Možná největší záhadu v globální politice posledního desetiletí představuje tato otázka:
Proč se v Rusku od Putina pěstuje tak negativní rétorika vůči Západu?
Státníci i politologové nad tím kroutí hlavou – takové chování totiž nedává kloudný smysl.
Rusko čelí řadě politických hrozeb, ale ani jedna nepřichází ze Západu, nebo alespoň ne bezprostředně: Čečensko, islamisté, demografický pokles (potraty kupodivu nebyly do Ruska exportovány ze Západu, ale naopak – na Západ z Ruska), hranice s Čínou…
Západ inicioval rozpad Sovětského svazu, ale od té doby už Rusku pouze prospívá – nákupem surovin, investicemi, spoluprací na nejrůznějších úrovních – od vědecké po policejní… I naše mentalita je Rusům bližší, než ta islámská, indická, japonská či čínská.
A přesto Putin nikdy výrazně nekritizoval třeba Čínu, ale neustále šije do Západu. A Putinův Medvěděv v tom pokračuje. Posledním krokem v tomto směru bylo nedávné ukončení spolupráce s NATO. Proč? Je v tom nějaký Putinův sentimentální psychologický problém? To se mu přece nepodobá.
Nikoliv, Putin jako ve všem i v této otázce jedná maximálně pragmaticky. Existuje jeden úhel pohledu, jeden klíč, který všechno řeší. Klíč, který by mohl odemknout zámek mysli Vladimira Vladimiroviče… už jsme to naznačili…
Putin v roce 2005 řekl, že největší geopolitickou katastrofou 20. století byl rozpad Sovětského svazu.
A teď se to snaží napravit.
Ano, to by mohla být ta odpověď. Netvrdím, že je. Ale mnohé tomu nasvědčuje: Putin chce Sojuz obnovit.
A už dlouho, cílevědomě, systematicky na tom pracuje. A už dávno je mu jasné, že Západ bude v tomto úsilí hlavní překážkou. A jako dobrý manipulátor dávno pochopil, že tedy musí u ruské veřejnosti připravit půdu a vyvolat nenávist vůči Západu.
Velmi, velmi, velmi rád bych se mýlil.
11 odpovědí so far ↓
Johannes Phical // 22. srpen 2008 na 12:13 |
Z gnostického škváru “Poslední pokušení Ježíše Krista” se mi vybavuje věta, kterou jeden bohatý žid komentuje zmatené počínání tápajícího Ježíše snažícího se kázat: “Yes, and two and two make four. Another lunatic…”
oslik // 22. srpen 2008 na 12:26 |
Zajímavý citát, ale jak souvisí s Putinem, s Ruskem, s článkem? Ptám se s upřímnou zvědavostí – vážně bych to rád věděl.
Jestli to má být kritika jeho autora, tak tu autor s potěšením přijímá, je přece Oslík!
Johannes Phical // 22. srpen 2008 na 12:33 |
No, váš článek mi připadá jako vítězoslavné objevení samozřejmé pravdy, že 2+2=4.
Samozřejmě že Putin má imperialistické tendence. Své impérium, které by rád vytvořil, by asi nenazval Sovětským svazem, nicméně šlo by v určitém ohledu o něco podobného. Ostatně tyhle imperialistické tendence má i EU, kterou Roger Scruton nazval francouzsko-německým spiknutím.
oslik // 22. srpen 2008 na 12:45 |
Nicméně se mi zdá, že se to málo jasně říká a spousta lidí tomu názoru odporuje – a více v zahraničí, než u nás. Západní komentátoři, včetně amerických, obvykle úvahy tímto směrem jen naznačují, neříkají to takto naplno.
Ale uznávám, že ten titulek je možná až příliš bombastický, viz:
http://oslik.wordpress.com/2008/08/19/sokujici-nazev-klic-k-uspechu-bloggera/
Mimochodem – z této teorie plynou určité předpovědi, které ji mohou falsifikovat. Například:
1. Rusko se už z Gruzie nikdy úplně nestáhne.
2. Putin bude po Medveděvovi zase prezidentem.
Apod.
Johannes Phical // 22. srpen 2008 na 13:52 |
Když odbočím k těm názvům.
Mám za to, že ve čtenářích bulváru se musí skrývat jistá dávka sadomasochismu. Nechají podráždit svou zvědavost šokujícím bombastickým názvem, vrhnou se na tiskovinu a jsou zklamáni banalitou a nezajímavostí článku, který se pod titulkem skrývá. A tak to dělají stále a stále, přestože ví, že to tak musí skončit.
oslik // 22. srpen 2008 na 14:45 |
Celkem rád bych se té bulvární praxi vyhnul.
