Dnes je to týden, co bloguji. Důvod k oslavě! A dokonce jsem každý den vydal aspoň jeden článek – což je tempo, které určitě neudržím dlouhodobě a ani to nemám v úmyslu. Tento blog pro mne v žádném případě nemá být zátěží. (Jenomže se jí stejně časem stane – tomu se prostě nevyhnete.
)
Ovšem už jsem došel tam, kam obvykle tak nejpozději do týdne dojde většina blogerů – jsem hrozně patetický a nechutně moralizuji. Možná i víc, než je obvyklé, protože zde řeším nejen osud planety, ale i věci věčné.
Je čas na něco “lehčího”.
Tento text vyšel v časopise Psalterium, který vydává Společnost pro duchovní hudbu, v čísle 3/2007 (odkaz vede na PDF soubor, kde článek najdete na str. 9 – a za odměnu uvidíte hezký obrázek Matky Angeliky).
Je to příběh ze života jedné velmi zvláštní ženy, skutečné VIP podle všech duchovních i světských měřítek, Matky Angeliky, zakladatelky největší náboženské televize na světě, EWTN.
Sliby Matky Angeliky
Psalterium, 15. 6. 2007

Matka Angelika o Vánocích
Bůh rád používá slabé, aby zahanbil silné. Žena, kterou časopis Time označil za nejvlivnější ženu v katolické církvi v Americe a nazval „superstar náboženského vysílání,“ je nechtěná dcera italských imigrantů, která vyrostla ve čtvrti „červených lamp“ a mafie, v pěti letech pila pivo a konverzovala s prostitutkami – Rita Rizzo, dnes kontemplativní řeholnice Matka Angelika. V roce 1981, rok po vzniku CNN, založila katolickou kabelovou televizi EWTN, Eternal Word Television Network – Televizní síť Věčného Slova. Dnes je EWTN (www.ewtn.com) největší náboženskou televizí na světě. Šíří ji 4800 kabelových sítí do 123 miliónů domácností ve 140 zemích. Cílem televize je nová evangelizace. Anglický a španělský program zahrnuje každodenní mši svatou a růženec a velký podíl mluveného slova. Pověstné jsou reportáže EWTN z pastýřských cest Svatého Otce. Televizi doplňuje rozhlasové vysílání.
V roce 1944 vstoupila Rita do kláštera Františkánských sester Nejsvětější svátosti. Tyto řeholnice žijí v papežské klausuře podle pravidel, tehdy velmi přísných, vycházejících ze spirituality sv. Františka z Assisi a sv. Kláry. Rita se stala sestrou prvního chóru, kde zpívala alt. Její první léta v klášteře provázely zdravotní potíže, pro které zůstávala novickou déle, než bylo obvyklé. Matka představená, Marie Anežka, zřetelně viděla povolání nové sestry, avšak nemohla jí dostatečně pomoci. Sestry trávily denně několik hodin vkleče, nejen během dvouhodinové adorace a dalších modliteb – klečení bylo předepsáno dokonce i při ranní hygieně. A Angelika… nemohla klečet. Měla nemocná kolena. Její situaci ještě ztěžovala dlouhá schodiště kláštera. Abatyše se nakonec rozhodla poslat Angeliku do nově založeného domu ve městě Canton, ze kterého Angelika pocházela, ačkoliv novicky se obvykle na zakládání podílet nesměly. V Cantonu totiž téměř nebyly schody.
Angeličin stav se opravdu rychle zlepšoval a bylo rozhodnuto povolit jí první slavné sliby. Nový klášter Svaté Kláry, který přitahoval mnoho kandidátek, měl ale těžkosti jiného druhu – rozdílné povahy sester spolu s komplikacemi při rekonstrukci původně komfortního měšťanského domu vytvářely velká napětí. Několik dní před sliby Angelika při napouštění vody rozbila porcelánový kohoutek, za což si vysloužila ostré pokárání Matky Kláry. A co bylo horší, poranila si přitom pravý prsteníček, na který měla přijmout snubní prsten. Slavný den nadešel 2. ledna 1947. Angelika klečela v hlubokém usebrání a připravovala se na velký okamžik svého života. Provizorní kaple kláštera, bývalá hala, byla plná lidí, včetně matky oslavenkyně a místních celebrit. Venku chumelilo a biskup měl zpoždění. Hrály varhany. A nashromážděné napětí explodovalo.
