila u velké investiční firmy v New Yorku.

Přestože ji práce zaměstnávala, našla si čas na to, aby každý den chodila na mši. Když její přítelkyně pořádaly večírky, Diana pro ně vyráběla dárkové balíčky, které obsahovaly cukroví a make-up, ale také modlitební knížku a svěcenou vodu. Když některý člen rodiny nemohl zaplatit své účty, Diana je tajně zaplatila za něj. Když se někdo z rodiny dostal do potíží, vykoupila jej z vězení.

Jedné noci měla Diana podivný sen. Ve snu viděla Ježíše, oblečeného v bílé róbě, stojícího na oblaku dýmu. Kynul jí, aby šla za ním a říkal jí, ať se nebojí, že ji vezme s sebou. Pak se jí zdálo, že pod ní celý svět zmizel a vtom se probudila. Ráno o snu pověděla manželovi, ale ten o tom nechtěl slyšet – děsilo jej to.

Několik dalších nocí se sen opakoval. Řekla o něm své matce, která přemýšlela, co by to mohlo znamenat.

O měsíc později, 11. září 2001, byla Diana v práci ve své investiční firmě ve World Trade Centru v jednom z horních podlaží. Poté, co druhé letadlo narazilo do věže pod ní, zavolala mobilním telefonem svému muži a matce. Připomněla jim svůj sen, těsně před tím, než se věž zhroutila.

Co je opakem “velké lži”? Důvěra.

Když se jej anglický žurnalista dotázal na budoucnost řádu, který spoluzaložil, odpověděl Otec Benedikt prostě: “Nemáme žádné plány, jen nechat se vést Bohem.”

Nikdo z nás neví, co skrývá budoucnost, ale naštěstí můžeme obejmout to, co je vytištěno na našich bankovkách: “In God we Trust.” (Důvěřujeme v Boha.)

World Trade Center, 11. 9. 2001:

Poznámka:
Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl podívat na střechu World Trade Centra – jižní věže bez vysílače, která byla zasažena jako druhá. Byl jsem tam v roce 1997 se svojí tedy ještě budoucí manželkou, přáteli z Archy a P. Jindřichem Kotvrdou.

Potkali jsme se na střeše s jinou skupinou krajanů. Bylo tam v té chvíli snad 30 Čechů.

Co myslíte, jak dlouho trvalo rychlovýtahu vyjet do 107. patra? Přesně 60 sekund. 107. patro ale nebylo nejvyšší. Aby návštěvník vystoupil na střechu, asi o dvě patra výše, musel ještě použít jezdící schody. Tak se dostal do výšky 420 metrů. Za dobrého počasí byl odměněn výhledem do vzdálenosti asi 80 km.

Pro srovnání, severní věž byla vysoká 117 metrů, ale na ní byl umístěn ještě 110 metrů vysoký televizní vysílač, takže její celková výška byla 527 metrů.

World Trade Center (foto Wiki)

Michael Dubruiel, RIP

Včera zemřel při ranním cvičení americký bloger a autor katolických náboženských knih, Michael Dubruiel (16. 11. 1958 – 3. 2. 2009).

Michaelova osobní stránka
Michaelův blog Annunciations

Michael Dubruiel se synem v Colosseu (foto: Amy Welborn)

Nic vám jeho jméno neříká? Ale možná jste slyšeli jméno jeho manželky, Amy Welborn. Je jednou z nejznámějších katolických blogerek na světě.

Amy Welborn: Charlotte Was Both

Amy prosí o modlitbu.

Michaeli, Requiescant in pace!

Francouzský kněz Patrick Desbois dokumentuje masové hroby Židů na Ukrajině

Z článku ve Wall Street Journalu:

S použitím soudních dokladů, výpovědí očitých svědků a pátrání v archívech se Otec Desbois ujal úkolu zdokumentovat vraždy Židů poté, co nacisté zaútočili na bývalý Sovětský svaz. Na Ukrajině, kde začal svoji práci, nebyli Židé zabíjeni v relativně dobře zdokumentované mašinérii koncentračních táborů. Byli oběťmi mobilních zabijáckých jednotek, které střílely zajatce a záměrně po sobě zanechávaly málo stop svých zločinů. V každé lokalitě byly podle Otce Desboise místní Ukrajinci, včetně stovek dětí, nuceni namířenými zbraněmi, aby pomáhali s logistikou vražd. Například v srpnu 1941 zabíjely tato komanda smrti odhadem 82 Židů každou hodinu.

