Očima oslíka

Odpovědi papeže na otázky kněží 6. 8. 2008

19. srpen 2008 · Komentovat

Papež Benedikt XVI. má za sebou dvojtýdenní dovolenou v italském Brixenu. Během ní se 6. srpna 2008 setkal v katedrále s kněžími diecéze Bolzano-Brixen.

Přitom asi hodinu odpovídal na jejich dotazy. Bylo položeno celkem šest dotazů a papež na všechny obsáhle odpověděl.

Jeho hluboké odpovědi přineslo v českém překladu P. Josefa Koláčka SJ Rádio Vatikán. Papež mluvil spatra a odpovědi nejsou tak hutné, jako Benediktovy předem připravené promluvy, jsou však o to bezprostřednější. Rozhodně stojí za to si je přečíst:

  1. Nikdo nemůže dát to, co sám nemá
  2. Rozum, který se chce zbavit krásy, je zaslepený
  3. Vždy je těžké trpět
  4. Stvoření a vykoupení nelze oddělovat
  5. Kněz musí být zcela pro Pána – tak se stane knězem zcela pro lidi
  6. Smysl katecheze – nést oheň Ježíšovy lásky

Několik výňatků:

O modlitbě:

A pak se přirozeně toto naslouchání, toto procházení se v prostředí Slova, přemění v odpověď, v odpověď v modlitbě, ve styku s Kristem. A především ve svátosti eucharistie, v níž nám jde vstříc a vstupuje do nás, téměř se s námi slévá. Ale pak také ve svátosti smíření, která nás stále očišťuje, která smývá temnoty, jimiž nás zanáší každodenní život. Stručně: život s Kristem v Duchu svatém, v Božím slově a ve společenství církve, v jejím živém společenství. Sv. Augustin řekl: „Chceš-li Ducha Božího, musíš být v Kristově Těle.“ V mystickém těle Krista se nachází prostředí Jeho Ducha.

O kráse umění, která zjevuje Boží lásku:

Když se dívám na tuhle krásnou katedrálu: je to živé hlásání! Ona sama mluví a vycházejíce z krásy katedrály dokážeme viditelně hlásat Boha, Krista a všechna jeho tajemství: zde totiž dostaly formu a hledí na nás. Všechna velká umělecká díla, gotické katedrály i úchvatné barokní kostely – všechny jsou zářivým znamením Boha a tedy opravdu projevem, zjevením Boha. A v křesťanství jde právě o tuto epifanii, o toto zjevení: že se Bůh stal zahalenou Epifanii – objevuje se a zazáří. Právě jsme slyšeli varhany v celém jejich lesku a já si myslím, že velká hudba vzniklá v církvi je něčím, co činí slyšitelným a vnímatelným pravdu naší víry: od gregoriánského zpěvu k hudbě katedrál až po Palestrinu a jeho epochu, až k Bachovi a tedy k Mozartovi a Brucknerovi a tak dále…

O utrpení:

Proto si myslím, že my všichni – a stále znovu ve světě aktivismu, mládí, snahy být mladý, silný, krásný, dokázat vykonat velké věci – se musíme naučit pravdě lásky, která se stává utrpením a právě tak vykupuje člověka a spojuje s Bohem, který je Láska. Rád bych tedy poděkoval těm, kteří přijímají utrpení, kteří trpí s Pánem a chtěl bych povzbudit nás všechny abychom měli srdce otevřené pro trpící, pro staré osoby a chápali, že právě jejich utrpení je pramenem obnovy lidstva a rozdmychává v nás lásku a spojuje nás s Pánem.

O zodpovědné správě stvoření:

Pohlédneme-li na to, co vyrostlo v okolí mnišských klášterů, jak tam vznikly téměř malé ráje, oázy stvoření a dosud vznikají, pak se stává viditelným, že to nejsou jen slova nýbrž že tam, kde bylo slovo o Stvořiteli správně pochopeno, kde byl přítomen život s vykupujícím Stvořitelem, tam se vynakládala námaha vykoupit stvoření a ne je ničit.

O služebném kněžství a celibátu:

A k tomu právě také patří být zcela k dispozici Pánu a tak být zcela k dispozici lidem. Myslím si, že celibát je základním výrazem této úplnosti; je to velký vykřičník v tomto světě, a má smysl jenom tehdy, když opravdu věříme ve věčný život, a v to, že nás Bůh požaduje a my zde můžeme být pro Něho.

O udělování iniciačních svátostí dětem, které nejsou vychovávány ve víře:

Když jsem byl mladý, byl jsem spíše přísný. Říkával jsem: svátosti jsou svátostmi víry a tedy, kde není víra, kde není praxe víry (život podle víry), tam také nemůže být udělena svátost.

Avšak na druhé straně, můžeme-li ještě zahlédnout malý plamínek touhy po společenství církve, také touhu těchto dětí, jež chtějí vstoupit do společenství s Ježíšem, zdá se mi, že bychom měl mít spíše široké srdce.

Pokud chcete více, můžete si přečíst také krásnou homilii Svatého Otce o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. 2008:

Každý křesťan touží vstoupit do světla Nejsvětější Trojice, kam vstoupila Maria

A krátkou promluvu, pronesenou týž den před modlitbou Anděl Páně:

Celé naše bytí je určeno k plnosti života

Kategorie: Události
Spojeno tagy: , , , , ,

0 odpovědí so far ↓

  • Zatím nebyl zadán žádný komentář... Vyplněním formuláře níže můžete diskuzi odstartovat.

Komentovat