Krzysztof Bronk nedávno publikoval na Confugiu výborný článek o japonských mučednících, papeži, Jaroslavu Durychovi a politické korektnosti:
Krzysztof Bronk: Služebníci neužiteční
V příběhu japonských mučedníků neudivuje jen rafinovaná krutost, ta přece odedávna nechvalně proslavuje Východ, ale také nesmírný heroismus mladé církve. Blahoslavení Japonci jsou jen nevelkou skupinou reprezentantů mnohatisícového zástupu mučedníků. Důkladně doložitelných jich je nejméně 5 tisíc. Když v Japonsku vypuklo pronásledování, bylo tam evangelium hlásáno sotva 50 let, od chvíle, kdy na ostrovy dorazil sv. František Xaverský. Za tuto krátkou dobu se církev dočkala více než 300 tisíc věřících, v podstatě ze všech společenských vrstev. Jak k tomu došlo? Jak je možné, že ona církev 16. století, jejíž víru zarytě kritizoval Luther, byla s to probudit víru tak heroickou, dosáhnout úspěchu, který my dnes, navzdory neustálým reformám, nejsme schopni zopakovat na žádném místě na světě?
…
Na co nás připravuje církev, když nám dává za příklad japonské mučedníky, kteří by si v dnešním kontextu jistě vysloužili cejch fanatiků? K beatifikaci dochází v době, kdy se stále častěji učíme vážit slova, abychom nebyli odsouzeni za homofobii, abychom nerozlítili muslimy či dobrosrdečné hinduisty, abychom nevyvolali nelibost našich starších nebo odloučených bratří. Na oltář vyzdvižení japonští otcové a matky, kteří neušetřili své děti, nám říkají, že na takové kalkulace nemáme právo. „Udělali jsme to, co jsme měli udělat.“
…
Když píšu o beatifikaci japonských mučedníků, nemohu nepřipomenout veledílo světové literatury, jakým jsou Služebníci neužiteční. Při četbě této knihy jsem se nejednou ptal sám sebe, proč právě tématu japonských mučedníků věnoval Jaroslav Durych tak obrovské, ale také pracné dílo. Nakonec mám dojem, že český spisovatel byl v tomto směru předchůdcem Jana Pavla II. …
Přečtěte si Krzysztofův text celý.
Adam Arakawa, katecheta z japonského města Amakusa, byl jedním z umučených a v letošním roce blahořečených svědků víry.
(O japonských mučednících jsem zde zveřejnil článek P. Tardiffa.)
Do roku 2009 přeji čtenářům tohoto blogu a také sobě, abychom dokázali hledat a nacházet pravdu, i když bude – často možná jen na první pohled - nepříjemná, a nebáli se ji předávat dál.
Jaroslav Durych
Jedna “partyzánská”… 
Dire Straits, Brothers in Arms (text):
13 odpovědí so far ↓
Michal Semin // 2. leden 2009 na 10:34 |
S výzvou souhlasím. Jen mi připadá nevěrohodná, přichází-li od někoho, kdo se ji dosud v různých diskusích o příčinách pokoncilní církevní krize vyhýbal.
Michal Semin // 2. leden 2009 na 10:35 |
Omlouvám se – poslední slovo mělo být “neřídil”.
oslik // 2. leden 2009 na 12:15 |
Michale, někdy prostě lidé dochází k jiným závěrům, než ty, a neznamená to, že se vyhýbají pravdě.
Navíc nevyzývám k tomu, abychom rezignovali na úctu, slušnost či pokoru a prostě “to šili” napravo nalevo.
A konečně – nijak tím nesignalizuji, že v něčem podstatně změním svůj dosavadní přístup – kromě přirozeného mírného vývoje. Byl docela dobrý a zůstanu u něj.
Michal Semin // 5. leden 2009 na 9:04 |
Oslíku, to je samozřejmé, snad si nemyslíš, že si toho nejsem vědom. Já se také mohu v některých věcech mýlit a také to neznamená, že se vyhýbám pravdě. O to opravdu nejde.
Budu tedy konkrétnější. Kdysi jsem Ti navrhoval veřejnou diskusi na téma “katolická tradice”. Ty jsi o mne tvrdil, že jsem ve schismatu a že jakákoliv veřejná debata se mnou by mě činila věrohodným. Pravda, neřekl jsi mi to do očí, ale mám to z věrohodné druhé ruky. Chtěl jsem tehdy bránit FSSPX a jejich sympatizanty z nařčení ze schismatu a Ty jsi diskusi na toto téma odmítl. Proč? Pokud by byla pravda na Tvé straně, jistě bys to byl schopen doložit a před publikem moje stanovisko vyvrátit.
oslik // 5. leden 2009 na 16:24 |
Asi jsi mi tu diskusi o FSSPX navrhoval, když to říkáš, ale já si to nepamatuji, nebo jen velmi matně. Bylo to v roce 2006?