Je pravda, že tento název není moc dobrý. Ale už ho tak nechám, ať do toho nezavádím chaos lidem, co si to už přečetli.
Navíc – v okamžiku publikování vytvoří WordPress trvalý odkaz na příspěvek právě z jeho názvu. Název pak lze libovolně měnit, ale odkaz na článek už zůstane původní.
Beran (הלט) // 23. srpen 2008 na 2:34 |
Buď zdráv, milý Oslíku,
dělí na nás na nebi asi devadesát stupňů, tedy α Ari od Tvých dvojčat γ Cnc a δ Cnc, což je příliš daleko na to, aby k Tobě Beran dohlédl.
Přišlo mi z Konservativní strany upozornění na jeden text OI a na webu OI jsem náhodou našel Tvůj vpis. Tak se Beran dostal ze své spásané louky k Praesepe dvou oslíků.
A nyní k věci.
Vladimir Vladimirovič by byl blázen, kdyby chtěl obnovovat Sovětský svaz. Při vší neúctě, kterou k němu chovám, za takového hlupce ho ještě nepokládám.
Nepoměr nákladů a výnosů by byl totiž mimo škálu měřitelnosti. Tím nepopírám, že rozpad Sojuzu vnímá jako tragedii, ani to, že by nějaké pseudoimpérium chtěl zbudovat. Ale ne jako Sojuz.
Pro něj je výhodnější dělat takovou politiku vůči sousedům, která znemožní růst a posilování jejich páteří. Soused nesmí být silný, pevný a sebejistý. Pak bude závislý: Na ochraně před vnějšími nebezpečími i na dávkách kremelských léků na vlastní vnitřní choroby.
Rusko se samo potýká s těžkými vnitřními problémy, a to způsobem, který k ničemu dobrému nepovede. Rusko je samo v podobném stavu, v jakém chce zachovávat kontrolované sousedy. Infrastruktura je zchátralá a potěmkiádám (spíše už “putinkiádám”) se už také svorníky rozlézají. Zdravotnictví třeba, ostatně i ta jeho slavná armáda je na odpis. (“Elitní” jednotky třeba neměly v Gruzii dost výbavy na noční vidění, takže operovaly silně omezeně; demografický trend směřuje k celkovému ochrnutí armády…)
To, oslíku, co říkáš o protizápadní “rétorice” (to slovo nemám rád, protože jeho význam zdegeneroval na “účelové žvanění”) Ruska, jsem v podstatě četl ve středu v Le Mondu, kde historička Françoise Thomová rozebírala mračna jdoucí z Východu do Evropy a uvažovala i o mlčení k Číně a agresivitě vůči Západu. (http://www.lemonde.fr/opinions/article/2008/08/20/pusillanimite-occidentale-face-a-la-russie-par-francoise-thom_1085832_3232.html)
No, myslím, oslíku, že pro první seznámení by to mohlo stačit. Jsem rád, že jsem našel Tvůj blog, rád sem budu přicházet.
V úctě Beran (הלט)
http://vpravo.blog.cz
kocman // 14. září 2008 na 19:22 |
Pojem Sovětský Svaz je stejný jako pojem USA.
Kdyby se rozpadly USA na jednotlivé státy,považoval by to nejspíše každý americký následující prezident či premiér za katastrofu. Zvlášť když by od každého tupce formátu Topolánka slyšel řeči jako z listopadového sjezdu ODS.Hlavu vzhůru,je třeba pátrat i jinými směry, samozřejmě že existují. A to že byste se velmi,velmi rád mýlil ? To je od Vás pěkné. S pozdravem LK
oslik // 14. září 2008 na 20:25 |
Kocmanovi:
Mezi USA a Sovětským svazem je samozřejmě řada rozdílů a jeden zásadní je v tom, jak oba státy vznikaly.
Vznikaly zcela jinak. K Rusům se dobrovolně připojují snad jen ti chudáci Osetínci
Nuiko // 31. říjen 2008 na 19:58 |
Bohužel nemohu souhlasit s názorem, že rusofobie na Západě neexistuje – existuje, a pořádná. Stačí jen si přečíst některé články na Seznamu, publikované v době kavkazkého konfliktu a komentáře CNN ze stejné doby.
oslik // 6. listopad 2008 na 13:22 |
Ad Nuiko:
Na Západě existuje rusofobie i rusofilie. A v Rusku silná západofobie.
Problém je v tom, že třeba Francouzi si klidně mohou dovolit pohrávat s rusofilií. My už ne.