Opravdu dobrá smrt

Memento mori, Pamatuj na smrt – imperativ našich předků. Smrtelný člověk se musí na setkání se Soudcem řádně připravit.

Dříve se za dobrou smrt považovala smrt pomalá, očekávaná, aby měl člověk čas rozloučit se s blízkými a uspořádat všechny svoje záležitosti a především… svoji duši.

Dnes si většina lidí přeje smrt rychlou a nečekanou. Dokonce se za “dobrou” či “důstojnou” smrt prohlašuje smrt vyžádaná, euthanasie. Utrpení umírání považujeme za nedůstojné, ačkoliv právě tlak utrpení má moc vytvořit z uhlíku lidské duše nádherný diamant.

Ale když náhlá smrt opravdu přijde, nebývá to dobré. Nejsme na ni připraveni. Nebo alespoň ne dobře.

Jakub Kříž reagoval na velká neštěstí letošního srpna – letecké v Madridu a železniční ve Studénce – hlubokou úvahou o připravenosti na smrt:

Jakub Kříž: Madridské neštěstí a manažerské selhání

Na co mysleli, když umírali? Neuskutečněné nákupy, nedokončené projekty, nezodpovězené e-maily? Těžko.

Čas je krátký. Nevíme, kdy nám bude ukončen. Tváří v tvář smrti získávají úkoly z našeho diáře jiný rozměr. A zjišťujeme, že ty nejdůležitější tam často chybí. Tváří v tvář smrti nás napadají otázky, na které jindy není čas. Co je dobré a co špatné? Co má smysl?

A také – co je smrt? A co je po ní?

Odpověď na ně existuje. Jen její hledání považujeme za příliš nákladné. Dokud jsou síly, je třeba vrhnout se do práce. V důchodu možná, tam bude čas na přemýšlení.

Madridské letadlo ukazuje, že třeba nebude. Nejdůležitější schůzky našeho života odsouváme často na pozdější termíny, které ale přijít nemusí.

Kupodivu však existují lidé, kteří se dokáží v pokročilém věku nad svým životem zamyslet a odhodlají se napravit své největší chyby:

Schwarzenberg se oženil. Vzal si vlastní ženu

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se v Rakousku před měsícem oženil se svou dřívější manželkou. Páteční zprávu rakouského regionálního deníku Kleine Zeitung potvrdila na portálu news.at samotná Therese Schwarzenbergová.

“Už nejsme rozvedeni, od 25. července jsme znovu oddáni,” řekla Schwarzenbergová.

Někdy to jde. Jen je třeba sebrat odvahu a doopravdy to zkusit. I ta naše tolik všední životní pouť může mít heroický závěr.

Proč nezačít dnes? Proč nenavštívit pravého krále, jediného, před kterým se nikdo na světě nemusí stydět pokleknout? Proč nezkusit modlitbu?

Enya, May it be (Pán prstenů – Společenstvo prstenu):