Ale vzpomínám si, že jsi mi asi před rokem a půl navrhoval veřejnou diskusi o čtvrtém fatimském tajemství a tu jsem odmítl.
Důvody? Jednak se na ni necítím, protože:
a) Něco takového jsem nikdy neabsolvoval, kdežto ty máš za sebou léta zkušeností z přednášení, byl jsi několikrát v diskusních pořadech v médiích apod.
b) Nechtěl jsem věnovat potřebný čas přípravě. Neznám všechny detaily toho příběhu, ty ano. Znám tolik, abych věřil, že je správná oficiální verze, kterou prezentoval např. papež Jan Pavel II. nebo kardinál Bertone v knize, jejíž autenticitu potvrdil v předmluvě Benedikt XVI. Hlavním důvodem je prostě moje důvěra k těmto osobám.
Ale před takovou veřejnou diskusí bych cítil povinnost nastudovat všechny ty peripetie, což by mi vzalo mnoho a mnoho hodin. A na to nechci (a stěží bych mohl) přistoupit.
c) Diskuse by byla navenek prezentována jednou stranou, tj. tebou. Vydáváš papírový časopis – neznám sice jeho náklad, ale určitě jej čte výrazně více lidí, než tento můj blog, který navíc existuje teprve od srpna.
Prostě moje taktická pozice v takové diskusi by byla prakticky beznadějná.
A k tomu přistupuje druhá věc: Je to trochu jako ty staré nabídky “levně určím pohlaví vašeho dítěte, pokud se spletu, vrátím peníze” – já jsem vyhrát prostě nemohl!
Protože porotou by bylo publikum. A naprostá většina publika, které by takové téma mohlo přitáhnout, by byla předem přesvědčená a prakticky jakýkoliv průběh diskuse by si vyložila ve prospěch svého názoru – velice zakořeněného a s paranoidními rysy – je to názor, který viní církevní hierarchii z velkého spiknutí za účelem zapření pravdy o čtvrtém tajemství…
Takže bych byl opravdu hodně naivní, kdybych na to kývnul.
Michal Semin // 7. leden 2009 na 18:20 |
Ano, Oslíku, bylo to tuším v roce 2006 a šlo o legalitu a legitimitu působení FSSPX.
Pokud jde o debatu o třetím fatimském tajemství, pak si Ti dovoluji připomenout, že jsi to byl Ty, kdo tu diskusi na webu zahájil a to kritikou těch, kteří tvrdí, že oficiální verze třetího tajemství není úplná. V podobném duchu, jak to činíš teď – poukazem na údajné paranoidní rysy. Děkuji Ti za diagnózu, ale všimni si jiného problému – obviňuješ autory seriózních knih a analýz z paranoie, zároveň však přiznáváš, že se v problému příliš neorientuješ. V tom případě mám pro tebe jedno doporučení – aby ses kriticky vyjadřoval o druhých lidech jen tehdy, když se to týká problematiky, která je Ti blízká a které ses věnoval do té míry, že o ní dokážeš zodpovědně pojednat.
oslik // 7. leden 2009 na 20:45 |
Poznámka o “čtvrtém” a “třetím” tajemství – někteří čtenáři nemusí vědět, o co jde. Za “čtvrté” fatimské tajemství se někdy označují údajně utajené části třetího tajemství.
Ta debata začala tak, že jsem v diskusi na Christnetu napsal stručnou informaci o knize kardinála Bertoneho “Poslední vizionářka z Fatimy,” ke které napsal předmluvu papež Benedikt XVI. a která jednoduše potvrzuje oficiální verzi tří tajemství. Na to se rozpoutala poměrně intenzívní debata, ve které byl např. hned v první reakci Bertone označen (nikoliv tebou) za “kardinála Zatloukala” apod.
Já jsem se prostě ztotožňoval s oficiální verzí. Přišla řeč na P. Grunera a já jsem napsal, že spíše věřím Bertonemu, než Grunerovi a publikoval jsem text Kongregace pro klérus, podepsaný kardinálem Hoyosem, který obsahoval následující vyjádření:
The Congregation for the Clergy, upon the mandate from a higher authority, wishes to state that Rev. Nicholas Gruner is under an ‘a divinis’ suspension, which has been confirmed by a definitive sentence of the Supreme Tribunal of the Apostolic Signature.