Sbormistryně, Sestra Marie od Kříže, která nedávno přišla z jiného řádu, začala něco vytýkat sestře varhanici. Nelíbil se jí její způsob hraní. Varhanice se bránila, hlasy sílily a hosté užasle sledovali, jak mezi svatými sestrami zuří regulérní hádka. Nakonec varhanice odmítla hrát. „Hodím tě do sněhu, jestli nebudeš hrát!,“ kontrovala sbormistryně. Po chvíli se ženy přece jen uklidnily, vrátily se na svá místa a tklivá melodie varhan opět rozezněla nevelkou kapli. Náhle se na podlaze objevil… šváb. Marie od Kříže uchopila oběma rukama malé klekátko a začala jím mlátit do země jako šílená ve snaze zlikvidovat narušitele. Varhanice to pochopila jako pokračování kritiky svého umění a přidala na hlasitosti. V té chvíli do místnosti vstoupil otec biskup.
Omlouval se za zpoždění, pro poruchu auta musel jít kus pěšky. Požádal o suché ponožky a Matka Klára nařídila Angelice, aby je šla biskupovi do kláštera najít. Když se vrátila, mohl obřad začít. Biskup nasadil Angelice korunu s dlouhými trny, které bolestivě pronikaly závojem. Pak se jí chvíli pokoušel nasadit prsten na opuchlý prst. Neúspěšně, nakonec nasazování jen předstíral a řekl: „Zasvěcuji tě Ježíši Kristu, Synu Boha Nejvyššího.“ Bývalá vedoucí mažoretka se stala nevěstou Ježíše Krista.
Přes všechny nepříjemnosti prožívala sestra Angelika obřad opravdově, a když po slibech psala dopis své matce, podepsala ho „Ježíš a Angelika.“ Byla ale unavená a během následujících dní prožila několik dalších nepříjemností a drobných nemocí. Když dostala za úkol adoraci Nejsvětější Svátosti ve tři ráno, neskrývala v modlitbě své rozladění: „Ježíši, zažila jsem všechny tyhle bolesti a navíc ještě tuhle adoraci. Co si myslíš, že jsem, kůň?“ Ježíš odpověděl: „Ne, jsi má nevěsta.“
- Navštivte blog autora knihy.
- Velice doporučuji také Arroyovu knihu Mother Angelica’s Little Book of Life Lessons and Everyday Spirituality, její četba pro mne byla velkým přínosem a určitě jsem ji nečetl naposledy.
- Matka Angelika ještě žije a dokonce vede denní růženec ve vysílání EWTN, i když se už nijak nepodílí na vedení televize. Je už řadu let velmi těžce nemocná a sestry z jejího kláštera prosí o modlitby za její uzdravení.











6 odpovědí so far ↓
J.Karban // 25. srpen 2008 na 13:47 |
Díky za hezký článek, ale neřekl bych, že je to “něco lehčího”
oslik // 25. srpen 2008 na 14:17 |
Díky za pochvalu, Jardo. Ona ta příhoda asi vypadá strašně dramaticky a v té chvíli z toho musela být Angelika hodně smutná, ale později o tom vykládala s úsměvem.
Myslím, že na nevěřícího to může působit až depresívně, ale praktikující katolíci, nebo ještě lépe ti věřící, kteří mají zkušenosti s hraním a zpíváním na kůru v kostele, to zase tak dramaticky nevidí a mohou se tomu upřímně zasmát.
Takové věci se prostě stávají, i “v lepších rodinách” (v tomto případě ve skutečně “elitním” ženském řádu), celkem běžně, je to normální život, a upřímně … docela legrace. Nebereme se tak vážně, jak to někdy vypadá.
J.Karban // 25. srpen 2008 na 14:27 |
Není to depresivní, je to prostě lidské – nejen v tom příběhu slibů, ale tak celkově.
oslik // 25. srpen 2008 na 21:25 |
Matka Angelika je velice lidská. Nejspíš protože toho tolik zažila.
Měla i nehody, které by nepoužil žádný romanopisec, protože by si čtenáři ťukali na čelo.
Jednou třeba upadla do kómatu, protože jí po banálním úrazu v nemocnici omylem dali špatnou krevní skupinu.
P. Benedict Groeschel podpořil legionáře. Zatímco katoličtí blogeři zešíleli. « Očima oslíka // 6. březen 2009 na 13:39 |
[...] P. Benedikt byl kapucínem a pomáhal založit novou kongregaci reformovaných kapucínů, “šedých bratrů”, Franciscan Friars of the Renewal (Františkánští bratři obnovy, zkráceně CFR), která se chce vrátit k co nejprostšímu způsobu žití františkánského ideálu. (Podívejte se na fotogalerii.) O dalších epizodách jeho dramatického života a jeho aktivitách možná napíšu někdy příště. Teď zmíním jen to, že má vlastní pořad na EWTN, Sunday Night Live, kde v neděli večer živě odpovídá na otázky o víře a duchovním životě. Převzal tak štafetu po Matce Angelice. [...]
Blog Očima oslíka oslavil první narozeniny « Očima oslíka // 22. srpen 2009 na 21:49 |
[...] Psalterium: Sliby Matky Angeliky [...]