…

Ale tento projekt, který se stal jeho životním dílem, říká, je inspirován dvěma zdroji mnohem většími, než jsou dějiny nebo okolnosti. Jeden je “min hashamayim,” říká Otec Desbois v hebrejštině – z nebe, které nás inspiruje, abychom budovali vztahy se svými bližními lidskými bytostmi. Druhá inspirace, vysvětluje, přichází z pozemského světa, jak je to napsáno v Genesis o krvi Ábela, zavražděného Kainem: “Hlas krve tvého bratra ke mně volá ze země.”

Když jsou neoznačené masové hroby pomalu lokalizovány, jeden po druhém, a posvěceny recitací Kaddish, židovské modlitby truchlení nad mrtvými, hlasy mohou být konečně utišeny. Jsme strážci svých bratří? Pro Otce Desboise je odpovědí rozhodné “Ano.”

Přesto se jej ptám: Jak můžete unést naslouchání ženě, která hovoří o tom, jak byla ve svých 14 letech nucena chodit po tělech, mezi střelbou, aby je odnesla do masového hrobu? “Držím se své víry v Boha,” odpovídá Otec Desbois, “ne v lidstvo.”

 

P. Patrick Desbois přijímá Řád rytíře čestné legie, 12. 6. 2008. (foto Reuters)

P. Desbois dosud identifikoval 800 z odhadovaných 2000 masových židovských hrobů na Ukrajině.

Webová stránka Yahad in Unum, francouzské katolicko-židovské organizace, kterou v roce 2004 založili P. Patrick Desbois, kardinál Jean-Marie Lustiger a rabi Israel Singer.

Přečtěte si též článek o P. Desboisovi z 6. října 2007 v New York Times.

P. Richard John Neuhaus, RIP: Odešel kněz a obhájce náboženské svobody a kultury života

Dnes odešel velký americký kněz kanadského původu, P. Richard John Neuhaus. Zesnul v dvaasedmdesáti letech na komplikace provázející rakovinu. Byl hospitalizován den po Vánocích.

P. Richard John Neuhaus

Před časem jsem zde začal cyklus malých portrétů konvertitů ke katolicismu. Zůstalo zatím u prvního medailónku – věnovaného právě Otci Johnovi:

Katoličtí konvertité: P. Richard John Neuhaus

Popisuji v něm životní příběh Otce Johna Neuhause. Po otci se stal lutheránským pastorem a později katolickým knězem. Byl také skvělým intelektuálem a publicistou. Založil časopis First things (První věci). Zde se s ním redakce loučí.

Jeho hlavními tématy byla náboženská svoboda v demokracii (kterou považoval za ohroženou), kultura života a velmi hluboce chápaný ekumenismus. Pro jeho promluvy a články byl charakteristický věcný, apelativní a současně optimistický tón, přímost a poctivost, srozumitelnost a jasnost výkladů i argumentů.

Raymond Arroyo, vedoucí zpravodajství televizní stanice EWTN, napsal v nekrologu ve Wall Street Journalu:

11. dubna 2005 jsem vstoupil do Baziliky Sv. Petra v Římě se svým přítelem Otcem Richardem Johnem Neuhausem, abychom projevili úctu nedávno zesnulému papeži Janu Pavlu II. Po pokleknutí před tělem pontifika jsem poznamenal, jak malý papež vypadal: “To nebyl on. On tady není,” řekl jsem. “Ne,” řekl Otec Neuhaus. “Je tady. Toto jsou ostatky, které zde byly zanechány životem, jaký už nejspíše nespatříme, a teď s námi všemi čekají na vzkříšení mrtvých, poslední potvrzení naděje, kterou hlásal.”

…

O společném komentování návštěvy Benedikta XVI. v USA na EWTN: Když jsem divákům oznámil, že se papež setká s americkými biskupy v kryptě Národní baziliky ve Washingtonu, Otec Neuhaus špičkoval: “Vhodné úložiště pro americký episkopát.”