(Pro ty, kdo neumí anglicky: Kongregace pro klérus oficiálně písemně deklarovala, že je P. Gruner suspendován a tento fakt byl definitivně potvrzen odvolacím Tribunálem apoštolské signatury.)
To jsi rozporoval a vyzval jsi mne k duelu – veřejné diskusi ve formě, kterou jsi určil. Zvolil jsi zbraň – a to takovou, kterou jsem já ještě nikdy nedržel v ruce. Když jsem odmítl, což by nevyhnutelně udělal každý rozumný člověk (neodmítnout by bylo objektivně velmi nezodpovědné), označil jsi mne za zbabělce.
Na to jsem v žertu reagoval takto:
Mysli si prostě klidně, že jsem hloupý, líný a zbabělý oslík, který se necítí na souboj s Michalem Semínem.
Dovoluji ti do smrti mě kdekoliv označovat za “hloupého, líného a zbabělého oslíka.” Stačí ti to tak?
Takže si vlastně opravdu nemohu stěžovat…
Podívej, nebyl jsem a nejsem připraven na polemiku tou formou, kterou jsi určil. Ale o tématu sporu jsem věděl dostatek na to, abych si utvořil morálně jistý názor, zda věřit spíše P. Grunerovi nebo Mons. Bertonemu. Ty dva výroky nejsou v rozporu!
Michal Semin // 11. leden 2009 na 21:41 |
Ahoj Oslíku,
dovoluji si Tebe i ostatní návštěvníky Tvého blogu informovat – pokud to již neví – že Matice cyrilometodějská distribuuje český překlad knihy Antonia Socciho “Il quarto segreto di Fatima” (Čtvrté fatimské tajemství). Socci je významným italským publicistou a osobním přítelem řady kardinálů. Po vyjití knihy obdržel děkovný dopis papeže Benedikta XVI. Tato kniha obhajuje stanovisko P. Grunera a dalších ctitelů Panny Marie Fatimské z řad tzv. tradicionalistů, kteří poukazují na zjevné rozpory ve stanoviscích církevních úřadů a představitelů v otázce tzv. třetího fatimského tajemství. Socci jasně dokazuje, že text, který Svatý stolec v roce 2000 vydal, není úplný a pro toto své tvrzení přináší podpůrná svědectví osob, kteří byli s obsahem třetího tajemství seznámeni již dříve, než bylo oficiálně zveřejněno.
Pro Oslíka to sice nejspíš bude jen další výron paranoidních osob, ale ani v jeho případě neztrácím naději, že o dané problematice začně přemýšlet a psát svědomitěji a kritičtěji
Knihu si můžete objednat na emailové adrese Matice cyrilometodějské: objednavky@maticecm.cz
oslik // 11. leden 2009 na 22:38 |
Pokud Socci obdržel děkovný dopis papeže Benedikta XVI., jak mu Svatý Otec vysvětlil skutečnost, že osobně napsal předmluvu ke knize kardinála Bertoneho, ve které jsou odmítnuta tvrzení Socciho?
Zde je ta předmluva:
http://www.vatican.va/holy_father/benedict_xvi/letters/2007/documents/hf_ben-xvi_let_20070222_present-bertone_en.html
PRESENTATION OF HIS HOLINESS BENEDICT XVI
OF THE BOOK WRITTEN BY CARDINAL TARCISIO BERTONE
“THE LAST SEER OF FATIMA”
To His Eminence
Cardinal Tarcisio Bertone
Secretary of State
Venerable Brother, you have entrusted so many memories to the pages of your book, “L’ultima veggente di Fatima”, in order that they may not be just a precious baggage of personal emotions but might be consigned to the collective memory as meaningful traces of the Church’s age-old history, since they deal with events which marked her in the last part of the 20th century.
In fact, we both lived the chapter that addresses the publication of the third part of the secret of Fatima in that memorable time of the Great Jubilee of the Year 2000: I, in my capacity as Prefect of the Congregation for the Doctrine of the Faith, and you, as Secretary of the same Dicastery.
John Paul II, the great Pontiff who preceded me, who was a font of prophetic inspirations and was personally convinced that it was “the motherly hand” of the Virgin who had diverted the bullet that might have killed him, realized that the time had come to dispel the air of mystery which shrouded the last part of the secret that the Virgin has entrusted to the three little shepherd children of Fatima. The Congregation for the Doctrine of the Faith, which preserved the precious document written by Sr Lucia, was made responsible for doing so.
It was time for illumination, not only so that the message could be known by all, but also so that the truth could be revealed amid the confused apocalyptic interpretations and speculation that were circulating in the Church, disturbing the faithful rather than inviting them to prayer and penance.