 

Laura a já jsme zarmouceni smrtí Otce Richarda Johna Neuhause. Otec Neuhaus byl inspirativní vůdce, obdivovaný teolog a uznávaný autor, který svůj život věnoval službě Všemohoucímu a zdokonalení našeho světa. Byl mi také vzácným přítelem a cenil jsem si jeho moudré rady a vedení. Naše myšlenky a modlitby jsou v této těžké chvíli s rodinou, přáteli a spolukněžími Otce Neuhause.

George W. Bush

 

Desetiminutová ukázka z životopisného filmu:

 

First Things zde publikovaly fotografie ze života Otce Neuhause. Tady jsou dvě z nich:

Mladý lutherský pastor Rev. John Neuhaus (vpravo) s Martinem Lutherem Kingem (foto First Things)

P. John Neuhaus s Janem Pavlem II. (foto First Things)

 

Otče Richarde Johne, odpočívej v pokoji!

 

Chystám se zde na blogu publikovat některý z esejů P. Neuhause přeložený do češtiny.

Desetiletá Namraka Nayak chce hlásat Krista hinduistickým extrémistům, kteří zohavili její tvář

Namrata Nayak po útoku (foto Asia News)

26. srpna 2008 zaútočili hinduističtí extremisté v indickém státě Orissa na dům křesťanské rodiny. V domě bylo v té době pouze několik dětí, sourozenců, kteří se skryli v malé koupelně. (Podle jiné verze události tam s nimi byla i matka. Otec je již dříve opustil.)

Útočníci dům zapálili a při odchodu nechali v nočním stolku šrapnel. Když děti vyběhly z úkrytu, bomba vybuchla a popálila a pořezala Namratu na 40 % těla. Ostatním se nic nestalo a matka se pak bez mužské pomoci a zcela bez prostředků snažila dceru dostat do nemocnice vzdálené 50 km, což trvalo 12 hodin.

Namrata strávila v nemocnici 45 dní. Její rány se prý velmi rychle hojí a její známí říkají, že kolem sebe šíří radostnou náladu.

Namrata násilníkům odpustila a říká, že se chce stát misionářkou.

Její slova jsou slovy dospělé a moudré ženy:

“Svět viděl moji tvář zničenou ohněm, teď musí poznat můj úsměv plný lásky a míru… chci svůj život věnovat šíření Evangelia.”

…

“Vánoce jsou časem díků dítěti Ježíši, který mě zachránil z ohně a zachránil moji tvář, která byla znetvořená a zraněná…

Je tolik bolesti a utrpení a já nevím, jak dlouho nás budou chránit speciální síly,” řekla Asia News. “Ale Vánoce jsou časem vděčnosti. Bojím se, že můj lid bude dále napadán, ale to je náš život. Když Bůh zachránil mne, může zachránit také ostatní křesťany.

…

Namrata… řekla UCA News, že se chce stát misionářkou, aby kázala Ježíše svým nepřátelům, ne pouze svým přátelům. “Byli to naši nepřátelé, kdo mě udělali odvážnou a odhodlanou.”

…

Na otázku, zda se nebojí být křesťankou, dívka odpověděla, že nejenom zůstane křesťankou, ale chce se stát kazatelkou (pracharak). “Chci zpívat a tančit o Vánocích, všem rozdávat sušenky a sladkosti a přát šťastné narozeniny mému Ježíši.”

Její matka Sudhamani říká:

“Když odejdeme, budeme tuláky. Vánoce přináší naději, naděje je teď naším jediným pokladem: jsme chudí, a teď bylo zničeno i to málo, co jsme měli. Ale Vánoce znamenají, že se narodil Kristus, a každé narození znamená nový život. Ježíš sestoupil z nebes, aby nás zachránil z této bídy, z bolesti, ze zavržení, z našeho bezdomovství. Jeho moc nás naplňuje nadějí, láskou a odpuštěním.”

Namrata Nayak s matkou. Podle článku na UCA News.com, z něhož fotka pochází, je to foceno v prosinci, tedy necelé čtyři měsíce po útoku. Což je takřka neuvěřitelné.

O Namratě informuje blogerka Anchoress (rekluza). Citáty pochází z článků na World Net Daily, Union of Catholic Asian News, Catholic Online.