Nevertheless, on the other hand, it was possible to see around the impressive Shrine the comforting development of Marian piety. This authentic source of Christian life, which had sprung up in Fatima and in every part of the world where devotion to the Virgin under the influence of the apparitions at Fatima was deeply rooted in the popular faith, was an invitation to men and women to consecrate themselves to the Immaculate Heart of Mary.
The conversations between the seer, the last survivor of the three little shepherds, and you as the Bishop sent by the Pope, were not only an important ascertainment of the truthfulness of the events but also an opportunity for you to become acquainted with Sr Lucia’s transparent soul and her heartfelt intelligence typical of her femininity, which had been translated into a strong Christian faith. In addition, through the experiences of this humble Sister, the role of the Virgin Mary shines forth, who gives Christians a motherly hand in the trials and tribulations of life.
I myself wrote the Theological Commentary on the event, after having prayed intensely and meditated profoundly on the authentic words of the third part of the secret of Fatima contained in the pages written by Sr Lucia. I was impressed by the comforting promise of the Virgin Most Holy, as a synthesis and a precious seal to it: “My Immaculate Heart will triumph” (L’Osservatore Romano English edition, 28 June 2000, p. VIII).
As I wrote: “The fiat of Mary, the word of her heart, has changed the history of the world, because it brought the Saviour into the world – because, thanks to her Yes, God could become man in our world and remains so for all time”.
And further, “But since God himself took a human heart and has thus steered human freedom towards what is good, the freedom to choose evil no longer has the last word” (ibid., p. VIII). The message of Fatima is a further proof of this.
I invoke upon all who approach the testimony offered in this book, the protection of Our Blessed Lady of Fatima, and I impart my Apostolic Blessing to you, Your Eminence, and to Dr Giuseppe De Carli, who shared with you the toil of drafting these memoirs.
From the Vatican, 22 February 2007
BENEDICT XVI
Pavel // 12. leden 2009 na 0:30 |
Matice CM si zase koleduje o odebrání církevního schválení… Byla by to škoda.
Michal Semin // 12. leden 2009 na 22:21 |
Nevím, Oslíku. Četl jsem oba texty – dopis Soccimu i předmluvu ke knize Bertoneho. Nevím, jak to chodí, zda všechny texty podespané papežem jsou jím také autorizovány. Je proto dost dobře možné, že jeden z těchto dvou textů, patrně ten, který je adresovaný Soccimu, může mít za autora někoho jiného. Nikdo však nemůže popřít, že pod oběma texty, vztažené ke dvěma zcela protichůdným knihám, je jméno Benedikta XVI. Ostatně nebylo by to poprvé, co se Benedikt XVI. k otázce třetího tajemství vyjadřuje, zdá se, rozporně. Bertoneho knihu jsi četl? Na cca 100 stranách se Soccimu věnuje jen na něiolika místech. Napadá ho a obviňuje ze zaujatosti, nicméně ani v jednom případě nevyvrací teze, zveřejněné Soccim. Doporučuji jediné – knihu Socciho si přečíst a nespoléhat se jen na informace z druhé ruky.
Michal Semin // 12. leden 2009 na 22:23 |
Ještě jedna poznámka k Tvé otázce – Benedikt XVI. nemohl Soccimu vysvětlovat, proč napsal předmluvu ke knize kardinála Bertoneho, neboť Socciho kniha vyšla již v roce 2006.
Jenda Bezděk // 21. červen 2009 na 23:15 |
Dovoluji si připojit odkaz k diskusi (která sice už dávno skončila), vyjádření Václava Chládka ve farním zpravodaji Valašského Meziříčí, v rubrice “Mariánské informace” na poslední straně: http://zivotfarnosti.hyperlink.cz/zf-12_08.pdf
Bohužel někteří katolíci se lehce dají nachytat informacemi o údajných intrikách, podvodech nebo i zabíjení uvnitř církve pro uchování “tajemství”, která veřejní představitelé církve prý nechtějí prozradit. “Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.” To však mohl říct a říká jen On – Pravda. Je to tak, že v církvi jsme hříšníci i v úřadech či hierarchii. Je dobré, že si pomáháme navzájem k Pravdě víc a víc směřovat, až k tomu setkání se tváří v tvář.
Přece však si nemohu pomoci, ale také mi postoj pana Michala Semína přijde jako opravdu extrémní nedůvěra vůči prohlášením představitelů církve. A ještě jedna poznámečka ke krizi církve po 2. vatikánském koncilu. I Ježíše odsoudili podle jeho vlastních slov.